Postřehy z cesty po čínských provinciích S'-čchuan a Jün-nan

S těmi QR kódy se trochu zabili, protože díky tomu se prý vyhýbají NFC, které je na placení mnohem pohodlnější.

Ta škola mi přijde jako pěkný argument, že kvantita není kvalita. Stačí se podívat na jejich znalosti cizího jazyka nebo i programátorské kódy s popisy v jejich rodném jazyce.

@Navaja: Já si plány podle Hedvábné stezky nedělám, ale bylo to moc pěkné vyrazit vlakem z jejího konce (Si-an) a dojet do města Zhangye, kde Marco Polo strávil rok (já tam vyrazil na 4 výlety po okolí včetně Rainbow Mountains sdíleným hostelovým SUV nebo busem). Dále vlakem přes okraj pouště s výhledem na v červnu stále zasněžené hory (které jsem pak cestou zpět viděl z letadla) přes Jiayuguan, kde jsem se prošel po zrekonstruovaném nejzápadnějším konci Velké čínské zdi z dynastie Ming (úplně nejzápadnější konec zdi, z jiné dynastie a nezrekonstruovaný, je u Dunhuangu), do Dunhuangu na vysoké písečné duny a Mogao Caves (Jeskyně tisíce buddhů).

Přimělo mě to teď podívat se kudy ta Hedvábná stezka vedla a zjistil jsem, že jsem se na mé 1. mimoevropské cestě podíval i na její začátek do Palmyry, aspoň podle tohoto článku: https://www.hedvabnastezka.cz/ra...-stezka-1/ (Projel jsem Sýrií od Krak de Chevaliers přes Homs, Palmyru, Deir ez-Zor a podél Eufratu do Mari u hranic s Irákem.)

Ve Střední Asii jsem projel v roce 1998 její dříve nejfrekventovanější větev od průsmyku Taldyk, kde bylo z hřebene vidět (kromě Pamíru) na čínské pohraniční hory u Irkeštamského průsmyku, který je 200 km západně od Kašgaru, do Oše a pak přes Andižan vlakem Ferganskou kotlinou do Taškentu. Tehdy se dalo projet vlakem údolím do nížin podél původní trasy stezky přes Chudžant (Khujand) v Tádžikistánu bez zastávek na hranicích, ale pak to cizincům zatrhli a muselo se jezdit busem přes hory tj. jen po území Uzbekistánu. Před 3 roky postavili trať přes hory s 19-kilometrovým tunelem. Do Buchary a Samarkandu jsme bez uzbeckých víz bohužel nemohli (jeli jsme jen na 3-denní tranzit). Jinak jsem ještě projel kousek přes jednu z jižních větví v Ladakhu podél Indu přes Leh a Nubra Valley.

@divan: Pokud někdy bylo třeba jet busem (třeba v menších městech v provincii Gansu jsem párkrát jel), zjistil jsem si v hostelu, kterým mám jet a odkud a vrátil jsem se zpět zase stejně. Nebyl problém ani zeptat se někoho v busu, když bylo něco nejasného, třeba kde je zastávka pro cestu zpět. Data jsem na to nepotřeboval a v angličtině bych se stejně o místních busech v malém čínském městě na internetu nic nedozvěděl. Kvůli ušetřeným 2 juanům pěšky nechodím, na chrámy a parky jsem měl vždy času dost.

Na vlakové jízdenky je v létě 1-3 dny předem často už pozdě (v zimě asi OK, ale na čínský nový rok jste mohli mít taky problémy, ale záleží na trase a konkrétním dnu). Letenky jsou k sehnání, ale výrazně dražší (já jsem sehnal Shangri-La Diqing - Si-an za dobrou cenu 5 nebo 6 dní předem, když jsem změnil trochu plány). Lucky Air na skyscanneru je, ale protože je to nízkonákladovka a asi jste přestupovali v Kunmingu, neukáže spojení Chengdu – Lijiang. Nakoupit v angličtině se dají ty letenky odděleně, když vás skyscanner přehodí na Trip.com nebo ChinaTravelDepot a někdy případně trochu dráž přes kiwi nebo další prodejce (skoro se divím, že byly levnější 2 lety než přímý). Lepší je hledat rovnou na trip.com, kde jsem hledal a na úvod i kupoval vlakové jízdenky a kupoval letenky.

