Trek kolem Popocatépetlu

Když jsme poprvé v dálce uviděli Popocatépetl, bylo nám jasné, že se k němu chceme podívat blíž. Na sopku je krásný výhled z národního parku Izta-Popo. Jenže jak se do něj dostat? A zvládneme výstup, když máme fyzičku nula? Na takové otázky jsme hledali odpovědi všude po internetu a moc jich nebylo, proto jsme připravili aktuálního podrobného průvodce.

Co vědět před výpravou

Přestože pětitisícové sopky budí respekt, dá se na výhledy k nim vyšlápnout prakticky bez problémů. Nebojte, trek určitě zvládnete, i když nemáte nachozeno, nebo už nejste nejmladší. Existuje totiž několik variant, ze kterých si můžete vybrat a taky si cestu případně zkrátit. Jediným zádrhelem může být nevolnost v důsledku nadmořské výšky. My jsme se toho třeba báli, protože máme jednu špatnou zkušenost z Indie z výstupu do tří tisíc. V Mexiku se ale ukázalo, že stačí být pár dní v hlavním městě a to vám na aklimatizaci stačí.

Určitě byste ale neměli podcenit vybavení - pevné boty, vrstvy oblečení, dostatek vody a případně svačinu. Nepotřebujete pohory, cesta by šla ujít i v trekových sandálech. Mohla by vám být ale zima :-) my jsme v polovině listopadu byli rádi za dlouhé kalhoty a mikiny a větrovky, které jsme sice v průběhu výstupu svlékali, při sestupu ale zase s radostí nasazovali, když začalo foukat. Také počítejte s tím, že pokud zrovna nepůjdete po ranním dešti (nebo v ročním období zima-jaro), z celého výletu přijdete opravdu hodně zaprášení.

Co se týče časového plánu, rozhodně vyražte k sopkám co nejdříve. Budete mít mnohem větší šanci na dobré počasí. Po poledni už je většinou zataženo a nejen, že se Popocatépetl schová do mraků, taky by vás počasí ve vysoké nadmořské výšce mohlo hodně nepříjemně překvapit. A šance na odchycení transportu zpět do civilizace taky s pokročilejší denní dobou klesá.

Jak do národního parku?

Národní park Iztaccíhuatl - Popocatépetl leží mezi Mexicem City a Pueblou. Výchozím bodem pak je město Amecameca de Juaréz. Do něj se pohodlně dostanete z obou výše zmíněných metropolí. My jsme se vypravili z hlavního města a cesta byla opravdu jednoduchá. Na hlavním autobusovém nádraží TAPO hledejte po obvodu hlavní haly nápis Volcanos. Vydejte se podchodem pod ním a narazíte na přepážku, kde si můžete koupit lístek do Amecamecy za 35 pesos. Autobusy odjíždějí od šesti ráno zhruba každou čtvrt hodiny a cesta trvá podle provozu hodinu až hodinu a půl.

V Amecamece můžete doplnit zásoby - hned kousek od autobusového nádraží je za benzinovou pumpou supermarket Bodega Aurrera. Pak se zase vraťte před stanoviště autobusů a zapněte vyjednávací mód. Nahoru do národního parku se totiž dostanete pouze taxíky. Prý jezdí i hromadná doprava, jak nám tvrdil jeden ze správců parku, my jsme ale žádnou neviděli. Možná ji vypravují jen v turisticky vytížené dny? Každopádně taxi se nám podařilo ukecat na 150 pesos za dva lidi, což nám přišlo jako adekvátní cena. Nicméně jsme měli štěstí a narazili na pár Izraelců, kteří se s námi na taxíka rádi složili. Takže taxikář ve výsledku vydělal 300 pesos. Podle tarifního lístku, který měl za zadním oknem by ale cesta měla stát 82 pesos. Takže se snažte smlouvat, co to půjde. Taxíkem pak pohodlně vyjedete na první stanoviště Paso de Cortéz. Kdybyste chtěli výš, musíte si ještě připlatit. To je dobrá varianta, pokud se necítíte na výšlap nahoru, nemáte tolik času, nebo prostě chcete jít místo 15 jen 7 kilometrů. 

Kam dál?

Paso de Cortéz je vstupní branou pro výlety a leží ve výšce 3600 m n. m. Na místě je strážní bouda národního parku, do které byste měli dojít zaplatit vstupné 36 pesos na osobu. Taxikář vás tam určitě zavede. Kromě toho, že přispějete na údržbu parku, tak je tenhle bod dobrý i proto, že vyplníte formulář a správa parku o vás ví. Nakolik by vás ale začali hledat, kdybyste se nevraceli, to je záhadou, protože nás si po cestě zpět nikdo ani nevšiml. Nicméně bouda je taky dobře vybavená záchody, gaučíky a něčím sladkým, takže poslouží i v případě nouze, kdy až nahoře zjistíte, že ještě něco potřebujete.

Z Paseo de Cortéz pak vedou už jen cesty dále do parku. Jedna vede více na východ a skoro po vrstevnici a dojdete po ní k jezírku, vodopádům a ekoparku Apatlanco. Velmi pravděpodobně po ní taky Popocatépetl uvidíte dobře. My jsme ale toužili vypravit se do výšky 4000 m n. m. na zastávku La Joya. Vyrazili jsme proto cestou za malou boudičkou. Máte tam dvě možnosti - když se dáte stezkou hned za dřevěným stavením, půjdete kratší, ale horší cestu. Když zvolíte širokou silnici, bude to delší, ale pozvolnější.

Po cestě vás čekají krásné výhledy a taky pár odboček, které vás můžou zmást. Speciálně v zatáčce, kde po levé straně uvidíte velkou budovu a vysílač (observatoř Altzomoni), se vám bude možná chtít zahnout doprava po krásném dřevěném chodníčku. Je to ale slepá cesta, která na vrchol nevede. Musíte pokračovat stále směrem k observatoři a od ní zase následovat silnici nahoru. 

Takto se dostanete k zastavení a parkingu La Joyita. Odtud už je to opravdu blízko k odpočívadlu La Joya. Čekají na vás lavičky, výhledy a informační tabule ve španělštině. La Joya je taky výchozím bodem pro trek na vrchol sopky Iztaccihuatl. Na něj už ale nesmíte jít bez horolezeckého respektive sněžného vybavení (pro zájemce - je to výlet asi na 6 hodin.)

Zpět dolu se musíte vrátit zase stejnou trasou. Buď si můžete po cestě odchytit někoho, kdo bude sjíždět autem a případně by vás vzal až do Amecamecy, nebo si na Paso de Cortéz opět zvolíte taxíka. Kdyby tam náhodou žádný nebyl, správci parku vám určitě nějaký zavolají, případně se vyplatí na tuto situaci myslet dopředu a vzít si telefon na taxikáře, který vás poveze ráno.

Závěrem

Trek kolem Popocatépetlu pojměte jako celodenní výlet. Zhruba hodinu a půl trvá, než se dostanete do Amecamecy. Cesta z ní taxíkem nahoru je asi na 40 minut. Výšlap na La Joyu pak zvládnete za dvě hodiny. My jsme ho šli ještě o hodinu víc a to jsme se opravdu hodně loudali (tempo jsme přizpůsobili staršímu členovi skupiny). Cesta zpět do Paso de Cortéz nám pak trvala ani ne hodinu a půl.