SARDINIE za KAČKU
Evropský Karibik, Smaragdový ostrov, ostrov opuncií, nádherných pláží, dechberoucích majáků, kamenných útvarů, mysů a útesů a barevných měst. To vše je Sardinie. Boží místo na zemi..
Cestopis z roku 2019 napsala CESTUJI za KAČKU
TERMÍN: listopad 2019
ROADTRIP kolem celého ostrova : 4 ženy - 4 dny - 1 000 km
PROČ SARDINIE?
"Až příště NĚKAM pojedeš, nevzala by jsi mě s sebou?" Asi takhle to začalo…
Na tuhle Sardinii si nakonec koupilo letenku celkem 7 žen! Až na ostrov dolétly čtyři. Čtyři ženy. A pro ty, co pořád neslyší - ČTYŘI ŽENY! 🙈😂😂 Přesněji čtyři ženy čtyři dny v jednom autě. Čtyři ženy vzájemně se neznající. Věkový rozdíl i 17 let! Příprava na cestu 0 (jakože Nula, Nothing, Nic, Zero..) a první společná “diskuze nad cestovním plánem” moje věta dva dny před cestou ve skupinovém chatu: “Za ty tři dny objedeme ostrov, ok?” Přišla jedna odpověď:"Známá se nedávno ze Sardinie vrátila a říkala, že to není absolutně reálný."
...no a teď to je teprve výzva!
Na Sardinii jsem byla už jednou, a to v roce 2017. Tehdy jsme také koupili čtyřdenní trip z Bratislavy, nepamatuji si přesně termín, ale bylo to snad dva dny po skončení závodu Giro D´Italia. Vidím to jak včera… Vystoupili jsme na letišti a všude velké nápisy, všude samé obrázky kol. Přejeli jsme autobusem do pár minut vzdáleného Alghera, kde jsme měli ubytování. Každý náš krok, každá ulice… Všude růžová kola! Musela to být tenkrát úžasná atmosféra, když byl vlastní cyklistický závod. Ale i den nebo dva po jeho skončení to mělo něco do sebe.
Tenkrát jsme neměli půjčené auto a v podstatě veškeré naše výlety byly pouze do Alghera a nebo tam, kam nás dovedly naše kroky. Nikdy nezapomenu na jedno zabloudění, po původně plánovaném odpočívání u moře. Večer jsme si udělali malý mejdánek a ráno bylo jasné, že nic víc, než sesunout se na pláž, ten den nezvládneme. Bez veškerých věcí, bez pití jsme vyrazili na pláž kousek od ubytování…Jenže se nám ten kousek pláže u hotelu nezdál dost hezký na to, abychom tam celý den leželi… Rozhodli jsme se najít hezčí… A tak jsme šli, šli… a šli… Za ten den jsme nachodili 40 kilometrů. Na pláži jsme si ani na minutu nesedli, natož ležet... Vyšli jsme ráno a vrátili se se stmíváním. Byl to nejlepší pochod mého života. Nejenom pro nezapomenutelnou atmosféru velkého přátelství, se kterou můžete jít přes hory doly, ve vichřici, v parném dni, bez vody, kdovíkam, a pořád je vám dobře, ale také pro ty výhledy z útesů, díky kterým jsem se do tohoto ostrova zamilovala. No a to byl důvod, proč jsem ani na vteřinu neváhala, když se objevily letenky do Alghera za 500 Kč.
Bohužel z mých tradičních parťáku nikdo nemohl a já zas nemohla jiný termín. Vzpomněla jsem si na Eriku, která mi kdysi psala, ať ji vezmu někam s sebou, takže jsem prvně napsala jí. Jenže je to letuška rozlítaná a dlouho se neozvala (myšleno asi dvě hodiny :D ) Nechtěla jsem o letenky přijít, tak jsem pro jistotu vyhlásila na Facebooku výzvu, kdo se ke mně přidá. Čas od času se totiž někdo ozve, že až budu plánovat příští trip, mám ho určitě vzít. Už si kolikrát ani nepamatuji všechna jména, ale když najdu levnou letenku a z mého okolí nikdo nemůže, vyhodím poptávku veřejně. Obvykle doplním informaci, že je jedno, jaké věkové kategorie, vyznání nebo oblíbeného druhu alkoholu spolucestující bude, obvykle mám jednoduché požadavky - preferuji ženy, vyžaduji chuť si cestu užít a ocením umění snížit komfortní zónu. No a pak taky budíček v 6, večerka po půlnoci a mezitím "Hoštice, nezastavujeme!". Ani tentokrát to netrvalo ani půl den a ozvalo se asi 20 mužů 😂 Nicméně také Erika (konečně!)a další dvě ženy, takže jsme byly kompletní posádka.
LETENKY NA SARDINII?
Koupeno jak jinak - u Ryanair. Jelikož se naše parta neustále rozšiřovala, každá jsme letěla za jiné peníze :) Já měla letenku první, takže za 540 Kč. Odlet z Bratislavy, přílet do Alghera, 3 noci a zpět.
LETIŠTĚ ALGHERO?
Letišťátko je jedno z těch opravdu malinkých. Je zde jeden malý přízemní terminál rozdělený na odletovou a příletovou halu. Letiště slouží především nízkonákladovému Ryanairu ♥ a v letní sezoně pak početným turistickým letům. Terminál je otevřený od 4:00 hodin do posledního příletu nebo odletu. Do centra Alghera (cca 10 km) z letiště (a samozřejmě i zpět) jezdí cca každou hodinu městský autobus linea ALFA. Jízdenka stojí 1 EUR a je možno ji zakoupit v modrém automatu společnosti ARST na letišti (je mezi odletovou a příletovou halou). Platba je možná v hotovosti i kreditní kartou. V případě zakoupení jízdenky přímo u řidiče je jízdné samozřejmě dražší, vyjde na 1,50 EUR. Na letišti jsou i autopůjčovny, a právě ty nás zajímaly nejvíc :)
Jinak hned vedle tohoto letiště je i letiště vojenské. To vás sice nemusí zajímat, ale pokud si cestou zpět, tedy na letiště na Sardinii zadáte do navigace letiště, může se vám stát, že v časovém presu skončíte na polňačce právě vstříc tomuto letišti namísto toho, ze kterého vám to letí....
DOPRAVA NA SARDINII?
Na ostrově se dá využít MHD stejně jako jinde. Obvykle je tato cesta pro mě i ta nejlepší volba. Resp. nejlevnější. V případě Sardinie a tohoto konkrétního tripu jsme ale autobusy zcela vynechaly a rozhodly se půjčit auto. Bude to pro nás ve čtyřech nejlepší a nejlevnější varianta dopravy a samozřejmě absolutní svoboda k tomu. Nicméně autobusová doprava na ostrově možná je - nejen z letiště do centra, ale po celém ostrově. Bohužel, i když jsou zde nízké ceny za dopravu, spojů jezdí opravdu málo, a tak je důležité počítat s tím, že přesuny zaberou opravdu neadekvátní množství času. Lístek – jízdenka MHD stojí 1 €, u meziměstských spojů 1,30 €. Na Sardinii jezdí i vlak. Jsou zde dvě tratě, které spojují hlavní uzly. Jízdenka vyjde na 15-20 €.
No a konečně auto. Auto je na Sardinii prostředek první volby, a to nejen pro čtyřčlennou posádku, ale i pro dvojice. Faktory pro a proti jsou samozřejmě vždy a ani Sardinie není vyjímka. Takže proč AUTO ano?
1/ Autopůjčovny jsou na všech letištích, ve všech turistických centrech.
2/ Půjčení auta nevyjde draho. Když pominu pojištění, které je rozdílné, na náš trip vyšlo půjčení nejlevnějšího vozu na 700 Kč… Pro 4 osoby na 4 dny… Samozřejmě k tomu nutno přičíst pojištění, ale ani to nebyl nijak velký masakr.
3/ Na Sardinii neexistuje dálnice, tedy ani žádná dálniční známka nebo placeny úsek. Další důvod, proč si auto půjčit.
4/ Autopůjčovny nejsou tak urputné, jako jinde v Evropě. Můžete si vybrat i tehdy, když nejste vlastník kreditky, ale pouze debetní karty. Ani pojištění není taková darda a vratka auta je naprosto ležérní.
No a pak jsou důvody trošku proti autu…
1/ Benzínek na ostrově není moc. Pokud se rozhodnete pro delší cesty, opravdu neustále sledujete hladinu benzínu a hlídáte nejbližší čerpací stanici…
2/Benzín není úplně za Kačku (cca 1,5 euro/litr)..
3/ Samostatnou kapitolou je tankování na místních čerpacích stanicích. Obvykle je totiž BEZ obsluhy a lze platit pouze s platební kartou. Komunikovat s automatem pouze v italštině je velmi dobrodružnou záležitostí, kterou bych doporučila všem alespoň s půl promile alkoholu v krvi. Jinak je to opravdu o nervy. Samozřejmě benzínek s obsluhou je na ostrově velice poskrovnu.
4/ Když k tomu přičtu i místní silnice, které jsou velice úzké a často také klikaté, měl by si zde auto půjčit jen opravdu zkušený řidič.
