Uzbekistán 2024

Letíme s Turkish airlines přes Istanbul přes noc do Samarkandu. Přílet je bez problémů. Malé nové letiště s jedním nefunkčním bankomatem a jednou zavřenou směnárnou. Peníze jsme trochu podcenili, měli jsme si vzít eura nebo dolary a využít službu některého z veksláků před budovou. Vyškrábeme z peněženky nějaká drobná eura a stoupám si do fronty na otevření směnárny. Na autobus do centra to stačí (lístek stojí 4Kč). Na další zastávce už jsou funkční bankomaty a vybíráme uzbecké Sumy. Název měny je docela trefný, opravdu jsou to sumy. Není divu, že bankomaty jsou rychle prázdné. Vybírám první milionek ve stotisícových bankovkách. To jsou v přepočtu 2.000,-Kč. A protože větší bankovky nevydávají a karty skoro nikde neberou, tak dojíme štosy bankovek každou chvilku.

mešita Bibi-Khanym

Registán - Ulugbekova medresa

falešný minaret a kopule medresy Tillakori

Registán - medresa Tillakori

Registán - medresa Šerdor

minaret a kopule medresy Šerdor

Registán se třemi medresami

Ráno snídáme v turistické čajovně před mešitou Bibi-Khanym a seznamujeme se s místními dobrotami. Hlavně medovník je výborný. Poté trochu malátně dojdeme kolem Registánu do ubytka a dospáváme pár chybějících hodin. Odpoledne se vracíme na Registán. Je to pecka. Tři metresy proti sobě. Jedna hezčí než druhá. Vstupné je asi 160Kč a za podobný úplatek nás hlídač pouští na minaret. Vlastně tu celý večer obchází a nabízí turistům, kteří nepatří k velkým skupinám, že je pustí nahoru. To je vůbec příjemná vlastnost místních hlídačů, kterou oceňuji hned další den brzy ráno. Místo, aby mě do památky nepustili, protože je zavřená, prostě mi prodají oficiální lístek. Ten obvykle platí dva dny a není problém se vrátit znovu později.

mauzoleum Gur-Emir

Druhý den se věnujeme památkám, které důsledně prokládáme jídlem a to zhruba v tomto pořadí: Snídaně v hotelu, banana šejk u Registánu, pirožky cestou z Gur-e-amir, nákup oříšků, chleba a sušeného ovoce na Siyeb bazaru, pilav se žlutou mrkví před mešitou Bibi Xonin, který završujeme sirníky (sýrové palačinky) a další pirožky cestou z komplexu Shahi Zinda. Pak už jen dojídáme oříšky a chleba na náměstí Registán a přitom čekáme na light show. Komplex je parádně nasvícen už od půl osmé, kdy zapadá slunce a v devět se pouští muzika a barevné variace. Večer parky příjemně ožívají, tu je improvizovaná diskotéka, vedle živý zpěv a jinde borci předvádí provazoskákání. To je jako provazochodectví s tím rozdílem, že týpek místo nudné chůze na laně dost akčně skáče. Do toho všude jezdí různorodé skupinky převážně místních na vtipných šlapohybech.

ulička mauzoleí Šáhi Zinda

Šáhi Zinda

ulička mauzoleí Šáhi Zinda

Šáhi Zinda

ulička mauzoleí Šáhi Zinda

Registán se třemi medresami

žlutá samarkandská mrkev

bazar v Samarkandu

prodavařka na bazaru v Samarkandu

opravy Ulugbekovi medresy na historické forografii

Den 3

Objednal jsem dvoudenní full-servis výlet do pouště se spaním v jurtách. Řidič mi včera potvrdil program zprávou “no worries” a ráno se objevil v našem hotelu. Anglicky nemluví, ale má slovník v mobilu, takže o vtipné momenty není nouze. Jedeme sami dodávkou pro 12osob. Cesta je dlouhá, dvě hodiny úrodná krajina podél řeky. Traktory jsou na polích vzácnost, častěji vidíme motyky. Za městem Navoy odbočujeme na sever a za chvilku jsme v pustině.

želva

pláž na břehu jezera Aydarkol

jurtový kemp

pouštní houby

Je jaro a poušť kvete. Je to jako alpská louka v rozsahu desítek nebo stovek kilometrů. Zelené traviny, vlčí mák a spousty drobných kvítků, dokonce rostou houby. Jsou podobné nerozbaleným bedlám a je jich hodně. Přes cestu pomáháme přejít želvě, která za odměnu Ondru pěkně po...ere. Obědváme na břehu jezera Aydar koll na pláži, kde se pak koupeme. Voda je studená a mírně slaná. V jurtovém táboře následuje krátká projížďka na velbloudech, večeře, duny, oheň a místní zpěvák. Odpoledne se sjíždí další skupinky turistů. Jeden šofér má tričko s pražským orlojem a umí česky. Pracoval dva roky jako ochranka v Albertu v Praze v Újezdě nad Lesy. Pak mu skončilo studentské vízum a jel domu. Idylka končí ve tři ráno. Ondrovi nesedla večeře a musí ven.

Den 4

Čekáme, až se Ondrovi udělá dobře, pak se pomalu přesouváme do Buchary v rámci dvoudenního výletu. Cestou je zastávka v Nurotě, kde je důležité poutní místo a zbytky pevnosti Alexandra velikého. Cizinci tu nejsou, jen pár lidí z jurtového kempu. Odpoledne hledáme petroglyfy. Ne protože by byly nějak zajímavé, ale prostě to je součást výletního balíčku a náš šofér chtěl vědět, co to je a kde jsou. Myslím, že mnohem zajímavější je ta zelená kvetoucí poušť všude kolem.

poutníci v Nurotě

posvátné jezírko v Nurotě

poutníci v Nurotě

V podvečer přijíždíme do Buchary a šofér nám lámanou Ruštinou vysvětluje, že dnes je ve městě koncert a že je centrum pro auta zavřené. Ani ho nepodezírám, že si chce ušetřit námahu. Zaparkuje, bere naše batohy na záda a doprovází nás pěšky do hotelu. Já mu vysvětluji Esperantštinou (to je směs angličtiny, turečtiny, češtiny, ruštiny a nějakého neidentifikovatelného jazyka), že mohl dojet i mnohem blíž (mám totiž offline mapy.cz), ale on že ví co dělá a ať jdeme. A měl pravdu, procházíme celým starým městem od východu na západ a míjíme jedno nádherné náměstí za druhým, jeden bazar za druhým až přicházíme k velkému minaretu u kterého bydlíme. To vše je úžasně oživené malými koncerty folklórních tanců a zpěvů a tak náš upocený příchod je jeden z nejlepších „wow“ efektů celé cesty.

Buchara

Večer trávíme na terase našeho hotelu, odkud je krásný výhled na velký minaret (Kalon minaret), který je fakt nádherný a vlastně mi v reálu připadá ještě hezčí než na fotkách a vůbec se nedivím pohádce o tom, jak svou krásou učaroval i samotnému Čingischánovi, a ten jej jako jedinou stavbu města nenechal zbourat. Škoda, že už se nemůže nahoru.

Večer trochu sprchlo, dlažba na náměstí se příjemně leskne a zkouším udělat pár fotek. Na slavnostním osvětlení se tu nešetří.

Buchara - večerní minaret Kalon

minaret Kalon a mešita

medresa Mir Arab

mešita Kalon

výzdoba kupole velké mešiny

večerní náměstí

Den 5

Dnešek bude zase plný památek, ale úplně to nepřeháníme, aby nám všechno v hlavách nesplynulo v jedem maglajz a opět to prokládáme čajovnami a medovníkem. Znovu je den plný koncertů a do centra nesmí auta, což je docela příjemné. Jenom ta rikša, kterou jedeme z jednoho konce města na druhý, musí centrum objíždět po přeplněném okruhu, což je dost bizardní. Odpoledne posedáváme v parku před mausoleem Samanid, což je jedna z mnoha nejstarších a nejhezčích staveb ve městě a Zuzka zkouší hrát volejbal s místními děvčaty.

Večer navštěvujeme historický hammám s masáží. Trošku smlouvám, abych se zlepšil v Esperantštině. Pojetí hammámů se v různých koutech Asie dost liší. Zde je klasika, velká místnost s kupolí ve které je vyvýšené podium (kámen) s vyhříváním a kolem menší apsidy a místnůstky s různou teplotou. V jedné jsou zvláštní niky s teplou a vlažnou vodou. Masáž je docela drastická (pro dospělé pouze), ale teplota v místnosti zas tak vysoká není. Možná proto nás po masáži mažou pálivou mastí a nechají pěknou chvilku jako v ohni. Nakonec pijeme čaj a máme moc příjemný zážitek.

folklorní tance na náměstí

stará kovárna

mauzoleum Ismáila Samáního

Čor minor

bazar Toki Zargon

vstup do bucharské pevnosti

pohled na město z bucharské pevnosti

Den 6.

Odvoz do Khivy jsem domluvil v hotelu taxíkem. Vyzvedává nás přesně a razíme opět několik hodin pustinou. Taxík na celý den pro skupinu nás vyjde cca na 1600Kč. Tady už poušť zdaleka tolik nekvete. O to větší kontrast je mohutný tok řeky Amudarji, kterou občas potkáváme. Stavíme v luxusní turistické restauraci na oběd jako v nějakém novodobém karavanseraji. Ceny jsou překvapivě nízké a jídlo dobré. Pomalu si zvykáme na kopr v každé zelenině a vlastně nám to chutná. Řidič nabízí za malý příplatek zajížďku k pouštním hradům. Je mu jasné, že tam stejně chceme a tak šetříme budoucí kilometry i peníze a objíždíme hrady vpodvečer v klasickém pořadí Ayaz-kala – hezké místo v pustině, Toprak-kala – nicmoc, nakonec Kizil-kala – částečně zrekonstruovaný hrad u vesnice. Všude jsme sami. Večer za tmy přijíždíme do Khivy a ubytováváme v historickém hotelu v původní madrase uvnitř starého města Ičan Kala.

hrad Ayaz kala

část hradu Ayaz kala

pouštní sukulenty

ještěrka

hrad Kizil Kala

Další dva dny trávíme uvnitř hradeb Ičan Kala. Funguje tu sdružená vstupenka na většinu památek, která platí dva dny. Akorát na minaret a na hradby se platí zvlášť, nejedná se o závratné sumy a tak to moc neřešíme. V jedné z mnoha čajoven píšeme pohledy, ale známky jsou strašně nekvalitní a nedrží. Ptám se na lepidlo. Paní je moc ochotná, ale prý musíme počkat, až se synek vrátí ze školy. Netrvalo to dlouho a přinesla nám lepidlo ve žluté tubě. Že se jedná o vteřinové lepidlo jsme zjistili až poté, co jsme půlku rozlili po stole a kromě známek jsme slepili téměř vše v dosahu… účel splněn a legrace na všech stranách.

Chiva - nedostavěný minaret Kalta minor

Zamluvil jsem kurz pečení chleba. Dostáváme ingredience a zaděláváme těsto, poté dostaneme druhé již vykynuté těsto a pokračujeme v tvarování a zdobení razítkováním. Do pece ho plácla paní raději sama, my jenom přihlížíme. Za pár vteřin se chleba nafukuje a my jej pak baštíme s dalším šálkem čaje. Opět vše prokládáme památkami a stále se točíme kolem krátkého minaretu. To je ta válcová modrá stavba, kterou fotím pořád dokola. Jedná se o nedostavěný minaret. Jiný minaret tu byl zase postaven za peníze, které místní hospodář obdržel na stavbu železnice. Už nevím, jak to dopadlo, když to prasklo.

chiva z minaretu Islam Khodja

uličky staré Chivy

Islam Chodja minaret

Kalta minor a medresa Muhammada Amin Khana

uličky staré Chivy

uvnitř páteční mešity

Den 9

Dokončujeme prohlídku chybějících památek v rámci starého města. Dost se nám líbí palác Taš Šaulí a jeho zvláštní vnitřní nádvoří a další dvě s jurtou uprostřed. Palác panovníci stavili zřejmě pro prestiž a pro služebnictvo, sami údajně radši spali v jurtě na nádvoří.

