Sicílie 2021

Pár vět o tom, jak jsme po Covidové pauze obdivovali turistická i neturistická místa Sicilie, jak jsme jeli na Liparské ostrovy a jak nevadilo, že máme díru v letadle. 

18.8. Přilétáme se Smartwings přímým letem z Prahy do Catanie. S výběrem první destinace na Sicílii jsem si chvíli lámal hlavu. Chceme vidět co nejvíce a navštívit Lipanské ostrovy.  Na severu a západě ostrova rádi budeme jezdit vlakem. Na jih a východ je vhodné auto. V Agrigentu jsem z nějakého důvodu sehnal auto 2x levněji než v jiných městech, proto začínáme zde. Catánii necháváme na cestu zpět a z letiště jedem přímo do Agrigenta. Pověst autentické atmosféry příliš nelhala. Z nějakého důvodu je půjčení auta od čtvrtka ještě o polovinu levnější než od středy a stejně bychom dnes již nic většího nepodnikli. Přespáváme v centru, plníme břicha výbornou pizzou a obdivujeme streetartovou výzdobu.

streetart v Agrigentu

19.8. Dopoledne šprtáme nabídky místních fastfoodů a dáváme si Aranchini (rýžové koule plněné masem), jdeme vyzvednout auto  a následuje první koupačka na celkem rušné pláži vedle Scala dei Turchi. Odpoledne se ubytováváme v zahradním domku pod chrámovým okrskem. Doufal jsem, že v pozdním odpoledni ještě stihneme chrámy, ale fronty jsou příliš dlouhé a parkoviště přeplněná. Musím změnit systém plánování, abychom se napříště davům vyhnuli.

bronzová socha Ikara před chrámem Concordie (Harmonie)

20.8.  Po parádní snídani v zahradním altánku jsme u vstupu do údolí chrámů před otvírací dobou (8:30). Chrámy první hodinu obdivujeme jen s několika málo nadšenci a děti to kupodivu docela zajímá. Je to pro ně první dotek antiky (nepočítám Petru, to je jiná soutěžní disciplína).

všudypřítomné opuncie

olivovník

zbytky Heraklova chrámu

Kolem poledne se blíží davy a my pádíme s koupací zastávkou do Selinunte, kde máme zamluvený apartmán na tři noci. Domluva s majitelkou je složitější. Jazykovou bariéru se po telefonu nedaří prolomit. Přestože jsem si docela jist, že jsme na správném místě, domlouváme setkání u turistcentra 5km daleko, abychom se pak společně vrátili zpět. Z ubytka máme pár minut chůze kolem pastevců koz a oslů dlouhou a téměř prázdnou písečnou pláž, kde trávíme večer. A nejen ten dnešní.

Trhy della Vucciria v Palermu

Trhy della Vucciria v Palermu

21.8.  Ráno jedeme do Palerma. Město se nám líbí. Má podobně autentickou atmosféru jako Agrigento.  Obědváme mořské speciality přímo na tržišti na náměstíčku Carraciolo, kde to nejvíc žije. Odpoledne cestou zpět se stavíme v Segestě, kde je v kopcích krásný dórský chrám. Ten už děti zdaleka tolik neoslovuje, ale mají smůlu a musí s námi čekat na podvečerní slunce.

Dórský chrám v Segestě

22.8. Dnes nutím rodinku vstát brzy a slibuji rybí trhy. Včera ráno jsem se byl podívat v přístavu a přivezli mečouny. Nějaký pán si jich naložil do kufru osobního auta asi sedm, což mě dost zaujalo.  Pak nás čeká pláža a poslední dávka antiky. Chrámový okrsek v Selinunte je velkolepý. Trávíme zde pozdní odpoledne a chodíme od chrámu k chrámu. Ondra počítá ještěrky a nevím, jestli si nějakých památek vůbec všiml.

Chrámový okrsek v Selinunte

ranní nákup mečounů

23.8. Z poklidného Selinunte se přesouváme do turistického Cefalu. Vracíme auto, dále budeme využívat pobřežní železnici, která je příjemná a spolehlivá. Opět hrajeme hru s hledáním správce ubytování a pak hrajeme hru další. Tentokrát novou. Snažíme se najít na pláži místo na ručník a vykoupat se. Pravá přeplněná italská pláž je také zážitek, který se má vyzkoušet, abychom měli nárok hodnotit. Ale výhledy jsou tu parádní. Panorama Cefalu se skálou v pozadí za to stojí. Z jednoho historického domu uprostřed města vytéká pramen přímo do moře. Mladíci skáčou z mola. Voda je příjemná a čistá… jen těch lidí by tu mohla být desetina a i tak by bylo narváno. 

Staré město a pevnost v Cefalu

Cannoli - obdoba našich kremrolí

24.8. Ráno dáváme rychlou koupel a přesouváme se vlakem do Milazza a trajektem na ostrov Vulcano. Na ostrově zase chvíli sháníme správce ubytování a pak už prozkoumáváme pláže s černým vulkanickým pískem. Sopka o sobě dává vědět hned kousek za přístavem, kde jsou cítit sirné výpary asi nejvíc. Na východní pláži zase bublají teplé prameny, stačí je jenom pod vodou najít. Je to něco jako mořská přírodní vířivka. Navíc s úžasnou siluetou vulkánu (vulkány se obecně nazývají vulkány podle tohoto ostrova). Vpodvečer šplháme nahoru k sopečnému kráteru. Výpary jsou tak silné, že pěšinou po jedné straně hřebene vůbec nelze projít. Výhledy jsou fantastické jak do kráteru tak na Lipanské ostrovy na obzoru.

ostrov a sopka Vulcano

pohled na Liparské ostrovy

cesta kolem kráteru

25.8. Dopoledne užíváme černé písky a pak se přesouváme na ostrov Stromboli. Již z dálky nás vítá typický sopečný kužel. Škoda, že z trajektů nelze vystoupit na venkovní palubu. Výhledy jsou jenom skrze špinavá okna. Na ostrově nás vítá černá valounová pláž s loděmi vtipně uvázanými k malým pásákům. Ubytováváme se asi v nejhezčím a taky nejdražším penzionu za celou cestu. Ono na Stromboli zase není moc velký výběr. Vše je stejně jako na Vulcanu pohodlně dostupné pěšky. Večerní plavbu s pozorováním gejzírů lávy domlouvám na místě. Stromboli je skutečně aktivní sopka. Každých cca 20minut dochází k erupci. Někdy láva vytéká bočními kanály, jindy tryská přímo z vrcholu. Proto je tu mnoho nabídek organizovaných výletů. Na vrchol se s dětmi nechystáme a volíme výlet lodí kolem ostrova.  Večerní plavba  je divoká. Mladík s námi jede plnou rychlostí mezi kotvícími jachtami a plachetnicemi, pak telefonuje a stejně rychle se vrací pro zapomenutého pasažéra. Pokračujeme  v šesti znovu kolem ostrova k černému lávovému úbočí. Když připlouváme, tak vidíme žhavý rudý potůček. Za chvíli dochází k výbuchu a menší erupci. Brzy se setmí a my několikrát pozorujeme gejzíry lávy.

ostrov a sopka Stromboli

městečko Stromboli

pláž na Stromboli

pláž na Stromboli

pláž na Stromboli

26.8. Lipanské ostrovy jsou nádherné. Jen neradi se vracíme do Mesiny, odkud pokračujeme vlakem do města Taormina. To je další turistické místo dramaticky umístěné 150m vysoko na útesu nad mořem. Ve městě je krásné antické divadlo  s výhledem na Etnu a dole pod útesem jsou malebné pláže, které lákají turisty ve velkém a ke kterým vede z města lanovka. Po ránu zabíráme místo na úzké kose spojující hlavní pláž s maličkým ostrůvkem. Jsou zde oblázky a barevné rybičky. Kolem poledne se přesouváme do centra a přenecháváme náš flek dalším návštěvníkům, kteří již ve frontě čekají, až si budou mít kam složit ručník. Ano tak moc je to tu v sezoně plné.

Taormina

27.8. Zdržujeme se dvě noci, abychom stihli nasát atmosféru všech turistických lákadel a pak již míříme do Catánie, kde trávíme poslední den. Římská divadla jsou vtipně prorostlá novější středověkou zástavbou. Západ slunce s výhledem na Etnu trávíme na věži kostela svaté Agáty nedaleko náměstí se Sloní fontánou. Dole hraje večerní živá hudba.

divadlo v Taormině

zátiší suvenýrů

Elephant fountain v Catánii

29.8. Covidová opatření + poslední prázdninový víkend je nehezká rovnice pro letištní provoz. Obsluha absolutně nestíhá. Fronta je pro jistotu již venku před odbavovací halou. Dovnitř pouští po čtvrt hodinách pouze majitele letenek ne déle než dvě hodiny před odletem. Uvnitř je úplný chaos a není si kam sednout a vlastně ani stoupnout. Jsme docela rádi, když se dostáváme do letadla a usedáme. Po půl hodině již méně rádi přijímáme sdělení od hlavního pilota, že právě zjištěná díra v trupu letadla není nic vážného. Cestující se na sebe rozpačitě koukají, ale nikdo po tom martýriu v letištní hale neprotestuje. Za chvíli nám pilot sděluje, že i místní technik potvrdil, že letadlo může odletět. Ale nic se neděje. Za další půlhodinu nás pilot informuje, že potřebuje ještě potvrzení od techniků z ČR, kterým již odeslal fotky s dírou. Nakonec se dovídáme, že i čeští technici konstatují, že díra není nic vážného a letadlo se dává do pohybu. Díru jsme neviděli a vlastně nevíme o co se jednalo.