Švýcarsko pěšky a vlakem
Vysoké hory pokryté sněhem, hluboká údolí, řeky, jezera, ledovce, zelené louky, upravená města, pasoucí se dobytek, země hodinek, čokolády a nejlepšího systému veřejné dopravy = Švýcarsko
Cestopis z roku 2022 napsal MKK
Cestování bez covidových opatření a několik dní dovolené doslova vybízelo vyrazit po delší době opět do zahraničí. Volba padla na Švýcarsko, krásné túry v Alpách, koupání v jezerech a také nejlepší systém veřejné dopravy na světě. Jelikož je Švýcarsko jedna z nejdražších zemí na světě a veřejná doprava je pekelně drahá, vyplatí se dopředu plánovat. Plánujete-li pobývat ve Švýcarsku několik dní a navštívit různá místa po celé zemi veřejnou dopravou máte na výběr ze 2 možností:
Před cestou
1) Swiss Travel Pass = STP = Jízdenka, která nabízí neomezené cestování vlakem, autobusem, loděmi a MHD po celém Švýcarsku a dále zahrnuje vstup zdarma do 480 muzeí / hradů / zámků atd. Dále umožnuje bezplatnou jízdu na vrcholy Rigi (1797 m.n.m) + Stansenhorn + Stoos a Brunni a na ostatní lanovky nabízí slevu 50 % (např. Pilatus, Klein Matterhorn, Titlis, Niesen atd.) STP je možný zakoupit ve variantě 3, 4, 6, 8, a 15 dní (dá se zakoupit i v ČR, např. na mezinárodních pokladnách Českých drah). Dny mohou po sobě následovat nebo si koupíte variantu, kdy jednotlivé dny vybíráte (Swiss Travel Pass Flex). Veškeré informace o cenách najdete na https://www.swiss-pass.ch/ nebo na webu Český drah (Zde zpravidla bývají jízdenky levnější než, když ji koupíte až ve Švýcarsku). Pochopitelně cena s jednotlivými dny roste. Jízdenka je nepřenosná na jinou osobu a většinou se nedá po zakoupení vrátit nebo upravit termíny. Cestující do 25 let mají slevu 15 %.
2) Interrail = Mezinárodní vlaková jízdenka umožňující cestování po celé Evropě (kromě Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Albánie). Máte na výběr 2 základní varianty Interrailu (Global pass x One country pass)
One country pass - Varianty jízdenek pro konkrétní země (např. pouze pro Německo, Švýcarsko, Francii, Benelux, Velkou Británii atd.) Platnost: 3-8 dní během měsíce
Jednotlivé státy jsou rozděleny do 6 cenových úrovní (A-E):
A - Německo, Velká Británie
B - Norsko (pouze 2. třída), Španělsko a Švédsko
C - Francii, Rakousko a Švýcarsko
D - Benelux (společný pas), Dánsko, Finsko, Irsko (Irská Republika + Severní Irsko) D+ platí pro Itálii
E - ČR, Estonsko, Maďarsko, Řecko, Portugalsko a Rumunsko
F - Bulharsko, Chorvatsko, Litvu, Lotyšsko, Makedonii, Polsko, Srbsko, Slovinsko, Slovensko a Turecko
Global pass - Jízdenka je platná ve všech státech Evropy. Prodává se ve variantách od 4 dní až 3 měsíce. Je dražší než One country pass. Výhodou je, že člověk může cestovat vlakem rovnou z ČR až např. do Portugalska a zpět. NEVÝHODA: je nutné si dát pozor na příplatky ve vysokorychlostních vlacích (především Francie / Itálie / Španělsko / vlaky Eurostar + Thalys) + nezapomenout si zakoupit místenku k Interrailu v povinně místenkových vlacích. Více informací k Interrailu najdete na https://www.interrail.eu/en nebo https://www.cd.cz/
Výhodnost jednotlivých jízdenek je vhodné si propočítat předem, abyste zjistili, jaká varianta se Vám vyplatí. Můj tip: jeďte vlastním autem :)
Zpátky ale k výletu do Švýcarska. Na základě naplánovaného itineráře, který zahrnoval různé varianty (Bohužel je nutné počítat i s variantou, že bude celý týden špatné počasí) padla volba na Interrail Global pass. Navíc, když v květnu měl Interrail speciální PROMO akci, která nabízela slevu 50 % na všechny jízdenky s platností 1-3 měsíce, nebyl čas váhat a došlo k zakoupení jízdenek.
