Sofie a okolí - 3 a půl dne na objevování krás Bulharska

Sofie a okolí – 4 noci, 3 a půl dne čistého času na objevování Bulharska :)

Úvod

Když jsem úplnou náhodou narazila na levné zpáteční letenky z Bratislavy do Sofie na konec července na čtyři noci, navíc se skvělými časy odletů, neváhala jsem ani hodinu a čtvrt ;) a letenky si s nadšením koupila. Neplánovala jsem sice do Bulharska úplně jet, ale toto byla nabídka, které se nedalo odolat. Jak se však odlet blížil, nějak se mi přestalo chtít cestovat… Znáte to, někdy se člověku chce a někdy se chce prostě míň. No a mně se nechtělo vůbec, a to až tak, že jsem vážně uvažovala, že nechám letenky propadnout (stály jen 16 €, takže by to zas tak nebolelo). Nakonec jsem si ale řekla, že by to asi byla škoda – čas jsem měla, vymyšlený program víceméně taky, ubytování taky a tak že „chtě nechtě“ pojedu. Ještěže jsem to udělala a nezůstala doma! Bylo to skvělé.

1. den: přílet, ubytování se, centrum Sofie

V pozdnějších odpoledních hodinách přilétám do hlavního města Bulharska, Sofie. Terminál 2, na který přilétáme, je jen pár metrů od vchodu do metra – vyjdete z letištní haly, zabočíte doleva, ujdete pár desítek metrů a jste u vchodu do metra. Ještě na letišti si chci vybrat nějakou hotovost, ale bankomat po mně chce poplatek, což odmítám a jdu dál. U vchodu do metra u automatu na jízdenky je další bankomat, ten už po mně poplatek nechce, takže mise výběr z bankomatu je tentokrát úspěšná. Kupuju si za 1,6 leva jízdenku a jedu do stanice Serdika, která je víceméně v centru města a odtud pokračuji do svého ubytování Smart Hostel Sofia. Ubytování jsem vybírala jen pár dní před odjezdem a v podstatě jsem měla tři kritéria – cena, poloha poblíž centra a taky hodnocení na Bookingu ideálně alespoň 7,5. Toto vše hostel splňoval. Bydlela jsem ve sdíleném pokoji a za 4 noci zaplatila 867 Kč. Zpětně mám z hostelu poněkud rozporuplné pocity, příště bych nejspíš zvolila jiné ubytování. Každopádně žádná hrůza to nebyla a hlavně jsem se tam seznámila s několika fajn lidmi a s jedním z nich, se Švýcarkou Marií, jsme se domluvily a vyrazily následující den společně na mnou plánovaný výlet do hor Vitoša, které jsou hned vedle Sofie.

Po ubytování se jsem se večer šla projít chvíli do centra města. (Ne)překvapilo mě extrémní množství holubů na mnoha místech, poházené odpadky, neudržované domy i u úplného centra města, a taky skutečnost, že skoro všichni kouří, partičkami sotva 10letých kluků posedávajících v parcích počínaje. Mile naopak působilo hodně pouličních umělců, zpěváků a krásné výhledy z centra města na pohoří Vitoša.

Popisu Sofie jako takové se věnuji ke konci cestopisu, zde jen pár fotek z večerní procházky:

Tramvaj v centru Sofie

Bernard a menu místní restaurace

Divadlo

Largo = náměstí + komplex vládních budov, postavených v socialist. klasicismu

Sofie

2. den: Vitoša

Druhý den dopoledne jsme s Marií vyrazily do hor Vitoša. Jely jsme metrem ze stanice Serdika do stanice Vitosha, kde jsme plánovaly přesednout na autobus č. 66 a jet až na konečnou, tj. na zastávku Hotel Moreni. Bohužel, na autobus jsme musely čekat 44 minut (čas příjezdu autobusu ukazuje vždy informační tabule na zastávce), ale aspoň jsme si čekání zpříjemnily v nedaleké kavárně. Povzbuzeny kávou jsme poté došly zpět na zastávku, nasedly do autobusu a dojely k cca půl hodiny (orientačně, nejsem si přesným časem jistá) vzdálené konečné zastávce Hotel Moreni, kde jsme si vyfotily časy odjezdu autobusu zpět do Sofie – foto níže.

