Slovinsko
Je to jako s filmem Bohemian Rhapsody- ve chvíli, kdy ho někteří viděli i třikrát, vypravili jsme se na něj i my... :-) Kohokoliv se letos zeptáte kde byl nebo kam se chystá, odpoví "SLOVINSKO".
Cestopis z roku 2019 napsala Peťule
Tak jsme se vypravili i my. V září je prý ve Slovinsku nejhezčí počasí, tak jsme tomu uvěřili a cestu naplánovali na první zářijový týden. Předpověď počasí nebyla zrovna ideální, ale vše je zajištěno už od května, tak prostě budeme doufat- :-) A taky teda doufáme, že zmizí ty davy lidí, co tu byly v předchozích týdnech....
Cesta: Vyrazili jsme v sobotu v půl čtvrté ráno směr Znojmo, Vídeň, Graz, Klagenfurt. Chtěli jsme se vyhnout Karawanken tunelu a také jsme nechtěli najet na slovinskou dálnici (od soboty do soboty by nám nestačila dálniční známka a na ten kousek od rakouských hranic k jezerům to ani nemá smysl). Takže jsme z Klagenfurtu pokračovali na Ferlach a přes Loiblpassky průsmyk jsme přejeli na slovinskou stranu. Stoupání je to strmé, ale žádný adrenalin. A ani ne za půl hoďky jsme se ocitli v koloně aut v Bledu.
1. den - Náš první cíl bylo jezero Bohinj a Korita Mostnica, soutěska nedaleko Bohinjského jezera. Zaparkovat se dalo na dvou parkovištích před Starou Fužinou - první parkoviště vpravo u silnice láká nabídkou stání za 15 eur / den, kterou ignorujeme a dáme se doleva, kde se nachází další parkplatz. 3 eura za hodinu nejsou o nic lepší, ale v tuto chvíli se nám to vyplatí víc. Jsme zde 31.8., od 1.9. začíná "mimo-sezona" a taxa za hodinu se sníží na 1,5 eura. Od parkoviště vede cesta přímo k Bohinjskému jezeru a podél značené cesty jsme se vydali k průsmyku. Směrem zpět do Staré Fužiny jsme šli úplně sami, kolem neskutečně průzračné řeky. Těsně před soutěskou se objevil stánek, kde "milá" slečna vybírala vstup 3 eura / osoba. Nezbývá než zaplatit a jít dál. Jedná se o okruh, tajže se cca po 45 minutách vracíme zpět ke stánku a stejnou cestou směr Stará Fužina. Ještě vymácháme nohy v jezeře a vydáme se hledat Nemški Rovt, kde máme zaplacené ubytování na 5 nocí v pensionu Resje. Vzhledem k tomu, že rezervaci jsme dělali už na konci května, cena nebyla nijak vysoká a tak na nás čeká klidný pension s velkými pokoji a báječnou snídaní.
2. den - Dnes je v plánu jezero Bled a jeho okolí. Auto jsme nechali zaparkované před Bledem (ve směru od Bohinju), je zde malé odpočívadlo s cca 6 parkovacími místy zdarma. Jinak parkování v Bledu vyjde přibližně na 10 euro / den. Kolem silnice jsme došli do městečka Bled a dali se hned doleva podél jezera, směr camping Bled. Cestou jsme samozřejmě udělali asi tisíc fotek ostrůvku s kostelíkem a hradem v pozadí. Kousek před campingem už nás cedule navádí do lesa, kudy stoupáme na Malou Osojnici. Cesta nahoru trvá asi půl hodiny a výhled je nádherný. Po sestupu zpět jsem si dali v kempu báječnou zmrzlinu a pokračovali dál. Chtěli jsme se podívat kolem hradu, nicméně bez zaplacení vstupu 11 euro na osobu nás vůbec nepustí do areálu. V nedalekém kostelíku jsme přečkali krátkou přeháňku a čas využili k dalšímu plánu. Místo přeplněného Vintgaru se vydáme do soutěsky Pokljuška, jedeme tedy směr vesnička Krnica. Vydali jsme se směrem nahoru, na rozcestí doleva ke Galeriji, prošli jsme po dřevěném můstku mezi skalami....a tady se rozchází varianty, kdo může za to, že jsme se vydali jinam, než jsme měli. :-) Okruh jsme nakonec nedokončili i kvůli dešti, který nabral vytrvalý spád. Ještě jsem na rozcestí vyšplhali jeskyní nahoru, kde je krásný výhled na Karawanky, a pak už jsme hnali dolů. I když jsme nešli celou trasu jak jsme měli, rozhodně je to kus přírody, který rozhodně stojí za vidění.
3. den - Předpověď počasí nám trošku kazí plány, s deštěm a bouřkou v zádech se nám na kopečky nechce, a tak zvolíme úprk do 100 kilometrů vzdáleného Bovce. Vezmeme to "spodem" přes Tolmin, kde kus za Kobaridem vyvěrá 106 metrů vysoký vodopád Boka. Když je hodně vody, musí to být nádhera a hukot. V našem případě se vodopád na fotkách dá jen tušit, ale aspoň jsme si protáhli nohy cestou na vyhlídku. Pokračujeme směr Bovec, konkrétně do kempu Vodenca, kde necháme auto a vyrazíme na trasu Lávky přes řeku Soču. A je to nádhera.... z kempu Vodenca se dáme dolů do spodního kempu, kolem restaurace Liza a doprava, kde je první lávka přes řeku Koritnice. Za lávkou se dáme doprava, kolem soutoku řek Koritnice a Soči a máme přejít další lávku....a ta je pro havarijní stav zavřená. :-( Už to vypadá, že se bude opakovat včerejší scénář s nepovedenou trasou, ale tady vlastně není co zkazit. Prostě pokračujeme dál, přecházíme jednu lávku za druhou, kocháme se krásnou přírodou a držíme se směrem na Čezsoču a Bovec, kam taky nakonec dojdeme (za doprovodu mohutného deště a bouřky). Odtud je to do kempu už kousek.