5/ Ještě horší než místní silnice jsou ale místní řidiči… Ostrov Sardinie patří k Itálii a doprava podle toho i vypadá… Možná bych řekla, že je Sardinie ještě větší masakr, než Itálie. Každý místní musí mít auto otlučené ze všech stran, jinak by asi nebyl dost cool. Také je naprosto zbytečné dodržovat jakákoli silniční pravidla. Taková evropská Asie.. Povolená rychlost je ve městech 50 km/h, kdo ale jede pomaleji než 80/h, je břídil a brzdič provozu. Rychlost nikdo nedodržuje, nikdo neřeší. Pokud jste zvyklí na stopce zastavit, budete taktéž vypadat na tomto ostrově hodně divně. Výjezdy aut z bočních uliček ve městech, s "lehkým omezením" vaší jízdy (spíš než omezení jde o ohrožení vašich životů) je zde také na denním pořádku.
MĚNA NA SARDINII?
EURO :) Hotovost jsem nepoužila ani jednou, všude jsem si vystačila s platební kartou.
UBYTOVÁNÍ NA SARDINII?
Musím říct, že je to můj první trip, kdy jsem neměla ubytování zamluvené dopředu z pohodlí domova. K tomu jsem měla dva důvody. Ten první byl fakt, že mě přesně tato osobní svoboda a možnost volby (i improvizace) až na místě vždy lákala, ale určitá svázanost a konvence mě to dřív nedovolily a druhý důvod byl fakt, že jsme si daly jako cíl opravdu velké sousto - objet celý ostrov - a já tentokrát nebyla schopna vyhodnotit, jak moc se nám to bude dařit a kam se zvládneme který den posunout (tedy kde zamlouvat ubytování). Musím říct, že i po asolvování cesty bez rezervace ubytování předem, jsem se moc neposunula "vpřed". Na jednu stranu jsme nebyly ve stresu, na druhou to ve dvou případech ze tří nedopadlo nejlíp. I když...i to je relativní! Možná to dopadlo přesně tak jak mělo.
1/ ubytování č.1: v duchu "SARDINIE = EVROPSKEJ KARIBIK "- HOSTEL SARDINIA 🍸😱🙈
Máme hostel. Máme náš první SPOLEČNÝ pokoj! Ale není to obyčejnej pokoj! Je ZA KAČKU 🤣 Navíc není jen nás čtyř, ale i dvou dalších cizích lidí. Je to totiž společný smíšený pokoj 🔝👌🤣 Ručník za příplatek, voda ve společné sprše studená, dva klučičí kousci na pokoji grátis, dvě sedmičky vína než byl počet dek roven počtu hostů, spánek skoro v nebi (palandy), sušení promáčených věcí pod klimou, kulečníkovej turnaj za dveřmi a parkování před pohřební službou. To je Hostel Sardinia v CAGLIARI ...
Pro nás všechny první zkušenost s noclehem ve smíšeném pokoji a za sebe musím říct - nebylo to zrovna wau, už vůbec to nebylo za Kačku (500 Kč osoba a noc), kluci byli sice fajn, ale soukromí a hlavně osobní prostor na nule a to nejhorší - můj kašel.... Rozjela se u mě lehká viróza a bylo pro mě naprosto strašný nejen moje pokašlávání, ale hlavně myšlenka na to, že se se mnou budí dalších pět lidí...Na druhou stranu - bylo to veselý a bylo to poprvé, takže to mělo i své kouzlo. A ještě drobnost - provozní tam byl čech...
Ubytování č. 2 - ráj na zemi.... Vlastní apartmán, vše dokonalé, čisté, krásné, moderní. V ceně wifi, parkování, kuchyně, hyg. potřeby,... To vše za 500 Kč na osobu, tedy za stejné peníze jako hostel...
Ubytování č. 3 - největší omyl - rušení zaplaceného ubytka. Důvod? Zima jak v ruském filmu a přímotopy, které asi desetkrát za sebou vyhodily pojistky. Věta bytného, že je apartmán hlavně na léto, ne na zimu, nasadily všemu korunu, protože cena rozhodně nebyla mimosezonní (za zatuchlej kumbál 2 000 Kč... Booking přislíbil po asi hodinovém pokusu spojit se telefonicky s asistencí návrat peněz a my jsme obratem zamluvily ubytování jiné. O 800 metrů dále, v Algheru, dva super pokoje se snídaní, wifi a topením za 300 Kč osoba.
JÍDLO A SARDINIE?
Tak Sardinie je Itálie... Víno, káva, pizza :D Pizza naprosto bezkonkurenční! Víno zde koupíte v supermarketu od 1,4 euro a rozhodně je pitelný. My jsme zkusily víc místních sámošek a cena stejná. Nejlepší byl ale nákup v Lidlu, protože jsme tady káply na luxusní Fragolino za 1,49 euro.
ITINERÁŘ:
DEN č. 1 - přílet na ostrov v 9:00
V sobotu ve 3 ráno hromadný start. Všechny čekají na smluvených místech a okolo páté zastavujeme u Ikey v Bratislavě... Evergreen, no. Stejně jako minulej víkend, i dnes je parkoviště prázdné a těch pár aut, co tam stojí, to jsou české SPZetky... Chtěla jsem si opět koupit pocit slušnosti bezedným kelímkem v Ikea, ale nikdo mi v 5 ráno nevyšel vstříc... Tak jsme si aspoň koupily jízdenky - ANO, našly jsme úplnou náhodou automat před vchodem do Ikey!!!
Už za jízdy jsme se vzájemně seznámily, na letišti nás stmelila ještě víc drobná šikana ze strany leteckého personálu (to je tak, když si vezmete do své posádky letušku ...🙈), následoval poslední přípitek na zemi (samozřejmě navonění se v dutty) a pak už start.
Musím říct, že krásnější východ slunce, než na bratislavském letišti, jsem ještě nezažila. Nejen před nástupem na palubu, kdy byl celý horizont za letadlem osvícený rudou září, ale i během vzletu, kde jsme touto neuvěřitelnou hrou barev od žluté po temnou oranžovou proplouvaly jednotlivými oblačnými vrstvami až na letovou hladinu, ze které bylo svítání mezi nebem a zemí teprve Něco Něco..! Cesta V oblacích boží a "díky šoférovi” (hodnocení ze strany ostatních cestujících) bylo naprosto oprávněné. To, že nám po přistání zamluvené auto nepůjčili, protože nebylo kryté kreditkou, ale debetkou🙈🙈😂, byl první výdrb, který jsme drobnou improvizací vyřešily bez ztráty úsměvu. A to byl jen začátek crazy tripu.. Jinak se to označit nedá. Jsme spolu v autě 24 hodin, odžito máme jak po měsíci a já už teď vím, že na tuhle jízdu nikdy nezapomenu..💛
Dnešní plán: 5 hodin + 39 minut = 296 km
https://www.google.com/maps/dir/...rt/Neptune's+Grotto,+It%C3%A1lie/Alghero,+Provincie+Sassari,+It%C3%A1lie/Bosa+Marina,+Provincie+Oristano,+It%C3%A1lie/Spiaggia+di+Is+Arutas/San+Giovanni+di+Sinis/Capo+San+Marco/Oristano,+Provincie+Oristano,+It%C3%A1lie/Tharros+Agricola+Srl/Cagliari,+Provincie+Cagliari,+It%C3%A1lie/@39.9409114,8.0797745,9z/data=!3m1!4b1!4m62!4m61!1m5!1m1!1s0x12dcedc1b4d4d2ad:0xfc0951096176d0cd!2m2!1d8.2891764!2d40.6299256!1m5!1m1!1s0x12dce9bebad4a433:0xa1d020076a5bfc21!2m2!1d8.1604548!2d40.5650296!1m5!1m1!1s0x12dcf1ef75c50c05:0x2b9298429f4a8b50!2m2!1d8.3192949!2d40.5579517!1m5!1m1!1s0x12dd008022a6f853:0x7e0c21f52dd9ed9b!2m2!1d8.4781948!2d40.291035!1m5!1m1!1s0x12dd747724a224f3:0x1caba2d3b2fe4640!2m2!1d8.4014479!2d39.9512429!1m5!1m1!1s0x12dd76f94e736691:0x11a187afdfca2583!2m2!1d8.438741!2d39.8808222!1m5!1m1!1s0x12dd777095209761:0xabb56c0d9873434e!2m2!1d8.4333333!2d39.85!1m5!1m1!1s0x12dd9be7ed5515ed:0xa58565a678eb8601!2m2!1d8.5883863!2d39.906182!1m5!1m1!1s0x12dd99fc45e87e79:0x18aae5a71e6a028!2m2!1d8.6361179!2d39.905003!1m5!1m1!1s0x12e73415b68e1ca3:0x201e1506cf816eb1!2m2!1d9.1216613!2d39.2238411!3e0
1/ LETIŠTĚ v 9.45 start!
Takže jak už zaznělo - to auto nám prostě nedali:) Aneb ještě stál jsou na světe lidé, co neznají rozdíl mezi kreditkou a debetkou! :D Každopádně v Alghero na letišti je půjčoven habakuk a jsou zde bohudík i ty, kde jim stačí debetka. Vyřizujeme nové zapůjčení nového auta a asi za 15 minut frčíme s klíčkama od auta v ruce vstříc našemu auto průvodci. Trochu nás děsí rozbité kousky cestou k našemu park. místu, ale červený opel, funglovka, který na nás vyšel, vypadal k světu. Vjíždíme z letiště k prvnímu dnešnímu cíli...
