Přenádherné Thajsko
Cestopis z roku 2022 napsala Zuzina
Znáte taky ten pocit, kdy vymýšlíte kam jet na dovolenou, jste celkem omezeni dovolenou a tak se snažíte využít každého volného dne a furt vás nic nenapadá, až to najednou přijde? Tak přesně takhle začal náš výlet do Thajska. Variant bylo několik, ale Thajsko bylo to ono. Nikdy mě Asie z neznámého důvodu nijak nelákala, ale až nyní jsem zjistila, že to byla chyba..
Naše dovolená nám dovoluje v Thajsku pobýt 14 dnů - respektive v pátek odpoledne vyletět a vrátit se o půlnoci přesdalší neděli. Letenky nakoupeny s Austrian s krátkým přestupem ve Vídni. Austrian mimo klasického upgradu, kde si můžete zaplatit pevně danou částku, nabízí i tzv. BID upgrade, kdy nabídnete částku a oni vám 72 hodin před odletem dají vědět, jestli jo nebo ne. Na trasu Vídeň - Bangkok jsme nabídli nejnižší možnou částku na upgrade do businessu, ale vzhledem k obsazenosti letadla, jsme verdikt již předem znali.. Po zkušenostech s Air France a jejich Premium Economy a po mém zděšení, když jsem se otočila a zjistila, že řada v Economy hned za PE má stejně místa na nohy jako my, kteří jsme si za to připlatili asi 20 tisíc, 47 hodin před odletem (respektive 46,75 kdy reálně check in pouští) při checkinu rezervuji řadu 15 přesně s přímým výhledem na PE a se stejným místem na nohy. Kdybyste někdy přemýšleli, že si dopřejete a připlatíte si Premium Economy, ušetřím vám dost peněz - NEDĚLEJTE TO. Přesně jako s AF i zde to za to opravdu nestojí (ono jestli to PE vůbec někde za ty nemalý prachy stojí..). Sedačka je sice o chlup širší a lehce sklápěcí, větší obrazovka, dostanete welcome drink (voda nebo džus), horký ručník a jídlo máte v porcelánu... No nekupte to za těch 15 tisíc, co nabízí při upgradu.. Navíc je let přes noc, takže díky spánku let utíká. Sedačky u bulkheadu poskytují dost místa na nohy a když se ještě sedačka sklopí, tak úplný luxus a světe div se - 10 hodin letu utíká jak voda. Přilétáme ve 12 hodin thajského času, následují otisky prstů, úsměv na fotku, koupit SIM kartu, dojít na trail a hurá na hotel. Peníze máme rozměněné z ČR a sebou zásobu dolarů, což nám ale stejně nakonec nestačí a tak vybíráme (bohužel celkově 3x), kde platíme poplatek kolem 220 bahtů za výběr. Celkově ale pokud vybíráte větší sumu, tak se vám výběr z tamějšího bankomatu i s poplatkem vyplatí, protože máte střední kurz a je to výhodnější než měnit z CZK na USD a z USD na BHT.
Metro
Chrám
Slavné Mango with sticky rice
Knedlíčky
Grand Palace
Odpoledne stíháme dojít na michelinskou hvězdou oceněné Mango with sticky rice, za které platíme (zřejmě jako běloši) rekordních 120 BHT. Když si to dám po dalších 14 dnů ještě asi 80x, tak za ni platím průměrně 50 BHT (plus dostávám 2x takovou porci) a chuť je naprosto stejná, takže pokud byste někdo měl podobný nápad, tak můžete tento stánek s klidem vynechat. Dále ochutnáváme jednu z milionu "limonád" a čajů, které jsou zde podávány hlavně se slazeným mlékem. Tyhle pitíčka jsou zde prodávány za pár korun na každým rohu a jako na všechno je i tady nezbytnost vložit ten plastový kelímek do speciálního plastového pytlíku. Pokračujeme do slavného, obrovského a neskutečně nádherného Wat Phra Kaeo a Velkého Paláce, kde nám tedy taxikář snažící se něco vydělat říká, že už je zavřeno, že nás tam vezme zítra. Že se bude brzy zavírat ukazuje i google, ale zkoušíme to a ještě pouští. Cestou si ještě manžel kupuje od pocestné prodavačky kalhoty, které později zjišťujeme, že jsou děravé (tyhle slavné kalhoty se sloníkama jsou šité dost horkou jehlou, tak si je vždy radši před nákupem zkontrolujte), dále pokračujeme na floating market. Ne na ten slavný, který už je zavřený, ale zkoušíme jiný. Na ten slavný floating market nás ale lanaří prodavači, kteří nám nabízejí jízdu člunem za asi 1000 bahtů. My se vydáváme sami autobusem, kde se při nástupu snažíme domluvit, kde a jak si máme koupit lístek. Paní na nás kouká a netuší, co chceme, až když nastoupí další člověk, který si sedne a paní ho jde zkasírovat, pochopíme, že podmínkou ke koupi lístku je si sednout. Nakonec vystupujeme trochu dál než chceme, a jdeme na floating market, kde už je skoro zavřeno, takže nic. Cestou zpět navštěvujeme náš první street food, kde manžel ochutnává kuřecí hnátek. Večer jdeme na "slavnou" Khao San, což je teda pro mě hrůza hrůz. Milion naháněčů, hudba že neslyšíte vlastního slova, nic pro nás. Konečně i jídlo pro mě jakožto pro vegetariána - Pad Thai vegetable za 40 BHT, dále roti (něco jako naše palačinka) s banánem a nutelou.
2.den - Ayutthaya
Druhý den jedeme vlakem do Ayuatthaye. Jetlag udělal své a tak nakonec vstáváme až po 9, ale ničemu to nevadí. Cesta trvá 2 hodiny, kupujeme za pár korun lístek 3.třídou, kde jsem to čekala teda daleko horší. Myslím, že kolikrát naše lokálka nevypadá o dost lépe.. Ve vlaku kupujeme kokosovou zmrzlinu asi za 10 BHT. Po příjezdu obědváme kousek od nádraží a pokračujeme převozem přes řeku. Měla jsem v plánu si pak půjčit kolo, ale váhali jsme s tím, že bude určitě půjčovna na každém rohu, ale nakonec nebyla. Škoda. Vedro bylo hrozný a doprava na kole by byla snazší. Navštívili jsme spoustu watů, slavnou hlavu budhy ve stromě, ležícího budhu. Je to opravdu krása, ale watů je tam tolik, že už je pak člověk přewatovanej. Bereme si pak tuktuk, který usmlouváme na 200 BHT k vzdálenějšímu watu a pak zpět na nádraží. Ujišťujeme se, že nás nepoveze nikam do krámků, jak to mají prý v oblibě a jedeme. Když pak chceme zastavit trošku někde jinde, i když je to blíž než nádraží, tak je to samozřejmě problém a musíme připlatit, takže na to kašleme. Vyčůraní až na půdu :) Vlak nám jede až o půl 7, tak ještě poprvé v Thajsku zkouším thajskou masáž za neuvěřitelných 200 BHT! Ujišťuji se, že v Česku je tedy opravdu stejná a pak skoro každý den chodím na masáž.
3.den - přelet do Chiang Mai
Ráno jedeme na letiště a přeléváme do Chiang Mai. Letenku jsme kupovali jako všechny přelety v Thajsku dost dopředu a vyšla na neuvěřitelně směšné částky. Letadlo je plné. Jako jedni z mála nemáme roušky. Před odletem jsem četla, že povinnost nosit roušky zrušili, ale úplně všichni thajci (nebo podobní thajcům :) ) je nosí. Nejdříve se trošku bojíme nějaké pokuty, ale nikdo nic neříká, takže si už naplno užíváme svobody a roušky nenosíme.. Přelet trvá kolem 50 minut. Obavy ohledně letu jsem měla. Létání nepatří mezi mé oblíbené aktivity a kor ještě v Thajsku.. Těsně před přistáním začalo dost blýskat a přistání bylo kvůli silnému lijáku poměrně tvrdé. Na letišti nabízejí za 150 BHT taxíka a i když jsme byli obeznámeni s červeným soangthaewem, který už k dnešku stojí 30 BHT /osoba, nakonec jsme kvůli tomu, abychom jeli ihned na hotel a stihli toho více, jeli taxíkem. Odpoledne jsme stihli už potřetí v řadě navštívit mnoho watů a večer zašli na night market. Zpět jsme již soangthaew využili, ale chtěl po nás 120 bahtů. Nevím, zdali to zkouší jen na turisty nebo jestli ujetí větší vzdálenosti i pro místní je za víc. Až po návratu jsem slyšela, že máte bez ohledu na vzdálenost trvat na 30 BHT (co má i mimo jiné na autě napsané...)