velbloud Miguel

tanec s maskami

a bez masek

pečení chleba

Večer míříme na nádraží. Je nové a monumentální. Jezdí sem asi 4 vlaky denně. Jízdenku mám koupenou dopředu, kupoval jsem ji společně s letenkami deset dní před cestou. Vlaky jsou totiž vyprodané dost dlouho předem a tak jsem byl rád, že vůbec byla. Dost jsem taky četl o byrokratických nástrahách uzbeckých drah. Nyní marně hledám jakékoliv okýnko, kde by mi vyměnili elektronickou jízdenku za papírovou nebo, kde by nám registrovali nocování ve vlaku. Nic z toho už se nedělá. Paní v infocentru mě opakovaně uzbecky ujišťuje, že vše je OK a ať si sednu do čekárny. Vlak jede na čas. Ubytováváme se ve spací třídě plackartnaja. Ve vagonu je samovar a prochází tu prodejci nápojů a svačin. Sedí s námi starší paní, která jeden do Taškentu na svatbu a má s sebou zásoby jídla, o které se s námi celý večer dělí, takže jídelní vůz zvládá jenom polovina naší výpravy. Jediná nevýhoda je, že ony poslední lístky, které jsem sehnal, jsou hned vedle záchodů a tak nás celou noc budí otvírání dveří.

Kalta minor a medresa Muhammada Amin Khana

Den 10

Příjezd do Taškentu je načas, s čímž jsem vůbec nepočítal. Snídáme na nádraží a pak razíme na prohlídku metra. To je tady asi nejlepší věc pro západního turistu ve městě. Stanice jsou podle moskevského vzoru stavěné jako paláce a každá je jiná. Jedem do Chorsu bazaru - největší středoasijské tržnice. Jsou to jatka, všude maso všeho druhu včetně koňského, sýry, mléko, máslo, ovoce, zelenina, košíky… cokoliv a je to obrovské opět monumentální.

spací vlak z Chivy do Taškentu

metro v Taškentu

Chorsu bazar

Pilav centre

Poslední výzvou v Taškentu je najít pilav centrum, to je prý místní vyhlášená jídelna s pilavem. Ale zapomněl jsem si na mapě najít, kde to ve městě je. Zkouším štěstí u ostrahy v metru. Mladík chvíli dumá a odkazuje nás na stanici Bodomzor na druhé straně města. Tím určitě nemůžeme nic zkazit a jedeme tam. Na místě se ptáme dvojice náhodných mladíků. Ti tvrdí, že místo je legenda a nikdo ho nikdy neviděl. Prodavač v trafice si myslí něco jiného, nedokáže nám ale vysvětlit cestu a volá taxíka. Prý za 16Kč nás tam doveze. A taky že dovezl, byly to necelé dva kilometry a stálo to 14Kč. Jídelnu jsme našli. Plná místních lidí a jídlo výborné. A průběh této poslední bojovky tak nějak vystihuje veškerou pohodu v této zemi. Zítra ráno nás čeká návrat.

Pár praktických informací

Do Taškentu a Samarkandu létají z Prahy Turkish airlines od cca 12 tis Kč.

Vlaky jsou většinou staré ruské. Cena z Chivy do Taškentu (15hodin jízdy) je 450Kč.Nákup přes uzbecké stránky národních drah bez problémů. Stránky jsou v angličtině, lístek v ruštině.

Taxík na celý den vyjde cca na 1.800,- pro skupinu bez ohledu na vzdálenost.

Taxík po městě cca 10Kč na kilometr.

Lístek na MHD 4kč

Zmrzlina 8Kč až 30Kč podle velikosti

Oběd v restauraci 30Kč až 90Kč. Výjimečně v turistických centrech i více.

Ubytování viz booking.

Vstupné běžná památka 60Kč, Registán 180Kč, Chiva jednotný lístek 450Kč

Uzbečtina se podobá Turečtině, nápisy jsou schizofrenické a pokaždé jinak. Někde azbuka, někde latinka, někde cyrilice a někde prostě něco mezi.

1 Kč = cca 500 Sum

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 6 x Krásné fotky!