Satu Mare - sama na kole (a taky trochu vlakem)
118 km tam, 65 zpátky - a jak aktivní jsou vaše dovolené?
Cestopis z roku 2024 napsala Sabina H
V práci mívám avizovanou celozávodní dovolenou na přelom července a srpna. Jak všichni víme, tento vrchol sezóny není zrovna ideální příležitost pro nákup levných letenek nebo pořízení výhodné dovolené. Doma jsem ale zůstat nechtěla a uvažovala, jak s tímhle týdnem naložit, tak aby stál za to, ale zároveň nezruinoval moji peněženku. Zkusila jsem kouknout po vlacích. Vzpomněla jsem si totiž, že mám ještě někde voucher na jednu jízdu zdarma s Leo Expressem, který jsem začátkem roku vyhrála v soutěži. Samozřejmě jakožto správný šetřílek, logicky pojedu na koncovou stanici, aby mi voucher ušetřil, co nejvíce peněz. Ve výběru tedy zůstaly 2 možnosti. Praha nebo Košice. Jednoduché – zahraničí dostává přednost. Poslední roky jsem taky dost propadla kouzlu jízdy na kole, a tak mě napadlo přibrat ho s sebou a pojmout tuto dovolenou jako cyklovýlet.
Lístky tedy mám a teď je čas naplánovat trasu. Zkoušela jsem nejrůznější kombinace. Nejvíc mě ale zaujal fakt, že ze Slovenska (Čierna nad Tisou) do Rumunska (Satu Mare) je to cca jen 115 km. S myšlenkou projet si tuto trasu jsem si dlouho pohrávala. Je to moc odvážný plán? Možná. Ale touha po tom navštívit zemi, ve které jsem prozatím nebyla zvítězila i přesto, že jsem nesehnala parťáka a vyrazila sama.
Plán cesty a výdaje:
Vlak
Odjezd: so. 27.7. 2024 23:25 Ostrava-Svinov
Příjezd: ne. 28.7 2024 4:37 Košice
Cena: 49Kč (na jízdenku jsem použila již dříve zmíněný voucher, platila jsem tedy jen za kolo)
Vlak
Odjezd: ne. 28.7. 2024 5:06 Košice
Příjezd: ne. 28.7. 2024 6:49 Čierna nad Tisou
Cena: 170 Kč
Kolo
Odjezd: ne. 28.7. 2024 6:58 Čierna nad Tisou
Příjezd: ne. 28.7. 2024 cca 16:45 (GMT+3) Satu Mare
Najeté kilometry: 118,18 km
Návrat
Kolo
Odjezd: st. 31.7. 2024 8:08 (GMT+3) Satu Mare
Příjezd: st. 31.7. 2024 cca 10:15 Kocsord
Najeté kilometry: 45,64 km
Vlak
Odjezd: st. 31.7. 2024 10:48 Kocsord
Příjezd: st. 31.7. 2024 12:27 Mándok
Cena: 102 Kč
Kolo
Odjezd: st. 31.7. 2024 12:30 Mándok
Příjezd: st. 31.7. 2024 cca 14:00 Čierna nad Tisou
Najeté kilometry: 22,75 km
Vlak
Odjezd: st. 31.7. 2024 15:05 Čierna nad Tisou
Příjezd: st. 31.7. 2024 16:50 Košice
Cena: 170 Kč
Vlak
Odjezd: st. 31.7. 2024 22:53 Košice
Příjezd: čt. 1.8. 2024 4:02 Ostrava-Svinov
Cena: 201 Kč
Souhrn
Celková cena: 692 Kč
Počet najetých kilometrů: 186,77 km
Cena za ubytování: 2200 Kč
Výdaje za jídlo + suvenýry + ostatní: cca 1500
Celková suma: 4392 Kč
Odjezd + den 1
Moje cesta tedy začala v sobotu večer v Ostravě. Vlak přijel na čas. Kolo mi pomohl zavěsit jeden z cestujících (takže jsem ostatní ušetřila patnáctiminutového divadla, kdy bych zápasila s tím, abych kolo zvedla a zároveň se trefila na připravený hák). Usadila jsem se a naštěstí se mi podařilo brzy usnout. Probudilo mě až hlášení o koncové stanici – Košice. Půlhodinovou pauzu jsem si zkrátila kávou na nádraží. Musím uznat, že od doby, kdy jsem Košickým nádražím procházela posledně se toho hodně změnilo. Dnes zde najdeme spoustu obchodů a kavárny. Některé otevřeny i v brzkých ranních hodinách, takže čas při čekání na vlak utíká docela rychle. Okolo páté hodiny už sedím ve vlaku směr Čierna nad Tisou. Tentokrát jsem kolo pověsila sama. Bylo prázdno, tak jsem při svých manévrech nikomu neublížila. Vlak byl moc pěkný, moderní a prostorný. Po dobu cesty jsem si dobila všechnu elektroniku. Především mobil, který bude dnes plnit důležitou funkci navigace. V 6:49 končím cestu vlaky. Teď už to bude pouze a jen o šlapání.
