Prodloužený víkend v Benátkách

V Benátkách jsem byla už 2x. Poprvé se školním zájezdem, podruhé s manželem ještě za svobodna na motorce, když jsme objížděli jih Evropy. Ani jednou na mě moc velký dojem neudělaly. Až teď, asi i proto, že jsem jim věnovala 4 dny a prošla je křížem krážem. Jsou hlučné, přecpané turisty, trochu špinavé a nehorázně drahé, ale to kouzlo úzkých uliček, atmosféra lodních kanálů, nekončící hluk, nádherná architektura, všudypřítomní racci, kamenné mostky, karnevalové masky, zlaté domovní zvonky… dostane se vám to pod kůži😊

28.9.2023

Odlétali jsme z Vídně a za hodinku už jsme přistávali na letišti Marco Polo. Jízdenku na letištní bus jsme měli koupenou, takže jsme jen pohodlně přešli na zastávku před terminálem a za pár minut jsme už odjížděli na hlavní nádraží v Benátkách. Tady končí všechny autobusy a vlaky. Cesta trvala přibližně hodinu. Zorientovali jsme se v mapě a klidnou chůzí se vydali k našemu hotelu, který je na ostrově Giudecca. Po cestě jsme ochutnali pizzu se zapečenými hranolkami… podivná kombinace.

Prošli jsme v blízkosti centra, turistů přibývalo, hluk sílil, ale to tak nějak k Itálii patří. Na konec září bylo neskutečné počasí, teplota se šplhala k 27 stupňům. Na nábřeží jsme si na zastávce Zattere koupili v automatu 3denní jízdenku za 45 eur (platí 72 hodin, aktivuje se prvním použitím). Bohatě se nám vyplatila.

Ostrov Giudecca je co by kamenem dohodil od hlavního ostrova, ale ubytování je levnější než v centru. Nás vyšel standartní 2-lůžkový pokoj na 3 noci se snídaní na cca 10.000 Kč. Vystoupili jsme na zastávce Palanca a ocitli se v jiném světě. Pár metrů od turisticky přeplněného a hlasitého centra, na Giudecce klid a pohoda. Ceny v obchůdcích a restauracích jsou nepatrně nižší, výhled na dominanty Benátek, žádné tlačenice… nádhera. Ubytovali jsme se a vyrazili na podvečerní procházku ostrovem, proplétali se uličkami, nakukovali do obchůdků a restaurací. Atmosféra je to kouzelná.

29.9.2023

Ráno jsme se vaporettem linkou 2 vydali do samotného centra Benátek na zastávku Rialto, což je 8 zastávek po Canal Grande. Vyrazili jsme brzy, protože jsem se nechtěli mačkat s davy turistů. Cesta trvala 50 minut a my se kochali probouzejícím se životem, aktivitou místních a architekturou.

Most Rialto je nejznámější most přes Canal Grande. A taky nejstarší – stojí tady už 400 let a v minulosti byl jedinou možností, jak se dostat z jedné strany kanálu na druhou. Skládá se ze 3 paralelních schodišť – dvě jsou po krajích a centrální schodiště lemují obchůdky se suvenýry, karnevalovými maskami, muranským sklem a klenoty.

Od mostu jsem se podle ukazatelů vydali na Piazza San Marco, jedno z nejkrásnějších náměstí v Evropě. Dominantou náměstí je nádherně zdobená bazilika svatého Marka, která je nepřehlédnutelná. Na ní navazuje Dóžecí palác a proti nim se tyčí zvonice svatého Marka. Náměstí lemují stavby s podloubím, kde sídlí mimo jiné muzeum Correr a Národní archeologické muzeum. Nalevo od baziliky je Torre dell´Orologio, ohromující hodinová věž z 15. století s modrým ciferníkem s římskými číslicemi a znameními zvěrokruhu ve zlaté barvě. V 19. století byly k hodinám přidány jedny z prvních digitálních hodin na světě. Nad nimi je okřídlený lev, symbol svatého Marka a na vrcholu věže každou hodinu zvoní dvě bronzové sochy pastýřů. Věž je orientovaná na jih náměstí směrem ke Canal Grande, aby ji viděli přijíždějící námořníci.

Jeden z nejlepších výhledů na Benátky je ze zvonice svatého Marka (Campanile di San Marco), která je s výškou 98,6 metrů nejvyšší stavbou v Benátkách. Výrazná zvonice cihlové barvy se zdobeným vstupem, která vás během minuty vyveze výtahem až na vyhlídkový ochoz, odkud se můžete pokochat Benátkami všemi směry. Výhled z Campanile di San Marco stál cca 370 Kč na osobu, zakoupili jsme si přednostní vstup, abychom se nezdržovali ve frontě. Každých 30 minut je dovnitř vpuštěno pouze 30 lidí, proto je lepší rezervovat vstupenky předem. Na místě u vstupu pak půjdete vpravo, vlevo čekají ti, co rezervaci nemají.

