Vánoce v Salzburgu

Vždycky jsem si přála mít velký dům a v tom domě velký stůl a u toho stolu mít na Vánoce celou svou rodinu. Všechny rodiče, babičky, dědečky, děti, sourozence, synovce a neteře. No a když se mi to všechno splnilo, přišel rozvod, stěhování a žádné takové Vánoce se u nás nekonali. S rozvodem přišla také střídavá péče o děti a tak se stalo, že jsem neměla ani velké Vánoce, ale poprvé v životě také Vánoce bez svých dětí. A co teď? To přece nemůžu přežít. A tak přišel nápad strávit Vánoce jen ve dvou někde pryč. A byl to asi nejlepší nápad, jaký jsme kdy měli.

Pepa je lyžař, já na lyžích stála naposled v 7. třídě na lyžáku. Ale zase mám ráda města a Vánoční trhy a tak jsme se rozhodli, že obě tyto věci zkombinujeme. Vybrali jsme Salzburg a lyžování v Kaprunu. 23.12.2016 jsme si udělali Vánoce s dětmi, objeli všechny babičky, odvezli děti k taťkovi a šli balit. 24. brzo ráno jsme skočili do auta a vyrazili směr Salzburg. V Salzburgu jsou trhy ještě i 25.12., takže jsme to měli krásně načasované. Na Booking.com jsme zarezervovala hotel Hotel Restaurant Itzlinger Hof, který vyšel asi na 1200Kč pro dva na dvě noci a byl se snídaní. Tehdy byl tento hotel čistý, měl příjemné zaměstnance a snídaně byli výborné. Bohužel nyní bych tento hotel nedoporučila. Při naší loňské cestě po Rakousku jsme se zde z nostalgie na jednu noc ubytovali. Hotel má pravděpodobně nyní Turecký majitel. V hotelu je špína, smrad, bojíte se na cokoliv sáhnout a snídani už jsme v ceně neměli ( a byli jsme nakonec rádi), cena 1600/noc.

Do Salzburgu jsme dojeli někdy odpoledne, ubytovali se a šli se projít do města najít nějakou hezkou restauraci na naší Štědrovečerní večeři. První můj dojem byl celkem zklamání. Čekala jsem nazdobené a nasvícené město, ale výzdoba nebyla skoro žádná. Zapluli jsme tedy do restaurace, která byla otevřená, dali si Štědrovečerní špagety Carbonara a šli se projít starým městem. Jelikož byla již tma, centrum města na mě nijak zvlášť nepůsobilo. Prostě jedno z Rakouských měst, takže nechápu, co všichni mají. Po procházce jsme se odebrali zpět do našeho hotelu, který byl asi 6 km od centra. Dá se jet přímo k hotelu autobusem, ale my se chtěli projít prázdným městem. Všichni již seděli doma u večeře, nebo pod vánočním stromkem, a tak bylo celé město tiché a prázdné. Bohužel až na přistěhovalce, kteří Vánoce neslaví. Najednou se začali objevovat okolo nás postavy až mi z toho běhal mráz po zádech. A tak jsme rychle mazali na pokoj. Dali si Vánoční přípitek, zavolali dětem a rodičům, snědli z plastové krabičky řízek se salátem, který jsme dostali od rodičů na cestu a šli spát.

Druhý den po snídani jsme opět vyrazili směr centrum s jasným cílem Christkindelmarkt. Můžu říct, že krásnější trhy jsem nikdy nezažila. Trhy byly absolutně prázdné. Bez turistů, bez tlačenic a vše za poloviční ceny, jelikož trhy končí 26.12., tak se všeho chtějí na poslední chvíli zbavit. Nakoupili jsme si dobroty, ochutnali pečenou bramboru s uzeným a koupili vánoční ozdobu na památku. Další zastávka byla samozřejmě v cukrářství Fürst pro pravé Mozartovy koule, procházky k hradu a opět po starém městě. Na večer jsme zalezli na pokoj k filmu a šli brzo spát, protože další den nás čekala lyžovačka na Kitzsteinhorn.

Po skvělé rakouské snídani jsme tedy skočili do auta a jeli směr Kaprun. Po cestě jsme neviděli ani vločku sněhu a teploměr ukazoval krásných 6 stupňů nad nulou. Ideální podmínky na lyžování. Nikdy předtím jsme ani já a ani Pepa nevytáhli lyže z českých hor, takže pro nás dva byl ledovec premiéra. Když jsme dorazili na parkoviště, trošku jsem pochybovala, zda opravdu má smysl, aby si Pepa na sebe navlékal všechnu tu výbavu, když je jarní počasí. Ale podle účastníků okolo nás jsme usoudili, že když oni, tak my taky :))).

Pepa se tedy navlékl do lyžařského, koupili jsme asi za 3000 kč permice ( ano, paní u okénka nás dost solidně obrala, ale to nám došlo až nahoře) a jeli jsme. Po přejezdu prvního kopce po sněhu stále ani památka. Jak jsme však stoupali nahoru začali na nás vykukovat stopy prvního sněhu. No a na konci první lanovky už jsme se courali v závějích. Až nahoru nás vyvezli myslím celkem tři lanovky. Bohužel úplně nahoře byla totální mlha, takže jsme neviděli kromě omrzlého zábradlí celkem nic. Já skočila po pár minutách omrzlá zpět do lanovky směr dolů a Pepa skočil na lyže a hrdinsky jel dolů na lyžích. Než dojel stihla jsem si dát v bufetu úžasné těstoviny a horkou čokoládu. Poté přijel i můj odvážlivec s tím, že mu to jednou stačilo a že se jde najíst :))). Takže za 3000Kč jsme si udělali jeden výlet lanovkou, najedli jsme se, sjeli k autu a tradá směr Praha.

Musím říct, že to byly moje první Vánoce v životě mimo domov, bez rodiny a bez dětí. Ale musím také říct, že jsem si to neskutečně užila a že to takto provádíme pokaždé, když děti tráví svátky s taťkou.