Tremola a další kopce 2021

Bylo, nebylo, za devatero horami a devatero řekami, nacházel se ten pověstný a pro cyklisty kultovní kopec s trasou jménemTremola. Po loňském úspěšném týdenním cyklotripu Grossglockner, Sella Ronda, Passo dello Stelvio nastal čas obohatit horská putování na kolech do pořádných kopců i ve Švýcarských Alpách. Opět v ověřené sestavě, ale tentokrát pouze jedním větším autem jsme se vydali na prodloužený víkend až zcela na konci srpna 2021. Vyrazili jsme v sobotu ráno z Brna a ještě tentýž den, pozdě v noci, jsme zaparkovali na Gottard pass u jezera. Počasí po cestě nevypadalo poněkud příznivě. Zataženo, občas nějaké přeháňky a vítr. Parkoviště na Gottard Pass je neplacené a v tu dobu bylo z půli prázdné. Podle referencí z aplikace park4night se tam dalo na něm i přespat, což jsme také učinili. Byl to náš výchozí bod pro nedělní etapu trasy Tremola. V podstatě jsme vlastně přespali v cíli naší zítřejší horské etapy. Původní termín pro naši cestu byl o 14 dní dříve a tak jsme se, vlivem toho zpoždění, dostali na hranu s přízní počasí. Vyrazit na takovýto cyklistický trip do Alp, skoro v září, je už opravdový risk.

Sobotní přesun na Gottard Pass

Je nedělní ráno a čeká nás sjezd na kolech do Airolo, což je vesnice, kde odstartujeme náš výšlap dlážděnou cestou, plnou vyzděných serpentýn, jménem Tremola. Je slabě pod nulou a my se vrháme do prudkého sjezdu v mírné mlze do ůdolí. Citlivě brzdíme před každou zatáčkou a dáváme velký pozor, jelikož jedeme po malých dlažebních kostkách a ráno bývá občas jinovatka. Výhodou parkování auta nahoře v cíli je, že si celou cestu, která vás čeká, můžete pořádně prohlédnout a navíc, při cestě nahoru to musíte vyšlapat i kdyby trakaře padaly. Máte tam přeci auto, ve kterém pokračujete na další alpská dobrodružství.

Výletní vůz Master

Dvoulůžková úprava

Parkování na Gottard Pass

Dvě duchny na Tremole

Zajímavý karavan vedle na parkovišti

Pořádně navlečení a v lyžařských rukavicích, jedeme něco přes půl hodiny, stále z kopce cestou samých zatáček, po dlažebních kostkách, lemovanou kamenýmy patníky. Je to pečlivě udržovaná kultovní trasa cyklistů. Tuto starou silnici využívají hlavně cyklisti a občas nějaká motorka. Auto je tu velkou vzácností, jelikož o kousek vedle je postavena nová široká asfaltová silnice s tunely a minimem zatáček.

Nedělní ráno na Gottard Pass

Cesta dolů do Airolo

Vyjíždíme z mraků

Dlažební kostky

Blížíme se k dnešnímu startu a počasí dnes vypadá nadějně. Je polojasno a vane slabý větřík. Dalo by se říci, že podmínky na výjezd takřka ideální, ale na horách a nahoře to nemusí být tak jistý. Dlouho se v Airole nezdržíme a otáčíme to proti kopci. Tří hodinový výšlap může začít. Pomalu nám začíná být teplo a tak svlékáme jednu vrstvu za druhou. Jako první mizí v batohu lyžařské rukavice. Po nějaké době jedeme již v dresech s krátkými rukávy.

Cesta dolů samá zatáčka

A již je vidět Airolo

Jsme na startu

Otáčíme nahoru

Tak jedem zase nazpátek

Tři hodiny do kopce

Cesta nahoru ubíhá podstatně pomaleji, než cesta dolů, jelikož stoupání se pohybuje kolem 10% a délka trati je 11 km. Jedeme výletním tempem, srovnatelným s rychlou chůzí a občas se zastavíme pro dech beroucí výhledy po okolí. To počasí nám opravdu vyšlo oproti špatné předpovědi. V podstatě jsme se dostali, pro tento den, do jakéhosi okna pěkného počasí, které se pohybuje směrem na východ. Zítra tu má ovšem přecházet nějaká fronta s deštěm, mířící směrem k východu.

Občas kolem nás projede auto, nebo motorka

Provoz na Tremole je minimální

Z Airoly vede v protějším svahu nová silnice

Již jsme skoro nahoře

Ještě 300m do cíle

Poslední metry

Po třech hodinách jsme v cíli u auta a připravujeme si oběd. Dnes se ještě hodláme přemístit na Passo dello Stelvio, kde si zopakujeme loňský výšlap z Prata na Passo dello Stelvio. Ten přejezd autem je nějakých 280 km.