4.den - Předpověď počasí vypadá dobře, pohled z okna ještě líp, takže vyrážíme. Cílem je vrchol Viševnik (2050 m.n.m). Jedeme přes planinu Pokljuka do vesnice Rudno Polje. Zde necháme auto a vyrážíme vzhůru podle směrovek. Je to cca jen 4 kilometry, ale převýšení je asi 800 m, takže pod vrcholkem lezu po čtyřech. Počasí je fajn, ale okolní vrcholky jsou zahaleny mlhou, tak jen tušíme Triglav. Z vrcholku pokračujeme cestou, která podle mě cesta rozhodně není, a to k Srenjskemu prevalu, nad kterým se dáme doleva, směr Rudno Polje. Po chvíli cesty nám směrovky dávají na výběr - rovnou do Rudno Polje nebo pokračovat přes planinu Konjscica. Samozřejmě volíme tu delší cestu, přes planinu. Je to krásná trasa, nikde nikdo, ticho nebo jen zvuk kravských zvonců. Někde u chaty na planině se dá sejít doleva dolů a napojit se na cestu do Rudno Polje. To jsme nevěděli a odbočku přešli, takže z toho nakonec bylo krásných 21 kilometrů. :-)
5. den - Tak nějak tuším, že včerejší výšlap byl jen rozcvička na dnešek. A taky že jo... Probouzíme se do mlhavého rána, což nás malinko zviklá, ale jen na chvíli. Program je jasný, předpověď počasí i přes mlhu dobrá, tak vyrážíme směr Ukanc. Dnes je v plánu dolina Triglavskich jezer, kam se vydáváme po shlédnutí vodopádu Savica. Jdeme směrem Črne jezero, asi dvou a půl hodinový strmý výšlap, zakončený lehkou ferratou. Odměnou je po 15 minutách chůze po vrcholu Črne jezero, ve kterém je - jak jinak - málo vody. :-) I tak má jezero v nadmořské výšce 1 294 m.n.m. obklopené lesy neuvěřitelné kouzlo. Od jezera pokračujeme na Koču pri Triglavskich jezerich. Cesta není nijak náročná, zabere cca hodinu a půl a ještě je potřeba nastoupat 400 výškových metrů. Výhled, který se nahoře naskytne na Dvojne jezero, je jako z pohádky. Chata je otevřená, kromě točeného piva a limči nabízí i něco k zakousnutí. My se spokojíme s nabídkou piva, posvačíme z vlastních zásob a vyrazíme směr Dóm na Komni, kam je to asi 2 a půl hodiny cesty. Cesta vede po hřebenu po kamenité cestě, chvíli klesáme a pak zase stoupáme, přejdeme asi 3 vrcholky, kocháme se výhledy a začínají nás trošku bolet nohy (mně teda jo :-) ). Až k chatě dojít nemusíme, kousek pod ní už vidíme směrovku Koča na Savici, kde nás čeká zaparkované auto, a tak můžeme zahájit asi dvouhodinové klesání.
6. den - Čas na přesun. Po snídani vyrazíme směr Škofja Loka a dále do Ljublaně. Zde necháme auto na parkovišti Tivoli II (0,6 euro za 2 hodiny a za každou další hodinu 0,6 euro). Procházíme parkem Tivoli směrem k Prešernovu náměstí, na Plečnikově tržnici nakoupíme nějaké drobnosti a jdeme vzhůru na Ljublaňský hrad. Což po včerejším výšlapu není vůbec jednoduché. :-) Ještě chvíli se motáme v malebných uličkách a pak zamíříme dále na jih, do Piranu. Zde chceme strávit poslední část dovolené, užít si moře, relax a sluníčko. Až do Ljublaně byla cesta bez dálniční známky úplně v pohodě, nyní je ale cesta bez známky skoro o hodinu a půl delší. A cesta zpět bude rozhodně příjemnější po dálnici. Tak tedy kupujeme známku a hurá směr moře... Přijíždíme před městečko Piran, kam je vjezd automobilům zakázán. Projedeme přes závoru, což znamená, že máme 15 minut na to, abychom našli ubytování, vyndali zavazadla a vrátili se zpět (čest tomu, kdo to dá :-) ). Náš Guesthouse ve spletitých uličkách nakonec najdeme, i když s pomocí místních, po návratu k parkovacímu domu zaplatíme 3 eura jako poplatek za vjezd na hodinu, zaparkujeme v parkovacím domě a podél moře jdeme zpět do městečka. Teď už vím, že jsme se měli vykoupat v moři...
7. den - V noci pršelo, ráno dost foukalo a od půl druhé odpoledne lilo a lilo. Z relaxu u moře nebylo nic. Stihli jsme alespoň vylézt na věž kostela sv. Jiří, odkud je nádherný výhled po okolí, po pobřeží jsme došli do vedlejšího letoviska a prokřižovali jsme uličky středověkého Piranu. Část odpoledního deště jsme strávili nákupem suvenýru a pak už jen vyhlížením sluníčka. Nakonec se počasí trošku umoudřilo a mohli jsme jít obhlédnout po druhé straně pobřeží další letovisko, Portorož.
8. den - Týden utekl jako voda a tak nezbývá než sbalit věci, suvenýry a vydat se směr domov. Tentokrát rovnou vzhůru, tedy přes Maribor a dále přes rakouský Graz a tak dále... :-)
Jak se ti cestopis líbil?
Peťule procestovala 19 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.