V teniskách na nejvyšší horu Arménie
výstup na Aragats, jižní vrchol - 3879 m, červen 2022
Cestopis z roku 2022 napsala IvanaBl
Itineráře našich cest připravuji pečlivě, šetřím tím náš čas na místě, předcházím nepříjemným překvapením a pak už se jen těším, jak to všechno uvidím a zažiju. Při přípravách sleduji spousty údajů, východy a západy slunce, počasí ve dne a v noci, u moře přílivy a odlivy, místní zvyky, jídlo, ceny, je toho dost. A tak jsem v rámci našeho pobytu v Arménii do itineráře zařadila i výstup na nejvyšší horu Arménie.
Nejvyšším vrcholem Arménie je rozpadlá bývalá sopka Aragats se čtyřmi oddělenými vrcholy Aragats (4090 m), západní Aragats, východní Aragats a jižní Aragats (3879 m).
Příprava
Na týden do Arménie máme s sebou jako vždy jen příruční zavazadla, jídlo tentokrát žádné, Arménie je levná. Je půlka června, v Jerevanu je 30 stupňů, sníh na treku na Aragats roztál už v květnu a nahoru vede jednoduchá cesta: "Začátek výstupu je pohodová chůze po širokých pláních. Vyšlapaná stezka vede již od jezera Kari a výstup na jižní Aragats je tak technicky velmi jednoduchý." Nebereme si s sebou ani nic zimního, červen je ideální termín pro tento lehký trek, nahoře má být min. 7 stupňů a cestou se jistě zahřejeme :)
V Jerevanu bydlíme v malém rodinném hotýlku, výjimečně 6 nocí na jednom místě - Jerevan má totiž strategickou polohu uprostřed Arménie. Milý majitel Bagrat nám každé ráno chystá pořádné snídaně, po kterých si s námi přiťukne arménským koňakem a pustí nás do světa. Kdybychom uměli lépe rusky, večery tady by byly náročné, ale ráno bychom asi trochu litovali :)
Den D
15.6. vstáváme ještě za tmy ve 3:50 ráno. Oblékám si pro jistotu to nejteplejší, co s sebou mám: legíny, tenkou mikinu, větrovku z Lidlu, tenisky, nesmí chybět kšiltovka a sluneční brýle. Rukavice, čepici nebo šálu jsme s sebou nebrali, je přece červen. Jak Bagrat slíbil, tak udělal, ve 4:00 nám předává velkou tašku se snídaní, prý překvapení :) Tentokrát odmítáme ranní dávku arménského koňaku a vyjíždíme půjčeným autem k hoře, protože: „Čím dřív ráno vyrazíte, tím lépe, protože kolem poledního se nebe zatahuje a začíná nepříjemně foukat“. V autě začnu snídani rozbalovat, jsem zvědavá... a je tam placka. Ale obrovská! Správně tedy tradiční arménský chléb lavaš (který je dokonce v UNESCO :) ). A k tomu mazací sýr, pár koleček mastného salámu a plastový nůž. No blbější snídani nám do auta ani dát nemohl :) Tak to trhám, mažu, drobím, nůž od sýra padá na zem, nadávám, jsem upatlaná a mastná, nemůžu se ani kochat krajinou, nakonec to vše balím do ruliček, krmím Lukyho i sebe a utírám se do legín. Dnešní první nástrahu v podobě snídaně jsme zvládli! :)
Snídaně v autě
Svítání cestou k hoře
Jedeme hodinu a půl autem k jezeru Kari, cestou navštěvujeme Památník arménské abecedy. Arménská abeceda je stará více než 1600 let, skládá se ze 39 písmen a dodnes se používá v původní podobě. Arméni jsou na ni patřičně hrdí.
Památník arménské abecedy
Památník arménské abecedy
Obdivujeme východ slunce a okolní krajinu, nikoho nepředjíždíme ani nikdo nás, všichni ještě spí, to je super, cestou nahoru dnes nebude tlačenice :) Zbytky sněhu kolem nás nerozhodí, jsou to přece avizované zbytky.