Ve dvě hodiny odpoledne, po dobrém obědě, nasedáme do našeho výletního vozu a míříme Švýcarskem směrem do Itálie na hraniční přejezd Umbrail Pass, na Passo dello Stelvio. Je to směrem na východ, tak snad tam zítra ta fronta ještě nedorazí. Ještě za světla parkujeme nahoře na parkovišti vedle poslední zatáčky . Parkoviště je skoro prázdné a poslední zaparkované auto právě odjíždí, když vypínám motor. Někde jsme se dočetli, že už se tam nesmí přespávat, jelikož je to již v národním parku. Na tu jednu noc jsme to však riskli a ráno jsme zjistili, že tam v noci přibylo ještě jedno auto. Z parkoviště je nádherný pohled do údolí plného hadovitých zatáček, tak typických pro cestu do sedla.

Parkoviště na Passo dello Stelvio

Nahoře je už nový sníh

Brzo ráno v pondělí byl budíček a my připravujeme snídani, sedíce na zídce lemující okraj parkoviště, vysoko nad údolím. Popíjíme horkou kávu a hledíme v tom ranním tichu do hluboké propasti udolí s propletencem několika desítek zatáček zařezaných do prudkého svahu. Přední sklo auta bylo totálně zamrzlé a teploměr ukazoval několik stupňů pod nulou. Bylo polojasno a mezi mraky občas vysvitlo i slunce. Začalo se rozednívat. Oblečeni do několika vrstev jsme opět pádili nespočtem zatáček dolů, do výchozího bodu, Prato. Za půl hodiny jsme byli u expozice šíleného umělce a otáčeli stroje proti svahu. Po roce opět Stelvio. Nasadili jsme turistické tempo v zahřívací fázi a pomalu svlékali jednotlivé vrstvy. Čekalo na nás přes 20 km stále do kopce, při stoupání kolem 10%. Postupně jsem nabýval pocit, že jsem trochu mimo kondici. Něco, jako by přestalo fungovat turbo v autě. Začalo mně předjíždět čím dále více cyklistů, dokonce i cyklistek. Nedostatek cukru se ozval v plné síle a to jsem si s sebou nevzal nic na jídlo. Úplná tragedie, myslel jsem si, že 5 zatáček před cílem slezu z kola a dojdu zbytek pěšky, když mně opět předjela ta paní středního věku z Česka. Jela se svým starším Slovenským přítelem, který nahoře již střídal jízdu s chůzí. Poprvé jsme je potkali dole v údolí u vesnice Trafoi a tam už paní říkala, že to asi nevyjede. Teď mně skoro na vrcholu vesele předjíždí a já nemám šanci s tím něco udělat. Budu si na to muset zvyknout, že mě na Passo dello Stelvio už předjíždí i o dvcet let mladší cyklistky. Příště si vezmu na cestu s sebou alespoň energetický tyčiky. Po vypití vrcholového piva začalo v cíli mírně sněžit. Rychle jsme sbalili a vyrazili do další destinace, Rakouského Ferleitenu, tedy k mýtnici na Grossglockner strasse.

Kousek od Trafoi

Malá zastávka

Jedem do hor

Cyklistů na trati přibývá

Stále do kopce

Zatáčky střídají dlouhé rovné úseky

Cestou do Rakouského Ferleitenu nás doprovázely lehké přeháňky a s počasím to nevypadalo vůbec dobře. Přijeli jsme ještě za světla, ale trchu pršelo. Tohle parkoviště jsem navštívil již po několikáté a svým vybavením je naprosto dostačující pro víkendovou návštěvu. Záchody, umyvadla v perfektním stavu a free WiFi jsou zde samozřejmostí. Dokonce tu v dobách bezcovidových byla možnost po absolvování cyklistického výjezdu zdarma teplá sprcha.

Mýtnice ve Ferleitenu

Je to marný, jedeme domů

Po ranním probuzení zjišťujeme, že drobně poprchává a mýtnice nepouští nahoru motorky ani kola. Nahoře totiž sněží a na Edelweisspitze leží 6 cm čerstvého sněhu a je mlha. Shlédneme aktuální záběry a je naprosto jasný, že tady jsme již skončili. Předpověď počasí na další dny je špatná. Balíme to a tedy v útery dopoledne míříme směr Brno. S ohledem na to, že na loňském cyklotripu jsme dali Grossglockner 2 dny po sobě, považujeme letošní misi za úspěšně dokončenou.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 1 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Jaromír Volavý

Cestopis byl naposledy aktualizován 30. 11. 2021

Jaromír Volavý procestoval 75 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil