Transsibiřskou magistrálou za krásou Altaje a jezera Bajkal (1. část)
Cesta z Moskvy k Šavlinským jezerům a přes duhové hory dál až na Bajkal. Tentokrát hlavně o tom, jak se hodí plánovat alespoň trochu dopředu.
Cestopis z roku 2018 napsal Jan Bouchner
Ú vodka
“…a ty média, co kecají za sračky. Že prej ten fotbal nezvládnou zorganizovat. Jo, a počkejte na Kreml. Z toho se hoši normálně poserete,” zachytávám konec konverzace Honzy se svérázným chlápkem, který s námi čeká ve frontě na odbavení zavazadel.
Nutno dodat hned v úvodu, že k něčemu takovému není třeba Kreml. Výbornou průpravou je samotné vyřizování formalit, pokud se jej rozhodneš nechat na poslední chvíli před odletem.
Odyssea před cestou
Rozhodneš se jet do ruských hor. Konkrétně na Altaj.
“Za trojku koupím letenky do Mosky, během následujících dvou týdnů vyřídím vízum, pojištění a letím.”
Tvá cesta začíná návštěvou webových stránek Velvyslanectví Ruské federace. Odtud se přesouváš na cestovatelská diskusní fóra. Po desítkách přečtených příspěvků polykáš hořkou pilulku, neb si uvědomíš, že víza není možné vlastními silami za tak krátký čas získat. K žádosti potřebuješ doložit mimo jiné pozvánku k návštěvě od soukromé osoby. Tu bys získal snadno, ale konzulát ji odesílá k prověření a schválení do Moskvy. Žádost je ale možné podat prostřednictvím ruské cestovní agentury sídlící na Václaváku, která s tebou bratru za 2300 kč vyplní formulář, obstará zvací dopis a společně s tvým pasem vše odnese k rychlému vyřízení na velvyslanectví.
Víza bychom tedy měli.
Večer se na stránkách Ministerstva zahraničních věcí dočteš, že nejpozději čtvrtý den od příjezdu do Ruska musíš mít u sebe papír dokládající tvou registraci k pobytu. Znovu žhavíš diskusní fóra. Krátký telefonát s agenturou následujícího dne ti ozřejmí, že registrovat cizince je povinností každého ubytovacího zařízení. Většinu času se hodláš pohybovat ve vlaku nebo v horách pod stanem, ale první noc po příletu strávíš na hostelu.
Dobrá, takže ten papír získáme večer po příletu.
Poslední jobovku řešíš společně s přáteli týden před odletem, kdy je načase naplánovat samotný výlet v horách. Možný trek v oblasti Katuňského hřbetu nás nadchne všechny bez výjimky, záhy však zjišťujeme, že ne všechna území Altaje jsou otevřena pro volný pohyb turistů. Region má hranice s Mongolskem, Čínou a Kazachstánem a oblast kolem nejvyšší hory Běluchy se nachází v pohraničním pásmu střeženém vojáky. Rusko své hranice chrání zevnitř, takže oním pohraničním pásmem je myšlena oblast 100 km od faktické státní hranice. Nejsme si jisti, zda povolení potřebujeme a pokud ano, kde je možné jej vyřídit.
Později se dozvídáme, že povolení je nutné ke vstupu do těchto oblastí:
- obec Ust-Kansky - území venkovské osady Mendur-Sokkon
- oblast Ust-Koksinsky - území Karagai, Amur, Ust-Koksinsky, Ognevsky, Katandinsky, Taldinsky a Verkh-Uymonsky
- okres Kosh-Agachsky - území Jazatorsky, Mukhor-Tarhatinsky, Tobelersky, Tashantinsky a Kokorinsky
Jinak řečeno: pokud se stejně jako my chystáte navštívit oblast Katuňského hřbetu (hora Bělucha, Kučerlinské jezero, Multinské jezero, jezero Akkem, atd.) nebo celou oblast jižního Altaje, musíte vlastnit povolení.
Odesíláme email pohraniční stráži. Píšeme jim, že za dva týdny bychom chtěli vstoupili do oblasti a jestli je možné vyřídit vše na místě. Druhý den obdržíme stručnou odpověď: “Zašlete kopie pasů a vyplňte dva formuláře v příloze.”
V další zprávě žádají o doplnění informací a v té poslední sdělují, že processing time je 30 dní a bez povolení nebudeme ve vesnici Tjungur jako možní narušitelé vpušteni dál.
Katuňský hřbet je pro nás tedy nedostupný. Vymýšlíme alternativní plán s ohledem na to, že už máme zakoupené jízdenky na Transsibiřskou magistrálu z Mosky do altajského Barnaul (197 USD za horní postel, 253 USD za spodní postel ve čtyřlůžkovém kupé).
Mimo pohraniční oblast se nachází tzv. Severočujský hřbet se Šavlinskými jezery. Podle fotek to vypadá na parádní procházku. A z Barnaul je možné se k výchozímu místu dostat do dvou dnů. Jezera tak bereme za svá.
Šavlinská jezera. Tady už stojíme u horního.
Moskva
Na letišti Šeremetěvo se dlouho nezdržujeme a kupujeme jízdenky na vlak, který nás po čtyřiceti minutách jízdy vyhazuje na Běloruském nádraží. Rentgeny zavazadel a bezpečnostní rámy na každém kroku jsou důsledkem právě probíhajícího MS ve fotbale.
Přesouváme se do metra a obdivujeme architekturu stanic. Nadšení kontruje vzhled přijíždějící soupravy. Nakonec si ale říkáme, že sem vlastně docela zapadá.
Procházíme okolo Rudého náměstí a po chvíli hledání nacházíme vchod do hostelu, kde se poprvé a naposledy v Rusku pokoušíme na něčem domluvit anglicky.
Recepční anglicky nemluví. Vedle sedí její kamarádka, která s námi v rámci svých omezených jazykových schopností provede check in a odvětí, že registraci k pobytu nám v žádném případě neudělá, protože u nich budeme spát pouhou jednu noc.
Umím trochu rusky, ale od výletu do Ukrajiny před deseti lety jsem ten jazyk pořádně nepoužil. Před rokem ve Lvově mluvili téměř všichni anglicky. Sebevědomí nabírám opět na webu MZV, kde se píše, že k tomu, aby byl našinec registrován, nezáleží na délce jeho pobytu v ubytovacím zařízení. Slovní zásobu pro nadcházející konverzaci čerpám z online slovníku a vydávám se zpět na recepci, kde příšernou panslovanštinou prohlašuji, že “mluvím rusky” a že “zaregistrovat nás k pobytu je jejich povinnost”.
Netuším, zda působí můj přízvuk, nicméně po ujištění, že nejsme fotbaloví fanoušci, ale že jedeme do hor, a že tu registraci potřebujeme (ačkoliv nevíme proč - a nevíme také, jestli ji po nás někdy někdo někde bude chtít), nám ten papír nakonec vyřizují.
Zbytek deštivého dne trávíme korzováním okolo Rudého náměstí, Kremlu a přilehlých čtvrtí ve společnosti soch, památníků a byst všech těch různých pánů. Vydatně zmáčeni končíme svou pouť moskevským centrem v parku Zaryadye, který stojí na místě zbouraného hotelu Rossiyja (v r. 2006), a plánujeme večeři v nedaleké gruzínské restauraci.
![Hotel Rossiyja - [https://www.theguardian.com/world/2013/nov/13/moscow-new-park-hotel-rossiya]](/obrazky/48/08/34808-420w.webp)
Hotel Rossiyja - [https://www.theguardian.com/world/2013/nov/13/moscow-new-park-hotel-rossiya]
Zaryadye
Zaryadye
Po večeři procházíme tepajícím bulvárem nedaleko našeho hostelu a zkoušíme si kopie důstojnických čepic a tankistických přileb. Smrtelně vážně uvažujeme nad tím, že si je koupíme jako pokrývky hlavy do hor proti slunci, ale rozum nakonec vítězí nad gruzínským vínem a jdeme spát.
