Víkendový výstup na Preikestolen

Norsko jsem měl naplánováno už vloni, autem a minimálně na 3 týdny. Z toho pochopitelně kvůli covidu sešlo, tato nádherná země se prakticky na celý rok turistům uzavřela. Není tedy divu, že jakmile se letos v létě otevřela a Wizzair nabídl letenky z Krakova za pěkných tisíc korun, dlouho jsem neváhal a k narozeninám jsem si koupil prodloužený víkend do Stavangeru. Na delší dobu to nešlo, dovolená není nafukovací…

Plán cesty

Před pár lety jsem byl na prodlouženém víkendu v Bergenu, kdy jsem bez problémů nocoval venku, takže v tomto duchu jsem chtěl absolvovat i Stavanger, tedy turistika v okolí, jak jinak. Stavanger je výchozím bodem k fjordu Lysefjord, na jehož březích se nachází hned tři významné turistické atrakce – plochá skála Preikestolen (Kazatelna), balvan Kjeragbolten, zachycený mezi dvěma skálami, a výstup po 4444 schodech k jezeru vysoko v horách u Florli. Takže představa byla jasná – vzít spacák a karimatku a pokusit se během 3 dnů absolvovat tyto 3 cíle. Inspirací mi byla i obdobná cesta Jaromíra Volavého, viz jeho cestopis zde, ten na to ale měl celý týden. Představa hezká, bohužel skutečnost tristní…

Největší problém, na který jsem záhy narazil, bylo to, že o víkendu tady neexistuje veřejná doprava. Jedinou možností je turistická loď, která jezdí po fjordu 2x denně, ale stejně není jak se dostat do přístavu nebo z přístavu. Tím myslím Forsand nebo Lauvvik, odkud jezdí autobusy do Stavangeru nebo Sandnes (a pak do Stavangeru), ale jen v pracovní dny. Takže když mi letadlo zpět odlétalo v neděli večer, tak bez vlastního auta bez šancí. Jedině využít taxi nebo pěšky, což je ale další celodenní dvacetikilometrová túra. A bohužel veřejná doprava nejezdí ani k východišti na Preikestolen – velké parkoviště Preikestolhytta, a to ani ve všední den.

Po dlouhém zvažování a kombinování všech možných variant jsem nakonec vymyslel itinerář, který vypadal, že by mohl fungovat. Musel jsem se ale spokojit jen s Preikestolenem a Kjeragem, Florli se do toho časově už nevešlo. Nakonec mi to celé stejně bylo k ničemu, jak vyplyne později, ale uvedu to zde pro případ, že by byl někdo v obdobné situaci nebo se chtěl nechat inspirovat:

Plán na víkendovou turistiku u fjordu Lysefjord

Pátek

8:34 odjezd autobusem č. 100 ze Stavangeru do Solbakku, tady přestup na autobus č. 120 směr Forsand, vystoupit na zastávce Botne rv. 13. Cena jízdného 75 NOK.

Z Botne pěšky na Preikestolen přes Preikestolhytte (8,5 km do kopce), z Preikestolenu do přístavu Bratteli (9 km). Je nutno to zvládnout do 17:00.

V 17:00 (jen pracovní dny) odjíždí z přístaviště Bratelli linková loď č. 560 do Lysebotnu, osady na opačném konci fjordu, kde je k dispozici kemp, nějaký obchod, základní zázemí.

Sobota

Z kempu Lysebotn se dá kyvadlovou dopravou za 150 NOK nechat vyvézt na parkoviště Oygardsstolen, které je výchozím bodem ke Kjeragu. Odjezdy jsou v 7:30 a 8:30, ušetří to spoustu času i sil. Z parkoviště na Kjerag už je to pak jen 5 km (2 hodiny). Z Kjeragu se dá pokračovat pěšky do Florli, ale je to 19 km a musel by tam člověk dorazit do 18:40, kdy odjíždí turistická loď. Druhá možnost, kterou jsem zvolil já, byla dát si okruh u Kjeragu a vrátit se na parkoviště na odvoz do kempu (v 15:00 nebo 17:00).

