Thajsko 2011

Úvodem

Akce "Thajsko" se rodila v roce 2010 hlavně díky mému novému zaměstnání, kdy jsem jako obchodník s vybavením pro bojové sporty skoro obden poslouchal, jak je to v těchto končinách skvělé. V té době pomalu začínal i ten "thajský boom", kdy kromě thaiboxerů a různých dobrodruhů lákala tato destinace čím dál více turistů a tzv. dovolenkářů, kterým už byla Evropa jaksi těsná. Objevit tuto dostupnou exotiku a ještě si rozšířit pracovní obzor zlákal i mě. Po asi třicátém "Tam jeď, neboj se. Je tam levno a je tam krásně" jsem začal s pátráním. Při jedné podzimní víkendové párty na našem baráku na Zličíně jsme já, Jakub a Robin dali hlavy dohromady. Slovo dalo slovo, termíny se sešly a bylo rozhodnuto. Začátkem 2011 poletíme poznat kousek Asie.

Hned po Silvestru jsme se do toho pustili. Já vykomunikoval letenky a oběhal víza do Thajska, Jakub zajistil servis u Emirates s transitním vízem do SAE a Robin si vzal na starosti technické věci jako kameru a alespoň zběžné nastudování průvodců. Tenkrát celé to zařizování i cesta samotná měli nádech punku. Co taky čekat od nezkušených mladých floutků a chuligánů?:-)

No do 17.února, kdy jsme se sešli večer před odjezdem pohromadě, jsme vlastně měli jisté jen právě ty letenky s datem odletu a příletu, dvoje víza, kusé informace o místech a sbalené kufry. Co, kdy a kde budeme dělat, kde budeme bydlet, jak pojedeme, kolik nás co bude stát, jsme vůbec neřešili. Nutno říct, že i na doporučení pár lidí, kteří už tam byli. Ale oni tam třeba jeli jen trénovat, my jako cestovatelé s omezeným počtem dnů a omezeným budgetem jsme to asi lehce podcenili. Ale zpětně musím říct, že i tak jak "naslepo" jsme jeli, jsme to zvládli důstojně a možná měli i trochu štěstí :-)

Den po dni

18.2.2011

Po ranním probuzení jsem já jako jediný měl ještě pár povinností. Hlavně tedy předat obchod kolegovi. Kluci už měli volno a čekali na mě na baráku. Po obědě, někdy po 13:00 nás Jakubovo bývalá přítelkyně odvezla na letiště. Kačko, dík. Po odbavení jsme usedli do letadla a plně si užívali servisu Emirates. 6 hodin letu plné jídla a skotské s kolou (myslím, že i dnes si stevardky naší trojsedačku dost dobře pamatují a ještě dnes by nám přinesli plechovku a malou lahvičku s whiskou, kdyby nás jen na ulici potkali :D). Rozjařeni jsme kolem půlnoci tamního času vystoupili z letadla v Dubaji. Po dvouhodinovém procesu jsme se dostali před letištní terminál a se zjištěním, že máme asi už jen 5 hodin do dalšího letu, jsme čapli prvního taxíkáře, který se za 100usd o nás staral celou tu dobu. Zastávka u "plachetnice" Burdž-al-Arab, u mrakodrapu Burdž Chalífa, projížďka centrem, hodinová procházka po promenádě, kdy jsme stihli pofelit s bandou místňáků v našem věku i sednout na kafe vedle přátelských šejků. Bylo to fajn. V 7, už za plného světla, jsme se vrátili na letiště a ve stejném duchu absolvovali víceméně stejně dlouhý let až do Bangkoku. S časovým posunem jsme za tmy vyvrávorali z letadla na Asijské půdě. Tady jsme stopli tuktuk a aniž bychom věděli kam, vydali jsme se touto motorovou tříkolkou vstříc velkoměstu. Šofér nás vyhodil (asi jako všechny, kteří nevědí) v centru u Khaosan Road. Dlouhé ulici plné barů, hotelů a lidí. V noci to bylo pulsující místo neřesti. Chvíli jsme se rozhlíželi a čichali atmosféru, než jsme se odvážili s kuframa cpát se davem a poohlížet se po ubytování. Po pár stech metrech a dvou neúspěšných pokusech o vyhovující nocleh, jsem tu já zažil svůj první šok. Potkal jsem 2 páry známých z Hlohovčic ( ! bydliště mojí babičky,vesnice s pár stovkami obyvatel vzdálená asi 5 km od mého rodného Staňkova ! ). Dodnes jsem z této neuvěřitelné náhody a pravděpodobnosti 1 ku bilionu jaksi perplex. No tenkrát jsem k nim přiběhl a z nadšení, že jedny z prvních obličejů, které 12000km od domova potkám, patří právě jim, o pár let starším vlakovým spolucestujícím z dob mého plzeňského studia, na ně hulákal a zdravil. Prohodili jsme pár vět, zasmáli se tomu a já musel běžet dohonit Kubu s Robinem, kteří před nějakým hotelem vypadali rozhodnuti, že to by mohl být ten správný pro nás. Už nevím jaká tenkrát byla cena za osobu na noc (myslím, že kolem pětistovky v přepočtu na koruny - což tenkrát tam nebylo zrovna z nejlevnějších), ale rozhodnul bazén na střeše. O půlnoci jsme shodili bágly v naší minimístnůstce s jedním (!) letištěm, TV a větrákem a šli do baru na pár drinků. Po pár hodinách jsme pravděpodobně šli spát.