Ráno stojíme hodinovou frontu na Lenina, který tam v té tmě prostě je. Tečka. Ve zbytku dne, než nastoupíme na vlak do Barnaul, se náhodně procházíme po okolí a narážíme na obří sochu cara Petra Velikého. Odtud to není daleko k replice Chrámu Krista Spasitele, jehož původní verzi nechal Stalin vyhodit ve 30. letech do vzduchu.
Náš vlak odjíždí z Kazaňského vokzálu. Třicet minut svižnou chůzí od nádraží se nachází Decathlon a nákupní centrum, kde pořizujeme plynové bomby, víno a menáž do vlaku na tři dny.
Procházíme několika bezpečnostními rámy na nástupiště, kde nás bratrsky vítá průvodčí, která se o nás bude starat celou cestu až do Barnaul.
A tady celá ta výprava vlastně začíná.
Jak se ti cestopis líbil?
Jan Bouchner procestoval 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
ta druha cast nebude? :))
ta druha cast nebude? :))
Ale to víš, že někdy jo... ;)
Ale to víš, že někdy jo... ;)
Super! Jen se dívám na tvůj web a tam fotky z Ruska nemáš?
Super! Jen se dívám na tvůj web a tam fotky z Ruska nemáš?
Ahoj, já jsem svoje poslední výlety už nikam na internet nedával. S tímhle článkem a jeho chystaným pokračováním jsem se ale rozhoupal a dělám výběr z asi 2000 fotek, co jsem v Rusku pořídil. Zatím jsem ve fázi, že mažu mazance, duplicity a pak ty, kde je v záběru fakt vidět prst :). Na konci loňského roku jsem ale sestřihal video, tak můžeš mrknout (je to trochu spoiler) https://youtu.be/4w0_8K3PDCg
Ahoj, já jsem svoje poslední výlety už nikam na internet nedával. S tímhle článkem a jeho chystaným pokračováním jsem se ale rozhoupal a dělám výběr z asi 2000 fotek, co jsem v Rusku pořídil. Zatím jsem ve fázi, že mažu mazance, duplicity a pak ty, kde je v záběru fakt vidět prst :). Na konci loňského roku jsem ale sestřihal video, tak můžeš mrknout (je to trochu spoiler) https://youtu.be/4w0_8K3PDCg
Ahoj. Praktický průvodce a to Šavlinský jezero vypadá fakt pěkně. Díky. Kde si našel email na pohraniční stráž? A kde si byl na Bajkale? Až pojedu do Ruska znovu tak bych se chtěl podívat na Altaj, Bajkal a Sachalin. Mimochodem už si byl na Kamčatce? Doporučuji. Ale to tam dost draho (2x dražší než Moskva) a není to moc na DIY cestování, ale stojí to za to. Jo a viděl jsem, že plánuješ Čínu. S angličtinou tam člověk moc nepochodí, nepodceň to jako já a připrav si názvy míst čínsky. Skoro hodinu jsem stál u cesty a až 7 taxikář pochopil, že chci na pekingské jižní nádraží.
Ahoj. Praktický průvodce a to Šavlinský jezero vypadá fakt pěkně. Díky. Kde si našel email na pohraniční stráž? A kde si byl na Bajkale? Až pojedu do Ruska znovu tak bych se chtěl podívat na Altaj, Bajkal a Sachalin. Mimochodem už si byl na Kamčatce? Doporučuji. Ale to tam dost draho (2x dražší než Moskva) a není to moc na DIY cestování, ale stojí to za to. Jo a viděl jsem, že plánuješ Čínu. S angličtinou tam člověk moc nepochodí, nepodceň to jako já a připrav si názvy míst čínsky. Skoro hodinu jsem stál u cesty a až 7 taxikář pochopil, že chci na pekingské jižní nádraží.