4. den - Chiang Mai a okolí
I když je doprava v Thajsku jaká je, tak si půjčujeme skůtr a dobře děláme. Dle nějakých statistik je prý doprava v Thajsku druhou nejnebezpečnější zemí na světě. V Bangkoku bych řídit nechtěla, tam je to docela hektické, ale Chiang Mai mi přišlo dost ohleduplné. Nikdo s nikým nesoutěží, nejezdí agresivně, co mě zarazilo nejvíc byl prázdný odbočovací pruh, který by byl u nás plný aut, které by se pak co nejblíže křižovatce rvali do pruhu, tady se organizovaně drží ve svém pruhu. Jdeme do blízké půjčovny, kde ale volný skůtr nemá, prý až další den. Další půjčovna chce 3000 BHT depozit, takže zkoušíme ještě jednu, ale tam má volný jen skůtr 50, který by údajně na Doi Suthep, kam máme v plánu jet, nevyjel, tak nakonec přehodnocujeme plány. Deposit chce jen 1000 bahtů, za půjčení 300. Skůtr máme na 24 hodin, takže ho vracíme až druhý den ráno. Vyrážíme k vodopádům, kde brzy poznáváme, že turistika v tomto pásmu je náročná i pro zkušené. Pokračujeme k dalšímu watům a k dalším vodopadům, navštívíme místní fresh market, jedeme přes město do ginger farm a pak zase zpátky přes město k Wat Phrathat Kham (který jsme objevili pozdě), kde je nádherný výhled na město. Odpoledne se ještě stíháme vykoupat v hotelovém bazénu a večer zajíždíme skůtrem k místním street foodům.
Orchidee na letišti
5. den - slavný Doi Suthep
Druhý den ráno vracíme bez problému skůtr. Žádné prohlížení nebo zkoušení, že jsme něco někde zničili není a na základě nepsané domluvy jdeme do první půjčovny pro skůtr. Pán ale skůtr stále nemá a tak se znovu vracíme do původní půjčovny, kde díkybohu silnější skůtr má, takže hurá. Jak zde někdo psal, že je to nahoru k Doi Suthep skůtrem nebezpečné, tak není. Nevím, jestli to bylo tím, že nebyla úplná sezóna, ale na horu vede dvouproudouvá silnice a zrovna v Chiang Mai jezdí dost lidí ohleduplně. Ke chrámu vede přes 300 schodů, případně lanovka. Vstup je za symbolických 30 bahtů, a pokud nejste dostatečně zahaleni, půjčí vám oblečení zdarma. Po přezlaceném Doi Suthep jsme se vydali k Bhubingskému paláci. Tam ačkoliv mám delší sukni, mě nechtějí pustit. Jdu si tedy do krámku koupit dlouhé kalhoty, přijdeme k bráně a ačkoliv mám tílko a jsem zahalená do šátku, tak mě stejně nechtějí pustit. To už tedy ne :D Takže na palác prdíme a jedeme dál na nejvyšší bod Doi Pui. Cesta vede dost přes serpentýny, kde se má do zatáček troubit, aby o vás další řidiči věděli. Už skoro před odbočkou je však cesta zavřená a na horu se jet nedá. Pokračujeme tedy do odlehlé vesnice Ban Hmong Doi Piu, kde je spousta krámků a kde jsme jediní turisté. Odpoledne ještě jedeme k vodopádům Namtok Mae Sa, kde ačkoliv to mapy.cz neukazují, je tady pěkný okruh skrze 10 kaskád. My jsme tedy přišli déle a pán u asi 5 kaskády nám řekl, že se za chvíli zavírá, takže jsme všechny nestihli. Večer jsme ještě bohužel museli vrátit skůtr, protože nás další den čekali sloni a půjčovna otevírala až déle, tudíž jsme to měli dále na místní street foody, kterých bylo v Chiang Mai požehnaně.