19.2.2011

Bangkok. Už si teď po těch 5ti letech nepamatuji naprosto přesně všechno a ani to jak to šlo za sebou, ale pokusím se převyprávět náš příběh v tomto městě. První den jsme strávili převážně v ulici Khaosan a jejím blízkém okolí, počuměli po krámkách, po holkách, dali si jídlo. Odpoledne jsme strávili s našimi novými kamarádkami u střešního bazénu. Večer jsme šli na drink a sníst nějaké dobroty ze stánků(kobylky,červy,štíry).

20.2.-21.2.2011

Druhý den jsme se odvážili o kousek hlouběji do srdce města a postranních uliček. Dopřáli jsme si za 100 bátů tradiční thajskou masáž. Vybavuju si naše blažené obličeje na venkovních lehátkách stíněných bambusovou střechou ve dvoře nějakého domu. Nazí, jen s prostěradlem a naolejovanou thajkou na nás. Výživná hodina. Večer byl chlastací a první svůj šok zažil Jakub. Po pár navštívených barech a několika drincích jsme se - nikdo neví proč, kdy a kde - rozdělili. Horkem a kocovinou jsme otevřeli oči na pokoji, ale jen já a Robin. No ty vole co teď. Tak trochu Hangover. Naštěstí jsme Jakuba našli celkem vzápětí. V těch 7 ráno pololežel, poloseděl na chodníku několik desítek metrů od hotelu. Ulice byla po divoké noci liduprázdná a odpadkuplná. Probrali jsme ho. Dobrý to je. Až na ztracenej telefon. Dopoledne jsme tedy trávili na fízlárně kousek od naší ulice. Nahlásili jsme krádež, obě strany jsme si moc nerozuměli, ale nakonec jakýsi protokol vystavili a pro pojišťovnu v Čr to byl dostačující podnět k plnění. Takže taky dobrý. Zbytek dne jsme lezli po ulici, potkali jsme holky z předvčerejška, to už jsme se znali lépe a tak s námi strávili zbytek dne tak porůznu, bazén, shoping, pokoj.

22.2.2011

4. den v Bangkoku jsme začali snídaňooběděm v restauraci naproti hotelu. Horko, rušná ulice, triko, žabky, extrémně pálivé jídlo (no chilli,no men!), chlazená Singha a místní mladé přátelské holky, co nás tím jídlem doslova krmili. Připadali jsme si jako králové. Přesto jsme si řekli: musíme se hnout, jinak vykejsneme jen v jednom městě a v jedné ulici :-) Plán zněl jasně, dneska se podíváme po městě a zítra jedeme jinam. Domluveno!

Holky, ačkoliv nechtěli, jsme poslali domů a tuktukem jsme projeli slunným přecpaným městem s deseti proudovými silnicemi až k Lumpinee stadium. Mekka všech thaiboxerů. Prohlédli jsme si stadion, já okouknul "konkurenci", totiž obří patrový obchod Twins a mohli jsme jinou cestou vyrazit zpět. Dali jsme pár zastávek, hlavně na trzích, kde jsme usmlouvali cenu, už tak velmi lacinou, hromady věcí. S taškami plnými převážně triček jsme se večer vrátili do hotelu. Noční bazén s pivem a pak ve třech a v tom horku jsme usnuli na pokoji určitě před půlnocí.

