Prodloužený víkend v Rijádu a Dammámu

Co mě to vlastně napadlo

Naskytla se mi možnost cestovat sám, tím pádem je nejvyšší čas se podívat do zemí, kam bych jen málokoho přesvědčil. Saúdskou Arábii jsem měl v hledáčku už déle, přesněji řečeno od doby, co se v roce 2019 otevřela běžným turistům. Otevření si kvůli Covidu moc neužila, takže fakticky je možné tam cestovat až od roku 2021.

Islám, muslimové a arabská kultura mě od prvního setkání s tímto náboženstvím dost fascinovali. Pro Čechy je arabský způsob života často absolutně nepředstavitelný a nepochopitelný, a to je důvod, proč mě tyto země baví navštěvovat a nasávat jejich atmosféru. Při mém posledním výletu v Gruzii mi kamarád nadával, že si vůbec nefotím všechny jejich kostely a další pamětihodnosti, ale já mu vysvětloval, že mě na cestování prostě stačí jen nasávat místní atmosféru. Často tomu na cestách jdu naproti tím, že si v místě nepůjčuju auto nebo jiný dopravní prostředek a snažím se cestovat hromadnou dopravou a stravovat se "jako místní". V Arábii to ale bez auta opravdu nedává smysl, tak jsem udělal výjimku a auto jsem si na ty tři dny opatřil. Základní cena byla 1500 Kč za celé období, problém však je, že snad všechny půjčovny v Saudské Arábii mají denní limit pro nájezd kilometrů, v mém případě to bylo 3×250 km. To mi nestačilo, takže jsem za kilometry najeté nad rámec limitu doplácel cca 2 Kč/km. Když se k tomu přičte cca 1 Kč náklad na palivo (na kilometr), vychází to tak podobně, jako když si to drandíte po Čechách. Cena benzínu je v Arábii totiž extrémně nízká, konkrétně to vychází na 13 Kč/l. Infrastruktura pro automobily je všude výborná, nikde se za parkování neplatí a obecně je parkování dosti jednoduché. Předpisy se dodržují dle nálady, ale když si zvyknete, budete to milovat. Pravidla tu existují a osobně mi dávají smysl. Žádné prudké pohyby, ale ani žádné blinkry, žádné troubení ani ostrá gesta, a nějak to funguje.

Ale pojďme to vzít pěkně popořadě. V mém rozhodování o tom, kam poletím, mi pomohla moje nejoblíbenější aerolinka, Wizzair. Odolali byste letence do Dammámu za 600 Kč? Já taky neodolal. A tak už jen zbývalo se dostat z Prahy na letiště do Vídně. Beru auto, nabízím spolujízdu přes Blablacar a díky tomu se moje náklady na cestu limitně blíží nule. Fischamend, moje oblíbená vesnička poblíž vídeňského letiště, která mi při minulých cestách štědře poskytovala parkování zdarma, zavedla modré zóny. Vzhledem k tomu, že můj časový rozvrh byl tip ťop, jsem to musel risknout, a místo zaparkování na ulici jsem zaparkoval u supermarketu a doufal jsem, že tam auto ty 4 dny vydrží. Vlak, který svou cestu z Fischamendu na letiště urazí za 4 minuty a 2 Eura, totiž po mém příjezdu do Fischamendu odjížděl cca za 15 minut. Jezdí jen jednou za hodinu, takže bylo pro můj bezproblémový odlet nutné, abych ho stihl. Příště budu muset vyzkoušet jiné místo k parkování, protože tohle bylo dost riskantní, naštěstí však po mém návratu na mě moje auto u supermarketu v pondělí po půlnoci čekalo bez botičky a pokuty.

