SICÍLIE

Pátek 22.září 2017.

V práci padla, tak rychle domů, dát si rychlou sprchu a hurá na letiště. Baťůžky jsou sbalený a připravený, tak není proč se zdržovat. Letí nám to v šest, s hodinovým přestupem v Římě. V Catanii jsme před devátou a snad do půlnoci bydlíme. Nemáme to daleko, necelou hodinku z letiště.

Celých šest dní budeme jedním oknem koukat na sopku a druhým na moře. Naším plánem v této části Sicílie je zdolat nejvyšší činnou sopku Evropy – Etnu, podívat se do Messiny, která je bránou k Sicílii, Taorminu, která je označována za nejhezčí město na Sicílii a taky pláže a koupání a odpočívání…

Na další čtyři dny pak přejedeme na druhou stranu ostrova. Cestou prozkoumáme Syrakusy, město napěchované památkami a rodiště věhlasného matematika Archiméda. Západ slunce už stíháme v našem druhém úbytku, v Sciacce. Na tyto dny máme naplánovanou návštěvu vinařství, ve vinařském kraji Marsala, útes Scala dei Turchi připomínající Antarktidu a samozřejmostí je také vidět věhlasné údolí chrámů u Agrigenta. A taky pláže, koupání a odpočívání..

Mapka navštívených míst pro lepší orientaci

Sobota 23.9.2017

Ráno u snídaně jsme pohledem zhodnotili situaci nahoře na sopce a rozhodli se, že dnes je ten den D. Jdem se tam mrknout. Nač otálet. Z věcí, které jsme v téhle části Sicílie chtěli vidět, byla tahle nejpřitažlivější.

ETNA

Staří řekové ji nazývali „Ohnivá hora“. Měli za to, že pod vulkánem je zasypán jeden z obrů Titánů a výbuchy Etny znamenají, že se obr chystá uniknout. Kouření z hory podle Řeků zase znamenalo, že Kyklopové, kteří mají pod kráterem svoji dílnu, právě kovají pro bohy nové zbraně.

Etna, nejvyšší evropská činná sopka. Její výška se však mění, v roce 1980 měřila 3350 metrů, v posledních letech je přibližně 3323 m. Do 2500 metrů vede lanovka (30EUR).Kdo se chce dostat dál, musí pěšky nebo silným terénním vozem (35EUR). Cesta tu připomíná měsíční krajinu. Všude jsou skály, kameny, hlína a prach různých barev. Tato túra ale není možná vždy. Pokud se vulkán naštve a začne mírně soptit, je vstup k vrcholu zakázán. Není divu, láva o teplotě přes 1000 °C teče jako ohnivá řeka po úbočí a nemilosrdně ničí vše, co jí stojí v cestě. Některé úseky silnic byly zničeny už tolikrát, že si nikdo nepamatuje, kudy původně vedly. Lávě totiž trvá až sedm let, než vychladne, takže se musí postavit o kus dál jiné.

Nejlepším způsobem jak se dostat na Etnu je, jet tam z jižní strany. Autem jsme se dostali zhruba do výšky 1900 m. n. m. Pokračovat k vrcholu jsme mohli buď pěšky, což bylo spíš určeno pro opravdové nadšence vysokohorské turistiky, nebo lanovkou, která nás vyvezla do výšky 2500 m. n. m. Brali jsme lanovku. Nicméně po vyvezení lanovkou jsme stále ještě nebyli na samotném vrcholu. K němu se dá dostat opět dvěma způsoby, pěšky, anebo tam jezdí takové terénní autobusy. Tady opět vyhráli stroje. Dostali jsme se tak do výšky 2920 m. n. m.

