Tenerife v době šílené - díl 2.
Druhá a závěrečná část naší cesty s pár cestovatelskými tipy na závěr.
Cestopis z roku 2020 napsal Tesna
Puerto de la Cruz
To je přímořské město s historickým jádrem, které z obou stran obklopují bloky velkých hotelů. My tentokrát máme domluveno ubytování přes Airbnb přímo nad centrálním náměstím Plaza Charco v maličkém střešním apartmánu s velkou terasou a výhledem na město, Teide i moře. Sopku pak bohužel během našeho třídenního pobytu vidíme jen pár minut, pořád je schovaná v mracích. Parkujeme bez problémů na obrovském parkovišti u moře kousek od centra. A protože Puerto je místo, kde jsme před lety strávili naši první kanárskou dovolenou, ihned vyrážíme obhlédnout nám známá místa. Bohužel, i zde je pohled velmi smutný. Z poloviny zavřené obchody i restaurace, na promenádě s bídou desetina běžného počtu lidí.
Procházíme kolem zavřených velkých hotelů k pláži Martiánez na východním okraji a pak zpět do města. A protože máme ubytko bez jídla, hledáme nějakou pěknou občerstvovnu. Zaujme nás nový argentinský steakhouse v úzkých uličkách nedaleko centra, kde navíc čepují několik druhů piva z místního pivovaru. Že to byla dobrá volba se přesvědčujeme za chvíli, kdy dostáváme ty nejlepší steaky, co jsme kdy kde měli. Za ceny mezi 11 až 15 EUR … Sedíme zde asi dvě hodiny v době, které jsou běžně ty nejživější. A za tu dobu nás bylo v restauraci celkem osm.
Druhý den si nejprve za světla prokličkujeme centrum města a kolem poledne sedáme do auta a jedeme na pláž Soccoro, která je pod dálnicí pár kilometrů východně od Puerta. Jde o pláž s černým pískem. Protože dnes je zataženo a na koupání to kvůli teplotě i vlnám rozhodně není, tak tu naprostou převahu mají surfaři, těch pár zbylých lidí včetně nás zde jen relaxuje na dnes mírném slunci.
Když se nám polehávání omrzí, sedáme do auta a přesunujeme se o pár kilometrů západněji. Protentokrát míjíme Icod de los Vinos, ale pokud jste zde poprvé, určitě si vyhraďte půlhoďku na jeho návštěvu. Najdete zde totiž další ze symbolů Tenerife – dračí strom. Ten místní, kousek od kostela a historického centra města, má korunu širokou 22 metrů a obvod kmene 10 metrů. I když se tvrdí, že jeho stáří je přes 1.000, tak to je považováno za legendu, mnohem blíže pravdě bude „pouhých“ několik set let.
My pokračujeme ještě o kousek dál, do malebného historického městečka Garachico, které leží přímo na pobřeží. Bez problémů parkujeme na jeho západním konci na velkém parkovišti a vyrážíme do úzkých uliček města. Za zmínku zde stojí pěkný park ve svahu, nyní ovšem zavřený, dva kostely a pěkné centrum s náměstím. Koupání je zde možné na maličké pláži kousek od parkoviště nebo v několika přírodních mořských jezírkách. Pokud budete mít někdy příležitost, doporučuji návštěvu o Vánocích, ideálně večer, kdy je historické centrum parádně vyzdobené a osvětlené. My si na náměstí dáváme drobnou svačinku na rohu v bistru.
Podobně jako v mnoha podnicích jinde, i zde v souvislosti s čínskou chřipkou zrušili jídelní lístky, které nahrazují QR kody nalepené uprostřed každého stolu. Vybíráme si hamburgery z čerstvých místních surovin (3 až 5 EUR za kus) a domácí víno (standardní cena 1,50 – 2 EUR za dvojku) a rozhodně své volby nelitujeme. S blížícím se večerem pokračujeme dál na západ, kdy na vyhlídce nad Garachicem děláme parádní fotky městečka ozářeného zapadajícím sluncem. Nachází se zde i památník všem emigrantům, kteří v minulosti odcestovali z Kanárských ostrovů.