V 18:00 odjíždí z Lysebotn turistická loď (ano, ta která odjíždí v 18:40 z Florli) do Forsandu a Lauvviku. Cena je 385 NOK (i z Florli je stejná, prostě jednotná cena). Nocleh ve Forsandu nebo Lauvviku.

Neděle

V případě nocování ve Forsandu pěšky do Jörpelandu (16,5 km), odkud jede autobus do Stavangeru. V případě nocování v Lauvviku pěšky do Sandnes (25 km), odkud jede autobus na letiště.

Jinak to vymyslet nešlo. Každá jiná varianta by znamenala příjezd lodí do Forsandu/Lauvviku až v neděli odpoledne a stihnout pak dojít k autobusu a dorazit večer na letiště by bylo prakticky nemožné. Leda použít stop nebo taxi. Ale dá se na to spoléhat?

Plán pěkný, ale jaká byla realita?

Den 1 – čtvrtek

Cesta autem na letiště Krakov-Balice proběhla v pohodě až na to, že se mi 2x nepodařilo najet na správnou silnici k vjezdu do Orange Parking, což znamenalo navíc 2 x 10 km po dálnici. Obrovské parkoviště, ale poslední volná místa byla už jen u vjezdu č. 3.

První nepříjemné překvapení mě čekalo na gate, kdy si aktivní mladý týpek všiml mého 30-litrového batohu naplněného spacákem, karimatkou, nějakým oblečením a nějakým jídlem. Priority jsem koupeno neměl, tak mě hned nahnal ke kleci, kde jsem pochopitelně neměl šanci batoh nějak zmáčknout. Stálo mě to 139 zlotých.

Ve Stavangeru výstup velmi rychlý – třikrát jsem ukázal očkovací certifikát na mobilu (otázka vteřiny), ještě mi proskenovali batoh a byl jsem venku. Jak do centra? Dopředu jsem si nastudoval, že nemám jezdit drahým expresem FlyBussen, ale že z nástupiště č. 5 jede MHD č. 40 za pouhých 40 NOK. Koukám, u nástupišti 5 stojí FlyBussen připravený k odjezdu. Jdu se zeptat řidiče na cenu. 160 NOK. Tak se naivně ptám, jestli do centra jede ještě nějaký jiný autobus. Co byste čekali? „Já moc neumět anglicky…“ Poděkuji a odcházím. Na stanovišti žádný jiný jízdní řád, jdu se tedy podívat do haly na tabuli odjezdů, tam jen samý FlyBussen, Pokorně se vracím k autobusu a kupuji lístek za 160 NOK. Celkem jedeme v autobuse čtyři. Později zjišťuji, že se skutečně z/na letiště dá dostat do/z centra městskou dopravou za 40 NOK – kombinací autobusů 42 a 2 přes Risaviku, případně přes Sandnes. Holt začátečnická chyba.

Ve Stavangeru se ubytuji v hostelu Stavanger B&B, který se nachází jen asi 200 m od autobusového nádraží v centru a nabízí velmi levnou (60 NOK) servírovanou snídani, kterou neodmítám. Ze tří možností vybírám míchaná vejce, párek, pečivo, máslo, džem. Chutné, čerstvě připravené, dostačující.

Navečer se jdu podívat do centra. Slunce zapadá někdy kolem půl jedenácté, takže času dost. Procházím okolo jezera Breiavatnet s krásnou fontánou, která je večer nasvícena. Všude spousta labutí, kachen a racků, na břehu květinový záhon, který vydává silnou, omamnou vůni. Paráda, to bych na severu nečekal. Jdu do přístavu, což je centrum všeho společenského života ve Stavangeru. Jen tady jsou bary a restaurace, nikde jinde v celém rozlehlém městě hospoda není. A taky to tu pěkně žije, všude je plno navzdory tomu, že třetinka čepovaného piva přijde průměrně na 120 NOK… Obcházím přístav, fotím typické domečky, zajdu si ještě na vyhlídku k věži Valberget a ke kostelu sv. Petra a je čas jít na kutě.

Jezero Breiavatnet centru Stavangeru

Přístav Stavanger

Skagenkaien - restaurace v přístavu

Valberget

Divadlo Rogaland připravuje premiéru Revizora

Den 2 – pátek (třináctého!)

