Příběh, který ještě neskončil

Je poslední den v roce 2020. Zatímco moji blízcí i vzdálení, stejně jako všichni ostatní budou trávit tento den někde v rodinném, nebo přátelském kruhu, já budu svou přítomností obšťastňovat, případně lézt na nervy dvěma Srbům, čtyřem Maďarům a jednomu Libanonci, kterej už patnáct let bydlí někde u Dortmundu a německy mluví stejně blbě, jako žák páté třídy základní školy. Zato se šestkrát denně modlí, šestkrát denně sere a pokaždé mluví cosi o salámu a nějakém akbarovi. To bude nejspíš nějakej jeho kámoš. Kdoví, zatím jsme v klidu, nevypadá, že by chtěl explodovat. Šest a půl měsíce uběhlo od chvíle, kdy mě na jihu Maďarska, kousek od města Szeged, zastavila hlídka policie. Protože jsem měl v autě pět lidí bez dokladů, co nelegálně překročili srbsko- maďarskou hranici a maďarští policajti se od té doby domnívají, že jsem jim měl u toho pomáhat. Nepomáhal jsem jim, ale pro maďarské orgány činné v trestním řízení je to nepodstatné. Jejich trestní zákonník je koncipován tak, že trestný čin nemusíte spáchat, stačí, když o něm jenom uvažujete. To je přímo dokonalé. Mohou vás držet za katrem, dokud vás nezlomí, případně něco nevyštrachají. A věřte mi, že vyštrachají. Vezmou vám telefon, prolezou veškerou komunikaci a byl by v tom kurva Sörös, aby něco nenašli. I kdyby jste byli papežštější než papež, kříženec Budhy a Ježíše Krista, zcela jistě by na vás něco našli. Takhle to v současném Maďarsku je. Pro orbánovskou demokracii je krajně podezřelé a nebezpečné jakékoliv liberální a svobodné myšlení. Řeknu vám jedno: Maďarsko je velice zvláštní země. Ona už byla i za minulého režimu, ale současnost, to je unikum. Je to země, která je demokratická, ale zároveň jsou všechny demokratické mechanizmy pod kontrolou jednoho člověka. Taky je členem Evropské unie a Nato, tedy náš spojenec, ale dělá vše tak, jakoby členem těchto společenství nebylo. Tu se paktuje s Rusáky, támhle líbá prdel Číňanům. To není schizofrénie, takhle to ti Maďaři prostě vedou. Chtěli by si vzít od všeho jenom to, co jim vyhovuje. Jako malé děti.

Pokud se v Maďarech a Maďarsku chcete vyznat, musíte s nimi žít a mluvit jejich jazykem. A to je teda sakra veliké mrzení. Ale po pořádku. Nebudu vás zatěžovat blbostma, které si vyhledáte na netu, nebo přečtete v Lonely Planet. Jistě víte, že Maďarsko leží ve střední Evropě. Není to tak docela pravda. Západní polovina, spíše třetina, řekněme po pravý břeh Dunaje je opravdu centrální Evropa. Jak geograficky, tak kultúrně- politicky. Tam moc rozdílů mezi námi, Slováky, Rakušany a Maďary nenajdete. Nalevo od Dunaje, tedy směrem na východ a jih od Budapešti leží pravé, nefalšované Maďarsko. S těma jejich pusztama, paprikama a feferonkama. Taková ta unuděná placka bez života, ten vesnický , každodenní boj o přežití, bez vidiny lepších zítřků. Říká se, že 20 km od Budapešti začíná Balkán. Něco na tom je. Pro člověka odjinud je to jiný svět. Objevíte zde deziluzi, depresi, ale taky emoce. Tohle Maďarsko je komplikované jak turecká telenovela o třista dílech. Po druhém díle víte, jak to dopadne, ale pokaždé vás něčím překvapí.

Základem maďarské jedinečnosti je jazyk. Až doposud jsem maďarštinu vnímal jenom jako jazyk nanejvýš komický a exotický. Nikdo jiný na světě maďarsky nemluví, jenom Maďaři. Proto jim taky nikdo nerozumí. Aby v tom byl ještě větší hokej, teda spíš guláš, oni si mnohokrát nerozumí ani mezi sebou. Tím jak je ten jazyk a jeho struktura komplikovaný, je definována i jejich mentalita. Kdysi dávno, v jedné obskurní televizní estrádě, parodoval Jiří Krampol Maďara. Tehdy jsem se válel smíchy. Dnes si myslím, že Jiří Krampol je buď geniální herec, nebo Maďar. Každý jazyk je krásný, když ho znáte. Bohužel, maďarštinou nevládnu. Ale když trávíte 24 hodin denně s Maďarama, něco se na vás nalepí.