2/ CAPO CACCIA (Neptunova jeskyně)
Tak na tomto místě nejsem poprvé… Byla jsem zde před dvěma roky a bylo to pro mě to nejvíc nezapomenutelné místo z celého ostrova. Každopádně ani nyní, na začátku naší cesty podél ostrova, toto místo nesmí chybět.
Jedná se o vápencový masiv, který je spojený s pevninou.Kouzlo tohoto místa dělají hlavně skalní stěny, které jakoby padají do moře. Nádherné scenérie na pohled, úžasné místo na posed. Na mys i do jeskyně se lze dopravit buď lodí z přístavu v Algheru, nebo jak jsme udělaly my - autem (taky pěšky a MHDéčkem). Z parkoviště se dá sejít po schodech až k jeskyni. Je to sakra štreka a sakra schodů. Občas se stává, v hnusném počasí, tedy i dnes nám, že jsou schody uzavřené..🙈🤣 Převýšení je zde asi 100 m a pohled ze srázu do rozbouřeného moře narážejícího o skálu bere dech.
Co se týká Neptunovy jeskyně, tak v ní je několik sálů. V těch jsou samozřejmě stalaktity, také stalagmity a jezírka. Nám ale stačí vyhlídka, protože "Hoštice, nezastavujeme!" ✈✌🙈
3/ BOSA
Jestli jsem měla jako synonymum barevného městečka Burano v Benátkách, tak od teď vede Bosa. Malé městečko s asi 8000 obyvateli bylo v minulosti jedno z nejvýznamnějších měst celého ostrova, o čemž určitě svědčí i dochované historické jádro. Jsou zde antické památky, kostely, nádherné balkony, paláce s nádvořími, spousta obchůdků a krámů…a vůbec duch historie. Nad centrem je spousta barevných domů a hrad Stello di Serravalle. Ten má tři věže a velice dobře zachovanou prstencovou stěnu. Také je zde nádherný kostel, nejstarší románský kostel celé Sardinie. No a hlavně všudypřítomné opuncie.. 😍 V průvodcích toto město moc vychvalované není...prý je zanedbané a zchátralé.. To ale nemůžu potvrdit. Naopak. Procházka kolem vody, pak přes most k historickému středu, barevné domečky, neuvěřitelné květináče u každých vrat a nad tím vším hrad a zelené opunciové království...To je prostě dokonalá krása! I když třeba trošku oprejskaná...💛
4/ SPIAGGIA DI IS ARUTAS
Tato naprosto neuvěřitelně nádherná pláž se nachází na poloostrově Sinis. Pláž je tvořena naprosto miniaturní drtí pestrobarevných křemenů, což jí dává její výjimečnosti. Na pláž se bez vlastního auta, čtyřkolky nebo skůtru nedostanete. Je velice odlehlá a díky tomu jste zde nejen nyní, v listopadu, ale prý i vprostřed hlavní sezóny, téměř samotní… Co je zajímavé, je právě místní písek. resp. zmíněná pestrobarevná drť křemenů. Až tady jsme se dozvěděly, že odtud putuje tento písek do akvárií po celém světě. Doslova tuny tohoto písku putují do všech koutů naší planety. Když jsme sem přijely, opravdu zde nebyla ani noha a ještě to tu vypadalo jako někde na Severu nebo na Novém Zélandu... Pohled na rozbouřené moře, jedno jediné stavení a široko daleko nic než drcený křemen, to nám bralo dech víc, než poryvy větru... Myslím, že v létě to zde musí být dočista jinej svět, ale i tenhle "severskej" BYL NESKUTEČNĚ KRÁSNEJ...
5/ SAN GIOVANNI DI SINIS
Toto přímořské letovisko byla kdysi malá rybářská vesnice. Nyní je zde komlpetní zázemí pro letní dovolenou. Je zde nádherná pláž, dlouhá zhruba dva kilometry. Je zde prý bohatý podmořský život, tedy ráj pro potápění a šnorchlování. To nemohu potvrdit - na plavání to počasí fakt nebylo, ale je tu vážně krásně. A pár surfařů vlny brázdilo.. :) Co mě dostalo nejvíc, to byla barevnost kamenů na cestě k moři. Každej jinej!
6/ CAPO SAN MARCO
Tento výběžek, mys, je v blízkosti městečka Tharros. Na jeho konci je nádherná a fotogenická budova majáku, a to byl další náš cíl. Už když jsme se k mysu blížily, nebylo ideální počasí ..🙈 , ale pohled na točitou cestičku k cípu ostrova, na obou stranách lemovanou mořem, to byla jedním slovem NÁDHERA, která nás hnala dál. Pochod k majáku vypadal na kratší procházku, ve skutečnosti to byl kus cesty. A počasí se kazilo víc a víc. Krom zlověstných mraků bylo slyšet narážení vln do skal a během chvilky i burácení bouřky. Že přibyly i blesky už asi není ani potřeba dodávat. Byla možnost to včas otočit a vrátit se do bezpečí auta, nechat jeden obyčejnej maják být a jet dál. Jednohlasně jsme se ale shodly, že o maják v cípku mysu prostě nepřijdeme!
Chvilkama se cesta měnila v jezero, ale k majáku jsme opravdu došly. V současné době je to oplocený vojenský prostor. Maják byl postaven v roce 1924 jako dvoupodlažní dům s balkonem, také lucernou na vrcholu a kupolí, nyní je zcela automatizovaný. Pohled na temné nebe splívající se stejně temným mořem byl neuvěřitelný. Strašidelný. Krásný. Strašidelně krásný.
No a já si stojím na tomhle útesu a koukám na tu dechberoucí nadheru, do které by "psa nevyhnal"🙈, na neuvěřitelnou sílu přírody jak v každém nárazu vlny do skály, tak i v každém zahřmění, a stejně jako vždy, i zde si uvědomím, jaký mám štěstí, že tu můžu stát. Vidět to, cítit to. Nejen ten mořskej vzduch takhle v listopadu, ale hlavně vděk za to, že žiju naplno. Možná se ten můj "ulítanej" /ulítlej život vymyká konvencím, možná to hodně lidí nechápe a další skoro sere, ale v tyhle chvíle je mi to opravdu jedno, protože tady pod tím majákem jsem opravdu šťastná a na ničem jiném v životě nezáleží. Stejně jako tady svítí do všeho temna světa kolem mě maják a dává mi zde pocit bezpečí a klidu, tak i šťastní lidé tuhle sílu mají. Taky svítí. A my jsme tu šťastné čtyři. Takže i když se nám během vteřiny strhne nad hlavou apokalypsa, lije tak moc a tak hustě, že cesta k autu je jak plavba pod vodou, sprintem 🙈 kterej by i Usain Bolt záviděl, do toho fučí, blýská se, moře duní... svítíme v tuhle chvíli možná víc jak ten maják. Štěstím. Pro nás byl ten maják prostě boží! Jsme mokré na dřeň, ale cesty nelitujeme. Nelitujeme rozhodnutí nevzdat to v půli cesty. Někdy je potřeba projít peklem, aby si člověk uvědomil, jak šťastnej dokáže být.
A o tom, jak šťastné jsme byly, když jsme do auta vlezla, svlíkly se prakticky do naha, věci rozvěsily po všech auto-topeních, zaply teplomety na plný koule a daly si skleničku vína, o tom bych mohla napsat knížku 😉😂. Za okny konec světa, ale v tom zamlženém autě tolik smíchu a radosti, že by to vydalo na další román.
... no a kolik radosti jsme dovezly až na benzinku, kde jsme ve spodním prádle tankovaly s asistencí obsluhy, to je taky kapitola sama o sobě. A to nás čekala naše první noc v hoStelu ve smíšeném společném pokoji.. 🔝
7/ ORISTANO
Opět jedno z větších sardinských měst.. Historické centrum si zachovalo středověkou strukturu a mnoho významných památek - mohutnou věž San Cristoforo, katedrálu Santa Maria, kostel San Francesco. Nachází se zde také antiquarium, kde jsou vystaveny archeologické památky. Oristánská katedrála je vůbec největší katedrála na Sardinii. Byla vystavěna ve 12. století, ale dnešní vzhled pochází z rekonstrukce provedené v 18. století. Nachází se v ní mnoho významných předmětů sloužící pro bohoslužby, jako například bronzové klepadlo u dveří, sbírka hudebních předloh s překrásnými iniciály nebo velký stříbrný procesní kříž.
8/ THARROS
Půdorys města pochází z fénických dob. Původně byly ulice vydlážděny pískovcovými deskami. Římané pak silnice a chodníky opravili a pokryli čedičovým dlážděním. V jejich středu byl odpadní žlábek, který soužil jako odtok dešťové vody. Za Římanů nahradily fénické terasovité domky velké nájemní domy, které měly v přízemí taverny, dílny a obchody. Jejich obyvatelé žili v jednotlivých patrech. Domy měly 6 až 7 pater, v každém bylo po jednom bytě. V centru města leží základy několika chrámů. Prvním z nich byl takzvaný monumentální chrám vedle semitské svatyně, která využívala hlavně prostor vytesaný v pískovci. Z chrámů samotného toho moc nezůstalo, jen některé architektonické prvky. Na druhé straně, v blízkosti vody, vystupují do prostoru dva sloupce. Ostatní se v Tarrosu nepodařilo zachránit, ale i tak se staly symbolem celého archeologického naleziště. Jedná se o jónské sloupce z 1. století př. nl.
