Střední Norsko -> ráj na zemi
Prozradím vám místa, které jsme během našeho 11 denního putování středním Norskem v dodávce nemohli vynechat.
Cestopis z roku 2023 napsala Michaela Piňosová
8 lidí, 1 hafko, 11 dní, nespočet zážitků
Konečně je to tady. Vyrážíme na dobrodružství do Norska. Pro mě je to už třetí pokus. První dva se nezdařili a neodlepili jsme se od země, ale teď... teď už konečně sedíme v dodávce a Norsko čeká!
DEN 1. - vyrážíme v brzkých hodinách
Výhoda cestování autem je naprostá svoboda. Ne tedy v případě, že vás čeká cesta trajektem přes moře zabookovaná na určitý čas, jako je tomu v našem případě. Vstávačky v 4.00, odjezd o půl hodiny později. Pro naši cestu jsme si vybrali přepravní společnost Olferries, která nám za 11 158.- Kč poskytla plavbu ze Swinoujscie (Pl) do Ystad (Švédsko) s dvěmi kajutami. Na loď jsme nastupovali v 13.30 a plavba trvala přibližně 7 hodin. Potom už konečně čekala ta svoboda. Hraniční kontrolu zajímalo, co jsme zač a co jedeme dělat do Norska. Family? Fishing? A tak jsme do konce výletu měli přezdívku fishing family. Aby toho nebylo málo, po cestě jsme se učili norsky a jediné, co nám v hlavách zůstalo byla čísla. A tak jsme se při každém nastupování do auta rozpočítávali. Fishing family...rozpočítáváme... "EN","TO","TREJ","FIRE"-> fire není...počkat, kam šel fuhrer? :D
Ještě ten den jsme najeli něco přes 100 km k městečku Ullarp, kde jsme nocovali ve stanech na pěkném odlehlém místě. Souřadnice zde : 56.8305,12.6348 (lze také naléz v appce park4night, kterou na hledání těchto míst používám)
DEN 2. - 1. zastávka = Oslo
Po dlouhé cestě konečně dojíždíme do Osla, kde parkujeme na parkovišti v samém centru. Po cestě je zajímavé pozorovat, jak se auta mění na elektrická a naše klasická dodávka se stává spíše zastaralou záležitostí, na kterou lidé podivně hledí. Na Oslo jsme si vyhradili jen minimum času, neboť se už nemůžeme dočkat, až konečně dorazíme do norské přírody. Po všech zkušenostech s nezaplacenými parkovištěmi, platíme parkoviště za 310 Kč a vydáváme se směrem k opeře. To je jediný náš cíl. Zavítáme ještě k pevnosti Akershus, kde pod hradbami stepuje živá liška a honí list. Pro mě jako zvířátkomila to byla moc milá podívaná. Když se vracíme k autu, zahlédneme za stěračem lístek - ach, pokuta. To už tu dlouho nebylo. Vrátili jsme se o 15m později, než jsme měli parkování zaplacené... Pokuta byla 1.408 Kč, tudíž žádná závratná částka, když se dělí v dodávce mezi 8 cestujících. Ale příště si už budeme dávat pozor. Nocujeme na krásném místě u jezera, kde je přístřešek i wc.