V okolí Piazza San Marco se nachází spousta restaurací a tratorií, kam zajít na oběd. Některé jsou otevřené pouze přes oběd a znovu otevírají až večer. Za bazilikou svatého Marka se nachází oblíbená restaurace Rossopomodoro, kde dělají výbornou neapolskou pizzu. Mají otevřeno až do pozdních hodin. Přímo na náměstí Piazza San Marco lze zajít na výbornou kávu a zákusek do vyhlášené kavárny Caffè Florian, která tu sídlí v nádherných prostorách už od 18. století.

V blízkosti Piazza San Marco se nachází dvě úžasné památky – Palazzo Contarini del Bovolo a divadlo La Fenice. Obě leží při cestě k mostu Ponte dell’Accademia. Palazzo Contarini del Bovolo není nejznámější památkou v Benátkách. Určitě je ale jednou z nejzajímavějších. Má nádherné točité schodiště, které je obklopené vrstvami lodžií z cihel a bílého istrijského kamene. Lodžie se směrem nahoru snižují a vytváří tak optický klam, že je schodiště vyšší než ve skutečnosti.

Teatro La Fenice je benátská opera v neoklasicistním stylu z 18. století, která za dob své největší slávy uváděla ty nejvýznamnější opery, jako je Verdiho La Traviata nebo Belliniho I Capuleti ed i Montecchi. Dojdete k ní za 5 minut od Piazza San Marco západním směrem. La Fenice pochází od slova “Fénix”. A jak to známe u Fénixe, i v tomhle případě tahle opera vstala z popela po tom, co původní budova vyhořela. Překrásné prostory divadla si můžeme projít v rámci prohlídky bez průvodce za vstupné 13,50 € nebo s průvodcem za 20 €. Otevírací doba pro prohlídky interiérů je denně 9:30-18:00.

K Benátkám jednoznačně patří kanály a gondoly na nich. Nejvíc gondol se nachází u Piazza San Marco, bývají tam ale největší fronty a gondoliéři se musí vyrovnat s velkými vlnami od projíždějících lodí. Plavby gondolou uvnitř Canal Grande nebo mezi úzkými kanály jsou malebnější. Cena za 30minutovou plavbu gondolou je přes den 80 € a večer po 19. hodině 120 €. Cena platí pro celou gondolu, tj. 6 lidí. Předem se dá koupit sdílená plavba gondolou za 30 € na osobu. Sazby reguluje město, takže jsou ceny všude v Benátkách stejné. Navíc mají v sezóně gondoliéři tolik práce, že se na gondoly stojí fronty. Ale opravdu to stojí za to. Voda sice není nejčistší, všude míjíte desítky dalších lodí, technický stav většiny budov není ideální, přesto je to úžasný zážitek.

Po projížďce gondolou jsme přes další otevřená náměstí došli až k dřevěnému mostu Ponte dell’ Accademia. Odtud je prý nejlepší výhled na Canal Grande. Já si to úplně nemyslím. Asi kvůli těm masám turistů.

Na odpoledne jsme měli rezervovanou návštěvu Baziliky sv. Marka, kam je nutné se dostavit včas a ve vhodném oblečení, tj. zakrytá kolena a ramena muži i ženy. Měli jsme zaplacený prémiový vstup s přeskočením fronty, vstup na terasu a audio průvodce (sluchátka s sebou), cena cca 700 Kč. Bazilika svatého Marka je postavená z více než 500 mramorových sloupů ze 3. století a dostane vás třpytivými zlatými a muranskými barevnými skleněnými mozaikami o ploše 4000 metrů čtverečních, sochami, 5 byzantskými kopulemi nebo zlatým oltářem posetým drahokamy, právě pro její zdobnost a zlaté interiéry se jí přezdívá “Chiesa d´Oro” neboli “Zlatý kostel”. Je to asi ta nejkrásnější bazilika, jakou jsem kdy viděla. I proto se tu na vstup stojí dlouhé fronty.

Dóžecí palác je honosná budova po pravé straně baziliky svatého Marka. Díky její směsici gotického, byzantského a maurského stylu je považována za mistrovské dílo benátské architektury. Dóžecí palác sloužil v minulosti jako sídlo dóžete, vlády a taky jako vězení, kde věznili například Cassanovu. Uvnitř je nádherné nádvoří a bohatě zdobené místnosti.

Podél náměstí Piazza San Marco vede překrásně upravená promenáda. Prošli jsme kolem Dóžecího paláce a prohlédli si Most vzdechů (Ponte dei Sospiri). Ten spojoval věznici s výslechovými místnostmi v Dóžecím paláci. Svůj název nese po vězních, kteří si podle legendy na mostě povzdechli, že vidí nejspíš naposledy benátský kanál.

