Potápění za příběhem USAT Liberty, která ztroskotala na Bali
Vydejte se s námi proti proudu času i moře na palubu válečné lodi, jejíž osud se zpečetil 11. ledna 1942 na pláži Tulamben na Bali.
Cestopis z roku 2018 napsal Ondra Machart
Příběh USAT Liberty
Do východu slunce zbývaly ještě dobré dvě hodiny. Obloha nad Bali ještě byla temná, ale při pohledu na opačnou stranu, kde se v dálce rýsoval obrys ostrova Lombok, už se nebe pomalu začalo probouzet k životu. Při troše soustředění bylo možné rozpoznat siluetu mohutného vulkánu Rinjani. Moře bylo klidné a teprve 22-letý poručík Will Fowler jako každé ráno tiše přes pravý bok pozoroval, jak jeho klidnou hladinu nezastavitelně roztíná příď 120ti metrové transportní lodě USAT Liberty.
Zdálo se mu, jako kdyby utekla věčnost ode dne, kdy vypluli od břehů Austrálie. Každý den své služby na palubě Liberty hleděl Will na zdánlivě mírumilovné moře se stejně rozechvělým pocitem jako teď.
Mohlo by být ve své nekonečnosti uklidňující, pomyslel si.
Jenže poslední 3 roky nikdo klidu nenašel, ať se člověk vydal kamkoli. Ani tady, na indonézském pobřeží rajského ostrova Bali, kde se nad plážemi líně naklánějí kokosové palmy a život by měl jednoduše plynout. Místo tropické pohody vzduch naplňovalo nepříjemné dusivé napětí a neklid.
„Smrt se skrývala ve vzduchu, na pevnině i pod vodou. Přicházela bez pozvání a nenasytně s sebou brala vše, do čeho se zakousla.“
„Světová válka. Jsme ve druhé světové válce. Je to možné? Jsem tady, v uniformě námořnictva. Dostaneme se na Filipíny? Splníme misi? A co přijde pak?“ Každé ráno Will sledoval moře a kladl si stejné otázky.
Dnes ráno si je měl klást naposledy.
⁀⁀⁀
Yoshimoto Zenji netrpělivě postával nad navigačním technikem. První signál sonar zachytil už před hodinou, ale teprve teď se zdálo, že zavětřil najisto. Šest námořních mil severně od ponorky I-166 se pohybovala skupina nic netušících lodí amerického námořnictva.
Yoshimoto měl sevřené rty a zamračený pohled, ale uvnitř se usmíval. Ode dne, kdy ho naplnila hrdost při čtení první zprávy o zdrcujícím a šokujícím útoku na Pearl Harbor, utekla dlouhá doba. Teď přišla jeho chvíle, aby se zapsal do historie.
„Zvyšte rychlost na 17 uzlů. Dvě minuty do útoku. Připravte se.“
⁀⁀⁀
Will se probral ze zadumaného pozorování temné siluety sopky Rinjani a otočil se za zvukem. Už už se chystal salutovat, když si uvědomil, že na palubu nevstoupil velící důstojník, ale jeho kamarád Donnie.
„No jen zasalutuj, zelenáči,“ zašklebil se Donnie.
Will se pobaveně na oko zaškaredil a chystal se Donniemu posměšek jako obvykle vrátit. Nestačil už ale říct ani slovo.
Vzduch protrhla ohlušující rána. Donnie i Will byli sraženi k zemi, jak se podlaha jako zásahem blesku pod jejich nohami roztříštila. Přes bok se vyvalil černý dým a jako agresivní had se vmžiku přeplazil přes celou šířku paluby, aby vše kolem sebe ošlehal horkým jazykem.
„Torpédo kapitána Yoshimota našlo svůj cíl.“
Will byl jako po ráně pěstí. Jediný zvuk, který byl po pár vteřinách na kolenou schopen rozeznat, byla splašená siréna USAT Liberty. Do černých oblaků dýmu během chvilky vtrhl zbytek posádky, aby podle nacvičeného sledu úkonů připravila loď k obraně a zajistila její manévrovatelnost.
