Vánoce 2023 s dětmi na Madeiře

O prázdninách jsme si řekli, že bychom mohli strávit letošní Vánoce trochu jinak. Už delší dobu slýchám o krásách ostrova Madeira a když jsem uviděl letenky přímo z Prahy za rozumnou cenu, nebylo nad čím váhat. Měli jsme letět termínu 19. 12 (út) - 26. 12. (út).

Objednal jsem také ubytování přes Booking a auto přes Rentalcars. Z informací načtených od ostatních cestovatelů, jsem si nebyl úplně jistý, co všechno budeme chtít vidět a tak, protože jde o malý ostrov, jsem vybral ubytování ve městě Câmara de Lobos, které je v jižním středu ostrova, blízko velkých silnic na západ, východ a sever.. Dobře jsem si pamatoval upozornění jedné cestovatelky, která vybrala levné ubytování kdesi v horách, odkud se složitě desítky minut vymotávala, kdykoliv chtěla někam jet.

Poslední víkend před odletem jsem se díval, kdy se otevírá online check-in. Koukám do aplikace a divím se. To datum odletu je nějaké divné! My přece letíme jindy. Jenže se ukázalo, že asi dva týdny po zakoupení letenek byl náš let zrušen a automaticky přebookován na jiný termín! Úplně jsem ten e-mail přehlédl, když zmizel v záplavě spamu od Eurowings: "kupte si pojištění", "kupte si sedadla", "přidejte si zavazadlo…". Tak pozor na to, i datum letu se může nečekaně změnit.

Nový termín odletu byl o dva dny posunutý, naštěstí směrem vpřed. Letíme tedy 21. 12. 2023 - 28. 12. 2023. Kdyby to bylo naopak, bylo by po výletu. Ubytování na Booking šlo posunout úplně bez problémů, auto bylo dokonce o 1000 Kč levnější. Už jsem zaznamenal i radu - před odletem zkontrolovat cenu půjčení auta a protože jde na Rentalcars rezervace bez problémů zrušit a udělat nová, dá se takto mnohdy ušetřit.

Čtvrtek 21. 12.

Odlet z Prahy byl v 6:15. To znamená dost brzké vstávání. První metro jede příliš pozdě, ale podařilo se domluvit parkování na Praze 6 a tak zaparkujeme a chceme pokračovat taxíkem. Jenže takhle brzy žádný velký Uber nechce přijet (opakovaně příjezd potvrdí a pak cestu zruší) a tak musíme využít Uber a ještě konkurenční Bolt. V pěti se do jednoho taxíku nevejdeme.

Na letišti nás čeká snídaně v letištním salonku, který je v rámci výhod k jedné z mých platebních karet zdarma. Hned je ráno veselejší. Odlet je přesně na čas. Po pár hodinách letu přistáváme na Cristiano Ronaldo International Airport. Prší. Ještě to nevíme, ale tohle je poslední déšť, který nás za celý týden čeká.

V půjčovně nás mile překvapí - místo objednaného auta dostáváme free upgrade na krásné BMW. Auto má spoustu různých funkcí, automatickou převodovku, silný motor (na Madeiru výhoda - jak se později ukáže) a směšně nízkou spotřebu. Děti mi radí, že se musím odnaučit používat blinkry a začít jezdit fakt rychle.

Vyrážíme směr Funchal, zastavíme se v podzemním parkovišti obchodního domu Anadia Shopping Center (dvě hodiny zdarma při nákupu nad 30€). Před vjezdem je ulička z kopce, kde je malá zácpa. Zařadím si tlačítkem parkovací brzdu. Při rozjezdu ale nevím, jak ji zase zrušit. Troubení ostatních řidičů, ani křik rozčileného policisty, příliš nepomáhá - ale naštěstí se za chvíli zadaří - na řadící páce je "neviditelné" tlačítko. Taje moderního BMW budu objevovat ještě celý zbytek dovolené.