6. den - Sloni
Na slony jsem se moc těšila, i když jsem byla k návštěvě jsem dost skeptická. Vybrali jsme návštěvu dobročinně znějící Elephant Jungle Sanctuary a bylo mi jasný, že buď to bude obrovský byznys a nebo opravdu záchranná stanice. No, samozřejmě je to obrovský byznys.. Po 8 ráno nás vyzvedává tuk tuk (což je mimochodem velmi pohodlný prostředek pro 2 hodinovou jízdu, z čehož pak půl hodiny jsou to serpentýny :)) a vypadá to celkem slibně až do doby, dokud nezastavujeme u benzínky se spoustou obchodů, kde máme rozchod na 15 minut a kde je dalších asi 100 lidí. Tam už mi je jasný, že to asi tak komorní nebude. Nakonec nás je v "kempu", kterých je dle facebooku 5, 20. Zaplatili jsme si celodenní program, protože když už, tak už (nabízí i ranní nebo odpolední program, který je úplně stejný jako ten celodenní, jen rychlejší, ale úplně by to stačilo). Po jakémsi představení kempu, kde žili 4 sloni, jsme šli krmit slony banány. Následovalo odvedení slonů vedle do trávy, kde už bylo vidět, že sloni zase tak úplně volní nejsou a pokud slon chtěl jít jiným směrem a ne zrovna stát v trávě, tak měl smolíka, protože ne úplně přátelsky vypadající chlapec s tyčkou v ruce ho přinutil tam být. Poté byl oběd a bylo vidět, že moc neví, co s námi. Na stole byly papíry vyrobené ze sloního trusu spolu kytičkami, písmenkami, sloníky, takže jste si mohli vyrobit na památku dopis. Takhle jsme tam seděli asi 45 minut a poté jsme šli vařit pro slony. Rozmixovali se v hmoždíři banány, sůl, přidalo se nějaké zelené, udělali se z toho koule a následně se jimi sloni krmili. Poté jsme se šli převléknout do plavek a následovalo mytí slona. Jeden chudák byl přiveden, stříkala se na něj voda a my jej košťaty "myli". Poté přesun do řeky, kde nejmenší ze slonů byl položen a probíhalo další mytí. Slon aby držel ležet, tak byl neustále krmen banány. Upřímně mi z toho bylo dost špatně. Při představě, že tohle ti sloni dělají denně, tak nevidím podstatu té "záchrany". Ta záchranářská stanice není jen v Chiang Mai, ale i na Phuketu, v Pattaye a na Koh Samui. Tváří se, že jsou jakože etičtí, že se na slonech nejezdí, ale pak tady sloni panáčkují, aby se platící turisté mohli se sloníkama koupat. Jestli vám tohle nedělá dobře, tak tam ani nejezděte. Je to prostě mega byznys. Jen pro info - celodenní program stál 2 700 BHT /osoba * 100 lidí co bylo ve všech kempech = 270 000 BHT denně. To je celkem pěkná suma, co s ní ale dělají, to nevím. Ale bude to asi podobný případ jako Tiger Kingdom, kam jsem záměrně nešla, abych tuhle otročinu nepodporovala.. Poté byly sloni nahnáni ještě do bahna, kde se zase patlali bahnem a pak šaškárna skončila. Po skončení nás ještě zavezli dalších 15 minut dál k vodopádu, který ani nebyl v programu, ale asi si lidi stěžovali, že v rámci celodenního programu se končí brzo, tak vymysleli vodopád a poté 2 hodiny zpátky.
7. den - přelet na Surat Thani a přesun do Koh Samui
Chtěla jsem do naší dovolené zapojit i možnost nějakého koupání a tak jsem přemýšlela, jestli spíše Phuket, Krabi nebo Koh Samui. Údajně je Koh Samui z této trojice nejméně turistické a tak jsem zvolila Koh Samui. Letenky přímo na Koh Samui byly neskutečně drahé, takže jsme zvolili levnější ale delší variantu do Surat Thani, poté přesun hodinu autobusem k přístavu a poté další hodinu a půl trajektem. Po trochu zmatku na letišti, kde probíhalo rozřazování lidí, protože celé letadlo volí tu levnější variantu a přesuny na ostrovy, jsme konečně dorazili na Koh Samui. Skůtr jsme si