TAIWAN LETEM SVĚTEM
Pár střípků z Taipei, Tainanu a Alischanu s přidanou hodnotou Covid 19 v lednu 2020.....
Cestopis z roku 2020 napsal Sub - Bohouš Kubart
Přistál jsem na Taiwanu. Mám dojem že ale spíš na Marsu. Ten baggage claim - to jsem ještě neviděl. Odlety ve stylu Starwars. A letiště vůbec. Chceš kafe? Vyber si z 50 druhů. Atd.
Skočím do metra, za 20 korun mě to veze půl hodiny na High speed train. Do Tainanu prosím. Platim kartou. 1000 korun. Píp, a je hotovo. Žadný piny, plus podepisování účteky, jé pane, decline atd. Prostě píp. Tady ale už Mars končí. Když si nezaplatíš za nesmysl místenku, jedeš na stojáka a bez wifiny. 300 km/h. 500 kiláků. To vlastně jde. Myslel jsem že tu budou jezdit čínský soupravy, ale neeee. Ani trať není jako v Číně. Zkrátka vlak kterej se nějak hejbe. V pevninský Číně se nehejbe. Kdyby mi tam zavázali oči a zeptali se jestli jedu nebo stojime, nevim! Mladej Čankajšek se ještě musí trochu snažit.
Hotel. Levnej. Skoro nejlevnější. Všechno čistý, vycíděný, vkusně a dokonale řemeslnicky zpracovanej. Zámek na pípnutí. Žádný takový zasuň, vysuň a ono to možná bude napotřetí fungovat. Vyfasoval jsem 2 vody. Cožpak tady budu řídit? (Nechcete někdo vodu? Rád přivezu). Druhej den uklizeno, vymetenej koš a ustlaná postel. A aby fungovala elektrika, v kastliku místo odemykací katy károvej král. (včera jsem tam strčil krabičku od cigár). A další 2 vody. Sakryš.... Wifi pádí jak splašenej kůň. Žádný přihlašování pane. Zadejte číslo pokoje a je to. A fakt se ani druhej den nemusim pracně registrovat. Věřili byste tomu?
Je třeba vyrazit do světa. Jsem přece v nehistoričtějšim městě ostrova. Vstával jsem zbytečně brzo, protože můj autobus začíná v 10. Což jsem zjistil až v 9, anžto web má trošku jiné informace. Jezdí tady takovej šikovnej bus, kterej obkružuje všechna významná místní místa. Má jen jednu vadu. Hodinový intervaly. Tedy já, ve své vrozené lenosti jsem nevystoupil na zastávce pevnost, chtěje se popovézt směšných 500 metrů na zastávku "stromy rozbíjejí zdi". Netuše bláhově, že je nutno pípnout zastavení. Takže další zastávka za 5 km. Mylně jsem se ovšem domníval, že jen objede čtvrť. Za dalších 5 km další zastávka někde v prrrrr. Po 20 km jsem se probral z mrákot a vystoupil. Kupodivu u docela zajímavýho chrámu. Foto, foto a za 6 minut mi to jelo zpátky. Akorát tak na koupení piva. Místní atrakce: 300 chrámů. U třetího pochopíte že jsou všechny stejný a přestáváte fotit. Jedna z největších místní vyhlášenejch ptákovin se jmenuje Tree Houses. Jedná se o téměř zřicenou budovu prorostlou kořeny banyánů. No, prostě to nechali přírodu zdevastovat. Celý je to vyztužený ocelovou konstrukcí a ještě k tomu přivařili jakýsi špačkárny, aby se na ten bordel dalo dívat shora. Kousek dál je pevnost. No, pevnost...to snad kdysi bývala. Zbytky zdí prorostlých kořeny již zmíněných banyánů tu působí daleko líp než v tý blbý zbořenině. Uprosťed postavili zelený mozky někdy za války prosklenou pozorovací věž, něco jako na letišti. To je bomba! Skrz špinavý skla se dá dívat na nepříliš úchvatný město.
Orientace po něm je poměrně snadná. Dokud má člověk nabitej mobil. Proto jsem si taky vzal ssebou powerbanku. Ale už mi nikdo nepřipomněl, že k ní musím mít taky kabel...
Taiwan se vyznačuje především tím, že nemá odpadkový koše. Nevim jak to dělaj, ale bordel, ani semtam cosi poházenýho jsem neviděl. Půlka lidí tady drendí na skútrech. Před pár lety, jsem byl v Číně. Tam taky. Ale všechny benzínový tam nahradily elektrický. Tady musej soudruzi taky ještě trochu přidat. Nicméně funguje Google a Facebook, což zas na pevnině nemají.
Penetrace angličtinou mizivá. Ale oproti Číně jsou takřka geniové. Alespoň číslovky ze sebe vysoukaj. Fiftý plís. Třeba slovu metro číňan nerozumí. Je to stejšn. Ale na stejšnu si vezmete tištěný plánek metra…Přikodrcám se na zastávku vlaků. Jak na potvoru tam stojí dva. Jeden tam a druhej onam. Zjitit ktejej je ten správnej? Téměř neřešitelné. Naivně zkusím dotaz. Kva kva mňau, odvětí místní ajznbon. Aha. I věda to, zakoupil jsem chytře licenci na offline transator. Nojo, ale nejde mi nahrát jazyk. Furt že prej musim mít verzi PRO. Ale tu jsem si právě koupil. Achjo....
Libujou si v různym pískání, pípání a přiblblejch melodiích. (Jako když u nás jezdila ta jakási zmrzlina). Jedou popelári a ta jejich kuka furt hraje. Ale úplně furt a bez přestání. Já vim, popeláři jsou blbí, ale z tohohle by za chvíli zblbnul i doktor. No, a pak by jim teda moh nejspíš pomáhat... Když čověk vleze do krámu, začne hrát melodie. Těch lidí tam vleze za minutu padesát. Takže taky hraje furt. Stačilo by přeci jen lehký pípnutí, když už to teda musí bejt. Autobus když dává blinkr, pípá. Ale tak že je to na urvání uší. Atd...
Všechny krámy jsou furt otevřený (zavírá se tu vůbec někdy?), všude spousta žrádla. Jen furt zapomínám že číňani nesolej. A já, tupoň, neumím vyslovit "ján" se správným přízvukem, tak aby to pochopili. Zavolám si obsluhu, stokrát opakuju ján s různou dikcí a přitom prstama nad jídlem dělám jako že solím. Číňan netuší. Na to jsem byl připravenej už z domova. Mám spoustu soli. V kufru na pokojii. Jak mám všechno ochutmat? Ono je to totiž tak dobrý...
Dneska jsem jak šotouš. Vymetám jeden vlak za druhym. Usmyslel jsem si, že se podívám do místních hor, kde leží turistické centrum, pohoří Alishan. Jede tam (teda skoro až tam) vláček po trati s úžasnými výhledy, která se používala kdysi na svážení dřeva. To sem zase sežral hada!!! Nejdeřív osobákem do Chilayi, výchozího to bodu místní slavné horské železnice. Paní v kase mě nejdřív vyděsila, že je vyprodáno, ale můžu jet na stojáka. Pak mi prodala sedací lístek na vlak kterej vlasně vůbec neměl jet. Zdá se, že jsem tu jedinej bílej. Místňáci ssebou berou děti, většině se to přestalo pochopitelně líbit ještě před výkopem.. Hází to s náma jak motoráček do Bechyně a taky je to tak rychlý. 70 km za 3 hodiny. Vlak je vyhlídkový, okno se dá otevřít akorát na hajzlu. To mi zas budou smrdět fotky...
Mnooo. Asi nebudou. Už jedeme hodinu a půl a zatim byly akorát “krásný” výhledy na město. Tunel střidá tunel. A jak jsou ty japončíci, kteří to tu nechali postavit, takoví skromný, tak i ty tunely jsou jen o 5 cm širší než vlak.
Aha...dojel jsem na konečnou. Nebyl jedinej výhled, jediná fotka. Navíc mi mělo bejt podezřelý, že skoro všichni vystupujou o stanici dřív. Konečná je totiž díra po granátu a končí tu vlak jen proto (teda řek bych díky bohu), že trať poničil před časem hurikán. Hned za 3/4 hodiny jede autobus do vysněného Alishanu. Co to stojí? Ptám se šoféra. Nic. Dneska jezdime zdarma. Je Čínskej Novej rok. Tak to je od nich hezký. Přijel jsem do parku Alishan. Mají tam takovej velkej 2700 let starej strom. Ten chci vidět. Na mapě ho mám, ale nějak mimo cestu. V infocentru dostávám mapku, kde ten strom je i s cestou. Dokonce to vypadá že na stejnym místě. Z křižovatky je to kilák, radí ta šikovná holčina. V pohodě, to zvládnu. Mám totiž za hodinu a půl místenku na bus zpátky. Taky zdarma. Už jsem u stromu, řiká mi navigace. Už jsi za stromem, varuje po chvíli. Jak v Cimrmanovi. Tak jdu ještě půl kiláku dál a pak to vzdávám. Takovej strom přece nemůžu přehlídnout! Já snad ne, ale mapa asi ano. Sjedu tedy busem do civilizace a hlavně do tepla, šup na vlak a Taipei čeká! Za dnešek pouhý dvě fotky. A to ještě z povinnosti, aby se neřeklo...