Aragats
Ve vesnici
Cestou
Cestou k jezeru
U jezera Kari
První jezero je ve výšce 3100 m. Tady někde se má kvůli aklimatizaci aspoň 1 noc před výstupem přespat, ale výškové nemoci se nebojíme. Přijíždíme k jezeru Kari (3200 m) a na parkovišti vidíme pouze 1 karavan a víc nic. Hm. Jak to? V červnu už tady má být spousta aut a lidí, co sem jedou přespat. Zaparkujeme a jdeme s jedním batohem k jezeru Kari. Naše nadšení z výstupu okamžitě opadlo. Na jezeře si klidně plave ledová kra! Co tady jako v červnu dělá? A ještě asi 2 metry tlustá? Podle fotek na Internetu tu už nic takového v červnu není! Koukám znovu do itineráře: „Hora Aragats lze vylézt pouze od června do září, kdy je tu minimum sněhu.“ Dnes je 15.6., ideální! Tak já to mám správně, jen to počasí se mým itinerářem neřídí.
První jezero - 3100 m
"Minimum sněhu" :)
"Minimum sněhu" :)
Jezero Kari - 3200 m
Ledovec, jezero Kari - 3200 m
U jezera Kari
Jsme ve výšce 3200 m a vidíme horu Aragats v mracích a cestou k ní plotny sněhu. Se smíšenými pocity vyrážíme naším obvyklým (svižným) tempem vzhůru. Svítí slunce, jdeme jen v mikinách, ale počasí se může každou chvíli změnit: "Náhlé mlhy, časté bouřky a deště nejsou ničím neobvyklým a během treku není jediné místo, kde byste se mohli schovat". Naivně doufáme, že ta široká jednoduchá turistická cesta na vrchol vede mimo sníh, že ji třeba nějak odhrnují a udržují nebo tak něco :) Jdeme rychle, prvních 150 metrů dobrý a pak - úplně špatný. Nejdřív jen mokro, pak bláto, pak bahno a potoky vody, skáčeme po kamenech, pak už jen mokrý sníh a nakonec se do něj boříme i 30 cm a naše tenisky jsou mokré.
Svižné tempo nad jezerem Kari
Sněhové plotny
Kudy!?
Do mraků...
A zase nevíme kudy
Cesta i počasí se kazí rychleji, než jsme čekali. Jdeme přímo do mraků. Všude kolem jen sníh a kameny a sníh a kameny. Na tohle nejsme připraveni. Ani oblečením, ani psychicky. Konečně nám dochází, že se nahoru na Aragats letos ještě nechodí, proto je parkoviště u jezera Kari prázdné a restaurace zavřená. Sněhové plotny jsou už ve výšce 3300 m a těžko se to bude zlepšovat. A ta široká oficiální cesta nahoru vede prostě letos v červnu ještě sněhem.
Fotíme se už ve výšce 3400 m. Fouká a je nám zima. Poprvé přemýšlíme, že se na to všechno vykašlem. Zásadní rozhodnutí nás čeká už po pár metrech. Buď půjdeme tajícím sněhem (a to v teniskách fakt nejde) a nebo kolmo na hřeben a pak dál po hřebeni směrem na jižní vrchol: "V žádném případě nechoďte přes hřeben, nahoru vedou 2 jiné, bezpečné cesty!" Na sekundu se zamyslím... chviličku zní lákavě vyprdnout se na celý Aragats a jít se opalovat do Jerevanu (kde je dnes neuvěřitelných 30 stupňů a v Bagratově bazénku jsme ještě ani nebyli)... Ale přece to nevzdám! Vyberu si druhou možnost: jít přes plotny pohyblivých, placatých kamenů do prudkého kopce kolmo na hřeben, kde z našeho pohledu sníh není. Prostě dojdeme nejvýš, co to půjde.