Po snídani se balím a jdu podle plánu na autobus č. 100 směr Jörpeland. Jízdenku za 75 NOK do Botne mám koupenou dopředu přes aplikaci Kolumbus Billett. Je to nejrychlejší a nejlevnější varianta, jen je potřeba mít připojení. Další možnost, jak si koupit lístek, je v automatu (kartou), ale těch existuje jen několik na význačných místech, jeden je u autobusového nádraží, a poslední možnost je koupit jízdenku u řidiče, ale to lze jen v hotovosti a s příplatkem 20 NOK. Nicméně i koupě přes aplikaci má mouchy – kromě zadání trasy je nutno zadat i čas plánovaného odjezdu a jízdenku lze použít až od tohoto času a platí pouze 1 hodinu, pak smolík. Tedy nejde si koupit jízdenku a jet s ní, kdy se mi zachce. Jízdenku je potřeba pípnout na čtečce v autobuse u prostředních nebo zadních dveří. Na časový limit jsem narazil při cestě na letiště. V neděli jezdí autobusy po půlhodinách, já měl přestup z linky 2 na 42, jenže v místě přestupu měly obě linky stejný čas odjezdu. Cestou nás linka 42 předjela a když jsem vystoupil na přestup, byla dávno pryč. Takže čekat půl hodiny na další a tím už jsem se dostal mimo hodinovou platnost jízdenky. Nicméně všiml jsem si, že místní si žádnou jízdenku nepípají, tak jsem taky nic nepípl a v pohodě dojel na letiště. Místní linky mají ještě jednu vychytávku – zastavují jen na znamení, klidně projedou 10 zastávek bez zastavení. Tím se může jeden autobus zpozdit proti jinému…

Takže jsem nastoupil do č. 100, byl jsem jediný cestující. Trasa vede nejprve přes 2 mosty přes moře u centra, pak se zanoří do asi 13-kilometrového tunelu. Za ním v Solbakku jsem přestoupil na bus č. 120 směr Forsand, který naštěstí čekal a odvezl mě do Botne.

Stezka k Preikestolenu začíná u silnice asi 100 m vlevo ve směru jízdy. Nejprve je to krátká, úzká asfaltka k usedlosti a pak už se mění v úzkou lesní pěšinu, která směřuje do kopce k Preikestolhytta. Po deštích je všude hodně mokro, velmi často se musím vyhýbat mokřinám, skákat po kamenech, zrádné kořeny klouzají… Po půl hodině se dostávám k malebnému jezírku Kustitjorna, svítí slunce, počasí zatím přeje. V krásné krajině se střídá les se skálami a mokřinami. Ve výšce 230 m se stezka napojuje na červenou turistickou, charakter se ale nemění, stále je to úzká pěšina plná vody.

Na začátku cesty u Botne, směr: Preikestolhytta

Jezírko Kustitjorna

Les u jezírka Kustitjorna

Krajina cestou k Preikestolhytta

Asi po dvou hodinách chůze, na dohled jezera Revsvatnet, mám divné pocity v nohách. Kouknu a co nevidím – na obou botách žraloci. Úplně nové trekové tenisky se totálně rozlepily… Za pár minut jsem dorazil na parkoviště k chatě Preikestolhytta. Je tam kupodivu i obchod se sportovním oblečením, bohužel ne s botami. Turistické boty tam lze půjčit na cestu na Preikestolen a zpět za 200 NOK. Usoudil jsem, že se to pokusím vyjít ve svých. Je to přesně 4 km do kopce po poměrně široké, většinou upravené cestě, a 4 km zpět. V tuto chvíli už mi bylo jasné, že můj plán pokračovat okolo fjordu na loď a dál je bez bot nereálný, a smiřuji se s tím, že se z Preikestolenu budu muset vrátit zpět do Stavangeru a tam nějak překlepat víkend až do odletu letadla.