Začínám před nádražní budovou. Zapínám navigaci a Stravu (pro neznalé – aplikaci pro zaznamenávání trasy). Z rána se jede příjemně. První komplikace mě ale potkává už po cca 10 km před maďarskou obcí Tuszér. Dojela jsem k místu, kterého jsem si při plánování trasy nevšimla. Šlo o přívoz. Což by sám o sobě nebyl problém. Jenže za převoz se platilo. Hloupých 350 forintů (necelých 10Kč?). Ale já u sebe neměla ani forint. Chvilku jsem myslela, že moje dobrodružná dovolená skončí dřív, než začala. Objízdná trasa nepřipadala v úvahu – přidala by příliš velkou porci kilometrů. Plavat se mi taky zrovna dvakrát nechtělo. Naštěstí jsem tak nějak rukama nohama domluvila, že mě tentokrát vezmou zadarmo a po zpáteční cestě svůj dluh splatím. Dál pokračovala cesta až na neskutečné vedro bez problémů. Bylo takové horko, že chvilkami se přehříval i můj mobil a já najednou nevěděla kudy kam. Tak jsem si alespoň dávala časté pauzy na doplnění tekutin a případně i nějakou tu svačinku. Krizi na osmdesátém kilometru jsem taky zvládla překonat. Trochu mě vyděsila hranice. Čekání vypadalo minimálně na hodinu. Zařadila jsem se tedy mezi auta, ale po chvíli na mě mávnul pohraničník s tím, že jen s kolem čekat nemusím a dovolil mi jít hned dopředu. Rychlá kontrola dokladů a místo čekání jsem byla v cílové zemi za pár minut. Odtud mě čekal dojezd posledních pár kilometrů k ubytování, které jsem měla vedle náměstí. Hned za hranicí jsem ale zjistila, že jsem nekalkulovala s hodinovým posunem. Byla jsem domluvená, že si klíče přeberu ve 4. Jo podle času v Maďarsku jsem perfektně stíhala. Podle toho Rumunského jsem byla najednou v hodinovém zpoždění. Majitel ubytování naštěstí mé tisíceré omluvy přijal a já tedy měla na následující tři noci kam složit hlavu. Dům měl dvorek, se stojany na kolo, kde jsem svého oře bezpečně zaparkovala a šla jsem ze sebe do apartmánu zase udělat člověka.
Po sprše, omrknutí přechodného domova a krátkém oddechu jsem vyrazila do města. Nešla jsem po historii. Hlavním úkolem bylo nakoupit jídlo na následující dny. Vyrazila jsem do i nám dobře známého Kauflandu. A i tak jako to v česku dělám běžně, vykoupila jsem většinu věcí s červenou slevovou cedulkou, takže jsem rozhodně nestrádala. Už při této první procházce mě město začalo uchvácet. Zastavila jsem se na náměstí, kde při západu slunce hrála kapela, lidé se dobře bavili, posedávali s kávou na lavičkách, pohybovali se do rytmu hudby. Děti si hrály kolem fontány a všude kolem byla neskutečná pohoda. Přesně takovou atmosféru jsem si pro svou dovolenou přála. Nemyslela jsem si, že ji najdu zrovna tady, ale ta nepopsatelná idyla letního večera mi už první den naznačovala, že Satu Mare byla ještě lepší volba, než jsem tušila. Večer jsem usínala při sledování olympiády v rumunštině (díky bohu, že sport se dá sledovat i bez toho, aby člověk rozuměl komentátorům).
Odjezd z Ostravy
Přívoz Tuszér
První minuty v Rumunsku
Ubytování
Den 2
Druhý den ráno jsem už cíleně vyrazila za památkami. První zastávkou byl administrativní palác. Jedná se o 97 metrů vysokou budovu dokončenou v roce 1984. Svou výškou se zařazuje mezi nejvyšší stavby celého Rumunska. Je také typickým příkladem brutalistického stylu architektury. Budova má tři menší věže, které symbolizují hlavní etnika župy Satu Mare: Němce, Maďary a Rumuny. Hlavní nejvyšší věž zase symbolizuje pouto mezi těmito skupinami.
Další zastávkou byla Požární věž – jedná se o 47 metrů vysokou stavbu, která v minulosti sloužila hasičům k pozorování případných požárů. Dnes slouží jako vyhlídka pro turisty.
Symbolem města je také hotel Dacia nacházející se na náměstí. Otevřen byl na začátku dvacátého století a je postavený ve stylu maďarské secese. Aktuálně v rekonstrukci. Po letech chátrání, tak snad opět nabyde své zašlé slávy. Už jen zpoza lešení vykukující modrá zdobená střecha naznačuje, že nechat tuto budovu na pospas by byla neskutečná škoda.
V průběhu rekonstrukce hotelu náměstí vévodí katedrála Nanebevzetí panny Marie postavena mezi lety 1830 a 1837. Z venku převládá neoklasicistický styl, zatímco uvnitř převažuje bohatě zdobené baroko.
Náměstí s podstatě tvoří krásně udržovaný park s fontánami, lavičkami a také dřevěnými lehátky, které vyloženě lákají k relaxaci, posezení s kávou nebo poležení s knížkou. Uprostřed se nachází socha Vasila Lucaciu – řecko-katolického kněze, a především obhájce rovných práv Rumunů a Maďarů v Transylvánii
Já zapadla do kavárny Corso v centru. Za mě káva dobrá a perfektní lokalita. Nějakou dobu jsem se kochala výhledem a pak se přesunula na pozdní oběd a odpolední odpočinek do svého bytu.
Administrativní palác
Požární věž
Opravovaný hotel Dacia
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie
Interiér katedrály Nanebevzetí Panny Marie
Náměstí
Vysoké teploty mi ušetřily dlouhé rozhodování, co s pozdním odpoledne. Vyrazila jsem do termálů/koupaliště Aquastar, které se nachází zhruba 4-5 kilometrů od centra. Přesun nebyl problém, využila jsem svého kola, když už ho tady mám. Tento vodní park je opravdu rozlehlý a najde si tady vyžití opravdu každý, kdo má jen trochu rád vodu. Venku najdeme jeden tobogán a dvě skluzavky, plavecký bazén, dva termální bazény a bazén pro děti. Uvnitř se nachází další termální bazény. Je možnost také dokoupit vstup do saun. Já na místo dorazila na pět hodin (přes týden po páté hodině je možnost využít zlevněné vstupné). Celodenní vstup pro dospělého stojí 50 Lei (253 Kč). Po páté hodině můžeme park navštívit za 38 Lei (192 Kč)
Aquastar - tobogány
Aquastar - Plavecký bazén
Aquastar - vnitřní termální bazény
Den 3
Třetí den jsem dopoledne vyrazila na další procházku po městě. Nejtypičtější symboly města už jsem viděla, ale to neznamená, že by nebyla další místa, která by za to nestála. Potkala jsem spoustu dalších kostelů – ať už pravoslavných, katolických ale třeba i dřevěných. Rozepsat všechny by bylo snad na samostatný cestopis. Proto jejich výběr najdete alespoň na následujících fotografiích. Narazila jsem také na synagogu z 19. století, na jejímž nádvoří se nachází pomník holokaustu.
Kostely Satu Mare
Kostely Satu Mare
Kostely Satu Mare
Kostely Satu Mare
Synagoga
Pak už jsem se rozhodla zajít si na oběd. I když se většinou snažím zkoušet lokální jídla, tentokrát jsem si vyhlédla filipínskou restauraci Manila. Hodnocení 4,9 na googlu (podotýkám že z počtu 939 hodnocení k dnešnímu dni. Takže si recenzi nenapsal jen číšník a kuchař) slibovalo opravdu skvělé jídlo. A opravdu tomu tak bylo. Moje Kare Kare Chicken bylo jedno z nejlepších jídel, které jsem v poslední době měla. Prostředí je taky moc pěkné. Moderní interiér a zároveň letní terasa. Obsluha na jedničku. Za mě 6/5 hvězdiček.
Následoval klasický odpočinek v apartmánu a odpoledne se už neslo v duchu nutných věcí. Nákupů dárků domů a návštěva směnárny abych tentokrát nestála orosená u přívozu s tím, že nemám 10 korun.
Na náměstí se nachází obchod se suvenýry s docela velkým výběrem. Bohužel zde ale neberou platební karty. Druhou možností, kde si nějakou tu magnetku, pohled nebo jinou cetku s nápisem nebo obrázkem města koupit je obchodní dům Somesul v těsné blízkosti administrativního paláce. V přízemi jsou hned vedle sebe 2 obchůdky se suvenýry. Tady už nemusíte s hotovostí. Platby kartou akceptují.
Já většinou vozívám jedlé dárky, takže jsem opět vyrazila do Kauflandu, kde jsem koupila lokální pivo, salám a nějaké ty sladkosti, jak rodině, tak do práce kolegům.
Hned vedle Kauflandu se nachází obchodní centrum Satu Mare. Kde jsem si pro změnu já pořídila nějaký ten suvenýr v podobě něčeho hezkého na sebe.
Poté jsem vyrazila do směnárny, koupila si zmrzlinu a šla si užívat a poslední večer ve městě, které mě neskutečně nadchlo. Večer jsem sbalila a šla se pořádně vyspat na cestu zpět.
Restaurace Manila
Suvenýr
Na zmrzku
Dobroty na doma
Nákupní centrum
Den 4 + Návrat do ČR
Kolem osmé hodiny jsem vyrazila z Rumunska. Hranicí se mi opět podařilo proplout velmi rychle. Tentokrát už jsem bez ptaní předběhla po chodníku všechna auta (omlouvám se). Dorazila jsem do malého městečka Kocsord odkud mi jel vlak. Tentokrát, jsem se rozhodla neabsolvovat celou 118 km dlouhou trasu znova a ušetřit si nějaké kilometry za pomoci maďarských drah. Vlak teda nebyl úplně kolo-friendly. Nebylo možné ho nikde postavit/pověsit tak aby ostatním nepřekáželo a zároveň bylo pěkně složité ho po vysokých schodech vytáhnout do vlaku. Ale za zkrácení trasy o 50 km to stálo.
Po vystoupení v Mándoku už mi zbývalo dojet jen necelých 25 km. Vedro a těžký batoh mi jízdu pocitově prodloužily. Příjemnou pauzu v půli byl přívoz, kde jsem splatila svůj dluh. Odtud posledních 10 Km a byla jsem zpět v Čierne. Zvládla jsem to, kolo přežilo, já jsem přežila, jsem na sebe neskutečně pyšná ale teď si dám aspoň dva týdny pauzu od jakýchkoliv dlouhých cyklovýletů.