Cesta přes suťová pole přímo na hřeben je ale opravdu šílená, kameny jsou jako živé a jde to sakra pomalu! Chvílemi lezeme po čtyřech, nemůžu ani fotit, mrznou mi ruce. Zapomněla jsem napsat, že nesnáším zimu! Ale mechanicky jdu pořád nahoru, krok za krokem, moc nepřemýšlet, jen jít, dokud to půjde...
3400 m
Kameny..
Mám náskok :)
Suťové pole
Suťové pole
Ale výhledy super!
Na hřebeni
Konečně jsme na hřebeni!! Fičí tady jako blázen a my začínáme stoupat někam do mraků. Dýchá se nám trochu hůř, ale jdeme pořád docela rychle a bez přestávky, je tu prostě jen trochu řidší vzduch. (Víme, že se má jít pomalu, kór když jsme se vyprdli na aklimatizaci, jenže se bojíme zhoršení počasí.) Fotíme se radši každých 50 výškových metrů, protože každým metrem už překonáváme náš dosavadní životní výškový rekord!
Na hřebeni
Na hřebeni
Na hřebeni
Na hřebeni
Na hřebeni
Na hřebeni
Po další hodině nám do cíle zbývá už jen 200 metrů vzdušnou čarou :) a za 10 minut to, jak ukazují offline mapy.cz, určitě nezvládnem. Už jen kameny a sníh a mráz a vítr, ale chybí už jen kousek!
Mrazivý úsměv z výšky 3650 m
Furt jdeme..
Už jen 200 m!
Zima
Mráz
3830!! To už musíme vylézt!
Lehká výšková nemoc se zřejmě dostavila. Jsme trochu malátní a když zastavím, nakláním se na doleva. Hlavně, ať mě nezačne bolet hlava!.. (mám načteno).. trochu mi hučí v uších.. měli jsme tu sakra radši tu jednu noc přespat!.. a do toho slyším občas v tom vichru nějaké hlasy.. a smích.. tak to není dobrý.. protože Luky nic neslyší!! Halucinace! Příznak výškového otoku mozku! Přece to teď nezabalím? A jestli tady omdlím, nevím, jak mě Luky odtáhne dolů nebo jak zavolá pomoc? A zhoršuje se to. Už slyším křik a smích několika lidí najednou! A taky Lukyho větu: "Už to slyším!" Uf! On má Luky malinko horší sluch než já, no už nám není 30 ani 40 a lepší už to nebude :) Tak si to srovnáme. Před námi je jen mlha a my slyšíme smích. Vylučujeme párovou halucinaci (existuje vůbec?) a hned je nám jasné, že to bude náš jižní vrchol a někdo ho dnes dobyl před námi, sice nevíme kudy a jak, ale nahoře jsou lidi!!! Zastavíme a snažíme se očima rozehnat mlhu před námi a ono to funguje a na chvilku zahlédneme v dálce v mlze postavy, které hned zase mizí! Nemůžu už moc fotit, strašně to bolí (mráz).
Aragats, jižní vrchol, 3879 m!!!
Nahoře jsou lidi! A my se k nim pomalu (sněhem v teniskách) blížíme a oni (nám!) tleskají a křičí na nás, odkud jsme, a my přes ten vichr odpovídáme a oni skandují "Bravo, Czechia!" Pomalu přicházíme až k nim a oni nám gratulují, plácají nás po ramenou, objímáme se jako staří známí (na malou chvilinku mě zahřívají) a a já jsem v šoku! Připadám si jako ve filmu! Nebo ve snu! Jako bychom právě vylezli 8000 m! No, chce se mi brečet, ale to asi v mrazu nejde, třese se mi hlas a všechno mi najednou dává smysl, i být v tomhle okamžiku právě tady.