Jezero Revsvatnet

Stolec na disc golf

Chata Preikestolhytta u jezera Revsvatnet

Mapka oblasti Preikestolen

Jezero Revsvatnet

Turistická výbava na Preikestolen

Vyrážím tedy od chaty vzhůru. Prodavač z obchodu ještě za mnou běží, protože mám plnou polní, takže si myslí, že chci nahoře nocovat, a upozorňuje mě, že okolo šesté hodiny večer hrozí bouřka s blesky. Děkuji mu a pokračuji. Teď už nejsem na trase sám, parkoviště je plné aut a připadám si jak na Václaváku. Turisti chodí v hojném počtu oběma směry. Podrážky mám odlepené do poloviny chodidla, při chůzi pleskají o zem a do bot se mi dostávají kamínky. Docela sranda. Po chvíli se odlepují ještě víc a vypadá to na konečnou. Vyřešil jsem to tak, že jsem si platformy přivázal tkaničkami a začal jsem se modlit, aby se tkaničky při chůzi neprodřely. Kupodivu nějakým zázrakem vydržely celou cestu nahoru i zpět.

Cesta na Preikestolen

Výhled na Preikestolhytta

Samotná cesta na Preikestolen od Preikestolhytta je malebná. Nejprve nabízí výhledy na jezero Revsvatnet, pak stoupá výš a výš do skal, překonává umělou lávkou rozsáhlou mokřinu ne nepodobnou šumavským slatím. Moc hezký úsek vede okolo jezer Tjodnane. Těsně před cílem nás zastihla prudká přeháňka, ale pak už se objevily hrany skal bez jakéhokoliv zábradlí nad pětisetmetrovou propastí Lysefjordu. A závěrečná odměna, kterou skýtal pohled na skalní ostroh Preikestolen, rozhodně stála za vynaloženou námahu a trochu nepohodlí.

Jezero Revsvatnet

Stezka přes mokřady na Preikestolen

Dlážděná stezka na Preikestolen

Stezka je místy docela strmá

Stezka na Preikestolen

Rozcestník na Bratteli

Na Kazatelně jsem se zdržel asi půl hodiny, kdy jsem pozoroval, jak se kdo fotí blíže či dále od okraje. Počasí bohužel nebylo ideální, takže žádné panoramatické vyhlídky na fjord se nekonaly. Dokonce znovu přišla silná přeháňka a pak zase vysvitlo slunce. Prostě Norsko. Ještě jsem vyšplhal na skálu nad plošinou, abych pořídil snímky shora, a pak už jsem se vydal na cestu dolů. Cestou jsem se rozhodl, že dojdu na parkoviště a poprosím někoho o odvoz do města nebo aspoň někam k autobusu, protože boty se mohly úplně rozpadnout opravdu každou vteřinou.

Preikestolen - pohledy dolů, vlevo je náhodně zachycená norská rodina, která mě pak svezla zpět do Stavangeru

Pohled na Lysefjord

Tak se dělá selfie na Preikestolenu

Preikestolen

Srdečné pozdravy z Preikestolenu

Preikestolen nad fjordem Lysefjord

Dopadlo to dobře, první oslovený se omluvil, že jsou plní, ale slyšela nás paní, která sama od sebe mi nabídla, že mě svezou do centra Stavangeru, jsou tři a mají jedno místo volné. A tak se i stalo. Cestou jsme nad Stavangerem pozorovali těžká, olověná mračna, a než jsme dojeli, spustil se liják. Jakmile jsem pak vystoupil z auta a ušel 50 m, tkanička se přetrhla a bylo definitivně po botách. Jako by to bylo vypočítáno. Hned jsem si zamluvil na 2 noci hostel St. Svithun asi 2 km od centra, obul nazouváky a vyrazil bydlet. A tím vlastně moje turistika v Norsku pro tentokrát skončila.

Den 3 a 4 – sobota a neděle

Další 2 dny jsem trávil víceméně na hostelu, který můžu jedině pochválit. Luxusní jednolůžkový pokoj za 1500 Kč/noc, snídani za 120 NOK jsem si tentokrát nepřikoupil, jelikož jsem měl ještě zásoby z domu. Na norské poměry to bylo vlastně zadarmo - když jsem se zamyslel, tak jsem zjistil, že vlastně bydlím za cenu pěti malých piv na noc… ale moc mě toto vědomí nenadchlo.