DEN 3. - náš cíl na dosah - NP Hardangervidda
Po dlouhatánské cestě se KONEČNĚ dostáváme do středu Norska, kde nemáme žádný konkrétní plán. Naši první zastávku jsme si vyhlídli po cestě a byl jí NP Hardangervidda. Na toto místo dojíždíme déle, než bylo v plánu, neboť cestovat po Norsku není zrovna nejrychlejší záležitostí. Náš příjezd v podvečerních hodinách nás ale neodradil od plánované túry, která byla dlouhá přibližně 15 km. Přijíždíme k parku ze strany od řeky Veig. K parkovišti, kde trek začíná vedou šílené serpentíny. Procházíme naprosto okouzlující norskou přírodou a já si na každém kroku říkám, tak kde jsou ty soby?! Moje malé přání je totiž v Norsku vidět : soby, losy, pižmoně. Jediné, na co jsme po cestě ale narazili, byly krávy. Na první pohled mírumilovné stvoření, na pohled druhý nekamarádsky tvářící se bytosti, které změnily jejich přátelský postoj v postoj "já jsem pán této krajiny." Jedinou výmluvou, proč by nás neměly bežet zadupat bylo to, že polovina naší skupiny jsou vegetariáni, tudíž by to mělo být v suchu :D Nakonec jsme se zvýšeným hlasem přešly okolo nich bez úhony. Nezapomenu na to, jak jsme se co metr ještě otáčeli, zda ten býček stále stojí tak napružený a připravený se po nás rozběhnout. :D
NP Hardangervidda
NP Hardangervidda
NP Hardangervidda
NP Hardangervidda
NP Hardangervidda
NP Hardangervidda
Z túry se vracíme už po západu Slunce, které bylo naprosto okouzlující. Obloha se zalila oranžovými mraky a se světlem čelovek docházíme k parkovišti, kde stavíme stany a nocujeme do rána.
DEN 4. - Trolltunga
Co by to bylo za výlet po Norsku, kdybychom nenavštívili Trolí jazyk. Ráno nejsme zrovna ptáčata, takže k parkovišti v obci Tyssedal dojíždíme po dvouhodinové cestě až v 12:30. Dole na parkovišti P1 čeká sympatický pán, kterého se ptáme, zda můžeme zajet na parkoviště P3. Pán se uchechtne nad naší naivitou. Prý je téměř nemožné se na toto parkoviště dostat, neboť má velmi omezený počet míst. Dále se pán uchechtne při zhlédnutí času na hodinkách, a krásnou pomalou angličtinou se nám snaží vysvětlit, že jsme blázni, že na tuto trasu chceme vyjít až po obědě. Snaží se nás odradit, ale my se nenecháme. Poslední 3 dny jsme toho za odpoledne stihli vždycky tolik, jako za celý den. Navíc už je naše specialita docházet z treků za tmy :D. A tak jedeme na parkoviště P2, které nás na den vyšlo na 1 078 kč. Mapy ukazují, že dojdeme přímo o půlnoci, tak je pro nás motivace dojít zpět ještě ten den, abychom se vyhnuli pokutě. Celý okruh měří 27 km s převýšením 1 200m.
Hnedka ze začátku nás čeká velké převýšení, krpálek jako blázen. Zastavujeme se na každém rohu. Jedna z prvních zastávek byla u malého vodopádku na kameni, kde dáváme svačinku. Po cestě se otevírají krásné výhledy. Lidí je pomálu. Po cestě jich můžeme potkat maximálně okolo 20.
1. svačinkové místo
cesta k Trolltunge
cesta k Trolltunge
Když už se blížíme pomalu k cíli, začíná nám trošku sprchat. Ale to nás neodradí. Nasazujeme pláštěnky a vydáváme se dál. Pozitivní na této odpolední hodině a nepříznivém počasí je to, že se o tato krásná místa nemusíme moc s nikým dělit. Na Trolltungu docházíme akorát po dešti. Na parkoviště zpět k autu jsme přišli o něco dříve, než ukazovala mapa. Bylo přibližně 22.45.
Trolltunga po dešti
Ještě tu noc jsme přejeli do Djupeviku, kde jsme vedle železného přístřešku postavili stany. Hnedka vedle byly veřejné WC, takže co víc si ke komfortu přát.