Let do Dammámu měl být dle hlášení pilota bezproblémový a klidný, ale první 2 hodiny letu svítila kontrolka nutnosti připoutání kvůli silným turbulencím nonstop, takže po jejím zhasnutí se u toalet tvořily značné fronty. Jedna ze tří toalet kvůli špatným hygienickým návykům pasažérů vypověděla službu, letušky z toho nebyly moc nadšené. Po příletu na arabsky voňavé letiště v Dammámu mě čekala povinnost opatřit si "visa on arrival", která jsou o 600 Kč levnější, než předem vyřízená online víza. Cena "visa on arrival" je v přepočtu na české koruny okolo 3000 Kč. Pro opatření tohoto typu víza si musíte vystát frontu u 4 automatů, které víza vydávají. Přestože ve frontě nebylo moc lidí, každý se u automatu zdrží 5-10 minut (dle technických schopností). Jeden z automatů po přiložení pasu (což je začátek celé procedury) hlásil problém se čtečkou pasu. Vyzkoušelo to několik cestovatelů, neúspěšně. Po cca 30-45 minutovém čekání jsem si říkal, jestli by třeba nestačilo čtečku pasů vyčistit rukou. Pomohlo to. Akorát kvůli tomu, že mi to došlo až těsně před tím, než jsem šel na řadu, mi to moc času neušetřilo. Dlouhé čekání ve frontě na víza se nám snažil zpříjemnit zaměstnanec letiště, který nám všem ve frontě rozdával chutné bonbóny. Hořkou pachuť z čekání jsem tedy postupně ztrácel a říkal jsem si, že si turistů asi opravdu váží. To mi ostatně během mé dovolené místní lidé dokazovali celkem pravidelně.

Po této nepříjemné zkušenosti už vše šlapalo jak na drátkách, pasovou kontrolu jsem bez fronty prošel hladce a už jsem to měl namířeno do autopůjčovny, jejíž pobočka se schovávala mezi dalšími cca 20 pobočkami jiných, konkurenčních autopůjčoven. Proces byl rychlý, efektivní a za chvíli jsem už kontroloval stav svého (na tři dny) vozu čínské automobilky Chery. Po vymotání z podzemních garáží mě čekala cca hodinová cesta do mého hotelu v Dammámu. Byla už tma, ale moje tělo mělo na hodinkách o dvě hodiny méně, než byl arabský čas, takže jsem měl dostatek energie se ubytovat, opatřit si večeři a ještě se trochu rozkoukat po okolí mého hotelu.

Rychlý Dammám a šup do Rijádu

V sobotu jsem měl namířeno do Rijádu, ale zároveň jsem chtěl zažít něco z Dammámu. Byl jsem celkem vymrzlej z Prahy, tak jsem si to zamířil k Half Moon Beach, kde jsem se plánoval vykoupat. Jedná se asi o jednu z těch nejzajímavějších pláží v okolí Dammámu, ale i tak mě moc nenadchla. Toalety jsou k dispozici, stejně tak jsou k dispozici betonové altány, kde můžou rodiny trávit svůj čas u moře ve stínu. Uklizeno tam moc nebylo, pár rodin tam svůj čas u moře trávilo a v moři se pár lidí taky koupalo. Místní muži se koupali v klasických plavkách, takže bych do moře klidně mohl, ale vzhledem k absenci sprch a obecně spíše nevábnému prostředí jsem se nakonec rozhodl, že Rijád bude určitě zajímavější. Z toho důvodu jsem tedy po krátké obhlídce místní pláže vyrazil na skoro čtyřhodinovou cestu do Rijádu. Z Dammámu jsem tedy neviděl skoro nic.

Po cestě jsem se zastavil v jednom z mnoha fast foodů na rychlý oběd, něco jako dürüm v českém kebabu. Během celého pobytu jsem měl celkem problém narazit na nějaké zajímavé, místní, stravovací zařízení. Fastfoody jsou všude, mají kolísavou kvalitu, cena je většinou nižší, než v ČR. Cesta po tříproudé dálnici odsýpala docela rychle, provoz je mírný a povolená rychlost je povětšinou 140 km/h. Kvalita silnice je lepší než v ČR. Jako většina místních řidičů, jsem se i já po chvíli nechal zlákat a občas jsem hodil očko do telefonu. Vychytal jsem obrovskou díru v pravém pruhu (využívaném především kamiony), když jsem zrovna nedával pozor, a do dneška se divím, že mi z auta neupadlo kolo. Byla to asi jediná díra na celé dálnici mezi Dammámem a Rijádem, ale já jsem měl tu čest s ní přijít do styku.