Čínskej novej rok - to je něco jako ramadán. Nikdo nic nedělá, krámy i hospody zavřený. (Ó, jak jsem je včera chválil...) Ne že by úplně všechny, ale většina.
Běhám po městě kde to zas tak světoborný neni a pak mě osvítil duch svatej. Co takhle zeptat se na informacích jestli je vůbec otevřený to jejich slavný muzeum? Jo. Do čtyř. Hmmmm. To mám co dělat (normálně je totiž do 9). Před kasou na mne namířil místní sekuriťak pistoli, přitisk mi ji k čelu. Ani jsem se nestačil pomodlit. Měřil mi teplotu. Když uznal že nejsem teplej, moh jsem jít pro lístek (nojo - začíná se mluvit o jakémsi Coronaviru…to ještě nkdo vlastně ani netuší co z toho bude za průser). Jaktž takž jsem to stihnul, ale fofrem. Je obrovský. A dobrý. Jen by teda mohli exponáty trochu nasvítit. Tehdy, když Čankajšek prchal z Pekingu, dostal skvelej nápad jak nasrat Japonce (kteří si na to brousili zuby), i Maa najednou. Vybral ze zakázanýho města co se dalo, naložil toho celej vlak (!) a mazal na Taivan. Tam pro sbírku vybudovali tohle monumentálni muzeum.
Potom jsem si šel spravit náladu na večerní trh. Ten se naštěstí konal. Stovky stánků s jídlem a každej jinej. Ubil jsem tam všechny zbylý prachy a přežranej s 2 neutracenejma kačkama funim na letiště. Na ceduli něco píšou červeně. A sakra. Letíme o 40 minut pozdějc. To bych přece nebyl já... Pak pročítám maily a odpoledne mi to psali. Hodný jsou. Na Taivanu mám přece u sebe internet běžně. Nakonec místo 0:55 letíme ve dvě. Skvělý. V Amstrdamu mám na přestup hodinu a půl. A že tam maj fakt velký letiště. Tak doufám, že frajer kopne do vrtule a bude tam na čas.
Byl jsem tím pádem dost brzo na checkin a na pána byl usměvavej. Takže mám vyfasovaný protekční místo v první řadě hned za hajzlama. Jo....místa na nohy habaděj. Dokonce ten habaděj souvisí krásně s délkou mých ne příliš krátkých nohou. Úplně přesně a krásně se opřu o stěnu. Jenže - číňani fakt nejsou vychcaný. Ačkoliv mají nařízeno spát, furt couraj. Bum dveře Flusch. Bum dveře. Červený světlo svítí nepřetržitě celou cestu. Bojim se kdy se přehřeje a bouchne žárovka. Posádka v letadle si dává celkem na čas. Skoro ve čtyři dostáváme jídlo. Neumím to nazvat. Ne že by to nebylo dobrý, ale co to je? Večeře snad? Jídlo nevozej, ale roznášej(!!!). Noční klid. Chrápu. Budíček je v poledne. Hodný.... Chápu.
Ten přípoj v Amstru mi uletěl…
Jak se ti cestopis líbil?
Sub - Bohouš Kubart procestoval 130 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 10 lety a napsal pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil12 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
A s tou solí to bylo u mě taky zajímavý. Dokonce ani, když jsem to ukazoval v čínštině napsaný nebo přímo obrázky, tak jsem nikdy nepochodil. V lepším případě mi přinesli sojovku, v horším následoval jen zděšený výraz, proč bych proboha tohle chtěl. Jen jednou, když jsem byl přímo s Taiwancem v lepší restauraci, tak ten jim to řekl čínsky a za chvíli přiběhl z kuchyně přímo kuchař s 5 Kg pytlem soli a že kolik toho chci :D Nakonec se mi podařilo v Carrefouru koupit takový ten mlýnek se solí, který jsem nosil všude sebou a to byly taky pohledy ostatních, jako kdybych si do jídla sypal kokain nebo nevím co.
