Thajsko podruhé

listopad 2022

Nesnáším zimu. Nesnáším Vánoce. Nesnáším Silvestra. Logicky mi z toho vychází, že řešením je utéct na konec roku do tepla. Zapomněl jsem říct, že mě nebaví sedět 12 hodin v letadle, protože tam neumím usnout. Bohužel, nikde blíž není místo, kde by bylo touto dobou skutečně teplo. Takové to teplo, když mi stačí plavky, tričko a pantofle. Několik dní prolézání webů s počasím nám vehnalo slzy do očí. Asi budeme mrznout doma, protože nechceme moc daleko, ale zároveň chceme koupací teplo. V hlubině zoufalství plácnu, že na to seru a jedeme zase do Thajska. Lucie ihned kývne, a je rozhodnuto. Zopakujeme si ten úžasný výlet na jihovýchod Asie. Už to nebude 23 dní jako minule, ale trochu kratší. Víc jak na dva týdny nás práce nepustí. S rozhodnutím souvisí ty další otázky. Kam, kdy, s kým, odkud…Určitě v úvodu pár dní Bangkok, protože každý, kdo ho jednou navštíví, už to z hlavy nedostane. Je tak moc jiný, než to co známe. Na východní straně Thajského zálivu (Chang, Mak, Kood…) jsme byli minule. Takže tentokrát pojedeme na jihozápad, a podíváme se do Andamanského moře. Další otázkou je s kým poletíme. Naši parťáci Lenka s Romanem záhy odpadají ze zdravotních důvodů, což nás moc mrzí. Rozhodnutí, že pojedeme s Lucií ve dvou je otázkou minut. Díky kovidovému šílenství přestěhovaly Emirates svůj hlavní východoevropský hub do Vídně, takže osvědčená varianta (Praha-Dubaj-Bangkok) padá. Ale také jejich ceny se zvedly dost výrazně. Minule jsme s nimi letěli za 13, teď se pod 22 dostaneme jen těžko. Rozhodovat se budeme mezi Vídní a Mnichovem. Vídeň nabízí i možnost přímého letu, ale to je těch výše zmíněných milion hodin v letadle. Úplně vynecháme podivné dobrodružství přes Bombay, Kalkatu, nebo podobné nápady s třemi přestupy. Strávit na cestě 48 hodin nechceme. Pár týdnů na vyčkávání (cena) ještě máme…

20.12., úterý

Objevuje se nabídka na řešení podobné minulé akci, kde byl let rozdělen přesně napůl v Dubaji. To bylo velmi pohodlné. Tentokrát by to bylo v Doha, kde bychom měli 3 hodiny na přestup. Ideální varianta. S Qatar Airways jsem ještě neletěl a byla by možnost svézt se Dreamlinerem. Cena už není 13 jako minule, ale 17, což je nicméně v konkurenčních nabídkách hodně slušná možnost. Platíme letenky, ale hned druhý den přichází SMS, že došlo ke změně. Volám prodejci, ale jde jen o malé prodloužení přestupu.

22.12., čtvrtek

Dorazily letenky. Takže začneme řešit itinerář. Nebo ne. Budeme zdobit stromeček. Nesnáším Vánoce!

23.12., pátek

Takže začínáme plánovat další náležitosti. V první řadě jak se dostavit k odletu do Mnichova. Odlet v 9:15 by znamenal vstávání uprostřed noci a cestu za bůhvíjakého počasí potmě. Objednávám ubytování v BB hotelu u letiště za cca 1500,-Kč. To se ukázalo jako dobrá volba. Hotel je kousíček od letiště, klidný, moderní, za dobrou cenu. Zároveň platím 115 éček za dvoutýdenní parkování na letišti.

30.12., pátek

Rozjíždíme naplno kolotoč plánování. Původně jsme chtěli na základě minulé zkušenosti vymyslet jen osu přesunu a zbytek nechat na okolnostech. Ale má systematická povaha nás nakonec postrčí opět k podrobnějšímu itineráři. A teď nastává ta část, která děsí každýho chlapa. Vymyslíme trasu, začneme řešit drobnosti a dámská část zájezdu vymyslí změnu. Na Youtube najde nějaké video od nějakého pomatence a jede se jinam. Moc by mě zajímalo, jestli nakonec nepojedeme na Aljašku.

31.12., sobota

Je Silvestr. My jsme se rozhodli, že si doma uděláme úplnou pohodu a budeme plánovat. Začínáme u verze Bangkok-Krabi-Koh Yao Noi-Koh Yao Yai-Krabi-Bangkok. Měníme jí na Bangkok-Krabi-Koh Yao Noi-Phi Phi-Lanta-Krabi-Bangkok. Ale já jsem pořád v cajku. Tohle samozřejmě není poslední verze…

2.1., pondělí

Jak jsem zmiňoval, počítám s dalšími úpravami. Tentokrát vypouštíme Koh Yao Noi a měníme verzi na Bangkok-Krabi-Phi Phi-Bangkok. Jsem rád, protože nehodlám strávit dovolenou balením. Nicméně klasik praví, že nikdy není po všem, dokud není po všem.