Ohledně jednoho talíře tedy přes nějaké výhrady potvrzujete oba, co jste na to reagovali, že existuje. Já jsem jedl sám a měl jsem to tak snad vždy (kromě někdy misky s pálivou paprikou nebo jiným kořením, které na stole byly asi už před mým příchodem, nebo s rýží, ale i tu jsem dostal jednou v Dali rovnou na jediném talíři – mám na fotce). Žádné přísady k usmažení do mísy k nudlím jsem si nevybíral, protože nudle moc nejím a smažené obvykle taky nevyhledávám. Jedl jsem většinou jídla za ceny kolem 20 juanů, ale koukal jsem, že mají i za 40-60 (pokud bylo nějaké menu), tak možná ty se skládají z více misek. Často jsem ukázal na nějaký obrázek (v menu nebo na zdi) nebo na talíř nějakého hosta nebo jsem se, když bylo nejhůř, s dovolením šel podívat do hrnců či na poličky v kuchyni a ukázal třeba na rajče, cibuli a papriku, protože překlad slova zelenina jinak pochopí jen jako čínské zelí nebo jinou podobnou zeleninu. Nebo jsem na offline překladači ukázal třeba lilek. Maso jím, ale tam jsem si kuřecí objednával jen v trošku lepších restauracích, kde nesekají kuře i s kostmi (třeba v hostelu v Chengdu, kde jsem se i domluvil a jsou zvyklí na cizince, vepřové jsem někdy měl na základě obrázku nebo talíře hosta). Jinde v Chengdu byla v menu označená pálivost jídla piktogramem 1 až 3 papriček.

Cestoval jsem po Číně v rámci cesty po JV Asii, Indii a Nepálu, takže jsem byl zvyklý a Čína mi přišla mnohem vyspělejší a hygieničtější. Žaludeční nebo střevní problémy jsem neměl ani jinde. Zaměstnanec/majitel restaurace taky musí chodit na záchod a už nevím v jakých zemích, ale občas jsem šel na malou (na velkou bych nešel) i v malé restauraci, kde záchod patřil spíš personálu či jejich rodině. V Číně asi bylo dost veřejných záchodů, tak jsem se nemusel ptát v malých restauracích. Rukama jsem v nich nejedl, tak zas ten gel není tak nutný. (Ono podstatnější je, jestli si je pořádně umyje kuchař, ne?)

Strávil jsem na cestách 47 měsíců ještě před tím, než jsem si pořídil smartphone, nikdy jsem se neztratil a taxíky používám jen velmi vyjímečně. Je fakt, že v Číně bych bez smartphonu cestovat nechtěl (pokud by ho neměl aspoň někdo jiný cestující se mnou). V jiných zemích jsem si v posledních letech místní SIM karty s daty většinou kupoval, ale v Číně to před 2 lety šlo s problémy jedině po přistání v Pekingu nebo Šanghaji, co jsem četl. Zkoušel jsem si ji koupit po přistání v Changsha, ale bezvýsledně. Před rokem v Chengdu jsem to ani nezkoušel, protože jsem se při 1. cestě bez SIM obešel. V Číně nemají předplacené karty, jen smlouvy (pokud se to už nezměnilo). To znamená složitější pořizování a musí se i vypovědět před odjezdem ze země, aby se člověk nedostal na nějaký blacklist (pro případ další návštěvy).