První slovo, které si v Maďarsku zcela jistě zapamatujete, je bazmek. V téhle zemi ho používají všichni. Vyletí z úst ženy i muže, jedno jestli Maďara, Žida, nebo Cikána. S bazmekem se potkáte ve vlaku, na úřadě, na fotbalovém stadionu. Bazmek nemá rasu, pohlaví, věk ani politickou příslušnost. Pro Maďari je bazmek posvátný. Používají ho, když si na něco nemůžou vzpomenout, když si chtějí ulevit, když chtějí někoho otitulovat, nebo jen tak, aby řeč nestála. Bazmek je jako dítě. Koupete ho, krmíte, přebalujete, kojíte. S bazmekem se v Maďarsku setkáte na každém kroku a když toto slovo vypustí z úst Maďar, zní téměř poeticky. pokud ho vysloví cizinec, je to jenom sprostá nadávka. Ale od Maďara slyšíte mazlivé, milé, hřejivé, dobře artikulované slabiky, vyřknuté s maximální péčí a láskou. Stejně, jako když Slovák řekne kokot. Narozdíl od Čecha, slyšíte v slovenské verzi krásné, něžné dvojité "ká". Z českých úst to slovo zní šíleně, ale od Slováka je to smyčcové kvarteto v životní formě, co právě spustilo Vivaldiho Čtvero ročních období. Prostě není kokot, jako kokot. A jelikož je na Slovensku kokotov neúrekom a Slováci viděli, jak s tím slovem zápasíme, bojujeme a przníme ho, tak nám několik kokotov podarovali. Jeden z nich teď dokonce sedí v křesle ministerského předsedy. Sice neumí česky, ale prý rozumí motýlům a kokot mu jde nejlíp.

Maďaři si svého bazmeka chrání. Žádný export. V Česku máme vola, Maďaři svého bazmeka. Jenom Maďar dodá tomuto fenoménu patřičné nuance, které z obyčejného bazmeka udělají něco extra. Bazmek si žije svým životem, je veliký, malý, dlouhý, široký, možná i bystrozraký. Vrcholem bazmeka je jeho spojení s Orbánem Viktorem. Formulace Isten bazmek Orbán Viktor kutya fás je tak mnohoznačné, že by byla národní tragédie, kdyby nedejbože vymizela. Věřím Maďarům, že nedopustí, aby se tak stalo a v příštích volbách opět svého největšího bazmeka podrží. Protože Maďaři bazmeka milují a jednou mu budou stavět sochy.

Když v cizině řeknu, že jsem z České republiky, valná většina lidí si vybaví pivo a hezké holky. Maďarsko je země papriky. Holanďani mají tulipány, mlýny a trávu. My pivo, Němci krkání a Maďaři papriku. Jak nešetří bazmekem, tak nešetří ani paprikou. Je jedno, je li čerstvá, nebo mletá sušená, pálivá, nebo sladká. Na tom nesejde. Paprika je Maďarsko a Maďarsko je především paprika. Když vám v Holandsku nechutná jídlo, tak si do něj narvete majonézu. V Holandsku vám většinou nechutná nic, tak si majonézu narvete do všeho.