Den 1 - Luzern
Po celkových 16 hodinách na cestě se dostáváme do Švýcarska. První rychlou zastávkou je město Schaffhausen, které se nachází na břehu Rýna. Symbolem je pevnost Munot, která se tyčí nad městem a nabízí výhled na historické centrum města a řeku Rýn. Město je navštěvované turisty, protože přímo sousedí s městem Neuhausen, ve kterém se nachází proslulé Rýnské vodopády (3 km pešky z centra Schaffhausenu), které se řadí mezi největší a nejmohutnější vodopády v Evropě. Výška vodopádu činí 23 m a jeho šířka je kolem 150 metrů. Turisté si mohou vybrat z několika vyhlídkových plaveb po řece až se dostanou přímo pod vodopády. Uprostřed vodopádů se nachází vyhlídková plošina, která umocňuje celý zážitek. Na bližší zkoumání Rýnských vodopádů není čas, protože 8 dní ve Švýcarsku je velmi krátká doba a program je velmi našlapaný, proto se pokračuje vlakem ze Schaffhausenu do Curychu.
Po necelé hodině vlak přijíždí do největšího města ve Švýcarsku. Prohlídka města prozatím není v plánu, protože hory mají přednost. Hlavní nádraží je trochu bludiště. Jedná se o jedno z nejrušnějších nádraží v Evropě, kdy denně je vypravováno téměř 3000 vlaků. Podzemní část nádraží je trochu bludiště. Slouží jako nákupní centrum s desítkami různých obchodů a zároveň se zde v různých částech nacházejí vstupy na nástupiště. Tudíž může nastat situace, že nestihnete přestup, pokud máte pouze pár minut. Potřebujete-li používat data během pobytu ve Švýcarsku, doporučuji zakoupit datovou SIM od společnosti SUNRISE (neomezená data + SMS a volání pouze v CH - cena 19,9 CHF za 8 dní), která má prodejnu přímo na nádraží a SIM je nutné v prodejně aktivovat.
Po nečekaných peripetiích je možné pokračovat vlakem do Lucernu. Výhodou je, že člověk nemusí řešit jízdní řád, protože vlaky odjíždění každou půlhodinu. Po příjezdu do Lucernu jsou zavazadla odložena do úschovy a pokračuje se do Alpnachstadu, což je vesnice na břehu Lucernského jezera (Vierwaldstättersee) zhruba 20 minut jízdy od Lucernu, odkud vedou turistické trasy + ozubnicová železnice na vrchol Pilatus. Po příjezdu do Alpnachstadu je nutné přehodnotit plán, protože je příliš mnoho hodin. Pouze 30minutový pobyt na vrcholu Pilatusu by nedával smysl, protože bylo nutné brát ohled na otevírací dobu úschovy v Lucernu, kde byla uložena zavazadla. Na rozhodnutí přesunout návštěvu Pilatusu na jiný den má navíc podíl i velmi špatná viditelnost. Nebe je sice bez mraků, ale teploty dosahují již několik dní po sobě 31-35°C, což přináší pro viditelnost své následky. Nejvhodnější je proto zvolit koupání v jezeře, které je čisté a velmi osvěžující v tomto počasí.