Ve větších městech jsem trávil jen menší část cesty a městské busy jsem téměř nikdy nepoužíval (nebo mi poradili v hostelu, jakým busem odkud na nádraží). Stačilo mi metro a pěšky (nevadí mi mnoho kilometrů chůze, tím město lépe poznám). V Si-anu jsem si chytil po vystoupení z letištního busu taxi na zbytek cesty k hostelu, protože byla tma (hostely a hotely mají na webu info pro taxikáře v čínštině, jak tam dojet, měl jsem print screen). Ubytování jsem si vybíral i podle toho, aby tam byla snadná doprava (a taky aby tam uměli recepční anglicky, což se dá zjistit z recenzí na booking.com). Používám offline překladač google a mapy maps.me (můj mobil mi bez dat nebo wifi obvykle neukazuje polohu, ale i tak jsem zvládnul orientaci).

Letenky a jízdenky jsem si kupoval předem (i vlakové jízdenky lze koupit snadno v angličtině, ale já jsem si je kupoval kromě prvního týdne až v Číně na nádraží s předstihem za pomoci print screenu). I kdybych měl data, v Číně je obvykle pozdě kupovat vlakové jízdenky až na nádraží před odjezdem. S recepčními v hostelech jsem se domluvil vždy bez problémů (někteří i studovali v zahraničí) a pokud jsem používal na výlety sdílené taxíky s jinými cizinci, bylo to zajištěné hostelem a na celý výlet včetně návratu (a za dobré ceny). Dokonce jsem 2x zažil v provincii Gansu i vyzvednutí hostelovým SUV na vlakovém nádraží. Stačilo den předem napsat mail, kterým vlakem přijedu. Někdy jsem jel s jinými cizinci, kteří měli domluvený hostel, kam zavolali oni pro taxi, a já jel s nimi. Jednou se mi stalo, že kvůli opravám silnice byl příjezd z hor do Chengdu až před půlnocí po uzavření metra a hrozil mi výdaj za taxi z předměstí do centra. Jel se mnou naštěstí Američan, který měl roaming na data z domova v ceně a přes Apple Maps zjistil i spojení busem a lokalizoval asi 1 km vzdálenou zastávku.

Jako němý jsem si tam nepřipadal, i když jsem se naučil čínsky jen asi 5 slov. Kromě zmíněných recepčních jsem potkával při 1. cestě v červnu hodně studentů VŠ, kteří občas trochu anglicky uměli. I s lidmi, kteří neumí anglicky, jsem se vždy nějak domluvil. Párkrát jsem šel kus cesty v horách se skupinou Tibeťanů. Nějací cestovatelé byli vždy poblíž a s jedním izraelským párem nebo jindy 2 izraelskými holkami jsem se průběžně potkával, jel s nimi občas vlakem či sdíleným taxíkem a byl někdy ve stejném ubytování asi týden.

@Gigo15: Já jsem měl náklady v průměru na den (bez mezinárodních letenek a víz) v předchozích 2 letech v JV Asii někdy 500 Kč a někdy při přejetí většího území a placení různých výletů 700 – 800 Kč. V Číně jsem při cestě na 1 měsíc Zhangjiajie – Guilin a okolí – Yunnan – přelet do Si-anu – Huashan – provincie Gansu až po Dunhuang a let do Chengdu měl náklady 900 Kč na den a další rok zase měsíc jen Sečuán a Yunnan (hlavně hory) to bylo jen za 600 Kč na den díky kratším vzdálenostem. Tj. vychází mi to asi o 15-20% dráž při srovnatelném způsobu cestování. Omezuju drahé vstupy a když to šlo, šel jsem párkrát jiným vchodem či později, abych neplatil.