Příští půl hodina proběhla jako ve snu. Další rána se už sice neozvala, ale děs na palubě se usadil a proměnil běžný klidný provoz ve výkřiky a muže chvatně vykonávající rozkazy kritické pro jejich vlastní přežití.
Rozeklanou dírou v trupu se do podpalubí draly masy vody. Místo obrany se velitel rozhodl dostat USAT Liberty i s celou posádkou bezpečně na břeh. Byli sice zapřaženi za dva torpédoborce, ale při rychlosti, s jakou loď nabírala na váze a nořila se hlouběji směrem ke dnu, nebylo reálné dostat se do přístavu Singaraja včas.
Pobřeží Tulambenu se ve chvíli proměnilo k nepoznání. Na jindy opuštěnou pláž pokrytou tmavým vulkanickým pískem dorazil nejprve hluk sirény, následovaný silným nárazem. Loď Liberty se zanořila do písku a v nastalém chaosu a spěchu zdrceně pozorovala, jak ji její posádka opouští ve snaze zachránit alespoň náklad - dříve než dorazí nepřátelské síly z pevniny.
Bylo však pozdě, nepřítel už byl na cestě. Will a Donnie se naposledy ohlédli za vrakem toho, co ještě před pár minutami byla sebevědomá loď mířící na Filipíny. Pak se ve chvatu nalodili na záchranný člun a přidali se k posádce doprovodných lodí.
⁀⁀⁀
Počáteční jásot v útrobách ponorky I-166 utichl a nahradila ho nervozita.
Torpédo vyslané na příkaz kapitána Yoshimota sice našlo svůj cíl a způsobilo americké lodi značné škody, ale navzdory zdrcující síle exploze loď pokračovala v cestě, nepotopila se.
Nebyl však čas dílo dokonat. Torpédoborce doprovázející tuto malou válečnou flotilu se i přes nastalý zmatek rychle v situaci zorientovaly a pustily se do pronásledování. Z lovce se stala škodná a kapitán Yoshimoto teď odvracel rychle se blížící potupný osud své ponorky.
„Hloubka a rychlost však poskytla japonské posádce potřebnou výhodu k útěku.“
Nedlouho po nepříliš úspěšném útoku, při kterém neztratil nepřítel jediného muže, se Yoshimotova ponorka opět zapojila do tzv. Operace H, jejímž cílem bylo převzít kontrolu nad ostrovem Sulawesi.
Během cesty z Penangu do Singapuru však našla svůj osud dříve, než mohla napravit svou reputaci, bolestně pošramocenou v Lombocké úžině. Britská ponorka HMC Telemachus ji v lednu 1942 i s 89 muži na palubě poslala ke dnu.
⁀⁀⁀
O sedmdesát šest let později...
Těžko říct, jestli byl na palubě skutečně nějaký Will nebo Donnie. Jména posádky už dnes těžko dohledáme, a tak jsme si trochu pohráli s představivostí.
Příběh USAT Liberty je ale skutečný a o to více zajímavý, že se dnes, více než po 70ti letech, můžete stát jeho součástí. Můžete se podívat do útrob jejího podbalubí, prohlédnout si její obří kotvu, můžete se vznášet nad zbytky vysypaných kolejí, které měla Liberty dovézt z Austrálie na Filipíny.
Vrak USAT Liberty původně ležel na břehu pláže Tulamben, ale v roce 1963 jej otřesy půdy vyvolané erupcí sopky Agung svalily do hloubky 5ti až 30ti metrů. Místo je tak ideální pro všechny úrovně potapěčů, na své si ale díky menší hloubce přijdou i freediveři.
Naše fotky se sice asi bohužel nepoperou o titul "ostrost roku", ale i tak se na nich můžete s námi vydat k vraku Liberty.
