Velikonoční Florida
Cestopis z roku 2022 napsala Zuzina
Do Miami jsme se chtěli podívat již minulý rok, ale kvůli covidu to nebylo možné, nyní to však klaplo. Kupujeme letenky, kde se nejlépe časově a i finančně hodí Air France a protože je to jen trochu delší cesta, volíme Premium Economy, která je dvojnásobně dražší než Economy (v porovnání je to jako jedna letenka v business).
Letenkové okénko - Premium Economy s Air France? Nikdy!
Uvažujete, jak nejlépe vyhodit peníze z okna? Zakupte si Premium Economy s Air France. Ale pojďme od začátku.. Zhruba 3 dny před letem si zkoušíme ohledně ceny upgradu na business. Air France, dále AF, má totiž tak idiotský systém, že se nemůžete podívat online, tam to lze jen pomocí mílí a to i tak nefunguje. Business je ale plný, takže smolíček. Letadlo z Paříže má zpoždění a ještě do toho se podaří pánovi dostat do letadla s AF, přitom má letět s ČSA o hodinu déle. Sice nechápu, jak je to v dnešním světě možné, ale už teď už chápu, že se někomu nevědomky podaří doletět jinam než původně měl. Následuje tedy kontrola zavazadel a letíme do Paříže. Tam čekáme půl hodiny na personál, který přijede s mostíkem a hurá do Miami. Jakožto cestující v Premium máme tu neskutečnou výhodu boardovat se mezi prvními. Úžasné, tady ale všechny výhody končí. Nacházíme polohovací sedačku. Na youtube jsme shlédli asi miliardu videí, jak Premium Economy u AF vypadá. V žádném jsme ale nenašli to pro nás nejdůležitější a to je, jak moc je sedačka polohovatelná. Ve finále to vypadá tak, že si lze sedačku asi o 5 cm předsunout, lehce vyjede podnožka na nohy, která ale ztrácí úplně význam, protože nohy máte sice podepřené, ale k pohodlné poloze to má hodně daleko a také je zde polohovatelná opěrka hlavy. (No nekupte to!) Ještě zmíním, že sedíme v první řadě, kde je ještě více místa na nohy. Jakožto Premium economy máme k dispozici o něco větší polštářek. Co se týče servisu jídla - zde žádný rozdíl není. Servírování začíná v Premium, já mám objednáno vegie jídlo (do čehož bohužel zařazujou i veganské jídlo, takže místo dortíku mám ovoce, sýr nemám a cestou zpět dostanu místo bagetky 2 krekry), takže mám přednost. Dostáváme jídlo a pití a jde se obsluhovat celá economy, tudíž sedíme s tácem na koleni dalších 20 minut a nikdo se neobtěžuje přijít nám to sklidit. Co se týče celkově personálu, tak ne že bych byla věčně stěžující slepice, ale bylo to fakt neskutečný. Šla jsem se zeptat na výměnu sluchátek, protože mi v něm pískalo - jdu do předního galey, kde mě letuška posílá dozadu, protože ona obsluhuje business. OK, jdu si tedy sednout. Čekám na sklizení tácu, který si ode mě letuška z business vzít nemohla a říkám stevardovi o sluchátkách. Kouká, kde sedím, říká, že přijde a nic. To je servis za 2x tolik prachů! Nakonec do třetice prochází konečně milá letuška, která mi nové sluchátka přinese. Další pecka - jdeme si dopředu po vzoru pánů z Premium pro pití. Ty tam stojí a konzumují, my si jdeme pro pití a jsme upozorněni, že to je pouze pro business a že máme jít dozadu. Neukazuji proč tedy oni pití dostali a jdeme dozadu. Jsme v polovině letadle u pití, nikde nikdo. Přijde letuška - nezájem. Navazuji neustálý oční kontakt, nic. Posléze se ptám na pití a že máme jít úplně dozadu. Neuvěřitelný. Bizár bizárů - přijdeme dozadu, 2 stevardi a 1 letuška, kteří se nenuceně spolu baví. To že tam zase stojíme, díváme se na ně a úplně jim nechceme skákat do řeči, je z míry nevyvede a v konverzaci pokračují. Co mě zaráží úplně nejvíc je to, že vás buzerují za nasazení roušky, ale sami tam stojí a roušky nemají.. Poté již nevydržím a žádám o skleničku šampaňského a 2 piva. Letuška beze srandy tak 5 minut otevírá láhev, podává mi skleničku, načež prosím ještě o ty 2 piva. Pohoršeně se na mě podívá (co kdybych se po tom pivu, které mi bylo servírované před hodinou a teď po dalším, náhodou hrozně neopila), zeptá se, jestli je to pro nás dva (nevím, jestli vypadám na někoho, kdo jde pro pivo dětem) a piva mi podá. Co jsem si stěžovala v mém předchozím cestopisu o úrovni s LOTama, tak toto nabírá mnohem větší rozměr. Možná jsem naivní, ale měla jsem trochu jinou představu o úrovni Premium, kde si tedy člověk připlatí polovinu ceny letenky za 5 cm místa navíc. Možná jsem myslela, že s tím vozíčkem s pitím třeba ještě jednou přijedou, ale to už by bylo asi moc.. Asi hodinu a půl před přistáním je nám servírována svačinka v malých taštičkách (ať žije ekologie). Následuje přistání - polovina první řady napravo od nás musíme mít zasunuté obrazovky, které při taxi, take off, landing nemůžou být vytažené (včetně batohů a věcí na zemi před námi) od pána vedle mě na levo tam věci mají - a nikdo jim neřekl ani slovo :D Nechápu. Přistáváme s hodinovým zpožděním něco před 22. Imigrační v pořádku, co se týče dokladů o prodělání nemoci (včetně covid testu, který máme pro jistotu) to v Americe nikdo neřešil. Vše jsme nahráli při online check inu - v Praze nám řekli, že to vidí v systému, takže vše cajk. Kufr přijíždí jako jeden z prvních (i když z Prahy jako priority neletěl), koukáme na nabídku SIMek, která je na letišti neskutečně předražená a pokračujeme moverem na nádraží. Autobus nikde nevidíme a vzhledem k tomu, že máme první ubytko asi kilák od letiště, jdeme pěšky.