Od 4 hodin od rána jsme nikoho neviděli a s nikým nemluvili a najednou nás v cíli vítá parta zvědavých a vysmátých Íránců v profi horolezeckém vybavení a raduje se společně s námi z dosažení jižního vrcholu nejvyšší hory Arménie! A tak se tu všichni společně radujeme a fotíme a oni neví, jaká je nám už kosa, ani jak strašně jim závidím ty teploučké bundy a rukavice a čepice a šály a koukám, co všechno s sebou ještě mají, boty s píchákama (říká se tomu mačky), to snad musí chodit v tom sněhu samo a taky termosky a v nich určitě teplý čaj a trekingové hole a (asi nějaké speciální horské) sluneční brýle a vyteplené kalhoty a na tom ještě návleky...
A oni si chtějí povídat, zvlášť když jsme v Íránu před pár lety byli, ale nás čekají ještě nejméně 2 hodiny cesty, jakou si oni v těch oblečkách neumí ani představit. Strašně tu fouká, mrznou mi nohy, ruce, uši, nos.. tady nahoře jsme měli (podle itineráře) jíst a pít, nejde to. Až teď a tady jsem pochopila, proč všichni ti horolezci po výstupu ihned sestupují a ani si ten vrchol "neužijí". Nic tu k vidění není, je tu největší zima a vítr a ani ten vrcholový kříž za moc nestojí.
Lidi v mlze!
Lidi nahoře!
Íránci a MY
Moc nezapadáme :)
S opravdovými horolezci :)
Vrcholový kříž
Íránci se s námi pořád ještě fotí postupně všemi mobily, co u sebe mají a nechtějí přestat a já tady ve 3879 m pomalu umrzám a ani to na mně není vidět. Už vůbec nemluvím. Myslím na Nasťu: "Umrzám... dědečku... umrzám, Mrazíčku..." a chci už pryč a do tepla, určitě mi chybí cukr. Ale nejsme v pohádce, ta zima a počasí jsou skutečné, čeká nás ještě dlouhá a nepříjemná cesta dolů a žádný dědeček Mrazíček mě na saních do tepla neodveze. Nařizujeme si rychlý sestup, loučíme se s Íránci a radši nemyslíme na to, co nás další 2 hodiny čeká.
Cesta dolů s pejskem
Cesta zpět je o něco veselejší, máme s sebou pejska :) Čekal na nás nahoře a šel s námi celou cestu zpět. O 200 m níž nám začíná být líp = tepleji! Z hřebene pozorujeme Íránce, jak si v tom profi vybavení s holemi pomalu vykračují přímo po sněhu k jezeru Kari.
Cesta dolů
Na hřebeni
S pejskem
Na hřebeni
Za mnou východní vrchol Aragatsu
Údolí
Asi 300 metrů pod horou konečně jíme. Našli jsme místo na druhé straně hřebene, kde vůbec, ale vůbec nefouká. A to ticho! Krmíme i hladového pejska. Výhledy parádní! Vzadu pod námi už vidíme jezero Kari a víme, že už to (pokud nesjedeme po šutrech a nezlomíme si nohu), zvládneme! Slézáme opatrně z hřebene a čeká nás už jen strašná cesta přes suťové pole. Nechce tudy jít ani ten pes. Zasekl se a kňučí a nakonec to k nám někudy oběhne.
A dole je nám už všechno jedno. Jdeme přímo sněhem k jezeru, boříme se i 30 cm hluboko. Už brzy budeme v autě a tam máme suché ponožky a sandále, jiné boty už s sebou nemáme.
Oběd
Výhled v závětří
Cesta dolů
Íránci!
Náš doprovod
Tam někde jsme byli
Jezero Kari dnes podruhé
A jsme zase dole (3200 m) u jezera Kari, jen pár fotek a rychle do tepla! V autě zapínáme topení a celá včetně spodního prádla se převlékám do suchého.