V jedné naši oblíbené pizzerii, kam chodili jen cizinci, jelikož snad jako jediná v celým městě nedělala vyloženě sladkou pizzu, což místní vnímali jako špatně (jelikož podle nich pizza musí být sladká), sůl taky neměli. Když jsme se na ní každou návštěvu ptali, tak kuchař stále jen, že se musí zeptat majitele jestli mu to dovolí koupit (sůl za 5 Kč). To takhle trvalo několik měsíců, když při moji poslední návštěvě 2 dny před odletem kuchař vítězoslavně vytáhl malinkou slánku s tím, že už ji pro mě konečně má :D
A s tou solí to bylo u mě taky zajímavý. Dokonce ani, když jsem to ukazoval v čínštině napsaný nebo přímo obrázky, tak jsem nikdy nepochodil. V lepším případě mi přinesli sojovku, v horším následoval jen zděšený výraz, proč bych proboha tohle chtěl. Jen jednou, když jsem byl přímo s Taiwancem v lepší restauraci, tak ten jim to řekl čínsky a za chvíli přiběhl z kuchyně přímo kuchař s 5 Kg pytlem soli a že kolik toho chci :D Nakonec se mi podařilo v Carrefouru koupit takový ten mlýnek se solí, který jsem nosil všude sebou a to byly taky pohledy ostatních, jako kdybych si do jídla sypal kokain nebo nevím co.
V jedné naši oblíbené pizzerii, kam chodili jen cizinci, jelikož snad jako jediná v celým městě nedělala vyloženě sladkou pizzu, což místní vnímali jako špatně (jelikož podle nich pizza musí být sladká), sůl taky neměli. Když jsme se na ní každou návštěvu ptali, tak kuchař stále jen, že se musí zeptat majitele jestli mu to dovolí koupit (sůl za 5 Kč). To takhle trvalo několik měsíců, když při moji poslední návštěvě 2 dny před odletem kuchař vítězoslavně vytáhl malinkou slánku s tím, že už ji pro mě konečně má :D
Díky za cestopis. Na Taiwan bych taky rád, předběžně byl v plánu příští rok zima/jaro, ale virus nám ty plány trochu mění. Jo, a popeláři hrají i v pevninské Číně v jednom kuse. Asi národní tradice :-D.
Díky za cestopis. Na Taiwan bych taky rád, předběžně byl v plánu příští rok zima/jaro, ale virus nám ty plány trochu mění. Jo, a popeláři hrají i v pevninské Číně v jednom kuse. Asi národní tradice :-D.
Ten důvod proč popeláři hrají melodii souvisí právě s tím, že nikde nejsou popelnice. Hraje aby lidi v baráku slyšeli, že popeláři projíždí a mohli vyběhnout a hodit do něj pytle s odpadem. V Taipei třeba popeláři hrají Beethovena. Ale třeba ta melodie když člověk vleze do Family Martu, to jsem fakt litoval těch prodavačů, že tohle musí poslouchat, mě to lezlo na nervy i jen během té chvilky než jsem vybral pivko :D
Ten důvod proč popeláři hrají melodii souvisí právě s tím, že nikde nejsou popelnice. Hraje aby lidi v baráku slyšeli, že popeláři projíždí a mohli vyběhnout a hodit do něj pytle s odpadem. V Taipei třeba popeláři hrají Beethovena. Ale třeba ta melodie když člověk vleze do Family Martu, to jsem fakt litoval těch prodavačů, že tohle musí poslouchat, mě to lezlo na nervy i jen během té chvilky než jsem vybral pivko :D
Ano hráli "Für Elise", ale teď, resp. minulý rok všude kde jsem byl hráli https://www.youtube.com/watch?v=vwCvmm0OZxs A ten důvod je, jak píše matej15, hlavně hygienický, ostatně víme, jak to vypadá u popelnic nebo odpadu jinde v horku v Asii.
Ano hráli "Für Elise", ale teď, resp. minulý rok všude kde jsem byl hráli https://www.youtube.com/watch?v=vwCvmm0OZxs A ten důvod je, jak píše matej15, hlavně hygienický, ostatně víme, jak to vypadá u popelnic nebo odpadu jinde v horku v Asii.
Nepamatuji si co hráli v Číně, ale přeslechnout se to určitě nedalo a oblíbit taky ne.
Nepamatuji si co hráli v Číně, ale přeslechnout se to určitě nedalo a oblíbit taky ne.
Tu Maiden's prayer hráli už tehdy když jsem tam žil (2017), ale některé trucky hrály právě i tu Für Elise, což jsem znal. Jinak ono s tím odpadem to tam zase taková sláva není. Na ulici bordel není, ale zpravidla ve sklepě nebo přízemí bytového domu je místnost, kam se sype odpad hlava nehlava, často netříděný a bez pytlů. Tahle místnost je pak neskutečná líheň švábů, kteří jsou pak rozlezlý po celým baráku. O ten odpad se pak stará nějaký člověk, často jsou to důchodci nebo různě postižení lidé, kteří se v tom hrabou a třídí to. Tříděný odpad pak sváží na skůtrech nebo takových rikšách do sběrů, kde za to něco dostávají a ten směsný pak právě hážou do toho projíždějícího auta.