Ještě první den jsem si opatřil místní SIM kartu, což je věc, kterou dělám v každé zemi mimo Evropskou Unii. Cena mě velice nemile překvapila, cca 20 GB dat mě stálo cca 700 Kč, a jedná se tak o jednu z věcí, která je v Arábii výrazně dražší, než v ostatních zemích, co jsem navštívil.

Na to, že moje auto nemělo bluetooth, a byl jsem tedy odkázán na místní rádia, utíkala cesta do Rijádu docela rychle. V okolí Dammámu jsem naladil rádio Bahrain, které hrálo fajn evropské písničky. Během vzdalování od Bahrainu signál slábl a já jsem se rozhodl, že si pořídím Bluetooth Transmitter, zařízení, které přinese bluetooth i do auta, jehož rádio jím nedisponuje. Obsluha v obchodě, kde jsem to magické zařízení kupoval, byla velmi ochotná (stejně jako kdekoliv a kdykoliv jinde, kdy jsem se s nějakým Arabem sektal) a ochotně mi bylo nabízeno, abych si před zaplacením transmitter v autě vyzkoušel. S pokorou jsem odmítl. K mému znepokojení jsem pak však po zmizení signálu rádia Bahrain zjistil, že v mém autě pravděpodobně nefunguje zapalovač, takže ono magické zařízení mi bylo k ničemu. Užíval jsem si tedy poslech hudby z mého 3,5 roku starého telefonu, až jsem dorazil k jedné z mála benzínek na dálnici, cca v polovině cesty. Chtěl jsem identifikovat a vyměnit pojistku, která zapříčinila nefunkčnost zapalovače v autě, ta se dle veškerých dostupných informací měla nacházet v boxu s pojistkami v motorovém prostoru auta. Smůla stála na mojí straně a ve chvíli, kdy jsem chtěl vyměnit danou pojistku, se spustila průtrž mračen, a sedíc v autě schován pod střechou benzínové pumpy jsem doufal, že to já společně s mým autem přežijeme bez újmy na majetku i zdraví. Vítr byl tak silný, že po prostoru benzínky létaly židle, které tam místní pracovníci měli k dispozici, jedna z nich do mého auta narazila, naštěstí bez větší škody. Kvůli tomuto zážitku jsem opravování zapalovače prozatím odložil a cestu jsem pokračoval ve společnosti hudby z mého mobilu. Během přibližování k Rijádu se mi podařilo chytit signál rozumné stanice rádia, která opět hrála rozumnou hudbu. Až v sobotu večer se mi podařilo, jakmile počasí dopřálo, vyměnit vadnou pojistku zapalovače, a tak jsem od neděle mohl používat ten vysněný transmitter a pouštět si v autě svou vlastní hudbu. Playlist Rijádského rádia pro expaty byl však natolik zajímavý, že jsem povětšinou v Rijádu poslouchal toto zmíněné rádio, a tak jsem možnost vlastní hudby využil až v pondělí při cestě zpět do Dammámu.