Po zaparkování se projdeme po nábřeží k muzeu Cristiana Ronalda. Všude je nádherná vánoční výzdoba. Po fotce u Ronaldovy sochy se vracíme k autu a přejíždíme k botanické zahradě Jardim Botânico da Madeira. První seznámení s kopcovitou krajinou. Některé ulice jsou opravdu hodně prudké. Gratuluji si, že jsem objednal auto s automatickou převodovkou a jsem vděčný za automatickou ruční brzdu při rozjezdu do kopce. V křižovatkách v příšerných stoupáních se to opravdu hodí! Auto má sice skvělé funkce, ale při pokusu zaparkovat v uličce u botanické zahrady si na displeji stěžuje, že v takhle prudkém kopci parkovat rozhodně nebude. Najdu mu tedy pohodlnější místo.

Botanická zahradě je nádherně rozkvetlá (i když je prosinec) a my ji procházíme v tričku. Nikdy jsme v prosinci v teple nebyli a působí to opravdu divně - hlava se nějak nechce smířit s tím, že je najednou tak teplo. Po několika hodinách v botanické zahradě přejíždíme do ubytování a nakoupíme v nedalekém supermarketu Pingo Doce zásoby na další den. Západ slunce nad oceánem je úchvatný. Ve tmě celé město bliká vánoční výzdobou.

Pátek 22. 12.

Vstáváme brzo. Vždycky vstáváme brzo. Přejíždíme na východní cíp ostrova Ponta de São Lourenço. Autem jde dojet na velké parkoviště, kde začíná turistická trasa. Čeká nás cca 7 km. Jsme tu téměř první. Parkoviště je zdarma, ale u začátku turistické trasy je sloupek s free wifi, kde píšou, že je nutné zakoupit vstupenku za 1€ za osobu. Wifi má omezená data (která mobil ihned vycucne na provozní blbosti), mobilní data tu běží jako šnek, formulář pro nákup vstupenky je úplně pitomý, ale nakonec se podaří. Mezitím přijedou další turisti, řada z nich se s nějakou vstupenkou neobtěžuje. Potkáváme spousty Čechů. Jak se později ukáže, ostrov je jimi doslova zaplaven. Ani v Chorvatsku, ani jinde, jsme jich tolik nepotkávali.

Nedaleko parkoviště je přístaviště pro rychlé čluny, kterými se dá dostat až k majáku na úplném východním cípu, případně si ušetřit část pěší cesty. Viz https://madeiraseaemotions.com/

My ale jdeme pěšky. Výhledy jsou nádherné. Na některých místech lze sejít k moři a tak se k němu vydáváme i my. Vlny nás namočí o něco víc, než jsme chtěli, ale však to rychle uschne. U místa zvaného Cais do Sardinha je betonové molo, kde přistávají rychlé čluny a jsou zde i schůdky do vody. Neváháme a koupeme se. Voda je studená, ale není to tak hrozné. Děti dovádějí ve vodě, později přišla i další skupinka lidí, která se koupe taky a to úplně bez plavek.

Zase se vydáme na cestu, míjíme občerstvení Casa do sardinha nature spot café a pokračujeme na úplný východní cíp ostrova. Na poslední vyhlídce se dáváme do řeči s mladíkem z Prahy, který cestuje na trase Praha - Řím - Madeira - Azory - Lisabon a zpět. Vyfotí nás a to ještě netušíme, kolikrát se podobná situace bude opakovat.

Výhledy jsou neskutečně nádherné i cestou zpět a jen kvůli tomuhle výletu se cesta na Madeiru vyplatila. Je tu opravdu krásně.

Cestou zpět se zastavíme v nedalekém městečku Machico, kde nakoupíme v místním supermarketu Continente Modelo. Jak se ukáže i později, před každým podobným větším obchodem stojí řada žlutých taxíků, které používá skoro každý, kdo z obchodu vychází. V kopcovité krajině je to asi pohodlný způsob, jak se dostat s nákupem domů.