4.1., středa

Lucie se ujímá vedení tabulky s itinerářem. Zatím se nic nemění a trasa zůstává. I přes rozporuplné recenze domlouvá ubytování na Phi Phi přes českou rezidentku, na kterou jsme narazili v oblíbené FCB skupině. Nejsme nároční, ale chceme klid a čistotu. Tady si dovolím důležitou poznámku – přizpůsobte své bydlení tomu, co máte rádi. Někdo je radši v klidu u hezké pláže, jiný v ruchu centra, někdo neřeší vybavení, jiný potřebuje luxusní koupelnu. Vzhledem k počasí v Thajsku, kdy se teplota mezi dnem a nocí moc nemění je třeba pro nás dobrá klimatizace a koupelna. Nepotřebujeme televizi, ani snídani. Na tu v Thajsku chodíme zásadně mezi místní a pochutnáváme si na polívkách. Lucie musí mít čisto. Komunikace s místní zprostředkovatelkou probíhá v pohodě, takže věříme, že pobyt v resortu Long Beach Resort & Villa bude taky v cajku.

6.1., pátek

Zkouším prodloužit pobyt na Railay Beach na Krabi. Ocitám se tak trochu v neřešitelné situaci. Máme dva dny rezervované v Railay Bay Resort přes Agodu. Jediná možnost jak to změnit je pobyt zrušit a rezervovat znovu. Ale to už není v nabídce žádný volný pokoj. Resort mi píše, že právě tohle musím udělat. Tak nic. Ruším pobyt a měním resort. Pro navození atmosféry si pouštíme legendární film Pláž, ve kterém se podíváme na smyšlené lokace, které potom budeme na místě marně hledat. Ale hraje tam známý herec Leopardo di Cardio, takže to vypadá dobře.

8.1. neděle

A je to tady. Zmatenec a největší kovidový klaun v Thajsku, ministr veřejného zdraví Charnvirakul asi v opojení z čerstvě legalizovaného konopí rozhoduje, že do Thajska smí jen jedinci dvakrát očkovaní proti největšímu podvodu v historii medicíny. My zkušenější (minule jsme tam byli přesně ve chvíli, kdy se to rozjíždělo poprvé) víme, že není třeba stahovat kalhoty, protože brod je ještě v nedohlednu. Tento soudruh si uděl z huby hovnomet už cca 200x, takže klídek, ju. Mé tušení se potvrzuje v průběhu pouhých čtyř hodin. Ministerstvo oznamuje, že rozhodnutí je zrušeno. Zábavné je, že se přesně potvrdil i důvod, který jsem předpokládal. Operátoři za ty čtyři hodiny zrušili přes 600 letů do Thajska, hoteliéři poslali ministrovi tužku, nebo mrtvou rybu (odkazuji na heslo Mafie) a vše je jinak. Tak uvidíme, kolikrát se tato komedie za ty dva týdny do našeho odletu ještě bude opakovat.

10.1., úterý

Rezervujeme ubytování na Phi Phi. Maličko jinde, než byla minulá verze. A už budeme jen čekat. Finální verze je Bangkok-Krabi-Koh Jum-Phi Phi-Bangkok. Poslední noc ještě chceme odpočinout před letem někde, kde bude letiště na dostřel.

14.1., sobota

Divné je, že cestovní horečka u nás nijak moc nestoupá. Jindy už bychom měli posedmé přebalený batoh, ženu na pokraji sebevraždy, rodinu v rozkladu a málo peněz. Tentokrát nic. Asi stárneme…

16.1., pondělí

Ještě drobná změna v rozpisu. O trochu víc se budeme válet u vody. Maličko mě děsí rozpočet. Sice to není nic, co by nás mělo zruinovat, ale stoupá někam, kde jsme to nečekali. Všechno zdražuje. Minule to bylo na 23 dní cca 80. A nijak jsme nešetřili. Dobré je to, že se to od nákupu letenek rozdělí na 2-3 měsíce, takže to tolik nebolí.

22.1., neděle

Začíná snášení věcí na hromadu. Vezeme jen jeden velký batoh k odbavení. Takže redukujeme. Ale v Thajsku toho moc nepotřebujete. Prádelny jsou všude, fungují za pár korun, nepotřebujete tedy 8 triček, ale stačí vám tři. Nepotřebujete patery kraťasy, ale jen dvoje. Hlavní je rozhodnutí o botách. Sice to celý odchodíte v pantoflích, ale vzhledem ke startu v lednu a plánům na zdolání některých ne úplně pantofle friendly terénům… Balíme taky pro naše zvířátko, které jede na prázdniny k mladým. Vypadá to, že bude mít víc věcí než my.

25.1., středa

Napětí vrcholí, Odjezd ráno do Prahy, předání kočičky do náhradní péče. Zalezla pod gauč a ostentativně se odmítla s námi rozloučit. Cesta do Mnichova v pohodě, BB hotel u letiště taky. Tedy v rámci možností. Je to typický jednonoční hotel uprostřed ničeho. Pokoj 3x3m, krásně čistě a moderně zařízený, nicméně jasný předletový standard. Ale co by člověk chtěl za patnáct stovek, že…

26.1., čtvrtek

Vstáváme před pátou, bleskový přesun na 4km vzdálené letiště a rychlé odbavení. Určitě si udělejte check-in z domova. My jsme připlatili pár korun operátorovi (Pelikán) za to, že tohle udělali za nás. Jen jsem jim napsal, kde cca chceme sedět. Jejich služby byly mimochodem velmi vstřícné a operativní. Skoro načas odlétáme do Kataru. První legrace nastane ve chvíli, kdy si k nám na trojsedadlo sedá stodvacetikilový německý ragbista. Ale protože máme sedadla v zadní části letadla (velmi doporučuji!!!), může se na základě všeobecné domluvy s letuškou po startu přesunout na prázdné sedadlo v poslední řadě. Všichni jsou spokojeni. V Dreamlineru (Boeing 787-9) jsou pohodlná moderní sedadla, velmi dobrý výběr v entertainmentu, a hlavně solidní prostor na nohy. Služby Qatar tradičně na velmi dobré úrovni. Přestup v Dohá v pohodě, letiště je supermoderní po MS ve fotbale, všude luxus, lesk, ceny na úrovni Marsu. Další letadlo je letitá „triple seven“ (Boeing 777-300ER). To ER je důležité, protože „extended range“ znamená letadlo určené pro delší trasy a tudíž víc místa a širší sedadla. Nicméně jsou méně moderní, než v Dreamlineru, takže pohodlí není úplně extra. Pro zajímavost srovnání s A380 je jasné – modernější letadla jsou o hodně pohodlnější i přes skoro stejný rozměr sedadel. Ergonomie se zlepšila, jen jediný parametr je pořád stejná bída – pohodlí v případě, že si váš soused vpředu položí opěradlo. Poslední dvě hodiny cesty jsou tradičně utrpení a mám pocit, že letadlo ve vzduchu couvá. Nevím jak si mám sednout, vedle mě dvě indické dámy, které se asi vrací ze služby v Emirátech domů. Smrdí jako stavební dělníci, jedna z nich chrchlá jako tuberák v posledním tažení a ta vedle mě se uvelebuje zásadně v polohách, kdy mi vrazí loket do boku, nebo se kolenem opírá o mé stehno. Asi jsem rasista…

27.1., pátek

Je pátek, 6:30 ráno indočínského času. Vítáme východ slunce na Suvarnabhumi v Bangkoku. U odbavení fronta na cca 10 minut. Překvapivě velmi dobrá organizace, ale praktické provedení jako vždy. Na všechno je času dost. Přechod do podzemí, kde je nástupní stanice nadzemky SRTT (SkyTrain). Ta vás odveze přímo do centra na stanici Phaya Thai. Odtamtud se metrem dostanete kam potřebujete. Dívám se po datové SIM. Nabídka je za 699THB (neomezená data na 15 dní), ale je to pouze virtuální karta, což můj telefon neumí. Takže bez dat jedeme hledat hotel. Bágl máme v obalu do letadla a tudíž ho nesu přes rameno. S každým krokem nabývá na váze, za chvíli mi stékají kapky potu do očí a rameno jsem asi nechal někde u odbavení. Nechávám Lucii na autobusové zastávce a pěšky se vydám hledat data. Po zdravé procházce, kdy nacházím jen jídlo, úřady a školy se vracím, a zachraňuji svou milovanou ženušku na pokraji zoufalství. Asi si myslela, že jsem utekl s nějakým ladyboyem. Zapínám česká data a dorazíme do hotelu VIC3. Je 10 hodin, check-in na hotelu v jednu. Takže se převlékneme, uložíme batožinu a jdeme se projít po okolí. A hned první polívka. Na tohle jsme se těšili! Maličko nás překvapuje, že běžná cena už není 50-60THB, ale 80. Nicméně bude hůř. Ubytujeme se, sprcha a hurá ven! Je jasný, že sežereme všechno, co v okolí najdeme. Hlavně ovoce. To je jistota. Lepší mango, nebo ananas jste nikdy v životě nejedli! Večer jedeme metrem (říkáme tomu mrazák) na večerní trh Ratchada. Nezklamal. Jedna dobrota vedle druhé, sladké, slané, pálivé, tekuté, grilované, vařené, pečené, prostě všechno. Na hotelu upadneme do bezvědomí…