Klasická silnice

Half Moon Beach

Hotel v Dammámu

Rijád

Čekaly mě dva dny v hlavním městě Saúdské Arábie, Rijádu. Po pravdě mě Rijád moc nezaujal, ale to se ostatně dá říct o celé Saúdské Arábii. Je to stát, ve kterém jsou určitě mnohé zajímavosti, ale kvůli obrovské rozloze je potřeba za nimi hodně daleko cestovat a celkově to je celé takové bezduché. Nelituju, že jsem se do Arábie podíval a užíval jsem si nasávání místní atmosféry, ale to, že jsem si vlastně skoro nejvíce užíval ježdění autem po Rijádu a nasávání místní atmosféry dopravního provozu, vypovídá o tom, že Rijád nemá moc co nabídnout. V jedné části města je pár zajímavých mrakodrapů, na ten nejvyšší jsem se podíval za cca 400 Kč, což je v porovnání se vstupem na Burj Khalífu za 2000 Kč super cena. V Rijádu mě asi nejvíce bavilo staré centrum města, kde jsem si oblíbil jednu pákinstánskou restauraci, kam jsem se dvakrát vrátil na bezkonkurenční Chicken Biriyani. Přijde mi, že Saúdská Arábie nemá žádné dobře a levně dostupné typické místní jídlo, a tak se v zemi velmi hojně vyskytují pákistánské restaurace, což mi teda ale vůbec nevadilo. V centru je bordel, dost lidí a plno obchodů s blbostmi, dost mi to připomínalo centrum Dubaje. Kýčovité přesvícené obchody s bižuterií a kobercema. Nic vkusného, hezkého, všude bordel. Na rozdíl od Dubaje tam ale na turisty nejsou zvyklí, takže jsem naštěstí vůbec nebyl terčem jakýchkoliv otravných prodejců a dalších "hellomyfriendů". Kam se ale hrabe Maroko, v marockých medinách jsou tržiště a obchody mnohem vkusnější, živější a jsou plné zajímavějších obchodů. Najít nějaké dobré stravování za rozumné peníze (a ideálně něco místního) je prostě v Arábii dost náročné, a v tu chvíli se mi po marockém tajinu opravdu stýskalo. Focení, procházení se s mobilem v ruce mi však vůbec nedělalo problém a o bezpečnost se v Arábii rozhodně není potřeba bát. Lidé si mě moc nevšímali a když jsem náhodou s někým konverzoval, lidé byli většinou milí, zajímali se o mě a byli nápomocní.

Další den bylo na řadě několik dalších aktivit. První aktivitou byla návštěva starého města na okraji Rijádu, jménem Diriyah. Toto staré město prochází velkými stavebními úpravami tak, aby se místu dodala atmosféra z dob historie. Arábie se všemi možnými způsoby snaží vehementně podpořit rozvoj jak místního, tak mezinárodního turismu, takže je v místě znát velká, někdy až křečovitá snaha o to, aby všechno bylo perfektní. Vstup je zdarma, dostanete datle a místní čaj, vodu také, můžete se projít jak chcete, všude se na vás usmívají, všechno je čisté, vyleštěné a zajímavé. Co na mě však působilo depresivně je to, že celé místo je dost opuštěné a turistů je v místě opravdu žalostně málo.

Na odpoledne jsem měl v plánu výlet do Red Sand Dunes, cca hodinu jízdy autem z Rijádu. Cesta byla velmi zajímavá a na rozdíl od cesty mezi Dammámem a Rijádem nabízela krásné výhledy na poušť a zajímavé sklaní útvary. Po příjezdu k dunám jsem si zajistil půjčení čtyřkolky, po smlouvání cca za 500 Kč na hodinu a užil jsem si nezapomenutelný zážitek projíždění se po písčitých dunách místní pouště. Vzhledem k tomu, že jsem podobný zážitek nikdy jinde neabsolvoval, řadím to k těm nejlepším zážitkům z celé mé návštěvy KSA. Doporučoval bych však půjčit si čtyřkolku se silným motorem a náhonem 4x4, protože já jsem se párkrát dost zapotil, když jsem musel své čtyřkolce pomoct vyjet nějaký prudší kopec. I přes tyto trable to byl ale nezapomenutelný zážitek, o to lepší, díky tomu, že jsem si to užíval během západu slunce.

