Prázdninová Černá Hora

Léto za humny, ale my jsme stále bez letní dovolené. Zejména zprávy z práce způsobují, že začínáme hledat kam se vydat až na konci května. Cenově zajímavých možností není zrovna hodně, zvlášť když máme pevný termín. Letenka Wizzu směr Podgorica byla jedna z mála zajímavých. Řekli jsme si tudíž, že nastal čas prozkoumat další balkánskou zemi.

Na konci tradičně naleznete náklady i rady a tipy na cestu.

Termín: Červenec 2023

0. Den: ČR - Vídeň

Tyhle ranní odlety jsou prostě peklo. Navíc je člověk víc a víc zhýčkaný. Zařizuji tak klasickou předletovou přípravu poslední doby a plánuji i nultý den. Odpo se přemisťujeme k letišti. Auto necháváme u Parktiger a vlakem jedeme na letiště, zde projdeme areálem a končíme u hotelu Moxy. Dáme si večerní pivko a jdeme spát.

Airport hotel

Pivko a jdeme spát

1. Den : Vídeň – Podgorica – Ostrog – Cetinje – Kotor

Ostrý start hned ve 3:30 ráno😴 . Naštěstí je to k terminálu jen pár minut pěšky, tohle se fakt vyplatilo. Jsme bez odbaveného zavazadla, takže jdeme do salónku na snídani a pak hurá do letadla. Panika na téma, jak Wizz pořád ruší lety, nás opouští a v cíli jsme včas. Zde už na nás čekají z půjčovny. Podobně jako minule v Albánii se veškerá byrokracie a placení odehrává přímo u auta na parkovišti.

Klášter Ostrog je naší první zastávkou. Cesta sem trvá asi hodinu a půl. Parkujeme rovnou na bočním parkovišti, v okolí je už hodně aut i lidí. Dostat se jen sem je dobrodružná jízda, asi milion úzkých vraceček a divoká doprava dá trochu zabrat. Z parkoviště je to teda dost nepěkná cesta po schodech až nahoru ke vchodu. Kromě toho je právě vrchol červencové vlny veder, ale aspoň že tu ještě nikde nehoří. Nahoře procházíme areál kláštera, přimotáváme se i do fronty, na jejímž konci je hrobka zakladatele kláštera. Jelikož jde o slavné poutní místo Srbů, je cítit z okolí silné náboženské zanícení. My spíš obdivujeme budovy vmáčknuté do skal a výhled na okolí.

Cetinje je naší druhou zastávkou. Bývalé hlavní město je možná trochu stranou těch hlavních taháků, ale jeho centrum má svoje kouzlo a stojí alespoň za krátkou návštěvu. Hlavním tahákem jsou budovy bývalých ambasád, budova muzea a Cetinjský klášter. Prakticky vše je navíc pěkně u sebe. Dáváme si ještě parádní oběd za super cenu v podniku jménem Ugostiteljska radnja Crna Gora.

Cesta ke klášteru

Hlavní brána

Budova kláštera

Cetinje - bývalá prezidentská rezidence

Cetinje - národní muzem

a oběd

Pak už pokračujeme přes hory směr Kotor. S majitelkou apartmánu se trochu naháníme, ale nakonec se nám daří se najít. Byt je docela velký, je z něj parádní výhled, do starého města je to kousek a supermarket je přes ulici. Zní to ideálně, že? 😀. Vybrali jsme toto i kvůli parkování, ale to se nakonec ukazuje jako trochu záludné. Nachází se v úzkém dvoře, kde je taková myší díra a opakovaně nás někdo blokoval.

Dáváme si krátkou pauzu, máme toho od rána dost.

Vyhlídka po cestě

Výhled z bytu

Šedý Hyundai vedle dodávky je náš :)

Večer pak jdeme na jídlo. Hned přes ulici máme super podnik - BBQ Tanjga. Jde o vyhlášené gril bistro, je zde prakticky pořád narváno a většinou se dost čeká. Buď si můžete dát některé z hotových menu, nebo si řeknete, co za maso z pultu chcete udělat a pak už jen můžete hodovat😁🥩. Večer se pak ještě procházíme starým Kotorem. Cestou zastavujeme u hospůdky s craft pivy (The Nitrox Pub). Z výběru nás zaujme NEIPA, tak si dáváme jednu na cestu a jdeme spát.

