Tři týdny v kostarickém ráji
V tomto cestopisu s vámi sdílím svůj itinerář a zážitky z cesty po Kostarice. Kostarika je nespoutaná a rozmanitá a stejná byla i moje návštěva. Vím jistě, že na Kostariku se musím brzy vrátit!
Cestopis z roku 2024 napsala DenikCestovatelky.cz
V roce 2024 jsem strávila tři týdny na Kostarice - středoamerické zemičce menší než Slovensko, která je proslulá pro svoji úžasnou přírodu. Ze západu je omývaná Tichým oceánem, z východu Karibským mořem, a když vylezete na její nejvyšší sopku Irazú, tak může obě tyto vodní plochy vidět z jednoho bodu. Milovníky přírody (jako jsem já) potěší i neuvěřitelná biodiverzita - na kostarickém území najdeme totiž 6 % z veškeré světové biodiverzity.
Kostarika mě uchvátila jako málokterá země. Náš itinerář a zážitky vám popisuji níže. Zároveň, pokud plánujete cestu na Kostariku nebo by vás zajímalo více o jednotlivých destinacích, bych vás ráda pozvala na můj blog Deník cestovatelky, kde si můžete podrobnější informace přečíst v rubrice Kostarika: https://denikcestovatelky.cz/cat...kostarika/
Zastávka č. 1: Manuel Antonio
Z hlavního města jsme hned den po příletu odjeli objevovat přírodu k pacifickému pobřeží, do Národního parku Manuel Antonio. Už na našem hotelu jsme se potkali s neuvěřitelně roztomilými kotuly (malinkatými opičkami), kteří nám běhali po střeše a příležitostně nás tím budili. V Manuel Antonio jsme si potom užili krásnou přírodu deštného pralesa, spoustu zvířat a nádherné pláže, kde se dalo i koupat. Pro Kostariku typického lenochoda jsme zde viděli jenom z velké dálky, ale pěkně zblízka jsme se setkali s bezpočtem opic, nosály, mývalem a dalšími krásnými zvířaty.
První setkání s kostarickou přírodou pro nás bylo uchvacující, ale je pravda, že Manuel Antonio je dost turistické. Proto jsme se zde nijak zvlášť nezdržovali. Další den jsme dopoledne vyrazili na krátkou projížďku na kajacích v mangrovovém lese a poté už jsme mířili po pacifickém pobřeží dál na jih.
Pláž Manuel Antonio
projížďka mangrovy
Zastávka č. 2: Dominical
Městečko Dominical nás při plánování cesty zaujalo o něco víc než nedaleká populární Uvita, a to hlavně díky uvolněné atmosféře surfařského hotspotu, nádherným plážím a blízkosti k vodopádům Nauyaca. První dojmy však nebyly nejlepší - přivítala nás poprvé pořádně rozbitá kostarická cesta, zápach marihuany a naše ubytování na mě na první dobrou taky nepůsobilo nejlepším dojmem.
Den po našem příjezdu jsme však vyrazili na vodopády Nauyaca, které se staly jedním ze zlatých hřebů celé cesty. Po absolvování pěkné čtyřkilometrové procházky lesem se před námi otevřela neuvěřitelná nádhera: vodopády byly skutečně velkolepé. Netrvalo nám to dlouho a už jsme se pod nimi koupali. Pod spodními vodopády je velké a hluboké jezírko, do kterého můžete bezpečně skákat z prakticky libovolných výšek. V jednu chvíli dokonce dorazili místní zaměstnanci a pomáhali lidem vylézt do výšky cca 10 metrů, aby si mohli skočit odtud.
My jsme samozřejmě skok zkusili. Pro mě osobně to byla úplně nová zkušenost - ani normálně do vody moc neskáču, a z takhle obrovské výšky jsem skákala opravdu poprvé. No, řekněme, že jsem věděla, že musím skočit dřív, než nad tím začnu přemýšlet. Ale skok jsem úspěšně přežila.
Další den jsme měli volnější. Původně jsme se chtěli jet podívat na skluzavku ve vodopádu u Uvity, ale nějak jsme ji nenašli. Projížděli jsme tak kus okolní krajinou, zastavili se na jídlo v sodě a po cestě zpátky jsme se zastavili na plážičce Dominicalito. Z pláže jsem byla opravdu nadšená - byla krásná. Šli jsme se po ní projít až k Rocas de Amancio, což je skalní ostrůvek s palmami na pomezí pláží Dominicalito a Dominical.