Neměla jsem výlet nijak přesně naplánovaný, věděla jsem jen, že se chci dostat na Černý vrch (Cherni vrah, 2290 m.n.m.), nejvyšší vrchol pohoří. Až téměř k vrcholu jezdí lanovka, ale z naší strany tam byl jen nefunkční vlek bez sedaček, tudíž bylo třeba si to vyšlápnout po svých. Na vrcholu jsme svačily a vychutnávaly si pěkné výhledy a téměř liduprázdno. Já jakožto průvodce, vybavena skvělou a pro mě osobně na výlety zcela nepostradatelnou aplikací mapy.cz jsem rozhodla, že dojdeme po modré na zastávku Zlatnite Mostove. Neměly jsme zjištěné odjezdy autobusů a ani jedna jsme neměly data, abychom to zjistily, ale řekly jsme si, že to prostě riskneme a že nějaký autobus snad pojede. Nepotkaly jsme skoro ani nohu a měly tak rozlehlá vřesoviště, louky a lesy jen pro sebe – paráda. Po cestě se také nachází několik útulen a domů, které by se daly použít ke schování se před deštěm nebo i na přespání (konkrétně jedna byla opravdu útulná, v dalších bych spala jen v případě nouze nejvyšší). Část naší cesty prochází přírodní rezervací Torfeno Branishte, založené v první pol. 20. století za účelem ochrany rašelinišť pohoří Vitoša.

Začátek výletu

Po cestě na Černý vrch

Výhledy z Černého vrchu

Cesta dolů - pohled na Černý vrch

Cesta dolů

Docházíme k zastávce Zlatnite Mostove a autobus nám jede za pár minut, takže paráda. Odjezdy autobusu z této zastávky do Sofie můžete najít ve fotkách výše. Zde pak posílám celou trasu našeho výletu od hotelu Moreni, kdyby se chtěl někdo inspirovat: https://mapy.cz/s/bekelosotu

Po cestě autobusem zpět do Sofie vysedáme na okraji Sofie na zastávce Skiorkata a jdeme do cca kilometr vzdáleného pravoslavného Bojanského kostela, zapsaného pod UNESCO. Bohužel už přicházíme po zavírací době. Nasedneme tedy na bus č. 64 a jedeme ke stanici metra Vitosha.

Toto je asi jediná věc, kterou bych ve svém programu v Bulharsku zásadnějším způsobem změnila – obrátila bych směr výletu, tj. jela bych ráno k Bojanskému kostelu, abych stihla prohlídku, poté pokračovala busem k zastávce Zlatnite Mostove a odtamtud šla přes Černý vrch k hotelu Moreni. Bojanský kostel je totiž na kraji Sofie, takže dostat se k němu z centra nějaký čas zabere a v další dny už mi tak na jeho prohlídku nezbývalo bohužel příliš času, takže jsem jej vypustila. Další důvod proč otočit směr výletu je, že kousek nad hotelem Moreni je Aleko hut, kde měli bufet/restauraci s velmi chutně vypadajícími bulharskými jídly. My jsme tam nejedly, protože to bylo hned na začátku našeho výletu a neměly jsme v tu chvíli hlad.

Přicházíme zpět do hostelu a já zjišťuju, že mně někdo vzal oblečení, které jsem nechala pohozené na posteli. Hledám je všude po hostelu, ale nikde nic. Na recepci taky nic neví, ale slibují, že prý budou prohledávat popelnice u hostelu… Souhlasím, co víc můžu dělat. :/ Ztracené oblečení mi poněkud kazí náladu, kterou si jdu spravit do nedaleké restaurace. Tam mi náladu kazí podruhé, protože nemají musaku (na menu ji měli den předem) a hlavně nemají bulharské pivo, ale jen české a německé. (Mimochodem, české pivo je v Bulharsku očividně hodně populární.) Objednávám si tedy šopský salát, bílé víno a palačinky a dávám se do řeči se sólo cestovatelem z Německa, sedícím u vedlejšího stolu. Přichází mi zpráva z hostelu, že moje oblečení se našlo v prádelně, což mi opět zlepšuje náladu a šopák a víno vlastně taky, takže je zase vše v nejlepším pořádku. :) Ještě rychle doladím program dalšího dne a jdu (se pokusit) spát.

3. den - Plovdiv

Ráno vyrážím na vlak do Plovdivu, druhého největšího bulharského města. Stejně jako tomu bylo s výletem do Bulharska jako takovým, i zde váhám až do poslední chvíle, jestli jet – sice je to prý moc pěkné historické město, ale docela mě odrazuje vidina celkem šesti hodin strávených ve vlaku. Nemám ale žádný lepší program, a tak nakonec jedu. A, stejně jako s celým výletem do Bulharska, i zde musím říct – ještěže jsem jela! Jednak cesta vlakem je už sama o sobě skvělý způsob, jak vidět více z Bulharska, a hlavně – Plovdiv je opravdu nádherný! Rozhodně doporučuju sem zajet, jste-li v Sofii a máte-li den k dobru.

Jedu vlakem v 8:20 a platím necelých 10 leva za jednosměrnou jízdenku. Vlak žádná velká krása, je podobný takovým těm starým zatuchlým vlakům ČD a hlavně je celý posprejovaný. Mám ale štěstí, u jednoho z mála neposprejovaných okýnek je volné místo, takže o výhledy nepřijdu. Čekají mě tři hodiny jízdy a moc se těším na to, že uvidím bulharskou krajinu z vlaku. Nejvíc ze všeho mě z celé cesty upoutá až neuvěřitelné množství polo/rozpadlých, s okny vymlácených a trávou a stromy prorostlých budov všech velikostí (včetně několika obrovských továrních komplexů). Je to smutný pohled.

Cesta vlakem

"Můj" vlak

O čtvrt na 12 přijíždím do Plovdivu a jdu do cca 2,5 km vzdáleného „Starého Plovdivu“ (Old Plovdiv). Malá odbočka – pokud byste od nádraží šli ulicí Ivan Vazov, doporučuju stavit se v jednom velmi příjemném „zdravém baru“, kde mj. dělají skvělé čerstvé džusy, koktejly a smoothies. :) Přesnou adresu nevím, ale je to až skoro na konci ulice po levé straně.

Do starého města vcházím ulicí Petko R. Slaveykov a jdu tak nějak kam mě nohy vedou. Kromě jiného obdivuji v tomto pořadí:

pravoslavný kostel Sv. Nedelya
dům Georgiadi z r. 1848, postavený v revivalismu (silně doporučuju navštívit, je tam moc zajímavé muzeum o historii Plovdivu a Bulharsku a taky velmi milá paní na pokladně, která umí česky :) )
byzantskou pevnost, postavenou r. 5 – 6 (!) našeho letopočtu
etnografické muzeum – to obdivuji jen z venku, po důkladné prohlídce muzea o historii Plovdivu už bohužel nemám dostatek energie na návštěvu dalšího muzea
kostel sv. Konstantina a Heleny
římský amfiteátr Philippopolisu (dnešní Plovdiv = někdejší Philippopolis) – jedno z nejlépe zachovaných římských antických divadel na světě; postavené v prvním století našeho letopočtu za císaře Traiana
římský antický stadion Philippopolisu – sportovní stadion z druhého století našeho letopočtu postavený za císaře Hadriana, jedna z největších a nejlépe zachovalých staveb z doby Římské říše na Balkáně; místo zde bylo až pro 30 tisíc diváků
mešitu Dzhumaya – nachází se hned vedle římského stadionu; a ve stejné podobě zde stojí od r. 1435, kdy byla postavena za sultána Murada II.
Odeon Philippopolisu – někdejší starověká římská radnice a také divadlo; stavba komplexu začala ve 2. století za císaře Hadriana
fórum Philippopolisu – římské fórum, někdejší centrum veřejného, obchodního, administrativního a náboženského života; počátek stavby se datuje do prvního století našeho letopočtu (za císaře Vespasiana)

Plovdiv

Starý Plovdiv

Kostel sv. Nedelya

Jdu zpět na vlak – od fóra je to na nádraží cca 20 minut chůze – a v 17:59 jedu pro změnu velmi posprejovaným vlakem zpět do Sofie (a opět mám štěstí a podaří se mi ukořistit místo u neposprejovaného okýnka). Do Sofie přijíždíme kolem 21. hodiny.