Jdeme se ještě projít k moři, kde nás zaujme spousta účastníků kurzu surfování, kteří se snaží něco naučit. Je zábava pozorovat, jak se zlepšují.

V supermarketu jsme si koupili levné čerstvé krevety a máme tak parádní večeři.

Sobota 23. 12.

Čeká nás velký výlet do hor. Chceme projít oblíbenou trasu z

Pico do Arieiro (1818 m) na Pico Ruivo (1862 m) a zpět. Je to asi 10 km a je potřeba vystoupat cca 1700 výškových metrů a stejně tolik i sestoupit.

Vyrážíme v osm hodin, je ještě černočerná tma. Parkujeme ve Funchalu v parkovacím domě Parque Almirante Reis přímo u nábřeží a přecházíme k nedalekému tržišti Mercado dos Lavradores. Rybí trh teprve vybaluje, ale stánky s ovocem už jsou v provozu. Kupujeme si ovoce, které neznáme a chceme ochutnat. Jak zjistíme později, Cherimoya (prý nejlahodnější ovoce na světě) nám nikomu příliš nechutná, zatímco Philodendron fruit (plod monstery) je výborný (pozor na konzumaci - nutno vědět jak a kdy)!

Po nákupu na tržišti jedeme na parkoviště pod prvním vrcholem. Zase jsme skoro první. Je lehce nad nulou, ale je nádherně, modrá obloha, slunce svítí. Opět neuvěřitelné výhledy a znovu - velká část kolemjdoucích jsou Češi. Cestou se zastavujeme na několika vyhlídkách a pokaždé je tam někdo, kdo mluví česky a rovnou se nabídne naši skupinku vyfotit. Při míjení jiných turistů už automaticky říkáme "Ahoj", téměř se nelze splést.

Nedaleko druhého vrcholu je horská chata, což se hodí, protože děti postihla drobná krize. Její zahnání stojí 8€ v podobě dvou plechovek Coca-coly.

Cesta zpět proběhne bez komplikací. Celý výlet nám zabral cca 7 hodin.

Při návratu jedeme trochu jinudy a ještě se zdržíme na vyhlídce Paredão Viewpoint nad Údolím jeptišek (Curral das Freiras). Večer se opět zastavíme v supermarketu Continente Modelo, kde je pult s chlazenými čerstvými rybami za opravdu dobré ceny (6€ - 10€/kg). Nějakou si náhodně vybereme a upečeme k večeři. Je výborná!

Zároveň jsme si koupili portugalskou specialitu (národní jídlo) - solenou tresku Bacalhau. V každém supermarketu jsou hromady těchto sušených ryb, dokonce mají i speciální přístroje na jejich nasekání na kusy (sušená treska je tvrdá jako kámen). Maso se musí několik dní namáčet, aby šlo zpracovat - viz https://www.toprecepty.cz/clanky...te-i-doma/

Ve čtyři hodiny ráno mě probouzí živá hudba, odpalované petardy a radostné výskání. Zdroj zvuku mění směr, nejspíš jde o nějaký průvod ulicemi. Připadám si jako Mr. Bean, který prošvihl oslavu Silvestra a probudila ho party u sousedů. Po únavném dni zaháním myšlenku vyrazit za průvodem a spím radši dál.

Neděle 24. 12. - Vánoce

Jsou Vánoce. Nemusíme péct cukroví, shánět dárky, ani nikoho navštěvovat. Místo toho je v plánu výlet do tajemného lesa Fanal a pak průzkum severozápadní části ostrova. Děti brblají jen trochu.

Parkoviště Fanal je v nadmořské výšce kolem 1000 m a je to poznat z jinovatky na trávě. Jsme tam druhé auto a na nedalekém tábořišti si balí stan mladý muž. Nepřeslechl štěbetání dětí, ze kterého zjistil, odkud jsme. Stěžuje si, že od včerejšího odpoledne tam nebyl nikdo jiný než Češi. Jsou všude.

