Tenerife v době šílené - díl 1.
Cestopis z naší poslední návštěvy tohoto pestrého ostrova, která se s ohledem na současnou situaci výrazně lišila od návštěv minulých.
Cestopis z roku 2020 napsal Tesna
Jak to všechno začalo ...
Kanárský ostrov Tenerife je pro nás srdeční záležitostí. Především proto, že po dlouhých letech, kdy jsme trávili naše dovolené především v zimě ve francouzských Alpách, jsme sem před pěti lety poprvé vyrazili s německou cestovkou z Vídně. Bylo to vlastně na zkoušku, první cesta do letní dovolenkové destinace, protože do té doby jsme neměli ani tuchy, jak se tráví taková dovolená v hotelu u moře. A jak se následně ukázalo, nemusí to být jen povalováním u moře a již tato první návštěva v nás zanechala tak silný dojem, že se zde na Kanárské ostrovy prakticky každý rok vracíme, někdy i několikrát, až si zde ze mne někteří cestovatelé utahují, zda 3x za rok není málo …
Pohled, který se vám nabídne za hezkého počasí z velké části ostrova
Na místě jsme tehdy pak zjistili, že i letní dovolené mohou být nejen o válení se u bazénu nebo u moře, ale že mohou být i příslušně aktivní, stejně tak, že rozhodně nemůže být problém si něco takového naorganizovat sám, zajímavější, pestřejší a také levnější než přes cestovku. Takže tahle naše cesta tak byla tou první, díky níž jsme pak v následujících letech sjezdili pro nás dříve nepředstavitelně vzdálené a exotické destinace, z nichž některé jsem již tady ve svých cestopisech popsal. I následující řádky budou nejen o naší poslední cestě na Tenerife v minulých dnech, ale zahrnují naše zážitky a poznatky z cest minulých, takže nebuďte zmateni třeba fotkami, které s podzimem až tak nesouvisí, neboť jsme zde strávili několikrát i vánoce. Ale konec vzpomínání, zpět do reality (což bohužel pro nás cestovatele teď rozhodně žádná extra výhra není).
Kanáry místo Karibiku
Přes podzimní svátky se poslední roky snažíme vždy někam vypadnout, poslední dva roky to pro nás byl francouzský Karibik, na který jsme se někdy od února opět těšili. Bohužel, situace kolem čínské chřipky udělala všemu přítrž a zrušení všech našich zářijových letů znamenalo jednoznačnou stopku našim plánům. Protože jsme ale rozhodně nechtěli zůstat doma, riskli jsme to a využili akční nabídku přímých letů VIE – TFS s Wizzem za 35 EUR za zpátečku na stejný jako původně plánovaný termín. Priority a extra leg room to sice posunulo na 126 EUR, což je ale stále velmi solidní cena. Takže klasika, rezervovat auto u Plus Car (k tomu později) a ubytování na dvou místech, jihu a severu, abychom toho zase objeli více.
Zimní Teide
Jak se ovšem blížil termín našeho odletu, situace kolem epidemie houstla a houstla tak, jak média každým dnem reportovala další a další rekordy. My jsme pro jistotu zrušili obě ubytování a pomalu se smiřovali s tím, že nakonec nám situace možná ani neumožní odletět. Posun obou letů o dva dny je v dnešní době klasika, která nás už ani nevzrušuje. Naštěstí to dopadlo dobře, takže den před odletem rezervuji finální ubytování a následující den ráno vyrážíme směr Vídeň, kde využíváme Panda Parking. Už zde je patrný zásadní rozdíl proti našim minulým výletům – místo čtyř řad plných aut na příjezdu zde stojí pouze v jediné řadě auta čtyři, včetně našeho.
Také zimní ...