Maďaři nejsou barbaři. Naopak. Kuchyň mají světovou. I zde ve vězení je jídlo, které má chuť. Není lehké ho identifikovat, ale vždy má chuť. Což je ve vězení skoro zázrak., když si uvědomíte, že ta vývařovna produkuje kolem dvoutisíc jídel denně. Pokud náhodou jídlo chuť nemá, mají Maďaři tromfové eso v rukávu. Červenou mletou papriku. Věc, kterou si hýčkají, považují a milují. Je s podivem, že ji nemají ve státním znaku. Mletá paprika se sype do polévky, do omáčky, do guláše, na máslo, sádlo, dokonce na paprikovou klobásu. Mletá paprika a bazmek dělá Maďara Maďarem. Přijdete do restaurace a než vám přinesou jídlo, máte na stole bílý chléb a červenou, mletou papriku, dle libosti pálivou, nebo sladkou. Vezmete krajíc chleba, rozdělíte ho na dvě půlky. Jednu půlku jakoby namáčíte do misky s paprikou a druhá půlka slouží k neutralizaci pikantnosti. Jednou, už je to hodně dávno, jsem to vyzkoušel. Není to ani dobré, ani chutné. Ale nejsem Maďar a nejsem ani bazmek, tak vím kulový, co je dobré. Teď zcela úpěimně. Maďarská kuchyň je svělá. Že jsem ve vězení a jídlo tu stojí za hovno, na věci nic nemění. Většinou má ucházející chuť a taky ho většinou i sním. Jen prostě ve vězení vypadá každé jídlo jakoby už bylo jednou použité. Maďaři vařit umí a umí vařit velmi dobře. Jestli přede mně na stůl postavíte čerstvou voňavou pizzu a vedle něj dobrý maďarský guláš, věřte mi, že pizza počká. Protože každý bazmek umí dobře vařit a když neumí, dokáže jídlo alespoň dobře dochutit. Jejich vaření není složité, spíš naopak. Je krásně jednoduché. Nemají potřebu nakydat do hrnce všechno, co jde kolem. Maďar má cit pro dobré jídlo. Nebo jinak. Oni mají skvělé chuťové buňky přímo v DNA. No a mají papriku. K bazmekovi se museli dopracovat. Než se etabloval dobrý bazmek tak, jak jej známe v dnešní podobě, museli ho celá staletí kultivovat. Nebyla to snadná a lehká cesta, ale svou trpělivostí a pílí vytvořili bazmeka dobrého. Ne dokonalého, ale dobrého. S paprikou jsou na tom stejně. Dolní Uhry byli odjakživa agrární země. Úrodná nížina, upakovaná mezi Dunajem a Tisou nabízí ideální podmínky pro zemědělství. Každý kdo někdy pěstovaj rajčata, nebo papriku, mi dá za pravdu, když řeknu, že to není velká věda. Jistě, musí se to umět. Ale hlavně, vyžaduje se absolutní oddanost, mravenčí práce, trpělivost a každodenní chození kolem každé jedné rostliny. Maďaři si na paprice vystavěli image. Pro ně paprika není jenom zelenina. Je to fetiš, droga, symbol a identita zároveň. Nejlepší kusy, masité červené kápie jsou bránou do jiné dimenze. Je to afrodiziakum, co probouzí v Maďarech nejnižší pudy a vrací je ke kořenům, kde Atilla, cválející nekonečnou pusztou, hledající cestu, spatří před sebou sehnutou ženu, která pleje paprikové pole. Sesedne z koně, v jedné ruce drží uzdu a v druhé tříme bič. Toto je jeho okamžik. Široko daleko nikdo. Jenom on a žena v dáli, která tuší, že je někdo za ní, ale neotáčí se. Je smířena s osudem. Jenom si mírně podzvedne dlouhou sukni. Atilla je po celodenním putování unaven, ale jakmile spatří rozkročenou ženu, rozproudí se v něm oheň. Pustí koně a zezadu přistoupí k ženě. Ta pokračuje v práci, dělá, jakoby nic. Maďar si rozepne červený husarský kabát, vidí kolem sebe nádherné sytě červené plody paprik a vyšpulenej zadek v sukni. Už dlouho neměl sex a teď přišla jeho chvíle. Střílí očima na pole a na prdelku přímo pod nosem. Na nic se neptá, přehodí širokou sukni dopředu a vidí dvě bílé půlky. Bičíkem, kterým poháněl koně, vypráská ženu po zadku. Ten jí během okamžiku zčervená. Žena sténá bolestí i vzrušením. Ví, co přijde. Atilla si klekne na kolena, pustí bič na zem a uchopí obě zpráskané půlky zadnice do svých rukou. Palcema zatlačí silně a zároveň jemně na místě, kde se nohy ženy setkávají. V hlavě se mu promítá film o šťavnaté paprice, masíruje dužinu a vniká dovnitř. Maďarica zasyčí, gyere, bazmek, gyere. Je nadržená stejně jako Atilla. Ten si znalecky olízne palce, zvedne své unavené tělo, rozepne kalhoty a naplní tu červenou, sladkou, šťavnatou papriku svojí tlustou klobásou.