Jsem opravdu velmi ráda, že jsem do Plovdivu jela. Dokázala bych si představit se v těch krásných starých uličkách toulat mnohem déle a obdivovat je. Dalším plusem bylo, že – přestože byla letní sezóna – nebylo tam moc lidí. Hádám, že naprostá většina návštěvníků Bulharska byla tou dobou někde v Primorsku nebo Zlatých Píscích. Nic proti koupačce u moře, ale toto je přece mnohem lepší způsob, jak trochu hlouběji poznat Bulharsko! Opravdu doufám, že jsem v Plovdivu nebyla naposledy. Příště bych tam chtěla být určitě déle a poznat Plovdiv více – tentokrát to bylo jen takové velmi povrchní seznámení se s tímto překrásným městem.

Historické okénko:

Plovdiv hrál velmi důležitou roli také v moderních dějinách. Za vlády Osmanské říše (pod jejíž nadvládou bylo Bulharsko od r. 1396 až do r. 1878) bylo město ústředním bodem bulharského národního hnutí a přežilo jako jedno z hlavních kulturních center bulharské kultury a tradice. V roce 1876 potom město hraje důležitou roli v tzv. Dubnovém povstání proti Osmanské říši. Povstání bylo potlačeno a na 30 000 Bulharů bylo Turky zabito (blízko Plovdivu bylo údajně zmasakrováno na 15000 lidí). Krvavé potlačení tohoto neúspěšného pokusu o zbavení se turecké nadvlády vyvolalo ve světě ostré odsouzení – chování Turků kritizovali např. Oscar Wilde, Charles Darwin či Victor Hugo. Dubnové povstání vedlo k tomu, že jednotlivé státy začaly volat po reformě Osmanské říše. Povstání bylo také jednou z příčin vypuknutí Rusko–turecké války, kterou Turci v r. 1878 prohráli, následkem čehož nastalo znovuustanovení bulharského státu a po pěti stoletích konec osmanské nadvlády.

Dále v Plovdivu proběhl tzv. Plovdivský převrat, jedna z klíčových událostí v moderních dějinách Bulharska – vzpourou v Plovdivu došlo v roce 1885 k sjednocení dvou bulharských států (Bulharska a Východní Rumélie).

A v neposlední řadě byl Plovdiv r. 2019 vyhlášen evropským hlavním městem kultury. :)

4. den - sedm rilských jezer, Rilský monastýr

Tato dvě místa pro mě byla už od počátku jednoznačná priorita, co chci v Bulharsku vidět. S ohledem na program dalších dní jsem věděla, že je musím stihnout v jeden den. Nakonec jsem se rozhodla pro výlet organizovaný společností Rila Shuttle za 45 €. V ceně je doprava minivanem ze Sofie ke spodní stanici lanovky u jezer, dále doprava z tohoto místa k Rilskému monastýru a poté zpět do Sofie.

Obvykle se podobným organizovaným zájezdům vyhýbám (protože moc lidí, nesvoboda, přemrštěná cena), ale v tomto případě jsem došla k závěru, že to je pro mě jediný v úvahu připadající způsob, jak obě místa vidět. Veřejnou dopravou se sice k jezerům dostanete, ale je to s několika přestupy, takže jsem to vzhledem k času zavrhla prakticky hned, navíc od jezer by bylo velmi obtížné, ne-li nemožné, se dopravit dále k Rilskému monastýru.

Při online platbě zájezdu jsem si všimla, že je možné zadat také promo kód pro získání slevy. Hodila jsem klíčová slova do Googlu, klikla na první odkaz a zkusila kód na slevu zadat. K mému překvapení kód fungoval a já tak ušetřila krásných 2,25 € :). Odkaz na Rila Shuttle zde: https://www.rilashuttle.com/ a na zmíněnou slevu zde: https://www.andrey-andreev.com/e...rom-sofia/

V 7 ráno u katedrály sv. Alexandra Něvského nás tedy vyzvedávají dva minivany Rila Shuttle. Celkem nás jede nějakých 25 lidí. Bobby, řidič našeho minivanu, mluví velmi dobře anglicky a neustále s námi komunikuje. Já sedím vedle dvou Britů, kteří se se mnou dají do řeči a víceméně celou cestu si povídáme, je to fajn.