Tajemný les není vůbec tajemný, protože úplně chybí mlha, obloha je nádherně modrá a do toho začíná pražit slunce. I tak je tam krásně, kolem se potulují krávy, kocháme se výhledy na oceán.

Přejíždíme na nejzápadnější cíp ostrova, k majáku Ponta do Pargo. Ani nemusím zmiňovat, ze které země jsou další navštěvníci, které tam potkáváme. Maják je nepřístupný, ale pěkný. Chtěli jsme projít nedalekou levadu Levada do Moinho (PR 7), ale bohužel je zavřená. A tak pokračujeme do severozápadního města Porto Moniz, které je proslulé svými přírodními bazény. Koupání u hotelu hotelu Aqua Natura Madeira je zavřené, jdeme tedy k bazénům u restaurace Chacalote, které jsou zdarma. Voda je docela studená, kolem slyším jen češtinu, polštinu a ruštinu. Ale je to příjemné osvěžení. Dětem je jako vždy úplně jedno, jakou má voda teplotu a koupou se neohroženě až do úplného zmodrání.

Na cestě zpět se ještě stavíme v městečku Seixal, kde je známá pláž s černým pískem. Potkáváme tam asi pětiletého chlapečka, který dokonalou britskou angličtinou vykládá různé rozumy a je strašně vtipný. Všímáme si nevýhody severní části ostrova, protože slunce už zapadá a začíná být chladněji. U pláže ještě potkáváme džípy Green Devil Safari s otevřenou střechou se kterými si můžete pořídit různé výpravy po ostrově, viz https://greendevilsafari.com/

Cestou do ubytování se opět stavíme pro zásoby a rybu, kterou si dáme k "štědrovečerní" večeři. Vybrali jsem mořského okouna a byl opravdu skvělý!

Pondělí 25. 12.

Tento den je na Madeiře svátek, mají zavřeno obchody a prý i benzínové pumpy. Alespoň se to všude píše - tak jsme si předem dali pozor a máme všeho dost.

Dnes je v plánu projít nejznámější levadu s vodopády: Levada das 25 fontes (PR 6). Od parkoviště se nejdřív vydáme k vodopádu Lagoa do Vento. Levády jsou přesně tak skvělé, jak se všude píše. Jen tahle je opravdu velmi známá, proto je tu místy dost lidí. Dále se vydáme k hlavnímu vodopádu: Cascata das 25 Fontes. Naštěstí jsme stihli i chvíli, kdy u vodopádu nebylo moc lidí. Je opravdu krásný.

Výlet byl dlouhý cca 11 km. Bylo třeba sejít 800 výškových metrů dolů a 800 nahoru. Na zpáteční cestě k parkoviště jdou před námi polští důchodci a proti nim několik teenagerů. Jeden z nich si starších paní všimne a neomaleně huláká: "Když potkáš na treku bábu, tak víš, že trek stojí za hovno". Neměl pravdu. Bylo to fajn.

Úterý 26. 12.

Máme v plánu prozkoumat severovýchodní část ostrova. Cesta na východ vede po jižním pobřeží a protože je krásně, modrá obloha a svítí slunce, tak začneme koupáním. Navštívíme známou pláž Praia dos Reis Magos. Ještě se zastavíme u nedaleké sochy Krista Miradouro do Cristo Rei, odkud vede lanovka k dolní pláži, ale tu už vynecháváme. Protože chceme vidět i místa, kam nikdo nechodí, vybrali jsme si levádu, která ani není turisticky značená. Zastavujeme ve měste Caniçal u krásného hřbitova, kde je dokonce WC. Odtamtud se vydáme po Levada do Caniçal, ze které sejdeme a po náhodně pěšině se vydáme k pobřeží, kolem kterého se vrátíme. Za celou cestu potkáme jen jednoho na divoko stanujícího turistu. Raději nezjišťujeme národnost (kdo to asi tak mohl být?) a vracíme se k autu.