Jídelní ráj

Ve dvou jsme měli co dělat

Brána do starého města

Uličky starého města

2. Den: Kotor

Vstáváme brzy, čeká nás výlet lodí. Dopoledne absolvujeme výlet motorovým člunem po zátoce. Vybrali jsme firmu Sea stars (http://www.seastars.me), mají online objednávky, dalo se platit kartou a jsou blízko našeho bytu. Projíždíme okolo městečka Perasť, potom zastavujeme na ostrůvku s kostelem Panny Marie. Než dojedeme k modrým jeskyním, míjíme ještě pevnost Mamula. Zde je čerstvě otevřený luxusní hotel, takže to je bez zastávky. Projíždíme prakticky celý „fjord“ a díky pěknému počasí je to luxusní vyjížďka. Na lodi je nás jen 7, což je prima, v zadní části sedíme úplně sami. Po parádní koupačce u jeskyní ještě zastavujeme u ponorkové základny a vracíme se zpět do Kotoru. Při cestě zpět nás ještě míjí druhý člun, kde mají pěkně nahlas puštěnou hudbu z Bonda. Připadáme si tak jako při filmové honičce.

Perasť

Kostel Panny Marie

Pevnost Mamula

Modré jeskyně

Ponorková základna

Obědváme v našem oblíbeném grilu a odpo jdeme prozkoumat starý Kotor za světla. K večeru zkoušíme jít i nahoru na hradby, ale i v 6 večer je nechutné vedro že jdeme fakt jen kousek. Mimochodem, cesta je zatarasená a vstup je za 8€. Dáváme si véču tentokrát po cestě v centru. Večer se ještě zastavujeme u našeho domu, kde je nová vinotéka s barem a pak už jdeme spát. Nabídka je zde zajímavá, ale ceny nejsou úplně lidové. Mimochodem, tohle je zde jak postupně zjišťujeme, častý jev. Zvěsti o levné dovolené v Černé Hoře v Kotoru teda zrovna neplatí.

Jdeme nahoru, zatím je ještě veselo

Úsek k první vyhlídce

Výhled na Kotor z hradeb

Cesta nahoru je nekonečná, snad to někdy dojdeme celé :)

3. Den: Kotor - Tivat

Dopo se ještě trochu touláme starým Kotorem, je tu hromada úzkých uliček a zákoutí k prozkoumání. Také ale spousta lidí a nejrůznějších obchodů, které z toho dělají tak trochu turistický skanzen. Obědváme opět v našem oblíbeném grilu a pak se jdeme zabalit k vodě.

Cesta starým Kotorem

Chvíli nám trvá, než se nám povede dostat auto z parkoviště a pak už míříme k letišti Tivat. Zde na konci letiště je u vody plážový klub - Royal Blue Beach Club. Máme sice trochu zataženo, vedro je ale pořád. Zabíráme si lehátka (pár za 15€) a průběžně hledám na netu přílety a odlety. Trochu se to komplikuje, jelikož se během dne mění směr použití dráhy, ale i tak vidíme pár zajímavých startů a přistání, které se odehrávají prakticky hned nám nad hlavou.

Pro planespottery je tohle místo učiněný ráj. Natáhnete se na lehátko, dáte si pivko nebo jiný drink a letadla jsou skoro na dosah ruky. Dá se jít až k dráze k plotu, omezení tu nejsou prakticky žádná. Kdo bych chtěl pozorovat z druhé strany, tak hned u kruháku začínají přistávací světla a dá se tam zapíchnout auto taky. Přeběhnete pár metrů na kopec a můžete letadla pomalu shazovat hráběma 😁.

Pohoda u letiště

Letadla skoro na dosah ruky

Poslední večeře

Vracíme se až večer. Naše oblíbené místo na véču je totálně přecpané a jdeme hledat dál. Máme dost smůlu, buď je nabídka nezajímavá, nebo jsou ceny brutálně přestřelené. Vracíme se obloukem zpět a končíme v MARENDA steak house. Původně nám to přišlo dost nóbl, ale ceny jsou zde celkem přijatelné a personál velice úslužný. Hospoda má vlastní jatka, takže je tu velký výběr masa super kvality. Kromě zde často používané debility „vše na váhu“, je tu i dost jídel za pevnou cenu. Po návratu ještě rychle balíme, protože druhý den mizíme.

4. Den: Kotor – NP Durmitor – Bečici

Ráno se proplétáme silnicí podél pobřeží. Projet přes totálně ucpaný Kotor a Perast´ chvíli zabere, pak už se silnice klikatí směr hory. Taky se ale dost kazí počasí. Zastavujeme ještě na vyhlídce a loučíme se naposled se zátokou. Další zastávka je potom neplánovaná když nás zastavuje policie kvůli překročení rychlosti😀🚓 (asi 85 na 60, vyřešeno domluvou).

