Rumunsko
Divoká příroda, krásné hory, obrovské hrady a chutné jídlo.
Cestopis z roku 2017 napsal Jakub _8
Pánská jízda rumunskými horami. Za vším stálo momentální rozhodnutí vymyšlené v hospodě u piva, zajet si s klukama na výlet někam dál než do Jeseníků.
Bylo obtížné najít společný termín, ale nakonec jsme se shodli na prodlouženém víkendu. Na konci září sice už bývá chladno, nás ale stejně víc lákalo vzít si sebou stan a být vlastními pány, než se spoléhat na místní hotely.
Den první:
Z jižní Moravy utíká cesta rychle, a tak po necelých 6 hodinách jízdy jsme projeli rumunské hranice. S ohledem na stav cest jsme jeli pomaleji, nebylo kam spěchat. Projížďka místními vesnicemi místo uhánění po dálnici má prostě své kouzlo a když vás míjí koňské povozy nebo splašený býk, jste překvapeni dvojnásobně. Velkým lákadlem na východě je hrad Hunedoara, který patří mezi největší evropské stavby. Byl dokonce zařazen na čelo žebříčku Sedm divů Rumunska. Jeho rozloha vás opravdu zaskočí už při vstupu do areálu. Věže hradu jsou jako z pohádky a most s pilíři je velice fotogenický. Uvnitř samotného hradu je nádvoří s hlubokou studnou a možností vstupu na hradby. Z prohlídky, která je možná v angličtině, mě nejvíce zaujal rytířský sál, mučírna a zbrojnice, kde bylo nejvíce exponátů.
Vstup pro dospělého člověka 25 LEI, takže necelých 150 Kč.
Hrad Hunedoara
Rytířský sál
Místní muzeum v areálu hradu
Po návštěvě Hunedoary jsme se vydali do vnitrozemí, do malé vesničky Carta, kde dávají lišky dobrou noc. Předem vyhlédnutý kemp byl v dobré úrovni s čistými záchody, cenově srovnatelný s českými cenami. Po příjezdu už nikdo nebyl na recepci, ale nebyl problém zaplatit až při ranním odjezdu.
Den druhý:
Po chladné zářijové noci vylézal každý z nás ze stanu zmrzlý, těšili jsme se na něco na zahřátí. Ostatní kromě mě, jakožto řidiče, to mohli vyřešit poctivou moravskou slivovicí, mně musela stačit čerstvě připravená ovesná kaše.😊Přímo ve vesnici je malý obchod, kde jsme levně nakoupili základní potraviny. Následující cesta byla rájem pro všechny motoristy. Parádní projížďka po silnici Transfăgărășan, která stoupá téměř 35 kilometrů do výšky téměř 2000 metrů nad moře. Můžete ji znát například ze série Top Gear. Na úpatí hory je vybudováno parkoviště společně se dvěma hotely a řadou místních stánků nabízející lokální potraviny.
Ve stáncích mají všechny druhy masa s velkou škálou koření. Ceny jsou bez vysokohorské přirážky. Nebojte se s nimi smlouvat!
Plánovaný výšlap na Maldaveu jsme z časové tísně (7 hodin tam a 7 zpět je plánovaná délka treku) vyměnili za strmou cestu k jezeru Lacul Capra. U tohoto krásného jezera je povoleno kempovat, ale člověk musí dávat pozor na zdivočelé psy, kteří se po celém Rumunsku potulují. Měli jsme štěstí a na agresivní jedince jsme nenarazili, ale možná je vhodné zvážit očkování proti vzteklině pro všechny případy.
Výhled poblíž jezera Lacul Capra na jižní část hor
Jezero Lacul Capra
Pohled na jižní trasu Transfăgărășan
Malebné údolí
Přesně 2 222 metrů nad mořem
Den třetí:
Vstávání bylo nejtěžší pro kamaráda Kubu, který až do této noci považoval starý vojenský spacák za vhodnou výbavu do přírody a naše nové spací pytle označil za nepotřebné vymoženosti. Ráno si musel nahřívat nohy u plynového vařiče, jen aby mu nemodraly prsty chladem. Zima se prostě blížila a v noci jsme dokonce slyšeli výt vlky, což dodávalo mrazivé krajině své kouzlo. Kemp byl opět pěkný, a pan domácí velmi rád poradí návštěvníkům co vidět po okolí. Po ranním protažení jsme zamířili na hrad Bran, který nebyl daleko od Vampire Campu. Legendu o knížeti Vladovi zná každý, ale pokud náhodou ne, počkejte si na místní průvodce, kteří ji umí skvěle předat. Vstup pro dospělého člověka 40 LEI, takže zhruba 230 Kč. Samotná vesnice Bran je velice malebná a láká lidi z dalekého okolí pověstí o Drákulovi. Ve vesnici se lze ubytovat v hotelech a posedět v místních kavárnách a restauracích, kde můžete zkusit některé z tradičních jídel. Mě nakonec přilákala i rumunská obdoba trdélníku, který je třikrát větší než u nás, za stejnou cenu.
Poslední zastávku před odjezdem představovala zřícenina Rasnov. Stejnojmenná vesnice pod bývalou citadelou se zřejmě snaží inspirovat Hollywoodem – má obrovský nápis na přilehlém kopci. V době našeho pobytu zde navíc měl sraz rumunský Mustang team, tak jsme kromě nápisu mohli obhlížet i auta.
Hrad Bran
Nádvoří hradu Bran
Socha upíra na restauraci ve vesnici Bran
Rasnov
Vzpomínka na Rumunsko ve mně vždy vyvolá hezké vzpomínky. Není to jen o přírodě a místech kam se člověk podívá ale i o lidech, které potká a hlavně s kterými jede.
Kamarádi do deště
Jak se ti cestopis líbil?
Jakub _8 procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Děkuji za komentář, který potěšil. Určitě doporučuji na více dní :)
Děkuji za komentář, který potěšil. Určitě doporučuji na více dní :)
"Projížďka místními vesnicemi místo uhánění po dálnici má prostě své kouzlo a když vás míjí koňské povozy nebo splašený býk, jste překvapeni dvojnásobně."
Krásně napsané a super fotky, díky. O Rumunsku už jsem několikrát přemýšlel, vždycky mě dostanou fotky těch hor. Jednou se tam podíváme.
"Projížďka místními vesnicemi místo uhánění po dálnici má prostě své kouzlo a když vás míjí koňské povozy nebo splašený býk, jste překvapeni dvojnásobně."
Krásně napsané a super fotky, díky. O Rumunsku už jsem několikrát přemýšlel, vždycky mě dostanou fotky těch hor. Jednou se tam podíváme.
Ahoj Kubo. Dík za pěkný článek a průvodce po cestě a kempech. Loni jsme byli v Rumunském Banátu a letos se chystáme za Drákulou,tak pojedeme stejnou cestou
Ahoj Kubo. Dík za pěkný článek a průvodce po cestě a kempech. Loni jsme byli v Rumunském Banátu a letos se chystáme za Drákulou,tak pojedeme stejnou cestou
Jsem rád, že cestopis k něčemu byl :) Užijte si cestu stejně jako naše skupina.
Jsem rád, že cestopis k něčemu byl :) Užijte si cestu stejně jako naše skupina.