Vodopády Nauyaca
Rocas de Amancio
Zastávka č. 3: Drake Bay
Po třech nocích v Dominical jsme mířili dál na jih, tentokrát na poloostrov Osa. Ten je známý jako jedno z nejbiodiverznějších míst na světě, a to díky pralesu s názvem Corcovado, který pokrývá velkou část jeho území. Mají se zde na docela malém úseku nacházet více než 2 % celkové světové biodiverzity. Naším cílem bylo městečko v nádherné zátoce Drake Bay.
Už cesta do Drake Bay je dobrodružství. Sice poměrně nově nemusíte projíždět v poslední části cesty řekami, ale stále vás čeká asi hodinu a půl dlouhá cesta po nezpevněné cestě uprostřed pralesa. Pokud nemáte půjčené auto, jednodušší pro vás bude cesta lodí z městečka Sierpe.
Po náročné cestě na vás čeká ovšem obrovská odměna. Drake Bay je rájem na konci světa, kde čas plyne pomalu, elektřina často nefunguje, zařízení typu bankomatu či lékárny zde nenajdete, ale přesto si tu můžete užít poměrně rozvinutou turistickou infrastrukturu - jak několik hotelů a restaurací různých cenových kategorií, tak mnoho společností nabízející exkurze po okolí.
Hlavními lákadly Drake Bay je výše zmíněný Národní park Corcovado a nedaleký ostrov Isla del Caňo. My jsme začali s tím druhým a vyrazili jsme na ostrov šnorchlovat. Po asi 45 minutách na speedboatu jsme skočili do vody a začali pozorovat podmořský život přes šnorchlařské brýle. Viděli jsme želvičky a rejnoky a spoustu dalších rybek, ale korály zde nijak zvlášť barevné nebyly. V rámci exkurze jsme se mohli podívat i na samotný Isla del Caňo a vyrazit tam na (velmi) krátkou procházku na vyhlídku. Tu doporučuji nevynechat, protože pohled na ostrov a pláž zvrchu je prostě kouzelný.
Další den jsme si dali odpočinkovější a autem jsme zajeli na nedalekou pláž Rincón de San Josecito. Ta mě obzvláště nadchla, protože to byla ta nejkrásnější pláž, jakou jsem kdy viděla. Popsala bych ji slovem "nespoutanost". Rozhodně se nejednalo o pláž typu Malediv s bílým pískem a průzračnou vodou - tahle pláž je divoká, se zlatým pískem, spoustou palem a vlnami Tichého oceánu. Ovšem koupat se zde dalo bez problémů.
Po cestě zpět jsme se zastavili ještě na pláži Las Caletas a v přilehlé sodě jsme si dali oběd. Las Caletas ve mně nezanechala tak silný dojem jako Rincón, ale určitě bych se na ni vrátila. Stejně jako na Rincónu jsme tu byli úplně sami.
Náš poslední den jsme potom využili ke canyoningu v Corcovadu. Zvolili jsme canyoning namísto tradičního celodenního treku Corcovadem, který však máme rozhodně v plánu příště. Při canyoningu procházíte kaňonem řeky v Corcovadu - jedná se o dost dobrodružnou aktivtu, při kterého rozhodně suší nezůstanete, a vyzkoušíte si během ní i skákání do vody a slaňování. Přesto je v Corcovadu vhodná pro úplné začátečníky.
V Drake Bay jsme chodili pravidelně každý den do Sody Mar y Bosque. Je tam krásný výhled a milý personál. A jídlo? Na jedničku.
Isla del Caňo - vyhlídka
Ricón de San Josecito
canyoning v Corcovado
Zastávka č. 4: Puerto Jimenéz
Z Drake Bay jsme zamířili do dalšího města na poloostrově Osa: do Puerto Jimenéz. To je z hlavní části Kostariky mnohem lépe dostupné, protože sem vede zpevněná cesta.
V Puerto Jimenéz jsme neměli v plánu se jakkoliv zdržovat, náš cíl zde byl jediný: bioluminiscence. V přilehlém fjordu je totiž vidět a vzhledem k tomu, že ani já ani můj přítel jsme ji ještě nikdy nezažili, jsme si za tímto účelem speciálně zastávku udělali.
Bioluminiscenční plankton způsobí, že voda září modře, což jistě znáte z filmů jako je třeba Pí a jeho život. Je to nádherný úkaz, který lze pozorovat pouze za tmy, a to ideálně za co nejvyšší (co nejdál od světelného smogu a ideálně ne v týdnu okolo úplňku).
