Příroda je jako kniha
Všechny naše sny se mohou stát skutečnosti, pokud máme odvahu je následovat.
Cestopis z roku 2023 napsala Tragédka z hor
V sobotu 4.2. jsme si dali budíka na 6:30 a šli cvičit jógu s východem sluníčka. Jak jinak začít den, než pozdravem slunce. Cvičili jsme na ostrově Tailana. Kolem 11 hodiny pro nás přijela loď a jeli jsme směrem na opuštěný ostrov jménem Bangkaru. Tento ostrov se nachází na západní straně Sumatry. Po 3 hodinách jízdy jsme konečeně dorazili na ostrov, vyložili jsme věci a šli jsme postavit stany, pro případ, kdyby náhodou pršelo. Stanovali jsme kousek od pláže.
pláž na ostrově Tailana
ranní Šavásana
ostrov Tailana
Je to nádherný zhmotněný sen. Jen tak se procházet po pláži na ostrově, vnímat přítomnost, poslouchat šumění moře, zpívání ptáků, dívat se na západ slunce a u toho pozorovat poustevníky, jak si nachází nové ulity. Je neuvěřitelné, že taková místa na světě jsou. Ani v tom nejkrásnějším obraze jsem si neuměla přestavit, jak nádherná může být džungle. Když jsem do ní vstoupila, na chvíli jsem se zastavila a nehnutně jsem pozorovala rozmanitou přírodu. Nemohla jsem uvěřit, jak stromy mohou být tak zelené, jak nebe může být tak azurově modré a jak zem, po které jdete bos, může být tak měkká. Stačí se jen dívat kolem a vnímat tu nádhernou přírodu, která vznikla.
Jelikož na ostrově nebyl signál, tak jsme museli trochu improvizovat a vymysleli jsme hru. Rozpůlili jsme kokosy n, vzali manadarinko limetky, kde byly pecky a snažili jsme se házet z dvou metrů dovnitř kokosů. Je hezké vidět, co dokážeme vymyslet, když nemáme internet a zjistit, že se bez něho obejdeme. Šli jsme si na chvíli lehnout a kolem 21:00 jsme vyrazili na želvy, které byly naším cílem. Vzali jsme si čelovky, věci na spaní a vyrazili. Před vchodem do džungle jsme dostali instrukce, že nemáme sahat na stromy a že máme koukat kam šlapeme. Chvíli jsem si připadala, jak když jdu v Krkonoších, ale po 5 minutách chůze mě napadlo, že v pralese může žít jedovatý had, pavouk, opice nebo ještěrka. Potom, co mě to napadlo, jsem se soustředila na každý krok a pořád jsem koukala, kam šlapu a čeho se chytám.
Po 30 minutách jsme došli na obrovský kmen, kde jsme si sundali boty a před námi se otevřela obrovská písečná pláž několik kilometrů široká. Na pláži byly slyšet vlny, které narážely do útesů. My jsme se vydali na levou stranu a hned se před námi objevila kareta obrovská. Vycházela z vody a hledala místo, kam by mohla naklást vajíčka. Nechali jsme ji v klidu projít a šli jsme dál. Po chvíli jsme narazili na řeku. Řeka byla oddělena útesem, za kterým byl Indický oceán a džunglí, takže nám nezbylo nic jiného, než řeku přebrodit. Nebylo to úplně příjemné, protože naši kamarádi, kteří ostrov již dříve navštívili, říkali, že v řece žije krokodýl. Bylo jasné, že si dělají srandu. Drželi jsme se za ruce a brodili se v řece. Pod námi bylo bahno a voda nám sahala po kolena. Po 20 metrech jsme vylezli na druhý břeh, kde už byl písek a my jsme šli dále. Po levé straně byla řeka. Svítili jsme červeným světlem do řeky a pak zpět na cestu. Chvíli jsme u řeky stáli a najednou jsme v dáli uviděli dvě oči, jak na nás svítí. Ano, byl to krokodýl. V tu dobu jsem si kladla pouze jednu otázku, jak se dostanu zpátky přes řeku.
pláž na Bangkaru
krokodýl v dáli
zábavná hra
Šli jsme zase o kousek dále a viděli jsme další karetu, které hledala místo, kde by mohla klást vajíčka. Položili jsme si věci na stranu ke stromům a rozdělali karimatky. Šli jsme se podívat na karetu obrovskou, jak kladle vajíčka. Nedokázala jsem pochopit, kolik musí mít energie, aby se dostala z oceánu na břeh, našla vhodné místo na kladení, vyhrabala díru, nakladla vajíčka a dostala se zpět do vody. Její krunýř byl v průměru metr dlouhý a měla ukousnutou levou nožičku a kousek krunýře. Když jsme se dívali na její stopy, bylo vidět, že si pomáhá ocasem. Když dokladla, bylo něco neskutečného vidět, jak se snaží z díry dostat ven. Jen jsem koukala a nedokázala jsem pochopit, že něco takového vidím. Nejkrásnější pocit byl, když šla zpátky do moře. Kolem 2 hodiny ranní jsme došli ke karimatkám a snažili jsme se usnout, čekali jsme do rána na líhnutí želviček. Kolem 4 nás probudila bouřka a tak jsme se přes řeku a džungli vydali ke stanům. Když jsme šli džunglí, tak jsme uviděli dvě cesty a nevěděli, kterou máme jít. Samozřejmě, že jsme šli tou špatnou a chvíli jsme bloudili, ale nakonec jsme se dostali ven.
Kareta obrovská
stopy po karetě
kladení vajíček
Další den ráno pršelo, a tak jsme se vydali na procházku. Šli jsme na to samé místo jako večer. Přes den to bylo úplně něco jiného. Vše bylo smaragdově zelené, obrovské stromy, jejichž koruna nebyla skoro vidět, kořeny byly mohutné. Pozorovali jsme veverky, motýly, ptáky, žáby, varany. Vše na jednom místě. Došli jsme na pláž a šli přes řeku, která byla rozbahněná a voda byla ještě výš, jelikož přes noc pršelo. Došli jsme kousek k řece a před námi ve vodě byl krokodýl, zastavili jsme se a koukali na něj. Byl to hodně silný zážitek, vidět krokodýla, jak plave v řece a jak se nadechuje. Cestou zpátky jsem vůbec nechápala, co se v mé hlavě odehrává. Opravdu neskutečný pocit. Byl to jeden z mých nejlepších zážitků v životě.
krokodýl ve vodě
džungle
skály na ostrově
Ne nadarmo se říká, že příroda je mocná čardodějka a ostrov Bangkaru je opravdu pohádkový ostrov. Pocity, které se ve mně na ostrově odehrály byly neskutečné. Není pro mě nic víc, než si užívat pocit nedotčené přírody, cítit vůni rostlin, užívat si krásu zeleně, poslouchat vlny, které bijí do útesů a zamýšlet se nad tím, jak moc bychom si měli přírody vážit. Příroda je jako kniha, jen v ní stojí za to číst.
„Příroda je jako kniha, jen v ní stojí za to číst..“
Jak se ti cestopis líbil?
Tragédka z hor procestovala 22 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.