Po cestě zastavujeme mimo plán ještě jednou – Slano jezero Vidikovac. Je tu krásné odpočívadlo a naprosto úžasným výhledem a nedaleko je malý stánek, kde se dá dokoupit něco k pití, případně místní produkty (med je tu naprosto všude). Pokračujeme dál a další velký úsek je cesta v brutálním lijavci.

Plužine je už plánovaná zastávka. Je zde krásný pohled na kaňon Piva a pokud má člověk čas navíc, je tu i možnost podniknout různé outdoorové aktivity. My ale hned za mostem odbočujeme a jedeme úzkými serpentinami dál k našemu dalšímu cíli.

Slano jezero Vidikovac

Kaňon Piva

Cesta Národním parkem

Durmitor viewpoint, jen dojet sem znamená udělat pár neplánovaných zastávek, protože příroda je zde naprosto úžasná a člověka to nutí pořád zastavovat a kochat se. Celá akce graduje vyhlídkou na horu Prutaš (špička je celou dobu v mracích, škoda). Tím cesta ale zdaleka nekončí.

Vodeni Do je vyhlídka asi o 5km dál. Je zde malé parkoviště a lavička s naprosto božím výhledem na rozsáhlé údolí a klikatící se silničku.

Planinska osmatračnica Sedlo je vyhlídka za dalších 5km. Při zastávce jsme tu prakticky sami. Je zde krásný pohled na protější horu ve tvaru jezdeckého sedla. Pod námi je vidět (a slyšet) stádo ovcí, jinak tu není ani noha.

Celá cesta vede krásnou úzkou silničkou, musíte se tak trochu vyhýbat. I lidé, kteří nejsou zrovna nadšení z horských túr si tohle užijí. Celé se to dá projet autem, na těch nejlepších místech v pohodě zastavit, pokochat se a jet dál. Dojíždíme do města Žabljak, což je takové hlavní město oblasti. Jde o typické horské město se spoustou ubytování, hospod, atd.

My si zde dáváme oběd v restauraci Podgora, dá se tu najíst za slušné peníze a je tu i dobrá domluva. Zde přečkáváme malou bouřku a pak jedeme k poslednímu místu výletu.

Crno jezero je naprosto profláklé místo mezi turisty. Kousek cesty od Žabljaku je parkoviště a pak je to už jen krátká procházka. Když je dost času, jezero se dá celé obejít, to bohužel není náš případ. Díky různým zdržováním čas utíká až moc rychle. Dáme si tak jenom kousek cesty, kocháme se výhledem a pak se vracíme k autu.

Durmitor viewpoint

Vodeni Do viewpoint

Pohled na sedlo

Crno jezero

Most Tara už bohužel nedáváme, chceme přijet do cílového ubytka ještě za světla v rozumnou dobu. Tohle trochu zamrzí, ale i tak to mám akorát. Přijíždíme do Bečici kolem 8 večer.

5. Den: Bečici

První den u moře, takže se jdeme flákat. Je super, že máme pláž hned přes ulici. Brali jsme tuto pláž původně jako nouzovku, ale voda je zde překvapivě čistá a na pláži místo. Ceny za lehátka nejsou ani extra přehnané (většinou 10-15€ za sadu). Jsme zde celý den, až večer jdeme potom na véču. Později ještě sedáme u nás na terase, dáme si nefiltr Nikšičko a den plný relaxu je fuč.

Zde bydlíme

Malé, ale pěkné

Cesta k pláži

Pláž

6. Den: Bečici – Bar – Kolašin – Bečici

Toto je den D pro všechny šotouše. Železniční trať Bar – Bělehrad je vyhlášená mezi železničními fandy jako jedna z nejhezčích na světě. 450km dlouhá trať začíná v černohorském letovisku Bar a přes nejvyšší bod, kterým je horské středisko Kolašin, pokračuje dál přes hory až do Bělehradu. Na trati je celkem 254 tunelů (nejdelší přes 6km a dohromady tunely tvoří ¼ celé trasy) a 435 mostů (nejvyšší 205m). Nejhezčí část je navíc na území Černé Hory. Celý úsek byl otevřený až v roce 1976 a zahajovací jízdy se účastnil sám prezident Tito.