Když nás shuttle vyhodí na poloprázdném letišti, strávíme hoďku do odletu na slunci před terminálem, kde je provoz aut a taxíků proti běžnému frmolu naprosto minimální. Průchod bezpečnostní kontrolou v poklidu jako snad nikdy, jen před nástupem do letadla kontrola španělského QR kodu. Letadlo je plné zhruba z poloviny, a to letíme v době, kdy Wizz zredukoval tři plánované lety týdně na jediný, a to ještě menším letadlem. Naprosto pohodový let s přísným dozorem stewarda, zda máme pořád poctivě nasazené roušky, končí podvečerním přistáním na jižním letišti. Během pár sekund procházíme zdravotní kontrolou na jeden klik na scaneru a naprosto vylidněným letištěm jdeme na veřejné parkoviště, kde má svou „kancelář“ Plus Car.
Panda nebo Porsche
Parkoviště, obvykle solidně plné, zeje až na pár aut prázdnotou a u meeting pointu také nikdo není. Tak voláme kontaktu na letišti a po pár minutách přijíždí dvě slečny, které s námi vyřídí potřebné formality. Auto dostáváme o pár minut později, a že jej vezou, slyšíme podle bublání výfuku už od vjezdové závory. Pokles počtu turistů se totiž mimo poklesu cen ubytování nebo stravování samozřejmě promítl i do cen pronájmu aut. To nejlevnější, auta typu Fiat Panda, si tak zde šlo pronajmout na celý týden za pouhých 58 EUR včetně pojištění. My jsme sáhli ke druhému konci nabídky a za zlomek běžné ceny (Kačka na Sicílii by koukala) tak budeme mít exkluzivní auto, které by si rád projel snad každý řidič – Porsche Boxter Cabrio, které se tak na další týden stává naším spolehlivým a se svými 300 PS pod kapotou nesmírně svižným společníkem, budícím zaslouženou pozornost. Auto fasujeme s téměř prázdnou nádrží, počítač hlásí dojezd 36 kilometrů. Takže přímo u letiště tankujeme plnou – litr Naturalu je momentálně za 87 centů.
Los Cristianos v 10 dopoledne
Los Cristianos
Už za tmy se přesouváme po dálnici do nedalekého Los Cristianos, kde máme první čtyři noci v komplexu Checkin Bungalows kousek od moře i promenády. Parkujeme pár metrů od recepce, za normální situace věc naprosto nevídaná. Vítá nás příjemná recepční, která je zřejmě vděčná za každé vytrhnutí z nudy. Fasujeme pěkný prostorný a svou šestihrannou dispozicí zajímavý apartmán s obrovskou terasou. Jde o komplex asi 190 apartmánů ve dvou blocích, obsazenost je odhadem maximálně desetinová.
Vyrážíme na krátký průzkum okolí a jen o pár minut se míjíme se zavíračkou marketu v nedalekém obchodním centru, tak si aspoň skočíme „na jedno“ do nedalekého baru, který se jako ty okolní, po desáté večer rychle vylidňuje. Cena za čepovaný půllitr 1,5 EUR je zde momentálně téměř standardem a všichni jsou vděčni za každého návštěvníka. Ve městech jsou oficiálně i venku nařízeny roušky, ale zde konkrétně, v poloprázdném letovisku, to zde nikdo extra neřeší, tedy pokud poblíž není zrovna policie. Ale na tu vás slušný kolemjdoucí obvykle upozorní.
Jedna ...