Na úpatí mysu se nachází poutní kostes San Giovanni di Sinis. Je to bazilika, jejíž centrální část kopulí pochází ze 6. století. Nad antickými ruinami se nachází rotunda, která slouží v dnešní době jako vyhlídková věž. Platí se zde vstupné do archeologického areálu. Jedná se o ruiny anglického města. Toto město bylo dříve důležitým přístavem.
9/ CAGLIARI
Toto město je hlavním městem Sardinie. Má zhruba 160 000 obyvatel. Samotná Sardinie je italskou autonomní oblasti a vůbec druhým největším italským ostrovem. Je zde i letiště, takže při cestě na Sardinii můžete volit sever – Alghero nebo jih – Cagliari. Město stojí na 9 vápencových pahorcích. Největší dominantou je obrovská Pevnost Castello, která je viditelná opravdu hodně daleko. Součástí je katedrála Panny Marie a svaté Cecílie a také královský palác. Kousek odtud je i archeologický areál se zbytky antického divadla, v podhradí jsou malebné romantickém uličky s řadou kaváren a obchůdků.
ŘÍMSKÝ AMFITEATR V CAGLIARI
Římský amfiteátr v Cagliari je nejznámější stavbou nejen ve městě, ale na celém ostrově Sardinie. Postaven byl ve 2. století n. l. Jedna jeho polovina je vytesaná do skály, druhá část byla postavena z bílého vápence. Výškou dosahoval dvaceti metrů a dokázal pojmout až 10 000 diváků. Jako ve většina římských amfiteátrů, i zde gladiátoři sváděli boje se zvířaty a i zde se konaly popravy.
Do města jsme dojely až za tmy, takže jsme se "pouze" ubytovaly... První noc v hostelu byla pro nás všechny takovým kulturním zážitkem, že by strčila do kapsy sebevětší metropoli....Večeře made in Supermarket mezi palandama na zemi, na pokoji dva cizí chlapi, provozní z Karlovejch Varů, ubytování po strop plné záchranářů, kteří zde měli školení a na poličce zázrak - svítící globus... ♥
DEN č. 2
Dnešní plán: 5h a 18 minut jízdy, 356 km
https://www.google.com/maps/dir/...307052!3e0
1/ CAGLIARI
Ráno jsme začaly budíčkem v 6.30, takže po 7 hodině už jsme brouzdaly uličkami ještě ospalého, ale probouzejícího se hlavního města... Někdy ty liduprázdný městský rána bývají lepší nakopnutí do dalšího dne, jak poctivý hrnek poctivé kávy... Zažila jsem to nedávno v Bologni a ani Cagliari nebyla vyjímka..
Cagliari je největším a také hlavním městem ostrova Sardinie a současně velmi významným místem, protože má jeden z největších přístavů v celém Středozemním moři a mezinárodní letiště, které odbavuje lety do většiny destinací v Evropě. Z významných památek je zde již "včera zmíněné" - katedrála, bazilika, palác, nekropole, univerzita založená v roce 1607, římský amfiteátr, sloní věž a samozřejmě nechybí ani pláže.
2/ SANTA MARIA NAVARRESS
Je to malé prázdninové letovisko na východním pobřeží Sardinie. Nabízí krásnou písčitou pláž se zátokami, které jsou od sebe odděleny skálami. Původně zde stála malá rybářská vesnice. Je zde kostel Santa Maria Navarrese z 11. století, který ční nad malinkým útesem. Samozřejmě všudypřítomné opuncie a nádherný mořský vzduch....Je to místo, kde si sednete na skálua koukáte se před sebe bez jediné myšlenky. Prostě jen sedíte, vnímáte místo, zvuk moře, sůl a rybinu ve vzduchu a je vám strašně hezky. Jen tak..
Opět jedeme do hor, terén se mění a pod námi jsou neuvěřitelné kopce a rokle... Auto jede 1A, ani jednou nezapláče. Ten opel je ale pašák!
3/ ORGOSOLO
Horské město ve vnitrozemí leží jen kousek západně od parku Golfo di Orosei. Hlavní zajímavostí jsou malby na domech, které se jmenují murales. Tradice maleb je od roku 1975. V současné době zde mnozí místní i zahraniční umělci svými kresbami vyjadřují názor na různé společenské, kulturní i politické události. Orgosolo je zajímavé nejen svými domy, které zdobí malby, ale proslavilo se také vlastním způsobem krevní msty. Banditismus tu přetrval až do 20. století a i v nedávné době docházelo k únosům bohatých podnikatelů a jejich dětí. NAštěstí ale zdejší únosy po zaplacení výkupného končívaly šťastně. Originální velkoplošné malby, které zdobí většinu domů v Orgosolu, tedy vznikly jako důsledek složitých sociálních podmínek na ostrově. Mezi prvními malíři byl místní učitel a žáci střední školy. Jejich nápad byl zprvu veřejností odmítnut, postupně však začali do Orgosola jezdit známí umělci z kontinentální Itálie a i místní si uvědomili, že namísto únosů se mohou dobře živit grafiti. Městem vede jedna úzká silnice a je poměrně malé. Pro řidiče začátečníka určitě ne zrovna ideální... Ideální je zaparkovat někde uprostřed a projít si pár uliček.
4/ PORTO ROTONDO
Toto městečko leží na Smaragdovém pobřeží. Svůj název získalo podle hlavního kruhového náměstí Piazzetta San Marco. K nejcennějším místním památkám patří kostel San Lorenzo s dřevořezbami s výjevy z bible a staré divadlo. My jsme sem dojely po setmění, takže jsem prošly jen přístav. Ráno jsme zde udělaly také zastávku, ale městečko nás nijak nenadchlo. Teda trošku jo - na cestě mají mezi dlažbou kovové rybičky - krásný :)
Ubytovaly jsme se v nedalekém městě Olbia, a to v přenádherném apartmánu za cenu včerejšího hostelu...
DEN č. 3
Dnešní plán: 4 h a 34 minut jízdy, 235 km
https://www.google.com/maps/dir/...299256!3e0
1/ PORTO ROTONDO
Ráno jsme se probudily v Oblio, Porto Rotondo jsme jen minuly po cestě a pokračovaly jsme dál...
2/ PORTO CERVO
V centrální části Costa Smeralda (Smaragdové pobřeží) leží město Porto Cervo. Je to asi nejvýznamnějším turistická lokalita v této části Sardinie. Je zde méně než 200 stálých obyvatel a jedná se spíše o luxusní letovisko s letními sídly, vilami a residencemi zámožných vrstev, VIP osobností, šlechty, obchodníků a hvězd hereckého a hudebního nebe. Místo objevil v roce 1960 Karim Aga Chán. Byl tolik fascinován místím krásným pobřežím, že velké koupil pozemky tohoto chudého koutu Gallury a spolu s nejlepšími architekty doby (mezi nimi Luigi Vietti) vybudoval základ budoucí mekky turistiky. Vytvořil Yacht Club Costa Smeralda. V osmdesátých letech minulého století byl vybudován nový luxusní a moderní přístav, který pojme i velké luxusní lodě a jachty. Nyní i díky tomuto nádhernému přírodnímu turistickému přístavu hostí nejvýznamnější osobnosti. Svůj název dostal přístav podle tvaru zálivu Cervo = jelen, tedy Porto Cervo… Centrum města je vyvýšené nad přístavem a jeho dominantou je světoznámé náměstíčko. My jsme městečkem projely bez zastavení, protože zrovna v tu dobu lilo tak hustě, že nešlo ani otevřít dveře auta....
3/ ROCCIA DEL ORSO
Na Sardinii není neobvyklé najít skály utvářené počasím a časem, a to v podobách živých bytostí.. Jedna z nejznámějších se nachází na severu v Galluře. Jedná se o žulovou vyvýšeninu, která je přes 120 metrů vysoká a sleduje nedalekou vesnici Palau. Tato žula je jen něco málo přes pět kilometrů od vesnice, k níž se dá dostat po půlkilometrové panoramatické stezce (z toho asi deset minut mírně do kopce), vycházející z pevnosti Capo d'Orso, jednoho z mnoha vojenských opevnění v Palau. Je zde výhled na celé souostroví. Žulová hornina je „vyřezaná“ atmosférickými činiteli po miliony let je vyhlazena, zdánlivě vykopana z povrchu, s charakteristickým žlutavě růžovým nádechem.
4/ CAPO TESTA
Capo Testa je malý poloostrov (ostrov uměle spojený s pevninou) na severu Sardinie. Je odsud výhled na úžinu Bonifacio a je spojen s pevninou úzkou šíjí, kterou lemují dvě pláže. Mys je vytvořen z typických žulových kamenů erodovaných větrem o obvodu asi deset kilometrů. Mys Capo Testa byl v římských dobách využívaný pro strategickou polohu pro dodávky žuly do Říma. Od počátku sedmdesátých let zde začal rozvoj cestovního ruchu a je považován za jednu z nejkrásnějších a nejoblíbenějších lokalit na Sardinii.
Na Capo Testa je maják, který má zásadní význam pro navigaci v mořské oblasti úžiny Bonifacio. I tenhle maják jsme zdolaly a stejně jako u toho včerejšího - i zde se nám v průběhu cesty k majáku změnilo počasí z jasné slunečné oblohy na neskutečnou průtrž... Majáky ten déšť asi přitahují! A nebo my..! :D Každopádně jestli byl včerejší maják wau, tak tento neměl chybu! Navíc nebyl jeden, ale hned dva vedle sebe. Ten jeden moderní, novodobý, ten druhý musí stát na kamenném útesu snad věky... Nádhera na pohled! Jne v tomto případě nevím, co mě dostalo víc - jestli dva majáky za sebou a nebo uspořádání těch ohromných kamenů..
5/ ELEPHANT ROCK
Jedná se o skálu ve tvaru slona s příznačným názvem Roccia dell'Elefante. Sloní skála je tvořena velkou hmotou trachytového kamene ve tvaru slona, který stojí vedle státní silnice 134, hned za Castelsardo. Skála byla původně součástí skalnatého komplexu Monte Casteddazzu, než se odlomila a sjela dolů údolím podél silnice. Zaparkovat se dá pohodlně přímo u "slona". I když to není zase nějak úchvatné místo - v podstatě jen fotopoint, člověk,který miluje slony jako já zde nemůže nezastavit! Byla to občansko-sloní povinnost!
6/ CASTELSARDO
Malé město doslova vystrčené na skále do moře. Vypíná se vysoko nad zálivem Asinara a fantastický výhled dovolí zahlédnout i pobřeží Korsiky. Nejen zahlédnout - i operátor zahlásil "Vítejte ve Francii!" :) Městečko je vyhlášené košíkářskou tradicí, lovem langust a mořských ježků, pěstováním oliv, vinné révy a ovoce. Do centra se nedá dostat autem a najdete v něm hrad, několik kostelů a výhled na okolní moře. Nejlepší pohled je na město z východní strany buď z ulice Via Zirulia, která vede přímo na mořem a končí parkovištěm a nebo z hlavní silnice do města Strada Statale. Toto místo je považováno za jednu z nejkrásnějších italských obcí. Nedivím se, láká velými barevnými domy na úpatí masivní skály z trachytu, hradem Doria z 12. století a ve středověce křivolakých ulicích živými řemeslnými obchůdky. Uvnitř hradu si lze prohlédnout Muzeum středomořského košíkářství.
7/ BASILICA OF SAN GAVINO
Je to největší románský kostel na Sardinii. Tato impozantní bazilika byla postavena na pohanském pohřebišti, a její odlišnost od ostatních bazilik je zřejmá na první pohled – chybí jí fasáda. Její interiér je rozdělen 28 mramorovými sloupy, ukradené staviteli ze starověkého římského města, zatímco vespod je krypta, která je lemována sochami s náboženskou tématikou a různými kamennými hrobkami. V této bazilice byla děsná zima a tma a vůbec to bylo zvláštně ponuré a strašidelné místo...
Příjezd do Alghera byl v odpoledních hodinách, takže jsme měly ještě čas na ubytování se a chvíli ve městě za denního světla. Jenže člověk plánuje e život mění, takže po snaze nového bytného ubytovat nás na "Sibiři" za balík, jsme hodinu volali booking asistenta, abychom zrušily rezervaci a byly nám vráceny peníze zpátky na účet. Poté nové hledání ubytování, cesta k němu....jinými slovy - byla tma.I tak jsme naházely do nového ubytování batohy a vyrazily jsme do večerního města. A ještě že tak! Byla to neskutečná nádhera zakončená neskutečnou žranicí :)
DEN č. 4
Ráno jsme se probudily po 6 hodině a v 7 už brouzdaly městem. Nádherný výhled na svítání nad mořem, uličky, které byly sice úplně jiné než v noci, ale pro mě stejné, jako ve vzpomínkách dva roky zpět.... Po zhruba hodince šup k autu, hrobá očist a šup na letiště. Jak už padlo v úvodu - bacha na zadávání letiště do navigace, abyste taky nedojely před to vojenské :) Na letištio teplý croisant a alou domů!
ALGHERO
Hlavní město Sardinie má ještě jeden název – Barcelonetta, tedy malá Barcelona. Důvodem je to, že se sem v minulosti přesídlili celé kolonie Katalánců a usadili se zde natrvalo. Připluli právě z Barcelony, která je odsud vzdálená 500 kilometrů vzdušnou čarou. Co se týče města samotného, je jedním slovem nádherné! I to si pamatuju ze své předešlé návštěvy. Je zde krásný historický střed plný úzkých uliček, balkonky ozdobené květinami, nádherné vyhlídky na moře. Toto místo je známe i díky korálům. Nejen tak obyčejným korálům, ale červeným korálům, které v průzračně čistém moři doslova září. Já osobně jsem tady teda korály v moři neviděla, protože ani nyní ani minule jsem se do moře nedostala. Vždycky sem jedu mimo sezónu. Co se týká korálů, ty zde jsou nejen k vidění pod mořskou hladinou, ale také se zde zpracovávají. Je zde umělecká škola, která se právě zpracováním korálů zaobírá a také je zde muzeum korálů, kde lze korály nejen vidět, ale také zakoupit. Jinak město leží na skalnatém výběžku a má velice krásné zachovalé středověké opevnění, uvnitř nějž jsou zmíněné úzké uličky. Z významných památek je zde kulatá bašta Bastione della Maddalena (Garibaldiho věž). Další významnou památkou je místní Prašná brána nebo gotická věž Torre di San Giacomo. Těch věží je zde celá řada, každá má svoje jméno a nějakou svou historii. Dále za zmínku stojí katedrála Neposkvrněné panny Marie, kterázje že 16. století. Její zvonice je nejvyšším bodem města.
ROZPOČET:
- letenka Bratislava - Alghero - Bratislava: 540 Kč
- ubytování 3 noci/osoba: 1310 Kč
- doprava (auto, pojistka, benzín, parkovné)/osoba 1 440 Kč
- jídlo, pití vstupy, ostatní: 900 Kč
Celkem tedy za 4 dny/3 noci na osobu: 4 190 Kč.
ZÁVĚREM?
Přiznám se, že tahle cesta se mi nechtěla absolvovat. Letenky koupené dávno a mezitím přikoupené další, takže výsledný listopad vypadal tak, že 4 víkendy po sobě trajdám po světě bez jediného vydechnutí, s průměrem 4 spánkových hodin a denně 10 kilometry v nohách, moje kolena už protestují celkem hmatatelně a hlavně moje únava už přesahuje míru únosnosti natolik, že mě i pohled na svítící glóbus rozbrečí jak malou holku.. K tomu po návratu dotahování restů a samozřejmě - nejhektičtější část roku v práci. Sečteno a podtrženo - pokud by to ty baby sabotovaly, vůbec bych se nezlobila. Moc nereagovaly a já si myslela, že třeba nakonec vážně neodletíme a já zahájím dvoudenní zimní spánek s úderem páteční páté hodiny odpolední....
Jenže v pátek kolem čtvrté začal valit messenger na plnej plyn a zprávy typu "co si bereš na sebe? mě probraly z usínání... Ženský nooo :) Vidina odpočinku se rozplynula a já si zabalila batoh. Ve tři ráno jsem byla vyzvednuta doma, takže normočas 3 hodiny spánku jako každý listopadový den zachován...
Dnes jsem druhý den doma a musím říct, že i když ryju hubou zem, z letiště jsem už včera jela rovnou do práce, kde jsem tvrdla do noci a zítra už bych zase měla balit bágl na pozítří.....téhle cesty rozhodně nelituju! Bylo to boží. Sardinie podruhé. Možnost porovnávat, možnost zažít prázdninový ostrov - evropský karibik - v jiných než tyrkysových barvách, takřka liduprázdný, deštivý a chladný - mělo to svoje kouzlo. Kouzlo nezapomenutelnosti. Stejně tak ten první smíšený pokoj nebo cesta s děckama o 17 mladšíma než jsem já. Všechno bylo jiný než jindy a já jsem strašně vděčná osudu, že mě zase vytrhl z postele a odpočinku, kterého si pod hlínou jednou užiju až až. Když nemůžeš, přidej víc - to mě provázelo jak Sofií, tak i Sardínií a já vím, že příští víkend budu drkotat zuby stejnou písničku.
Sardinie za mě jednoznačně ANO. V létě, v zimě, kdykoli. Ať už za pětistovku nebo za 4 tisíce - nebudete litovat. Tohle je opravdu úžasný ostrov plný úžasných míst a já vím, že se tam ještě vrátím. Možná jednou i opravdu odpočívat... Lehnu si na pláž z křemenné drti, bude na mě pražit sluníčko a já se ve vzpomínkách vrátím právě k této cestě.
Cestu ale nedělají jen místa... Jsou to současně i lidé, parťáci. A i z tohoto důvodu byla tahle Sardinie nezapomenutelná. Jsem ráda, že jsme se snesly, že nedošlo k žádnému konfliktu nebo sporu a naopak - že i jobovky jako apokalypsa u majáků nebo smíšený hostel otestovaly naše skutečné povahy. Takže holky - děcka :D -s váma kdykoli a kamkoli. Ani na vteřinu jsem se necítila o těch 17 let starší a hlavně - rozesmály jste mě tolikrát, že to by se ani Heduš nepovedlo! Taky jste mi daly naději, že dnešní mladí lidé nejsou tak nesamostatní a neschopní vychýlit se z komfortu, do kterého se narodili. Takže velké díky za tu spolujízdu!
