Seychelles

Úvod

Destinace, na kterou jsme si mysleli dlouho. Poprvé to nevyšlo, když jsem koupil někdy před sedmi lety error fare z Bruselu za osm tisíc, tehdy se to rušilo. Podruhé to neklaplo v březnu 2020, kdy se začaly v Evropě zavírat hranice kvůli covidu a dobrodružství s repatriačními lety mě fakt nelákalo. Letenky jsme tehdy u Turkish přebukovali na listopad s vidinou, že bude líp. Ale nebylo. V té době hranice měly uzavřené i Seychely.

Někdy na počátku tohoto roku ohlásili Ethiopian Airlines, že začnou létat z Polska a já začal číhat na akci. V dubnu nasadili akční ceny a my koupili letenky WAW-SEZ za fajn cenu 14,5 t. Když jsem si spočítal cenu za benzín a parkování ve Varšavě, tak nebylo co řešit, kupujeme přískoky s LOT z Mošnova, kam nám z Bohumína jede přímý vlak. Pohodlnější to už být nemůže.

V mezidobí jsem zabukoval všechna ubytování , měsíc před odletem koupil místní přelety s Air Seychelles, lístky na trajekty a začali jsme se těšit.

Nutné formality.

Kdo chce navštívit Seychely, musí si požádat o Seychelles Travel Authorisation. Bez toho vás do země nepustí a dokument budou chtít vidět už na odletovém letišti při check-in. Žádost se podává online, dřív než měsíc před příjezdem do země vás systém nepustí. Před vyplňováním si pro urychlení připravte pasy, veškeré letenky, všechna potvrzení o ubytování, foto(stačí selfie z mobilu) a taky platební kartu. Veškeré dokumenty se do žádosti musí nahrát, dále vyplňujete kolonky o zdravotním stavu, zaměstnání, bydlišti atd. Není to složité, systém vás vede, ale stejně to cca půlhodinu zabere.

V posledním kroku vám systém nabídne možnost si zakoupit turistickou autobusovou kartu a také datovou simku. Pokud tak učiníte, vyzvednete si vše v Mahe na letišti v infostánku. Podle toho, co si koupíte, pak v závěru zaplatíte. Za samotnou autorizaci se platí 10E za osobu. Schválenou autorizaci pak dostanete e-mailem, my ji měli druhý den, ale může to trvat i déle.

Cesta

Je čtvrtek, musím do práce, ale v poledne jedu domů, měním pracovní tašku za cestovní bágl a fičíme na nádraží. Po půlhodině vystupujeme v Mošnově na letišti a za další hodinu sedíme v polském Embraeru. Letí nás asi patnáct, v průběhu příjemného půlhodinového letu dostaneme vodu a malinovou taštičku a není si na co stěžovat. Ve Varšavě si dáváme kafe a čekáme na první let s Ethiopian.

Poprvé letíme s africkou aerolinkou. Nastupujeme do trochu olítaného Boeingu 737-MAX. Překvapilo mě, že bez palubního zábavního systému. Ale byl to noční let, takže nevadilo. Polštář, deka. Catering byl velmi dobrý. Proběhl dvakrát plnohodnotný servis. Na první večeři po hodině letu jsem zvolil hovězí po burgundsku, Káča kuře. Na druhou večeři po pěti hodinách letu kuře po arabsku. Džus, kafe, k vínu krekry. Velmi dobré dezerty. Co se týče palubního personálu, je co zlepšovat, více úsměvů by neškodilo. Letiště v Addis Ababa je moderní, spousta možností se občerstvit, přísná bezpečnostní kontrola včetně zouvání, toalety super čisté. Letiště je přehledné, na přestup stačí v pohodě hodinka.

Po absolvování dalšího segmentu ADD-SEZ, který proběhl podobně, vystupujeme o půl třetí odpoledne v Mahe, na letišti si bez problémů vyzvedáváme autobusové karty a simku, a také měníme nějakou hotovost. Kurz je cca 1,70 CZK za seychelskou rupii( SR). Opravdu stačí vyměnit malou částku. Hotovost budete potřebovat akorát při kupování kokosů na plážích, jinak se dá všude platit kartou.