Po návratu do Rijádu mě čekal poslední večer v Arábii, který jsem si užil pojedením mého oblíbeného Chicken Biriyani a večerní projížďkou po městě. Teploty během dne se pohybovaly okolo příjemných 30 stupňů a za tmy někde pod 25. V hotelech jsem nemusel používat klimatizaci a celkově jsem se potil celkem málo, takže zimní měsíce jsou v Arábii na návštěvu naprosto vhodné.

Otvírák na nealkoholické pivo aneb nejvyšší budova KSA

Diriyah

Centrum Rijádu

ايكيا

Red Sand Dunes

Mešita na letišti Dammam

Zvyky a místní mentalita

Díky mým zkušenostem z jiných muslimských zemí mě hodně překvapilo, že jsem v Arábii téměř neslýchal svolávání k motlitbám, slyšet to tam je jen výjimečně a jen na některých místech a jen z mála mešit. Vysvětlit si to moc nedokážu.

Dále mě překvapilo, že v Rijádu nejsou skoro žádné velké, noblesní mešity. V porovnání s jinými muslimskými zeměmi (třeba i Egyptem) je to spíše skromnější, a to bych od centra Islámu tedy opravdu nečekal. Budu rád, když mi tato překvapení někdo znalý vysvětlí, hodně mě to překvapilo.

Párkrát mě postihlo pověstné zavírání obchodů během motliteb, ale vůbec mi to nepřišlo tak extermní, jak jsem četl v některých průvodcích před mojí cestou. Jednou, když jsem si po 15 minutách čekání na otevření obchodu na benzínce konečně mohl koupit vodu, jsem od prodavače dostal zdarma sezamovou sušenku. To jen potvrzuje štědrost a příjemné chování k turistům od místních. Nevím sice, jestli mi to dal za to čekání a nebo jen tak, v každém případě mě to potěšilo.

V rámci příprav na místní kulturní zvyky jsem si po celou dobu mé dovolené dával pozor i na správné používání rukou. Pravá ruka se používá pro podávání peněz, jezení, podávání předmětů, atp. Levá ruka je nečistá, používaná pro čištění nečistot a další "nečisté" věci. Různí internetoví průvodci toto dost zdůrazňují, společně s dalšími kulturními specifiky, ale celkově mi přišlo, že to v praxi není tak horké a Saúdové jsou lidi, jako každí jiní a chovají se úplně normálně a nic se tam přehnaně nehrotí.

Závěrem

Mám rozporuplné pocity. Určitě bych se chtěl ještě někdy vrátit, ale fakt to není pro každého. Zajímavých míst je tam málo, nasávat místní atmosféru a jen tak se procházet a užívat si místní kulturu vám toho moc nepřinese, protože je všude prázdno a nikde nic není. Lidé jsou milí, nebezpečí nikde nečíhá. Při odjezdu autem z Dammámu vás může překvapit kilometrovník říkající, že Medina je cca 1200 km daleko, to jen potvrzuje neuvěřitelné vzdálenosti, které jsou při cestování po Arábii nutné překonávat. Je to země pro fajnšmekry, není se čeho bát, ale je třeba přijet se střízlivým očekáváním. Můžete si být jistí, že střízlivost si během celého pobytu v Arábii udržíte nonstop. Je to zvláštní, ale nemám co víc dodat. Určitě to za to stojí, ale je to opravdu jiný svět. Není nebezpečný, není pobuřující, není překvapující, je celkem umírněný, není cítit žádný islámský extrémismus. Nikde se nic velkého neděje, všechno funguje docela dobře, není se moc čemu divit a co obdivovat. Možná jsem otrkaný z jiných zemí, ale díky tomu, že jsem viděl Jordánsko, Maroko, Egypt, odjížděl jsem z Arábie celkem vyklidněný.

Musím na závěr upozornit, že díky své oblibě v arabské kultuře jsem to tady popsal možná jako velkou pohodu a možná to vidím dost zkresleně. Ptejte se, rád doplním další informace.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 7 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 1 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Jan Pirič

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-12-26T21:27:49+01:00

Jan Pirič procestoval 35 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil