Šest dnů na Islandu

V dubnu jsme se vrátili z Malty, a už jsem hledala, kam se podívat příště. Někde na mne "mrknul" Island, tak jsem začala hledat letenky a informace o zemi. Naše cestovatelské cíle jsou kešky. Ale ne ty "obyčejné", ale ty z Geotrophy. Tedy ty, co jsou v dané zemi nejsevernější, nejjižnější, nejstarší, atd. Jsou to výzvy. Jen bohužel už jich je spousta zrušených. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Cílem byl borůvkový labyrint vysoko na útesu na nejzápadnější části poloostrova Snaefellsnes.

Letenku jsem koupila od Ryanaira z Brna do Londýna, kam jsme přiletěli večer v devět. Přespali jsme v hotelu asi 20 minut autobusem od letiště, a druhý den dopoledne pokračovali na Island. Letenka a ubytování vyšlo stejně, jako zpáteční letenka z Londýna do Brna. Na ubytování Ramada London Stansted jsme jeli autobusem za dvě libry. Spojení jsem našla na googlu a fungovalo to. Druhý den stejná cesta na letiště. V 11,40 jsme odlétali a odpoledne byli na místě. Letěli jsme s Play. Časový posun (v letním čase) oproti ČR jsou 2 hodiny. Vyzvedli jsme auto a jeli na ubytování. První dojem po opuštění letiště trochu zklamání. Šedo, poprchání, kamení, mech, rovina, nic! Ubytko ale malý, útulný pokojíček u města Borgarnes. Asi hodinu od letiště.  A co víc, uvítala nás nad ránem (kolem druhé ranní hodiny) parádní polární záře. 

Druhý den ráno vyrážíme za cílem. Cestou jsme zastavili u keší, které nás přivedli k termálnímu pramenu a do pěkné vesničky. Potom černá pláž a útes s borůvkovým labyrintem. Cestou zpět různě zastavujeme a kocháme se pohledy. Počasí se vyjasnilo a zjišťujeme, že na Islandu je opravdu co k vidění.

Třetí den se přesouváme na nové ubytování k Selfossu. Cestou sledujeme krajinu, zastavujeme na keše, a nestačíme se divit jak je tu krásně. Samozřejmě své dělá i počasí, které nám přeje. Neprší, ve dne je kolem 10-12 stupňů, večer ještě nemrzne, často vysvitne sluníčko. Co si víc přát. Vodopády na řece se jmenují Urridafoss.

Čtvrtý den je cílem městečko Vík a útes, ze kterého jsou vidět špičaté čedičové kameny vyrůstající z moře. Reynisdrangar. Také nás sem přivedla keš. Ale je to turisticky atraktivní místo. přijede autobus s turisty, všichni jdou na pláž, podívají se na kameny, projdou městečko, a jedou po okružní silnici č. 1 dál kolem ostrova. Výstup na útes byl náročný, proto se tam vydal jen málokdo. Travnatá plocha nahoře byla jak z jiného světa. Cestou zpět jsme ještě viděli  Skógafoss neboli Lesní vodopád.

Pátý den se přesunujeme do našeho třetího a posledního ubytování ve městě Kopavogur. Byl to trochu omyl při objednávání ubytování, protože jsem chtěla něco u letiště, ale nedošlo mi, že poletíme z Keflavíku a ne Reykjavíku. Při přesunu mezi ubytováním jsme jeli na jih ostrova k Borlákshofn, k moři. Stavili se u lávového pole a v jedné rybářské vesničce. Průběžně jsme byli v kontaktu s rodinou, od které přišel dotaz, jestli už jsme viděli nějaký gejzír. Neviděli! Tak změna plánu. Otočili jsme to opět na sever, a znovu přes národní park jeli ke známému gejzíru Strokkur. Udělali jsme dobře. I když na tomto atraktivním místě bylo opravdu dost turistů, stálo to za to. 

Poslední den jsme jeli na letiště abychom zjistili kam budeme ráno v pět vracet auto, a jak dlouho nám bude trvat cesta. Stavili jsme se na pobřeží za letištěm, také u Modré a zelené laguny, a krátce navštívili Reykjavík. Cestou k modré laguně jsme viděli, kudy se valila láva, která zasáhla také Grindavík. Prostě silnice ukončená lávovým valem. K zelené laguně neboli Gaenavatn jsme kolem jezera Kleifarvatn a krajinou, která byla "surová". Ještě žádný mech, jen kameny a plochy s termálními prameny vyvěrající ze země a smrdící po zkažených vejcích. V Reykjavíku jsme prošli jen střed a pobřeží, a dali si jídlo. Už bylo málo času.

Ráno jsme po čtvrté odjížděli z ubyta. V 6,40 nám odlétalo letadlo do Londýna a odpoledne do Brna.

- První dojem na letišti nic moc. Šedo, kamení, rovina, vítr, chlad. - Nikde nenajdeš odpadkové koše. Dokonce i u obchoďáku jsou výjimečně, a když tak jen na tříděný odpad.  - Všichni - staří, mladí, mluví anglicky. - Teplá voda smrdí po síře. - Ceny trochu výš, ale co chceš na ostrově daleko odevšad. - Nepotřebuješ hotovost, fakt vůbec. I wc zaplatíš kartou. - Jsou tu hlavně kameny, mech (místy nádherně zbarvený), a minimum stromů, někde žádné. To prý Vikingové. - Všudypřítomné ovce a koně. - Voda teče kam se podíváš. - Když zafouká silný vítr, sotva se udržíš na nohách. - Příroda je tu nádherná. - Island určitě stojí za návštěvu.