... a druhá pláž v Los Cristianos
Den první - poznávací
Ráno vyrážíme na snídani. Ta zde probíhá tak, že veškeré jídlo i pití nám podává obsluha. Vzhledem k zanedbatelnému počtu návštěvníků je i výběr jídla značně omezený a za ty čtyři dny se rychle omrzí, ale za dané situace to chápeme. V prostorách, dimenzovaných někde pro 400 lidí, je nás průběžně asi 20. Po snídani nejprve vyrážíme prozkoumat pobřežní promenádu, po níž pokračujeme k centrální, krásné písčité pláži, teď dopoledne ještě téměř prázdné, zatím jen na kukandu. I hustota lidí na promenádě je zanedbatelná, spousta obchodů, barů a restaurací je zavřených. A v těch, které otevřené jsou, je proti normálu zlomek lidí, což pak pozorujeme naprosto všude po celý náš pobyt. A zjišťujme, že cena točeného piva jde srazit i pod euro, konkrétně až na 95 centů. Točené za 25 se ani u nás nevidí …
Costa del Silencio
Okolo poledne startujeme našeho poršáka, poprvé si za světla užíváme požitek jízdy bez střechy a vyrážíme na jižní pobřeží si najít nějakou pláž na zchlazení se. První zastávkou je Las Galletas, vcelku sevřený turistický rezort s úzkými uličkami, ale místní pláž je na současnou situaci „přeplněná“, tak pokračujeme o pár kilometrů dál do Costa del Silencio, kde by na východním okraji měla být další pláž. Bohužel se jedná o útesy a „přírodní“ koupání skokem do vody nebo slezem do moře po žebříku, ale i když odcházíme s nepořízenou, co se týká koupání, pobřežní scenerie je zde úchvatná.
Los Abrigos
Poté se na chvíli, jako obvykle, zasekáme u dálnice, kde jsou kruháče u sjezdu 62 velmi často ucpané. Normální klidnou pláž nalézáme na okraji Los Abrigos pod letištěm, kde strávíme hoďku relaxem, ale kamenité dno neumožňuje ani zde solidní koupání. Pokračujeme tak do El Médano, kde už z dálky vidíme desítky prohánějících se surfařů i borců na kitech. Příjemné letovisko s malou pláží a velmi mírným vstupem do moře přímo v centru, další dlouhé pláže jsou na obou stranách městečka. Slunce pálí a teploměr na prázdném náměstí ukazuje 37. My poté, co nám v místním supermarketu paní udělá vynikající a naprosto čerstvou bagetu, volíme tu západní pláž a strávíme zde zbytek dne koupáním na místní poměry v teplém moři (asi 24 stupňů).
Trošku teplo
Večer jdeme na první večeři a opět stejný scénář. Vše nám dává obsluha, počet strávníků nepřesahuje dvě desítky, ale výběr jídel je vcelku dostatečný, jen holt množství je u některých položek, třeba dezertů, omezené, takže kdo dřív přijde …
Den druhý – vysokohorský
Předpověď hlásí velmi pěkný a teplý den, mraků moc není, tak chceme vyrazit do hor. Ty jsou jednou z hlavních turistických lákadel Tenerife, protože sopka Pico del Teide je s výškou 3.718 m n.m. nejvyšší horou Španělska a prostředí jejího vnějšího kráteru, připomínající svou nehostinností prostředí z vesmírných sci-fi filmů, národní park, rozhodně stojí za návštěvu. Přibalujeme si s sebou i teplejší oblečení, kdyby nahoře bylo chladněji. Národní park v centru ostrova je dostupný několika cestami ze všech světových stran. My vyrážíme tou jižní z Los Cristianos přes Aronu dál a výš krásnou zatáčkovitou okreskou až do výšky přes dva kilometry nad mořem. Já si užívám výkonu přeplňovaného motoru za sedadly, PDK automat tam se strojovou přesností a rychlostí blesku hází jeden kvalt za druhým a manželka za mne v každé zatáčce už dopředu brzdí. Takže ted´ jen doufám, že mi na kreditce nepřistane z půjčovny spoluúčast za prošláplý přední podběh … J
Vodní mlýn
Vilaflor
Cestou projíždíme i okolo horského městečka Vilaflor (cca. 1.300 m n.m.). Zde stojí za to sjet z obchvatu do centra a poctít jej krátkou návštěvu kvůli krásnému kostelu (hned vedle je dostatečně velké parkoviště), náměstí i nedalekému unikátnímu vodnímu (!!!) mlýnu. Cesta pokračuje dál borovicovými lesy s občasnou vyhlídkou, za dobré viditelnosti i na sousední malou La Gomeru. První zastávku na náhorní plošině národního parku máme u muzea, které se nachází pod vrcholem s typickým tvarem, který mu dal jméno - El Sombrero. I v této výšce je dnes tak teplo, evidentně přes dvacet, že jsme stále jen v tričku, a poctivě se mažeme, čistý vzduch v této výšce je zdrádný.