Potápění u vraku USAT Liberty nedaleko pláže Tulamben na Bali, kde v roce 1942 ztroskotala po zásahu torpédem z japonské ponorky
My jsme si potapěčský kurz udělali teprve před pár měsíci a byl to náš první ponor k vraku lodi. Byli jsme unešení pohledem na korály poseté části lodi, ve kterých se daly rozeznat příď, nákladní prostor či roztříštěná paluba, kde snad kdysi postával Will a tiše pozoroval horizont.
I když za sebou máme méně než 20 ponorů, nakonec jsme si troufli za naším dive masterem a proplavali i drobným otvorem nákladního prostoru, abychom se ocitli ve velké skladovací místnosti. Místo zásob a materiálu tu dnes najdete sluneční paprsky pronikající skrze zchátralý strop, stěny porostlé měkkými i tvrdými korály a stovky barevných rybiček, které přijaly vrak za svůj domov. Během necelé hodiny jsme vrak prozkoumali křížem krážem.
„Proplouvat ve stínu 120ti metrové lodi je zážitek na celý život, zvlášt protože je pro nás potápění pořád nové a fascinující.“
S trochou představivosti si tenhle zážitek člověk může znásobit příběhem Willa a Donnieho, ambiciózního kapitána Yoshimota a odvážné posádky dvou torpédoborců, které se podařilo zachránit všechny muže na palubě rozervané ničivou silou japonského torpéda.
Ten příběh tu tiše čeká na každého, kdo zatouží objevit Bali i z trochu jiné perspektivy.
Trocha praktických informací
Potápěli jsme se se společností Amed Dive Center (http://www.ameddivecenter.com). Když jsme k dive centru dorazili, nejdřív jsme se lekli. Zvenku to nevypadá nic moc. Ale jakmile jsme z ulice prošli kolem pochybné boudy do areálu resortu, kam potapěčský shop patří, už to vypadalo podstatně lépe.
Dive shop vlastní jakýsi Němec, ale s tím jsme se nepotkali. Ujal se nás hned místní dive master Dud. Fajn chlapík, umí dobře anglicky, staral se - dvakrát mi vyměnil BCD a regulátor, protože z nich ucházel vzduch a necítil jsem se v tom.
Domluvili jsme si 3 ponory - USAT Liberty Wreck byla jistota, další dvě místa jsme nechali na Dudovi. Vybral záliv Jemeluk Bay a Pyramidy u Amedu. Jemeluk Bay byl slabší, plný mrtvých korálů, ale přesto to byl zážitek - viděli jsme chobotnici, na třicet rejnoků nebo obří hejno makrel.
Pyramidy byly zajímavé - okolí bylo bez korálů, ale uměle vytvořené pyramidy jimi byly poseté a kroužilo kolem nich hodně rybiček všech barev a tvarů, včetně nádherně žluté Leaf Scorpionish. Nejsilnější zážitek ale byl, když jsme při prohlížení Unicornfish zahlédli žraloka - Reef Shark! Projížděl se sem a tam, až po chvilce zmizel.
Tři ponory pro dvě osoby za jeden den včetně vybavení nás přišly na zhruba 3 000 Kč. Každý ponor byl na necelou hodinku a každý stál za to.
Jak se ti cestopis líbil?
Ondra Machart procestoval 34 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Četlo se to hezky. Jako potapeč oceňuji hlavně ten příběh, který k vrakům neodmyslitelně patří.
Četlo se to hezky. Jako potapeč oceňuji hlavně ten příběh, který k vrakům neodmyslitelně patří.
Ahoj Ondro, už podle jména jsi sympaťák :D Díky, udělal jsi mi radost. Nebyl jsem si jistý, jestli ta zvolená forma bude někoho bavit, tak jsem rád, že tebe baví :)
Ahoj Ondro, už podle jména jsi sympaťák :D Díky, udělal jsi mi radost. Nebyl jsem si jistý, jestli ta zvolená forma bude někoho bavit, tak jsem rád, že tebe baví :)
I mě se to moc líbí... ;-) Jako potapec amater to dokážu ocenit a prožít... :-)
I mě se to moc líbí... ;-) Jako potapec amater to dokážu ocenit a prožít... :-)