půjčili hned u přístavu, abychom byli flexibilní a zároveň ušetřili i peníze za dopravu z a do přístavu. Tady holka ani žádný deposit nechtěla, nechala si jen manželovu občanku, kterou bychom tam v případě nejhoršího mohli v pohodě nechat. Pas jsme dávat rozhodně nechtěli a ani jej tedy nikde nepožadovali. Když nám ukázala, že má k půjčení jen jediný nový skůtr, trochu jsem se po čtení zkušeností s půjčením skůtru, zděsila. Už jsem viděla, jak nás pak natáhne a budeme se handrkovat o poškrábaný něco, ne-li kdybychom se skůtrem opravdu spadli.. Následuje asi 20 minutový přesun na ubytko v oblasti Lamai, které bylo neskutečně levné, ale hrozně dobře hodnocené. Upřímně to byl docela šok. Jednalo se o zřejmě typické ubytování, protože těhle bungalovů bylo po celém ostrově spousta. Nejzajímavější byla asi koupelna, respektive sprchový kout, což byl obrovský prostor s otvůrkem přesně vedle záchodu, kam odtékala po sprchování voda. Dalším šokem na ostrově byly všudypřítomné "bary" s ladyboyi, což jsme viděli úplně poprvé a kde to byl oproti klidnému a distingovanému Chiang Mai opravdový šok. Tady jsem konečně pochopila údiv mého kolegy, který se divil, proč my jako pár jedeme do Thajska. On byl tenkrát v Phuketu, kde je to asi jedna velká párty s těmito prostituty a klidnější a reálnější Thajsko nezažil. Další zhrození nastalo v podobě jídla. My zvyklý ze street foodů, kde jídlo stálo kolem 50 bahtů, jsme byli najednou na ostrově, kde bylo milion restaurací a kde se cena kolikrát pohybovala ještě za dvojnásobek toho, co u nás v ČR. A světe se div se, ty restaurace byly plné lidí. Kdybychom náš výlet začali na tomto ostrově asi bychom o nějakém mega levném street foodu neměli taky ani tušení a chodili si v Thajsku na burgery a těstoviny. Dokonce jsme vedle ubytování měli slovenskou restauraci s vyprážaným sýrem. Ale nakonec jsme street foody našli. Kolem silnice je jich mraky, jen jsme byli jedni z hodně mála, kteří tam jedli. Ono upřímně to nevypadá kolikrát moc lákavě a ten zápach tady není nejpříjemnější, ale kolikrát jsme měli zkušenost, že čím hůř to vypadá, tím lepší jídlo je. :)
8. - 9. den - cestování po ostrově
Další dny jsme cestovali po ostrově. Doprava tady už byla o poznání horší. Už se mi nezdála moc ohleduplná, možná to bylo i tou spoustou turistů. Jestli 10% Thajců nosí helmu, tak i to je dost. To že ji nenosí oni, svým způsobem chápu - ta osvěta tam asi moc nebude, ale že ji nenosí 70% "bílých" mačů, tomu teda nerozumím. Na ostrově se vydáváme na rychlé vykoupání na pláži, kde nás překvapilo, že narozdíl od evropských destinacích, kde si lehátka musíme platit, tak tady jsme upozorněni, že nemusíme sedět na zemi na dece, ale můžeme si zadarmo lehnout na lehátko. Využívám také masáž na pláži, která už je tady ale v porovnání s Chiang Mai lehce dražší a poté pokračujeme na jeden ze stovek vodopádů na ostrově, večer jdeme ke slavným kamenům babička a dědeček. Druhý den jedeme do středu ostrova, kde navštěvuje překrásnou magickou zahradu a poté k nedalelému watu. Odtud ale pokračujeme dále cestou necestou, která je opravdu náročná. Jedeme přes vodu, musíme kolikrát skůtr přenášet přes kamení, cesta i někde končí, jedeme po trávě, ale naštěstí nikde nepadáme. Za to jedeme krásnou přírodou, nikdo nikde není, vidíme stromy s duriany, banánovníky.. Večer zažíváme první monzunový deštík, který je krátký, ale dost intenzivní. Na to že jedeme v monzunovém období, tak nám z celé dovolené prší jen krátce, ale vydatně pár hodin a to jen na Koh Samui.