Na nádraží jsem měla necelou hodinu času. Doplnila jsem spálené kalorie celou pizzou z Pizza Best, která se nachází přímo v nádražní budově. Byla výborná (i když tuto recenzi asi neberte úplně vážně. Byla jsem hladová, že bych klidně spásla i trávu před budovou)
Ve tři jsem naskočila do vlaku a o necelé dvě hodiny jsem byla v Košicích. Zde jsem měla dostatek času projít si centrum, zajít si na jídlo, a dokonce mi ani nebylo ukradeno kolo. Zjistila jsem totiž, že jsem někde vytratila klíč k zámku. Dilema, jestli teď budu až do 11 koukat na svůj dopravní prostředek, anebo to risknu a někam půjdu nakonec vyústilo v to, že jsem zámek obmotala kolem rámu, tak aby to vypadalo, že zamčené je. Tento lifehack byl úspěšný. A i po procházce centrem bylo kolo na svém místě.
Košice tady rozvádět nebudu. To zas třeba jindy, až si zde cíleně vyrazím.
Zbytek času po setmění už jsem trávila na nádraží, jak jinak než s kávou. Před jedenáctou sedám do vlaku, a zase se snažím cestu prospat, aby mi rychleji utekla. Budík mě probere 10 minut před Ostravou a ve 4 hodiny vystupuju zase zpátky, tam kde to znám.
Nashledanou Satu Mare
Kocsord
Odjezd z Kocsordu
Svačina v Čierne
Nádraží Čierna nad Tisou
Závěrem
Tento výlet pro mě byl takový malý splněný sen. Rumunsko jsem rozhodně měla na seznamu zemí, do kterých chci zavítat. Způsob, kterým jsem to zvládla, dělá tento výlet opravdu nezapomenutelným. A pokud jde o samotné Rumunsko – tak to opravdu stálo za to. O východních zemích se toho občas hodně napovídá. Nejsou brány jako místa, kde trávit dovolenou. A i já jsem po reakcích některých známých přemýšlela, jestli dělám dobře, že se pouštím zrovna do Satu Mare. Ale teď už vím, že by byla opravdu škoda toto místo nenavštívit. Je to čisté, udržované město, které má své kouzlo. Není problém se na pár dní ztratit v jeho uličkách, vychutnávat si kavárenské povalečtví a nasávat jeho atmosféru. Užívat si klid a zpomalit spolu s ním. Vyčistit si hlavu a odvézt si krásné vzpomínky. Už jsem to sice o pár místech napsala. Ale u tohoto města to není jen fráze, ale opravdové přání. Satu Mare, doufám, že se ještě někdy uvidíme!
Jak se ti cestopis líbil?
Sabina H procestovala 21 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hezké zážitek a fajn cestopis se zapomenuté země pro cestovatele.
Hezké zážitek a fajn cestopis se zapomenuté země pro cestovatele.
Pěkné, pěkné. Ráda bych se někdy přidala, východní destinace jsou můj sen.
Pěkné, pěkné. Ráda bych se někdy přidala, východní destinace jsou můj sen.
Jo přidala, takže něco jako Sugar + Dafne a mejdan na horní sedmičce?
Jo přidala, takže něco jako Sugar + Dafne a mejdan na horní sedmičce?
Nikdo není dokonalý.
Nikdo není dokonalý.
Rekl bych, ze si tento cestopis ziska pozornost mnohych, kteri naopak vyhledavaji netradicni mista (ruzne konciny, diry a zapadakovy). Samozrejme to myslim v pozitivnim slova smyslu, a sam takova mista spise preferuji. Nebot prave tam vetsinou dochazi k tem nej dobrodruzstvim, daleko od davu.
Leo jizdenka zdarma a navstiveni nove zeme (byt jen rovinateho vzorku Rumunska) samozrejme sehraly zasadni role ve vyberu destinace. Pokud jsi tedy vlaky dojela az na konec Slovenska do tajemne Cierne nad Tisou, vjela jsi prakticteji do Madarska. Zrejme komplikovanejsi by bylo to vzit kouskem Zakarpatske Ukrajiny do Čopu a pak hned do Záhonů opet do Madarska. Nebo az pres madarsko-ukrajinske mesto Berehove. Na to bys potrebovala navic cestovni pas a take trpelivost pri Buhvijakem zdrzeni na dalsich hranicich.