El Sombrero
Easy Rider
Pokračujeme pak pár kilometrů doleva, kde rovná cesta vede lávovým polem, kdy vás podmanivá a drsná černá scenerie nabádá pustit do repráků AC/DC s jejich Highway To Hell a volume poslat úplně doprava. Zde vidíme, že nejsme jediní, kdo využil naprosto výjimečných cen za půjčení luxusních vozů, protože na kamenné vyhlídce potkáváme polskou rodinku v Maserati Levante z naší půjčovny. Opět, jako vždy, pár fotek, a vracíme se na hlavní silniční tah rezervací pod Teide. Co kilometr je hned vedle cesty vyhlídka, tentokrát je všude dostatek místa k parkování. A to i přímo u skalních útvarů připomínajících ty v americké Arizoně, které tvoří v kombinaci s dominantním vrcholem Teide naprosto jedinečné scenerie pro vaše fotky. Kousek od nich je i útvar nazvaný Katedrála, což je zbytek sopečného sopouchu. Pro případné turistické nadšence je zde i spousta turistických tras, včetně té pod vrchol sopky.
Highway to Hell
Místní fotografická klasika
Katedrála
Pohled, který neomrzí
Pro cestu nahoru na sopku ale většina zájemců dává přednost visuté kabinové lanovce, která má horní stanici asi 200 výškových metrů pod vrcholem vulkánu. Na samotný vrchol už pak člověk od lanovky musí pěšky, musí si ovšem dopředu zamluvit místo v několika z časových oken, což je zdarma. My jsme cestu nahoru lanovkou absolvovali už při naší první návštěvě Tenerife, takže tentokrát jen projíždíme okolo, ale kdo by měl zájem, tak tento zážitek jsem už tehdy před lety popsal tady - https://snow.cz/clanek/3891-lyza...spanelska. Co nás tehdy pobavilo, byla půjčovna bund ve spodní stanici lanovky, což je ovšem služba zde logická a pochopitelná.
Lanovka
Výhled z vrcholu
Pohled na vnější kráter
Pokračujeme cestou o kousek dál, kde je velké parkoviště a kde lze vyjít do volného terénu, připomínajícího povrch Marsu. V místech, kde jsme několik let zpět o Vánocích měli možnost si postavit i sněhuláka. V zimním období totiž máte možnost vidět vrcholové partie Teide pod sněhem a teploty nahoře mohou klesnout velmi výrazně. Zatímco dole se lidé sluní a ti otužilí dokonce i koupají, zde nahoře často oceníte bundu i svetr. O kousek dál na hřebenu je několik bílých observatoří, které připomínají kulisy ze Star Wars. Tenerife totiž patří k místům s nejčistším vzduchem a nejlepšími možnostmi astronomických pozorování. Podél nich pak pokračujeme dolů mále frekventovanou cestou k hlavnímu městu Santa Cruz.
Observatoře
I když se jedná o moderní a živou metropoli, dnes si její návštěvu zatím necháme ujít, protože míříme rovnou na pláž Las Teresitas. To je široká a asi kilometr dlouhá písčitá pláž, která vznikla uměle, návozem písku ze Sahary. Ta je na současné podmínky vcelku zalidněná, převážně místními, protože je sobota. Přímo u pláže je obrovské parkoviště, dnes zaplněné možná z jedné čtvrtiny. Na pláž se lze dostat z hlavního města i autobusem, kdy kapacitní kloubáky jezdí v taktu někde okolo 20 minut. Máme i osobní zkušenost a můžeme doporučit.