Jezero Kari podruhé
Jezero Kari podruhé
Ledová kra
Tam nahoře v mracích jsme byli
Oběd u jezera Sevan
Nechce se nám hned do Jerevanu, jedeme na zasloužený oběd k jezeru Sevan. Objednáváme si kilového išchana (pstruh sevanský) a pro jistotu i čtvrt kila domácího sýra s čerstvým chlebem a pak to ani nemůžeme sníst :) Je to nejvíc nejlepší oběd za posledních několik let! Protože Arménie.. protože Aragats.. protože MY dva! ❤️
Jezero Sevan
Jezero Sevan
Menu
Předkrm
Išchan
:)
Závěr:
Tento cestopis není návodem, jak lézt na hory, spíš, jak na ně nelézt :) I my bychom se příště oblékli lépe. Ale naštěstí jsou v životě věci, které překvapí i (teoreticky) připravené a to jsou pak ty úplně nejlepší zážitky a okamžiky, které v nás zůstávají po celý zbytek života. Myslím, že stejně jako Íránci překvapili nahoře nás, museli i íránské horolezce překvapit dva Češi, kteří vylezli skoro 4000 metrů jen v teniskách, kšiltovkách a bundách z Lidlu :)
Pokračování v cestopisu "Krásy Arménie": https://www.cestujlevne.com/cest...menie-3004
Památník arménské abecedy: https://www.google.com/maps/plac...d1cp?hl=cs
Restaurace Tsovasar jezera Sevan: https://www.google.com/maps/plac...wbyj?hl=cs
Jak se ti cestopis líbil?
IvanaBl procestovala 89 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 20 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil21 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hleďme, i v teniskách na druhou nejvyšší horu vylézt lze. Ovšem na tu první nejvyšší horu Arménie Ararat (5137 m) snad už raději v pohorkách. Tuhle jsem ji viděl na bankovce i od kláštera Khor Virap a Jerevanu. 🇦🇲
Hleďme, i v teniskách na druhou nejvyšší horu vylézt lze. Ovšem na tu první nejvyšší horu Arménie Ararat (5137 m) snad už raději v pohorkách. Tuhle jsem ji viděl na bankovce i od kláštera Khor Virap a Jerevanu. 🇦🇲
Ararat je nejvyšší horou Turecka, ne Arménie, to je opravdu Aragats.
Ararat je nejvyšší horou Turecka, ne Arménie, to je opravdu Aragats.
Ještěže jste tuto větu nepovídala panu Bagratovi nebo jiným Arméncům. To by už asi koňak nabízen nebyl ... 🥃
Ještěže jste tuto větu nepovídala panu Bagratovi nebo jiným Arméncům. To by už asi koňak nabízen nebyl ... 🥃
Ano, jejich pohled na nej horu Arménie nezná /aktuálních/ hranic.
Ano, jejich pohled na nej horu Arménie nezná /aktuálních/ hranic.
@Jakub Byl jsem na obou. Ararat je technicky výrazně jednodušší hora. Kdybych si měl vybrat, kam vezmu pohorky, tak rozhodně Aragac :)
@Jakub Byl jsem na obou. Ararat je technicky výrazně jednodušší hora. Kdybych si měl vybrat, kam vezmu pohorky, tak rozhodně Aragac :)
Skvělé praktické info! Taky jsem jej kdysi "zdolal" četbou o pátrání Indiany Jonese po Noemově Arše, jindy zas v představách po pár sklenkách stejnojmenného koňaku. 😀
Skvělé praktické info! Taky jsem jej kdysi "zdolal" četbou o pátrání Indiany Jonese po Noemově Arše, jindy zas v představách po pár sklenkách stejnojmenného koňaku. 😀
@borekj.jan: Nebyl jsem tam, ale úvaha o vhodnosti Araratu bez trekových bot se mi nezdála, tak jsem si našel, co píše summitpost.org:
The climb is long, but there is a fairly easy route from the south in late summer for climbers who are familiar with the use of axe and crampons. Snow covers the last 400 m year-round , and the glacier begins around 4,800 m.