V 8:45 přijíždíme k parkovišti u spodní stanice lanovky. Mám tři možnosti: buď si to vyjít a sejít celé pěšky, nebo si koupit jednosměrnou jízdenku a druhým směrem jít, nebo si koupit obousměrný lístek. Moc dlouho neváhám a s ohledem k tomu, že mám na prohlídku jezer jen omezený čas, si kupuji obousměrnou lanovku za 25 leva. Neměnila bych – ušetřilo mi to energii a zejména čas, který jsem tak mohla věnovat prohlídce samotných hor a jezer. Lanovka jede cca 20 minut.

Od horní stanice už jdu sama – výlet je to tedy sice organizovaný, ale po horách a monastýru už chodí každý sám, jak chce. To mi naprosto vyhovuje. Trasa doporučená od Rila Shuttle mi přijde zbytečně krátká a tak si ji prodloužím. Jdu přesně takto: https://mapy.cz/s/gamedesuju Jdu poměrně svižně, ale na několika místech se zastavuji a docela dlouho se kochám – odhaduju, že kocháním jsem celkem strávila tak minimálně půl hodiny. Jdu na lanovku a naprosto krásně na čas, 5 minut do odjezdu v 15 hodin, přicházím na parkoviště.

Pár poznámek k výletu: po cestě jsou dvě možnosti dočepování si výborné horské vody (jsou víceméně u sebe, znázorněno číslem 3 na mapě výše) – hodí se vědět, aby s sebou člověk netahal zbytečně těžký batoh jako třeba já. ;) Vzhledem k tomu, že nahoru vede lanovka, je potřeba počítat s relativně dost turisty a případně také s delší frontou na lanovku.

Času bylo podle mě tak akorát – určitě bych se teda dokázala ještě déle kochat, ale stačilo to i takto. Stihla jsem vše tak, jak jsem chtěla. Pokud se chcete stavit na chatě u lanovky a něco si dát, je třeba výlet zkrátit.

Sedm rilských jezer

Pokračujeme minivanem dále k Rilskému monastýru, kam přijíždíme krátce před 16:45. Monastýr je dechberoucí. V 17 hodin začíná bohoslužba, takže máme i možnost pozorovat modlitby odříkávající pravoslavné mnichy a řeholníky. Uvnitř monastýru se nesmí fotit.

Celkový dojem mi jen trochu kazí neúcta mnoha návštěvníků k tomuto posvátnému místu. Například:

Na dveřích je cedule, že dovnitř nesmí ženy v tílku a oděvu nad kolena. Během těch pár desítek minut, co jsem uvnitř, musí jeden pracovník kláštera nahánět tak asi 15 paní, kterým přináší šátky na zahalení se.
Během odříkávání modliteb kněží jedné rodině asi pětkrát pípne mobil.
Na překrásných freskách zvenku kláštera jsou vyryté nápisy a propiskou nakreslená srdíčka.
Na dvoře hned u kláštera to v jednom místě velmi výrazně zapáchá močí. (Pravoslavný mnich to asi nebyl… :/)
Po skončení bohoslužby jeden mnich vychází ze dveří kláštera, načež si ho jedna turistka ze vzdálenosti asi pěti metrů zcela bezostyšně fotí.

Je mi z toho smutno. Vůbec bych se nedivila, kdyby Rilský monastýr pro veřejnost zavřeli.

Rilský monastýr

Historické okénko: Monastýr byl založen v 10. století svatým Ivanem Rilským, řeholníkem a následně poustevníkem, který učinil za svého života několik zázraků – uzdravil modlitbami mnoho nemocných lidí. Jeho ostatky jsou v současnosti v Rilském monastýru, kde jsou uctívány a nadále údajně uzdravují nemocné. Svatý Ivan Rilský je považován za patrona Bulharska a za nejdůležitějšího svatého bulharské pravoslavné církve. Na počátku 19. století byl monastýr zničen rozsáhlým požárem a následně znovuvybudován do podoby, ve které je dnes. V roce 1983 byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO.

V 18 hodin odjíždíme směr Sofie, kam přijíždíme pár minut před 20. hodinou. Řidič Bobby vykládá spoustu zajímavých věcí o Bulharsku, ale slyším jen útržky, protože sedím moc daleko od něj. Škoda.