Náš původní plán byl jet až do Bijelo Polje (což je poslední stanice v Černé Hoře), nakonec vybíráme kratší úsek Bar – Kolašin. Jde prý o nejhezčí část cesty a na konci budeme mít pár hodin na malý průzkum města před cestou zpět. Prý jsou zde obvyklá zpoždění a vzhledem k ne moc časté dopravě bychom nechtěli zůstat někde na samotě.

Auto necháváme v Baru na nádraží. Najednou jsme už u kasy a máme v ruce jízdenky, jazyková bariéra nás nezastavila. Dvě místa za necelých 11€ je za vyhlídkovou jízdu nakonec pohodová cena. Radu „berte vozy černohorských drah“ zná asi hodně lidí, takže tam bylo hned plno. Někteří lidé mají místenky, většina to ale moc neřeší, většinou se dohadují akorát západní turisté😀 . Bereme první trochu čisté místo v srbském vagónu a na té správné straně. Místo jsme uhájili po celou cestu😁🚃 . Bohužel srbské vozy jsou dost špinavé a to včetně oken. Sedíme na dvojce u malého okna, takže výhled není zrovna extra (u sedadla v uličce je vyloženě mizerný), tím spíš když je okno jako prase. Když se ale díváme po ostatních částech, tak to vypadá ještě hůř. Tohle fakt dokáže zkazit celý zážitek.

Jízda začíná podél pobřeží, kdy máme vyhlídku na moře a pláže. Později se vlak stáčí do vnitrozemí, přejíždí dlouhou hráz Skadarského jezera a po hodině a půl zastavujeme v Podgorici. Po výjezdu to začíná být opravdu zajímavé, trať začíná dost stoupat nahoru mezi skály. Na jedné straně skalní stěna a my máme pod okny hluboký sráz, který snad nikde nekončí. Trať se dost klikatí, most, tunel, most, tunel, a asi v polovině cesty nás čeká jeden ze zlatých hřebů cesty. Tím je nejvyšší viadukt na trati přetínající řeku "Mala Rijeka“. S výškou přes 200m se nedá přehlédnout a je to boží zážitek. Takto pokračuje naše jízda až do Kolašinu, kde vystupujeme. Cesta se průběžně ale komplikuje z několika důvodů – nefunguje klima a prakticky nejdou otevřít okna (zdravím do ČD, zažili jsme nedávno to samé u nás), moc se nechytá GPS a chybí jakékoliv hlášení, kde vlastně jsme. Jsme i docela rádi, že se v Kolašinu vypotácíme z vlaku a jsme na čerstvém vzduchu.

Už se to chystá

Cesta přes Skadarské jezero

Jedeme do hor

most Mala Rijeka

Procházíme město, dáváme zastávku na oběd. Bohužel bez dopravního prostředku se těžko dostává na další zajímavá místa, která jsou většinou kus za městem. Později odpo se vracíme na nádraží a čekáme na vlak. Z plánovaného příjezdu v 17:40 je rázem 19:10🙄 , ale aspoň že vůbec přijel. Tentokrát jsme v kupé černohorských drah, klima jede, wifi sice ne, ale přes okno je vidět a tak je cesta mnohem lepší. Cestou ale nabíráme další sekeru a tak přijíždíme do Baru až skoro v 10 večer. I díky tomu toho výhledu nebylo cestou zpět tolik.

Výhled na Kolašin

Kolašin náměstí

Centrum s obědovou hospodou

Kostel v Kolašinu

Pro mě jako vlakového nadšence to byl super zážitek, ale rozumím tomu, že pro přítelkyni asi tolik ne😁 , každopádně jestli budete mít možnost, tak jeďte. Až do Bijelo Polje a zpět se to dá zvládnout jako denní výlet. Stojí to určitě za to (i přes to možné nepohodlí).

7. Den: Bečici

Máme poslední dny, které chceme proflákat u vody a prozkoumat další pláže v okolí. Ráno jdeme ještě na nákup. Vycházím z obchodu a pak se to náhle stalo.

Pytel s nákupem se protrhnul, dělám rychlý krok, abych sáhnul po kutálející se láhvi s vodou. Přitom blbě šlápnu a už jedu palcem u nohy po asfaltu. Palec tak pěkně krvácí a taky dost bolí, takže se belháme na byt. Uděláme první pomoc a je vidět, že je prst už pěkně nateklý. Na zbytek dne se přesouváme na pláž s tím, že budu odpočívat a uvidíme. Večer už pak není jen nateklý ale celý fialový. Super je majitel apartmánu, který nám aspoň pomůže se základním ošetřením, průběžně se ptá, jestli něco nepotřebujeme atd.

