Québec

Do Kanady mě pozvala moje kamarádka, která se nedávno přestěhovalo do Montréalu. To mi hrálo do karet, protože to bylo město, které jsem vždycky chtěl hrozně moc navštívit, a do Québecu obecně jsem se chtěl podívat. Kanada už navíc omezila covidové restrikce jenom na očkování, takže cestě už nic nebránilo. Našel jsem si v akci na květen multi-city letenku Praha-Vídeň-Montréal-Toronto-Mnichov-Praha za 9,5k a už zbývalo jenom čekat!

Přípravy

Kanada nevyžaduje po občanech ČR na krátkodobé pobyty víza, stačí pouze ekvivalent americké esty, což je v Kanadě ETA/AVE. Oproti estě stojí pouhých 7 CAD, takže asi něco přes stovku. Schválena mi byla asi za tři dny. Navíc jsem si zařídil ještě pojištění storna a cestovní pojištění.

Let

Na let jsem byl hodně zvědavý, protože to byl můj první zaoceánský let v životě. Naštěstí byl Boeing 767 z Vídně spíš poloprázdný, takže se člověk mohl pohodlně uvelebit. Byl jsem hodně zvědavý, v čem se to bude lišit od klasického letu s Ryanairem nebo Wizzairem, jak ho znám. Nakonec vlastně je to skoro to samý, až na to, že člověk dostane jídlo, deku a má obrazovku jak v autobuse Regiojetu. Letěl jsem s Austrian a jedinou výtku bych měl k jídlu, které představovalo asi patnáct těstovin penne s kapkou omáčky a lehkým salátkem, takže hlad úplně perfektně neutěšilo. Praktické info: příplatek za zavazadlo s Lufthansa Group stojí teď už cca 60 € na osobu.

První dojmy

Úplně první dojem byl při přeletu nad Kanadou. Kanada vypadala z výšky hrozně nehostinně, žádná roztomilá políčka a vesničky jako v Evropě. Po přistání mě na příletech pobavila cedule, že všechny produkty z cannabisu musí být procleny. Jiný kraj, jiný mrav! Mimochodem, přes všechny příletové kontroly jsem prošel, aniž by mi kdokoliv dal razítko do pasu. Vím, je to blbost, ale pokud chcete razítko, musíte si o něj explicitně říct. Nakonec se mi k razítku podařilo přemluvit hodnou paní policajtku.

Nezapomenout na proclení!

Razítko jsem nakonec ukořistil

Z letiště mě ke kamarádce do centra odvezl autobus číslo 747. Na autobus platí pouze celodenní jízdenka za 10 CAD, která potom platí dalších 24 hodin. První dojem: americké autobusy vypadají hrozně roztomile. Šok oproti Evropě byl v tom, že na autobusových zastávkách není nikde napsaný název zastávky, pouze čísla autobusů a stanice metra, v jejímž směru jedou. Dle Kanaďanů to údajně není potřeba, jelikož se vždycky stačí podívat, na křižovatce kterých dvou ulic zastávka je, a podle toho se taky bude jmenovat. Nevím nevím, i tak mi to přijde dost složité... Každopádně podle Google Maps se dá úplně v pohodě orientovat i autobusy.

Takto vypadají místní autobusy

A z označníku zastávky toho opravdu moc nevyčtete

Montréal

Na Montréal jsem se těšil a nezklamal. Strávil jsem tu dva týdny, takže popisovat vše by zabralo spoustu času. Takže ve zkratce. Centrum Montréalu, lemované kopcem Mont Royal a řekou svatého Vavřince tvoří po americku mrakodrapy a široké bulváry. Zároveň v severovýchodní části centra najdeme krásný "Vieux Montréal" - starou čtvrť, kterou tvoří historické budovy. Hned vedle nalezneme promenádu kolem řeky a hodinovou věž, jednu z nejdůležitějších dominant Montréalu. Úplně nejlepší čtvrť je ovšem za mě Le Plateau, kterou nalezneme severozápadním směrem od centra, hned pod kopcem Mont Royal. Nalezneme zde typické americké domečky se spoustou schodišť, stylové kavárny a obchůdky a skvělou atmosféru. Rozhodně zajděte v Plateau ochutnat typický montréalský bagel do Bagel Saint-Viateur a poutine do La Banquise. Nachází se zde i jeden z nejdůležitějších parků - La Fontaine. Ten úplně největší - Parc Jean Drapeau - zase najdeme na ostrově na půl cesty do Longueil. Doporučuji se cestou sem projít po mostě Jacques-Cartier, který je rovněž jednou z dominant Montréalu. A ty úplně nejlepší výhledy jsou samozřejmě z vrcholku Mont Royal. Kromě turistických zajímavostí stojí za zmínku, že Montréal je hodně kulturní město a hlavně přes léto se prakticky každý den něco děje, takže se rozhodně nudit nebudete.