Večer se jdu projít po velmi rušné Vitosha Boulevard, místním Václaváku. Jdu do restaurace, kde je úplně plno, ale přisedávám si k dvěma mladým Bulharkám, které mně to samy nabídnou. Jsou velmi milé, dají mně ochutnat bulharské jídlo, které si objednaly a doporučí mně, co typického bulharského si mám objednat já. Také se zmíní, že končí střední školu a že se chystají studovat v zahraničí, stejně jako většina mladých Bulharů. Zahraniční školy jsou prý lepší a i v samotném Bulharsku více uznávané než bulharské školy. Dívky se loučí a odcházejí, já dojídám a platím po celou dobu velmi kysele se tvářícímu číšníkovi, který se ani neobtěžuje s poděkováním za dýško.

5. den - Sofie

Dopoledne se přidávám k Free Sofia Tour – cca dvouhodinové prohlídce Sofie s místním průvodcem. Velmi zajímavé, určitě doporučuju! Více info zde: https://freesofiatour.com/

Sympatická průvodkyně Viki nám říká zajímavosti o svém rodném městě. Pár střípků, co si pamatuju + to, co jsem si dohledala (psáno ve směru prohlídky):

Sveta Nedelya – Kostel původně z 10. století, několikrát přestavěný. V roce 1925 sehrál smutnou roli v bulharských dějinách – za pomoci 25 kg výbušniny se skupina bulharských komunistů pokusila zavraždit zde krále Borise III. během pohřbu generála Georgieva (mimochodem zavražděného komunisty). Král se prý při příjezdu do kostela opozdil, a díky tomu přežil. Takové štěstí však nemělo dalších přibližně 200 lidí, převážně bulharská politická a vojenská elita.
Socha Svaté Sofie – Byla postavena v roce 2000, dle průvodkyně na oslavu toho, že svět neskončil posledního dne roku 1999, jak prý Bulhaři věřili. Na stejném místě byla kdysi socha Lenina. Socha Sofie vzbuzuje mnoho kontroverzí, např. se prý jedná o italskou dívku, která tak nemá s Bulharskem nic společného. Také je Sofiino oblečení na něčí vkus poněkud moc odhalující.
Archeologický komplex Serdika – Postavený v rozmezí 1. - 6. století našeho letopočtu, umístěný mj. hned u vchodu do metra u stanice Serdika; částečně podzemní. Dle průvodkyně se právě u metra nacházela obydlí římské honorace.
Mešita Banja Baši – Dnes jediná sofijská mešita a zároveň jedna z nejstarších na celém Balkáně. Byla postavena v 16. století v dobách osmanské nadvlády.
Sofijská synagoga – Dostavěná v r. 1909. Jedná se o největší synagogu na Balkáně a třetí největší v celé Evropě. Synagogu jsme bohužel viděli jen z dáli a na návštěvu už mi nezbýval čas. Snad příště…

Malá odbočka – přestože bylo za části 2. světové války Bulharsko cara Borise III. na straně Osy, byla země jediným spojencem Německa, který neposílal židovské obyvatelstvo do táborů smrti. Průvodkyně říkala, že bulharští Židé byli posíláni do pracovních táborů v rámci Bulharska, ale v nich prý nikdo nezemřel. Po 2. světové válce odešla velká část židovského obyvatelstva do Izraele. Z původních 50 tisíc Židů je dnes v Bulharsku jen asi 5 tisíc Židů.

Sofijské centrální minerální lázně – Až do r. 1986 užívané jako lázně. Nyní je v budově historické muzeum Sofie. (V Sofii je jinak 40 minerálních pramenů, avšak žádné lázně, které by tyto prameny využívaly.)