No a to nejvíc nezapomenutelné z celé cesty? Tak to je jednoznačně zaprášenej svítící globus mezi harampádím v Hostelu Sardinie.... Popsaná únava posledního měsíce, pochybnost, zda tuhle cestu vůbec chci, vyčerpanost fyzická i psychická a pak po všem, co jsme zažily v den" jedna" pohled na tuhle kouli a já se přistihla, že mi koulej slzy jako hrachy po tváři. Zrovna nedávno jsem někomu povídala o dětství...o prstu na globusu. O hře na to, kam se dneska podívám... Stačilo otočit svítícím glóbusem a píchnout prstem kamkoli. Nebyly žádné mantinely, žádné hranice. Nestály nám v cestě drahé letenky, neznalost jazyka, málo peněz, málo času... Nestálo mezi námi a tím zapíchnutým prstem v globusu vůbec nic a my jsme takhle s tátou proletěli za Kačku celej svět. Nepsala jsem tenkrát ještě cestopisy :) , ale dodnes si ta místa pamatuju. A i když je jich dost, které už jsem opravdu viděla i bez zavřených očí a hromady představivosti, je jich ještě pořád dost, které mi vidět chybí. Jedno z nich mě čeká už pozítří, tak doufám, že tam zase budeme spolu a že i ta záře bude. Ale i když bude, tak nikdy nepřekoná tu, kterou si paradoxně se zavřenýma očima vybavuju dneska. Je to záře svítícího globusu, zvuk otáčení se země kolem ohrkané osy a hlas, který už jen těžko dopluju v paměti. Jsem strašně ráda, že jsem na tu Sardošku jela a tu záři zase jednou viděla otevřenýma očima.
Jak se ti cestopis líbil?
CESTUJI za KAČKU procestovala 51 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 41 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil48 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj Kačko, snad nevadí, že budu tykat. Mám moc ráda tvoje cestopisy, už několikrát mi byly dokonce inspirací. Jen mě mrzí poslední dobou tvoje povýšenecké chování v komentářích. Docela vzpomínám na tvoje začátky, kdy si byla ještě skromnější. Teď mi přijde, že ty zástupy pochlebovatelů způsobily, že ti ta cestovatelská "sláva" trochu stoupla do hlavy.
Jako některé tvoje útoky proti lidem, co ti jen vyčtou chyby mi přijdou fakt přehnaný. Pokud něco zveřejníš na internet, tak logicky musíš čekat kritiku. A to jak trolly, pitomce a závistice, tak i kritiku ospraveditelnou - jako například na tu gramatiku.
Ale na druhou stranu, asi bych na tvém místě dopadla stejně :D
Evčo děkuji. Možná se ti zdá, že se chovám povýšeně, ale není tomu tak. Pokud čteš mé cestopisy a stejně tak komentáře, tak musíš vědět, že srát na hlavu jsem si nenechala od začátku :) Kdokoli mě napadl kvůli věci, která mi přišla hloupá, tomu jsem odvětila naprosto stejně jako nyní. To, co ty vnímáš jako povýšení, je možná vystupňovaná agrese lidí. Ostatně se podívej na počty komentářů ostatních "autorů" a mých...projdi si jejich texty a hrubky....a? NIC, NULA? ZERO. Lidé je čtou kvůli informacím o dané destinace a ze mě zde někdo (díky Padrino) udělal Celebritu :D A tím pádem terč všelijakých útoků. A ruku na srdce Evi - jak bys reagovala na sofistikované komentáře lidí jako Matěj, Majka, Boženka, Ahmad...poté, co bys do každého cestopisu vrazila tak 20 - 30 hodin času? A pokud používáš slovo pochlebovatel pro někoho, kdo napíše, že i mu některej můj obrat (gramatickej průser) kopne do očí, ale prostě mi ho promine, protože ví, jak ty cestopisy hrnu...tak je to dost smutný. Já kritiku přijímat umím , taky se snažím najít kompromis - viz. foto s nohou na palubovce - ale myslím, že tohle ty nechceš slyšet/číst. Jen se zamysli...počet cestopisů...počet komentářů...projdi si je a zjisti, jaké hlouposti lidi řeší a na co tady musím odpovídat. A i když se tu neozve asi nikdo z těch, kdo mi píšou soukromé zprávy - tady, na FB, dokonce smsky ...chtějí rady, tipy, upřesnit drobnosti z plánované cesty do místa o kterém jsem psala - tak i po roce a věř že i 80 zprávách týdně není nikdo, komu bych do posledního dechu neodepsala a nesnažila se pomoct. Nevím, zda je zrovna tohle projev povýšení a slávy v hlavě.
A popravdě - když zmiňuješ sebe nebo kohokoli na mám místě- myslím, že by většina lidí na mém místě už dávno psala svůj blog , kde by měla třeba placenou reklamu z bookingu aj. a neřešila takovéto triviální věci.
Kateřino, ten podmiňovací způsob píšete schválně tak špatně? (" Nevzala by jsi mě s sebou?") Já se totiž vždycky snažím ten Váš cestopis přečíst, ale tohle je pro mě jak trn v oku.
Nejen toto jedno spojení, jsou i další .......(vyjmenovaná slova, chyby a chybičky), které člověka přímo "chytají za vlasy". I cestovatel by mohl ten jazyk přiměřeně ovládat nebo si alespoň nastavit hlídače.
A kolik jsi sem napsala, Majko, cestopisů ty? Nula a přitom máš navštívených asi 60 zemí. Takové příspěvky jsou nejlepší cestou k tomu, aby opravdu Katka přestala cestopisy psát, což bych se jí nedivil. Ani nechápu, jak to vše stíhá, i kdyby cestopisy nepsala. Na to, že má vše podrobně sepsané včetně fotek vždy do pár dnů od návratu, tam má chyb ještě málo (a jedná se spíš o překlepy). Taky si nějakých chyb všímám, ale dojem mi to nekazí. U posledního cestopisu ani nejsou chyby ve shodě přísudku s podmětem, na což si tentokrát dala pozor.
Mně to sice dojem trochu kazí, na druhou stranu v tomto konkrétním případě vím, že Katka chrlí cestopisy neuvěřitelnou rychlostí a že už to asi lepší nebude. 😁 Zato Majka si po sobě své cestopisy zřejmě čte a opravuje tak dlouho, až je nikdy nevydá. 🤣🤣
Ani já ze svých chyb radostí nešílím 🙈 Za hrubky a chyby se stydím, nemám ale moc čas na druhé či třetí čtení. Navíc jsem zjistila, že když po sobě něco čtu, pak mám tendenci to trapností textu smazat. Takže nečtu (ano přiznávám - ani jednou). Malinko spoléhám na Vaši velkorysost - ostatně sepisuji to pro vás, abych vám třeba ušetřila čas chystáním itinerářů, taky peníze a vůbec - nic z toho krom Vaší zpětné vazby nemám, takže moc nerozumím palbě kritiky nad detaily, které s cestováním úplně nesouvisí.. Ale tak nějak vnímám, že závist (i když nechápu, co je na třech hodinách spánku k závidění 😂🙈), taky nedostatek impulzů ve vlastním životě a vůbec život hodně chudý na prožitcích u řady lidí vede k hnidopišství a posilování si vlastního sebevědomí a pocitu, že něco dokázali, na hledání chyb ve všem okolo sebe. Nedávno mi někdo napsal moc hezkou zprávu, kde stálo - nenechte se odradit vší tou zlobou, protože když někdo kritizuje gramatiku a ne obsah, pak je ten cestopis prostě boží 💪😂 Všechno je o úhlu pohledu a já už jsem ten úhel asi zcela přetočila, protože podobné komentáře mi už ani nestojí za odpověď. Nyní reaguju jen kvůli vám pánové - Libor_S a Jox - jste boží! Děkuji, jsem ráda, že vás mám 💛
Jo a Matěji a Majko, jestli máte zájem (čas nezmiňuji, toho máte očividně na rozdávání 👌😂), můžete mi dělat korektory. Já dám svých standardních cca 20 hodin (psaní, úprava a výběr fotek, po třech kusech nahrávání fotek..) a vy to za 30 minut sjedete a opravíte ty do očí bijící chyby 🙏😊 Samozřejmě ZA KAČKU! Co vy na to?
A já zase nyní reaguji jenom kvůli Vaší odpovědi. Přijde mi ubohé urážet někoho jenom kvůli tomu, že upozorní na poměrně výraznou gramatickou chybu daného člověka. Zvlášť když se jedná o cestopis, u kterého je důležitá jak obsahová, tak, stejně jako u všech ostatních literárních útvarů jako článek, oznámení atd., také "formální" stránka týkající jazyka, gramatiky ... Kdybych Vás chtěl urážet, napsal bych něco jiného. Mě skutečně zajímalo, jestli třeba ten podmiňovací způsob opravdu nepoužíváte záměrně špatně, např. abyste zachovala skutečný výrok osoby tak, jak byl pronesen. Hodně lidí ho totiž v ústním projevu používá špatně, píšou ho však správně, přirozeně totiž nemluvíme "jako kniha." Tohle opravdu není hnidopišství, mě jen mrzí ta rezignace na správné používání českého jazyka, což je podle mě krásný jazyk a je škoda, když se ani nesnažíme mluvit/psát správně. A kdo víc by si měl vážit vlastního jazyka a kultury než zcestovalý člověk. Mimochodem, jsem si jistý, že chyby by se daly najít i v mém textu, nikdo z nás není chodící encyklopedie. A možná právě proto, že Vaše cestopisy jsou obsahově kvalitní, je škoda odrazovat další čtenáře kvůli ne úplně briliantímu používání jazyka.