Následně se vracíme zpět do Lucernu, abychom prozkoumali historickou část města. Nádraží se nachází přímo u břehů jezera vedle jedné z dominant města Kappelbrücke, což je dřevěný most. Další oblíbenou turistickou atrakcí je hora Pilatus nebo vyhlášené dopravní muzeum (Verkehrshaus), které se rozhodneme vynechat a míříme přes historické centrum na městské hradby, odkud je pěkný výhled na město s jezerem a horami v pozadí. Městské opevnění doplňuje 9 věží a celkem 3 jsou zpřístupněny pro veřejnost (vstup zdarma). Po prohlídce města se pokračuje na předměstí Bernu, kde je zajištěno ubytování na celý týden.
Den 2 - Zermatt
Předpověď počasí na celý týden nevypadala zrovna příznivě, proto došlo k rozhodnutí pro cestu do Zermattu hned druhý den. Bohužel komplikace na cestě (nezvyklá zpoždění na švýcarských železnicích) zapříčinily příjezd do Zermattu až v 11:30. Při 40km cestě z Vispu (630 m.n.m.) do Zermattu (1610 m.n.m.) musí vlak nastoupat téměř 1200 výškových metrů a k vidění jsou pěkné scenérie. Plánujete-li se přepravit do Zermattu autem, tak máte smůlu, protože vjezd automobilů je zde zakázán a vozidla je nutné nechat zaparkovat na odstavném parkovišti Matterhorn Terminal v Taschi (16 CHF/den) a dále pokračovat 4 km vlakem do Zermattu (16,4 CHF zpáteční Tasch - Zermatt). Po Zermattu je možné se pohybovat pěšky nebo použít zdejší MHD (malé elektrobusy). Symbol celého Švýcarska = Matterhorn již můžete vidět rovnou od nádraží v Zermattu. Turisté v Zermattu nejčastěji volí navštívit jednu ze 4 oblastí:
1) Klein Matterhorn (3 883 m.n.m.) - nejvyšší místo v Evropě, kam lze vyjet lanovkou → cena 120 CHF zpáteční (STP sleva)
2) Gornergrat (3130 m.n.m.) - ozubnicová železnice z centra Zermattu přímo na vrchol → cena 126 CHF zpáteční (STP sleva)
3) Sunnega (2288 m.n.m.) + Unterrothorn (3103 m.n.m.) - podzemní lanovka + lanovka - oblíbená oblast pro túru 5 jezer (Stellisee, Grindjisee, Grünsee, Moosjisee a Leisee) z Blauherd (2571 m.n.m.) na Sunnegu; (STP sleva)
4) Schwarzee (2583 m.n.m.) - výchozí místo přímo pod stěnu Matterhornu na chatu Hörnlihütte (3260 m.n.m.); (STP sleva)
I přes pokročilou hodinu (konkrétně 11:45) je plán cesty jasný. Míříme pěšky z Zermattu na Gornergrat (3130 m.n.m.). Turistický rozcestník ukazuje čas cesty 4h50min (nutno podotknout, že pauza na odpočinek nebo focení není nikdy zahrnuta). Na druhou stranu má člověk zjištěno, co přesně ho na cestě čeká. Velkou výhodou cesty na Gornergrat je, že vede přes jednotlivé zastávky ozubnicové železnice z Zermattu na Gornergrat, takže turista může zvolit vlak pro cestu na vrchol nebo dolů do údolí například při nepřízni počasí. Už za centrem města začíná krátké prudší stoupání, naštěstí pohled na Matterhorn (bohužel špička vrcholu se stále noří v mracích) námahu stoupání zmírňuje. Teplota na slunci přesahuje 30 °C, ale za chvíli cesta v mizí do lesa, kde se člověk schová ve stínu nicméně prudce stoupá do svahu.
Po 90 minutách dřiny do kopce se cesta narovnává a přicházíme na zastávku Riffelalp (2211 m.n.m.), kde končí pásmo lesa. Teplota lehce klesá a otevřou se nám výhledy na protější stranu, kde se nachází vrcholy v čele se Zinalrothornem (4221 m.n.m.) a Weisshornem (4505 m.n.m.) bohužel špičky vrcholů nad 4000 metrů včetně Matterhornu jsou stále v mracích. Přesto úžasné panorama pomáhá zdolat velmi nepříjemné stoupání z Riffelalpu na Riffelberg, které má turista dle ukazatelů zvládnout za 70 minut. V uvedeném úseku doporučuji doplnit zásoby vody z přilehlého potoka, protože výše na trase už žádný vodní tok neteče, nebudeme-li počítat jezero Riffelsee.