V Japonsku mě 40 dní vyšlo na 1000 Kč denně, což ukazuje, že se tam dá cestovat i celkem levně, když se chce. Na druhou stranu ale nesouhlasím, že poměr cena/výkon je tam lepší než v Číně. Používal jsem tam výrazně méně služeb (spal jsem 17x ve stanu, nechodil do restaurací, i když s ohledem na výši jejich platů se lze najíst relativně levně). Výhodou jsou bezplatné NP a celkem nízké či nulové vstupné do chrámů. Výrazně lepší poměr cena/výkon je v Japonsku oproti Číně v supermarketech mimo piva (zvlášť hotovky a zvlášť večer), ale jinak vesměs kvalitní hostely (některé bych řekl jedny z nejlepších, kde jsem ve světě byl) stály v Číně asi 100 Kč či trochu víc, zatímco v Japonsku asi 400 Kč. Cena 1 kilometru jízdy vlakem je v Japonsku mnohem vyšší a kvalita není podle mě tak moc rozdílná. Rychlé jedou v Číně až 300 km/h. Snad jen že v těch levných v Číně je cítit kouř, když mohou kouřit u dveří. Za určitých okolností se ale dá cena v Japonsku zkorigovat použitím passu (měl jsem Seishun 18). Busy na krátké vzdálenosti mimo města jsou v Japonsku velmi drahé a kvalita je standardní.

@Navaja: Psi v ulicích v Číně moc nejsou. Před pár lety bylo hodně potulných psů ve východním Tibetu (v provincii Sečuán), ale Číňani je vystříleli.

Do https://www.cestujlevne.com/cest...n-nan-1236 jsem přidal ještě poslední kapitolu - s cenami a náklady na cestu.

@Gigo15: do první části cestopisu se chystám doplnit aspoň některé ceny, jen je musím dát dohromady.

Vízum je skutečně opruz a drahé. Já ho vyřídil přes Student Agency, což sice stálo pár stokorun navíc, ale ušetřilo mi to mnohem víc: 2 cesty z Moravy / 2 dny v Praze. Teď už to bohužel nejde, nedávno začali skenovat otisky prstů, takže je nutná osobní účast ve vízovém centru :-(.

Proceduru se SIM jsem naštěstí řešit nemusel, protože SIM má dcera.

Já mám své už více než 6 let staré shrnutí zde: https://www.cibulka-na-cestach.c...ta-v-cine/

Připojuji se k názoru, že to jde i bez mobilních dat. Ale už před těmi 6 lety jsem se svou archaickou Nokií 5800 vypadal mezi místními jako exot. Později jsem tam byl ještě jednou a opět to šlo i bez dat :) Ohledně piva, ona se dá většinou najít i klasická 4% varianta vedle těch úplně vodových. Vím, že jsme vždycky otočili chlaďák vzhůru nohama, než jsme to našli.

Pěkný cestopis. Jen nesouhlasím s tím, že "neexistuje princip našich jídel, tj. jeden talíř, ale naopak několik misek, ze kterých si stolující nabírají". Tedy rýži jsem měl na další misce (nebo někdy i v malém dřevěném soudku), ale hlavní jídlo téměř vždy na jednom talíři (byl jsem v těchto 2 provinciích 5 týdnů). Záleží asi, co si člověk objedná. Někdy to bylo samoobslužné nandavání různých jídel na jeden talíř s mnoha prohlubněmi. S hygienou jsem tam žádné problémy nezaregistroval a i bez gelu na ruce jsem žádné problémy neměl. Někdy jsem si nosil vlastní lžíci, protože s hůlkami mi jedení trvalo moc dlouho. WC a umývadlo ve větších restauracích mají a v malých rodinných můžou pustit do jejich (nepamatuju si v tomto směru nějaký problém).

To tvrzení, že "bez mobilních dat se prakticky nedá fungovat" možná platí pro Číňany, ale já tam fungoval loni a předloni bez problémů 2x měsíc bez nich a mnoho (ne-li většina) turistů se bez nich musí obejít kvůli komplikované možnosti pořízení, zvlášť při příletu mimo Peking a Šanghaj.

Díky za poděkování, jsem rád, že se Vám článek líbí.