28.1., sobota

Ráno v 10 nejsme schopni vstát. Ačkoliv na něj normálně moc netrpíme, přepadne nás jet lag jako prase. Vyrážíme na snídani – překvapivě polívka a překvapivě skvělá. Ale to místo byste vidět nechtěli :-D. Doplníme jí sladkým rýžovým závitkem s ovocem v banánovém listu za 20THB. Touláme se po památkách. Vylezeme na úžasný Golden Mount Temple a překvapivě v okolí sežereme vše co se nabízí (kromě slepičích pařátů!!!). Procházíme vládní čtvrtí, všude jsou obrazy krále a královny, vše vzorně upravené a čisté. Zjevně je to trasa, po které se pohybuje královská rodina. Pro mě je zajímavé vidět priority místních úřadů. Naproti sobě třeba stojí ministerstvo dopravy, které je proti našemu tak asi čtvrtinové. A přes ulici ministerstvo školství, které zabírá místo jako Karlín. Poměry proti nám úplně obrácené. Potom se není čemu divit, když v každé vesničce je krásná škola která má hřiště s umělým osvětlením a děti v krásných čistých uniformách. Vracíme se poslední lodí a usínáme za chůze.

29.1., neděle.

Ranní polívka se opět stává tradicí jako před třemi léty. Dnes musíme vyměnit peníze, koupit něco v lékárně a najít prádelnu. Dostávám přátelskou SMS od O2, že jsem za 1,5 dne utratil za data 1000,-Kč a jestli je to v cajku. Jdeme tedy kousek k Vítěznému monumentu a v obchoďáku nacházím stánek s mobily. Za 250THB dostávám 50GB dat s rychlostí 20Mbit na neomezenou dobu. Včetně instalace a zprovoznění. Srovnávám s nabídkou u nás a skoro se rozpláču. Jdeme na loď a směřujeme na Wat Arun, který byl minule zavřený. Loď v podstatě kamkoliv stojí 16THB, což je pořád prima. Ale oproti minulé návštěvě zdražení na čtyřnásobek. Mimochodem to je i u metra, kde před třemi lety byl nejdražší dojezd přes půl města za 40THB pro dva, dnes jsou ceny výrazně vyšší. Wat Arun vřele doporučuji. Je to opravdu neskutečná krása. Celý chrám je obložen úlomky čínského porcelánu, přivezeného jako balast v lodích připlouvajících z Číny. Všude jsou nádherné bonsaje, vše krásné, čisté a upravené. Jako ve všech náboženských objektech je i tady úžasná atmosféra klidu, duchovna, rozvahy a moudrosti. Na mě tohle docela působí, ačkoliv jsem jinak hodně racionální člověk. Zjevně to mám jinak než Rusové a Poláci všude okolo. Jako obvykle se chovají jako dobytek. Lodí se vracíme na Thewes Pier, odkud je to kousek na hotel. Nevychází nám čas na vyzvednutí oblečení z čistírny, takže sedáme k závodníkovi na tuk-tuk a řítíme se šílenou dopravou se zastávkou ve směnárně. Připravujeme se na zítřejší odlet na Krabi. Nevím, jestli to někdo z vás zaregistroval, že objem věcí roste s počtem vybalení a zabalení. Tedy skládání do stávajících zavazadel je mnohem náročnější. Ale došlo nám, že když máme batoh v obalu, je kolem něj spousta místa. No, naházíme něco okolo batohu do volného obalu. V recepci domluvím taxi na letiště. Ano, bude to dražší než když ho chytíme na ulici, ale nechce se mi ráno běhat po ulici a mávat jako na prvního máje. A zítra hurá k moři!!!