My jsme zvolili na náš bioluminiscenční zážitek večerní projížďku na kajacích. Bioluminiscenci jsme viděli, ale byla tu spíše slabší. Při zacákání rukou ve vodě nebo při potopení pádla se pár planktonů rozsvítilo, ale rozhodně neozářili okolní vodu. Přesto to byl pěkný zážitek.
Zástávka č. 5: Santa María de Dota
Z poloostrova Osa jsme se přesunuli do vnitrozemských hor, do městečka Santa María de Dota. V této části Kostariky mnoho turistů nenajdete, a to přestože je zde mnoho možností aktivit a naprosto nádherná příroda. Pravý neobjevený ráj.
První věcí, kterou zde můžete podniknout, je pozorování kvesalů. Kvesalové jsou neskutečně nádherní ptáci s dlouhým ocasem a pestrým modro-zeleným zbarvením. Dokonce se jedná o národní zvíře Guatemaly. Santa María de Dota je jedním z nejlepších míst na Kostarice pro pozorování těchto nádherných ptáků, takže jsme tuto aktivitu nemohli vynechat.
Na pozorování kvesalů je třeba vyrazit brzy ráno. My jsme začínali už v pět. Náš průvodce Oskar nás vyzvedl v ubytování a zavedl nás na nedaleké místo, kde se kvesalové dali pozorovat. Čekali jsme tam téměř tři čtvrtě hodiny, ale vyplatilo se, protože v tu chvíli přiletěla první samička kvesala. Tu potom následovali další kvesalové, kteří tam s námi chvíli pobyli - přelétávali ze stromu na strom a ukazovali nám svá nádherná pera.
Jakmile nám kvesalové zase uletěli, vyrazili jsme na snídani a poté do kavárny Coopedota, která je další slavnou atrakcí této oblasti. Kostarika je proslulá svou kávou a v oblasti Santa Maríi de Doty se tato káva pěstuje, sbírá a zpracovává. Můžete vyrazit i na kávovou exkurzi. My však zvolili pouze ochutnávku kávy v kavárně a nakoupili jsme zde taktéž nějaké dárky domů, protože to, co se dá sníst nebo vypít, udělá vždycky největší radost.
Po kávě jsme zamířili do mlžného pralesa. Jedná se o specifický typ pralesa, který se nachází ve vyšších nadmořských výškách a má vysokou vlhkost, která způsobuje, že je zde často obrovská mlha. Na Kostarice je nejpopuárnějším mlžným pralesem Monteverde, do kterého musíte zaplatit vysoké vstupné. Prales okolo Santa Maríi se nachází ještě výše a je zadarmo. Prakticky stačí vyjet na kterýkoliv kopec v okolí a jste v mlžném pralese.
Kvesal
Santa María de Dota
Zastávka č. 6: Irazú
Ze Santa Maríi jsme mířili na karibské pobřeží. Dlouhou cestu jsme si rozdělili návštěvou nejvyšší sopky na Kostarice - vulkánu Irazú. Výška 3432 m.n.m. je uchvacující a z Irazú lze údajně za dobré viditelnosti zahlédnout jak Tichý oceán na západě, tak Karibské moře na východě.
Dobrou viditelnost jsme neměli, a tak nám nezbylo než věnovat náš čas objevování kráterů, lávových polí a vyschlých jezírek (vyschlá byla pravděpodobně protože jsme se na Kostarice nacházeli na konci období sucha). Návštěva to byla pěkná, ale vstupné ve výši 20 USD je na ni docela přehnané.
Po návštěvě Irazú jsme přespali v pěkném glampingovém hotelu poblíž města Turrialba, kde nás luxusní glampingový stan na noc vyšel na 2 000 Kč za noc, což je cca 25 % jeho obvyklé ceny na Kostarice. Na tuto cenu jsme se pravdpěpodobně dostali také díky slabší sezóně.
Glamping v kostarické přírodě je krásný a moc bych vám ho doporučila vyzkoušet. Ceny jsou sice vyšší, ale za zážitky na celý život stojí.
Irazú
Kráter sopky
Zastávka č. 7: Puerto Viejo de Talamanca
Naší předposlední zastávkou bylo městečko Puerto Viejo de Talamanca na pobřeží Karibského moře. Atmosféru má v něčem podobnou jako Dominical, jenom o dost rušnější. Ve svém živlu tu budou zejména milovníci nočního života (což já nejsem). V okolí se nachází pár docela pěkných pláží, které pro mě však nebyly zdaleka tak nádherné jako ty na pacifické straně.
Největší atrakcí mi ve výsledku přišel Národní park Cahuita, kam jsme zavírali hned dvakrát - jednou na šnorchlování a jednou na trek. Vstupné je zcela dobrovolné. Park je maličkatý a vede zde jedna turistická trasa, kde se dají nádherně pozorovat zvířata - mývalové, opice, hadi, nosálové, lenochodi a mnohá další. U národního parku se potom nachází korály, u kterých se však dá šnorchlovat pouze s průvodcem. Korály jsou zde trochu hezčí než u Isla del Caňo, ale třeba na Egypt to stále nemá.
Cahuita
mýval v Cahuitě
Zastávka č. 8: La Fortuna
Úplně na závěr jsme zamířili do La Fortuny. Toto městečko je hodně turistické a populární, a to zejména díky velice fotogenické sopce Arenal, pod níž se nachází. Sopka Arenal je zde krásně vidět většinu dní a je to opravdu velká podívaná.
Mezi další skvělé podívané patří vodopád La Fortuna, kam jsme také zamířili. Vodopád je opravdu silný a koupání v (dost ledovém) jezírku pod ním je poměrně náročné, ale je možné. Krásný pohled na vodopád je nejenom přímo zespodu od jezírka, ale i zvrchu, od parkoviště.
Kromě vodopádu jsme vyrazili i na adrenalinové zážitky, konkrétně zipline. V okolí La Fortuny a Monteverde jich najdete vícero, často s vícero lanovkami a nádhernými výhledy. Je to trochu turističtější místo, na což je třeba se trochu psychicky připravit.
Náš poslední den před odletem jsme vyrazili k Río Celeste. Jedná se o nádhernou modrou řeku, kolem které se můžete projít a užívat si jak neuvěřitelnou barvu vody, tak okolní prales. Mimo přilehlý národní park existují i místa, kde se v řece dá vykoupat.
Río Celeste (bez filtru)
Vodopád La Fortuna
Závěr našeho dobrodružství
Cesta po Kostarice pro mě byla neuvěřitelná. Bylo to poprvé, kdy jsem byla takto daleko, poprvé v tropech a poprvé, kdy jsem tvořila takto komplexní itinerář. Bavilo mě vidět, jak se mi pod nohama mění v realitu a Kostariku jsem si zamilovala. Je pravda, že není tak levná jako okolní destinace, ale to, co zaplatíte, máte vyváženo naprosto neuvěřitelnou přírodou a také v regionu nevídanou bezpečností.
Kostarika si podle mě zaslouží místo na bucket listu každého cestovatele. Já se tam určitě chci brzy vrátit.
Pokud vás zajímá více tipů a podrobností pro cestu na Kostariku, ještě jednou připomínám můj blog :) Budu moc ráda za vaši návštěvu! https://denikcestovatelky.cz/cat...kostarika/
Jak se ti cestopis líbil?
DenikCestovatelky.cz procestovala 34 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 měsíci a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Mohu potvrdit, že Kostarika má opravdu krásnou přírodu, byli jsme tam také, ale už v roce 2022 a to včetně dvoudenního výletu přes NP Corcovado a se spaním na stanici rangerů Sirena. Cestopis uvádí zajímavá místa, bohužel v něm chybí informace, které dle mého názoru by měly být součástí každého cestopisu a to: kolik stály letenky, kolik vyšel celý pobyt na osobu včetně půjčení auta, ubytování, poplatků za vstupy, výlety a pod., prostě podrobný rozpočet celé cesty.... Myslím, že to by pro představu uvítali všichni čtenáři a mělo by to být skoro "povinnou součástí" všech zde uveřejňovaných cestopisů... Ale třeba to autorka ještě doplní, i tak je to pěkné čtení.
Roman
Mohu potvrdit, že Kostarika má opravdu krásnou přírodu, byli jsme tam také, ale už v roce 2022 a to včetně dvoudenního výletu přes NP Corcovado a se spaním na stanici rangerů Sirena. Cestopis uvádí zajímavá místa, bohužel v něm chybí informace, které dle mého názoru by měly být součástí každého cestopisu a to: kolik stály letenky, kolik vyšel celý pobyt na osobu včetně půjčení auta, ubytování, poplatků za vstupy, výlety a pod., prostě podrobný rozpočet celé cesty.... Myslím, že to by pro představu uvítali všichni čtenáři a mělo by to být skoro "povinnou součástí" všech zde uveřejňovaných cestopisů... Ale třeba to autorka ještě doplní, i tak je to pěkné čtení.
Roman