Z toho plyne, že by člověk musel mít velké štěstí na vhodný sníh, aby to v teniskách neklouzalo a ani se nebořily. Nebo je to už staré info a ledovec už roztál a sníh koncem léta taky?
Jinak cestopis je pěkné napsaný a jistě to bude zážitek na celý život. A souhlasím, že je to spíš návod, jak na hory nelézt. Hlavně ta chůze po nestabilních kamenech ve svahu je zbytečně riziková a v teniskách teprve.
@borekj.jan: Nebyl jsem tam, ale úvaha o vhodnosti Araratu bez trekových bot se mi nezdála, tak jsem si našel, co píše summitpost.org:
The climb is long, but there is a fairly easy route from the south in late summer for climbers who are familiar with the use of axe and crampons. Snow covers the last 400 m year-round , and the glacier begins around 4,800 m.
Z toho plyne, že by člověk musel mít velké štěstí na vhodný sníh, aby to v teniskách neklouzalo a ani se nebořily. Nebo je to už staré info a ledovec už roztál a sníh koncem léta taky?
Jinak cestopis je pěkné napsaný a jistě to bude zážitek na celý život. A souhlasím, že je to spíš návod, jak na hory nelézt. Hlavně ta chůze po nestabilních kamenech ve svahu je zbytečně riziková a v teniskách teprve.
Máš pravdu, že nahoře je ledovec. Já jsem měl na svých běžeckých botách nesmeky, ale byl jsem tam koncem září. V červnu, červenci a sprnu bude přes den sníh v pohodě natátý, aby to šlo projít v městské obuvi. Záleží teda samozřejmě na zkušenosti chůzi na sněhu každého.
Na Aragacu je jednak poměrně dost obtížný závěrečný hřebínek, kdy se hodí pevná obuv (tam teda většina turistů stejně nejde), hlavně je ale spousta míst opravdu klouzání v kamenném poli a suti, která padá i do vysokých bot, natož do nízkých. Na Ararat naproti tomu vede vyšlapaná pěšina až pod ledovec, a pak viz výše.
TLDR: Ideální, pokud se nesnažíte o rychlostní rekord, je mít samozřejmě pohorky na obou dvou vrcholech. Po drtivou většinu roku k ruce přijdou vhod i mačky a případně i cepín. Pokud někdo získá dojem, že je v pohodě na Ararat/Aragac vyběhnout v botaskách, koledujete si minimálně o výškovku. Na Araratu je navíc potřeba oficiálně guide, který nevím, jak by se na chůzi bez pohorek tvářil.
Máš pravdu, že nahoře je ledovec. Já jsem měl na svých běžeckých botách nesmeky, ale byl jsem tam koncem září. V červnu, červenci a sprnu bude přes den sníh v pohodě natátý, aby to šlo projít v městské obuvi. Záleží teda samozřejmě na zkušenosti chůzi na sněhu každého.
Na Aragacu je jednak poměrně dost obtížný závěrečný hřebínek, kdy se hodí pevná obuv (tam teda většina turistů stejně nejde), hlavně je ale spousta míst opravdu klouzání v kamenném poli a suti, která padá i do vysokých bot, natož do nízkých. Na Ararat naproti tomu vede vyšlapaná pěšina až pod ledovec, a pak viz výše.
TLDR: Ideální, pokud se nesnažíte o rychlostní rekord, je mít samozřejmě pohorky na obou dvou vrcholech. Po drtivou většinu roku k ruce přijdou vhod i mačky a případně i cepín. Pokud někdo získá dojem, že je v pohodě na Ararat/Aragac vyběhnout v botaskách, koledujete si minimálně o výškovku. Na Araratu je navíc potřeba oficiálně guide, který nevím, jak by se na chůzi bez pohorek tvářil.
Trošku mi to připomnělo moji letní návštěvu Národního parku Širetoko, která se mi nechtěně protáhla z 1 dne na 3. Chybí jen medvědi a sněhem obklopený termální potok. 😆
Trošku mi to připomnělo moji letní návštěvu Národního parku Širetoko, která se mi nechtěně protáhla z 1 dne na 3. Chybí jen medvědi a sněhem obklopený termální potok. 😆
Na jakou sopku jsi tam šel a podařilo se? Jak a kde jsi přespal, když jsi počítal jen s jedním dnem? Já vystoupil v Japonsku na 4 sopky, ale v Širetoku jsem to nezkoušel. Medvědi tam byli, ale koncem července už sníh nebyl (na sopkách asi ano).
Na jakou sopku jsi tam šel a podařilo se? Jak a kde jsi přespal, když jsi počítal jen s jedním dnem? Já vystoupil v Japonsku na 4 sopky, ale v Širetoku jsem to nezkoušel. Medvědi tam byli, ale koncem července už sníh nebyl (na sopkách asi ano).
Šel jsem z Kinoshita Hut přes Rausu a Iō ke Kamuiwakka Falls.
Spal jsem jednou v křoví a jednou v půjčeném "stanu" na batohy. Trošku jsem zabloudil a přidal se k partě důchodců z Ósaky. 🤣 Byl to hrozně švihlý výlet - taky návod, jak určitě nelézt po kopcích...
Šel jsem z Kinoshita Hut přes Rausu a Iō ke Kamuiwakka Falls.
Spal jsem jednou v křoví a jednou v půjčeném "stanu" na batohy. Trošku jsem zabloudil a přidal se k partě důchodců z Ósaky. 🤣 Byl to hrozně švihlý výlet - taky návod, jak určitě nelézt po kopcích...
Ivano, jako obvykle super, při čtení jsem se hodně smála a byla jsem strašně ráda, že jsem hezky v teploučku. Byla jsem napnutá, jak to dopadne, ale že nahoře potkáte partu Íránců, to jsem fakt nečekala :-)
Ivano, jako obvykle super, při čtení jsem se hodně smála a byla jsem strašně ráda, že jsem hezky v teploučku. Byla jsem napnutá, jak to dopadne, ale že nahoře potkáte partu Íránců, to jsem fakt nečekala :-)
Ahoj. Byli jsme dva týdny po vás, ale mlha ještě větší než vaše. Snad se tam vrátím, dcera si dá prvni čtyřtisícovku a já možná dolezu poslední metry nejvyššího vrcholu hory Aragats (příště zkusím konec sezóny, začátkem je hlavní vrchol hodně pod ledem). Pro ostatní tip: zkuste ubytko nad jezerem u člověka v meteostanici nebo v areálu "výzkumáku kosmického záření". Pár fotek zde (nebýt mlhy, tak bych byl šťastný na maximum): https://www.michalzhor.cz/2022/0...l-armenie/
Ahoj. Byli jsme dva týdny po vás, ale mlha ještě větší než vaše. Snad se tam vrátím, dcera si dá prvni čtyřtisícovku a já možná dolezu poslední metry nejvyššího vrcholu hory Aragats (příště zkusím konec sezóny, začátkem je hlavní vrchol hodně pod ledem). Pro ostatní tip: zkuste ubytko nad jezerem u člověka v meteostanici nebo v areálu "výzkumáku kosmického záření". Pár fotek zde (nebýt mlhy, tak bych byl šťastný na maximum): https://www.michalzhor.cz/2022/0...l-armenie/
Ahoj oběma,
Ala: Díky moc! :)
Michal: Hezký, jak máme podobný fotky, i stejné stádo ovcí na cestě :) Příště to tedy chce srpen, taky bych už ráda nějakou 4000.. Koukali jsme i na Ararat (5137 m), to by byla paráda! Ale to už je trošičku náročnější (časově, finančně i fyzicky).
Ahoj oběma,
Ala: Díky moc! :)
Michal: Hezký, jak máme podobný fotky, i stejné stádo ovcí na cestě :) Příště to tedy chce srpen, taky bych už ráda nějakou 4000.. Koukali jsme i na Ararat (5137 m), to by byla paráda! Ale to už je trošičku náročnější (časově, finančně i fyzicky).
Dejte Damávand v Iránu. Kopec je od letiště vzdálen co bys kamenem doházela a místní po kopcích chodí, tudíž existuje dostatečné zázemí. Vrchol je pěkná pětka, v pohodě schůdný pro člověka s normální fyzičkou a pokud budete mít dobré oblečení (v září by to bylo lehčí v teniskách v Iránu než v červnu v Arménii, ale dobrá obuv se hodí), tak to může být i příjemná exotika. https://www.michalzhor.cz/2022/0...teheranem/
Dejte Damávand v Iránu. Kopec je od letiště vzdálen co bys kamenem doházela a místní po kopcích chodí, tudíž existuje dostatečné zázemí. Vrchol je pěkná pětka, v pohodě schůdný pro člověka s normální fyzičkou a pokud budete mít dobré oblečení (v září by to bylo lehčí v teniskách v Iránu než v červnu v Arménii, ale dobrá obuv se hodí), tak to může být i příjemná exotika. https://www.michalzhor.cz/2022/0...teheranem/
Damávand... to je přesně ono! Díky za tip, netušila jsem, že taková hora existuje. Tak už jen tu levnou letenku (já byla v Íránu v 2016 za 2200 z Berlína..). Škrtám Ararat, ale ty bys neměl.. :) Teda tys toho už vylezl! To máš asi taky ty profi oblečky? :) A 6000 bude která? :)
Damávand... to je přesně ono! Díky za tip, netušila jsem, že taková hora existuje. Tak už jen tu levnou letenku (já byla v Íránu v 2016 za 2200 z Berlína..). Škrtám Ararat, ale ty bys neměl.. :) Teda tys toho už vylezl! To máš asi taky ty profi oblečky? :) A 6000 bude která? :)
Dovolím si sem dát tip na téměř šestitisícovou horu, tedy přesněji 5916 m. Jedná se o volcáno Licancabur na bolívijsko-chilské hranici. Tenkrát jsme jej s místním průvodcem zdolali dva Češi a jeden Slovinec. Ten měl trochu lehčí boty než my, spíš takové "neposlušné tenisky". Skvělé bylo, že tam nebyl téměř žádný sníh a led, ale nedostatek kyslíku se tak vysoko rázem projevil, a to už jsme byli z bolívijského Altiplana dost dní aklimatizovaní.
Dovolím si sem dát tip na téměř šestitisícovou horu, tedy přesněji 5916 m. Jedná se o volcáno Licancabur na bolívijsko-chilské hranici. Tenkrát jsme jej s místním průvodcem zdolali dva Češi a jeden Slovinec. Ten měl trochu lehčí boty než my, spíš takové "neposlušné tenisky". Skvělé bylo, že tam nebyl téměř žádný sníh a led, ale nedostatek kyslíku se tak vysoko rázem projevil, a to už jsme byli z bolívijského Altiplana dost dní aklimatizovaní.
Super, vďaka za cestopis 👍 normálne mam chuť ísť niekam na túru 😁
Super, vďaka za cestopis 👍 normálne mam chuť ísť niekam na túru 😁
Díky moc! :) To mě těší, já mám od včerejška chuť na ten Damávand :)
Díky moc! :) To mě těší, já mám od včerejška chuť na ten Damávand :)
A já dostala chuť na ten koňak🙂
A já dostala chuť na ten koňak🙂
Na Noy nebo na Ararat? 😋
Na Noy nebo na Ararat? 😋