Udalost s privozem pres reku Tisu jsi zdarne vyresila a uz do 17:00 jsi ujela temer 120 km, velmi slusny vykon navic v tom vedru.
Obdivuji, jak jsi mela kolo i ty vlakove spoje synchronizovane a vse nakonec skutecne navazalo.
Snad co bych vytkl, tak je uzpusobeni kola pro putovni cestovani. Dle fotek mi na nem chybi nosic, kam by sis pohodlne umistila brasny. Polykat cyklo-kilometry s batohem na zadech jiste moc prijemne nebude a navic pokud v nem cestou zpet vezes i nejake tezsi suvenyry.
Se zamcenim kola u Aquastaru to vyslo, i s tim fingovanym zamcenim kola v Kosicich take, avsak to byl dost risk. Osobne bych sve koho na verejnosti bez dozoru neponechal.
Vylet se ti dost libil, tak se treba v budoucnu vypravis i dale do Baia Mare a za lesni uzkokolejkou do Vișeu de Sus.
Rekl bych, ze si tento cestopis ziska pozornost mnohych, kteri naopak vyhledavaji netradicni mista (ruzne konciny, diry a zapadakovy). Samozrejme to myslim v pozitivnim slova smyslu, a sam takova mista spise preferuji. Nebot prave tam vetsinou dochazi k tem nej dobrodruzstvim, daleko od davu.
Leo jizdenka zdarma a navstiveni nove zeme (byt jen rovinateho vzorku Rumunska) samozrejme sehraly zasadni role ve vyberu destinace. Pokud jsi tedy vlaky dojela az na konec Slovenska do tajemne Cierne nad Tisou, vjela jsi prakticteji do Madarska. Zrejme komplikovanejsi by bylo to vzit kouskem Zakarpatske Ukrajiny do Čopu a pak hned do Záhonů opet do Madarska. Nebo az pres madarsko-ukrajinske mesto Berehove. Na to bys potrebovala navic cestovni pas a take trpelivost pri Buhvijakem zdrzeni na dalsich hranicich.
Udalost s privozem pres reku Tisu jsi zdarne vyresila a uz do 17:00 jsi ujela temer 120 km, velmi slusny vykon navic v tom vedru.
Obdivuji, jak jsi mela kolo i ty vlakove spoje synchronizovane a vse nakonec skutecne navazalo.
Snad co bych vytkl, tak je uzpusobeni kola pro putovni cestovani. Dle fotek mi na nem chybi nosic, kam by sis pohodlne umistila brasny. Polykat cyklo-kilometry s batohem na zadech jiste moc prijemne nebude a navic pokud v nem cestou zpet vezes i nejake tezsi suvenyry.
Se zamcenim kola u Aquastaru to vyslo, i s tim fingovanym zamcenim kola v Kosicich take, avsak to byl dost risk. Osobne bych sve koho na verejnosti bez dozoru neponechal.
Vylet se ti dost libil, tak se treba v budoucnu vypravis i dale do Baia Mare a za lesni uzkokolejkou do Vișeu de Sus.