Vieux Montréal za rozbřesku v asi půl sedmé ráno (díky jetlagu)

Mrakodrapy v centru u hlavního nádraží

Hodinová věž a most Jacques Cartier

Náměstí Place d'Armes

Výhled z Mont Royal

Typické baráčky

Québec City

Jeden den jsem si udělal výlet do města Québec, hlavního města stejnojmenné provincie, který leží asi 250 km od Montréalu. Québec je údajně nejevropštější město amerického kontinentu a moje kamarádka se mi smála, že jako Evropan chci jet navštívit evropské město. Je to ovšem tak, že co přijde evropské jim, přijde zase echt americké nám. Evropský vliv nelze popřít, některé části města vypadaly úplně jako třeba v Bretani, ale s evropským městem si Québec opravdu nespletete. Doporučuji si projít uličky starého města společně s promenádou kolem řeky svatého Vavřince podél Chateau Frontenac, kudy dojdete až k budovám quebeckého parlamentu. Odtud se můžete svézt přímým autobusem MHD na vodopád Chute de Montmorency, který je nádherný a ohromný. Vstupné stálo pouze cca 6 CAD, ale zážitek byl perfektní. Na Kanaďany je to malý vodopádek, ale za mě to byl teda největší a nejmohutnější vodopád, co jsem v životě viděl (než jsem o dva týdny později navštívil Niagaru). Zároveň doporučuju v Québecu nakoupit suvenýry, protože ty tu měli bezkonkurenčně nejhezčí.

Ulice v centru Québecu

Centrum Québecu

Chateau Frontenac

Parlament Québecu

Vodopád Montmorency

Centrum Québecu - čtvrť Petit Champlain

Mont Tremblant

Když už jsem byl v Kanadě, chtěl jsem taky vidět trochu té kanadské přírody. Nejjednodušší volbou z Montréalu je navštívit národní park Mont Tremblant. Jedná se o roztomilé lyžařské letovisko, kam se sjíždí (nejen) široké okolí. Odsud se dá vydat na trek a vystoupat si vrcholek stejnojmenné hory, popřípadě se svézt lanovkou (směrem dolů je zdarma!). Popravdě mě to tu moc nenadchlo, byly to spíše kopečky než hory a příroda byla sice pěkná, ale nic, co bychom v Evropě nebo ČR neměli. Každopádně na výlet z Montréalu proč ne. Doporučuji ale spíše autem, autobus jezdí jen jednou denně.

Centrum letoviska Mont Tremblant

Výhled na kopce

Výhled na jezero

Doprava

Po Montréalu se dá pohodově dopravovat metrem, jehož systém je jeden z nejlepších v severní Americe vůbec. Inspirací mu bylo pařížské metro, jehož připomínku lze vidět na vchodu do stanice Square Victoria/OACI, jenž je vyveden v secesním stylu a la Montmartre. Jízdenka stojí 3,50 CAD a platí na autobusy i metro kromě cest na předměsí Laval a Longueil. Autobusy jsou OK, ale bez Google Maps se o ně nepokoušejte, je v podstatě nemožné zjistit, kam který jezdí. V Montréalu jezdí i příměstské vlaky, které jsou také znázorněny na pláncích městské dopravy. Na ty ale zapomeňte, není to žádný S-Bahn, jako ho známe z Evropy. Ve zkratce se jedná o pár vlaků, které jedou ráno z předměstí do Montréalu a odpoledne zase zpět, žádný výlet s nimi nepodniknete, navíc většinou nejezdí o víkendu. Perfektní alternativou pohybu po městě jsou všudepřítomné stojany s koly "Bixi", které frčí zejména v oblasti Le Plateau. Platí se fixně 1 CAD + 0,15 CAD za každou započatou minutu.

Školní autobus

Stanice metra

S meziměstskou dopravou je to horší. Mezi městy jezdí v podstatě jediný dopravce, a to Orléans Express. Například do Québecu jezdí cca jednou za hodinu a zpáteční jízdenka mě vyšla v akci na 110 CAD. Vlaky provozuje VIA Rail, jezdí ovšem hodně málo (6x denně do Toronta, 3x denně do Québecu) a jsou pekelně drahé. Já měl štěstí a ulovil jsem jízdenku do Toronta za asi 60 CAD, normálně ale stojí spíše 100 a více. Hodně rozšířená je spolujízda, a to buď přes různé skupiny na Facebooku, nebo přes  quebeckou variantu Blablacaru Amigo Express. Spolujízdy jsem ovšem nevyužil, protože Amigo Express chtěl poplatky za registraci + za každou jízdu, což nakonec nevyšlo o moc levněji, než lístek na autobus, a do facebookových skupin trvalo dlouho, než mi schválili přístup. Každopádně vyjde i spolujízda dost draho, na to, jak mají levný v Americe benzín.

Obecné info

Jazyk: Jediným oficiálním jazykem provincie Québec je francouzština. V Montréalu jsou všichni v podstatě perfektně bilingvinní, v ostatních neturistických městech či místech ale s angličtinou dost možná narazíte. Já osobně mluvím plynule evropskou francouzštinou a neměl jsem problém s porozuměním, i když je ta kanadská dost jiná, a to nejen výslovností, ale i některými slovíčky. Některé jejich výrazy zní dost vtipně (například večerka se v Québecu řekne "dépanneur", což bych přeložil asi jako vyprošťovák).

Ceny: Docela masakr. V supermarketech ceny cca třikrát vyšší než u nás. Restaurace drahé asi jako v západní Evropě, zvykem je dávat cca 15 % spropitné (minimum, pokud byl člověk plus mínus spokojený je prý 10 %, 20 % v případě, že byl člověk spokojený fakt extrémně), takže lehce menší než v USA. Stejně drahé či levnější než u nás je snad jenom kafe (a dobré).