Rychlý průlet Černou Horou - Durmitor

Každý rok podnikáme s manželkou moto-dovolenou. Dřív to bylo spíš o tom utéct od rodičovských povinností a zapařit, stárneme, tak je zase větší snaho co nejvíc toho poznat. ČR jsem měl už plné zuby, na západ se mi nechtělo kvůli buzeraci motorkářů kvůli dopravním předpisům, tak těch možností zas tolik není. Po studování různých fór, sledování tras a fotek byl už dlouho stanoven jasný cíl. Durmitor. 

Nebudu se rozepisovat o strastech a radostech jízdy na moto po trase (teda ne moc). Kdo nejezdí, tak nepochopí. Slovensko a Maďarsko až do Srbska jsem to zvládli za den, v autě asi není problém pokračovat i dál. Srbsko pro mě nejvetší exotika. Připadají mi, tak 20 let za náma, co se aspoň týká upravenosti obcí a baráků. Pokud už tam nějaký barák je nový, tak je to hacienda s co nejvíc sloupy, cimbuřím a bránou jak na alegorický vůz. Prostě ať sousedi vidí.Město sice špinavé, ale v centru plno moderních barů a zahrádek, které se přes to, další den byl pracovní, večer pěkně plnily.

Samotná Černá Hora (ten kousek co jsme viděli) nádhera. Na to, že stát takový je malý a jste mezi skalami, máte neustále pocit velkého prostoru. Jako by jste byli na stále na rozkvetlé louce a kdesi v dáli, byli hory. Jen člověk nesmí zastavit pro fotky na odpočívadle, aby nezjistil, že místní přistupují k odpadovému hospodářství svérázně.

Na místě chceme strávit 2 dny (respektive můžeme jen 2). Samozřejmě vybíráme jako základnu "město" Žabljak . Píšu v uvozovkách, protože to není ani tak město, jako spousta chat, hotelů a restaurací na jednom místě. Jde vidět, že tady jsou na cestovní ruch připraveni a že už to svět objevil. Všude spousta značek z půjčoven a různých národů. Ale zase je to zvláštní. Proti našemu hotelu stojí větší, podle vzhledu ani ne moc starý, ale evidentně opuštěný. Přesto o pár set metrů dál se staví dva další a ještě větší. A to je tam všude, prázdné a rozbořené chaty střídají nově postavené. Ubytování relativně levné, o to dražší ceny za jídlo a pití. Respektive je na "evropské" úrovni, ale v porovnání s ubytováním, které jde sehnat i za 500Kč pro dva na noc (Bookign, hodnocení přes 9) , je to kontrast. Kamarádka tvrdila, že kdysi před lety poznali na zájezdu, že není dražší tekutiny na světe, než krev Černohorce. Nemůžu potvrdit, možná jsme tu tekutinu jen dobře platili, ale služby byly profesionální. 

Bohužel jsem neměli čas ani vybavení na treky a tak jsem "museli" Durmitor prozkoumat jen po panoramatické trase Durmitor ring. Má tuším 84km a vede kolem celého národního parku. Až jsem se styděl, že do takové přírody vjíždíme s motorem. Bylo to ale draze vykoupenou, protože cesta samotná je široká tak na jednou auto, samozřejmě bez svodidel, plno štěrku, zatáček atd. atd. Takže na motorce v podstatě celodenní motoškola kličkování v pomalé rychlosti. Co zatáčka, to jiná krajina, místy Slovinsko, místy Mongolsko (nikdy jsem nebyl). Dovedl bych si představit strávit tam letní dovolenou a jen vyrážet dovnitř kruhu na treky. Provoz kupodivu nulový, občas se objeví auto, občas bohužel v protisměru. My naštěstí od ostatních nemáme problém s vyhýbáním. Po pár hodinách jízdy se naráz objeví uprostřed ničeho osada, dokonce i jakoby hospoda. Z výšky vidíme smaragdové jezero a cesta vede kolem něj, tak zajíždíme. Tak nás zkásne o 3E na osobu místní hlídač, který byl náhodou na parkovišti, s tím, že teď máme zaplacený vstup do celého parku. Nikde žádná kontrola na vjezdu, nikde žádná zmíňka o placení. Ale uniforma vypadá pravě, stejně tak lístek a dokonce si skenuje QR kódy. Za tu krásu nám těch peněz není líto a jestli to půjde "do parku", tak ty peníze dáváme s klidem. Jezero samotné asi dočasné, protože na dně uhnívá vysoká tráva, takže se jen opláchnu, ale k plavání to moc neláká. 

V půli trasy se dá sjet ke korytu řeky Piva. Nezapomenout na pas a techničák, protože z parku se vyjíždí mezi hraničními přechody a přes do Černé Hory se vracíte přes jejich. Samotná cesta kolem řeky je zážitek, bohužel moc bez možnosti zastavení, focení a nulové možnosti koupání, protože řeka je snad 100m níž. Co je pro nás zmlsané šok jsou místní tunely. To není žádný osvětlený a obetonovaný tunel s x pruhy a místech pro odstavení. To je černá díra v hrubě vysekané skále, ze které vylítávají netopíři.  Bomba jsou i odbočky do tunelů, vjíždíte do jednoho a o 90st, ve skále je vysekaná černá díra s odbočkou do nějakého městečka. Žádný odbočovací pruh, jen cedule. Je to jako otočit do zdi a doufat, že trefím díru. Řeka přechází v přehradu a teprve teď si uvědomíte, jak je hráz vysoká, protože voda je naráz na vaší úrovni. Opět jediné možné koupání je v Plužine. Bohužel bez ukazatelů, všechny cesty dolů ve výstavbě, pěšky v moto-oblečení ale hlavně v 37 st. C. to vzdáváme a jdeme radši do luxusní restaurace s velkou terasou. Vše nově zrekonstruované, vše čisté. 5 pinglů na 3 hosty. Slunko ještě znásobuje odlesk od zlaté kopule nově opraveného kostela.

Návrat zpět do parku jeden přes popsaných tunelů, naráz jimi vystoupáme do výšky a konečně máme pěkný výhled a čas na focení přehrady. Cesta zpáteční cestou okruhu zpět do Žabljaku více méně ve stejném duchu, jak cesta zpět. Nevíme kam se dřív dívat a i když jsme zničeni a v horku nechceme zastavovat, stejně musíme a fotíme.

Kdysi jsme takto "objevili" Slovinsko, které jsem si zamiloval a byli tam už několikrát v horách, teď přibyl další favorit.