To už ale nedělám hrdinu a volám na asistenční linku pojišťovny. Mám pojistku přes ČSOB Premium. Jediné pomoci, které se mi dostává je, že vedle v Budvě je státní poliklinika (hodnocení na google asi 2,3) a nic jiného že nemají v seznamu. Prý jestli si najdu něco jiného, tak ať si jdu klidně jinam. Jako dík za super pomoc. Bereme tak auto a jedeme do Budvy. Aspoň že se s tím dá řídit.

Brzy zjišťujeme, jak to tady nebude jednoduché. U okna je naprosto nepříjemná baba, která nemá ani náznak snahy se jakkoliv domluvit. Z celého dohadování chápeme částečně, že rentgen asi ani nemají. Vtom přichází anděl. V čekárně vstává asi desetiletý klučina, naprosto plynulou angličtinou nám vysvětlí co a jak a už nás vede přes ulici do privát laborky jménem Moj Lab. Zde personálu vysvětlí situaci. Pak si pro něj přichází máma, jelikož jsou na řadě. Komunikace ani zde není úplně snadná, ale rentgenu jsem se dočkal. Na otázku „co pak dál“ dostávám odpověď, ať si s tím jdu někam k doktorovi. Celá tahle sranda mě stojí 40€ a jedeme domů. Výsledky přijdou ještě večer mailem. Později se daří najít apku do mobilu, která to zvládá otevřít. To už je ale noc, takže můžeme jít po večeři akorát spát. Tohle je prostě prima den.

Tohle už zavání průšvihem

Jídlo v nedaleké hospodě

Odpočinek s částečným výhledem na moře :)

8. Den: Bečici

Ráno pokračuje naše doktorská anabáze. Jedeme znovu do centra, kde máme podle netu vytipovanou kliniku. Milmedica nás nakonec zachraňuje – ochota, domluva anglicky, platba kartou. Taky doktor sympaťák a dostalo se mi i základního ošetření. Mám to za dalších 40€ a k tomu 20€ za léky proti otoku vedle v lékárně. Btw. ani po měsíci i přes urgence nebylo od ČSOB nic proplaceno (ať mají taky nějakou reklamu😁 ).

Odpoledne ještě zkoušíme přejet na pláž Jaz. Je vidět, že jde o vyhlášené místo, je tu totálně nacpáno, že není ani moc kde zaparkovat. Všude davy lidí a do toho ceny, že to až připomíná loňský Mykonos. Vzhledem k omezené mobilitě (mojí) a neskutečné dopravě rušíme cestou zpět i plány na starou Budvu a jedeme přímo domů. Po cestě je navíc možnost zastavit u Fort Morgen, odkud jsou prý super výhledy na celou zátoku, no snad příště. Odpo tak už jen trávíme na pláži odpočinkem a poslední koupačkou před cestou domů.

Pláž Jaz

Pláž Jaz, parkovací peklo

9. Den: Bečici - Vídeň - ČR

Díky důstojnému času odletu vstáváme jako lidi. Náš domácí se ještě přijde rychle rozloučit a pak už sedáme do auta jedem směr Podgorica. Časově to vychází akorát a přijíždíme na parkoviště dvě hoďky před odletem. Vracíme auto a jdeme dovnitř. Na letišti nás čeká ještě jedna nepříjemnost. Je zde holčina, která hlídá vstupy do airside. Není schopná říct, kdy vás pustí dál. Máte prý čekat na oznámení. To není prakticky slyšet, ale nakonec se probojujeme dovnitř. Pak už je let v pohodě, malé zpoždění, ale nic dramatického. Ve Vídni už potom vlakem na Tigra pro auto a hurá domů.

Letiště Podgorica

Fronta do airside

Zhodnocení dovolené:

Tahle země nabízí snad pro každého něco – pěkné moře a pláže, přírodní krásy, hory i zajímavé památky. To vše navíc na relativně malém prostoru. Jízda vlakem z Baru je taky parádní zážitek (i přes drobné nepohodlí). Člověk všude čte, jak je zde levno, to ale platí maximálně pro vnitrozemí. V těch profláknutých destinacích jsou ceny většinou jako všude jinde v Evropě. Služby a servis tu kvalitu ale pořád ještě nemají. Častý je i nešvar cen jídla na gramáž místo za porci. Na všech hlavních místech byla slyšet převážně srbština a ruština. Byly prázdniny, takže samozřejmě všude plno a parkování je velký problém prakticky všude. Ubytování se dalo najít i levnější, ale hledali jsme místa, která mají garantované parkoviště. Kromě ubytování platby kartou bez potíží.