Slyšel jsem, že Hunové jsou kříženci Indů a Mongolů. Nevím, nejsem antropolog, ale jestli je to pravda, tak potěš koště. Korektnost stranou. Stejně jsem v base. Po pivu spaní, po paprice mrdání. Bazmek! Tohle by jim jeden mohl i závidět. Krom znalostí,zkušeností a klimatických podmínek je k úspěšnému pěstování paprik zapotřebí další vlastnosti, kterou Bůh obdařil Maďara. Tou je nepravidelný, nepředvítatelný pohyb. Definice pohybů můžou být různé. Ale když vám někdo řekne, že se motáte jak Maďar v turošině, vězte, že děláte něco špatně. Proč? Protože nejste Maďar. Nikdy nebudete tančit jako Michael Jackson, ani nebudete nikdy jíst rýži hůlkama, jako pravý Asiat. Ať se budete snažit sebevíc. Zatímco Maďar se motá zcela přirozeně, aniž by si uvědomoval, že se motá, vy téhle dokonalosti nikdy nedosáhnete. Jednak nejste Maďar a nejste ani bazmek. No a taky neděláte červenou papriku. Vytvářet činnosti bez účelu, nebo logiky dokáže každý. Ale udělat z toho životní styl je umění. Zkuste někdy bezcílně chodit dvě hodiny po pokoji, po dvoře, nebo na pracovišti. Jestli vám za tu dobu nehrábne v palici, zcela jistě hrábne někomu jinému. Tomuto jevu se v mém kraji říká " motáš sa jak Maďar v turošině". Pro neznalé, turošina je kukuřice.

To máte tak. Maďar ráno vstane a chvíli se probírá k životu. Když zjistí, že ho nikdo neobslouží, začne vyvíjet činnost. Teda spíš pohyby. Nejdřív se obleče. Minutu, dvě, možná i pět kouká jak vyoraná myš. A pak začne rejdit. Bezúčelně, bezcílně, jenom tak. Nezvedá nohy, šoupe je po podlaze, dupe. Po deseti minutách se vysleče, páč zjistil, že by se při ranní hygieně zamokřil. Vyháže půl skříně, někdy celou a hledá, co by si vzal sebou do koupelny. Tuhle pasáž završí tím, že si kolem beder ováže ručník. Prý kvůli tomu, aby se nezamokřil. Že se pak bude utírat do mokrého ručníku, neřeší. Po návratu z koupelny následuje druhá fáze oblékání. To už si mrmle něco pod vousy, je tam hodně bazmeků a pičábolů. Jeho nálada se viditelně zlepšuje. Prohrabuje se v hromadě věcí, kterou vyházel ze skříně a něco hledá. Co? Neptejte se mě, ani jeho odpověď nedostanete. Aby té činnosti nebylo málo, postaví si vodu na kafe. Po zapnutí vařiče chvíli tápe, chodí po místnosti, vypadá, že přemýšlí. Nenechte se zmást. Nečekaně zahne tam a zase jinam. Pak se vrátí k hromadě vyházených věcí a pokračuje v přehrabování. Když už si myslíte, že se pro něco rozhodl, jste na omylu. U Maďara není definitvní nic. Ten se nikdy nerozhoduje. Co se má stát, stane se. Rozhodujou jiní. Jeho rozhodovací procesy jsou ovlivňovány souhrnem různých okolností, nikdy ne samostatně. Takže, je potřeba vypnout vařič a zalít kafé. Ale hrnek na kafé není přichystán, je potřeba ho nejprve umýt, opláchnout, otřít, nasypat do něj kafé, cukr a někde postavit. Než k tomuto komplikovanému úkolu dospěje, voda dvakrát vystydne. Je proto potřeba ji znovu ohřát. Maďar je v klidu. Právě se mu nahrnuly tři činnosti najednou a jeho motací horečka stoupá. Opět se rozpohybuje, mírně přihrben, mluví sám se sebou, teď už nahlas, pak zamyšleně hledí do země a zas do dáli. Jakoby řešil efficient jaderného reaktoru. Významně zvedne obočí, usměje se a konečně zaleje to prokláté kafé. Normální člověk si k první ranní kávě sedne a pokud je kuřák, tak si zapálí. Ne tak Maďar. Ten potěšen prvním zdarem přidá na tempu a motá se mnohem rychleji. Už to nejsou nepravidelně pravidelné pohyby v krátkých intervalech. On poletuje, vznáší se, levituje v čase i prostoru. Je šťasten, že se hýbe, různě se sklání, furt něco překládá z místa na místo, v něčem se hrabe. Je na vrcholu blaha, v rauši, je jako žena, která dosáhla orgazmu. Úsměv Mony Lisy prozrazuje, že neví, co chce, ale ví přesně, jak toho dosáhne. V takovou chvíli na něj nemluvte. Nic po něm nechtějte a nic mu nenabízejte. Tohle je okamžik, kdy se cítí býti člověkem. Jeho existenční já dosáhlo evolučního vrcholu. Pochybujete, že tohle může být přednost? Nepochybujte. Všechno souvisí se vším. Nebýt motání, kvalita maďarské papriky by byla průměrná, spíš podprůměrná. Nikdy by nedozrála do své krásy ani chuti. To by si pak Atilla ani nevšimnul ženu v poli a nenaplnil by papriku klobásou. Nebylo by bazmek, gyere, gyere! Nebylo by potomků, nebylo by bazmeků ani papriky. Nebylo by ani Maďarska. Maďaři nejsou hloupí lidé. Naopak. Jsou to lidé přemýšlející. Než něco řeknou, chvíli to trvá. Za to múže složitost jejich jazyka. Když ale něco řeknou, má to hlavu a patu. Cizinci to přijde poněkud zvláštní a možná i komické, ale takhle to je. Dále. Maďaři jsou velmi pohostinní lidé. Rádi vám nabídnou a podělí se s vámi o jídlo i o pití. Nemají rádi, když odmítnete. Pokud máte k odmítnutí vážný důvod, třeba alergii, tak chápou, ale když opakovanně odmítnete jejich pohostinnost, urazí se a zanevřou na vás. Není cesty zpět.