23.2.2011

Ráno 23. jsme vstali brzo, stihli jsme poslední bazén s výhledem na město, napsat zprávy domů, zaplatit hotel s omluvou za různé prohřešky a s kuframa jsme kolem poledne hledali po různých improvizovaných cestovkách kam a jak se vydáme dál. Zlákala nás Pattaya - pobřežní hříšné město 200km jižně od Bangkoku. Minibusem cca za 600 bhátů (tedy 400 na naše). Odpoledne už jsme se, opět na slepo, nechali vyhodit u pobřežní promenády jižně od centra města Pattaya. Z nespočetného množství hotelů dělících od pláže jen silnice jsme jeden vybrali a šli diskutovat o ceně. Byl nakonec asi za stejnou cenu jako v Bangkoku, neměl sice bazén, ale každý jsme měli svojí postel, výhled na pláž (a změť kabeláže pouličního osvětlení) a celkem velkou koupelnu. Tak tady bude našeho útočiště s největší pravděpodobností do konce pobytu. Večer jsme zašli na pláž a mrknout po okolí. Po cestě na pokoj jsme ve vedlejší večerce objevili "speciality", které jsme také schválili jako hlavní zdroj energie až do konce pobytu. Hong Tong, místní placatka pálenky, za 80 bhátů a "sám si udělej" párek v rohlíku za 10. No ceny jsou tady pro nás ještě o něco více vtipnější než v hlavním městě.

24.2.2011

Ráno, za čerstva, jsme si asi díky mapě z recepce vybrali místo kam pojedeme na krátký výlet. Na hlavní silnici podél pláže jsme odchytili jeden z mnoha tuktuků. Tady byl oproti Bangkoku alespoň čtyřkolový. Ale pick up bez střechy, kde jsme si taky mohli plně užívat bláznivou jízdu s větrem ve vlasech. Lidi cestou naskakujou a vyskakujou, jak se jim zlíbí. My pokynuli, vystoupili a zaplatili pár drobných na místě poblíž našeho cíle. Pár desítek metrů od silnice, po prašné cestě jsme došli až k areálu s klášterem. Dole pod dlouhými schody s ozdobným zábradlím jsme si hráli s budhistickými zvony. Já zaplatil kilo za vypuštění ptáčka z klece a vyslovení přání, které ten ptáček na tuty následně splní ("fakt myslíš že to splní??"-"no určitě jinak by za to lidi neplatili"). Pak už jsme vylezli ty dlouhé schody a stáli uprostřed nádvoří s menšími sochami, kterým vévodil obrovský pozlacený Buddha. Hodinku jsme tak přebíhali a fotili tuto pro nás "velkou zvláštnost". Když jsme opět schody sešli, u prašné cesty už nikdo z turistů, co vystoupili s námi, nebyl. Nic moc ani nejezdilo. Řekli jsme tedy místním klukům, co seděli na vybudované dřevěné terase na stromě, jestli by nás nehodili zpět do města. Domluvili jsme se, byli v pohodě. Vysadili nás u ulice Walking Street, že tady se máme určitě porozhlédnout. Dlouhá ulice byla podobná Khaosan. I vzhledem i pověstí. Během zapadajícího slunce jsme si ji prošli celou až k molu. Zpět už v pološeru jsme začali chápat, proč ulice "hříšná". Bary ožily, neony ozařovaly veřejné domy, turisti se valili dosti veselí sem a tam. Začali nás oslovovat holky s nabídkama, bordel mámy s pozvánkama do klubu, krejčí, jež ti ušije oblek na míru, týpek, co ti dá podržet opičku atd. atd. No moc jsme na to zatím připravení nebyli, zapluli jsme až do poslední hospody na začátku ulice. Uprostřed byl velký ring a zrovna exhibiční zápas v thaiboxu (prezentovaný jako zcela vážný - kdo se v tom nepohybuje, lehce uvěří, že si fakt nakládají naplno). Tak jsme dali Changa nebo Singhu, mrkli na zápas a pak se dopravili na hotel.