Las Teresitas
Notoricky známé foto
Z pláže je momentálně výhled na čtyři velké výletní lodě, nyní zde prázdné a smutně zaparkované. Ty ve chvíli, kdy si po koupání vyjedeme na vyhlídku nad pláží, máme jako na dlani, stejně jako celou pláž, takže opět práskáme záběry, které mnozí znají z propagačních fotek cestovek. Když se slunce blíží k západu, sedáme do auta, stahujeme střechu a ve vlahém podvečeru jsme rychlopřesunem po dálnici za necelou hodinu zpět na druhé straně ostrova v našem apartmánu. Po večeři se jdeme kouknout na promenádu, ale po deváté se to tady již výrazně vylidňuje. V jedné z restaurací si dáváme pití a já dostávám naprosto luxusně vychlazené pivo do namraženého půllitru, který číšník vytáhl z mražáku. Samozřejmě škoda dát si jen jedno …
Zaparkované kolosy
Den třetí - nedělní relax
Třetí den ráno, v neděli, začínáme den na promenádě a na centrální pláži v Los Cristianos. Všude jsou vidět dopady čínské chřipky. Vchody a východy na pláž jsou označeny šipkami, nefungují sprchy, u pláže je schéma s několika sektory pláže i jejich kapacitou a ty samotné sektory jsou v reálu vyznačeny barevnými provázky. Protože je dopoledne, zatím na pláži není moc lidí a ti všichni jsou zatím hlavně v příbřežním pásu. Párkrát se okoupeme, a když po poledni začne počet lidí na pláži razantně narůstat, balíme se a dáváme si opět jedno parádně chlazené v restauraci z předchozího večera. Obsluha už nás radostně s pokřikem „Česko!“ vítá … Pak vyrážíme autem si trochu projet a poznat i jihozápadní pobřeží, které jsme při našich minulých návštěvách trošku zanedbávali.
Naším prvním náhodným cílem je Abama, resort majestátního hotelu Ritz – Carlton, jehož vzhled je zřejmě inspirován stylem severoafrických pevností. Na pláž zde má mimo cesty vést i pozemní výtah. Bohužel, to nemáme možnost zjistit, protože už při sjezdu z hlavní cesty nás vítá zátaras s informací, že pláž je uzavřena. A rozlehlý rezort evidentně také. Projíždíme nábřeží Playa San Juan, ale protože nenalézáme místo k parkování, pokračujeme až do Playa de la Arena, kde je parkovacích míst na hlavní třídě již dostatek. To si v klidu procházíme, prohlédneme si koupací pobřežní jezírka ve skalách, kde si místní dle dýmu mezi skalami dělají pikniky, a pokračujeme na místní menší pláž.
Playa de la Arena
I zde vládnou opatření – některé vchody/schody na pláž jsou úplně zataraseny, u zbylých je vyznačen jednosměrný pohyb. Na pláži jdou ještě dál. Zde jsou v dvoumetrových odstupech vykolíkovány a barevnými špagáty vyznačeny jednotlivé „kóje“, rozměrově pro 2 nebo 4 lidi. Koupání je zde ovšem parádní a zábavné díky přiměřeně vysokým přílivovým vlnám. V podvečer se balíme a pokračujeme o pár kilometrů dál do Los Gigantos na vyhlídku na stejnojmennou hradbu útesů vysokých až 600 metrů.
Los Gigantos
Den čtvrtý - přesunový
Další den po snídani si balíme našich pár švestek, protože další tři noci máme rezervovány na severu, v Puerto de la Cruz. Než se tam ale večer budeme hlásit, máme v plánu opět projet další kus ostrova. První plánovanou zastávkou je pobřežní městěčko Candelaria.
Guimar
A jeho pyramidy
Cestou tam po dálnici míjíme i na svahu ležící město Guimar, kde lze shlédnout známé pyramidy. Nemají tvar jako ty egyptské. Ty zdejší jsou obdélníkové, nízké, s několika stupni a je jich zde celkem šest. A některé jsou orientovány tak, že z příslušného místa je 1x do roka za letního slunovratu vidět dvojitý západ slunce proti masivu hor vnějšího kráteru Teide. Tyto pyramidy zde zkoumal i u nás populární mořeplavec a dobrodruh Thor Heyerdahl, který se zde dokonce usadil a strávil zde zbytek života. Součástí tohoto etnologického areálu s placeným vstupem jsou i dva pavilony věnované tomuto slavnému mořeplavci, jeho cestám a historii Oceánie.