S jízdenkou je to tak. V Čierné už jsem si opravdu jako v Maďarsku připadala. Možnost jet až do Chopu a pak přes Záhony jsem zavrhla kvůli aktuální situaci. I kdyby byl klid, stejně bych se tomu pravděpodobně vyhnula. Právě proto, že by se mi složitěji odhadoval čas jízdy s dalšími 2 přechody hranice.Za výkon jsem na sebe pyšná, a u těch spojů se až divím, že všechno tak pěkně pasovalo. :)
Výtku potvrzuji. Cestou tam to vlastně ještě šlo. Ale batoh plný nákupu se opravdu provezl. Pokud v budoucnu něco podobného podniknu, tak přeprava věcí je rozhodně bod k zamyšlení. Mít dražší kolo tak to asi taky bez dozoru nerisknu. Ale zkoušet zda je jedna z nejlevnějších sériovek z Decathlonu opravdu zamčená asi nikomu za to nestálo :D
Výlet byl super, tak příště třeba opravdu Baia Mare pro změnu. Dík za tip. :)
S jízdenkou je to tak. V Čierné už jsem si opravdu jako v Maďarsku připadala. Možnost jet až do Chopu a pak přes Záhony jsem zavrhla kvůli aktuální situaci. I kdyby byl klid, stejně bych se tomu pravděpodobně vyhnula. Právě proto, že by se mi složitěji odhadoval čas jízdy s dalšími 2 přechody hranice.Za výkon jsem na sebe pyšná, a u těch spojů se až divím, že všechno tak pěkně pasovalo. :)
Výtku potvrzuji. Cestou tam to vlastně ještě šlo. Ale batoh plný nákupu se opravdu provezl. Pokud v budoucnu něco podobného podniknu, tak přeprava věcí je rozhodně bod k zamyšlení. Mít dražší kolo tak to asi taky bez dozoru nerisknu. Ale zkoušet zda je jedna z nejlevnějších sériovek z Decathlonu opravdu zamčená asi nikomu za to nestálo :D
Výlet byl super, tak příště třeba opravdu Baia Mare pro změnu. Dík za tip. :)
Dodatečně jsem zjistil, že z Čierné nad Tisou (Čierne pri Čope) to rovnou do Čopu nejde na kole ani přejet. Muselo by se jet severněji přes vesnice Ptrukša a Veľké Slemence a pak teprve přes hraniční přechod vjet na Zakarpatskou Ukrajinu. Byla by to zbytečná zajížďka, takže jsi vlastně jela jižně přes Veľké Trakany optimálně.
Dodatečně jsem zjistil, že z Čierné nad Tisou (Čierne pri Čope) to rovnou do Čopu nejde na kole ani přejet. Muselo by se jet severněji přes vesnice Ptrukša a Veľké Slemence a pak teprve přes hraniční přechod vjet na Zakarpatskou Ukrajinu. Byla by to zbytečná zajížďka, takže jsi vlastně jela jižně přes Veľké Trakany optimálně.
Tradičně fajn cestopis. I když tentokrát se nenechám inspirovat (minimálně způsob dopravy je nad mé síly :-D ).
Snad jen drobnost "Okolo páté hodiny už sedím ve vlaku směr Košice." by (podle mě) mělo být "Okolo páté hodiny už sedím ve vlaku směr Čierna nad Tisou."
Tradičně fajn cestopis. I když tentokrát se nenechám inspirovat (minimálně způsob dopravy je nad mé síly :-D ).
Snad jen drobnost "Okolo páté hodiny už sedím ve vlaku směr Košice." by (podle mě) mělo být "Okolo páté hodiny už sedím ve vlaku směr Čierna nad Tisou."
Jsem ráda, že se cestopis líbil. Příště se vrátím k tradičnější dopravě, tak třeba inspiruji víc :D
A děkuji pozornému čtenáři. Chybu mám opravenu :)
Jsem ráda, že se cestopis líbil. Příště se vrátím k tradičnější dopravě, tak třeba inspiruji víc :D
A děkuji pozornému čtenáři. Chybu mám opravenu :)
Hezký výlet. Líbí se mi šetřílkovská úvaha jet na voucher co nejdál, abych pak o to víc zaplatil za cestu zpět :)
Hezký výlet. Líbí se mi šetřílkovská úvaha jet na voucher co nejdál, abych pak o to víc zaplatil za cestu zpět :)
Když na to koukám, tak jsem tu větu opravdu neformulovala moc šťastně. Ale snad chápeme, co tím chtěl básník říct :D
Když na to koukám, tak jsem tu větu opravdu neformulovala moc šťastně. Ale snad chápeme, co tím chtěl básník říct :D
Pěkný výlet.
Pěkný výlet.
Moc fajn cestopis. I když pro mě nenásledováníhodný, velmi hezky se čte.
Moc fajn cestopis. I když pro mě nenásledováníhodný, velmi hezky se čte.