Další a poslední dnešní zastávkou je městečko Los Silos s malebným historickým centrem. Přímo u bývalého kláštera, ve kterém je dnes místní kulturní centrum, je velké parkoviště, dnes bohužel uzavřené kvůli nějaké oficiální akci, protože kolem postávají policisté, zdravotníci i hasiči. Obcházíme si centrum, jemuž vévodí klášter, bílý kostel a příjemné náměstíčko s altánkem s bufetem uprostřed. Protože už je pozdě, vynecháváme naše další oblíbenou zastávku, kterou jsou mořské jezírka v nedalekém San José, kde je i zajímavý monument – kompletní kostra velryby.
V této části ostrova býval naším oblíbeným cílem i maják maják Teno na západním cípu ostrova, ke kterému vede klikatá cesta přes členité útesy s nádhernými vyhlídkami. Bohužel, jak zjistil kolega letos v létě, tato cesta je pro běžný automobilový provoz již uzavřena a k majáku se tak dostanete jen po svých, na kole, taxíkem nebo autobusem.
Masca
Třetí den na severu máme v plánu další z našich pravidelných a „povinných“ návštěv. Míříme do horské vesničky Masca, která je sevřena v divokém hlubokém a malém údolí za útesy Los Gigantos. Jde o maličkou vesničku tvořenou několika desítkami budov, která je rozdělena na dvě části. Dominuje jí malé náměstíčko s kostelíkem, naleznete zde několik restaurací a snad každý návštěvník zde sejde na spodní vyhlídku pod fotogenickou skálou.
Kvůli své poloze v příkrém svahu je tato vesnička uzavřena pro automobilový provoz a svá auta tak návštěvníci musí nechat na silnici nad vesnicí, kde je ovšem za normální situace kapacita omezená a zcela nedostačující, proto jsme po naší prvotní zkušenosti před lety nechávali naši návštěvu Masky vždy na pozdní odpoledne až podvečer, kdy přeci jen byla větší šanci zde zaparkovat. O jedněch Vánocích jsme zde v 9 večer dokonce zavírali poslední hospodu a za tmy odjížděli autem, kterému nefungovala dálková světla.
Tentokrát je vše jinak, parkoviště je poloprázdné a celá vesnička více než poklidná. U místního zahrádkáře si jako obvykle kupujeme pár jeho produktů a když po krátkém posezení na terase restaurace s výhledem odjíždíme, zůstávají na parkovišti už jen pouhá tři auta.
Samotným zážitkem je nejen návštěva této horské vesničky, ale i cesta do ní (TF – 436). Pokud rádi řídíte a nemáte v posádce nikoho, komu dělají zatáčky problémy, doporučuji si ji projet celou, od Buenavista del Norte do Santiago del Teide nebo naopak. Jde skutečně o jedinečný zážitek s mnoha nádhernými výhledy, kdy obzvláště v úsek Masca - Santiago je silnice velmi úzká, členitá, se spoustou zatáček a serpentin. A protože tahle přístupová strana je tou častěji využívanou, určitě zde potkáte spoustu vyplašených protijedoucích řidičů, kteří se děsí každého setkání dvou aut na této úzké silnici. A to zde můžete potkávat i malé autobusy, to už pak vyžaduje určité řidičské umění se s takovým „kolosem“ vyhnout. My jsme zde již poněkolikáté, cestu už známe, navíc provoz je v této době zanedbatelný, takže si to opět užíváme s naším kabriem a necháváme jej patřičně si v kopcích zastřílet z výfuku.
Santiago del Teide, pohodovou horskou vesnici podél hlavní cesty s kostelíkem na malém náměstíčku, tentokrát jen projíždíme. Vidíme, že kolem vesnice se již staví obchvat rychlostní silnice s návazným tunelem, který v budoucnu výrazně zrychlí dopravu mezi severem a jihem ostrova, kde je nyní nutné po okresce překonat výšku 1.117m n.m. a úsek Santiago del Teide – Puerto de la Cruz je tak při okružní jízdě ostrovem tím nejpomalejším. Serpentinami sjíždíme okreskou směrem jihu, kde chceme zbytek odpoledne strávit na již dříve zmíněné pláži v Playa de la Arena.
Když se svým sporťákem místo hledání parkovacího místa parkujeme přímo u vchodu na pláž, připadáme si jako hrdinové amerických bijáků, kteří v přecpaných ulicích velkoměst také vždy zaparkují přímo před hotelem. Na pláži je minimum lidí, takže si zde v pohodě užíváme náš poslední celý den na Tenerife. V podvečer se po hlavním tahu vracíme do Puerta de la Cruz a volba, kde si zajdeme na večeři, je naprosto jasná – opět argentinský steakhouse VULK, kde jsme téhož večera jedinými regulérními zákazníky, když nepočítáme šéfa vedlejší restaurace s přáteli, který si odskočil ke konkurenci na večeři.
Následující den po snídani se během krátké doby balíme, posíláme majitelce info, že už mizíme, a míříme po dálnici do hlavního města, kde chceme zbytek našeho pobytu strávit na pláži Teresitas. Počasí je obstojné, lidí minimum. Než se ale stačíme okoupat, přichází malá dešťová přeháňka a pláž se prakticky vylidňuje. A protože na zlepšení počasí to nevypadá, sedáme opět do auta a míříme blíže k letišti s nadějí, že v této části ostrova bude hezčí počasí. A je tomu skutečně tak. Mraky, zachycené masivem Teide, zde k pobřeží už nedosáhnou, takže míříme do osvědčeného El Médano. V sámošce si necháme opět udělat čerstvé bagety a pak už míříme na centrální městskou pláž, kde trávíme poslední dvě hodiny před odjezdem na letiště. Tam na veřejném parkovišti necháváme se slzou v oku stát naše Porsche, se kterým jsme za ten týden najeli téměř tisíc nezapomenutelných kilometrů s větrem ve vlasech. Klíčky od něj hážeme pootevřeným okýnkem do Berlinga naší půjčovny, které zde představuje jejich mobilní kancelář.
Letiště je naprosto vylidněné, podle monitorů zde odlétá do večera pouhých sedm letů, z toho dva místní Bintery. Bezpečnostní kontrolou procházíme v pohodě. Zaskočíme do duty free pro láhev místního Ron Miel, medového rumu, bohužel akci 3 za 2 jako pár měsíců zpět na Fuertě tu nemají. Zato tu mají 80% slevu na velké Tobleronky, takže si jich pár přibalíme na zpáteční cestu. Letadlo do Vídně je tentokrát téměř plné, z poloviny našinci. I když nám už v době našeho pobytu Wizz poslal požadavek na vyplnění formuláře pro vstup do Rakouska, ten nám naštěstí vytiskla ochotná pronajímatelka apartmánu v Puertu, tak z několika hlídek celníků na Schwechatu, kolem kterých procházíme, nechce nikdo nic vidět. Voláme Panda Parking a už půlhodiny po přistání sedíme v autě a po dálnici to valíme na Břeclav.
Pár tipů ...
Protože týden je na kompletní poznání Tenerife málo, tak mimo turistických cílů, které jsem už zmínil na předchozích stránkách, přidávám i několik dalších tipů. Tím prvním, který jsme teď navštívit ani nemohli, protože byl uzavřen, je zoo Loro Parque v Puerto de la Cruz. Ta je hodnocena jako jedna z nejlepších zoo na světě a pokud mohu soudit, toto hodnocení je naprosto oprávněné. Jde o jednu z asi čtyř světových zoo, kde máte možnost shlédnout unikátní vystoupení kosatek. Dalšími lákadly jsou podobná vystoupení delfínů, lachtanů nebo papoušků. Jednotlivá vystoupení jsou rozvržena přes celý hlavní návštěvní čas tak, abyste se nenudili.
Zajímavý je pavilon tučňáků, kde za sklem můžete sledovat i jejich pohyb pod vodou, nebo unikátní pavilon celý věnovaný medúzám. V zoo pak naleznete i stovky druhů kanárků, kteří zde sice i volně žijí, ale po kterých ostrovy pojmenované nejsou. V zoo vám uběhne celý den jako nic a pro dopravu z města i zpět můžete využít vláček, který zde z centra Puerta pravidelně zajíždí. Pokud zde pojedete autem, počítejte s tím, že přímo u ZOO je míst pomálu a jsou brzy po ránu obsazena. Výjimečnost zoo se bohužel také odráží v ceně, která atakuje skoro tisícovku za osobu.
Na jihu, kousek od Los Cristianos, pár kilometrů od dálnice v Aguilas del Teide, je druhá místní zoo – Jungle Park. Mnohem menší, klidnější a méně známá. Není taková „bombastická“ jako Loropark, ale i zde je několik zvířecích exhibic, vybavuji si divoké ptáky a lachtany. A pavilonu kanárků se s nimi můžete dostat do bezprostředního kontaku. Můžete si zde projít opičí dráhu nebo se svézt na bobovce. My jsme zde byli jednou, v čas vcelku netypický, na Silvestra, takže i v normální zimní sezoně nás tam bylo pár.
Siam Park – vodní svět, prý jeden z nejlepších na světě. Bohužel nemohu posoudit, osobně jsme nikdy nenavštívili. Na místě pak naleznete spoustu zvýhodněných nabídek na kombinované vstupné do Siam Parku a jedné nebo druhé zoo.
Punta del Hidalgo – turisticky ne až tak frekventovaná severní část ostrova, kde lze na severní výspě nalézt unikátní maják, jehož moderní architektura je na hony vzdálená těm ostatním, klasickým.
Chamorga – zapadlá vesnice na východě ostrova, dostupná 20 minutami kličkování po cestě třetí třídy hustými borovicovými lesy. Pozor, místní vůbec nepočítají, že po této cestě nejedou sami, takže do zatáček velmi opatrně. Výchozí místo turistických tras k majáku Anaga a páru pláží.
Punta de Abona – zapomenutá klidná vesnička s pár desítkami domů, pěknou pláží a nedalekým majákem. Jednou jsme ji navštívili v parném letním odpoledni a atmosféra vylidněné vesnice připomínala scény z klasických amerických westernů, už jen zbývalo, aby zpoza rohu vyšel Yul Brynner v černém …
Doprava po Tenerife
Cestování po Tenerife je vcelku pohodové, protože kolem zhruba ¾ ostrova vede dálnice, na kterou ještě navazují 2 kratší úseky rychlostní silnice a jeden další, včetně tunelu u Santiaga del Teide, je již ve výstavbě. Pokud můžete, využívejte pro pohyb po Tenerife právě tuto dálnici, protože jakmile sjedete na silnice nižších tříd, doprava je výrazně pomalejší a v běžné turistické sezoně na hlavních tazích (např. směr Teide) i velmi hustá. Okolo dálnice počítejte s častými dopravními zácpami u sjezdů 57 a 62 na jihu u letiště, samozřejmě v hlavním městě, husté aglomeraci okolo La Laguna nebo v určitých hodinách v Puertu. Ceny benzínu jsem již zmínil, ty jsou díky daňovým úlevám na Kanárech obecně a dlouhodobě nižší než v Česku. Kvalita silnic i těch nižších tříd je na Tenerife vynikající, stejně jako značení, kdy je dostatečně značena snad každá i ta nejmenší turistická zajímavost.
Nejlepším dopravním prostředkem po Tenerife je půjčené auto. Při rezervaci dostatečně předem se lze dostat na ceny okolo 10 EUR za den včetně pojištění za základní Pandu, nyní to bylo dokonce ještě o 20% méně. Naopak, pokud v normální plnou sezonu necháte rezervaci na poslední chvíli, může být účet klidně až čtyřnásobný. Pokud ale máte v plánu jen pár přesunů (z letiště, na trajekt apod.), lze využít spolehlivou, hustou síť autobusů TITSA, které zajíždí prakticky všude, kde je na Tenerife alespoň nějaká známka civilizace.
Pokud budete jezdit půjčeným autem, upozorním na jednu drobnost, která vás může ze začátku mást. Místní řidiči totiž, když dávají přednost chodcům na přechodu, upozorní na tuto skutečnost řidiče za nimi tím, že vyhodí levý blinkr. Takže si pak párkrát říkáte, proč ten trouba před vámi neodbočuje, než vám to dojde.
Doprava na Tenerife
Tenerife má nejhustší síť leteckých spojů s Evropu ze všech Kanárských ostrovů, tzn. cestovatelé z Česka mohou využívat nejen letů z Prahy, ale i okolních zemí – Německa, Rakouska nebo Polska, kdy akční přímé letenky bez dalších příplatků často začínají mezi 1.000 - 2.000 Kč za zpátečku. Tenerife má dvě mezinárodní letiště, kdy většina letů ze střední Evropy letá na novější, jižní letiště. Tenerife můžete díky levným letenkám případně využít i jako výchozí bod pro návštěvu dalších Kanárských ostrovů, kdy místní aerolinky Binter nebo Canary Fly nabízí přískoky na tyto další ostrovy od 20 EUR za jednosměrku, což je kolikrát zlomek ceny za trajekt.
Počasí
Kanáry se vyznačují pro nás vnitrozemce velmi příznivým a stabilním podnebím, kdy i v naší zimě zde panuje příjemné teplé klima, kdy spodní teploty jsou limitovány teplotou okolního Atlantiku. Přes den na slunci příjemných 25, v noci pokles na zhruba 16. Naopak v létě, pokud není pod mrakem, zde může být na slunci úmorné vedro. Tzn. že nejlepší dobou pro návštěvu jsou (pod)zimní až jarní měsíce, jen na koupání to pak spíše pro otužilce, protože obecně studený Atlantik je zde koupatelný někdy od července do září, kdy jeho teplota stoupá k 24 stupňům.
Konkrétně na Tenerife počítejte s tím, že je velký, a to i teplotní, rozdíl mezi studenějším a vlhčím severem a teplejším a sušším jihem tak, jak vrchol sopky Teide dokáže zachytit mraky a výrazně ovlivnit počasí v jednotlivých částech ostrova. Takže zatímco na severu je zamračeno, o pár desítek kilometrů na jih je krásný slunečný den. Naštěstí přejet ze severu na jih je otázkou zhruba půlhodiny.
S ohledem na počasí si plánujte i návštěvu národního parku Teide, protože zde se pak můžete dostat až do výšky přes třiapůl kilometru. Takže pokud je oblačnost, asi z toho moc mít nebudete. Pokud je ovšem jasno a vidíte vrchol sopky, neváhejte a hurá nahoru, výhledy z vršku jsou pak nezapomenutelné. Jen počítejte i s tím, že pokud plánujete výlet lanovkou nahoru, tak ten výškový rozdíl 3,5 kilometru jste schopni překonat velmi rychle, v řádu několika málo hodin, kdy následný pobyt na vrcholu pak může být fyzicky náročný, což mj. potvrdila ve „vedlejším“ cestopise i Katka. Podobně počítejte s velkým rozdílem teplot. I my jsme zde viděli v době, kdy jsme si zde stavěli sněhuláka v teplotách mírně nad nulou, pobíhat zmrzlé turisty pouze v sandálech a tričku.
Čemu zde ovšem nelze moc věřit, je předpověď srážek, neboť tyto předpovědi jsou vzhledem k našim českým mnohem pesimističtější proti následné realitě. Srážky se tu samozřejmě občas vyskytují, ale my jsme za možná 10 návštěv Kanárů zažili doposud jednu jedinou menší spršku. A až letos jeden skutečný déšť - párminutový hustý tropický slejvák uprostřed noci.