Přejezd trajektem
Koupelnička
10. den - národní park Ang Thog
Předešlý den jsme koupili přes net organizovaný výlet do národního parku Ang Thong. Jinak než organizovaně se tam člověk nedostane. Předem platíme 300 BHT, ráno nás vyzvedává po 7 hodině minivan a jedeme do přístavu. Tam je opět dalších asi 100 lidí. Rozřazujeme se do skupinek, doplácíme zbytek peněz + 300 BHT vstupné na ostrov, máme připravenou kávu, nabízejí prášky proti nevolnosti a jedeme. Ve speed lodi si díky tomu, že je předek lodi už zabraný vybíráme ty nejlepší místa - dvousedačku po směru jízdy. Jízda trvá asi hodinu, občas to dost pěkně hází a pár lidí už začíná zvracet. První zastávka je šnorchlování. Bez tady těch přiblblin výlet bohužel nekoupíte. Už jsem zažila ty "nejkrásnější" místa ke šnorchlování, ale ještě jsem nenašla lepší místo než Egypt. Ani tady to není jinak. Přijíždíme k takovému menšímu útesu jako první loď a jdeme na to. Pod vodou samozřejmě nic není. Po chvíli vyndám hlavu z vody a naskytujeme se mi pohled, že si říkám, jestli tady neztroskotalo letadlo. Najednou je tu asi 100 lidí, každý druhý v záchranné vestě a lodí 9! Spousta lidí dokonce na těch korálech stojí! Vracíme se zpátky na loď, říkám tomu našemu kápovi, že lidi stojí přímo na korálech a že ty korály zabijí a on že ví a takovým hláskem, aby nebyl moc slyšet, protože v Thajsku se asi nikdo moc neokřikuje, tam začal hlásat, ať na tom nestojí. Neslyšel ho nebo nechtěl slyšet nikdo. Přesně takhle se ničí příroda, přesně proto pak musí ty pláže/parky na několik let zavírat, protože je nechají zničit bezohlednýma lidma, kterým je to úplně šumák. Aby se lidi zabavili, tak vymýšlí takovýhle bejkárny kolem, bylo by totiž málo jet jen na ostrov nebo ještě líp jen kolem, proč u toho nezničit něco více? No nic, konec mého brečení a přesouváme se dál na kajakování. Speed boat zpomaluje a míjíme nádherné ostrovy. Takhle by přesně dle mého měl výlet vypadat. Jen se koukat, na nic nešahat, nic nikde nekolonizovat, nestavět restaurace, vyhlídky, kde lidi akorát udělají nepořádek a vše zničí... Kajakování je super, náš kápo nás vede pod útesy a zpět se vracíme přes moře. Zase jsme tam jako první loď, takže jsme jediní na moři. Následuje bufetový oběd a přesouváme se na další ostrov Ko Mae Ko, kde se pomocí dost prudkých žebříků dostane na vyhlídku s nádherným smaragdovým jezírkem. Jako poslední následuje přesun na jediný rančery osídlený ostrov, kde i po rezervaci můžete přespat ostrov Ko Wua Ta Lap. Tady pokořujeme vzhledem i k místnímu klimatu náročný výstup na 430 m.n.m vysokou vyhlídkovou pěšinu. Hned na začátku vidíme ve stromech i opičky. Je zde celkem 5 viewpointů a výhledy jsou opravdu nádherné. Tímto náš výlet končí a vracíme se zpět. Ještě že na nás na předku lodi nezbylo místo, protože trochu prší.
Ztroskotání letadla
Opičí ostrov
11.den - znovu sloni
Původně jsme se vydali k dalším z mnoha vodopádů na ostrově, ale parkoviště bylo společné i pro další sloní rezervaci. Ani mě nenapadlo tam jít znovu, ale šli jsme se tam podívat a nakonec jsme si řekli, že se ještě jednou na slony podíváme. Nabízeli 2 varianty - jen krmení nebo i přímá interakce se slony. Vybrali jsme již jen krmení a bylo to teda opravdu super. Takhle by to mělo přesně vypadat (pokud tedy jsou sloni skutečně zachráněni a nejsou tam naváženi jen za účelem zisku). Každopádně toto už humánní a etické bylo. Dostali jsme košík s banány a cukrovou třtinou a šli jsme krmit. V parku jsou vysuté lávky a slon k vám může a nemusí přijít, nikdo ho k ničemu nenutí. Byli jsme tam v podstatě sami, pár lidí šlo přímo ke slonům, kde si je šli pohladit, ale nikdo slony nikam nehnal. Tohle bylo za mě opravdu úžasné a návštěvu doporučuji. Zůstali jsme tam pak sami a vydrželi tam asi hodinu jen tak koukat na slony. Sloni se šli (z vlastního rozhodnutí) koupat, hráli si ve vodě a vypadali opravdu šťastní. Poté jsme pokračovali na vodopád Na Mueang, kde jsme hořejší vodopád i přešli a šli tak okruhem zpět. Pak jsme ale zjistili, že je cesta z druhé strany zavřená. Poté jsme se rozhodli, už toho našeho squatu bylo dost a že si na poslední 2 dny užijeme trošku lepší ubytko. Nakonec volíme hotel v oblasti Chaweng a odpoledne se za velmi silného deště přesouváme tam.