Úřad prezidenta a uvnitř komplexu na dvoře se nacházející rotunda sv. Jiří – rotunda je považována za nejstarší zachovalou archeologickou památkou bulharského hlavního města. Pochází ze 3. – 4. století našeho letopočtu.
Katedrála sv. Alexandra Něvského – Pravoslavná katedrála, jejíž stavba byla dokončena v r. 1912. Byla postavena na počest ruských vojáků, kteří zemřeli během Rusko-turecké války v letech 1877–1878, v jejímž důsledku bylo Bulharsko osvobozeno od osmanské nadvlády – viz zmínka výše u Plovdivu. Jako dík za toto (a dle průvodkyně taky jako dík Rusku za financování samotné stavby katedrály) byla věnována svatému Alexandru Něvskému, novgorodskému princi. Do r. 2000 údajně vůbec největší pravoslavná katedrála.
Kostel svaté Sofie – Nejstarší kostel v Sofii, pocházející ze 4. století. Podle tohoto kostela bylo město Serdika ve 14. století přejmenováno na dnešní Sofii.

Palác kultury

Vitosha Boulevard a vzadu hory Vitoša

Sveta Nedelya

Socha Svaté Sofie

Archeologický komplex Serdika + mešita Banja Baši

Serdika, mešita Banja Baši, vlevo kupole synagogy

Po prohlídce jdu na hostel pro věci a jedu metrem na letiště. Nejradši bych zde byla tak ještě minimálně ten zbývající půlden, abych si stihla prohlédnout ještě ta místa, která bych chtěla vidět a tentokrát je nezvládla – např. synagogu, podívat se do kostela sv. Sofie, Bojanského kostela či muzea historie.

První návštěva Bulharska skončila. Doufám, že nebyla poslední.

Pár poznatků:

Pro vyhledávání vlakových spojení se hodí stránka https://razpisanie.bdz.bg/en
Kartou se dá platit téměř všude, kde jsem byla, vyjma zejména pouličních stánků a menších obchůdků typu pekařství apod.
Pro ty, které (stejně jako v mém případě) je bulharská kinematografie velká neznámá a chtěli by to napravit, doporučuji zajímavý film Glory: https://www.csfd.cz/film/448369-...y/prehled/
Při čekání na zpožděný let Sofie – Bratislava jsem si čas krátila tím, že jsem si četla cestopisy o Bulharsku. Někteří cestovatelé zde na cestujlevne.com, kteří v Sofii byli také, mají na město očividně špatné vzpomínky, a to až tak, že by výlet do Sofie nedoporučili „nikomu ze svého blízkého okolí“ a že jeden den v Sofii „je až moc“. Nesouhlasím. Jasně, Sofie asi není místo, kde byste chtěli strávit týden dovolené – jak jsem psala výše, v mnoha ohledech je bohužel město dost neudržované a špinavé, což je bezesporu smutné a velká škoda. Holt když jede člověk na východ, asi s tímto musí tak nějak počítat, řekla bych. Možná kdybych městem jen rychle prošla bez např. zmíněné Free Sofia Tour, měla bych stejný názor (i když teda stejně myslím, že ne). Stejně jako u všeho je ale potřeba i v případě Sofie jít trochu hloub a až poté si udělat ucelenější názor – Sofie má přece co se historie a kultury toho tolik co nabídnout! Za mě tedy Sofii naopak doporučuji všem, kteří rádi cestují, objevují nové země a zajímá je alespoň trochu historie.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 1 x To chci taky zažít!

❤️ 7 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Kimči

Cestopis byl naposledy aktualizován 4. 8. 2022

Kimči procestovala 28 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

5 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

radek.caesar

před 2 lety

Super cestopis! Až pojedu do Bulharska, určitě se jím inspiruju :)

Kimči

před 2 lety

Děkuji za poděkování :)

divan

před 3 lety

Takové déjà vu :-). V mládí jsme podnikli 3 týdenní cestu do BG. Vlakem do Sofie, Vitoša, přechod Rily včetně zdolání nejvyšší hory Balkánu, kterou je Musala, Rilský Monastýr. Jen místo Plovdivu (který dle cestopisu stojí za vidění) pak Burgas a cesta dolů na jih BG.

Kimči

před 3 lety

Ten přechod Rily a hlavně Musalu bych moc ráda dala jednou taky. :)

Kajman77

před 2 lety

Určitě dej. Zamlada jsme to taky podnikli, přechod Rily od Rilského monastýru na Musalu, pak úzkorozchodnou dráhou ze Septemvri do Banska, samostatný výstup na Vichren a pak přechod Pirinu k Roženskému klášteru a na Melnické pyramidy. Libovka. :-)