V pět odpoledne nastupujeme na místní přelet Mahe-Praslin. Létá se malým DHC-6 Twin Otter hezky nízko , pěkný vyhlídkový let trvá čtvrthodinku a je to pěkný zážitek. Dopravě mezi ostrovy a na ostrovech se budu věnovat ještě později.

Bydlíme deset minut pěšky od letiště, po ubytování si dáváme drink v místním beach baru a jde se spát.

1.den

Míříme na Anse Georgette, jednu ze dvou nejkrásnějších pláží na ostrově Praslin. Pokud se na ni chcete vypravit, máte v zásadě dvě možnosti (vlastní jachtu nepočítám).

První možností je, že s předstihem pošlete e-mailem žádost o vstup na recepci luxusního golfového resortu Constance Lemuria, přes jehož rozlehlý areál vede přístupová cesta. Pak čekáte na schválení žádosti na konkrétní den. Hotel na každý den schválí jen limitovaný počet žádostí, a tak je třeba to nepodcenit. Když vás zapíšou na seznam hostů, stačí v určený den přijít na recepci a budete zdarma vpuštěni.

Druhou možností (kterou jsme zvolili my, BO více zážitků a větší dobrodružství) je jít tak trochu polotajný trek přes horu Mt. Plaisir. Výchozí bod je na konečné busu, který obsluhuje západní pobřeží ostrova. Svižnou chůzí cca hoďku, pokud se budete kochat víc, tak trochu déle. Jde se prudce do kopce a pak zase prudce dolů. Chce to minimálně tenisky. Krásná příroda a parádní výhledy. Nezapomenout hodně vody, bude žízeň.

Pláž je krásná a je na ní fakt málo lidí. Není na ní možnost občerstvení, jen místní prodávají kokosy. Odpoledne přicházejí velké vlny a zaručují super zábavu, alespoň mě to bavilo.

Z pláže už můžete odejít areálem hotelu, nikdo vás nezkontroluje a autobusová zastávka je nedaleko od recepce. Na cestě zpět zvládáme návštěvu místního obchodu a kupujeme proviant, repelent (vůbec jsme ho nepoužili, nebylo třeba) a něco na zahřátí, když je jen 30 stupňů :)

Anse Georgette

na treku

2.den

Dnes nás čeká návštěva Anse Lazio, té další z dvojice nejkrásnějších pláží na Praslinu.

Jak tam?

1. Autem. Placené parkoviště je víceméně hned u pláže.

2. Autobusem. Vystoupit na východní trase busu na zastávce Anse Boudin Turning Point a pak čtvrthodinku po svých po silnici přes kopec.

3. Trek, naše volba. Výchozí bod neznačené trasy je opět na konečné busu na západním pobřeží, zastávka Mt.Plaisir. Akorát se dáte na opačnou stranu. Cca 3 km. První kilák po pevné silnici, která končí u posledního domu. Pak hezký trek, bacha na šutry pokryté prachem. Klouže to, málem jsem šel na hubu. Výhodou je, že přijdete na samotný kraj pláže a uvidíte ji v plné kráse. Většina lidí z pláže tam vůbec nedojde. U pláže jsou dvě restaurace.

Většina lidí na cestovatelských stránkách řeší, která pláž je hezčí. Je to subjektivní, obě jsou spektakulárně krásné. Za mě Anse Georgette. Z důvodu horší dostupnosti je tam méně lidí, a to mi vyhovuje. A je taková útulnejší. Ale návštěva obou je zážitek.

Anse Lazio

na treku

3.den

Po snídani míříme do rezervace Fond Ferdinand.

Když přiletíte na ostrovy, vlepí vám do pasu razítko, ze kterého je jasné, co je symbolem země. Ořech endemické palmy Coco de Mer. Domov má právě na Praslinu a vidět je máte možnost ve dvou chráněných rezervacích, Vallee de Mai a Fond Ferdinand. My na základě zkušeností ostatních cestovatelů zvolili druhou variantu. Není tak profláklá, je větší, je tam méně lidí a vstup je levnější. Za celou dobu jsme potkali max. osm lidí. Můžete jít s průvodcem nebo sami, u vstupu dostanete mapku. Nejdelší trasa rezervací, kterou jsme zvolili my, je tak na dvě a půl hodiny. Chodí se po pěšinách a kamenných schodech tropickým lesem a džunglí a většinou je to nahoru a dolů s celkem značným převýšením. Chce to hodně vody, bude velká žízeň. Ve vyšších polohách rezervace krásné výhledy.