Pokud máte v plánu navštívit Maďarsko, serte na Budín i na Pešť. Je to krásné město, ale jenom jedno z mnoha tuctových evropských měst západního střihu. Pokud jste mladí, dobře, zajeďte si do Budapešti v létě na Sziget festival. Je to pecka, sice drahá, ale takovou kalbu ve spojení s dobrou muzikou na kontinentu nenajdete. Pokud jste starší, serte na Balaton. Ten se tváří jako moře, ale není to moře, i když si to hodně lidí myslí. Je to jenom špinavé, předražené místo ke koupání s atmosférou východoněmeckého domova důchodců. A taky se nechcete probudit zlomenej na štorc, na cizím lehátku s dvojkou v krvi a poslouchat, jak na vás řve bývalá členka hittlerjugend, aby jste vypadli z privátní nudapláže. Ať jste starší, nebo mladší, vyražte na jih, k širokým pusztám. Možná se vám ve fatamorgáně zjeví ohlá Maďarica, plející paprikové pole a neodoláte pokušení. Budete opilí touhou po poznání, jak vlastně pořádná paprika chutná. Budete se motet jak Maďar v turošině a možná uslyšíte gyere, bazmek, gyere! Možná se vám taky nezjeví nic. Nelitujte. Zajeďte do první vesnice, najděte si malej rodinnej penzión, poseďte s házigazdou, pojezte a popijte. Neodmítejte a berte. Bude motání, uslyšíte bazmek a přijde na papriku. Bizstos! A na zpáteční cestě nezastavujte stopařům. V base zas taková prdel není.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 4 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 4 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Vladimír XD - 9828

Cestopis byl naposledy aktualizován 2021-01-23T12:55:55+01:00

Vladimír XD - 9828 procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

12 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

C -19

před 4 lety

Moc pěkně napsané, díky.

Inspirovalo mne to, je sice pozdě, ale zkusím ještě zaběhnout do Kauflandu a koupit dvě, tři kila paprik. Pak je důmyslně rozmístím po ložnici, a uvidíme.

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

😁😁😁

Tak dej vědět, jak to dopadlo!

C -19

před 4 lety

Hátulról felkerestem a nőt, és finoman megsimogattam a fenekét.

Megfordult, összeráncolta a homlokát, és dühösen ragaszkodott hozzá, hogy azonnal vigyem a paprikáját a hűtőbe. Azt mondta, öreg bolond vagyok.

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

😁😁😁😁🔝

... lačná po informací, jak zabrala papriky z Kaufu v české ložnici, jsem si to opravdu zkopírovala a dala do překladače... 😁😁

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

I když se to na první pohled netváří jako cestopis, je to pro mě po dlouhé době asi největší cestovatelská inspirace! Zmíněný Balaton a Budapešť jsem měla v nejbližší době v plánu, ale po přečtení tvého cestopisu měním názor a souřadnice. Ostatně Balaton si můžu nechat v klidu na důchod, na dobu, až i mně bude to špinavé a předražené místo ke koupání připadat jako moře 😉

Celý text se mi opravdu moc hezky četl - po dlouhé době cestopis, který jsem s chutí a hlavně celou dobu s úsměvem od ucha k uchu dočetla do konce.

Ze všeho nejvíc oceňuji tvá četná přirovnání! Radost číst! Tvoje věty: "Tohle Maďarsko je komplikované jak turecká telenovela o třista dílech. Po druhém díle víte, jak to dopadne, ale pokaždé vás něčím překvapí." ...jsou pro mě obratem mistra slov, ale taky tvou nejlepší definicí země. Samozřejmě oceňuji i zdařilý romantický popis v paprikovém poli, který do konceptu telenovely skvěle zapadl a navíc je na Cestujlevně průkopníkem dalších oblastí, o kterých se může nyní, v době útlumu cestovani, psát 🔝😁

Ať ti o pořád tak píše, ten Libanonec ať sníží frekvenci denních motliteb (i sraní), ať ti tam pořád chutná a nebo alespoň - ať ti nikdy nedojde paprika..

Ještě jednou díky za inspiraci. Až teď se na Maďarsko skutečně těším.

J0x

před 4 lety

Katko zkusím se poptat u právníků, jestli neví o někom, kdo zrovna bručí v cizině, že by ti dodal nějakou inspiraci pro další cestování. 😂😂😂

BTW Budapešť je super a Balaton ujde. Na každém místě, snad kromě basy, lze najít něco zajímavého. No vlastně i na té base, pokud se na ni člověk dívá z toho správného úhlu. 😂

mirjur

před 4 lety

Balaton je super, když se okolo něj jede na kole nebo se u něj baští. Na (pořádné) koupání jen na pár místech.

Ahmad Masúd

před 4 lety

Syn se koupal jen do té doby, než uviděl plavat velké užovky (nebo co to bylo, prostě hadice ve vodě...).

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

Jox: Však já vím, že všude na světě najdeš něco krásného a že Budapešť a Balaton nevedou hitparádu jen u německých důchodců 😉 (ostatně když jsem našla krásu v okolí Sofie, tak už musí být opravdu všude..). Na druhou stranu uznej, že je tenhle cestopis inspirace prozkoumat i odlehlá místa, protože tam je ta autentičnost nejsilnější. Mně osobně to připomnělo cestu do Rumunska. Lehké zklamání v metropolích a naopak nejsilnější dojmy z "periferie civilizace".

J0x

před 4 lety

Katko úplně jsem zapomněl na jeden super tip - Pákistán. Doporučuje 5 ze 4 modelek z Jižní Moravy. Jen si nezapomeň vzít na cestu nějaké cukroví. 😂

Osobně mi teď skoro každé místo připadne "odlehlé", obzvlášť kvůli cestovním restrikcím. Aspoň že mi dnes došly 3 knížky - jednu uhodneš, druhou snad taky a třetí je Průvodce estébáckou Prahou. Kdyby mi vláda nepřekazila služební cestu, měl bych ještě jednu, o které byla tady na fóru řeč, takhle na ni budu muset čekat. 😢

Ivo

před 4 lety

Pobavilo :-D. Drzim palce, at odpocitavas dny a ne roky..

Michal Zhor

před 4 lety

To tu ještě nebylo, zápisky psané z krimu a cestopis bez fotky. Těším se na pokračování, ty asi ještě víc, zůstat v krimu není moc o změně souřadnic. Ale asi má člověk víc času na věci které odkládal (snažím se najít pozitivum).