Místo dost, ale kam s nohama
Sedačka
Naše místečko
Moje veggie jídlo - žlutá čočka
Kuřecí
1. den - půjčení auta a Everglades
Usnout se i k faktu, že jsme nastavení na náš čas tedy cca 4 hodiny ráno a i přes zhruba 20 minutové spaní v letadle, moc nejde. Ráno nás navíc vzbudí a pak už ani nenechá spát neskutečné burácení motorů. Nad naším provizorním domečkem přistávají letadla a jsou tak nízko, že lze spočítat každý šroubek. Na spotting nádhera, ale bydlet bych tady teda nechtěla. Poté si jdeme vyzvednout na 7 dnů vypůjčené auto - Toyotu Corollu 1,8 LE, kterou pořizujeme za 542 USD s plným pojištěním od společnosti Drive a rent car, cestou se stavujeme pro kufry, zastavujeme ve Walmartu, kde kupujeme datovou SIM kartu za 35 USD a pokračujeme do národního parku Everglades, kde platíme za auto 30 USD (lístek platí na týden) a poté na Anhinga trail, kde se na nás z vody už směje pár aligátorů a dále na maličký okruh po Pinelands Trailhead. Dál jižně do parku (města Flamingo) už nepokračujeme, přeci jen je to dalších 31 mil a nevidíme, že by byla možnost nějakého zajímavého okruhu. Celkově ten vstup do parku byl dost zbytečný - ono vidět 3 aligátory ve volné přírodě je krása, ale docela drahý špás. Nevím, co jsem předtím čekala, protože z map jasně plyne, že ty okruhy tam úplně nejsou. Buď to jsou mini okruhy na 15 minut nebo jedna větší cesta, která má 11 km, ale jak se dostat pak k autu? Každý průvodce a recenze mluví o airboatu, takže jedeme na Eveglades Alligator Farm. Nejprve jedeme na lodi a pozorujeme okolí. Podle mého tam žádný aligátor nikdy ani v blízkosti nebyl. Airboaty se tam neustále točí, mají asi 3, které jezdí za sebou, je z toho dost hluku a to ještě ani pořádně nefrčí. Spíše než vyjížďka za aligátory je to taková sranda pro turisty. Když nic kromě leguána na stromě nevidíme, máme si nasadit sluchátka a začíná pořádný randál, kdy vyjíždíme. Jsme dopředu upozorněni, že budeme mokří a taky že jsme. Pán tam udělá pár otoček a jsme totálně mokrý. Je to ale takový randál, že i přes sluchátka to dost řve a člověk neslyší vlastního slova. Docela chudáci zvířata, protože firem nabízející airboaty je po celém parku několik desítek. Následuje krmení aligátorů a poté show, kde si pán vlezl ke dvěma aligátorům, otevře jim tlamu a dá k ní hlavu. Proč to proboha dělá, chudáci zvířata? Poté přinesl malého aligátora a lidi se s ním mohli vyfotit. Toho malýho chudáčka tam nechal napospas lidem, kteří si ho sami předávali.. Pokračujeme do vyhlášeného stánku Robert is here, což je stánek s ovocem, zeleninou a shaky. Ubytování máme v typickém americkém motelu/hotelu se spoustou pokojů.
Naše autíčko
Aligátor ve vodě
Airboat
Aligátoři
2. den - Key West
Ráno po snídani vyjíždíme do 3 hodiny vzdáleného Key Westu. Cestu jsem si představovala trochu jinak, nějaké úžasné výhledy se nekonaly a zpětně tu cestu hodnotím trochu jako zbytečnou. Strávili jsme 6 hodin v autě a nic nějak speciálně zajímavého jsme neviděli. Zaparkovali jsme (na mou špatnou radu) docela daleko od centra (zato bez parkovného :) ), ale aspoň jsme se prošli kolem pěkných amerických domů. Došli jsme k nejjižnějšímu a zároveň nejbližšímu bodu ke Kubě, prošli kolem muzea Ernesta Hemingwaye (dovnitř jsme za 25 USD/osoba nešli), dále přes Truman park, kde si i zašli na pláž, před kterou jsme se ale opět díky vstupnému otočili. Dali jsme si pivko se sendvičem, prošli vyhlášené Mallory Square, které je asi zajímavější přes noc, přes den jsou tam prostě krámky. Po cestě k autu jsme si dali ještě kávu s typickým (dost přeslazeným) Key Lime piem. Hodně jsem četla o doporučení jet šnorchlovat, ale už jsme z toho šnorchlování trochu vyléčení - všude píšou, jak je všude krásné šnorchlování (Mauricius, Zanzibar) a ve finále je to oproti bezkonkurenčnímu Egyptu slabota. Navíc času nemáme tolik..
Cesta na Key West
Nejjižnější bod s frontou na vyfocení
Samé malé auta tam
Výběr piv
Piva
3. den - Lake Okeechobee a nakonec Orlando
Po vystání fronty na možnost udělat si fresh vafli, odjíždíme směr jezero Okeechobee. Původně jsem cestu do Orlanda rozvrhla do dvou dnů, abychom neseděli 4 hodiny v autě. Vzhledem k tomu, že cestou k jezeru nic zajímavého není a u jezera jsme již v 11, zkoušíme ještě po cestě zažádat přes booking o zrušení ubytování. Nikdo neodpovídá, tudíž to jdeme zkusit přímo na hotel. K našemu obrovskému údivu nám paní bez poplatku pobyt ruší (to se nám v ČR nikdy nestalo). Díkybohu za to, protože vůbec netuším, co bychom v té zadnici světa dělali. Můj na rychlo vymyšlený plán byl, že bychom za odpoledne mohli jezero po stezce obojít. Jezero má ale kolem dokola 268 km (jedná se o druhé největší jezero v USA), takže by to byl dost těžký úkol.. Hledáme tedy ubytování v Orlandu a po pauze u jezera se vydáváme na 2 hodinovou cestu do Orlanda. Doprava v Orlandu začíná houstnout, výjezd na správném exitu se díky mým navigátorským schopnostem nepovede, na po druhé se ale již povede a po ubytování se jdeme projít po slavné International Drive. Míjíme největší McDonald na světě, který ale velikostí nijak nevyniká. Můžete si ale mimo celodenních snídaní objednat i pizzu a pastu připravenou v otevřené kuchyni. Dále navštěvujeme za nemalý peníz Ripleyho věřte neveřte, což se taky ukazuje jako nic moc investice. Jedná se o výstavu podivuhodných lidí a jejich rekordů, ale nic co by nějak nadchlo a stálo za to vstupné. Vedle Ripleyho se nachází stometrový řetízkáč a obrovské ruské kolo, dále pak Disney World a nechvalně proslulý SeaWorld, kde v roce 2010 zabila kosatka Tilikum přímo před diváky trenérku. Nedlouho na to byla show s kosatkami díkybohu zrušena (ještě zrušit všechna další vystoupení se zvířaty a bylo by.) Večer se vydáváme do CityWalk v Universal Studio, kde je spousta neskutečně předražených krámků a restaurací.
Jezero
Ripleyho věřte nevěřte
Řetížkáč
Největší mekáč
4. den - centrum Orlanda
Abychom se druhý den nemuseli stěhovat do původně rezervovaného ubytování, žádáme znovu o zrušení, které je opět pozitivně vyřízeno a bez poplatku vyřízeno a tak i další noc si rezervujeme v současném hotelu. Po výborné snídani jedeme autobusem do centra Orlanda. Vzhledem k velkému údivu řidiče moc lidí do centra asi nejezdí. Jdeme k jezeru Eola, které je krásné, je tam spousta labutí a různých druhů hus a kačen, který se lidí vůbec nebojí. Pokračujeme přes Thorton čtvrť, za níž pokračují nádherné americké domy. Poté jdeme do docela vzdáleného fast foodu White Castle, který chce manžel po vzoru filmu Zahulíme, uvidíme ochutnat. Jdeme dost nepěknou čtvrtí, kde nakonec White Castle ani nenajdeme. Nacházíme Food pick up and take out, ale objednat to nikde nelze a objednat přes českou simku (i když americkou datovou) nelze. Nakonec ještě zajedeme do Winter Parku, kde jsou pěkné obchůdky, park, je tam i muzeum českého sochaře a výtvarníka Albína Poláška a poté jedeme zpět. Autobus ale staví na každých 100 metrech (opravdu nepřeháním) a povede se nám potkat v autobusu dost podívínů. Taky jsme asi jediní turisti, kteří z centra Orlanda jedou. Zastavujeme se v outletu, kde jsou ale ceny úplně stejné jako u nás. Celkově jak se všude psalo, že se především oblečení a elektronika v Americe vyplatí koupit, tak tedy nemůžu dle našich zkušeností moc souhlasit. Když náhodou nebylo něco stejně drahé, tak to bylo určitě dražší. Na druhou stranu pokud porovnám boty za tisícovku s naším platem a americkým, tak pro ně je to určitě laciné.
Winter Park
5. den - Universal Studio
Ráno vstáváme brzy, kufry a auto necháváme zaparkované před hotelem. Parkoviště v Universal Studio stojí totiž kosmických 50 !! USD a vydáváme se na 20 minutovou procházku do studií. Volíme jednodenní pas a více nás zaujímá (jak tématicky, tak spíše tím, že je můj manžel dost poserbotka a v Island of Adventure je to více adrenalinovější) Universal Studios. Po bezpečnostní kontrole procházíme skrze CityWalk do Universal Studia, kde jsme již před 9, ale do parku se už dávno pouští. Dle instrukcí jdeme prvně do Harryho Pottera. Moc šancí na to, že tam budeme jedni z prvních nemáme, protože ti, kteří se ubytují ve Universal hotelech mají vstup o hodinu dříve (a mimojiné i express pasy). Kousek před vstupem jsou ale zátarasy, přes které je možno projít jen s kartičkou, že jste hostem v těchto hotelech, případně že si za cenu celodenního vstupného zaplatíte fast track. Necelou minutu na to, ale zátarasy odstraňují a můžeme jít. Jdete rychlým krokem a nakonec dorazíme jako jedni z prvních a nečekáme skoro vůbec. Díkybohu za to, že se v jednotlivých "lokacích" nedá natáčet, protože by člověk úplně přišel o to překvapení, co ho v daných atrakcích čeká (viz Hollywood Rip Ride), takže taky nebudu prozrazovat. Po útěku z Gringotovi banky pokračujeme do uliček kouzelnického světa, zastavujeme se na Olivanderovu show, a když čekáme a je nás tam kolem 20, čarodějka se nás ptá, odkud jsme. Všichni kromě nás jsou z Ameriky, odpovídáme že z Česka, za což sklízíme obdiv a ozve se jedna paní, že v Česku (konkrétně v Karviné a v Praze) žila a pracovala. Jak je ten svět malý :) Ochutnáváme máslový ležák (10 USD), který je trošku lepší než v Londýně, ale jako vše v Americe je děsně sladký. Dále pokračujeme na Muži v černém, pak do městečka Simpsonů, vystojíme si frontu na takové české labuťe, ale tady nás točí mimozemšťan ze Simpsonů. Hospoda u Vočka má bohužel ještě zavřeno a odpoledne sem už zapomene jít. K dispozici na vyfocení je i Homer, ale nesmíte na něj sahat , takže stojí za provazy. Pak se náhodou ocitáme na tancovačce s postavičkami z Madagaskaru, takže se rychle vyfotíme s králem Jelimánem a odcházíme zachraňovat ET mimozemšťana. Poté Race through New York s Jimmy Fallonem (něco jako náš Jan Kraus). Doťeď ty fronty celkem utíkaly (když si stáhnete Universal Studio appku, tak u jednotlivých atrakcí vidíte, jak dlouho budete čekat a vypadá to celkem děsivě), ale teď už to začíná být delší a delší. Stojíme (ukazuje to 90 minut) na Transformers, celkem dost velká fronta je venku a poté se nekonečně klikatí i vevnitř. V průběhu čekání venku ještě hlásí, že je nějaká závada, ale vzhledem k tomu, že už jsme docela postoupili, tak čekáme dál. Čekání je teda šílený - za 5 minut zábavy nestůjte 90 minut. :) Docela lituji, že jsme nešli na ten fast track, kde mimo této kartičky pouští i přednostně lidi, kterým nevadí jet sami tzv. single riders. Doporučuji. Ono je celkem jedno kde sedíte, stejně se nevidíte a je dost velká šance, že pokud nebudete sedět přímo u sebe, tak budete v jednom řekněme představení. Maximálně na sebe 5 minut počkáte.. Za každou atrakcí následuje obchod s tématikou představení, ale ceny jsou neskutečné. Naše poslední zastávka s dalšími asi 70 minutami čekání je Rychle a zběsile.. V parku je neskutečný množství restaurací, kde si jídlo můžete přes aplikaci dopředu objednat a nečekat. Přesto dost doporučuji si vzít s sebou svačinu, protože ceny jsou obrovské (například obyčejný teplý preclík stojí 9 USD). Dokonce Vám nechají i vodu, takže pokud nechcete koupit za 16 USD refill kelímek, tak si vezměte obyčejnou vodu a ušetříte. My jsme ochutnali jablko v karamelu s oříšky za 7 USD. Původně jsme tedy mysleli, že se jedná o nějaký dortík, ale aspoň to bylo o krapet zdravější. Naše poslední zastávka je American Horror Show, což má být ukázka triků, jak se maskuje, případně točí krvavé scény. Bylo kolem 18 hodiny a už jsme toho měli celkem dost. Nestihli jsme tedy Já mimoň a Hollywood Rip ride. Ten byl tedy přes den zavřený, pak ho zase na chvíli vypnuli a pak znovu zaply. Manžel by na to nešel a já sama asi taky ne, takže to jsme měli vyřešené. Pomsta mumie a Shrek byly zavřené, takže kdyby bylo otevřeno, tak je to dost na knop. Kapitola sama o sobě jsou určitě lístky. My jsme je koupili radši dopředu za cca 160 USD/osoba. Všude se píše, že je v Americe spousta kuponů na cokoliv (já jsem hledala i na netu, ale žádný kupón který by mi fungoval, jsem nenašla), ale báli jsme se, aby nebyla náhodou naplněná kapacita (což tam asi fakt neexistuje) a my neměli smolíka. Přeci jen jsme časově nebyli úplně flexibilní. Nakonec bysme asi dost ušetřili, protože v celém Orlandu je na každém rohu stánek, kde lístky prodávají. Píší že samozřejmě za levno. Na cenu jsme se (radši) neptali, ale dráž než za kolik jsme je koupili my, to už asi nejde :D Takže určitě doporučuji si nechat nákup až na místo, projít pár stánků, případně se podívat do nějaký letáků, atd... Za den máme nachozeno a nastáto docela dost a čeká nás ještě 20 minutová cesta k autu a hurá do dalšího ubytování poblíž Kennedy Space Center. Ubytko máme docela problém najít. Poprvé za Ameriku jsme ubytovaní přímo s majitelkou, což na jednu stranu nevyhledáváme (jsme dost pohodlní a přeci jen pak někomu chodit po domě, mi přijde dost nepříjemný), na druhou stranu je to super šance si pokecat, dozvědět se něco od opravdové Američanky. Mimojiné je tam dlouhodobě ubytovaný i kluk, který je na praxi ve Space X, což je neskutečně zajímavé setkání.
Já mimoň
Hollywood Rip Ride
Weasleyho obchod
6. den - Kennedy Space Center
Ráno si dáme s Američankou kafe. Večer předem nám nabízela, že si můžeme vzít, co chceme, ale přeci jen je nám tohle dost nepříjemné. Nejsme ještě tak zběhlí cestovatelé, kteří by se sami obsluhovali v cizí kuchyni, takže si dáváme jen kafíčko, hrníčky dle manuálu po sobě umyjeme a uklidíme a jedeme směr parkoviště KSC. Tady stojí docela normálnějších 10 USD. Původně jsme tady měli strávit 2 noci, 15.4 měl být odlet rakety na ISS, což bylo ale nakonec odsunuto na pozdější datum, takže jsme se rozhodli přemístit. Lístky máme taky dopředu, ale je tam spousta samoobslužných stánků, kde se dají za stejnou cenu, za jakou jsme koupili i my, koupit. Možná by šlo pomocí nějakého kuponu zase ušetřit... Dle rad máme přijít dřív a jít na simulátor, na který jsou pak velké fronty. Nápad přijít dřív nemáme samozřejmě jen my, ale i asi i 200 metrová fronta před námi. Díkybohu se ale po otevření hýbe dost rychle. Procházíme bezpečnostní kontrolou, pán se nás ptá odkud jsme a po odpovědi že z Čech nám řekne Ahoj. Jak milé :) .. Pokračujeme jako jedni z mála do Atlantisu na simulátor. Prohlídka začíná videi, pokračuje přes misi Apollo. Bohužel jsem ale tak vynervovaná z další fronty, tak furt tak nějak podvědomě pospíchám k simulátoru, což je neskutečná škoda, ale včerejší fronty mě vyškolili :) K simulátoru se dostáváme přesně na otevření, dáváme veškeré věci do skříňky a jdeme na to. Stoupáme si každý na jednotlivá kolečka na zemi, která lehce simulují otřesy při startu rakety. Vypadá to vše dost napínavě, ale nakonec simulátor dost klame. Oproti včerejším atrakcím slabota. Mohli trochu přitvrdit a trošku toho přetížení přidat... Čeká nás poslední fronta a to vystát frontu na autobus, který nás zaveze na výstavu Race to the Moon. Ve forntě ještě rychle googlím, na jakou stranu autobusu si sednout a internet radí pravou stranu (ve směru jízdy). Po této straně je totiž Vehicle Assembly Builinding, obří budova, kde se rakety dávají dohromady a přijíždíme na místo. Zde shlédneme další film, vidíme raketu Saturn V, kopulku ve které letěli na Měsíc a další informace. V dáli je vidět již připravená raketa SpaceX, která za 5 dnů po našem odjezdu vzlétne. Autobusem se vracíme zpět. Jdeme do IMAX kina, na Garden Rocket, a do Hall of Fame, zasvěcené austronatům. Každý den je k dispozici "opravdový" astronaut. Tam potřebujete spešl lístek, kde máte v ceně i malé občerstvení a astronauta skoro pro sebe. Samozřejmostí jsou opět neskutečně předražené obchody, kde ani propisku pod 10 USD neseženete a restarauce/kiosky. Zhruba v 16 hodin máme prohlídnuto a jedeme směr Miami. Prohlídka za to určitě stojí a moc doporučuji. Do Miami je to dalších 225 mil (3,5 hodiny), takže volíme k přespání město Port St. Lucie na půli cesty. Kupujeme si pivo a jdeme si ho na tajňáka vypít k jezírku.
Ready for launch
Atlantis
7. den - Palm Beach, Fort Lauderdale a Miami
Ráno si jdeme na typickou americkou snídani. Dávám si nějaké Man´s combo, kde mám domácí americké hranolky (dost osmažené na kousky brambory, ale moc dobré), vejce na jakýkoliv způsob, maso dle výběru (beru manželovi párečky) a k tomu 2 lívance. To celé za 11 USD. Plus si musíme nutně dát (přesně jako ve filmech) refillované kafe, které ale oni pijí to překapávané a dobré teda vůbec není. Paní přinese asi dvojku javorového sirupu a úplně se říkám, že na co, protože dle českých porcí usuzuji, že dostanu 2 mini lívanečky. Nakonec dostanu 2 obrovské lívance přes celý talíř, takže vše ani nejde sníst. Necháme si dolít kafe a jdeme platit. Necháváme to zpropadené povinné dýško.
Tady ještě zmíním naše stravování, které bylo kromě dvou návštěv v baru/restauraci (jedna na Key West, druhá tady na snídani) čistě ve fast foodech z toho důvodu, že tam nemusíte platit dýško, které je povinné a když ho nedáte, tak se vás přijdou prý zeptat, proč jste ho nedali. Ono se to nezdá, ale dýško, které činí 18 - 20% z konečné částky udělá z účtu, kdy si dáte 2 hlavní jídla a 2 pití klidně i 15 USD, což není úplně málo. Jen na tom Key Westu za podání 2 piv a jednoho sendviče jsme nechali 5 USD. Zase na druhou stranu jsme ochutnávali fast foody, které tady neznáme. Za zmínku stojí síť fast foodů SONIC, kde si objednáváte čistě u stojanů z auta, jeden je i před restaurací. Objednávku vám pak donesou přímo do auta (ještě aby chudáci Američany museli zvednout ten zadek a dojít si někam). Restaurace nemá žádné vnitřní prostory, maximálně si to můžete sníst u stolečku venku. Dále jsme (dokonce dvakrát) zavítali do restaurace CICIS, což je all you can eat PIZZA. Cena je 8,99 USD za osobu. Mimo pizzy si můžete dát i polévku, tradiční mac cheese, pizzy (taky MAC cheesovou) a nabídku salátů (kterou si správný američan poleje 3 litry dresinku). Zajímavý je tady nákup pití, který je refillovaný. I přesto že si kelímek můžete milionkrát dolít, tak prodávají 3 velikosti kelímků, aby ten chudák američan nemusel vstávat a dolívat si pití. Pití je taky kapitola sama o sobě - my zvyklý na Colu, Fantu, Sprite, ledový čaj, v Americe je na výběr asi z milionu druhů - včetně asi 10 příchutí col. Trošku zdravěji se dá najíst v potravinách Whole Food Market, kde je mimo klasického prodeje potravin a všeho, také teplý a studený bufet. Dále jsme byli ve Five Guys Burgers, Wendy´s, Taco Bell, BurgerFI, kde mimo mega cibulových kroužků mají hodně velkou nabídku piv (které ale neumí točit :)).
BurgerFi
Burgers and Shakes
Snídaně
Wendy's
Sendvič se sýrem na Key Wsetu
Pokračujeme do Palm Beach. Cestou ale začíná dost pršet a ne a ne přestat. Naším cílem je dle průvodce z roku 2017 3. nejbohatší město v USA a město, kde žije 27 miliardářů - Palm Beach. V období kdy tu není totální hic (listopad - květen) tu je až trojnásobek obyvatel (stálý počet 8 tisíc). Od května se tu taky spousta obchodů zavírá. Parkujeme u obchoďáku, kde si chceme koupit deštník, který ale neprodávají. Nakonec tedy město pomalým krokem projedeme. Ty vily jsou neskutečně nádherný a pokračujeme do amerických Benátek jak se městu Fort Lauderdale přezdívá. Dešti trochu odjedeme, parkujeme trochu dál, takže to je zase na větší procházku, nicméně jdeme vedle hlavní silnice, kde po levé straně vidíme vily se zaparkovanými jachtami. Na půli cesty začíná pršet, ale chceme dojít až k moři. Nakonec začne hrozně lejt. Jdeme se schovat do Starbuckusu, ale bohužel kvůli brzy propadajícímu parkovnému musíme déšť nedéšť zpět. Dojdeme k autobusové zastávce, ale autobus by měl jet až za 20 minut. Najednou se z ničeho nic objeví kouzelný miniautobus. Nemá tedy žádné číslo, ale ptám se řidiče, jestli by nás nevzal. Vzhledem k tomu, že to z nás úplně kape se divím, že nás bere. Domlouváme se, že až budeme chtít vystoupit, dáme mu vědět. Při odchodu mu dáváme 4 dolary. Vůbec netuším, co to bylo za autobus, ale dost nám pomohl. Jak od deště, tak i od pokuty. Parkování jsme totiž stihli jen tak tak. V autě jsme se převlékli a jeli do Miami na naše poslední ubytování. Před Miami začala doprava zase dost houstnout. Využíváme Express Lane, kde pokud vás jede v autě 2 a více (někde je ještě vyžadován SunPass - kartička na placení mýtného), můžete využít tento pruh. Jedeme v něm skoro sami, horší pak je když chcete z něj vyjet. Pruh je totiž ohraničen plastovými sloupky, které ale ne u každého exitu končí, takže z nich není kolikrát možné sjet. Nakonec je bouračka i Express lane a na pokyn policie musíme ten sloupek přejet, což je dost nepříjemné. Bez úhony dorazíme k ubytování, vykládáme zde kufr, já hlídám dole auto, protože neplatíme parkovné. Máme problém s kódem od dveří, který nefunguje, ale nakonec je napraveno a jedeme vrátit auto. Auto vráceno v pořádku. Báli jsme se, že budeme muset doplácet za najeté míle, ale je to bez doplatků. Zpět se vracíme autobusem a jdeme se porozhlédnout po Miami. Po Miami jezdí trolley, která je zdarma, což je super. Jedeme se podívat na Lincoln Road a po setmění navštěvujeme vyhlášenou Ocean Drive. Celkově bylo pro nás Miami Beach zklamání. Neumím to nějak srozumitelně vysvětlit, ale z poklidných předešlých dnů jsme se dostali sem, kde si musíte dávat pozor, abyste měli zavřenou pusu, jak se třeba divíte, že je realita, když si 200 kilové černošky vezmou šaty XXS a ještě si myslí, jak jsou neskutečně sexy, kde jste jediní, kdo nemáte všude silikon, kabelku od Lojzi Vuittona, kde každé druhé auto které projede, má větší hodnotu než váš byt... Říkáme si zlatá naše česká dědinka :)
8. den - Miami
V předposlední den naší dovolené jedeme do centra Miami. Jedeme na Calle Ocho Walk of Fame, což má být alá Hollywoodský chodník slávy. Tady mají být ale hvězdy kubánské a latinskoamerické kultury. V realitě to ale vypadá tak, že jdete docela špinavou ošklivou ulicí a najednou se podíváte dolů, kde vidíte hvězdu na chodníku. Za návštěvu to určitě nestálo. Pokračujeme tedy do centra, projedeme se samořídícím moverem a dojedeme na Bayside Marketplace, kde je množství obchůdků. Poté jedeme zpět a jdeme na slavnou South Beach.
9. den - Bye bye America
Poslední den je tu, dovolená neskutečně utekla, odlet máme až o půlnoci, takže poslední den trávíme na pláži. Ubytování jsme hledali i díky možnosti late check-outu za nějakou lehce rozumnější cenu. Ono ubytování na Miami Beach je totiž neskutečně drahé a 2 dny v hotelu vyjdou klidně na 16 tisíc. My měli ubytování přes Airbnb, kde tedy komunikace s pánem byla lehce složitější, ale byl jediný, který nám poskytnul za polovinu ceny late checkout. Nejdříve jsme váhali, jestli to opravdu přikoupit, ale nakonec to bylo parádní. Představa, že od 11 hodin sedíme ani nevím kde s kufrem a před námi 12 hodinová cesta, byla otřesná. S pánem z Airbnb jsme byli domluveni na 18 hodin checkout, protože ale odletěl na dovolenou a měl tam zástup, domlouváme se až na 20. Paní nás ráno přišla zkasírovat, na snídani jsme si došli do vyhlášené italské pekárny Rosita, den trávíme na pláži a k večeři ještě stíháme Burgers and Shakes, kde mají výborný burgery, ale strašně dlouho se čeká. Poté bereme kufry a jedeme na letiště. Během dne jsme dostali ještě zprávu o zpoždění letu, takže paráda.
Naše trasa
Jak jsme o chloupek unikli Business class
Tahle pohádka začala na letišti, kde jsme se ptali na cenu upgradu do business. Paní nabízí cenu něco málo přes 1000 USD. Manžel říká, ať to bereme, já říkám rezolutní NE. I když to není úplně nejvyšší cena, přesto vyhodit 20 tisíc za necelých 8 hodin, je docela dost.. Jdeme tedy přes pasovou a bezpečnostní kontrolu a nestačím se divit, že letiště, které je asi tak 6x větší jak Praha, tak je zde v půl 10 otevřený jeden krámek a Starbucks nám zavírá před nosem, takže si není kam jít sednout. Pivo nebo nějaký alkohol zde nekoupíte. Zkoušíme se projít na druhou stranu, ale tam je taky vše zavřeno. Dokonce i business salonky zavírají v 22! Po nástupu do letadla si všimnu, že jsem dělala seating na 10 A, B, ale najednou sedíme 28 E, F. Sedíme, přijde za námi letuška, že sedíme špatně (měli jsme být posunuti vlevo) a že tam má rodinu a jestli bychom si mohli sednout do první řady (tam kam jsem původně rezervaci než byl změněn typ letadla), aby rodina mohla sedět spolu, říkáme, že bez problémů a ona, že půjde zjistit, jestli tam někdo nesedí. Ještě si dělám PRO SEBE srandu, že si klidně sedneme do businessu. Letuška přijde, že je v první řadě prázdno, takže si jdeme přesednout, pak se ještě ptá, jestli je vše v pořádku. Váhám, že bych ji jakože ze srandy řekla, že kdyby cokoliv, klidně se přesuneme do businessu, ale říkám si, nebuď trapná, kolikrát to tak musí slyšet. Kdybych to ale řekla, tak v tom businessu sedíme! Letuška totiž přišla za dvěma kluky, kteří seděli o řadu za námi a přemístila je do business, a pár který seděl v economy přemístila místo nich! No málem jsem tam vzteky brečela. Takže moje rada: bez ohledu jak trapní budete, vždy se ozvěte. Věřím, že kdybych se ozvala, že by nás tam klidně dala, ale mám takové tušení, že už nás nechtěla stěhovat nebo jestli k tomu měla jiný důvod..? Každopádně těch změn už si všiml i postarší pár přímo za námi, začali se vyptávat a letuška jim říkala, že si to pomocí mílí připlatili (ten pár z economy), ty kluky jsem viděla a nic si nepřipláceli. Takže těžko říct, jak to celé bylo, jestli to opravdu platili nebo jen potřebovali ty lidi nějak zpřeházet..
Na cestě do Paříže byla posádka už daleko milejší, ale přesně jak jsem psala výše. Premium Economy s AF už nikdy více (když píši tento cestopis a kupuji letenky do Bangkoku, tak třeba Austrian Airlines mají v rámci Premium hot towel, welcome drink a 3 chodové menu - to už vypadá trochu lépe za příplatek poloviny ceny Economy). Možná bych mluvila úplně jinak, kdybych si to proseděla v Economy a více bych ocenila ten prostor, ale takhle jsem v tom nějaké extra výhody neviděla. Navíc pokud bysme si bookli první řadu v Economy, tak jsme na tom úplně stejně, protože místa tam bylo habaděj. Vzhledem k mému vegetariánskému menu (bohužel teda veggie) jsem jídlo dostala jako úplně první, opět sezení s tácem na klíně, než se uráčí přijít tácy sebrat. Poté taštička s jídlem, přistáváme. Stejně jako při příletu do Prahy nejdříve čekáme na místo na stojánce a potom opět shodně na někoho, kdo obslouží most. Máme už necelou hodinu na přestup. Přestupuje ale asi celé letadlo, protože pak vybíhá spousta lidí. Letiště je ale obrovské. Doběhneme na vlak a dále halou, pak musíme projít znovu bezpečnostní kontrolou, takže vodu, kterou jsem si nechávala na cestu, musím vyhodit.. Dobíháme a teprve se boarduje. Pak čekáme v letadle ještě na další přestupující lidi a hurá domů. Kufr nám přijíždí jeden z prvních, ale je zničený. Stojíme ve frontě na reklamaci kufrů, ale vzhledem k tomu, že se vůbec nehýbe, tak na to kašleme. Pak mě napadne, že to vlastě půjde asi online, ale manžel vyhodí ten lístek od kufrů včetně letenky, takže smůla.
Shrnutí
I když bych před dlouhými cestami dovolenou vždy nejradši zrušila, (ale to je způsobeno spíš mým strachem z létání) nikdy nelituji a jsem ráda, že jsme tam byli. I když byli úseky, které bych vynechala (Key West) a místo nich jela jinam (prodloužení dne u KSC, konkrétně na Cocoa Beach), zážitek super. Amerika je svá a stojí za to to vyzkoušet, už jen kvůli těm jiným záchodům, kde do půli záchodu je voda, má jiné spláchování, jiné vypínače v místnostech, 4 way STOP v dopravě (kde neplatí přednosti zprava, ale spravedlivější přednost na způsob First in, first out a Američani to opravdu zodpovědně dodržují a pokud se k jízdě nemáte, ukáží vám), odbočování doprava na červené, atd. Celkově jsou Američani hodní, jsou ochotní pomoci. To se nám stávalo i v New Yorku, že stojíte, něco hledáte a hned k vám někdo přiskočí a nabízí pomoc. Možná to není Amerikou ale povahou (nebo kombinací), ale bez okolků se spolu začnou neznámí lidé kdekoliv bavit a jsou dost přátelští. A co je víc než to zažít?
Jak se ti cestopis líbil?
Zuzina procestovala 29 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil16 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Chci moc poděkovat VELKÉMU MUTABA za úžasnou práci, kterou pro mě udělal, když mi pomohl zachránit mé manželství, můj manžel požádal o rozvodový dopis kvůli malému nedorozumění, které jsme měli v posledních několika měsících, A já nikdy chtěla jsem to, protože svého manžela tolik miluji a všechny naše investice byly společným podnikem a nechci být daleko od své rodiny a mých dvou krásných dětí. Můj přítel mi řekl o VELKÉ MUTABĚ a o tom, jak jí také pomohl s jejími manželskými problémy, takže jsem ho musela kontaktovat, protože chci zabránit manželovi v dokončení rozvodového dopisu a chci udržet svou rodinu pohromadě a poté, co jsem ho kontaktovala, jsem bylo mi řečeno, co musím udělat, a když jsem měl začít vidět výsledek, udělal jsem, jak mi VELKÁ MUTABA řekl, a po 3 dnech mi můj manžel zavolal a začal mě žádat o odpuštění a všechno to pro mě bylo jako sen a my všichni spolu opět žijí šťastně a to díky VELKÉ MUTABĚ. můžete mu poslat e-mail: greatmutaba@ gmail. com nebo si ho přidejte na whatsapp 2348054681416
Chci moc poděkovat VELKÉMU MUTABA za úžasnou práci, kterou pro mě udělal, když mi pomohl zachránit mé manželství, můj manžel požádal o rozvodový dopis kvůli malému nedorozumění, které jsme měli v posledních několika měsících, A já nikdy chtěla jsem to, protože svého manžela tolik miluji a všechny naše investice byly společným podnikem a nechci být daleko od své rodiny a mých dvou krásných dětí. Můj přítel mi řekl o VELKÉ MUTABĚ a o tom, jak jí také pomohl s jejími manželskými problémy, takže jsem ho musela kontaktovat, protože chci zabránit manželovi v dokončení rozvodového dopisu a chci udržet svou rodinu pohromadě a poté, co jsem ho kontaktovala, jsem bylo mi řečeno, co musím udělat, a když jsem měl začít vidět výsledek, udělal jsem, jak mi VELKÁ MUTABA řekl, a po 3 dnech mi můj manžel zavolal a začal mě žádat o odpuštění a všechno to pro mě bylo jako sen a my všichni spolu opět žijí šťastně a to díky VELKÉ MUTABĚ. můžete mu poslat e-mail: greatmutaba@ gmail. com nebo si ho přidejte na whatsapp 2348054681416
Chci moc poděkovat VELKÉMU MUTABA za úžasnou práci, kterou pro mě udělal, když mi pomohl zachránit mé manželství, můj manžel požádal o rozvodový dopis kvůli malému nedorozumění, které jsme měli v posledních několika měsících, A já nikdy chtěla jsem to, protože svého manžela tolik miluji a všechny naše investice byly společným podnikem a nechci být daleko od své rodiny a mých dvou krásných dětí. Můj přítel mi řekl o VELKÉ MUTABĚ a o tom, jak jí také pomohl s jejími manželskými problémy, takže jsem ho musela kontaktovat, protože chci zabránit manželovi v dokončení rozvodového dopisu a chci udržet svou rodinu pohromadě a poté, co jsem ho kontaktovala, jsem bylo mi řečeno, co musím udělat, a když jsem měl začít vidět výsledek, udělal jsem, jak mi VELKÁ MUTABA řekl, a po 3 dnech mi můj manžel zavolal a začal mě žádat o odpuštění a všechno to pro mě bylo jako sen a my všichni spolu opět žijí šťastně a to díky VELKÉ MUTABĚ. můžete mu poslat e-mail: greatmutaba@ gmail. com nebo si ho přidejte na whatsapp 2348054681416
Chci moc poděkovat VELKÉMU MUTABA za úžasnou práci, kterou pro mě udělal, když mi pomohl zachránit mé manželství, můj manžel požádal o rozvodový dopis kvůli malému nedorozumění, které jsme měli v posledních několika měsících, A já nikdy chtěla jsem to, protože svého manžela tolik miluji a všechny naše investice byly společným podnikem a nechci být daleko od své rodiny a mých dvou krásných dětí. Můj přítel mi řekl o VELKÉ MUTABĚ a o tom, jak jí také pomohl s jejími manželskými problémy, takže jsem ho musela kontaktovat, protože chci zabránit manželovi v dokončení rozvodového dopisu a chci udržet svou rodinu pohromadě a poté, co jsem ho kontaktovala, jsem bylo mi řečeno, co musím udělat, a když jsem měl začít vidět výsledek, udělal jsem, jak mi VELKÁ MUTABA řekl, a po 3 dnech mi můj manžel zavolal a začal mě žádat o odpuštění a všechno to pro mě bylo jako sen a my všichni spolu opět žijí šťastně a to díky VELKÉ MUTABĚ. můžete mu poslat e-mail: greatmutaba@ gmail. com nebo si ho přidejte na whatsapp 2348054681416
Sorry ale tohle je za me objeti vsech turistickych pasti a jeste traveni pulky dovolene sezenim v aute - ne, ze bych si ty mista taky postupne neprojel, ale v tomhle itinerari na to clovek asi musi mit fakt naturu.. Stejne tak poznamka o tom, ze jsou nakupy stejne drahe jako u nas - nevim, kde si presne byla nakupovat, nerikam, ze je vsechno levnejsi, ale standardne tam nakupuju o 30-70% levneji a mam vzdy dopredu vybrano, kam nakoupit, nelezu rozhodne do kazdeho storu, okolo ktereho jedu.. byl sem zatim letos 2x v Chicagu (z toho dokonce jednou vladnim specialem v ramci oficialni delegace CR) a rozhodne nemuzu rict, ze by ceny byly jako u nas, fakt nechapu, kde u tebe nastal problem)..
Sorry ale tohle je za me objeti vsech turistickych pasti a jeste traveni pulky dovolene sezenim v aute - ne, ze bych si ty mista taky postupne neprojel, ale v tomhle itinerari na to clovek asi musi mit fakt naturu.. Stejne tak poznamka o tom, ze jsou nakupy stejne drahe jako u nas - nevim, kde si presne byla nakupovat, nerikam, ze je vsechno levnejsi, ale standardne tam nakupuju o 30-70% levneji a mam vzdy dopredu vybrano, kam nakoupit, nelezu rozhodne do kazdeho storu, okolo ktereho jedu.. byl sem zatim letos 2x v Chicagu (z toho dokonce jednou vladnim specialem v ramci oficialni delegace CR) a rozhodne nemuzu rict, ze by ceny byly jako u nas, fakt nechapu, kde u tebe nastal problem)..
Koukám, že se premium economy od AF asi dost zhoršila, ale na druhou stranu nelze od toho čekat zázraky. Florida mi ještě z USA chybí, ale jak to tak čtu, tak je to hlavně o komerci a to mě moc nebere. Z té přírody nic moc, za koupáním do USA nemá smysl létat a když chceš show, je lepší Las Vegas a na ten americkej feeling asi Kalifornie.
Koukám, že se premium economy od AF asi dost zhoršila, ale na druhou stranu nelze od toho čekat zázraky. Florida mi ještě z USA chybí, ale jak to tak čtu, tak je to hlavně o komerci a to mě moc nebere. Z té přírody nic moc, za koupáním do USA nemá smysl létat a když chceš show, je lepší Las Vegas a na ten americkej feeling asi Kalifornie.
Plánoval jsem minulý rok něco velice podobného + přískok na nějaký karibský ostrov na pár dní, ale bohužel nám to TAP zrušil, takže díky za hodně praktických rad, jak itinerář vylepšit.
A za mě velký palec nahoru za ty hejty. Už jsem strašně přejedený všemi těmi sluníčkovými cestopisy, kde se vždy všechno podaří a každý špatný zážitek nebo něco nepovedeného (ať už vlastní vinou, vinou jiných lidí, okolností nebo počasím) pisatel přeměňuje na vlastně skvělou zkušenost, kterou by za nic nevyměnil. Za mě je během dovolený skvělý si na něco zanadávat, protože je to za a) skvělý lék na ponorku, lidi to vyloženě spojí proti vnějšímu nepříteli a za b) je to prostě realita.
P.S. Buďte rádi, že White Castle nevyšel, za mě osobně nejhorší americký fast food :D
Plánoval jsem minulý rok něco velice podobného + přískok na nějaký karibský ostrov na pár dní, ale bohužel nám to TAP zrušil, takže díky za hodně praktických rad, jak itinerář vylepšit.
A za mě velký palec nahoru za ty hejty. Už jsem strašně přejedený všemi těmi sluníčkovými cestopisy, kde se vždy všechno podaří a každý špatný zážitek nebo něco nepovedeného (ať už vlastní vinou, vinou jiných lidí, okolností nebo počasím) pisatel přeměňuje na vlastně skvělou zkušenost, kterou by za nic nevyměnil. Za mě je během dovolený skvělý si na něco zanadávat, protože je to za a) skvělý lék na ponorku, lidi to vyloženě spojí proti vnějšímu nepříteli a za b) je to prostě realita.
P.S. Buďte rádi, že White Castle nevyšel, za mě osobně nejhorší americký fast food :D
Jj, White Castle jsem musel pod dojmem Harolda a Kumara zkusit hned v roce 2005 a zjistil, jak je to hnusný a to mám US fastfood rád.
Jj, White Castle jsem musel pod dojmem Harolda a Kumara zkusit hned v roce 2005 a zjistil, jak je to hnusný a to mám US fastfood rád.
Jojo, je to tak :D
Ještě bych teda chtěl dodat kritiku vůči kritizování dávání dýšek. Já teda dávám dýška i v ČR a to tady má obsluha plat, v USA v podstatě nemá, patří to k místním zvykům/kultuře/mentalitě nazývejte to tak jak chcete, ale nedat v USA dýško, tak se asi hanbou propadnu. Fascinuje mě, že jste málem ochotni si připlatit 1000 USD za 8h v bussinessu, ale dát 20 % dýško ve výši 15 USD je pro vás katastrofa. Vzhledem k tomu, že vám nedělá problém zaplatit si Premium Economy, tak mi obecně to řešení peněz v cestopisu přijde někdy až trapné.
Jojo, je to tak :D
Ještě bych teda chtěl dodat kritiku vůči kritizování dávání dýšek. Já teda dávám dýška i v ČR a to tady má obsluha plat, v USA v podstatě nemá, patří to k místním zvykům/kultuře/mentalitě nazývejte to tak jak chcete, ale nedat v USA dýško, tak se asi hanbou propadnu. Fascinuje mě, že jste málem ochotni si připlatit 1000 USD za 8h v bussinessu, ale dát 20 % dýško ve výši 15 USD je pro vás katastrofa. Vzhledem k tomu, že vám nedělá problém zaplatit si Premium Economy, tak mi obecně to řešení peněz v cestopisu přijde někdy až trapné.
White Castle nakonec byl na druhé straně Orlanda :)
Jinak díky za názor. Máte pravdu, je to paradox. V ČR dýška také dáváme, ale určitě ne v hodnotě 15 USD. Každý máme ty preference trošku jinak a jsme zvyklý na něco jiného. To že tam mají nízký plat, takže jim ten plat doplácíte vy dýškem, to je pro mě trošku zvláštní, ale jak píšete, je to místní kultura. Pro nás byla volba, tam radši nejít :)
White Castle nakonec byl na druhé straně Orlanda :)
Jinak díky za názor. Máte pravdu, je to paradox. V ČR dýška také dáváme, ale určitě ne v hodnotě 15 USD. Každý máme ty preference trošku jinak a jsme zvyklý na něco jiného. To že tam mají nízký plat, takže jim ten plat doplácíte vy dýškem, to je pro mě trošku zvláštní, ale jak píšete, je to místní kultura. Pro nás byla volba, tam radši nejít :)
Tahle kultura je široce kritizovaná i samotnými Američany. Rozhodně to není nic, co bychom měli jenom tak pozitivně přijímat jako místní folklór nebo něco hodné kopírování kdekoliv na světě. Co jsem pochopila, tak jim docela často platí i míň než minimální mzdu a ti zaměstnanci se prostě neozvou.
Tahle kultura je široce kritizovaná i samotnými Američany. Rozhodně to není nic, co bychom měli jenom tak pozitivně přijímat jako místní folklór nebo něco hodné kopírování kdekoliv na světě. Co jsem pochopila, tak jim docela často platí i míň než minimální mzdu a ti zaměstnanci se prostě neozvou.
@Alena Svobodová: Já nikde nenapsal, že bychom to měli kopírovat nebo přijímat pozitivně. Vím, že je to špatně, stejně jako to ví většina Američanů. Zaměstnanci se ozvat mohou, ale bude to pravděpodobně znamenat, že zaměstnanci dále už nebudou. A ano, často nemají ani tu minimálku. Proto je s těmi 20 % prostě nutno počítat, stejně jako když v obchodě v USA je cena bez daně, také je nutné připravit se na to, že to bude stát víc, stejně jako třeba v Japonsku určitě nikdy dýško nedám, chce to jen se přizpůsobit místní zvykům. Změnit je můžeme těžko. Navíc obsluha v USA je snad nejpříjemnější, co jsem kdy zažil ve světě.
@Alena Svobodová: Já nikde nenapsal, že bychom to měli kopírovat nebo přijímat pozitivně. Vím, že je to špatně, stejně jako to ví většina Američanů. Zaměstnanci se ozvat mohou, ale bude to pravděpodobně znamenat, že zaměstnanci dále už nebudou. A ano, často nemají ani tu minimálku. Proto je s těmi 20 % prostě nutno počítat, stejně jako když v obchodě v USA je cena bez daně, také je nutné připravit se na to, že to bude stát víc, stejně jako třeba v Japonsku určitě nikdy dýško nedám, chce to jen se přizpůsobit místní zvykům. Změnit je můžeme těžko. Navíc obsluha v USA je snad nejpříjemnější, co jsem kdy zažil ve světě.
Souhlasím s Reni, zajímalo mě to, ale dokázal jsem přečíst 2 odstavce a dál nečetl. Možná by to chtělo trochu víc vděčnosti…
Souhlasím s Reni, zajímalo mě to, ale dokázal jsem přečíst 2 odstavce a dál nečetl. Možná by to chtělo trochu víc vděčnosti…
Vděčnosti? Co máte na mysli?
Vděčnosti? Co máte na mysli?
Mně se to tedy líbilo! Jednak část z to ho znám, pobavilo mně, část ještě možná někdy poznám - tím díky za info. A ty plavečky, ty by mně teda byly :-))
Jen na okraj -nějaké náhubkové průďo - bylo k vidění?...tedy krom těch keců letušáků
Mně se to tedy líbilo! Jednak část z to ho znám, pobavilo mně, část ještě možná někdy poznám - tím díky za info. A ty plavečky, ty by mně teda byly :-))
Jen na okraj -nějaké náhubkové průďo - bylo k vidění?...tedy krom těch keců letušáků
Díky moc :)
Roušky vůbec nikdo díkybohu neřešil. Pouze v MHD se nosí (některý řidič nepustil bez roušky, některý to neřešil), ale jinak vůbec.
Díky moc :)
Roušky vůbec nikdo díkybohu neřešil. Pouze v MHD se nosí (některý řidič nepustil bez roušky, některý to neřešil), ale jinak vůbec.
Úvodné vyplakávanie nad AF ma odradilo v ďalšom čítaní. Pozrela som iba fotky. Škoda.
Úvodné vyplakávanie nad AF ma odradilo v ďalšom čítaní. Pozrela som iba fotky. Škoda.
Moja žena je môj život. Milujem ju so všetkým, čo je vo mne. naše manželstvo išlo perfektne, kým sa bezdôvodne nezmenila. Skúšal som všetko možné, aby som vedel, čo sa pokazilo, ale jediné, čo mohla povedať, bolo, že sa do mňa nemilovala. Nakoniec ma opustila a nášho syna. Bolo to pre mňa veľmi zničujúce obdobie. Skrátený dlhý príbeh, musel som sa zdôveriť svojmu kolegovi a priateľovi v práci a povedal mi o žene, ktorá mu pomohla zachrániť manželstvo. Táto žena mi pomohla dostať moju ženu späť domov a znovu rozdúchať našu lásku. Ďakujem skvelá žena. Vždy budem hovoriť o vašej dobrej práci pre mňa a moju rodinu. Tu je jej e-mail: queenzazi1000@gmail.com a whatsApp: +447405594942
Moja žena je môj život. Milujem ju so všetkým, čo je vo mne. naše manželstvo išlo perfektne, kým sa bezdôvodne nezmenila. Skúšal som všetko možné, aby som vedel, čo sa pokazilo, ale jediné, čo mohla povedať, bolo, že sa do mňa nemilovala. Nakoniec ma opustila a nášho syna. Bolo to pre mňa veľmi zničujúce obdobie. Skrátený dlhý príbeh, musel som sa zdôveriť svojmu kolegovi a priateľovi v práci a povedal mi o žene, ktorá mu pomohla zachrániť manželstvo. Táto žena mi pomohla dostať moju ženu späť domov a znovu rozdúchať našu lásku. Ďakujem skvelá žena. Vždy budem hovoriť o vašej dobrej práci pre mňa a moju rodinu. Tu je jej e-mail: queenzazi1000@gmail.com a whatsApp: +447405594942