Trek Laugavegur - Island 2018
Cestopis mapující 3-denní trek, vedoucí islandskou přírodou
Cestopis z roku 2018 napsal Martin _37
Při tvoření itineráře našeho výletu na Island během letních prázdnin v roce 2018 jsme si s přítelkyní Anet a s dalšími dvěma členy rodiny naplánovali a vlastně dali za cíl absolvovat trek Laugavegur. Tento trek je označován za jednu z nejhezčích „procházek“ po Islandu, kdy se krajina v těchto místech mění stejně rychle jako místní počasí. Menší překážkou se mohly zdát chybějící zkušenosti s podobnými vícedenními turistickými akcemi a jako velká neznámá se zdála naše fyzická kondice.
Prvotní nápad s tímto pěším výletem měla Anet, která se nechala inspirovat na cestovatelské přednášce. Její plán zněl jasně:
„Trasa měří asi 55 km a bude rozložena do třech dnů, spát budeme ve stanu a každý si ponese batoh s vlastními věcmi.“
Mimochodem tento výlet si jde ještě prodloužit o 25 kilometrů pod známý vodopád Skögar, což nebyl naštěstí náš případ vzhledem k vypětí všech našich sil na konci poslední etapy.
Příjezd do Landmannalugar
Odvoz z Reykjavíku do počáteční lokality na jihu Islandu - kempu Landmannalaugar (resp. z Thorsmórku zpět do Reykjavíku) zajišťuje společnost Reykjavík Excursion terénními autobusy za 3000 českých korun za zpáteční jízdenku. Pro našince vcelku sumička za výlet autobusem. Ale už samotná jízda, kdy autobus opustí silnici a před Vámi se otevře nedotčená krajina, je i přes cenu jízdenky nebo trošku nepohodlí parádním zážitkem.
Doprava do kempu Landmannalaugar
S příjezdem do kempu se na nás konečně usmívá i sluníčko a po zaplacení kempu nastává rychlý výběr místa pro dnešní noc. Premiéra v podobě stavby stanu dopadá nad očekávání více než dobře. Při večeři mluví všichni účastníci o koupání v termálních pramenech hned u kempu. Následný přesun v plavkách přes celý kemp v ne úplně ideální teplotě pro koupání z našeho příbytku do místního koupaliště absolvovali pouze tři z nás. Naše první zkušenost s termálními prameny je po náročném dni plném přesunů to nejlepší pro odpočinek před naším putováním. V momentě, kdy zjišťuji, že mi červený písek, který je na dně jezírka, úplně obarvil plavky do odstínu červené, začínám trošku nadávat. Ale ani to mi náladu dnes večer nepokazí. Spíše začínáme společně přemýšlet, jak se co nejefektivněji přesunout z termálního jezírka do stanu.
Termální jezírko v Landmannalugar
Stahující se mračna nad naším ležením
I. den (Landmannalaugar -> Álftavatn; vzdálenost: 25 km)
První etapu treku si jde rozdělit do dvou dnů s možností přespat na půli cesty, což se ale naší výpravy netýká. Sebevědomě se snažíme urazit celých 25 km na jeden zátah s cílem přespat v kempu u jezera Álftavatn. Asi v 9:30 vyrážíme z kempu Landmannalaugar do prvních kopců, kde náš plán ale dostává asi po 1,5 kilometru menší trhliny. Hlavní nosič odmítá dále pokračovat s nejtěžší a nejdůležitější krosnou (asi 23 kg) a sabotuje tím náš další postup. Po krátké diskuzi měníme krosny mezi sebou a bilance na našich zádech zní následovně: 11 kg, 14 kg, 17 kg a přetěžkých 23 kg získává nového majitele. Po tomto „checkpointu“, kdy to málem otáčíme zpět, procházíme nádhernými Duhovými horami, kde nám naštěstí přeje počasí. Dále tedy pokračujeme s přesvědčením, že to fakt zvládneme. Krajina před námi hraje všemi barvami, hnědou a zelenou krajinu doplňují malé plochy, kde se stále drží zbytky sněhu. Omámeni sirnými výpary z všudypřítomných puklin stoupáme stále vzhůru a největší problémy nám začíná dělat díky absenci trekingových hůlek (původně dle mě zbytečnost, proto táhneme pouze jeden pár) pohyb po zasněžených plochách. Po neustálém stoupání a klesání naštěstí narážíme asi v polovině cesty na odlehlou chatu, kde se lze utábořit a přenocovat. Z nejtěžší krosny vyndáváme vařič a ujídáme postupně nějaká kila v podobě těstovin. Po krátkém odpočinku a doplnění zásob vody se připravujeme na druhou polovinu cesty. V tomto momentě bychom všichni volili původně zavrženou variantu – přespat zde a rozdělit si tuto etapu do dvou dnů.