Přejíždíme do severovýchodního městečka Santana, k vyhlídce Miradouro Rocha do Navio. Odtamud vede k pobřeží lanovka, o které ale víme, že je zavřená. Dolů lze totiž sejít i pěšky, což také máme v plánu. Čeká nás cca 1 km cesty a 300 výškových metrů. Stálo to ale za to. Odměnou je výhled na ohromný vodopád, krásnou přírodu a oceán. Dole jsou dokonce typickými madeirské pastevecké domky Casas de colmo.

Na zpáteční cestě ještě stihneme "skywalk" Cabo Girão - nejvyšší útes na Madeiře ve výšce 589 m. Vstupné 2€. Vzhledem k tomu, že jdeme opravdu pozdě, není na místě skoro nikdo. Podle počtu vstupních turniketů a podle velikosti parkoviště je jasné, že normálně je návštěvnost vysoká. Děti vyhlídku označí za "scam", protože sklo vyhlídky není čiré, ale sytě tečkované.

K večeři sušená treska Bacalhau, po třech dnech máčení. Výsledek příliš neoslovil. Proč si přímořský národ, kde jsou čerstvé ryby, zvolí jako národní jídlo sušenou tresku, dovezenou z Norska? Možná jsme jen měli špatný recept, nebo udělali při přípravě nějakou chybu (?).

Středa 27. 12.

Opět východní část ostrova. Vyhlídka Balcões. Po krátké procházce docházíme na vyhlídku, kde si nějaký kluk fotí ptáčky. Pozdravíme se s ním, samozřejmě česky. Naprosto dokonalé výhledy na hory, po kterých jsme před pár dny chodili.

Po návratu k silnici vyrážíme na Levada do Furado (PR 10). Nevýhodou dovolené s pronajatým autem je nutnost vrátit se do výchozího bodu. Proto levádu neprojdeme celou, ale vrátíme se okruhem po jiné cestě, která se přímo nabízí. Až budou děti větší, rád bych na Madeiru vyrazil znovu a buď chodil jen pěšky, nebo využil místní autobus.

Po návratu k autu jedeme zpět do Funchalu, navštívit botanickou zahradu Monte Palace Tropical Garden. Je přímo u horní stanice lanovky, kde je také neplacené parkoviště. Když jsme se chystali na Madeiru, říkal jsem si - je to ostrov, který láká spousty turistů, tam z nich budou všude tahat peníze. Ale vůbec. Parkoviště jsou téměř všude zdarma, případně se parkuje divoce v úzkých ulicích a nikdo to neřeší, WC jsou zdarma, atmosféra je přátelská.

Ještě před návštěvou botanické zahrady jsme se stavili v kostele Igreja de Nossa Senhora do Monte, kde má hrobku Karel I. Nedaleko je také možné pozorovat jízdu v proutěných saních Carreiros do Monte, což je velká místní atrakce. Fronta turistů se táhla opravdu daleko, i když jedna jízda stojí €28, €35 a €53 pro 1, 2 a 3 osoby. My na saních jet nepotřebujeme. Trasu, která se na saních v běžném provozu jezdí, jsme si už projeli směrem nahoru první den a při odjezdu z botanické zahrady si ji projedeme i dolů, těsně za saněmi s nadšenými turisty.

Botanická zahrada je opravdu krásná a velmi rozlehlá a musím ji jen doporučit.

Večer se ještě zastavujeme v restauraci Restaurante O Polar, která je podle Google recenzí nejlepší na ostrově a opravdu - jídlo je skvělé. Dáváme si tradiční Espetada za 15€, geniální Bolo do caco za 3,50€ a Milho Frito za 4€ a ještě kuře a hranolky a všechno je to skvělé. Cena večeře za celou rodinu je úplně srovnatelná s restauracemi u nás.

Čtvrtek 28. 12.

Odlet v 10:55. Ještě se naposledy projdeme kolem moře, navštívíme uličku s malovanými dveřmi artE pORtas abErtas a vyrážíme směr letiště. Vrátíme auto a hurá domů směr Praha.

Náklady (dva dospělí a tři děti)