Výjimečností Etny jsou si Italové dobře vědomi a snaží se z toho vytěžit co nejvíc. Takže pokud se chce někdo podívat až nahoru ke kráteru, musí za to dostatečně zaplatit. Proto jsou nabízeny výstupy ke kráteru pouze s doprovodem zkušeného průvodce a s náležitou výbavou. V ceně naší vstupenky byl výstup s průvodcem pouze ke kráteru “Crateri barbagallo”. Nicméně i to byl zážitek. Foukal dost silný ledový vítr a i když jsme to předpokládali a byli jsme vybaveni bundami, fakt jsme dost mrzli. Cestou nás nejen hřálo mládí a láska , ale také průrvy v kráteru, ze kterých vycházel horký vzduch. Teplo bylo akorát od nohou, lávová pole, po kterých jsme šli, byly příjemně teplé a hřáli. No není divu, naposledy chrlila lávu a popel letos, začátkem března 2017.

Neděle 24.9.2017

Pro dnešní den volíme odpočinek. Však si ho taky po včerejším výstupu zasloužíme.

Stejně je hnusně. Prší a fouká vítr. To nám to pěkně začíná. Doufáme, že se dnes počasí vyblázní a od zítřka bude krásně. Jdeme se podívat po městě a dát si něco echt italskýho . Když jsme se navečer vraceli všimli jsme si, že vrchol sopky je pod sněhem. Je to vlastně divný. Včera jsme tam stáli a zem byla teplá. Jak je možný, že se tam udrží snih???

Pondělí 25.9.2017

Jedem se podívat na jih Sicílie do provincie Syrakusy. První zastávkou je pláž Spiaggia di Calamosche. Ta je známá svým až panensky čistým jemným pískem a nedotčenou přírodou. To jí zařadilo nejen mezi nejhezčí pláže na Sicílii, ale zároveň i mezi 10 nejkrásnějších pláží v celé Itálii. Často bývá přirovnávána ke Karibiku. Placené parkoviště je cca 15min od samotné pláže. Pláž z každé strany chrání skalnatý mys a omývá ji průzračně čisté moře. Všude kolem je park nebo přírodní rezervace a to hlavně pro množství močálů, které slouží jako místo odpočinku v migraci ptáků. Krátce jsme na útesech poseděli, ale pak jsme se šli raději natáhnout do teplého písku na pláž.

Cestou zpět jsme se zastavili na večeři v Agriturismu Calamosche. Trochu dýl jsme čekali na jídlo, ale stálo to za to. Na západ slunce jsme sjeli na nejjižnější cíp ostrova na pláž Spiaggia Scialai. Duny písku, krásné moře a výhled na ostrov Isola delle Correnti, dělal nejen západ slunce, ale i tuto pláž opravdu výjimečnou..

TAORMINA

Úterý 26.9.2017

Dneska jedem na sever. Jen ale kousek. Do Taorminy. Chceme se podívat na malý ostrůvek nedaleko Taorminy, Isola Bella Taormina, který je také nazývaný “Perla Jónského moře”. Fotky odtud jsou nádherný, tak ho chceme vidět na vlastní oči. Z historie je známo, že tenhle ostrov daroval Taormině král Ferdinand I. v roce 1806. V roce 1890 byl koupen od města paní Florence Trevelyan , která tu postavila malý dům směřující k moři a dovezla exotické rostliny, kterým se daří ve středomořském klimatu. Následující majitelé udrželi ostrov až do roku 1990, kdy byl koupen regionem Sicílie, a byl přeměněn na přírodní rezervaci. Vstupné sem je 4EUR. Ostrůvek je s pevninou spojen úzkou oblázkovou pláží, která je vidět při odlivu. Zahrada byla krásná, hodně členitá a v domě byla nějaká výstava obrazů, plus něco málo z historie. Výhledy z těch teras byly okouzlující. Chvíli jsme zůstali na pláži, ale protože ty oblázky moc pohodlné nebyly, šli jsme do města.

Taormina leží na úpatí hory Monte Tauro nad Jónským mořem a je opravdu krásná. Jestli je na některé své město Sicílie obzvlášť pyšná, pak je to právě tohle, je označované za nejmalebnější město na ostrově. Nejdůležitější a i nejkrásnější památkou v Taormině je řecké divadlo, Teatro Greco, a to i kvůli své nádherné poloze s výhledem na pobřeží i na nedalekou Etnu. Je to přírodní divadlo ze 3. století př. n. l., které je po amfiteátru v Syrakusách druhým největším na Sicílii. Postavili ho řekové a rozprostírá se na ploše 50 x 120 metrů. Předpokládá se, že k jeho postavení bylo třeba odstranit zhruba 100 000 kubických metrů kamene. Například hlediště, v dobách svého rozkvětu, dokázalo usadit asi 5 400 diváků.Do samotného divadla zaplatíte vstupné 10EUR. Do parku, kde je muzeum a archeologická oblast pak 4EUR. Rušnou hlavní promenádou města je Corso Umberto. Viděli jsme i nejužší uličku co jsme kdy viděli. Sotva jí projdete bez toho, aniž byste si odřeli ramena . Promenádou se dostanete na náměstí Piazza 9 Aprile, kde stojí kostel Sant´Agostino, což je gotická stavba z 15. století. Krásná je i věž s hodinami, Torre dell´Orologio, v níž je brána Porta di Mezzo. Rozhodně tohle město stojí za návštěvu.

MESSINA

Středa 27.9.2017

Dnes máme poslední den v téhle části Sicílie. Zítra přejíždíme na její západní část. Zbývá nám vidět sever ostrova. Vybrali jsme Messinu a jsme zvědaví jestli uvidíme samotnou Itálii přes messinskou úžinu.

Víte, že městu Messina se říká “vstupní brána na Sicílii”a že tu najdete největší astronomické hodiny světa?

Ne??? No my taky nevěděli….

Messina je se svými 250 tisíci obyvateli jedním z hlavních center Jónského pobřeží. Vyvíjela se už od svého založení řeckými kolonisty v 8. stol. př. n. l. a velice brzy se rozrostla v město pojmenované Zanklé. Jako přístav i obchodní stanice pak prosperovalo po celá staletí. V 18. stol. bylo dokonce oblíbeným letoviskem, kde si šlechta stavěla honosná barokní sídla s výhledem na Messinskou úžinu. Město ovšem leží v tektonicky aktivní oblasti a zemětřesení jsou zde častým jevem. To nejtragičtější v r. 1908 vyvolalo přílivovou vlnu, která téměř vymazala Messinu z mapy, a jen ve městě jí padlo za oběť asi 80 tisíc lidí. A co neudělalo zemětřesení, dokonala 2. sv. válka. V r. 1943 během masivního bombardování zahynuly další tisíce lidí. Z toho důvodu tady není mnoho historických památek.

My jsme jako první vyjeli do nejvyššího bodu ve městě. Od chrámu Tempio Votivo di Cristo Reje jeden z nejkrásnějších výhledů na město. Chrám byl postaven na zřícenině hradu Matagrifone , podle návrhu Giovanniho Battisty Milaniho v roce 1937. Budova barokního stylu má nepravidelný osmiboký tvar s velkou kupolí. Základem je osm bronzových soch, díla Teofila Raggio, znázorňující ctnosti : víru, naději, lásku, obezřetnost, spravedlnost, vytrvalost, střídmost a náboženství. Ve svatyni jsou pozůstatky 1288 padlých vojáků z druhé světové války. Na věži je zvon vysoký 2,8 metrů s hmotnosti 13 tun získaných z bronzu nepřátelských děl. Je to třetí největší zvon v Itálii. Výhled na Messinskou úžinu a město jsou nádherné.

Další zastávkou je katedrála Duomo di Messina. Pochází z roku 1120 a byla postavena na příkaz normanského krále Rogera II.. Součástí katedrály je zvonice Campanile del Duomo di Messina. Zvonice byla postavena po zemětřesení z roku 1908, který navrhl architekt Valenti a byl slavnostně otevřen v roce 1933. Má výšku 60 metrů a základna ve tvaru čtverce měří 9,6 metrů. Zvonice katedrály obsahuje v sobě složitý mechanismus největších mechanicko-astronomických hodin na světě. V další části směrem k Duomo jsou hodiny z poloviny černé a poloviny zlacené, které se pomalu otáčí a představují fáze měsíce. Nižší disk planetária reprodukuje sluneční soustavu se znamením zvěrokruhu a další disk má trvalý kalendář s mramorovou sochou anděla, který hrotem šipky ukazuje na den. My tu byli 27.9.2017 v 16:50hodin.

Takže jestli to na těch hodinách vidíte, jste vážně dobrý :-)

Tady v Messině jsme ochutnali ty úúúplně nejlepší ARANCINI. Je to sicilské národní jídlo, které má certifikát "Prodotto agroalimentare tradizionale" udělovaný italským ministerstvem zemědělství. Původ této speciality sahá až do doby arabské nadvlády nad ostrovem.

Od zvonice jsme jeli na samotný výběžek Capo Peloro u messinského průplavu. Setkávají se tu dvě moře studené Jónské a teplé Tyrhénské. Nebylo zrovna hezky a foukal silný vítr tak jsme tu dlouho nevydrželi. Pevninská část Itálie byla krásně v dohledu. Měli tu být delfíni, ale my je neviděli. Bylo i po sezóně a všechno kolem bylo zavřené. Takový trošku smutný pohled.

Je čtvrtek 28.9.2017 a náš pobyt tady končí. U snídaně děláme plán na dnešek. Cestou se chceme ještě zastavit v Syrakusách, tam dáme i oběd a pak už hurá na druhou stranu ostrova.

SYRAKUSY

Milovník památek nemůže vynechat Syrakusy, založené v roce 734 př. n. l. osadníky z Korintu, nejvýznačnějším rodákem byl matematik, fyzik, filozof, vynálezce a astronom Archimedes. Jeho vynálezy sloužily pro potřeby jeho rodného města. Právě tady, při koupeli ve vaně, údajně objevil zákon, který nás trápil při hodinách fyziky .

Dnes se Syrakusy dělí na dvě části. Ostrov Ortigia s monumentálním dómem a ruinami Apollónova chrámu odděluje od pevniny most. Ale i na pevnině najdeme hodně antických památek, třeba amfiteátr z doby císaře Augusta, Teatro Greco. Každou první neděli v měsíci je vstup volný. Jinak je vstupné 10EUR. Amfiteátr má průměr asi 138 metrů a 67 řad vytesaných ve skále, ne postavených, ale vytesaných, to přivádí k úžasu. Patří k největším divadlům antického světa. Bylo postaveno v 5. století př.n.l. Kamenné tribuny jsou rozděleny na devět sektorů. Proscénium mělo velké orchestřiště v jeskyni. Divadlo mohlo pojmout až 15 000 diváků. V dávných dobách tu předváděli svá díla Aischylos, Sofoklés a Euripidés.

V rámci vstuného můžete ještě navštívit jeskyni Orecchio di Dionisio, nebo-li Dionýsovo ucho. Jeskyně je vyhloubená ve vápenci, dlouhá 65 metrů, vysoká 23 metrů a až 11 metrů široká a je součástí skalního masivu Latomie. Vchod do ní má tvar ucha a vyznačuje se výbornou akustikou.

Za vlády Dionýsia I. zde bylo zřízeno vězení. Zavřené vězně tady odposlouchávali. Díky tvaru má Dionýsovo ucho velmi dobré akustické vlastnosti, prý zesiluje zvuk až 16krát.

Vedle téhle jeskyně je ještě jedna. Grotta dei Cordari.

Tento umělý lom, je podepřen řadou pilířů, které byly vykopány do samotné skály. Byl po staletí využíván stavebníky pro výrobu lana, kteří tu našli ideální místo kvůli vysoké vlhkosti.

Grotta del Ninfeo – tahle jeskyně je nad Teatro Greco, v jeho nejvyšší části. Název je odvozen od soch Nymf, které ji dříve zdobily. Nyní jsou vystaveny v pařížském archeologickém muzeu Paola Orsiho. V jeskyni je obdélníková nádrž. Voda, která se dostává do jeskyně, pochází ze dvou různých akvaduktů.

A to stále není vše.

O kousek dál je archeologický park Parco Archeologico della Neapolis. Je tu například římský amfiteátr, zbytky starobylého města nebo třeba pohřebiště.

Dost bylo vykopávek, jede se dál…

Opět jsme naletěli naší oblíbené aplikaci gps. Chtěli jsme se dostat co nejblíže katedrále Duomo di Siracusa. Je to Chrám Narození Panny Marie stojí v nejvyšší části ostrova Ortigia. Patří na seznam světového dědictví UNESCO a je opravdu nádherný. Aspoň zvenku, uvnitř jsme nebyli. GPS nás sem vedla uličkami tak úzkými, že jsme se báli potkat i malý hubený Italy. Když jsme dojeli na obrovské náměstí, kam zřejmě ani auta jezdit nemohla, vypli jsme jí. Asi jsme nebyli udivení jen my i ostatní divně koukali. Udělali jsme pár fotek a rychle pryč. Ale naše malé autíčko se fakt vyjímalo na tak obrovském bílém mramorovém náměstí…. :-)))

Rychle jsme ujížděli pryč. Policejní sirény jsme neslyšeli tak to bylo fajn. Sjeli jsme dolu na nábřeží k fontáně Fonte Aretusa. V téhle kašně, která je na břehu moře je sladká voda. Od ní pak začíná promenáda se spoustou krámků a restaurací. Hurá jídlo. Dali jsme si nejen jídlo, ale i kávu, vínko i zmrzlinu. Mňam…

No a teď už mažem na západ do našeho úbytka. Máme to přes 3 hodiny cesty.

Pátek 29.9.2017

Baiarenella Residence. Včera jsme přijeli až za tmy. Nemáme ani tušení jak to kolem vypadá. Děláme ranní kávu a jdem si ji vypít na balkon. A jejda, to jsme ani nečekali. Výhled je překrásný. Venku je azuro tak jdem prozkoumat okolí. Jdeme směrem k moři a najednou se nám otevírá nádherný pohled na moře pod námi. A hned tam vidíme kousek pláže, který si přivlastňujeme po dobu pobytu. Je malá, kamenitá, žlutá a je tu nádherně průzračná voda. Vracíme se pro plavky a zůstáváme tu celý den. Navečer se ještě jedeme podívat do vedlejší vesnice na pláž, kde by měla být i pizzerie. Bohužel je po sezóně, tak ze všech barů a restaurací co tu jsou, byl otevřený jen jeden bar. Dali jsme si tedy jen koktejl a nějakou pochutinu. Už jsme se smířili s tím, že půjdeme spát hladoví, když jsme na zpáteční cestě objevili otevřenou pizzerii. Zvenku moc dobře nevypadala, ale pizza byla výborná.

Sobota 30.9.2017

Dnes bude opět krásný den. I proto, že nás čeká návštěva vinařství DONNA FUGATA

Chtěli jsme si to tu trošku zpestřit. Ne, že bychom neměli dost vína, ale chtěli jsme ochutnat a vidět něco lokálního. Hledali jsme i vinařství, za kterým bychom nejeli přes půl ostrova, tak volba padla na vinařství Donnafugata. A byla to výborná volba. Ukázali nám jak historii, výrobu, tak i sklepy, a nakonec byla i ochutnávka. Objednávali jsme si prohlídku dva dny dopředu a stála 16EUR/os.. Byli jsme ve skupině s partou čtyř kanaďanů. Mimojiné jsme se od nich dozvěděli, že i u nich se pěstuje víno .

A co víc k prohlídce říct….??? To víno bylo fajn. Doporučujeme.

Po prohlídce jsme se šli ještě projít do města. Jednak kvůli hladu a taky kvůli hladině vína v krvi. Narazili jsme cestou na super jídelnu. Záměrně píšu jídelna, protože tam zaplatíte vlastně za talíř a pak už se obsluhujete sami ze švédského stolu. Samozřejmě si můžete objednat i jídlo z jídelního lístku, ale tohle bylo mnohem zajímavější. Jedli jsme....... ŠNEKY :-))))

Západ slunce jsme už viděli u našeho úbytka.