Základní informace k cestě:

Letenky: Wizzair z Vídně. Dokoupeno priority a sedadlo pro každého. Oba lety plné.

Cesta z/na letiště: půjčené auto, řešit MHD nemá moc cenu. Dálkové busy ale prý fungují dobře.

Doprava: Auto po celou dobu pobytu, půjčeno od Respecta, naprostá spokojenost. Zánovní Hyundai i20, automat, při převzetí najeto asi 10000km. Doprava obecně je peklo, auta stojí naprosto všude, totální zácpy i díky absenci jakýchkoliv obchvatů. Tohle i dost prodlužuje plánované cesty. Parkování v létě venku je prakticky bez šance. I v Kotoru u apartmánu jsme museli opakovaně kontaktovat majitelku, aby sehnala souseda, který by popojel, abychom mohli vyjet ven.

Ubytování:

Kotor, Apartman Dijana – velký byt asi 300m od vstupu do starého města. Supermarket přes ulici, parkování ve dvoře. Minimálně dvě zajímavá místa kam na jídlo jsou kousek. Chvíli nám trvalo, než jsme se s majitelkou našli, ale pak už bylo vše v pohodě. Parkování bylo trochu nepohodlné, ale bylo.

Bečici, Eucalyptus Residence – malé studio v novém výškovém domě. Moderně zařízené, krásné posezení na balkóně. Parkování o dost lepší než v prvním případě. Supermarket asi 5min pěšky, pláž taky. V okolí méně možností na jídlo.

Jídlo a pití: Hlavně gril všeho druhu, občas proložené těstovinami. Ryby a mořské plody třeba proti Řecku nebo Itálii pěkně drahé a dost často ceny na váhu. Pivo většinou za normální cenu, pokud máte raději víno, připravte se, že bude stát většinou až nečekaně dost.

Tip kam za jídlem:

Kotor, BBQ Tanjga – grilovací ráj a také vyhlášené místo v celém Kotoru. Malé bistro, kde se dá vybrat buď hotové menu, nebo si prostě u pultu vyberete flákotu masa a dostanete ji připravenou na grilu s přílohami, zeleninou, atd. Ceny jsou i vhledem k porcím a chuti naprosto super.

Kotor, MARENDA steak house – steak house, který má vlastní jatka. Velký výběr masa, jsou tu jak verze na váhu tak i za paušál. Super ochotný a úslužný servis. Přitom slušné ceny.

Bečici, Stari Hrast – ne že by to byla nejlepší hospoda na místě, ale byla prostě jediná blízko. Jsou tu slušné ceny, jídlo hlavně grilovaná masa. Je tu i cenově dostupné víno. Servis někdy trochu pokulhává, ale na Balkáně je to asi normální.

Ceny obecně: dost výrazné výkyvy. Na těch profláklých místech narazíte kolikrát na ceny, že by se Řekové nebo Italové styděli. Obyč porce grilovaných krevet nebo ryby 25-30€, víno nejlevnější místní přes 20€, velká voda klidně 3€. Pak narazíte na podnik, kde dostanete super jídlo za 6€ a k tomu velké pivo za 1,5€. V obchodech ceny podobné jako u nás. Památky apod. většinou dost levné. Litr benzínu 1,6€, platby kartou prakticky všude bez potíží. Počítejte, že v neděli je prakticky všude zavřeno (pro lékárny to naštěstí neplatilo😀 ).

Počasí: konec července, takže jasno a vedro. Chytli jsme ještě poslední vlnu letních veder, kdy v Kotoru bylo odpo kolem 35°C. Druhá půlka pobytu „jen“ kolem 32 😀

Rozpočet na 1 osobu:

Letenka: 4000Kč

Ubytování: 10400Kč / 8 nocí

Auto a benzín: 6100Kč

Cena za „zájezd“ : 20500Kč / 9 dní

Ostatní náklady na 1 osobu:

Jídlo a pití: 4400Kč

Vstupy, památky, nákupy: Vlak 266Kč, Výlet lodí po Kotoru 860Kč, Lehátka na pláži 650Kč, Ostatní drobné náklady nestojí za počítání

Cesta do Vídně, parkování (Parktiger), známka, hotel 0 noc: 2150Kč

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 2 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Dovolenkář Honza

Cestopis byl naposledy aktualizován 7. 10. 2023

Dovolenkář Honza procestoval 32 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 15 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

0 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.