Tu Maiden's prayer hráli už tehdy když jsem tam žil (2017), ale některé trucky hrály právě i tu Für Elise, což jsem znal. Jinak ono s tím odpadem to tam zase taková sláva není. Na ulici bordel není, ale zpravidla ve sklepě nebo přízemí bytového domu je místnost, kam se sype odpad hlava nehlava, často netříděný a bez pytlů. Tahle místnost je pak neskutečná líheň švábů, kteří jsou pak rozlezlý po celým baráku. O ten odpad se pak stará nějaký člověk, často jsou to důchodci nebo různě postižení lidé, kteří se v tom hrabou a třídí to. Tříděný odpad pak sváží na skůtrech nebo takových rikšách do sběrů, kde za to něco dostávají a ten směsný pak právě hážou do toho projíždějícího auta.
Já byl v Číně něco málo přes 3 týdny, tak jsem samozřejmě do detailů až tak jako matej15 nepronikl (dcera tam žije několik let a přístup místních k odpadkům jí hodně vadí). Nicméně hrající popeláře a rykše/skůtry naložené tříděnými kartony jsem nemohl přehlídnout. Taky se nedal přehlídnout přístup většiny místních - zahazují kdykoliv cokoliv kamkoliv, přinejmenším na venkově, na výletech, v jídelnách na ulici. Dopili petku/něco ze sklenice, dojedli něco z igeliťáku nebo z papíru - a šup s tím do lesa, do potoka, na zem, ... (čest výjimkám).
Já byl v Číně něco málo přes 3 týdny, tak jsem samozřejmě do detailů až tak jako matej15 nepronikl (dcera tam žije několik let a přístup místních k odpadkům jí hodně vadí). Nicméně hrající popeláře a rykše/skůtry naložené tříděnými kartony jsem nemohl přehlídnout. Taky se nedal přehlídnout přístup většiny místních - zahazují kdykoliv cokoliv kamkoliv, přinejmenším na venkově, na výletech, v jídelnách na ulici. Dopili petku/něco ze sklenice, dojedli něco z igeliťáku nebo z papíru - a šup s tím do lesa, do potoka, na zem, ... (čest výjimkám).
@divan Čína je OT k cestopisu o Tchaj-wanu, ale když už jsi to zmínil, tak v čínských NP bývají odpadkové koše každou chvíli a někteří Číňani přesto odhazují odpadky na zem, ale zaměstnanci to průběžně uklízí. Ve městech asi taky dost uklízí, protože na nadměrné množství odpadků si nevzpomínám (ani podél silnic moc odpadků nebylo).
@divan Čína je OT k cestopisu o Tchaj-wanu, ale když už jsi to zmínil, tak v čínských NP bývají odpadkové koše každou chvíli a někteří Číňani přesto odhazují odpadky na zem, ale zaměstnanci to průběžně uklízí. Ve městech asi taky dost uklízí, protože na nadměrné množství odpadků si nevzpomínám (ani podél silnic moc odpadků nebylo).
@Libor_S: Ve městech a NP bylo vesměs čisto. Na venkově to byla někdy hrůza, hromady odpadků - a to doslova hromady. Jinak máš samozřejmě pravdu s OT, omlouvám se za OT.
@Libor_S: Ve městech a NP bylo vesměs čisto. Na venkově to byla někdy hrůza, hromady odpadků - a to doslova hromady. Jinak máš samozřejmě pravdu s OT, omlouvám se za OT.
koukám, že jste tu rozjeli odpadkový blog... Fakt je, že bordel nikde není. V Číně jsem byl taky a je to jistě podobné. Co se týče úklidu (a v Číně i různých hlídačů v metru a nádražích atp. - tím alespoň trochu řeší zaměstnanost. či lépe snad přezaměstnanost) je to vlastně totéž, ale tady to má alespoň smysl...
Díky za poznámky!
koukám, že jste tu rozjeli odpadkový blog... Fakt je, že bordel nikde není. V Číně jsem byl taky a je to jistě podobné. Co se týče úklidu (a v Číně i různých hlídačů v metru a nádražích atp. - tím alespoň trochu řeší zaměstnanost. či lépe snad přezaměstnanost) je to vlastně totéž, ale tady to má alespoň smysl...
Díky za poznámky!