DEN 5. - zasloužený odpočinek (pro všechny krom řidiče)
Další den byl ve znamení posouvání se na sever, neboť nás zaujaly ledovce, které jsou více severně. Naším dnešním úkolem je, se pořádně prospat a přiblížit se částečně k nim. Cesta trvá něco okolo 3 hodin. Zastavujeme se ve vesnici Flam, kde chceme v kempu dotankovat do barelů vodu. Na mapách je značená jako "pitná voda" a proto bez váhání jdeme přímo ke zdroji. Dobíhá k nám pán, že buď zaplatíme kemp, nebo 200 NOK za vodu. Tak jdeme s prázdnou. Místo vody se jdeme projít po městečku a podívat se na nějaké suvenýry. Hnedka nás zaujme obchůdek s trekovým oblečením a vším možným harampádím. Každý odcházíme alespoň s jedním kouskem. Mnozí z nás si koupili čepice "skandinavian explorer" na památku :D
Potom co jsme dostatečně uspokojení nákupy se na západ sluníčka vydáváme na Stegastein. Jedná se o uměle vytvořenou vyhlídku na Aurland, která je zadarmo dostupná a hodí se jako krátký výletík pro líné nechodiče, jako jsme v ten den my :D
Po vyhlídce už akorát přejíždíme do městečka Laerdal, kde nocujeme na parkovišti vedle silnice klasicky ve stanech.
Stegastein
dnešní noc
DEN 6. - hurá na největší kontinentální evropský ledovec - NP Jostedalsbreen
Ráno se vydáváme na vodopád ve městečku Laerdal, který je značen u modré turistické cesty. Zádrhel byl v tom, že k němu cesta nevedla a ani z ní nebyl vidět, a tak jsme se museli brodit lesem a vyšlapat si k němu vlastní cestu. Chlapci se i vykoupali.
koupačka ve vodopádu - Laerdal
Z Laerdalu vyjíždíme ráno na přívoz, který vyráží z Fodnes. Stál v přepočtu 133 kč a jízda trvala přibližně 15 minut. Přívoz jezdí každých 20 minut. Byla to pro nás zajímavá podívaná. Celý přívoz jsme sdíleli s luxusními auty, která pravděpodobně byla na nějakém srazu autíčkářů. Dohromady vedle nás mohlo stát přes 400 milionů korun, a pak naše stařečká dodávka ze které se táhne puch špinavých ešusů :D Jdu si projít celou tu řadu luxusních porsche a pozorovat všechny ty nadšence, jak si dělají videa této úchvatné podívané (jak pro koho, já bych třeba nepoznala, že je to něco spešl:D) a jen jsem doufala, že náš hafák nepočůrá jedno místo patníku.
Cílem dnešního dne je dojet k ledovcovému splazu Nigardsbreen v NP Jostedalsbreen. Cesta blížící se přímo k ledovci společně s parkovištěm je zpoplatněná a vyšla nás na 193 kč. Od parkoviště je samotný ledovec už k vidění a cesta k němu měří něco přes 2 km. Lehká odpolední procházka. My se na místě zdrželi a prohlédli jsme si ledovec opravdu zblízka. U samotného ledovce stojí strážník, který kontroluje neposedné turisty, aby se nepřibližovali do bezprostřední blízkosti. Říkal nám, že jsme opravdu štastlivci, že jsme vyrazili do Norska až koncem srpna/začátkem září = po sezoně... že máme toto turistické místo sami pro sebe. A taky že jo.
cesta k ledovci
joga musí být
výhled z ledovce
pod ledovcem
Ještě ten den přejíždíme k NP Jotunheimen a já se za volantem nestíhám divit, jak se každých pár kilometrů krajina neskutečně mění. Norsko je fakt krásné! Plán na další den je vylézt na nejvyšší norskou horu Galdhoppigen. Na našem nocovišti poprvé vidíme něco, co nás přiblíží k sobům. Čerstvé bobky! Mám z nich radost jako bych viděla soba samotného :D Tentokrát to musí vyjít!
DEN 7. - počasí má ale jiné plány
Túru musíme vynechat protože prší a prší a jsme všichni až do poledne zalezlí ve stanech. Nechceme den úplně promarnit a tak se v už mírnějším dešti vydáváme přesto do Spiterstulen, osady, odkud jsme měli vycházet. Cesta se klikatí po udusané cestě nahoru a dělá se mi trošku nevolno. Najednou od mé spolujezdkyně zazní "hele hele hele" což probudilo asi celou klimbající posádku. V zatáčce na nás koukají 3 soby. Jsem celá nadšením bez sebe a rychle vytahuju foťák. Než jsem ale nasadila správný objektiv, sobíci se nesměle vytratili z cesty a zmizeli v houští. Pár cvaků jsem ale stihla.
takhle nás fešák sledoval
nenápadní sobíci
krajina po cestě
Místo nejvyšší hory vycházíme skrz údolí a v plánu je dojít na rozcestí a zpět. Nechceme den, ikdyž propršený, marnit ve stanu. Ještě, že jsme vyjeli. V dáli se na obzoru zjevuje stádo sobíků, kteří běží rychlostí pryč. Opodál další. No páni. KONEČNĚ!
NP Jotunheimen
autorka článku vydala foťák ze svých rukou
sobíci na obzoru
NP Jotunheimen
Po túře se vracíme mírně promočení a zalézáme do chatičky, která je hnedka vedle parkoviště. Člověk si musí sundat boty a vejde do velkého "loveckého" sálu. Nepochopila jsem, jestli je to hotel, kavárna, nebo prostě jen návštěvní místo pro turisty, ale byla jsem ráda, že nám pán udělal horkou čokoládu a my jsme mohli pochmurné počasí pozorovat za oknem.
Po cestě zpátky odháníme kamarádky krávy ze silnice a míříme k východní části parku Jotunheimen, odkud budeme zítra vyrážet na další výlet. Nocujeme přímo u cesty, kde je odpočívadlo.
DEN 8. - Trek přes hřeben Bessegen
Tento den se ráno tolik neloudáme, přivstaneme si a okolo 9 vyrážíme na trasu. Hřeben Besseggen se táhne pohořím Jotunheimen mezi jezery Gjende a Bessvatnet. Z vršku lze zahlédnout obě jezera současně a pozorovat, jak jsou jinak zbarvená. Jejich hladina se nachází v rozdílné nadmořské výšce. Je několik variant, jak tuto trasu jít. My si vybrali osmi hodinovou variantu o délce 17 km. Trek začíná pro nás na parkovišti, kde jsme nechali auto, ale je možné dojet o něco blíže k Gjendesheimu, kde je parkoviště. Část trasy vede podél jezera Gjende, kde cesta po několika kilometrech odbočuje do prudkého srázu skrze šutry. Tato trasa je sice vyznačená na mapách.cz ale člověk si tak trochu musí hledat vhodnou cestičku, po které jít. Dali jsme si znamení "bachabacha" kdyby náhodou někdo nohou shodil šutr ze suťového pole. Tento stoupáček vzdušnou čarou měří pouze 900m, ale člověk ho jde rychlím tempem přes hodinu. Byli jsme ale vděční, že jsme si tuto trasu vybrali směrem nahoru.
Bessegen
Nahoře už se člověku ukáže jen nádherný výhled na dvě jezera a my to měli i s bonusem. DUHA!
Bessvatnet a duha
Cestou po hřebeni a zpátky dolů nám začalo mírně krápat, a tak jsme opět přišli trošku zmoklí do chatičky u parkoviště. Při objednávání předraženého nanuku nás překvapil párek mladých Čechů, kteří stáli za kasou.Vyprávěli nám svůj příběh, my zase ten náš a prostě to bylo hezké zakončení treku. Vycachtali jsme si nohy (někteří těla) v ledovém jezeru a popojeli jsme kousek dál směrem na Jih užít si náš poslední večer.
Vybrali jsme zase místo přes aplikaci, které bylo přímo u jezera a bylo to super. Večer jsme hráli na kytary, zpívali, hráli hry a užívali si život, stejně tak jako další večery. Tento byl ale zvláštně posmutnělý tím, že byl náš poslední v Norsku.
DEN 9. - Směr Švédsko - Brunost, Smogen
Ráno vyrážíme už směr Švédsko, neboť máme před sebou dlouhou cestu domů. Zastavujeme na benzínce na kafe, kde se na mě za pultíkem usmívaly waffle. Miluju waffle a mám hlad. Tak jsem investovala svých 73.- kč za waffli a když jsem došla k autu, zjistila jsem, že není jen holá, ale že je vevnitř nějaký zvláštní sýr. Ještě, že jsme dva dny zpátky poslouchali v autě podcast o Norsku a věděli jsme, že se jedná o jejich typický karamelový sýr Brunost. Takže jsem ho vlastně ochutnala dost neplánovaně. Nicméně...doporučuju. Celý zbytek posádky totiž běžel pro waffli též.
Na mapě jsem našla místo ve Švédsku, které se mi líbilo podle fotek. Jmenuje se Smögen a jedná se o přístavní městečko s ikonickými baráčky. V tomto městečku si užíváme klid, vše je zavřené, neboť skončila sezona. Jsme tu skoro sami a užíváme si západ Slunce.
Smögen baráčky
Smögen útesy
Chceme ještě dneska ujet spoustu kilometrů a co nejvíce se přiblížit Kodani, kterou máme v plánu další den.
Hádejte, kdo právě přebíhá přes cestu -> LOSICE!! Tak mi do sbírky chybí už jen pižmoň:D
Nacházíme místo na park4night, které je nakonec ale značené jako "no camping." Blízko tohoto místa je na mapě ještě značené místo pitné vody. K ní dojíždíme asi v 23.00 a s čelovkama jdou kluci dotankovat naše barely. Slyšíme z auta nějaké vyjeknutí a šermování světla čelovky. Kluci se vrací do auta, že je tam prý nějaká sršeň co stráží pramen. A že má i kámošky okolo. Nicméně...chlapci se s tímto úkolem poprali bravůrně a odnesli si plné barely bez bodnutí, takže můžeme hledat jiný spací spot. Ten je uprostřed lesa v křižovatce, kde okolo půlnoci stavíme stany a doufáme, že nás ráno neprobudí nějaké lesní práce, páč ležíme přímo v křižovatce u jezera :D
DEN 10. - Kodaň
Další den přejíždíme přes most z Malma do Kodaně a kocháme se tou nádherou po cestě. V Kodani se jdeme podívat do přístavu Nyhavn a projít pobřeží. Chceme si půjčit lodičku, ale je vybookováno. Takže doporučuji zarezervovat alespoň den dopředu. Na jednom z molu, kde není přeškrtnutý panáček ve vodě se jdeme vycachtat, potom už jen dát si předražené fast food jídlo po tak dlouhé době a přes noc hurá domů.
ROZPOČET
V dodávce nás jelo 8 a proto se výdaje hezky rozprostřou. Ještě jsem nedostali zúčtovaná mýta, tak se může částka mírně změnit, ale zatím takto...
- Trajekt -> 11 158.-
- Pronájem auta -> 5 000.-
- Nafta -> 20 000.-
- Pakoviště a pokuta -> 3 060.-
- Přívoz, přejez mostů -> 2 865.-
- Spaní -> 0 .-
Celkem mě cesta vyšla na nějakých 6 700 kč.
POZNATKY
Jet v tolika lidech byl nejlepší nápad. Je postaráno o zábavu a navíc se výdaje rozprostřou, že to člověka tolik nebolí.
Hlavní sezona je do konce srpna -> My jsme naší cestu podnikli 28.8 -> 7.9. Jet koncem hlavní sezóny byl nejlepší nápad. Vyhnete se návalu lidí a užijete si Norsko skoro sami pro sebe, tak jako my.
Norsko nemusí být drahé, pokud člověk sleví ze svého komfortu. Spí volně v přírodě, což je v Norsku povolené, nakoupí si jídlo u nás a stravuje se na vandráka.
Skandinávie je krásná nejen v přírodě ale i na silnicích. Silnice jsou skvěle udržované.
Děkuji za dočtení článku a doufám, že vás to alespoň trochu inspirovalo si střední Norsko projet.
Jak se ti cestopis líbil?
Michaela Piňosová procestovala 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 10 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.