Veřejnou dopravou po Istanbulu

Město na dvou stranách Bosporu

Istanbul, asi jediné město na světě, které se může pyšnit tím, že s rozkládá na dvou světadílech současně, a to jak v Evropě, tak i v Asii. Určitě bych mohl napsat o historických místech z dob dávno minulých či poskytnout tipy, co navštívit. Některých se tu možná i dočkáte, nicméně mě osobně vždy spolu s tím, co kde mohu vidět a navštívit, zajímají i informace o tom, jak se na dané místo dostanu a tedy jak funguje veřejná doprava. Právě tu, spolu s chůzí, preferuji a využívám téměř vždy a všude.

Výhled z lodi na Istanbul

Simit - chlebový kroužek se sezamem

Vůně byly na trhu na každém rohu

Nápad vyrazit právě do Istanbulu přišel úplně náhodou, a to díky levným letenkám turecké nízkonákladové letecké společnosti Pegasus Airlines, která provozuje z Prahy přímé spojení. Konkrétně spojuje ruzyňské letiště, na rozdíl od Turkish Airlines, s istanbulským druhým letištěm Sabiha Gökçen (SAW) nacházejícím se na asijské straně metropole. Už to by v někom mohlo zasít semínko obav, ale stačí se podívat do mapy a člověk zjistí, že spojení s centrem města je úplně pohodové, neb přímo na letiště Turci vybudovali metro. Kromě něj jezdí i nějaké autobusy, ale já mám raději koleje a navíc jsem měl namířeno v jejich směru. Nuže, spojení z letiště by bylo, ale co jízdenky? Kolik mě co bude stát? Jak budu platit? A mají tu turnikety nebo revizory?

Ještě bych rád na úvod doplnil, že nejsem odborníkem na tamní veřejnou dopravu. Pouze bych se rád tímto článkem pokusil podělit o své zkušenosti a poznatky z mé návštěvy Istanbulu, která proběhla v lednu 2024. V době publikace tohoto článku (leden 2025) už budou/jsou ceny jiné.

Istanbulkart aneb místní Lítačka

Cesta z letištního terminálu je poměrně snadná, neb s nedalekou stanicí metra je terminál propojen podzemním tunelem. Stačí pouze následovat ty správné ukazatele. Pokud nepociťujete nutnost vyjít před terminál, zamiřte po příletu rovnou do tunelu, protože jakmile jednou vyjdete ven před budovu, zpátky dovnitř vás už bez kontroly nepustí. Pokud však z nějakého důvodu potřebujete nebo chcete vyjít před terminál, není třeba se ničeho obávat, dostanete se pohodně do stanice metra i odtud, jen to bude o malý kousek delší.

Metro v Istanbulu je poměrně nové a neustále se rozšiřuje. I proto je vestibul letištní stanice celkem neopotřebovaný a na místní poměry stále září novotou. Ostatně k otevření došlo teprve před pár lety. Žádná všudypřítomná temná zákoutí ani omšelé letité vybavení tedy vidět nikde nebylo.

Veřejná doprava v Istanbulu (metro, tramvaje, autobusy i trajekty) je integrována do jednoho systému a funguje na principu platby za každou jednotlivou jízdu, přičemž vše probíhá elektronicky. Na papírové jízdenky tu nenarazíte. Viděl jsem i nějaké časové alternativy, ale ty mi něpřišly příliš výhodné (viz níže). Abyste mohli projít turniketem a svézt se, potřebujete kartičku s příhodným jménem Istanbulkart, kterou v tomto integrovaném systému platíte. Existuje snad i její elektronická verze v aplikaci, ale v některých ohledech jsem i přes svůj věk „staromilec“ a často preferuji na cestách spíše fyzické věci (zejména mimo EU). Navíc jsem se dočetl, že s aplikací lidé poněkud zápasili (ale třeba už to vylepšili).

Vstup do metra na letišti, pokud nepůjdete tunelem

Automaty ve vestibulu letištní stanice metra

Istanbulkart

Istanbulkart snadno zakoupíte v automatu přímo naproti turniketům ve vestibulu letištní stanice metra. Automaty hovoří několika jazyky (češtinu nehledejte, ale angličtina tam je) a lze v nich platit jak hotovovostí, tak i kartou (jedno jestli debetní nebo kreditní). Tady však přišla na řadu první a asi jediná „záludnost“, na níž jsem za celou dobu využívání veřejné dopravy narazil. Automaty jsou totiž dvou typů, a to ty, které kombinují přijímání hotovosti i platebních karet a ty, které akceptují jen platební karty. Jakožto západní turista jsem zamířil hned k tomu druhému typu, neboť u něj nikdo nestál, zatímco u ostatních ano. Přeci mám platební kartu, tak tu nebudu čekat, no ne? Kdybych měl parafrázovat Cimrmana, tak nápad jistě dobrý, ale po navolení jazyka se ukázalo, že výsledky nebyly dobré. Bezhotovostní automat mi totiž na první dobrou nabídl výběr z několika časových verzí Istanbulkart bez omezení počtu jízd, které i přes ne zrovna vysoký kurz liry (cca 0,75 TRY za 1 CZK v době mé návštěvy) nebyly zrovna levné. Pro srovnání:

Istanbulkart bez omezení počtu jízd na 7 dní = 1735 lir (cca 1313 Kč; v současnosti už bude cena jiná);
MetroCard bez omezení počtu jízd metrem v New York City na 7 dní = 34 USD (cca 776 Kč);
Lítačka bez omezení počtu jízd v Praze na 30 dní = 550 Kč.

Je sice pravdou, že Istanbul je poněkud větší než Praha a neomezené cestování je pro uplně všechny druhy dopravy na rozdíl od zmiňovaného New Yorku, nicméně při cenách jízdného bych se musel vozit doslova 24/7, aby se mi to jako turistovi vyplatilo. V Istanbulu jsem byl od čtvrtka do pondělí, tedy 5 dní, přičemž cena neomezené Istanbulkart na tuto dobu byla 1350 lir (cca 1013 Kč; v současnosti už bude cena jiná). Turecko není drahá země, spíše naopak. Tudíž se mi nabízenou částku nechtělo akceptovat. Možná byla chyba na mé straně a něco jsem přehlédl, ale nic jiného než uvedené nabídky jsem tam prostě neviděl.

Menu s nabídkou neomezeného časového jízdného (pro mě nevýhodného)

Mapa kolejové dopravy v Istanbulu (je snad v každé stanici metra)

Automaty plakceptující platební karty i hotovost (foceno na přístavišti Kadıköy)

Inu, opět se ukázalo, že je dobře, že jsem si předem něco o zdejším systému zjišťoval. Kromě informačního webu a pár dalších zdroju jsem narazil i na komentář jakéhosi Milana V. pod průvodcem letištěm Sabiha Gökçen tady na webu [1], v němž stálo, že Istanbulkart měla v listopadu 2023 stát 70 lir (cca 52 Kč) a následně si člověk mohl nabít libovolnou částku dle vlastního uvážení (což jsem si odvodil). Částečně mi tento komentář tedy potvrdil má dřívější zjištění. Předběžně jsem si ještě před odletem spočítal, kolik mě bude zhruba stát doprava na místě (měl jsem představu, kam a kolikrát zhruba pojedu) a platit nějakých 1000 lir navíc se mi vážně nechtělo. Stačilo však vyměnit automat za jeden z těch, které akceptují hotovost i platební karty a situace byla hned jiná. Po zvolení jazyka se mi kromě jiných možností objevila i nabídka nákupu tzv. anonymní Istabulkart za 70 lir (v době publikace článku už prý 130 lir). Hurá! Následně se mě automat v dalším kroku zeptal, jakou částku bych si přál vložit na kartu, načež jsem zvolil 300 lir a už jen potvrdil platbu. Celkem jsem tedy zaplatil 370 lir (cca 278 Kč). To už bylo podstatně veselejší než výše uvedená částka. Jo a samozřejmě placeno bezhotovostně.

Jinak kartu je možné si pochopitelně dobíjet a podle dostupných informací je/bylo snad možné jednu Istanbulkart sdílet více lidmi (v tento moment už by možná začínalo neomezené cestování možná dávat smysl, pakliže se to tedy vztahuje i na tento typ karet, což by však nedávalo smysl, ale nijak blíže jsem to nezkoumal). My jsme byli dva a pro jistotu jsme si každý pořídili svou kartičku (popravdě by se nám ani tak neomezená nevyplatila). Výhodou plastové Istanbulkart také je, že pokud vás zastihne déšť nebo problém s telefonem, tak kartičce trochu vody nevadí a čip uvnitř funguje stále nehledě na nějaké kosmetické vady. A taky jde o fajn suvenýr. Dobíjet další peníze jsem ve výsledku nepotřeboval, nicméně na snad všech mnou navštívených stanicích jsem viděl automat pro dobíjení s možností platby jak v hotovosti, tak i platební kartou. Avšak ve starších stanicích, jak uvedl ve svém komentáři výše zmiňovaným Milan V., se zřejmě bez hotovosti neobejdete.

Nuže, kartička zakoupena, peníze nahrány a co dále? Vzhůru do metra! Anebo k tomu, čím chcete jet.

Turnikety, tarify a orientace

Metro

Průchod skrz turnikety do metra je rychlý a bezproblémový. Každy turniket má kromě místa pro přiložení karty i displej, na nemž vám ukáže, kolik stojí aktuální cesta a kolik vám ještě zbývá na kartě. Cesta z letiště na konečnou stanici Kadıköy metrem M4 mě stála 15 lir (cca 11 Kč) a trvala 55 min (jízda ve večerních hodinách). Soupravy metra byly plně průchozí a vesměs celkem čisté. Výstup z vestibulu ve stanici Kadıköy se nachází hned vedle přístaviště trajektů přes Bospor, případně na předposlední zastávce (Ayrılık Çeşmesi) lze přestoupit na vlak Marmaray podjíždějící průliv tunelem (vlak je samozřejmě integrován pod Istanbulkart). Orientace ve stanicích metra mi přišla dobrá a nikde jsem nebloudil. Poslední cesta zpátky z Kadıköy na letiště mě cesta stála 17,70 lir (cca 13 Kč).

Tip: Osobně doporučuji najít si ubytování na asijské straně, právě třeba přímo ve čtvrti Kadıköy. Ceny hotelů mi s ohledem k umístění přišly dostupnější a doprava přes Bospor je odtud vcelku levná, rychlá a navíc se odtud dostanete i jednoduššeji na letiště SAW právě přímým metrem, takže nevadí ani pozdní přílet.

Souprava metra na lince M4

Interiér soupravy

Informační systém byl velmi přehledný

Trajekty

Mimo podzemky jsem však nejvíce využíval lodní dopravu (výhoda bydlet pár minut od frekventovaného přístaviště v Kadıköy). Ostatně se můžete dočíst, že kdo nepřeplul Bospor na lodi, ten nenavštívil Istanbul. Lodní doprava je pravidelná, linek jezdí hodně a trajekty jsou nejen prostorné, ale i vcelku příjemně vybavené (vnitřní i venkovní sezení, toalety nebo bar nabízející teplé i studené nápoje, malé občerstvení a nějaké další drobnosti). Ohledně časů odjezdů doporučuji vzít si ve stanici malou knížečku s jízdními řády lodních linek. Časy v ní uvedené byly správné, na rozdíl od těch, které mi ukazovaly Mapy Google (hned první nalezené spojení mělo špatný čas odjezdu, pak už jsem se spoléhal jen na vytištěné jízdní řády). Orientace v linkách může být trochu horší, neboť ve stanici sice bývá orientační mapa se zakreslenými trasami a čísly linek, nicméně v jízdních řádech byly napsány jen názvy zastávek a stejné je to bylo i s označením vstupů na molo (pokud z jednoho mola odjíždí více linek do různých míst, má každá svou vlastní čekárnu; linky byly označeny vždy počáteční a cílovou zastávkou). Přístaviště disponují obdobnými turnikety jako metro. Ceny za jízdenky se liší dle trasy. Například cesta Kadıköy-Eminönü (hlavní přístaviště na evropské straně) mě stála 24,98 lir (cca 19 Kč) nebo cesta Kadıköy-Heybeliada mě stála 57,94 lir (cca 43 Kč). Kompletní přehled cen jednotlivých tras je na oficiálním webu lodní společnosti Sehir Hatlari [2], přičemž i v tomto případě platí, že se ceny od mé návštěvy zvýšily (viz odkaz dole pod textem)

Zde si nemohu odpustit nezmínit jeden osobní zážitek, a to byla návštěva lodní toalety během cesty na ostrov Heybeliada. Možná už někteří tušíte. Ano, namísto mísy tam byl klasický turečák. Ještěže bylo klidné moře...

Trajekt v přístavišti v Kadıköy

Mapa lodních linek ve stanici

Knížečka s jízdními řády (volně k dostání v přístavištích)

Marmaray

Kromě klasického metra je v Istanbulu i přiměstský vlak jménem Marmaray, který projíždí tunelem pod průlivem a je též plně integrován pod Istanbulkart. Jelikož centrum města podjíždí tunelem, šel by v této části nazvat metrem. Stejně jako v případě metra jsou stanice v centru nové a vozy taktéž. Využil jsem Marmaray jen jednou, a to za deště, k cestě z evropské části Istanbulu na asijskou (Sirkeci-Ayrılık Çeşmesi) a myslím, že ten zážitek za to také stojí. Přeci jen podjedete tunelem průliv oddělující Evropu od Asie. Soupravy jsou dlouhé (opravdu hodně dlouhé) a vlaky jezdí zejména ve špičce dost často. Ale i přesto byl v pátek navečer spoj doslova narvaný k prasknutí. Mám-li citovat Šimka s Grossmannem, nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsem stál na jedné noze a ještě ne na své. Během cesty jsem se ani nemusel držet (stejně to nešlo), spolu s ostatními cestujícími jsme tvořili jeden souvislý nehybný celek, který zcela vyplňoval vnitřek soupravy. Stanice disponují stejnými turnikety jako metro. Cena jedné cesty byla vyšší než u metra, pokud se pamatuji tak nějak mezi 30-33 lirami (cca 23-25 Kč; dnes už bude stát více).

Koleje pod průlivem jsou fajn, spojení rychlé, ale původního koncového nádraží na asijské straně je škoda. Byl jsem se u opuštěné budovy podívat a mrzelo mě, že jsem neměl možnost ji zažít v dobách, kdy bývala hlavním místem pro přestup mezi loděmi a vlaky. Staré nádraží na evropské straně města bylo v době mé návštěvy v rekonstrukci.

Nástupiště v zastávce Sirkeci (foceno asi v půlce, je vážně dlouhé)

Plán ve stanici Sirkeci s šipkami ke kolejím dle směru jízdy

Ve špičce bývá dost plno...

Tramvaje a autobusy

Tramvaje ani autobusy jsem během své návštěvy Istanbulu nevyužil, chodím rád pěsky. Kromě dvou historických linek (T2 a T3) je důležitou linka T1 procházející skrze historické jádro města. Turnikety na nové lince T1 jsou vždy na zastávce, na kterou se „jinak nedostanete“ (sice tam můžete jít po kolejích o metr vedle, ale to jsem neviděl nikoho udělat). Autobusy jsou místními hojně využívány a míjel jsem jich mnoho. Cestující nastupují vždy předními dveřmi a hned při vstupu si „pípají“ kartou. Zastávky jsou poměrně dobře značeny a skoro na každé vždy někdo čekal. Vzhledem k místy dost hustému provozu a lokální mentalitě občas někdo zastaví autem v zastávkovém zálivu, aby někoho vyložil nebo nabral. Autobus pak klidně zastaví v jízdním pruhu a lidé vystupují a nastupují tam. Že by s tím měl někdo problém nebo kvůli tomu troubil? To jsem nezaznamenal. Prostě klid a pohoda, přeci se nějak vyhneme. Cena jízdy měla být u obou shodně 15 lir (cca 11 Kč; dnes už bude vyšší).

Když už jsem u těch tramvají, tak historickou linku T3, jejíž koleje vedou jednosměrně kolem dokola Kadıköy, jsem považoval za neexistující. Koleje jsem totiž míjel každý den svého pobytu, ale tramvaj nikde. Byla to pro mě taková mysteriózní tramvaj. Až poslední večer se při poslední cestě po čtvrti náhodou odnikud zjevila a projela kolem mě. Zázrak!

Zastávka je tam, kde je místo k zastavení

Historická tramvaj linky T2

Tramvajová zastávka linky T1 s turnikety (napájení tramvají zde probíhá pásem mezi kolejemi)

Co jsem projel a za kolik

Jelikož poměrně rád chodím pěšky a během cest do zahraničí bývám na nohou v průběhu dne takřka nepřetržitě, nesvezl jsem se veřejnou dopravou v Istanbulu v celkovém součku vlastně zase až tolikrát, jelikož i některé delší úseky jsem absolvoval po svých. Když bych to měl spočítat tak jsem jel 1x Marmaray, 2x metrem a 5x lodí. Pokud to máte jako já, můžete na dopravě poměrně dost ušetřit. Pokud byste si chtěli udělat vlastní představu o tom, kolik asi zaplatíte za dopravu, níže přidávám svůj přehled cest včetně cen.

Moje jízdy za 5 dní v Istanbulu v lednu 2024:

1. den (čt) = metro letiště SAW-Kadıköy (15 lir)
2. den (pá) = loď Kadıköy-Karaköy (24,98 lir), Marmaray Sirkeci-Ayrılık Çeşmesi (asi 33 lir)
3. den (so) = loď Kadıköy-Beşiktaş (24,98 lir), loď Eminönü-Kadıköy (24,98 lir)
4. den (ne) = loď Kadıköy-Heybeliada (57,94 lir), loď Heybeliada-Kadıköy (57,94 lir)
5. den (po) = metro Kadıköy-letiště SAW (17,70 lir)
pořízení Istanbulkart (70 lir)

V součtu jsem tedy projel cca 257 lir, přičemž můj odhad dle výpočtu před odletem z Prahy činil zhruba 220 lir, který jsem jej rovnou zaokrouhlil na výše uvedených 300 lir, abych měl hned v základu nejen rezervu, ale pokryl i tak trochu očekávanou chybu ve svém odhadu. Včetně pořízení kartičky byla cena 370 lir (278 Kč) za 5 dní. Dnes už to bude celkově více, ale stále nepůjde o závratnou sumu.

Kız Kulesi aneb asi nejznámějších věž na Bosporu

Výhled z ostrova Heybeliada

Kromě lidí potkáte témeř všude psy

Závěrem

Veřejná doprava v Istanbulu je funkční, efektivní a vcelku levný způsob dopravy po městě i blízkém okolí (minimálně ta kolejová určitě). Vozidla byla věsměs nová a na pohled udržovaná, takže není třeba se ničeho obávat (zdravím do Jordánska...). Co se mého názoru týče, vykašlejte se na taxíky nebo turistické autobusy či lodě, nic z toho není potřeba.

Ze všech cest po Istanbulu jsem si pochopitelně nejvíce užil jízdy lodí. Jednak je cesta po hladině přes Bospor pohodlná a rychlá a zároveň jde prostě o něco, bez čeho by návštěva Istanbulu snad ani nebyla kompletní. Budete-li mít hezké počasí, tak rozhodně doporučuji vyrazit na Princovy ostrovy. Hodinová plavba lodí (z Kadıköy) po Marmarském moři podél pobřeží zdánlivě nekončícího města na jedné straně a s mořem a ostrovy na straně druhé v přepočtu v té době za cca 43 Kč byla naprosto skvělá záležitost. Navíc s dobrým čajem z palubního baru za v přepočtu víc než lidových cca 6 Kč. Co víc si přát... :-)

Západ slunce nad Marmarským mořem

Istanbul v posledních paprscích slunce

P. S. Pokud máte nějaké doplnění nebo připomínku, klidně napište komentář. Budete-li s něčím nesouhlasit, opravím. Jen prosím myslete na to, že nic z mnou uvedeného není dogma a jde jen a pouze o mé postřehy z cesty.

P. P. S. A znovu připomínám, že všechno zde uvedené je/bylo platné k lednu 2024 (01/2024).

Odkazy na stránky zmíněné v textu a zdroje:

[1] https://www.cestujlevne.com/leti...iha-gokcen (sekce komentářů)
[2] https://sehirhatlari.istanbul/en/price-list
...všechny fotky a dojmy jsou mé :-)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 10 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal JosefW

Cestopis byl naposledy aktualizován 26. 1. 2025

JosefW procestoval 41 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Severní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

6 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Milan V

před 2 měs

Tak alespoň, že moje info někomu pomohlo.. Na té integraci trajektů je fakt nejlepší, že se nemusí řešit jednotlivý nákup lístků a všechno jde strašně rychle, dav vystoupí, lidi napípají Istanbulkart už v těch čekárnách a pak se během minuty nastoupí. A Istanbulkart se dá použít nejen u té hlavní společnosti Sehir Hatlari, ale i u konkurenčních Turyol, osobně vyzkoušeno, jen to stojí o pár lir víc (v době mé návštěvy 19 místo obvyklých 15). V Karakoy mají jiné přístaviště na druhé straně mostu. A pak mě nadchly ty lanovky, včetně slavného Tünelu, nebo kabinkové lanovky na Pierre Loti - všude taky platí IstanbulKart

J0x

před 2 měs

A taky s ní jde někde zaplatit za WC.

JosefW

před 2 měs

Info pomohlo, velmi jsem jej na místě ocenil. S tou rychlostí nástupu a výstupu u trajektů dávám jednoznačně za pravdu, bylo to super. O využití Istanbulkart u druhé lodní společnosti jsem nevěděl, ale jelikož nešlo jistě o mou poslední cestu do Istanbulu, využiji tuto novou znalost při nějaké příští návštěvě. Stejně jako zmiňovanou lanovku.

O využití pro WC jsem netušil. Reálně jsem na veřejnou toaletu zavítal jen jednou, a to nedaleko Ortaköyské mešity. Byla zdarma a ač evidentně udržovaná a čistá (v rámci místních standardů), byl to zážitek.

J0x

před 2 měs

Istanbulkart více lidmi použít jde, u neomezené by jaksi nedávalo provozovateli smysl to povolit.

Aplikace dřív šla zaregistrovat jen s tureckým číslem, teď mi nejde vložit žádné číslo.

JosefW

před 2 měs

O sdílení jedné karty více lidmi jsem věděl, ale každý jsme měli svou. Je to praktické, neb člověk není vázán na druhého. U neomezeného jízdného by mi sdílení také nedávalo smysl, avšak jistotu nemám a nezkoušel jsem to.

Aplikace je na tom tedy podobně jako v době mé návštěvy, jak vidím. Respektive asi ještě hůře. Díky za aktuální info.

J0x

před 2 měs

Ano, ještě hůř. A na reklamaci jsem dostal jen drzou a neužitečnou odpověď. 😆