První směrovka značí Thorsmórk vzdálený 54 km
Duhové hory...
.. a síra, kam se podíváš
Ono obědové místo, kde lze i přespat (ať už v chatě či stanu)
Druhá část tůry začíná vcelku prudkým klesáním, na které navazuje dřevěnými kůly značená asi tří kilometrová rovinka. Díky tomuto výhledu jsme všichni spokojeni a to nejen díky nádherným scenériím, které nás celou cestou doprovázejí. Začínáme totiž tušit, že porce uražených kilometrů bude díky rovinatější části rychleji narůstat. Poté ale narážíme na členitý terén, kde nás poprvé předchází parta 4 kluků z Čech, se kterými navazujeme kontakt (tímto je zdravím!). Z nejvyššího bodu společně vidíme v dálce naše dnešní ubytování. Čeká nás náročný sestup dolů, jehož nebezpečnost umocňuje měkký terén podpořený začínajícím deštěm v kombinaci s neposednou krosnou na zádech. Po obtížném sestupu jdeme podél říčky, kterou dříve nebo později budeme muset někde překonat. Naši noví přátelé nachází „vhodné místo“ k přebrodění. Anet se za pomoci zmíněných trekingových hůlek dostává přes kameny na druhý břeh a hůlky mi neúplně přesně hází přes říčku. Podle rychlosti, jakým je jedna z hůlek unášena, mi říčka přijde rázem spíš jako řeka. Naštěstí jeden z našich nově nabytých přátel zasahuje včas a zachraňuje nám hůlku, jejíž důležitost je klíčová právě při brodění. Do cíle zbývají asi 3 kilometry, které nám se sílícím deštěm a s nasčítanou únavou z celého dne dávají zabrat. Do kempu dorážíme každý podle svého tempa a okamžitě začínáme v dešti a větru stavět stan, což nám po zkušenosti z předchozího dne nedělá téměř žádné problémy. Večeře se skládá z tuňáka s kukuřicí a těstovinami, kterého klohníme u kempové umývárny, protože zde si není ani kde sednout! Po návratu do stanu necháváme dobít fotoaparát a kameru a unaveni, ale natěšeni na další den rychle usínáme.
Nahoru a zase dolů!
V dáli jezero Álftavatn, mimo toho začíná pršet..
II. den (Álftavatn -> Emstrur; vzdálenost: 15 km)
Díky nabytým zkušenostem z předchozího rána vstáváme o něco dřív, polovina z nás připravuje snídani (čímž opět klesá váha mé krosny – díky bohu!). Druhá polovina našeho týmu bourá naše stanové ležení a my vyrážíme na další etapu, která by měla vést více po rovině než předchozí. Terén na začátku etapy nás však překvapuje sérií nekončících stoupání a klesání. Postupně se okolí oproti včerejšku začíná výrazně měnit. Barevnou krajinu střídá černočerná, naštěstí rovinatější zem, kde jsou občas vidět ozelenalé sopky, které začíná pokrývat nízká vegetace. Rázem křížíme řeku, kterou podle zouvajících se turistů budeme muset mokrou nohou premiérově přebrodit. Po počátečním šoku ze studené vody se mi dolní končetiny prokrvují a mně se stejně jako ostatním jde o dost lépe. Tento stav drží do té doby, než vcházíme na černou poušť, která vypadá jako Mordor z trilogie Pána prstenů. Cesta je svým způsobem zajímá a nevšední oproti tomu, co známe z Čech, ale nám vůbec neutíká díky své monotónnosti. Osvěžením je pro nás další brod, který musíme překonat. Studená voda nám doslova vlévá novou krev do žil a my míjíme další vyhaslé sopky a „rozházené kameny“ všude kolem nás. Jelikož se už blíží čas oběda, na závětrné straně jednoho z balvanů rozkládáme vařič a vaříme překvapivě zase těstoviny!
Místní panoramata
Po obědové siestě pokračujeme dále přes černě zbarvené písečné duny a občasná směrovka nás ujišťuje v tom, že cesta do kempu Emstrur nám ještě několik hodin zabere. Prostředí kolem nás se opět stále mění, dominantou jsou sopky se zelenými svahy, které ohraničují černou pláň. I přes to, že nám počasí přeje, každý z nás hledá za každou překonanou dunou vymodlený kemp. „Posledním hřebíčkem“ do rakve našeho sebevědomí je sledování plošiny pod námi, kde nic, co by se zázemí kempu alespoň trošku podobalo, nevidíme. Za to jsme udiveni nádherným panoramatem, které můžeme z této vyvýšeniny pozorovat. Po krátkém odpočinku se stáčíme po úzké cestě doleva a pomalu sestupujeme. Zničeho nic se pod námi objevuje malý kaskádový kemp na úbočí pahorkatiny. Další postup je jako přes kopírák: postavit stan a ukuchtit něco k jídlu. Součástí tohoto kempu je naštěstí krytý altán (oproti kempu u jezera Álftavatn), kde se lze schovat před větrem a trošku se i ohřát. Zahraniční účastníci treku také předvádějí své kulinářské umění, ale vůni jejich pokrmů přebíjí smrad z naší propanbutanové bomby, která nám začala z nezjištěného důvodu ucházet. Po tomto zážitku radši odcházíme ulehnout do věčných lovišť.
III. den (Emstrur -> Thorsmórk; vzdálenost: 15 km)
Závěrečná etapa je z hlediska odjezdu autobusu na konci etapy logisticky nejsložitější. Abychom si udělali dostatečnou časovou rezervu, vstáváme už kolem 5:30. Posilněni teplým čajem potichu balíme stan a vyrážíme na posledních 15 kilometrů. Únava se sčítá a terén se začíná vlnit, což je oproti předchozímu dni, kdy jsme chodili mimo začátku etapy téměř po rovině, dost nepříjemné zjištění. Zásadní změnou je přítomnost vyšší vegetace v podobě různých keříků a chroští. Po překonání jedné z rovnějších ploch se po levé straně tyčí velký kopec, na jehož vrcholu vidím siluety s batohy na zádech. Tajně doufám, že tam naše cesta nevede, ale bohužel se pletu. Dlouhý pochod si v těchto chvílích začíná vybírat svou daň – Anetiny otlačené paty jí komplikují pohyb, ale se zaťatými zuby statečně pokračuje dál vzhůru do kopce, který celá naše skupina překonává! Nebyl by to Island, kdyby po výšlapu nahoru nenásledoval sešup dolů. Pod námi se totiž line široká říčka a nám nezbývá nic jiného, než zout boty a přejít snad už poslední brod tohoto výletu. Hned za brodem procházíme motivováni časem odjezdu autobusu prvním (!) březovým lesem a uhýbáme na rozcestí doleva směrem do Thorsmórku, který je podle rozcestníku vzdálen 1,5 kilometru. V tento moment si všímám, že kůly, jimiž je značená cesta mají malý plechový štítek označený číslem. Postupně čísla směrem k cíli ubývají a já jsem upřímně rád, že jsem si těchto čísel nevšiml první den.
Ranní pohled z kempu Emstrur
Na levém břehu údolí...
...a opačná strana údolí
Další stoupání...
Bystřina za níž se nacházejí původní březové lesy
Na pokraji fyzických sil scházíme poslední příkrou cestičku, objevuje se před námi kemp Thorsmórk. Útokem bereme volnou lavičku se stolkem a začínáme stolovat. Po pozdním obědě, tedy spíš večeři, přijíždí autobus, do kterého usedáme. Ač melu z posledního, tak si třídím zážitky a jsem upřímně rád, že jsme to po prvním kilometru neotočili zpět a zvládli dojít až do vysněného cíle. Spokojeně tedy v autobuse usínám s přesvědčením, že takhle nádherná příroda, trek a s ním spojené zážitky s fajn lidmi fakt za to stojí!
Vysněný cíl a náš počáteční bod vzdálen 54km!
Závěrem musím uznat, že jsme měli obrovské štěstí na počasí, vzhledem k tomu, že jsme Laugavegur absolvovali na konci srpna. Za celý trek jsme zmokli pouze jednou a to při sestupu do kempu Álftavatn, jinak nás po většinu cesty doprovázelo sluníčko. Asi 5 dnů po zdolání cíle, kdy jsme se shodou okolností nacházeli ve středozemí Islandu, jsme zjistili, že trek byl následně uzavřen pro turisty díky špatným povětrnostním podmínkám.
Tento cestopis je autorovou prvotinou, proto prosím o trošku shovívavosti. Případným dotazům pro zvědavce či nadšence, kteří by se chtěli treku účastnit nebo dozvědět se více prostřednictvím zprávy, se nebráním.
Jak se ti cestopis líbil?
Martin _37 procestoval 17 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil8 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pěkně napsané. Na další treky ve více lidech doporučuju rozložit rovnoměrněji hmotnost batohů tj. do menších dát těžké věci s malým objemem a do větších naopak. A průměr 32,5 kg na dvojici na 3-denní trek je zbytečně moc. Snad by se dalo nechat část věcí na recepci v kempu či ubytování v Reykjavíku.
Pěkně napsané. Na další treky ve více lidech doporučuju rozložit rovnoměrněji hmotnost batohů tj. do menších dát těžké věci s malým objemem a do větších naopak. A průměr 32,5 kg na dvojici na 3-denní trek je zbytečně moc. Snad by se dalo nechat část věcí na recepci v kempu či ubytování v Reykjavíku.