Jak tam? Autem, parkoviště je hned u brány do rezervace. Busem, zastávka Fond Ferdinand Beach je kousek od brány.

Odpoledne pak trávíme na Anse Kerlan.

Pláž nacházející se na severozápadě ostrova. Je dlouhá a rozdělená kamennými vlnolamy, které brání erozi. Kousek od břehu hloubka, vlny malé, plavání bezpečné a příjemné. Obsazenost pláže: 0! Kromě nás ani noha. Přesto jsme se chovali příkladně a do žádných větších akcí jsme se nepouštěli. Vzhledem k obsazenosti skvělá pláž na relax. Pár kroků přes silnici obchůdek s pivem a jiným občerstvením. Jak tam? Autem, stačí najít místo na parkování někde u silnice. Busem, zastávka Anse Kerlan Chapel je přímo u pláže.

Fond Ferdinand

Coco de Mer

Fond Ferdinand

Coco de Mer

Anse Kerlan

4.den

Máme před sebou transfer z Praslinu na La Digue. Něco k island hoppingu.

Operují zde dvě trajektové firmy, z nichž jedna, Inter Island Ferry, provozuje pětkrát denně linku Praslin-La Digue a zpět. Plavba trvá dvacet minut. Druhá společnost, Cat Cocos, jezdí třikrát denně linku Mahe-Praslin-La Digue a zpět.

Dále můžete využít letecký spoj Mahe-Praslin. Let trvá patnáct minut, frekvence každých dvacet minut. Vrtulák letí hodně nízko, můžete se kochat. V noci se nelítá.

Když jsem přemýšlel o dopravě mezi ostrovy, vyšlo mi následující. Zpáteční trajekt Mahe-Praslin-La Digue stojí cca 7 000 CZK pro dvě osoby, musíte k tomu ještě připočíst dopravu z letiště do přístavu ve Victorii. Takže ve finále 7,5t plus čas a tahání se se zavazadly. Zpáteční letenky Mahe-Praslin a následný trajekt Praslin-La Digue stojí cca 9 000 CZK. Pouze jednosměrná letenka na Praslin a následné trajekty stojí bezmála 10 000 CZK.

My zvolili vzhledem k úspoře času a našim preferencím tu prostřední variantu. Let na Praslin a zpět je sám o sobě super zážitkem. Při objednávání trajektu Praslin-La Digue jsme koupili lístky na Upper Deck, vrchní otevřenou palubu. Mnohem lepší je čerstvý vánek než překlimatizovaná uzavřená paluba.

Po vylodění na La Digue jdeme pěšky asi 30 minut do našeho ubytování. V přístavu vám budou vnucovat odvoz nebo půjčení kola, ale jediná vesnice na ostrově zas tak velká není a s našimi osmikilovými příručáky nám procházka nevadí. Už jen proto, že kola ve většině případů půjčují i poskytovatelé ubytování a jsou v lepším stavu, než ta z půjčovny. Při zápůjčce je třeba vyzkoušet především brzdy a případně řazení, kola jsou mnohdy neudržovaná a úraz na dovolené nechcete. Kolo je na ostrově hlavním dopravním prostředkem. Bohužel už neplatí, že na ostrově se nevyskytují auta. Pár jich tam jezdí, především kvůli pohodlí turistů.

Ve dvě odpoledne se ubytováváme v prostorném apartmánu s krásnou zahradou na kraji vesnice a také od majitelky pronajímáme nabízená kola, jsou v dobrém stavu, stojí jen 100 SR na den a to první odpoledne je máme grátis. Ihned vyrážíme na krátkou projížďku a končíme na malé krásné pláži Anse Patates, kde si dopřáváme první koupačku na ostrově a jsme svědky první svatby( ještě jich pár uvidíme).

Večer klasicky uzavřeme na terase se sklenkou místního rumu Takamaka.

v přístavu Praslin

vjezd do přístavu La Digue

apartmán

cestou na Anse Patates

5.den

Dnešek jsme si vyhradili pro návštěvu Anse Source d'Argent.

Když začnete něco hledat na internetu o zdejším souostroví, první fotky, které na vás vyskočí, budou z této pláže. V různých žebříčcích nejkrásnějších pláží světa se pravidelně umisťuje na předních místech.

Abyste se na pláž dostali,musíte nejdřív projet(projít) parkem l'Union Estate. Je to jediné místo na ostrově, kde se platí vstupné, v přepočtu cca 230 korun. Park a pláž můžete v průběhu dne libovolně opouštět a zase se vracet. V parku uvidíte vanilkovou plantáž, můžete si nakrmit želvy obrovské, je tam nějaká vybavenost jako toalety, menší restaurace a stánek se suvenýry. To je tak vše. Na konci parku necháte kolo a jdete na samotnou pláž. Možnost občerstvení je v improvizovaném Beach baru.

Pláž je opravdu WAU. Je rozdělená těmi ikonickými kamennými útvary na několik částí, z nich ta nejdelší měří cca 150 metrů. Je lemována stromy a palmami, což poskytuje dostatek stínu. Na můj vkus více lidí, ale žádná mačkanice. Doporučuji jít dřív, před jedenáctou je to paráda.

Cestou z pláže objevujeme Take away Gala, kde je přes celkem ošuntělý vzhled spousta lidí, a je nám jasné proč. Vaří skvěle a levně. Na večeři si dáváme Fish and Chips za 80 SR a je to velmi dobré.

Anse Source d'Argent

6.den

Dnes se projedeme a také projdeme. Grande Anse, Petite Anse, Anse Coco. Trojice krásných pláží na jihovýchodě ostrova.

Na kole jedeme jedinou cestou, která vede skrz ostrov až na konec, cca čtyři pět km. Tam zanecháváme kola a po pár krocích jsme na Grand Anse. Z této pláže pak pěšinou na sever cca deset minut a je před vámi Petite Anse. Z té pak opět krátký cca 20 minutový trek do kopce a z kopce po balvanech a kamenných schodech (s opatrností i v žabkách) a dorazíte na Anse Coco.

Grand Anse. Krásná pláž, na kraji restaurace a beach bar. Nulová možnost stínu. Stromy jsou až za pláží. Větší vlny, vhodná pro surfaře.

Petite Anse. Opět úchvatná pláž. Žádná možnost občerstvení a žádný stín.

Anse Coco. Perfektní, trochu zakroucená pláž v zátoce. Beach bar(taková dřevěná bouda), skvělé freshe. Borci dokonce na jednu hodinu připraví oběd, takový kreolský talíř(350 SR), ber neber, nic jiného není. Vpravo na konci pláže u baru stín z několika stromů.

Na všech třech plážích výstraha před silnými proudy a vlnami. Koupání je ok, ale nezapomenout rozum.

Nám se nejvíc líbilo na Anse Coco, ale chvíli pobýt si zaslouží i ty dvě další. Všechny se dají zvládnout díky blízkosti v jednom dni.

Grand Anse

...na další pláž...

Petite Anse

Anse Coco

7.den

Dáme si trochu do těla. Čeká nás totiž trek Nid d'Aigle Trail, na kterém se podíváme na ostrov pěkně z výšky. Jedeme na kole na rozcestí pod restaurací Bellevue. Tam kola nechaváme a jdeme po cestě nahoru. Na kole se to vyjet nedá, sklon je určitě přes 20%. Po více než kilometru prudkého stoupání cesta končí a začíná trek. Jedná se o takový okruh s odbočkami na vyhlídky. Marně přemýšlím, kdy jsem šel něco tak těžkého, nemyslím vzdálenost, ale charakter trailu. Smekám před ženou, že mě po padesáti metrech neposlala do p....e. Samotný trek měří něco přes kilák, přesto jsme ho šli hodinu! Místy i po čtyřech, a to si nedělám srandu. Fakt těžký, především první třetina. Hodně vody a pevná obuv nutností. Aktivita na 2,5 hodiny.

Po návratu si dáváme sprchu a po chvíli oddechu se vydáváme na Anse Caiman. Tady platí, že i cesta může být cíl.Jedete na kole po cestě, která lemuje pobřeží na severu a východě ostrova(pozor,ať nepřejedete želvu) . Cestou míjíte několik krásných pláží. Pak cesta končí a začíná zábava. Na pláž se dostanete cca 25 minutovým trekem džunglí a lezete po těch velkých granitových balvanech, které charakterizují souostroví. Normálně skáčete z jednoho na druhý, tam, kde to nejde je prostě kus stromu nebo provizorní lávka a hotovo. Žádné zábradlí nebo lano, jen občas šipka namalovaná na šutru, abyste věděli, že fakt jdete dobře. U nás by to zavřeli natotata. Ale je to fajn, jen je třeba dávat pozor. Dá se i v žabkách, ale nějakých pevnějších s dobrou podrážkou. Na konci treku krásná malá pláž s příjemným beach barem.

Večer pak zastávka v našem oblíbeném take away a večer při drinku psaní pár poznámek pro cestopis.

cestou na Anse Caiman

pozor na cestě!

hop na kámen

kozí stezka

Anse Caiman

8.den

Čeká nás opět stěhování a to na hlavní ostrov, Mahe. Znamená to první ranní trajekt na Praslin, pak přejet autobusem na letiště a krátký let. Nicméně dnes poprvé řešíme zádrhel. Po celou dobu autobusová doprava fungovala na jedničku, ale dnes se něco děje. Čekáme na zastávce v přístavu na Praslinu a autobus nikde. Ani první , ani druhý a už i místní se po sobě nervózně koukají. Nikdo neví, co se děje. Dávám si limit, kdy začnu shánět taxík, ale Káča mě předejde. Stoupne si na silnici, mávne, hned druhé auto zastaví a už se vezeme. Paní byla moc hodná, a i když si zajela, hodila nás až na letiště. V deset jsme odstartovali a o půl hodiny později už čekáme na autobus. Paní Wanita v ubytku na nás byla moc hodná a v naší chaloupce nám umožnila brzký check-in, takže jsme hned po nákupu v obchodě , vzdáleném dvě minuty, mohli vyrazit dál a sice na Festival Kreol.

domeček od paní Wanity

Když jsem plánoval tento trip, chtěl jsem zažít místní lidový svátek, který se koná v říjnu na různých místech souostroví. Vyrazili jsme na něj do sousední vesnice. Nevím, jak to nejlíp popsat, ale představte si, že se sejde celá vesnice, všichni se baví, tancují a veselí se. Na pláži i v místním parku. Dáte si tam domácí super baštu za 75 rupií, zatímco pro turisty na pláži by to stálo 350, a drink stojí jen o pár rupií víc než v obchodě. Prostě kreolové sami sobě. Žádná past na turisty typu, dejte nám prachy za předražené produkty a vypadněte.

Když jsme s Káčou vyrazili na parket (místní Takamaka rum dělá divy), okamžitě jsme se stali objektem zájmu místní televize a dokonce jsme se dočkali pozvání na panáka od místních (polku ještě asi na jejich muziku neviděli, prý bjůtiful dáncing:). Nedělám si legraci, místní nás vzali mezi sebe a byli strašně srdeční. Říkali nám, že jsou rádi, že se nám tam líbí,i když to není akce pro turisty. Moc nás to bavilo, kvůli takovým okamžikům miluju cestování.

Festival Kreol

Cestou zpět bylo na zastávce dost lidí, tak jsme se rozhodli jít pěšky. A dobře jsme udělali, v místním kostele se konala kreolská svatba (v osm večer), tak jsme měli o zážitek navíc.

Kreolská večerní svatba

9.den

Ráno sedáme do busu a jedeme 40 minut do Victorie.

Hlavní město, které toho zase moc nenabízí. Ikonická Clock Tower, což je zmenšenina londýnského Big Benu, která stojí uprostřed křižovatky v centru. Pár hezkých budov, které jako všude patří sídlům bank anebo úřadům. Můžete zajít do botanické zahrady nebo navštívit muzeum a to je tak vše. Dvě hodiny na návštěvu úplně stačí.

Cestou zpět nevystoupíme u našeho bydlení, ale pokračujeme další dvě zastávky na Anse Royal.

Pláž, nacházející se na jihovýchodní straně ostrova. Hezká, dlouhá a velmi dobrá na plavání. Pár metrů od břehu je hloubka a vlny minimální. Obsazenost nízká. Při neděli si pár místních dělalo piknik, jinak pár návštěvníků. Možnost občerstvení dobrá, pláž lemuje vesnici, kde si můzete vše koupit.

Ve vesnici , kousek od pláže, je velmi dobré take away. Dali jsme si místní kreolské fish menu. Bylo to nejdražší (175 SR), ale moc dobré. Rybí kuličky, domácí rybí prsty a tuna steak.

Večer si opět nalíváme panáka rumu Takamaka, abychom se naladili na zítřek.

Anse Royal

10. den

Takamaka. S logem s tímto názvem se tady potkáte všude. Není to jen správní celek ostrova Mahe nebo název pláže, ale výrobce místního skvělého rumu.

Dopoledne tedy vyrážíme do "rumárny", kterou máme jen dvě zastávky busem. Otevírá se v deset (pozor, v neděli je zavřeno),exkurze je zdarma, následná ochutnávka stojí 150 SR. Můžete si vybrat, zda chcete ochutnat tři druhy drahých rumů, které nekoupíte nikde jinde na ostrově, jen v jejich fabrice, anebo šest běžných a i ochucených druhů(kokos, ananas atd.)

Aktivita na dvě hodiny, autobus stojí pár metrů od brány, parkoviště přímo v areálu.

Po návratu už jen hážeme věci do báglu, protože v pět odpoledne nám to letí.

Cesta zpět probíhá bez sebemenšího zádrhelu, z ADD letíme Dreamlinerem, ale tentokrát jídlo nic moc.V osm ráno jsme ve Varšavě a u kafe čekáme na let do Ostravy. Na posledním segmentu cesty opět Embraer, opět malinová taštička, pohled na náš domek z letadla(už jsme šli na přistání) a jsme doma. Náš pes má radost a my s ním, protože jak říkali Homolkovi v našem oblíbeném filmu “Doma je doma“.

Praktické věci

Doprava.

Půjčené auto nebo autobus? Za mě, autobus. Auto stojí 50 E na den, jezdí se vlevo, silnice úzké. Autobusová karta na čtyři dny s neomezenými jízdami stojí 12 E, autobusy jezdí velmi často, cca každých 10-15 minut a dostanete se všude. Stáhnete si skvělou apku jejich dopravního podniku SPTC. Ta pozná, kde jste (pokud máte data) a nabídne nejbližší zastávku. Po zadání cíle vyhledá všechna spojení s čísly linek, délku jízdy i mapku trasy. Funguje to perfektně . Samotné autobusy jsou brutálně ojezděné indické TATA, ale jízda je fakt zážitek a místní folklor. Pokud zazvoníte na řidiče, klidně vám zastaví i mimo zastávku. Některé zastávky vypadají jako u nás (s krytou čekárnou), jinde je jen nápis na silnici BUS STOP. Po nástupu jen přiložíte vaši kartičku, pípne to a řidič vám vydá jízdenku. Zastávky jsou časté. Byli jsme velmi překvapeni. Bavilo nás to, časově srovnatelné s řízením auta a mnohem levnější. Pokud ale cestujete s loďákem, do busu vás nevezmou, je v nich málo místa. Maximálně klasický příruční batoh. Každopádně tento druh dopravy doporučuji.

Bus

neomezená karta na 4 dny

appka SPTC

Data.

Pokud chcete být online a nechcete za to dát ledvinu, je nutná místní datová SIM. My si objednali už při žádosti o autorizaci. Stála 20 E a ani jsme ji při běžném používání(mapy,navigace, sociální sítě, hledání na webu) nevyčerpali.

Jídlo

Stravovali jsme se nakupováním v obchodech-sýr , šunka, tuňák, chleba, paštika atd. Večeře jsme řešili v take away, což je takové místní bistro s jídlem do krabičky, které si ale klidně můžete sníst na místě u stolu. Klasické restaurace jsou drahé, jídla se pohybují od 400-500 SR nahoru, nebyli jsme ani jednou. Alkohol je cca dvakrát dražší než u nás, nejdostupnější je místní rum Takamaka.