25.2.2011

Tím, že jsme se večer nesundali, vstali jsme za rozbřesku. Z letáku na recepci jsme si vybrali celodenní výlet na sloní farmu. Juchů, pro mě bylo setkání se slony v přírodě snem a tak trochu cíl tohoto thajského dobrodružství. Tak jsem rád, že kluci souhlasili a dali přednost tomuhle namísto pláže nebo kalby. Celý den s dopravou nás stál asi tisícovku. No na to, co jsme zažili, krásná cena. Napřed jsme na farmě slony krmili banánama. Pak jsme si je mohli osedlat! Kluci šli na jednoho spolu, já měl jednoho jen pro sebe. Průvodce nás hodinu vedl v zástupu džunglí. Obrovský slon s námi na hřbetě se pohupoval, okusoval stromy a evidentně byl na procházce celkem rád. Slonovod uprostřed džungle na travnatém plácku ze slona slezl, vyžádal si naše foťáky a kamery a se svým "van handrt ,tu handrt" a tak dál nás fotil, točil a nechal nás dělat, co chceme. Řídili jsme slona, hladili mu chobot a jinak jsme si to užívali. Pak opět naskočil a v mírném klusu jsme dohnali stádo, se kterým jsme kolem krokodýlí farmy došli zpět na farmu sloní. Paráda. Van handrt,tu handrt nebo kam až se to dopočítal, jsme mu samozřejmě nedali. Ale dyško dostal a vypadal spokojeně. Sundal nás ze slonů a my šli do dřevěného altánu na začátku farmy. Dostali jsme ananas a měli cca hodinu na to, než se udělají fotky. Takže jsme šli ještě za opičkama, které na farmě také byli. Ani jsme k nim nedošli, když jsme se úplně lekli tygra, který ležel ve stínu u altánku. Prej si ho můžeme pohladit, nakrmit ho z flašky mlékem i se s ním (za poplatek -to dá rozum - vyfotit). Využíváme všeho. I přes počáteční strach si to hodně užíváme. Tygr byl mazel a řekl bych, že ještě puberťák.Tak s rancem fotek v podvečer farmu opouštíme. Pláž, Hong Tong, párek a spánek. Dobrej den.

26.2.2011

Po dvou aktivních dnech si ráno ordinujeme relax. Celý den trávíme na pláži, ve vodách thajského zálivu. Opalujeme se, kecáme, kouříme, ležíme. Já si nechám udělat pedikůru, kluci nakupujou kde co od thajců, kteří jedou byznys i mezi povalujícíma se turistama. Pijeme pivko, jím smaženého kraba a tak různě. Bavilo nás to celý den a našetřili jsme energii do toho posledního dne (aspoň myslíme, že posledního).

27.2.2011

Tento den už ani nevím co se dělo za světla. Zřejmě nic extra důležitého. Čekalo se na tmu. Pozn. jooo - myslím, že proběhly nákupy v obchoďáku a že jsem se divil v nějaké ulici kolik je tu plastických chirurgií. Byli jsme už opálení, aklimatizovaní a celkově už jsme jakštakš věděli co a jak v tom úžasném Thajsku chodí. Posilněni Hong Tongem a dalším v ruce, jsme tuktukem směřovali na jasnej cíl. Bude pařba na Walking street. Ulice žila naplno. První "putyka", kterou jsme navštívili, byl velký otevřený prostor pod střechou, ale bez zdí, zakončený molem, přes jehož zábradlí se dalo koukat na moře. Procházeli jsme a udiveni koukali na řadu barů podél obou stran. Každý bar byl z venku obsypaný mladými chlapy různých věků a národů. Zevnitř byl plný mladých Thajek, barmanek i tanečnic. Holky se snažili něco si svým kumštem vydělat, ať tak nebo tak. Jak jsme procházeli, pískaly a křičely a lákaly nás zrovna k jejich bárku. S husí kůží jsme došli až na konec k molu. Tam jsme se vzájemně přesvědčili o tom co se stalo a že asi chápeme o co jde. Už smělejší jsme vykročili zpět a po cestě jsme jednu kóji vybrali. Tam jsme pár piv a drinků usrknuli. Po půl noci, už trochu pod vlivem, jsme tak různě postupovali ulicí až do 6ti do rána. Byli jsme chvíli na diskotéce, v kuřárně, čuměli jsme do obchůdků s rybama i suvenýrama, tam jsme dali pivo, na pingpong show jsme zašli. Pak přituhovalo. Kuba objevoval kouzlo ladyboys, já hecoval partu japonců, Robin zavele na striptýz. No jízda. Značně společensky unaven vím jen to, jak jsme seděli na baru a já Robinovi naznačuji něco o komplikované situaci v Praze. Mezitím co se Kuba stará o nahou tanečnici v bazénku před námi. Na cestu zpět jsme naši partu zdvojnásobili. Kalba pokračovala na pokoji. Pak nevíme asi nikdo pořádně nic.

28.2.2011

Mě vzbudilo dělo a zvuk rozbíjejícího se telefonu. SMS z Prahy určená mě, kterou si Robin přečetl, byla odeslána Janičkou. Naší dřívější společnou kamarádkou, jeho bývalou holkou, se kterou se po 4letém vztahu před rokem rozešli. Momentálně jsem se s ní Sbližoval já a začali jsme 2 měsíce před odletem randit. Jen pro objasnění, víc se v tom pitvat nechci. Jestli to bylo oprávněně nebo ne, jak se to řešilo bezprostředně poté a následně v Čechách už je hodně soukromá věc. Každopádně po tomhle probrání jsem se sbalil a šel dospat tu párty na pláž. S kocovinou tělesnou i morální jsme se kolem oběda opět potkali na pokoji. Začali jsme balit s tím, že dnes večer odlétáme do Evropy. Při balení jsem kontroloval letenky zpět. Nějak se to neshodovalo s datumem na hodinkách. K našemu velkému překvapení zjišťujeme, že máme vlastně ještě jednu noc. Hmmm. Na recepci tedy přikupujeme nocleh. Po opuštění hotelu nacházíme holku z předchozí noci, která čeká na schodech. Chudinka chce jít s námi. Nemáme na ni náladu a tak za žabky ve stánku svolí k loučení. Pláž, nějaké focení města, pálivé stánky a poslední výlet na Walking street. Už jsme byli asi i předchozí nocí a hlavně ránem takoví nijací. Vracíme se domů. Thajská holka pořád čeká na schodech hotelu?! Teď už jsme ji definitivně poslali domů a šli jsme brzo spát.

1.3.2011

Poslední den (teď už vážně) jsme objednali taxi, za poslední prachy (800 na osobu nebo tak nějak) jsme se nechali dopravit do Bangkoku. U letiště už po tmě sháníme kde se najíst. Přebíháme několika proudovou silnici a objevujeme pouliční vývařovnu. Byl to ale podle mě normální rodinný přístřešek s venkovním posezením. Páč za plachtou byly stará křesla a pár lidí se tam dívalo na TV (Kuba šel na návštěvu:-) a stůl venku u grilu měl 6 židlí. Každopádně nás výborně nakrmili a napojili, levně zkasírovali a doprovodili do noci blíže k letišti. Za hodinu a něco odlétáme z thajského království. Lety zpátky už nekalíme, spíme nebo přemejšlíme. V Dubaji máme 5 hodin mezipřistání. Tak se kocháme butiky s extra luxusním zbožím v duty free shopech, čas trávíme poleháváním na lavičkách, v kiosku s internetem nebo na cigáru ve smoke cube (viz Austrálie 2015). Přečkáme to a odlétáme do Prahy. Kačka nás opět vyzvedává na letišti v odpoledních hodinách dne 2.3. Opálené a plné dojmů nás veze na barák. Tam se s Robinem loučíme. (My dva jsme si jakštakš věci vyříkali a myslel jsem si, že i odpustili ještě to odpoledne v Thajsku. Pak chvíli i v letadle a při loučení to vypadalo, že vše dobře dopadlo. Ovšem následné měsíce se bohužel přesvědčím o opaku. Což mě mrzí, ale co s tím zmůžu. Robina ani jeho fotky a videa z Thailandu jsem od té doby neviděl). Každopádně jsme doma, vybalujeme a jdeme spát, ať může od zítřka pokračovat náš "běžný život".

Závěrem

Punkový výlet do této budhistické země jsme si užili i přes nějaké ty trable naplno.

Resumé :

David - zánět spojivek a rozbitý telefon :/ , ale seděl na slonovi :))

Jakub - ztracený telefon a vysvětlování doma :/ , ale zapařil :))

Robin - bez peněz a mínus kamarád :/ , ale s 10ti tričkama :))

Thajsko je krásná, levná země, plná velmi vstřícných a usměvavých lidí.Až na týpka s mačetou,kterého jsme po výstřelu z pistole zaregistrovali na Khaosan Road, jak probíhá davem vyděšených turistů, jsme vlastně žádnou špatnou nebo děsivou situaci nezažili. Dnes už se do Thajska dá sehnat letenka i do 10.000,- Kč (my tenkrát za 19:/ ) nebo rovnou od 25tis. celý zájezd s all in ve 4* na některém z Thajských ostrovů (Phuket, Ko Samui atd.). Jsem zastáncem první dobrodružnější možnosti, ale i ta druhá se dá jen a jen doporučit. Thajsko má své kouzlo !

Ps. Mezitím co tuto stať přepisuji a finušuji, navštívil mě na shopu p.Sojka. Zákazník,kamarád,bývalí profesionální thaiboxer, nyní trenér bojových sportů, ale hlavně člověk, který má díky svému působivému vyprávění o Thajsku a spoustě zkušeností z cest po Asii největší podíl na tom, že rozhodnutí kam se vypravit v roce 2011, bylo právě takové jaké bylo. Díky a Chok Dee !