30.1., pondělí

Přesun proběhl zcela hladce. S cenou taxíku jsem měl pravdu. Stál nás od hotelu z centra na letiště Don Mueang 500THB. Na cestě zpátky nás stejná cesta vyšla na 250THB i s platbou za mýto. Za půl hodinky jsme na místě. A na letišti opět mrazák. Klimatizace tady bůhvíproč mají na mínus 8 a daří se jim to. Stejně jako v metru. Air Asia nás přemístila na Krabi obstarožní A320 za 4300THB včetně jednoho batohu za obě cesty. Za hodinu a čtvrt jsme tam. Před letištěm je spousta možností dopravy. Pobíhá tam hlučná paní, řeknete jim kam se chcete dostat a ona vás pošle správným směrem. Za 100THB jedeme luxusním minivanem k přístavu. Tam nás velmi přičinlivá dáma trochu natáhne na zprostředkování dopravy, ale zase vyřídí úplně všechny transporty, od dnešního odjezdu na Railay Beach až do přesunu na letiště před odletem do Bangkoku poslední den. Platíme jí 6000THB, což je ranec, ale posléze zjistíme, že všechno je zařízené perfektně. Před odjezdem si v místním bufetu dáme výborné maso s bazalkou a Pad Thai za cca 200THB i s pitím, usedáme na něco, co se možná někdy v minulé dynastii nazývalo lodí a přejedeme na Railay. Čekáme „nejhezčí místo na Krabi“. Dá se to srovnat s ústím těžní jámy v Havířově. Přecházíme přes poloostrov na druhou stranu přes jedno velké smetiště. Railay Beach & Spa resort je ale super. Krásný pokoj, čistý, hezky vybavený. Ale za ten ranec jsem to trochu očekával (4500,-Kč za dvě noci). První procházka nám odhaluje jednu pravdu – na Railay Beach je dost draho. Asi nemusíme počítat každou korunu, ale polívka za 200THB, smažená rýže za 280THB, a Chang za 160THB jsou trochu za lajnou. Navíc moje poměrně vyhraněné názory na drogy se tady potkávají s realitou marihuanového doupěte. Všude jsou stánky s trávou, všude jede reggae, spousta rasta boys, všichni jsou pokérovaní od hlavy k patě, všichni jsou happy a easy… Ale každému soudruhovi podle jeho vkusu. My tady budeme jen dva dny, ale evidentně to bude až až…

1.2., středa

Stěhování na Koh Jum v cukuletu s prstem v nose. Na pier nás odvezl pikolík z resortu, nástup na speedboat s tlupou zpocených páchnoucích Němců a docela krátká cesta (cca hodinu). Ocitáme se na venkově. Klid, pohoda, vše je pomalejší, uvolněné. Ne jako Mácháč na Railay. Z přístavu jedeme za stovku skútrovým taxíkem a za 10 minut jsme v Season Bungalows. Ubytování, koupačka a velmi dobrý oběd za lepší peníze, než na Railay. Ale to se dalo čekat. Čína za stovku, moje oblíbené massaman curry cca stejně, Som Tam (salát z nezralé papáji) za 80THB. Upozorňuji jen na okraj – pokud tenhle salát chcete trochu jedlý, pak si ho objednejte „one chilli“. Místní si dávají 10. Nějak si nedokážu představit, k čemu by se tohle dalo použít. Možná na leptání skla. Zajímavost – platí se tady led. 5THB za skleničku 😉

2.2., čtvrtek

Celodenní pohoda. Ráno si půjčujeme skútr (200THB) a vyrážíme hledat prádelnu. Všude jen „coin laundry“, takže s praním smůla. Tak aspoň projedeme ostrov z jednoho konce na druhý. Je tady dost míst, kde žijí jen domorodci a kde je tudíž dost chudo a ne úplně čisto. Ale to je tady dost běžné. Lidé žijí hodně skromně a čistotu moc neřeší. Takové je Thajsko. Mezi chatrčemi se občas objeví bílá vrána. Domeček zděný, spíš evropského stylu, okolo je čisto a uklizeno, slepice v ohrádce… Jiná stránka je to, že lidé se většinou tváří mile, děti jsou veselé, prostě všichni vypadají takoví šťastnější. Život je tu úplně jiný. Stojí za to ho vidět… Odpoledne si Lucka dopřeje masáž (300THB), kterou by asi měl zkusit každý, kdo do Thajska přijede. Dáme si skvělou palačinku Roti s banánem (60THB), koupeme se, a jen si užíváme to, proč jsme tady. Teplo, klid, nic nemusíme. K večeři kuřecí polévka (50THB), hot pan chicken (150THB), maso s bazalkou (120THB), a tradiční Som Tam. Zítra stěhování na Phi Phi.

3.2., pátek

Ráno snídaňová nudlovka, Lucka ještě masáž krku a hlavy (350THB). Přijíždí pick-up, a veze nás do přístavu. Půlhodinové zpoždění si zpříjemníme v sousední Mr. Boy Café. Smažený banán, výtečná káva a všeobecně velká pohoda. Mr. Boy je takový zmatený roztomilý človíček, který pořád pobíhá, usmívá se a jeho podnik je všeobecně příjemný pohodový zapadák, kde je káva i jídlo velmi O.K. Loď nás odstěhuje na Phi Phi a přistavený longtail do Phi Phi Baywiev Resortu. Ten je takovou horskou hříčkou. Je ve svahu nad pláží a do bungalowu to máte vždycky do hor. První dojem – žádný zázrak. Zanedbaná údržba, všechno je takové „jeté“. Naše „Villa DeLuxe“ je papírový bungalow s přistavenou koupelnou a terasou, kterou sdílíte s vedlejší půlkou „vily“. Samozřejmě, že je všechno slyšet a soukromí je spíše zbožným přáním. Nejlepší časy má za sebou klimatizace (ale funguje!), koupelna je o schod níže a spíše jde o soukromý bazén. Když se osprchujete, v celé koupelně stojí dva centimetry vody a toho se nezbavíte po celý pobyt. Jako dárek dostanete v koupelně permanentní teplotu 35 stupňů, a to v kteroukoliv denní i noční dobu. Jdeme se projít podle pláže do centra. Je to cca kilometr podle vody po chodníku mezi resorty a obchůdky, takže to není nijak obtěžující. Všude vás provází místní kočky, které si říkají o pohlazení a něco dobrého. Lucka se stává „kočičí mámou“ a všude za sebou trousí hromádky granulí, které koupíme v nejbližším krámku. Jinak je to tady jak na Slapech. Davy lidí, centrum složené z tetovacích salonů, restaurací, krámků, stánků s oblečením, ale pozor! Je tady i Burger King a Mekáč. Zde jsou ceny opravdu šílené. Menu, které je u nás předražené za dvě stovky tady stojí 450THB. I okolo jsou ceny relativně vyšší, ale jsme na údajně nejkrásnějších ostrovech v Thajsku, na dostřel od legendární Pláže!!! Takže pojďte do nás a pořádně nás natáhněte!!! Ale je super, že i tady najdete domorodecké „polívkárny“, nebo stánky, kde se dá dobře najíst za slušné peníze. Objevujeme v tržnici stánek, kde mladý klučík vaří thajskou klasiku a velmi dobře se najíte. Je to stánek s bílo-červenou cedulí „Thai duck“. Cokoliv si dáte je super, největší pecka je ale za stovku kachní polívka. Kousek odsud je na rohu tržnice kavárna 23, kde v tak trochu evropském prostředí dostanete fantastickou kávu a neuvěřitelné zákusky. Podotýkám – ne úplně levně. Ale stojí to za to! Závisláci na dobrém kafi můžou využít i stáneček hned vedle, kde dva mladí lidé vaří výbornou kávu z čerstvě mletého, velmi solidního materiálu. Při objednávání nikdy nezapomeňte rozlišit „hot“ a „iced“ verzi. Ale obojí stojí za to. Směrem k pobřeží najdete také jednu speciální „mangárnu“ (Mango garden), kde vám nabídnou skvělé snídaně, všechno možné z manga a to v té nejlepší kvalitě. Fantastický je třeba mango shake s kokosovým mlékem. Nebe v hubě! Necháme si na pokoj sebou udělat ananasový shake (za 40THB) a jdeme relaxovat. Později zjistíme, že sdílíme domeček s Čechy, se kterými jsem si ráno na FCB psal o výletu na Maya Beach. Svět je fakt malý :-D

4.2., sobota

Ranní pokus o snídaňovou polívku končí fiaskem. Nachodili jsme asi 4km, než jsme objevili první nabídku. Jinak všude dostanete kontinentální snídani, americkou snídani, francouzskou snídani, anglickou snídani, ale na míchaný vajíčka s hnusným blátivým toustem za tři kila jsem nepřijel 9000 kilometrů daleko. Na recepci vyzvedávám ručníky a obsazuji dvě lehátka co nejdál ve stínu. Po osvěžení ve vodě jdeme procházkou na místní Long Beach, která je prý super. Absolvujeme trek po rozpadlém chodníku, pralesem, se závěrečným slaňováním na pláž. Pro německé důchodce ideální. Pláž je opravdu krásná. Taková ta z fotek. Koupačka, procházka, hezká restaurace Paradise Pearl… A jídlo fakt hnus. Taková ta čína, co se dělala u nás v roce 1985. Maggi, omáčka nastavená škrobem, uvařené maso bez chuti, za krásných 180THB. Vracíme se zpátky a oba cítíme spálená záda. Po návratu k naší nocležně jdeme asi 600m do moře, protože odliv. Potkáváme tam dva mladé lidi (Srbku a Čecha), kteří den předtím absolvovali žádost o ruku na Maya Beach. Moc gratulujeme ještě jednou touto cestou. Asi hodinu si ve vodě povídáme o jejich cestování a vztahu mezi Prahou a Bělehradem, o našich zkušenostech z Thajska, o práci… Bylo to moc prima. A nikomu nevadilo, že ležíme ve vodě, která je lehce nad kolena. No co, aspoň nás nepřejela loď. Večer si dáváme v tržnici u našeho dvorního dodavatele jeho kachní polívku a kuře se smaženým česnekem. Za půlku ceny než oběd, chuť nesrovnatelná, včetně úsměvu majitele stánku a pocitu, že tady je ta správná verze Thajska. Potkáváme další Čechy a opět náhoda jako blázen. Jejich kamarádka je ze společné skupiny na FCB a před pár týdny na můj tip koupila letenky za dobrou cenu. A teď se potkáme na tržnici na Phi Phi. Zdravím tímto Martinu Bursovou 😊

5.2., neděle

Nechce se mi vstávat. Lucie jde na pláž, protože nebude čekat, až se exhumuju. Dojdu za ní a tentokrát bude k snídani vejce Benedikt, káva a džus. Velmi dobře udělané, za dost peněz (420THB) v Café Good Time. Ale určitě můžeme doporučit. Odnáším své do ruda vypečené vypracované tělo zpět k vodě a aplikuji všemožné faktory. A do vody výhradně v tričku. Jsem ten fototyp, který se spálí při pohledu na vypnutou troubu a nemá smysl se dál pokoušet o jízdenku do nemocnice. Opět si vedle nás lehne milá Italka, která vypadá, jako že sežrala velrybu. Úplně v klidu si přesune naše lehátka, aby byla déle ve stínu. Stejně bude zítra vypadat jako grilovaná vzducholoď. Dobře jí tak. V klidu odpočíváme a já se věnuju své oblíbené typologii. Bílé tričko z fáčoviny s kapucí nataženou na hlavě je Rus. K tomu jako doplňky velký zlatý kříž na krku, pivo z flašky a důkladně vyladěná Nastěnka po boku, která vypadá jako nafukovací panna ze sexshopu. Většinou obsahuje tolik silikonu, že by s tím šikovný řemeslník utěsnil plavecký bazén. Maličké plavky, šest zlatých prstenů, hlava namaštěná jako kdyby se česal vepřovou kotletou – italský odborář. Řvoucí skupinka s pivem v ruce – Poláci. Obstarožní pán s thajským doprovodem čtvrtinového věku i váhy – Angličan. Je vtipný, jak jsou lidi čitelný 😊 Na pozdní oběd jdeme zase na Thai Duck. Kachní a vepřová polévka, výborná cena. Tohle nevynechte!!! Procházka na Tonsai Beach s výbornou kokosovou zmrzlinou za 60THB je tečkou za odpoledním programem.

6.2., pondělí

Lucka opět odchází první, asi má na pláži nějakýho milence. Ale ne, jen vtip. Ona je chytrá a chodí tam dřív kvůli odlivu. Později voda odchází a není to úplně na skvělý koupání. Z pláže odchod na další vejce Benedikt a bruschetky. Zelený čaj s mlékem, jogurt s musli. Výtečná snídaně! A protože máme chuť na opravdu dobrý kafe, jdeme vedle do Café 23. Maličká kavárnička s pražírnou trochu v evropském stylu a kafe opravdu fantastický. Zákusek za nekřesťanské peníze, ale přesto velké doporučení. Vynikající je i vedlejší pidistánek v přilehlé tržnici, kde dva mladí místní lidé dělají také super kávu. Iced i hot. Zamlouváme nevyhnutelný výlet na Maya Beach, klopíme dvojku za privátní longtail a po cestě se podíváme na doporučený záliv Pi Leh Bay. Jdeme se koupat a odpolední cestu na oběd Lucii napadne geniální nápad na výšlap na Viewpoint. Netuším, na co jsem kývl. Dáme si Pad Thai, krevetky na chilli, k pití vynikající džus z passionfruit a chlazený kokos. Výborný oběd za 400THB v podniku Pad Thai, branch II. A hurá na kopec. Prvních cca 200 schodů se vyznačuje lehkým humorem a těžkým zadýcháním. Začíná přituhovat. Kapky potu mi stékají do očí, tričko se lepí na záda. Naštěstí mžitky před očima se nestihnou rozvinout do omdlévání, takže Viewpointu 1 dosahujeme živí. Výhled je super, krásně upravená „zahrada“ a nastupují první čety komárů. Ustupujeme před nimi k Viewpoint II, ale nevíme co nás čeká. Čety se mění na pluky. Bod 2 je bývalá vojenská pozorovatelna. Cesta už se celkem dá, ale poslední úsek jsou schody skoro kolmo nahoru, kde potkáte všechny Rusy z ostrova. Samozřejmě v protisměru. Výhled je skutečně pecka a okolní upravená „zahrada“ je opravdu krásná. Vyrazíme zpět, doplazíme se dolů a odměňujeme se výtečným kyblíčkem smaženého kuřete a taštičkami plněnými chobotnicí s pálivou omáčkou. Zítra brzy vstáváme, tak dobrou noc!

7.2. úterý

Tak se nám to krátí. Už jen 3 dny. Ráno spolkneme banán, Lucie si pochutná na thajském kinedrylu a startujeme za vrcholem hollywoodské romantiky. Asi kilometr od břehu čeká pidižvík s lodí. Voda je díky odlivu až někde na Sumatře, takže se brodíme rybníkem k lodi a kapitán nám ve vodě ukazuje maličké vodní hady. Nevím, co to je, ale on tvrdí, že „water snake“. Zastavujeme se na Pi Leh Bay a s díky odmítáme šnorchlování, protože někteří z nás mají problém si potopit obličej do půllitru s pivem. Ale místo je to opravdu krásné. Pokračujeme za slavnou filmovou pláží, kterou proslavil ten slavný hráč Leopardo di Cardio. Ale myslím, že se to natáčelo někde v ateliéru, nebo u něj na chatě v bazénu, protože z tý pláže není v tom filmu ani šutr. Jo, je to hezký. I přes vstupný 400THB za osobu, zákaz koupání a davy debilních Rusů, pózujících na pláži jako pro Vogue. Za tu chvíli co jsme tam strávili píská hlídač asi 16x na dementy, kteří pravděpodobně nechápou ten složitý piktogram s přeškrtnutým plavcem. Zdatně jim konkurují šestnáctileté španělské pipinky, které vlhnou i bez koupání jen při pomyšlení na skutečnost, že tam vložil svou nohu pan Herec. Co dodat? Ano, je to hezké. Ale v Thajsku jsme viděli mnohem hezčí místa. Bez vstupného. Po návrat posnídáme a protože se po úplňku otočil příliv, užíváme si u břehu skutečného koupání v hlubší vodě. Až do večera se koupeme a vyhříváme. Doma je -7 stupňů. Kupujeme si kufr a asi do něj dáme nějaký teplo.

8.2., středa

Od rána jen lenošíme. Nakoupíme nějaké drobnosti, a začínáme psychickou přípravu na návrat. Objevili jsme, že náš oblíbený salát Som Tam má bratříčka, který není vyroben z nezralé papáje, ale z nezralého manga. Další skvělá mňamka do repertoáru. Večer zalezeme do domorodé polívkárny bez jídelního lístku a cen. Pochutnáme si na skvělé hovězí polívce za stovku a jako zákusek si dáváme nanuka z durianu. Vracíme se do resortu a přede dveřmi sedí krásná maličká kočička, kterou Lucka předtím neprozřetelně nakrmila. Nakýbluje se do pokoje, strašně moc se chce mazlit a trhá nám srdce, když jí musíme poslat ven ☹

9.2., čtvrtek

Ráno dobalíme a jdeme k vodě. Počkáme až jí je víc a naposledy se koupeme. Bagáž uložíme na recepci a jdeme se najíst. Bohužel náš oblíbený restauratér má zavřeno, takže usedáme vedle a je to zásadní chyba. Prefabrikované jídlo bez chuti, bez zápachu, a tudíž bez spropitného. Spravím to melounovým šejkem s vodkou a nasedáme na trajekt. Část cesty prospím a jsem nadšený, když na Krabi přijedeme do přístavu, kterému jako památník vládne vyřazená vyloďovací loď s vrtulníkem UH-1 na palubě a kousek od ní stojí starý Vought A7 Corsair II (LTV A-7E) v barvách Royal Thai Navy. Taxík nás odveze na letiště, a potom už je to nuda až do Bangkoku. Na letišti Don Mueang je výborně zorganizovaná taxislužba. Velká čekárna s vyvolávacím systémem, dojde na vás řada a úřednice vám přidělí připravený taxík. Do centra platíme 200THB plus 80THB mýto. Ubytujeme se v krásném, novém a stylovém Anajak Hotelu přímo u stanice Phaya Thai. Je to skvělé strategického místo, odkud jede Sky Train rovnou na letiště Suvarnabhumi. Osprchujeme se ve sladké vodě bez písku a uléháme do nádherné, voňavé luxusní postele.

10.2., pátek

Ráno se sbalíme, uložíme zavazadla v recepci a jdeme se projít do města. Najíme se, a protože je strašné vedro, válíme se u velmi osvěžujícího bazénu v hotelu, kde nás bez problémů nechají až do odpoledne. Vymýšlíme techniku a postup převlékání, sedáme na nadzemku a směřujeme k letišti. Dál už to znáte. Cesta domů a 400km autem z Mnichova proběhne na Red Bullu a kafi. Přijíždíme za teploty kolem nuly, a to je vše…

Bylo to krásný. Poznatky z druhého pobytu jsou následující:

Thajsko je pořád nádherná země s fantastickými lidmi, úchvatnými památkami, překrásnou přírodou a nejlepším jídlem na světě
nebojte se cestovat bez cestovky
od prvního pobytu před třemi léty Thajsko subjektivně poměrně dost podražilo. Veřejná doprava podle mého názoru místy až 4x u nejlevnějších cen (loď, metro), jídlo a bydlení o cca 20-30%
pořád velmi dobře fungují služby turistického ruchu i veřejné služby
není potřeba se bát jíst kdekoliv. Nikdy se nám nestalo, že bychom měli sebemenší zažívací obtíže
pokud vás cokoliv zdravotního postihne, všude jsou skvěle zásobené lékárny s velmi odborně zdatnými lékárníky
letenky nakupujte s předstihem, ideálně s pojištěním storna. Potom máte čas hledat dobrou cenu