Po příchodu na Riffelberg ve 14:30 se cesta konečně opět narovnává a rýsuje se konečně špička Breithornu a Malého Matterhornu. Nicméně dle ukazatelů je to na vrchol Gornergrat minimálně dalších 90 minut, (záleží jakou cestu člověk zvolí) nicméně je jasné, že nejhorší stoupání máme za sebou. Po 45 minutách chůze z Riffelbergu se dostaneme na zastávku Rotenboden, které se nachází u jezera Riffelsee (navštívíme ho po cestě dolů) a pokračujeme na vrchol Gornergratu. Výhodou je, že od Rotenbodenu již vidíme na protější straně hradbu hor přesahujících 4000 m.n.m. (Breithorn, Castor, Pollux, Lyskamm a masiv Monte Rosy), které tvoří hranici mezi Švýcarskem a Itálií. Zároveň poprvé potkáváme větší počet turistů, kteří se nechali vyvést vlakem do stanice Rotenboden a posledních 300 výškových metrů zdolávají pěšky, nicméně převažuje počet lidí, kteří sestupují z Gornergratu na Rotenboden a zbytek cesty se svezli vlakem dolů do Zermattu. Bohužel rychlé tempo z údolí na vrchol si vybírá svoji daň a na posledním úseku začíná na člověka doléhat krize, přesto přes protrápený závěr se v 16:00 dostáváme na vrchol, na kterém se kromě cílové stanice ozubnicové dráhy nachází observatoř a hotel. Odměnou za výstup je konečně pohled na celý Matterhorn bez mraků. Z vyhlídkové plošiny Belveder nad budovou hotelu je fantastický pohled všemi směry.
Po 80minutové pauze na vrcholu bylo nezbytné vyrazit zpět do Zermattu, aby bylo možné stihnout vlak do Vispu a následně do Bernu. Cesta dolů na Rotenboden vedla po stejné trase jako při cestě nahoru, ale trasa z Rotenbodenu na Riffelberg vedla okolo jezera Riffelsee a nabízí daleko lepší výhledy. I cesta z Riffelbergu na Riffelalp vedla jinudy, tentokrát po sjezdovce, která kopíruje železniční trať a přišla mi mnohem vhodnější pro cestu nahoru. Bohužel z Riffelalpu do Zermattu bylo nutné opět zvolit stejnou cestu lesem jako při cestě na vrchol, protože vzhledem k pozdní hodině to byla nejkratší a nejrychlejší varianta. Navíc se začalo pomalu stmívat a cesta přes Grundsee a Sunnegu do Zermattu by zapříčinila ujetí posledního vlaku ve Vispu do Bernu. Každopádně i nejkratší trasa, aby bylo možné stihnout vlak z Zermattu, vyžadovala velmi ostré tempo z kopce dolů (v našem podání celkový sestup Gornegrat→Zermatt trval 2h30m), což mělo za následek zdravotní komplikace po zbytek pobytu.
Den 3 - Pilatus
Třetí den míříme na další oblíbené místo ve Švýcarsku. Tentokrát nám už nic nebrání v cestě navštívit ikonický Pilatus (2132 m.n.m), který se vypíná nad městem Lucern. Na vrchol vede několik turistických cest různých obtížností, nicméně je důležité podotknout, že se nejedná o žádnou lehkou procházku, protože je nutné zdolat přibližně 1700 výškových metrů. Cesta na vrchol standardně trvá 4h30m-5h v závislosti pro jakou trasu se rozhodnete. Většina turistů proto volí usnadnit si cestu na vrchol Pilatusu lanovkou z Kriensu, kam jezdí MHD z Lucernu (autobus č.1 - 15 minut jízdy z hlavního nádraží v Lucernu). Zastávka MHD Kriens, Zentrum Pilatus je 5 minut od lanovky.
Další možností je vyjet na vrchol nejstrmější zubačkou na světě (48 %), která jezdí z Alpnachstadu, kde jsme již byli první den. Opět proto jedeme vlakem po známé trase z Bernu přes Luzern do Alpnachstadu. Stanice ozubnicové železnice a klasické železnice jsou hned vedle sebe. Bohužel zranění z předchozího dne nedovoluje vyšlápnout na vrchol z Alpnachstadu v novém rekordu, proto kupujeme jízdenku na vrchol (zákl. cena 36 CHF/72 CHF zpáteční → Interrail + STP = sleva 50 %). Po 30minutách dechberoucí jízdy přijíždíme na horní stanici Pilatus Kulm. Je naprosto neuvěřitelné, v jakých sklonových poměrech a terénu byla ozubnicová železnice vybudována a uvedena do provozu roku 1889.
Na vrcholu Pilatusu se nachází hotel s restaurací, nad kterými se vypínají 2 vyhlídková místa Esel a Oberhaupt. Dále je možné vystoupat na Tomlishorn, což je nejvyšší vyhlídkové místo celého Pilatusu. Cesta od hotelu na Tomlishorn trvá zhruba 30 minut a uvedenou trasu absolvuje minimum turistů, kteří se drží v okolí hotelu s restaurací, kde jsou na návaly turistů patřičně připraveny. Výhledy ze všech vyhlídek jsou fantastické a určitě se vyplatí Pilatus navštívit. Pro cestu dolů volíme jít pěšky přes Amsingen do Alpnachstadu. Člověk se totiž nechce ochudit, o jakou cestu přišel na vrchol, pokud bychom stoupali po svých místo zubačky. Celá trasa dolů se dá zvládnout za 3-4 hodiny, nicméně je nutné počítat, že cesta je strmá a obsahuje kameny a kořeny. Navíc je možné si celou trasu trochu prodloužit a vystoupat na vrchol Matthorn (2041 m.n.m.)
Den 4 - Chillon castle, Lausanne, Ženeva
Špatné počasí nepřeje dalšímu výletu do hor, proto jedeme prozkoumat francouzskou část Švýcarska na břehu Ženevského jezera kantonu Vaud. První zastávkou je hrad Chateau de Chillon, který se nachází 4 km od lázeňského města Montreux populární svým kasinem, muzeem kapely Queen a sochou F. Mercuryho. Jedná se o nejhezčí hrad celé země. Vlak zastavuje 300 metrů od hradu ve Veytaux-Chillon nebo je možné si k němu udělat pěknou procházku podél Ženevského jezera z Montreux. Postaven byl ve 13. století a jeho podoba se několikrát změnila. Vstupné je 13,2 CHF (STP - vstup zdarma) a v pokladně dostanete papírového průvodce (k dispozici je i čeština). Celý hrad si procházíte samostatně ve vlastním tempu a prohlídka zabere cca 1,5 hodiny. Nutné je však podotknout, že neočekávejte příliš mnoho historického vybavení. V České republice najdeme mnohem lepší hrady s historickými artefakty.
Z Chillonu míříme vlakem podél Ženevského jezera a přes světoznámou vinařskou oblast Lavaux (na seznamu UNESCO) do hlavního města olympismu, jelikož v Lausanne sídlí Mezinárodní olympijský výbor. Proto nesmíme minout jednu z největších atrakcí ve městě, kterým je Olympijské muzeum na břehu jezera. Na 3 patrech najdete informace o vývoji olympijských her (OH) + jednotlivých sportů na OH včetně výstavy, jakým směrem by se měla olympiáda do budoucna ubírat. Zajímavé jsou i expozice olympijských pochodní a medailí. Zároveň si může návštěvník i nějaké olympijské sporty vyzkoušet, proto Vám čas v muzeu velmi rychle uteče a bez problému zde strávíte několik hodin, protože nabízí dost zajímavostí. Přesto by zasloužila expozice ještě rozšířit, protože zimní sporty a zimní OH jsou dost upozaděny.
Od jezera, kde se nachází přístaviště pro plachetnice, je možné se vrátit do historické části města pomocí metra (Lausanne - nejmenší město na světě, kde je v provozu metro). Zároveň tím překonáte značné převýšení. Historickému centru města dominuje katedrála a do její věže lze vystoupat (vstupné 5 CHF). Případně lze vylézt na kopec Sauvabelin, který se vypíná nad centrem a zde se nachází Sauvabelin tower (vstup zdarma), která také nabízí pěkný výhled na město a okolí. Po prohlídce Lausanne pokračujeme do Ženevy, která nás přivítá pořádnou bouřkou. Městu dominuje vodotrysk, který je symbolem města. Kousek od vodotrysku se nachází rovněž populární květinové hodiny. Centrum města se nikterak neliší od jiných měst. Bohužel na návštěvu CERNu a Paláce národů (úřad OSN) již nezbývá čas, protože je příliš pozdě.
Den 5 - Jungfrauregion
Po vydatném dešti předchozí den a noc předpověď hlásí mnohem příznivější podmínky na výlet do hor, proto není čas odkládat další návštěvu ze symbolů Švýcarska - oblast Interlakenu pod horou Jungfrau. Po hodinové jízdě z Bernu zakupujeme v Interlakenu jízdenku pro úsek Interlaken - Wengen (Interrail - sleva 25 %). Místní úzkorozchodné železnice provozuje společnost Jungfraubahnen a Interrail zde neplatí. V případě STP je jízdné zahrnuto z Interlakenu do Grindelwaldu, Wengenu a Murrenu. Pro cestu na Kleine Scheidegg a dále na Jungfraujoch (3454 m.n.m. - nejvyšší žel. stanice v Evropě) je nutné zakoupit jízdenku, na kterou je poskytována sleva (více info najdete na https://www.jungfrau.ch/en-gb/). Slevu dále získáte na lanovky v této oblasti (Grindelwald - First; Grindelwald - Mannlichen, Grindelwald - Eigergletscher, Wengen - Mannlichen, Interlaken - Harder Kulm nebo vlak Wilderswil - Schynige Platte)
Po 20 minutách jízdy z Interlakenu nejprve prozkoumáme obec Lauterbrunnen, která se nachází ve stejnojmenném údolí pod horou Jungfrau (4158 m.n.m.). Symbolem obce je 297m vysoký vodopád Staubbach. Následně pokračujeme vlakem (Lauterbrunnen - Kleine Scheidegg) do oblíbeného horského střediska Wengen, ve kterém se konají každoročně závody světového poháru mužů v alpském lyžování. Z Wengenu míříme na Mannlinchen (2345 m.n.m.), který se tyčí nad střediskem. Výšlap přes Ussi Allmi zabere cca 2-3 hodiny a je nutné vystoupat přes 1100 výškových metrů. Utrpení do kopce je možné vynechat použitím lanovky z Wengenu, která vede na vrchol. Přesto nádherný výšlap rádi podstoupíme. Po celou dobu výstupu jsou naprosto fantastické výhledy. Na vrcholu Mannlinchenu dominuje pohled na ikonickou trojici Eiger (3970 m.n.m.) - Mönch (4107 m.n.m.) - Jungfrau (4158 m.n.m.), které jsou symbolem nejenom Bernských Alp.