12. - 13. den - Koh Samui
Na ostrově nám zbývá poslední den. Dopoledne si půjčujeme kajak, odpoledne vyjíždíme na Lamai vyhlídku, kterou jsme předtím nestihli. Lze ji vyjít nebo vyjet lanovkou. Nahoře se můžete projet ziplinem za 800 BHT. Dole u parkoviště zase zkusit přírodní fish spa. Doporučuji, něco tak nepříjemného jsem ještě nezažila :D Pokračujeme na must see ostrova Overlap stone. Cesta k parkovišti je neskutečně prudká. Parkoviště stojí 20 BHT a parkování si tam koriguje takovej dědouš, kterej z toho asi žije. Vstup ke kameni je za dalších 50 BHT. Kámen je pro majitele baráčku taky zlatým dole. Za den můžou několik stovek, v sezoně i tisícovek bahtů vydělat. Cestou zpět se stavujeme v naši oblíbené Lamai tržnici, kde jsme za náš pobyt několikrát jedli. Byl to typický street food a byla tam hrstka turistů, kteří dávali přednost před předraženými a rádoby evropskými jídly typickému thajskému jídlu. Chodili jsme si po tržnici, kterou jsme předtím z důvodu toho, že jsme ji navštívili vždy večer když byly stánky zavřené, nikdy neprošli a najednou vidím, že je naše "restaurace" shořelá na popel. Byl to fakt otřesný zážitek. Myslím na toho milého dědečka, který nám pak přinesl little spicy papájový salát zadarmo, a pak když viděl, že nás neskutečně pálí pusa, tak nám přinesl na zajedení fazolky.
14. - 15. den - přejezd do Surat Thani a přelet do Bangkoku
Ráno v 11 nám jede trajekt do Surat Thani. Jedem vrátit skůtr, ale holka která nám ho půjčovala tam není, tudíž manželova občanka je s ní. Babka skůtr lehce kontroluje a pak nám říká něco na způsob ať jedeme k trajektu, že tam ta holka je. Jedeme tam, ale kde přesně ji máme hledat, nevíme. Za chvíli vidíme, jak nám jedou na pomoc na skůtru. Holka tam sedí, předá nám občanku a vráceno. Tedy za celou dobu půjčování skůtru jsme neměli ani jeden problém. Vzhledem k dnešním recenzím asi ví, že by si moc nepomohli.. Někdo mi poradil, že vzhledem k nesezóně v Thajsku, by byl opatrný na přejezdy v rámci ostrovů a na to aby nám trajekt skutečně jel a nezmeškali jsme tak letadlo. Volíme tedy noc v Surat Thani, ale je to zbytečné. Denně jezdí několik trajektů a v Surat Thani není vůbec co vidět. Den předem se zkoušíme domluvit na návštěvě v Monkey Schools, ke které jsem tedy vzhledem k faktu, že opice jsou tam taky na provazech, skeptická. Místo ale nemají, takže vyřešeno. Jdeme se tedy podívat k City hall, pak už nevíme moc kam, tak si jdeme zaplavat do bazénu a večer na místní street food. Ráno volíme dopravu na letiště skrze osvědčenou stránku 12go, kde doprava stojí 100 BHT, oproti taxíku, kde bysme se dostali až na nějakých 400 BHT. Bohužel ale letíme na letiště Don Mueang a poslední noc máme u letiště Suvarnabhumi. Úplnou náhodou vidíme, že nabízí free shuttle pro transfery mezi těmito letišti, tak to jdeme zkusit. Ukazujeme letenku na druhý den ze Suvarnabhumi. Nikomu nevadí, že let je až druhý den a tak máme free shuttle. Šetří nám to peníze, ale dost i čas. I když kolony a provoz je kolem 15 hodiny obrovský. Z letiště pak zkoušíme na hotel, což jsou 4 minuty jízdy autem uber, ale nikdo o nás nemá zájem, tak bereme taxíka. Naposledy si dáváme street food a abychom utratili poslední naše bahty v hotovosti si dáváme předražené pití v hotelovém baru.
Domů businessem....