Candelaria
Bazilika
Candelaria leží o pár kilometrů severněji hned vedle dálnice. Doporučuji nezajíždět do centra, to bývá za normální situace kolikrát beznadějně ucpané a i placené parkoviště na nábřeží obvykle plné, lepší je zaparkovat podél bytovek na cestě vedle dálnice nebo až na jižním konci za městem, odkud je to centra jen pár set metrů. Dominantou města je velká bazilika Panny Marie, která je pro místní poutním místem. Ta se nalézá na velkém náměstí přímo na při pobřeží. Této straně pak dominuje devět soch guanšských králů, bývalých obyvatelů Kanárských ostrovů. My zde máme letos možnost vidět jindy živé náměstí, kde se konají mnohé kulturní a sportovní akce, naprosto, ale úplně prázdné. Vedle náměstí je pěší zóna a pokud zde zavítáte v období Vánoc můžete zde spatřit možná 30 metrový betlém s modelem města a spoustou pohyblivých figurek. Ostatně betlémy nebo různé vánoční výjevy jsou zde běžné i ve veřejných budovách či v oknech i chodbách soukromých domů.
Nábřeží v Candelarii
Prázdné náměstí
Z Candelarie pokračujeme do hlavního města – Santa Cruz de Tenerife. Respektive hlavního města na střídačku, protože Santa Cruz se v tomto střídá s Las Palmas (Gran Canaria). Santa Cruz je moderní město se zhruba 200t. obyvateli, resp. s půlmilionem v celé přilehlé městské aglomeraci, a díky své poloze, klimatu i infrastruktuře prý patří k nejlepším místům pro život na světě. Místní dva mrakodrapy jsou dodnes nejvyšší „dvojčata“ ve Španělsku.
Opera
Historie vs. moderna
Parkujeme na jižním okraji města na velkém bezplatném parkovišti u botanické zahrady a po chodníku kolem hlavní cesty, který zdobí plakáty s tématikou každoročního místního karnevalu vyvedené v podobě barevných dlaždic a seřazené vzestupně dle roku, pokračujeme do centra. Míjíme zachovalou pobřežní pevnost, která úspěšně ochránila místní přístav roce 1797 v bitvě, při které přišel anglický admirál Horatio Nelson o svou pravou ruku, a obcházíme jednu z dominant a symbolů Tenererife – architektonicky unikátní místní operu, jejíž tvar má připomínat plující plachetnici.
Na pobřežním valu z velkých kamenů objevujeme zcela náhodou další zajímavost – na jednotlivých kamenech jsou portréty slavných skladatelů a zpěváků. Takže mezi Verdim, Chopinem, Jacksonem, Bee Gees, Axlem Rosem nebo Lemmym Kilmisterem zde nacházíme i Smetanu, Janáčka či Karla Gota (zde skutečně s jedním „t“). Míjíme ruiny další pobřežní artilerie a pokračujeme do malé historické části, kterou mimo kostela tvoří hlavně jindy živá ulice plná restaurací. Dnes je zde úplně mrtvo, až na shluk pochybných existencí před místní sociálkou.
Santa Cruz
Noční ruch ...
... i nostalgie
Historická část města
Dalšími bloky města pokračujeme do modernějšího centra, které tvoří ulice plné barů, restaurací i různých obchodů luxusních značek a je nám smutno, když v dříve rušných a živých ulicích potkáváme z dřívějších počtů jen zlomek lidí a vzpomínáme, jak to tady žilo i v pozdní večery při naší poslední vánoční návštěvě. Sedáme do jedné z našich oblíbených restaurací na malou svačinku a na půlhodinu se schováváme před slunečním žárem, který je v městském prostředí úmorný. Pak přes architektonicky zdařilé a otevřené Plaza de Espana míříme zpět k autu. Odpoledne pak trávíme na pláži Las Teresitas, kdy dnes, v pondělí, je zde proti sobotě absolutní minimum lidí. Koupání na místní poměry opět luxusní, teplota moře je v této době nejvyšší z celého roku.