AGRIGENTO

Neděle 1.10.2017

Dnes jsme si řádně naložili. Jedeme se podívat na ty jejich turecký schody a pak taky do údolí chrámů.

Útes Scala dei Turchi, nebo-li schodiště Turků, už “zdálky evokuje lokality typické pro jižní, potažmo severní pól”. To nám napovídá wikipedie. Dále říká, že “nezvyklá barva útesu je dána jeho nerostným složením. Směs jílu a karbonátu, která se nazývá slín, dává kameni jasný čistě bílý odstín.” Sami Italové říkají, že se jedná o zázrak vznášející se mezi nebem a zemí a jsou pyšní na tuto ojedinělost. Název útesu obklopujícího písčité pláže s pozvolným vstupem do moře má logické opodstatnění. Nevšední skalní formace má tvar (i funkci) nepravidelného schodiště. Podle legendy tu své lodě kotvili turečtí piráti a skalní útvar pro ně skýtal jakýsi přirozený úkryt před poryvy nepříjemného větru. Z této skrýše tak mohli lehce vyšplhat a mohli tak plenit přilehlé vesnice a obydlí.

Když jsme přijeli na parkoviště a viděli jsme to množství lidí, kteří chtěli vidět to co my, málem nás to odradilo. Z mapy jsme viděli, že tohle “bílé” pobřeží není jen tady. Kam oko dohlédlo byly tyhle bílé útesy. Kousek jsme popojeli a ejhle, tady bylo prázdno. Sice cesta nic moc, trochu nám to připomínalo cestu k pláži Spiaggia delle Dune na Sardinii, kam nás vedla zkratkou navigace tenkrát v červenci, ale dojeli jsme. A bylo to krásný. Tahle část se jmenuje Fungiteddri. Je to kousek od města Montallegro u parku Riserva Naturale Orientata Torre Salsa.

A je stejně krásná, možná krásnější kvůli absenci množství lidí.

Severní pól? Krkonoše? Proč s sebou nemáme lyže?

Na první pohled to ve vás evokuje chlad vzhledem k tomu, že sněhový odstín útesu připomíná Antarktidu, ale tohle opravdu není sníh. Když jsme přišli blíž, ovanulo nás horko. Pocit doteku byl moc příjemný, byl hladký a teplý. Ale bílí jsme byli až za ušima :-)))

Zůstali jsme na pláži Spiaggia di Torre Salsa až skoro do pěti hodin. To jsme to teda pěkně natáhli. Ale tady je pořád na co se dívat. A udělat tisíce fotek, protože každý nový záběr je samozřejmě lepší než ten předchozí, taky nějakou dobu trvá…

Jedem tedy do Agrigenta do Valle dei Templi, Údolí chrámů, které je plné pokladů…

Archeologická oblast u Agrigenta je unikátní nejbohatším seskupením zachovalých řeckých chrámů na světě. Řekové si tu na svahu skalnatého hřbetu o délce 13 km stavěli své chrámy tak, aby už z dálky při pohledu od moře vytvářely ve zdejší krajině majestátní siluety. Cestou to prostě nemůžete minout. To, co jsou dnes z velké části ruiny a sutiny, kdysi byla chlouba nejen antického Řecka, ale rovněž celého tehdejšího světa. Jsou ukázkou fantastického řeckého umění a architektury. Celý komplex se skládá ze zbytků sedmi svatostánků: Juna, Concordie, Hérakla (Herkula), Dia, Kastora a Polydeukése, Vulkána a Asklépiose.

Tempio di Concordia – Chrám Svornosti – se považuje za nejpůsobivější památku celého areálu a patří k nejlépe dochovaným antickým svatyním na světě. Byl postaven kolem roku 430 př. n. l. a do dnešních dní se dochoval díky tomu, že byl v 6. století přeměněn na křesťanský kostel. Proto se bohužel nezachovalo nic z původní antické výzdoby interiéru. Poslední dvě antické sochy zničil roku 597 biskup Jiří.

Tempio di Giunone – Chrám bohyně Héry – stojí na vrcholu kopce a je zasvěcen ochránkyni mateřství a porodu. Z chrámu se do dnešních dnů zachovala sloupová kolonáda, 25 sloupů, z původních 50. Chrám byl postaven kolem pol. 5. stol. př. n. l., ale roku 406 př. n. l. byl zničen požárem, založeným Kartáginci. Později jej obnovili Římané. Před západním průčelím chrámu byl objeven monumentální obětní oltář o rozměrech 29,8 x 5,25 metru. Mohlo zde být obětováno najednou až 100 volů.

Tempio di Ercole – Herkuluv chrám – je nejstarším chrámem v Agrigentu. Byl postaven kolem roku 500 př. n. l. Do dnešních dnů se z děj dochovalo už jen osm majestátních sloupů. Přesto jsou zbytky kdysi honosné stavby vidět z daleka, jak se vypínají nad údolím, jakoby chtěly vyjádřit legendární Herkulovu sílu. Slavný antický silák je sicilským národním hrdinou, zejména pak v Agrigentu.

Tempio di Zeus Olimpico – Chrám Dia Olympského – dominuje západní části areálu. S jeho stavbou se začalo v roce 480 př. n. l. na počest vítězství nad Kartáginci v bitvě u Himery, avšak nikdy nebyl zcela dokončen. Kromě sloupů navíc střechu nesly i obrovské kamenné postavy, tzv. telamóni. Kopii jedné z nich s názvem il Gigante, uvidíte uvnitř chrámu. Další fragmenty obrů, kteří kdysi stáli vysoko pod násloupím, leží na zemi nedaleko chrámu (měří 7,75 m). Obři nebyli z jednoho kusu, ale skládali se z kamenných bloků a potom je sochaři omítli a nabarvili. Svými rozměry (113 metrů na délku a 36 metrů na šířku) patří tento chrám k největším antickým starověkým stavbám, přestože nebyl nikdy dokončen.

Tempio di Castore e Polluce – Chrám Castora a Polluka – Areál je zakončen svatyní podzemních božstev se dvěma oltáři a takzvaným chrámem Castora a Polluxe. Jeho čtyři sloupy, jsou symbolem Agrigenta. Chrám nechal založit koncem 5. stol.př. n. l. římský konzul Aulus Postumius Albus po bitvě u jezera Regillus, v níž porazil posledního etruského krále Tarquinia Superba. Právě k této bitvě se váže legenda, že když proti sobě stanula Tarquiniova a Postumiova vojska, objevili se před římskou armádou dva jezdci, kteří dovedli Postumia k vítězství. Poté se záhadní jezdci zjevili na Foru Romanu, aby napojili své koně u pramene bohyně fontán a studní Juturny. Zde v nich Římané poznali dvojčata Dioskúrů Castora a Polluka a na místě jejich zjevení nechali vystavět jim zasvěcený chrám, jehož stavba byla dokončena v roce 484 př. n. l.

Údolí chrámů plné pokladů..

Přesně tak jak ho Italové nazývají, tak to i je. Nevím jestli jsme měli málo času, nebo jsme se u každé památky dlouho zastavovali, každopádně jsme prohlídku ukončili se zavírací dobou. Ale co, za svitu měsíce spolu s umělým nasvícením, byly chrámy ještě působivější. Už nám tam ani kafčo neuvařili. Bylo to neuvěřitelné uvědomit si, z jakých kusů jsou jednotlivé chrámy postaveny a to bez jakékoliv techniky dnešní doby.

Každopádně jsme se tímto výletem rozloučili se Sicílii..

Je pondělí 2.října 2017

Týden uběhl jako voda. Je osm ráno a všichni ještě spí. Nebo jsou možná v práci. Tady člověk fakt nikdy neví. Každopádně my máme baťůžky sbalený a před sebou víc jak tři hodiny cesty na letiště.

Užili jsme si to tu. Za ten týden jsme najezdili skoro 2000km. Všechno vidět nejde, ale my jsme spokojený.