Jak jsem psala na začátku o tom, že jsem v rámci možnosti upgradu pomocí BID nabízela nejnižší možnou částku na business tam, tak to samé jsem nabízela i zpět. 72 hodin před odletem mi přišel email, že je to confirmed, peníze z kreditky nám strhli a můžeme jet. Bylo to docela příjemné překvapení, protože jsem na to úplně zapomněla a podívala jsem se až těsně než se měl dělat check in. Jediné volné sedačky byly buď úplně vepředu (jedna) a nebo naopak úplně vzadu a ještě na dvojsedačce s někým. (Austrian má business dost zvláštně rozmístěný, protože je sekce businessu, galley a pak ještě jedna řada businessu, kde jsou ty lidi tak trochu odříznutí a jsou tam tak na samotce, odděleni závěsem od PE). Tyhle 2 byly ve výběru zadarmo. Za poplatek (tedy na počkání na check in) byly samotné sedačky s větším odkládacím prostorem, které se nám podařilo dostat. Ráno tedy dříve na letiště a hurá do salonku. Stíháme thajskou "snídani" a rovnou i oběd. Na cestu zpět se business neskutečně hodí, protože letíme ve 13:00 thajského času a spát se tedy opravdu nechce. Dostáváme welcome drink - trochu překvapivě "jen" vodu nebo džus a rozdává se menu. Ujišťuji se, jestli se mi mou zvolené vegetariánské jídlo překlopilo i do businessu a ano. Po vzletu následuje hot towel, poté ubrus, slánka, pepřenka, máslo, ubrousek a v něm příbory a předkrm - něco na způsob lilkového tataráku - moc výborné. K pití volím šampaňské. K hlavnímu chodu dostávám špagety, kde tedy konce špaget jsou okoralé a omáčka mi přijde nic moc. Další sklenička šampaňského a dezert - dávám si jahodový parfait a beru si i sýry, dezertní víno k tomu. Za chvíli nesou coffee menu. Škoda, že cestou z Bangkoku nelze jejich typická kávička se zmrzkou (ta jen z Vídně), ale jen se šlehačkou. Poté se zatahují clony, vypíná osvětlení, čemuž teda opravdu nerozumím. Čas v Bangkoku je cca 14 hod, čas ve Vídni je 8 ráno. Kdo by chtěl spát? Akorát to člověka neskutečně mate, ale zřejmě je to pro to, abychom dali pokoj. Výběr filmů a celkově entertainmnent je opět docela slabý. Ještě jsem nezažila leteckou společnost, kde by byl tak široký výběr filmů (a i s AJ titulky) jako mají Emiráti.. V průběhu letu dostáváme nějaké keksíky, pak se roznáší buď ovoce nebo jarní závitek. S pitím nějak moc nechodí a mě je docela blbé tam chodit otravovat.. Co se týče sedačky, tak mě překvapil poměrně zúžený prostor na nohy. Před přistáním následují další těstoviny!, minisalátek a já mám místo cheesecaku ovoce, které si tady bez problému měním (když se mi stejný případ stal v Premium Economy s AF tak mi to nezměnili, to je ochota za přípatek 20 táců:)). Poté hodinku čekáme na letišti na spoj do Prahy a dovolená za námi.
Thai Orchid Lounge
Závěrem..
Thajsko mě opravdu uchvátilo. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem od toho očekávala spíš opak, ale byla to nádhera.. Ty věčně usmívající se milé lidi, příroda, waty, buddhové.. Zpětně bych přehodnotila návštěvu turistického Koh Samui (díkybohu, že jsme nebyli na Phuketu nebo Krabi), který nás v porovnání s klidným a ještě poněkud méně turistickým Chiang Mai dost zklamal. Škoda, že jsme trochu pospíchali na ostrov a nepřidali zastávku v nedalekém Chiang Rai (kde mimo jiné v době, kdy jsme v Thajsku byli, sjelo při přistání letadlo z ranveje a letiště pak bylo na 4 dny zavřené) a také bych se více zdžela v Bangkoku, kde jsme město neměli čas projít celé. Jsem ráda a kolikrát se i zpětně divím, že jsme se dokázali stravovat ve street foodech (a jde to i pro vegetariány), protože se mnohdy jednalo o dost nevábně vypadající a neskutečně zapáchající stánky a když jsme pak viděli, jak vypadá třeba mytí nádobí.. :) ale vyzkoušeli jsme si, co znamená najíst se za pár korun a nemuseli se stravovat v rádoby evropských restauracích.
Jak se ti cestopis líbil?
Zuzina procestovala 29 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Tzv. BID:-))))
Tzv. BID:-))))