Ze zastávky San Zaccaria jsme přejeli vaporettem na protilehlý ostůvek San Giorgie, kde jsme navštívili baziliku San Giorgio Maggiore. Další zastávka Zitelle byla už na naší Giudecce a tam jsme měli štěstí a náhodou objevili výstavu českých umělců. Jejich skleněné výtvory nás ohromily.

Večeře se sklenkou prosecca na břehu kanálu s výhledem na Zvonici sv. Marka a Dóžecí kanál byla okouzlující.

30.9.2023

Ráno jsme se vydali mimo Benátky na známé ostravy Murano a Burano. Vaporetto 4.1 nás odvezlo přímo na ostrov Murano, byla to krásná vyjížďka, na kterou platila naše vícedenní jízdenka. Na horní palubě trochu foukalo, ale i z podpalubí je krásný výhled.

Ostrov Murano je jen 1,5 km vzdálený od Benátek. Je to druhý největší ostrov v benátské laguně, který je proslulým svou sklářskou výrobou. Právě proto se mu přezdívá “Ostrov skla”. Při výrobě se tu stále používají staleté techniky, sklářství je tu patrné z každého koutu ostrova. Za návštěvu na ostrově Murano stojí jeden z nejstarších kostelů v laguně – kostel Santa Maria a San Donato a Muzeum skla s více než 4000 předměty a lustrem vážícím 300 kg. Všude jsou roztomilé domky s obchůdky, kde si můžete koupit šperky, sošky, sklenice nebo jiné doplňky z barevného skla. Ceny jsou různé, od jednotek eur po desetitisícové částky za unikátní lustry.

Linkou číslo 12 jsme se přemístili na Burano. Je to další malý ostrov v benátské laguně, který je proslulý pestrobarevnými rybářskými domky, šikmou zvonicí a staletou tradicí krajkářství. Je to překrásná malebná destinace, která nabízí pohled na benátský život mimo hlavní turistické oblasti. Jejich barevné domky jsou světově známé, místní si dokonce nemohou sami zvolit barvu fasády, ta je jim přidělená podle bydliště. Dle legendy se domy natíraly výraznými barvami, aby námořníci ostrov našli lépe v mlhavém počasí. My byli Buranem naprosto okouzleni.

Zpáteční cestu jsme si museli zasloužit, na vaporetto jsme čekali v dlouhé frontě na slunci více než hodinu. Cestou do Benátek jsme projížděli ještě kolem malého ostrova Torcello, jehož ospalá venkovská atmosféra kontrastuje s živými Benátkami.

Jedna ze zastávek po cestě do města je Arsenale, což je byzantská loděnice z roku 1104, která ještě před pár lety byla nepřístupná veřejnosti. Rozhodně stojí za vidění, pokud vás zajímá námořní tématika. Arsenale di Venezia je rozlehlý areál, který tvoří doky, lodní továrny a přístaviště. Od toho název arsenale, který znamená v překladu “loděnice”. Součástí komplexu je Námořní historické muzeum, které je nejvýznamnější v celé Itálii. Výstavní plocha je rozdělená do 5 podlaží a celkem 42 výstavních místností. Ve starobylé dílně vesel se pak nachází Pavilon lodí. Benátská loděnice se nachází asi 20 minut chůze od Piazza San Marco. Většinu cestu můžete jít po promenádě nebo se proplétat starými uličkami. Dostanete se sem taky linkou vaporetto 1, 4.1 a 4.2.

Na samém výběžku Canal Grande se nachází barokní bazilika La Salute ve čtvrti Dorsoduro. Má osmiboký půdorys ve tvaru koruny a uvnitř najdete sakristii s 12 Tizianovými díly nebo uměním od Tintoretta. Vstup do baziliky je zdarma. Přímo u baziliky staví vaporetto 1. Nedaleko baziliky La Salute se nachází Gallerie dell’Accademia s přední sbírkou benátského umění a Peggy Guggenheim Collection, jednou z nejlepších sbírek moderního umění v Itálii.

Prošli jsme se ještě po promenádě, ochutnali vynikající italské gelato a přepluli na Giudeccu, kde jsme k večeři ochutnali parádní italské těstoviny a pizzu.

1.10.2023

Ráno po vydatné snídani jsme se nalodili na vaporetto a naposledy se svezli na hlavní nádraží, odkud jsme autobusem přejeli na letiště Marco Polo. Nezbytná italská kávička, suvenýry a hurá domů.

Benátky jsou krásné místo, kde (pokud počítáte s turisty a vyššími cenami) můžete prožít hezké chvíle😊.