Bohužel předpověď počasí nelhala (déšť + bouřky) a počasí se začíná velmi rychle zhoršovat, proto je nezbytné sestoupit do údolí. Je možné použít lanovku do Grindelwaldu nebo Wengenu, ale preferujeme pěší sestup, protože chceme jít po Panoramaweg do průsmyku Kleine Scheidegg (2061 m.n.m.), které leží přímo pod horou Mönch a nachází se zde stejnojmená žel. stanice, odkud jezdí vlaky do údolí (Grindelwald / Lauterbrunnen) nebo na Jungfraujoch. Panoramaweg z Mannlinchenu na Kleine Scheidegg mírně klesá a cesta trvá 1-2h v závislosti na tom, jak dlouho chce člověk obdivovat výhledy na ikonickou trojici hor nebo výhled směr Grindelwald. Po krátké zastávce na Kleine Scheidegg pokračujeme pěšky do Grindelwaldu. Pomalu začíná pršet a během cca 3h sestupu je nutné přidat do kroku. Přechod pod majestátný severní stěnou Eigeru je impozantní a mraky dodávají místu ponurou atmosféru, protože mnoho výstupů na Eiger zde skončilo tragicky. Naštěstí do Grindelwadu na Gr. Terminal přicházíme přesně ve chvíli, kdy se spustil pořádný déšť a začala bouřka.
Den 6 - Curych, Bern
Bohužel počasí další den je velmi špatné (silný déšť a vítr). Optimální den na to vyrazit do Gruyere známé svojí sýrárnou, kde se dozvíte více informací o výrobě sýra a následně přejet do 6km vzdáleného městečka Broc, kde můžete navštívit čokoládovnu Maison Cailler a vidět, jak se vyrábí pravá švýcarská čokoláda. Nicméně sýr s čokoládou vynecháme a se vydáváme se do Curychu na břehu Curyšského jezera. Prohlídka městem začíná po Bahnhofstrasse → hlavní ulice v Curychu a jedna z nejdražších a nejexkluzivnějších nákupních tříd na světě. Následně míříme na Lindenhof, což je vyhlídkové místo na historické centrum Curychu. Okolo sv. Petra a Fraumünster přes Münsterplatz se dostáváme přes řeku Limmat na druhý břeh ke kostelu Grossmünster (Jedná se o 3 nejznámější kostely ve městě), který je nepřehlédnutelnou dominantou města díky 2 věžím. Na Karlsturm je možné vystoupat po 187 schodech (vstup 5 CHF) a kromě výhledu na město s jezerem uvidíte i Glarnerské Alpy. Okolo radnice opět stoupáme do kopce k přírodovědnému muzeu, odkud je opět pěkný výhled na město (pokud je hezké počasí) a následně scházíme k Švýcarskému národnímu muzeu (vstup 10 CHF), které je hned vedle hl. nádraží. Dále je možné navštívit ve městě muzeum FIFA, umění nebo v případě hezkého počasí vyjet /vyjít na kopec Uetliberg.
Následně se vracíme zpět z Curychu do hl. města Bernu. Staré město je velmi malé, ale nabízí středověký ráz, a proto není překvapení, že je zahrnuto v UNESCU. Při prohlídce historického centra nelze minout Zytglogge (hodinová věž) se svojí zvonkohrou nebo Bernskou katedrálu. Následně přecházíme mostu Nydeggbrucke přes řeku Aare a stoupáme na Rosengerden, odkud je pěkný výhled na město a řeku a zároveň je zde možné relaxovat. Následně nesmíme vynechat ani symbol celého Bernu, což je Bärenpark. Jedná se o výběh medvědů v centru města. Podél řeky se dostáváme k rozsáhlé budově parlamentu, z jejíž terasy za pěkného počasí můžete vidět Bernské Alpy včetně Eigeru, Monchu a Jungfrau.
Den 7+8 - Rhétská dráha + Engadin
Ani na poslední 2 dny nevychází příznivé počasí v horách s jedinou výjimkou oblast Engadinu. Vydáme se proto na 320 km dlouho trasu z Bernu přes Curych a Chur do Svatého Mořice. V Churu přestupujeme na vlak do Svatého Mořice a absolvujeme první část Rhétské dráhy (na seznamu UNESCO), která zahrnuje i přejezd přes Landwasserviadukt. Během 2hodinové jízdy vlak překoná nespočet mostů a tunelů a nabízí výhledy na okolní štíty hor. Do světoznámého střediska, ve kterém se konaly 2x zimní olympijské hry přijíždíme krátce po 11:00 (5h jízdy z Bernu). V turistických informacích na nádraží ve Sv. Mořici kupujeme 2denní Engadin hiking pass (101,5 CHF), který platí na všechny lanovky + dopravu v této oblasti. Hiking pass okamžitě využíváme pro cestu autobusem č.1 do Surleje (22minut jízdy), kde přestupujeme na lanovku Corvatschbahn, abychom se dostali na vrchol Corvatsch (3303 m.n.m.). Jedná se o nejvyšší místo celé oblasti, kam lze vyjet lanovkou. Pěšky se na vrchol bez výbavy na ledovec nedostanete. Výhled je na všechny strany opět impozantní. Dominuje především pohled na okolní ledovce a nejvyšší horu celé oblasti Piz Bernina (4049 m.n.m.). Kromě restaurace s vyhlídkovou terasou je možné na vrcholu Corvatsche navštívit místní minipivovar a ochutnat jejich pivní speciál.
Z Corvatsche se vracíme lanovkou zpět do údolí a autobusem č.6 do centra Sv. Mořice odkud jedeme pozemní lanovkou přes Chantarellu na Corviglii, kde přestupujeme na lanovku na Piz Nair (3057 m.n.m.). Jedná se o oblíbenou lyžařskou oblast, kde se koná i světový pohár v alpském lyžování. V létě je naopak domovem pro bikery, protože do údolí vede několik trailů. Na rozdíl od Corvatsche uvidíte z Piz Nairu více do italské části Alp. Na Piz Nair je možné vyrazit po svých i ze Sv. Mořice (4h30m-5h) nebo naopak sejít do údolí (3h). Bohužel z časových důvodů jsme ani jednu cestu pěšky nemohli podniknout. Lanovkami se vracíme zpět do centra Sv. Mořice a pokračujeme autobusem do Punkt Muragl, odkud jezdí lanovka na Muotas Muragl (2453 m.n.m.) až do 23:00. Máte-li proto ubytování v této oblasti, vyplatí se vyjet na vrchol při západu slunce. Na vrcholu se nachází oblíbená restaurace, kterou nelze přehlédnout už z údolí. Opět vidíme celou oblast Engadinu z jiného pohledu. Bohužel zde není příliš mnoho času na výhledy, proto spěcháme zpět do údolí, abychom se stihli vrátit vlakem zpět do Bernu (jízda opět 5h).
Poslední den ve Švýcarsku opět míříme do Sv. Mořice, abychom opět využili Engadin hiking pass. Tentokrát volíme cestu z Landquartu přes Klosters, abychom viděli i další část Rhétské dráhy. Nutno podotknout, že trasa přes Chur absolvovaná předchozí den mi přišla mnohem zajímavější. Ve Sv. Mořici přestupujeme na vlak do Tirana na další část Rhétské dráhy, kde vlak vystoupá na nejvyšší bod Ospizio Bernina (2253 m.n.m), aby následně začal klesat až do italského města ve výšce 459 m.n.m. Část trasy vynecháme, protože vystupujeme na zastávce Bernina Diavolezza a míříme lanovkou na Diavolezzu (2973 m.n.m.), odkud máme nejvyšší horu Piz Bernina a okolní ledovce doslova na dosah. Dále se nám otevírá výhled do Itálie. Od horní stanice lanovky s restaurací je vhodné vyrazit na zhruba hodinový výšlap na Munt Pers (3207 m.n.m.), který nabízí pohled také směrem na Sv. Mořic. Počasí se opět velmi rychle začíná zhoršovat a proto míříme do údolí, abychom stihli vlaky zpět do Curychu a dále do ČR.
Jak se ti cestopis líbil?
MKK procestoval 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.