A na závěr, jak sama uvádíte, všechno je o úhlu pohledu. To, že upozorním na "do očí bijící chybu," ještě neznamená, že jsem zakomplexovaný chudáček, co nemá co dělat, tak raději ostatní prudí. Takže to urážení nechápu. A pakliže ze mě cítíte závist, pak já z Vás cítím poměrně silné sebevědomí. Píšete, že šetříte lidem čas, peníze a vůbec. Na jednu stranu s tím souhlasím, na druhou stranu bych to s tím "spasitelstvím" zase tak nepřeháněl. 😉 Možná byste si mohla vážit i lidí, co Vám oponují a ne jen těch, kteří Vám pochlebují a jsou "boží."
A proč myslíte, že tam byly ty uvozovky? Jistěže se jedná o ctrl+C. Každopádně to neznamená, že chyby nedělám a moje odpověď nebyla urážka (to dokážu mnohem líp, ale s věkem od toho ustupuji). Na zbytek nebudu reagovat - jen jedno doporučení - literární útvary na CL v cestopisech fakt nehledejte - zkuste knihovnu nebo knihkupectví :)
Jinak se naprosto shodneme v jedné věci - miluju češtinu. To, že dělám hrubky nebo menší chyby neznamená, že tomu tak není. Ráda ji používám, ráda ji čtu, ráda sleduju slovní zásobu lidí kolem sebe, ještě víc přízvuky a různé intonace.. Opět se budu opakovat - podle textu, který píšu opravdu v cvalu na pochodu, místo spánku - prostě tak, abych to vychrlila, dokud to mám čerstvě v hlavě - nesuďte.
Stejně tak se to týká sebevědomí - co vy cítíte přes cestopisy mnou psané může být ve výsledku úplně jinak ;) Mě osobně už unavují lidi, co sem místo inspirace na cesty chodí na kurz "najdi hrubku a sjeď ho" - pro tyhle lidi sem opravdu nepíšu. Tak si, Matěji, rozmyslete, jaké literární díla chcete číst a pokud vás moje gramatika uráží, tak ji prostě nečtěte :)
Tak uvozovky obvykle značí přímou řeč, to ještě neznamená, že přesně tak (v tomhle případě špatně) to ta osoba vyřkla. 😉
Literární úvahy tu fakt nehledám, akorát mi vadí tahle plíživá degradace češtiny. A k té urážce, možná jste to tak nemyslela, ale urážlivě to celkem vyznělo. 🤔 A taky umím urážet víc. 😀
Každopádně děkuju, že jste se vyjádřila a že ty cestopisy tvoříte.
Pěkný večer!
Jsem pro mír, Matěji. Ostatně - vypadáte rozumně :D a nakonec i celkem mile! Ale bacha na hranice - ať nemáte za chvilku nálepku "pochlebovač Kateřiny" :P :D
A ne, neurážím lidi ráda. Dělám ráda pravý opak - zjistila jsem, že mě to strašně dobíjí. Na druhou stranu - jak jsem psala před chvilkou - ta agrese vůči mým cestopisům už dosahuje jakéhosi vrcholu a když vidím, co lidi řeší, místo, aby se někdo zeptal, jaké bylo vidět dva majáky za sebou nebo pestrobarevnou drť křemene, která je ve většině akvárií světa - je mi z toho smutno. Sakra, už mi nikdo nevynadá ani za to, že tam nemám zmínku o ceně piva!! I to byla validní připomínka k cestopisu, díky níž jsem věděla, že to ještě někdo čte pro inspiraci.... :)
Pěkný večer :)
Prozradím tu zřejmě velké tajemství - existují jak lidi, kterým jsou hrubky putna, tak i lidi, kteří je vidí, i kdyby nechtěli (v mém případě zdaleka ne všechny, ale aspoň se nebudím v noci hrůzou 😂). Profesionální hnidopichy radši nezmiňuju. Katko, asi je načase brát místní kolorit trochu míň vážně - dokud tě to baví, tak piš, až přestane, nepiš (to není návod; osobně by mě mrzelo, kdybych tu už neměl skoro co číst 😉). Na vděk nebo nevděk čtenářů nehleď, ti nevděční budou vždy víc slyšet. Když budeš řešit, jestli tvé dílo někdo ocení, budeš akorát naštvaná... hlavní by mělo být, jestli to psaní TEBE bavilo. 😊 Pokud by admini shledali tvoje zápisky nepřínosnými, jistě by se ozvali (ehm... možná... pokud by zrovna měli čas... 🤣). Jestli tě zatěžují hromady dotazů přes SZ, není nic jednoduššího než vyhlásit, že odpovídáš pouze veřejně ve fóru. Někoho by to třeba odradilo (nevím proč) a řady tazatelů by aspoň prořídly, ale hlavně by z odpovědí mohli profitovat i ostatní návštěvníci fóra. Teď jsou diskuze pod tvými cestopisy akorát zaplevelovány nepříliš užitečnými až pitomými komentáři.
Edit: a ještě jedna věc - enormní zájem korektorů se dá vyložit i pozitivně, např. tak, že si (samozřejmě ne všichni) myslí, že tvoje cestopisy stojí za přečtení, ale neopravené hrubky zbytečně kazí dojem, aneb s trochou nadsázky chybí jen kousek k dokonalosti. 🤣🤣
Ahoj Kačko, píšu zde pouze výjimečně, o to více vše čtu, ale nedokázal bych to napsat lépe, než Jox😉. Tvé cestopisy už nějakou dobu extra vyhledávám, pro mě osobně to je '' Blitzkrieg'', co se iterináře týče, a i když bych osobně na to v té rychlosti neměl, jen smekám.. Ale hodně mi slouží k plánování.. a myslím, že o to jde i tobě k nám dalším 👍. A jestli si někdy nějaké gramatické chyby všimnu.. Káťo.. mně je to ve finále úplně jedno,prostě na ty kecy kašli.. jsme na cestovatelském fóru.. Myslím, že David tohle nezakládal kvůli tomu, aby se tady řešily gramatické (ne) dokonality. Na to jsou jiná fóra..
Kateřino, myslíte že byste mohla smazat tu fotku, kde máte nohy na palubovce? Přeci jen čte to tu dost lidí a čím míň lidí se to bude snažit napodobovat, tím líp a možná i někomu zachráníte zuby.
Tady je to čím dál větší komedie. 🤣 Lidi neznají kontext, ale všechno budou komentovat. Na druhou stranu blbost jenom kvete, takže tomu napodobování bych i věřil... 😁
Super, nejlepší :)
@Jox: stačí zagoolit a najdeš několik takových případů.
K ubytování - jestli jsem to dobře pochopila. Vyhledávaly jste stejně přes Booking.com, ale ten den a na místě? Myslím, že nějaká značení pro ubytování tam moc nefrčí, téměř všichni jedou asi přez ubytovací portály, ne?
A v mimosezóně si tohle asi taky umím představit, že to jde.
Jinak palec hore za tuhle věkovou "mišmaš". Já teď brala synovo kamaráda (pravda trochu větší věkový rozptyl,) ale zařekla jsem se, že takhle už nikdy...
Nikde žádné značení s nabídkou ubnytování na domech nebylo - jak je třeba v Chorvatsku. Pouze klasické hotely. V těch byly ale ceny víc než nadsazené, takže těm jsme se vyhýbaly obloukem. Booking je pro mě vždy super, protože i problémy pomůže řešit (třeba fakt, že po stržení platby jsme ubytování v 15 st. nemohly akceptovat - peníze vráceny). Jinak mám vypozorováno, že na místě jsou mnohdy ceny (zejména při hledání v odpoledních časech, kdy hostitelé ví, že už se zřejmě nikdo neubytuje) nižší. Nevýhodou je to, že zamluvíte odpoledne, musíte hned zaplatit a pak jste nervozní, zda se vám do hodiny někdo ozve stran předání klíčů.... Ale zatím vždy bez problémů.
Věkovej mišmaš byl osvěžující a jak jsem psala - měla jsem kliku. Dvě holky o zmíněných 17 let mladší mi ani na vteřinu nedaly pocit, že tomu tak je. Byly skvělý.
To Eremi, máš pravdu, proto jsem tam dal uvozovky, ale my byli v létě- začátek července- takže dlouhý den a najeli jsme celkem 2250 km.
Určitě bych si to dovedl představit na déle, ale dost jsme šetřili dovolenou.
V létě je to úplně něco jiného, to je fakt. Ale nebudeme tady plevelit diskuzi k Sardinii Islandem :)
Náhodou mi to přijde docela vtipný, že od Lotyšska přes Sofii a nyní i na Sardinii vede Island :D Jinak jakákoli diskuze s vyjímkou Ahmadových komentů mi nepřijde jako plevení. Ostatně ani bramboračka nebyla špatná :D
Jen když sleduji, jakou polemiku ten ISLAND za KAČKU budí, nerada bych vás v tomto směru zklamala.. :) Já si tam jedu opravdu odpočinout - vypnout práci, vypnout CL :D , vyspat se (ostatně kde jinde než tam, kde nevyleze sluníčko dřív jak v 10 a zapadne v pět odpo...). Nemám itinerář ani plán a až zítra zjistím, zda budu mít k rezervovanému autu platný řidičák :D (tedy zda z Reykjaviku vůbec vystčíme zadky). Jediný cíl je záře a i když nebude, svět se nezboří. A popravdě - ani cestopis z Islandu neplánuji psát :D
Přečteno jedním dechem. To byla teda jízda :-) . Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat Sardinie na podzima i v tuto dobu má své kouzlo. Navíc, parádní majáky, což jsou má srdcovka a často i jediný důvod, proč danou lokalitu navštívit. K tomu parádní fotky a tvůj supr styl cestopisů.