Pláže a koupání
Kanáry i Tenerife obecně sice nabízí spoustu pláží, ale jak jsem zmínil, po valnou část roku je koupání pouze pro nadšence a otužilce. Navíc, jde o ostrovy sopečného původu, takže spousta pláží hlavně na severu je tmavých nebo úplně černých, takže koupání pak připomíná jako byste se koupali v laguně černouhelného dolu. Naopak na turisticky populárnějším jihu najdete i mnoho pláží se světlým žlutým pískem. Mnoho pláží je také kamenitých, s obtížným přístupem do vody, ale to prostě zjistíte na místě a jednoduše se přesunete o pár kiláků vedle, kde najdete třeba lepší pláž dle vašeho gusta.
Ceny na Tenerife
Tak jako jinde na Kanárech, ceny jsou obecně rozumné a v průměru jen o něco vyšší než v ČR. Proti pevninskému Španělsku je zde nižší DPH, což se nejvíce viditelně odráží v ceně paliv na benzinkách. Co se týká jídla a pití, najdete zde mnoho supermarketů jako Super či Hyperdino, Lidl či místní značky, kde nakoupíte nejlépe a nejlevněji. Otvíračky mají v některých případech v centrech měst dokonce až do půlnoci. Jen pozor, po 22. hodině je zákaz prodeje alkoholu. Pozor na významné cenové rozdíly mezi supermarkety i jednoho řetězce, které se odvíjí od jejich polohy. Prodejny v turistických rezortech nebo částech mají mnohdy ceny o 20-30% vyšší proti těm, které leží v místech, kde jsou zákazníci převážně místní.
Na ulici se najíte za pár EUR v různých stáncích nebo bistrech, v případě restaurací je to pak někde mezi 8 – 20 EUR za hlavní jídlo. Přes den nabízí hodně restaurací za zvýhodněné ceny (okolo 12 EUR) vícechodová meníčka s nápojem nebo různé happy hours. V minulosti jsme se zde běžně setkávali s tím, na rozdíl od letoška, že v některých restauracích byly ceny v jídelním lístku uváděny bez DPH, to je zde 7%. Pokud si v restauraci nechcete dávat drahé lahvové víno (okolo 17 EUR za sedmičku), zvolte domácí rozlévané (to je často dokonce místní) víno, to je běžně za 1,00 – 1,20 EUR za dcl, kolikrát narazíte na exkluzivní kousek.
Tenerife je po všech stránkách ostrov mnoha tváří. Naleznete zde jak vysokohorský pustý masív sopky Teide, tak i divoký a živoucí borovicový les v národním parku Anaga. Tepající moderní města s nákupními možnostmi, i ta, ze kterých cítíte jejich pohodovou ospalost a sálající historii. Na jedné straně živoucí, ale bezduché turistické rezorty s desítkami výškových hotelů, na straně druhé zapomenuté vísky, kde večer nepotkáte živáčka. Můžete zde klidně strávit čistě plážovou relaxační válecí dovolenou, ale stejně tak dovolenou nadmíru aktivní, kdy se bez problémů můžete vyhnout komerčnímu turismu, pokud vám tento vadí. I proto se zde stále rádi vracíme, protože pokaždé zde můžeme strávit dovolenou dle naší nálady a i když jsme zde byli asi už pětkrát, stále zde máme co objevovat a pokaždé tu najdeme zase něco nového. A proto přeji všem, kteří dočetli až sem a někdy zvažovali návštěvu Tenerife, aby to prostě zkusili. Možná vás ostrov svou různorodostí překvapí tak jako před lety nás.
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 44 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil
Třetí cestopis zTenerife za poslední týden. Koukám, kdo nebyl na Tenerife, ten jako by nebyl...
Třetí cestopis zTenerife za poslední týden. Koukám, kdo nebyl na Tenerife, ten jako by nebyl...
to tam zase budou návaly...
to tam zase budou návaly...