Santa Cruz dříve ...
... a nyní
V podvečer se už ale musíme přesunout do Puerto de la Cruz. Místo průjezdu hlavním městem volíme alternativní trasu – přes hory národního parku Anaga, kde cesta od moře stoupá množstvím serpentin a zatáček zalesněnými vršky až do výšky zhruba jednoho kilometru. To je trasa, kterou si nenecháme ujít téměř nikdy kvůli jedinečným výhledům, v některých místech dokonce na obě strany ostrého hřebene. Cestou nahoru úzkou cestou lemovanou zuby masivních vysokých betonových obrubníků nechávám opět ukázat našeho Boxtera, co v něm je. V půlce stoupání dojíždíme maličkého Smarta a mladíci, spatřivše ve zpětných zrcátcích nízkou siluetu našeho Porsche pak ženou své miniautíčko do dalších zatáček s takovou razancí, že máme strach, že jej překulí na bok. Naštěstí první kratší rovinka umožní využít dynamiku dělové koule našeho sporťáku a necháváme je daleko za sebou.
Divoká Anaga
Anaga je krásný, členitý a divoký kout Tenerife, porostlý borovicovými lesy. Turisté zde najdou spoustu tras, které jsou mnohem bližší našemu pojetí turistiky než ty v drsném okolí sopky Teide. Sjíždíme dolů z kopců a po obchvatu míjíme město La Laguna, jehož historické centrum také rozhodně stojí za návštěvu, a po přeplněné dálnici se po dvaceti minutách dostáváme do Puerta de la Cruz.
Pokračování brzy ...
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 46 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Paráda, dva cestopisy z Tenerife v době, kdy se rozmýšlím tam zaletět. Super. A to Porsche taky nemá chybu.
Paráda, dva cestopisy z Tenerife v době, kdy se rozmýšlím tam zaletět. Super. A to Porsche taky nemá chybu.
Na dalším díle se usilovně pracuje. Porsche už zase zdražuje, na vánoce je plus 100%. Ale za velmi rozumné prachy se tam dají teď na podzim půjčit jiná cabria - MX5, Mini BMW2 nebo A3.
Na dalším díle se usilovně pracuje. Porsche už zase zdražuje, na vánoce je plus 100%. Ale za velmi rozumné prachy se tam dají teď na podzim půjčit jiná cabria - MX5, Mini BMW2 nebo A3.
Porsche moc pěkné :)
Aktuálně na prosinec již ale za 595 eur ale MX-5 za 145 je jasná volba :)
Mohu se optat na kolik to vyšlo Vás? :)
Porsche moc pěkné :)
Aktuálně na prosinec již ale za 595 eur ale MX-5 za 145 je jasná volba :)
Mohu se optat na kolik to vyšlo Vás? :)
Akorat jsem se vratil z Tenerife a cestopis ctu bohuzel az ted :)) takze musim zpatky a tentokrat si pujcit Cabrio :)
Akorat jsem se vratil z Tenerife a cestopis ctu bohuzel az ted :)) takze musim zpatky a tentokrat si pujcit Cabrio :)
Díky za tipy! Tenerife jsem měla vyhlídnuté na tenhle rok, ale bohužel jsou uzavřené dvě velké atrakce, které bych nerada vynechala, takže holt snad někde na jaře 2021 ;)
Díky za tipy! Tenerife jsem měla vyhlídnuté na tenhle rok, ale bohužel jsou uzavřené dvě velké atrakce, které bych nerada vynechala, takže holt snad někde na jaře 2021 ;)