P.S. z tolika agáve, jsem dostal chuť na Bajtru :-) edit: píšu agáve, myslím opuncie...
Ten druhej maják, vlastně dva majáky, byla speciálka pro tebe 😊 Doufám, že už máte se ženou letenky!! 😂 A těch pevností, co tam bylo!!! 🤪😂
Jinak já mám chuť na víno, agáve neagáve 🍸✌️😉
Manželka mě na Sardinii přemlouvá už skoro rok... Já se zatím ubránil, že tam nejsou žádné staré lodě, takže tam nemám proč jet. Takže po tvém cestopisu se už neubráním :-). Když si to přečetla, tak mi vítězoslavně ukazovala ty majáky, že teď teda už rozhodně důvod mám (navíc, když ona se bude kvůli majáku štrachat až do Chersonu :-) ) Takže moc díky :-D
Je to masakr, ale dobře se to čte, díky za hezký cestopis.
Podobně náročných cest pár za sebou mám, ale teď už jsem zvolnil...
Středomoří mimo sezónu mám vlastně mnohem raději a připadá mi zajímavější. Z mé zkušenosti jsou zážitky určitě lepší a silnější z těch podzimních a jarních cest. Třeba na Sardínii jsem byl na konci října a na začátku dubna, pokaždé super, jednou okolí Alghera a jednou Cagliari....
...Nevím, kolik máš času na Islandu, ale nejrychleji se to objet ostrov po jedničce tak za dva dny. V "loudavém" :-) tempu kolem 500km/den se to zvládne za 5 dnů (tak to měli my) :-).
To já děkuji. Za milý komentář 🙏😉
S tou mimosezónou naprosto souhlasím. Já zažila a mohla porovnat dvě tváře Santorini (srpen a duben) - bylo to tisíc a jedna. Těch tisíc pro duben. I Sardinii chci vidět v létě a cítit ten rozdíl, každopádně tato konkrétní byla boží o díky mimosezóně. O to víc nezapomenutelná.
Jinak tempo bylo husté a taky nemyslím, že to vydržím dlouho. Popravdě jsem nedávno vyslovila nahlas hříšnou větu - že tu přespříští cestu nebude plán, itinerář, cestopis, .. a nebude zvonit budík mezi 5-6 ranní 🙈
Na Island mám fakt chvilku a nemám v plánu jej objet celý. Mám pár míst, ale žádné vražedné tempo to nebude. Spíš každý den jeden výlet. Jinak těch 5 dnů je podle mých propočtů ideál. Kdybych je měla, pokusím se o obsáhlejší itinerář. Nemám, jedu Island pouze “ochutnat”. No a předpověď počasí raději ani komentovat nebudu 🙈🙃
Musím říct, že to je jeden z nejzajímavějších komentářů tady na CL.
Předně jsem ráda, že i když vás očividně štvu, stejně čtete. To je pro mě zajímavá a důležitá zpětná vazba ( jinými slovy, nemusí tě milovat, můžou tě i nenávidět - oboje znamená jedno ...nejsi jim ukradená 🙃). Ještě víc je pro mě důležitá informace, že nad mými cestopisy přemýšlíte a máte otázky. No a pokud si pamatujete mého psa... tak to jste mě rozsekala úplně, protože tím, že ho s sebou na cesty neberu, moc o něm nemluvím.. To ale neznamená, že není můj...maják.
A teď odpověď. Já jsem na cestách paradoxně ten, co si třeba ani na ukrajině za pár Kaček milion GB dat nekoupí. Taky prosím ostatní, ať telefony nepoužívají jinak než foťák a když píšu cestopisy, tak jen v tu dobu, kdy ostatní spí, někdo vedle mě řídí. Nikdy ne na úkor vjemů kolem mě. A vám jsem vděčna za dotaz, protože jsem měla impulz lidem toto sdělit. To mě v cestopisech obvykle nenapadne. A jinak ano, dokážu jít na blind a beze spěchu, bez cílů. Loudat se, zabloudit, “mrhat “” časem. Občas to i dělám a možná bych měla napsat jeden cestopis z cesty za chalupou, tedy bez itineráře. Mrzí mě, že lidé posuzují moje tempo a dělají závěry na základě toho, kdo kolik času mnou navštívenému místu dal. Myslím, že není důležitý čas, ale schopnost místo vnímat a prožít. Pokud jste nepochopila, že i v poklusu prožít místa jde, beru to jako podnět, kde ve slohovém projevu...přidat. Myslela jsem, že sílu zážitků a toho, jak moc mě kdekoli cokoli vezme dech, popisuju až moc...
Jo a k tomu spacáku...když nejsem v luftu, o kterém ví celej svět 🙈😂, spacák je moje nejčastější peřina.
Ale zklamu vás - kolo ne. Mám v háji kolena a obě čekají na operaci. Kolo je lixus, který si nemůžu dovolit. Nicméně nemůžu neznamená nechci. Jako mladá jsem se na kole najezdila možná víc, než moje dnešní figura vypovídá 🙈
Nesuďte lidi podle jednoho úhlu jejich prezentace. Obálka nedělá knížku. Jo a stran Islandu...já mám dva cíle. Vidět záři a být ten vyměřený čas s člověkem, s kterým je mi dobře (doufám, že to nečte, nebo bude mít nos hore) a co stihneme je mi popravdě úplně fuk. Mě by stačil i Reykjavík a jsem schopná napsat román za Kačku i jenom z tohoto města ✌️
Inko, ono je to naopak. Čím pomaleji a klidněji člověk vnímá zemi, okolí, lidi, krajinu a souvislosti kolem, tím více toho vidí a pochopí. Kupodivu pořád stále platí, že auto lepší než letadlo, kolo nebo loď lepší než auto a pěšky toho vnímám a vyhodnotím úplně nejvíce (a nemusí to být jen na horách, chodit se dá i někde v Podyjí...). Samozřejmě jsou i země a kraje, kde to neplatí (asi nikdo nepůjde pěšky týdny přes Saharu na Hoggar) a ani nám není tolik času tady na zemi svěřeno. Ale chápu, že každý autor zde to má nastaveno jinak a každý má také jiné dispozice.
KO: obálka sice nedělá knihu, ale prodává ji. A dost často hodně napoví co je uvnitř. ;-)
Tonda 2: jen poznámka k tomu Islandu. I 5 dnů je málo, pokud má člověk v plánu objet celý ostrov. V tempu 500 km/den stráví, zvlášť v zimě, celý den pouze v autě a vidí jen to, co je kolem 1 a ani tak to nestihne vše. I kdyby jel průměrnou rychlostí 80 km/h (což je nejvyšší povolená a naprosto nereálná rychlost), tak to vychází na 6,25 hodiny (v zimě je délka dne cca 5-6 hodin).
Kateřino myslím, že tě naprosto nemusí mrzet, že někteří lidé nesdílejí nadšení pro tvůj styl cestování. To není tvůj problém. Cestuješ přeci pro svůj pocit a svou radost. Najde se určitě spoustu lidí, kteří naopak pro tvůj styl cestování a hlavně jeho popisu zde, nadšení jsou. Osobně nevidím nic zajímavého na chození po horách, lesích a podobně (pokud tam teda nejsou nějaké technické zajímavosti) , někdo jiný může být na stejném místě nadšený. Stejně tak i to tempo. To si přeci určuje každý sám, žádný styl cestování není lepší, nebo horší, pouze každému vyhovuje něco jiného. A jen omezenec nadřazuje svůj styl cestování nad styly ostatních. A mimochodem, za mě i ta obálka super :-D
Ať si každý cestuje, jak chce, jen ať to neprohlašuje za standard.
Edit: vypadá to, že Inka vzala roha. Mně tedy chybět nebude, ale bez jejích komentářů ta diskuze vypadá divně. 😁 A vůbec, stejně jsem měl chvílemi pocit, že je to zase nějaký Padrinův avatar. 🤣
Když zmiňujete kamarádku letušku, víte o tom, že u Smartwings lítá jedna letuška, která je dokonce z Blanska a je Vám hrozně podobná? :D
Vyčerpávající jako vždy, tenhle styl cestování je na mě už docela masakr, ale když tě to baví, proč ne.
❤️
Jo Sardinie, to byl před dvouma rokama můj cestovatelskej meisterstück. Když se tak zpětně dívám, je to opravdu evropskej Karibik v dosahu dvou hodin z Bratislavy. Nikdy v životě se mi už nepodařilo půjčit si skoro novou káru na svých cestách za 180,-Kč na den. Sardinie to je moje srdcovka, já jsem v tom autě i spal. Jinak přeji další fantastický zážitky na cestách a fandím mladým cestovatelům co maj na to koule. Ikdyž... pardon
Jeee tadi je zase Psina.......😂. Zdravym Katko a děkuji za super cestopys. Sardynyi teď sice nemám f plánu, ale po přečtení tvého cestopisu určitě jednou navstivim...teď prosím 🙏 ještě Madeyru...... a Malta by se taki hodila.... 🙊
:D :D :D ...Maruško... :D :D
Jaromíre děkuji.
...a to pardon bylo na koule nebo na "mladým cestovatelům"? :D :D Jo a až pojedu na Sardinii potřetí, tak spím taky v autě! S tím jsem z tohoto Karibiku odjížděla ;)