Ahoj Libore, díky za zprávu.
Pokusím se ti naši situaci popsat. Hmotnost jsme měli rozloženou takto podle fyzických možností jednotlivých účastníků, kdy hlavně jeden z nich měl určité dlouhodobé problémy se zády. Proto jsme byli nuceni kilogramy rozdělit následovně. Dalším důvodem takovéto váhy bylo to, že na Islandu jsme trávili ještě následujících 10 dní. Rozhodně máš ale pravdu, že úschova části výbavy v např. recepci by byla dobrým řešením - avšak nás tato možnost nenapadla..
Díky této zkušenosti už pro příští trek váhu určitě zredukujeme.. :D
Ahoj Libore, díky za zprávu.
Pokusím se ti naši situaci popsat. Hmotnost jsme měli rozloženou takto podle fyzických možností jednotlivých účastníků, kdy hlavně jeden z nich měl určité dlouhodobé problémy se zády. Proto jsme byli nuceni kilogramy rozdělit následovně. Dalším důvodem takovéto váhy bylo to, že na Islandu jsme trávili ještě následujících 10 dní. Rozhodně máš ale pravdu, že úschova části výbavy v např. recepci by byla dobrým řešením - avšak nás tato možnost nenapadla..
Díky této zkušenosti už pro příští trek váhu určitě zredukujeme.. :D
je to Thorsmork, ne Porsmork .-)
je to Thorsmork, ne Porsmork .-)
Pormorsk neboli Thorsmork (viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C...sm%C3%B6rk)
Hezký den :)
Pormorsk neboli Thorsmork (viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C...sm%C3%B6rk)
Hezký den :)
Není to P. Je to Þórsmörk. Vždyť je to pod tím odkazem, který sem dáváš. S písmenem P to kromě podoby nemá vůbec nic společného. A jelikož se to alternativně píše jako Th-, jako například Thingvellir (https://en.wikipedia.org/wiki/%C3%9Eingvellir), má tyrol_gangster pravdu.
Hezký den :)
Není to P. Je to Þórsmörk. Vždyť je to pod tím odkazem, který sem dáváš. S písmenem P to kromě podoby nemá vůbec nic společného. A jelikož se to alternativně píše jako Th-, jako například Thingvellir (https://en.wikipedia.org/wiki/%C3%9Eingvellir), má tyrol_gangster pravdu.
Hezký den :)
Díky za vysvětlení :), chybama se holt člověk učí.. :)
Díky za vysvětlení :), chybama se holt člověk učí.. :)
Dobrý den, mám v plánu absolvovat tento trek v červnu 2019. Avšak z opačného směru od vodopádu Skógar (delší varianta) Máte nějaké tipy, jak se tam dopravit popř. co si na trek sbalit?
Dobrý den, mám v plánu absolvovat tento trek v červnu 2019. Avšak z opačného směru od vodopádu Skógar (delší varianta) Máte nějaké tipy, jak se tam dopravit popř. co si na trek sbalit?
Dobrý den,
pro dopravu na trek (a zpět) Vám doporučuji společnost REYKJAVÍK EXCURSION - https://www.re.is/iceland-on-your-own/ , která projíždí několika stanicemi v Reykjavíku.
Před trekem Vám doporučuji se zastavit nebo ubytovat v Reykjavik City HI Hostel (i zde staví BUS), jehož součástí je i stanový kemp, kde si lze zadarmo vzít plynové kartuše do vařiče, které odložili jako již nepotřebné ostatní návštěvníci kempu. Na trek jinak doporučuju vhodné boty pro brodění řeky (mně se osvědčily CROCSY), trekové hůlky a "táhnout" sebou jen to nejnutnější. Zpětně bych váhu našich zavazadel ještě zredukoval, a to hlavně hmotnost v jídle.
Snad sem Vám pomohl :)
MK
Dobrý den,
pro dopravu na trek (a zpět) Vám doporučuji společnost REYKJAVÍK EXCURSION - https://www.re.is/iceland-on-your-own/ , která projíždí několika stanicemi v Reykjavíku.
Před trekem Vám doporučuji se zastavit nebo ubytovat v Reykjavik City HI Hostel (i zde staví BUS), jehož součástí je i stanový kemp, kde si lze zadarmo vzít plynové kartuše do vařiče, které odložili jako již nepotřebné ostatní návštěvníci kempu. Na trek jinak doporučuju vhodné boty pro brodění řeky (mně se osvědčily CROCSY), trekové hůlky a "táhnout" sebou jen to nejnutnější. Zpětně bych váhu našich zavazadel ještě zredukoval, a to hlavně hmotnost v jídle.
Snad sem Vám pomohl :)
MK