Mimochodem, pivo a alkohol vůbec… Když jsem se v pátek ubytoval, řekl jsem si, že si půjdu do obchodu nakoupit nějaké zásoby pití, abych ty 2 dny nějak přežil. Jenže jsem udělal zásadní chybu, že jsem si napřed dal sprchu a do obchodu dorazil asi ve 20:30. A tam jsem k mé nevelké radosti zjistil, že alkohol se v Norsku prodává pouze do 20:00! Chybu jsem tedy napravil až druhý den, kdy jsem si pro jistotu už okolo poledne koupil kartón nejlevnějšího poživatelného piva v ceně asi 23 NOK/ks a k tomu láhev nejlevnějšího šampusu za 100 NOK a zamáčkl slzu při vzpomínce na španělskou cavu za 1,90 eur. Další norská past na alkoholiky je ta, že v normálních obchodech (supermarketech) koupíte z alkoholických nápojů pouze pivo. Kdo chce víno, šampaňské nebo dokonce tvrdý alkohol, musí do specializovaného obchodu, který byl v mém případě naštěstí hned vedle.

Celý víkend v podstatě propršel, takže mě nakonec ani nějak zvlášť nemrzelo, že jsem musel zůstat na hostelu. Jen jsem se strašně nudil, byl to prostě promrhaný čas. V sobotu odpoledne se na chvíli obloha protrhla, tak to jsem si udělal procházku do centra. V neděli jsem musel před polednem opustit hostel, takže jsem vyrazil k nedalekému jezeru Mosvatnet, odkud mi jel autobus na letiště. U jezera je i kemp a veřejné koupaliště s bazénem a je to oblíbené rekreační místo místních. Okolo jezera je vybudována stezka pro pěší i pro kola a spousta lidí tu běhá za každého počasí, jezdí tu maminky s kočárky a tak. Jezero jsem stihl v pomalém tempu obejít jeden a půl krát, přitom jsem zase pěkně promokl, a ve 4 odpoledne mi přijel v dostatečném předstihu autobus na letiště. Dál už probíhalo všechno bez problémů. Před půlnocí jsme přistáli v Krakově, vyzvedl jsem auto a v půl třetí ráno jsem byl doma v Brně.

Socha v jezírku u nádraží

Kostra velryby u muzea

Moře u Stavangeru

Přístav v zátoce Hillevågsvannet

Krajina u Stavangeru

Přístav v zátoce Hillevågsvannet

Kolik celá ta sranda stála?

Letenka Krakow-Stavanger 1000 Kč, doplatek za nadrozměr 850 Kč
Benzín Brno – Krakov 1250 Kč
Dálniční poplatky Polsko 280 Kč
Parkovné Krakov 420 Kč
MHD Stavanger z/na letiště a k Preikestolenu 700 Kč
Ubytování – 1 noc se snídaní Stavanger B&B Hostel 2000 Kč, 2 noci bez snídaně St. Svithun hostel 3000 Kč
Nákupy ve Stavangeru (jídlo, pití) 1200 Kč

Celkem 10 700 Kč. Docela dost za jeden výšlap. Ale co, příště bude líp!

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal mirjur

Cestopis byl naposledy aktualizován 28. 8. 2021

mirjur procestoval 51 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

10 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Matěj

před rokem

Ahoj, plánuju podobný výlet, akorát ze severu Švédska bych vyrážel. Bylo by možné, se s tebou nějak spojit, měl bych ještě pár otázek. Díky

mirjur

před rokem

Ahoj, klidně napiš SZ nebo i tady. Když budu vědět, poradím. Nebo tady někdo jiný.

CESTUJI za KAČKU

před 4 lety

Hele ty, zase něco, co kdekdo nezažil! 😉😁 Ty boty masakr, ale znám to. Naštěstí jen se žabkama za 39 Kč, které se dají nahradit chůzí bosky🙈😁

Tvůj popis "norská past na alkoholiky" mě ujistul, že zůstanu u Jižních ALKO destinací bez prohibice s cenou sedmičky Cavy za 2€ 🥂✌

Jinak super popis. Konečně někdo, kdo umí popsat i trip, který se zrovna nepovede 🙏 Ostatně každej takovej v playlistu máme ✌😁

mikir

před 4 lety

Hezke povidani ,jen trosku nechapu pri te silene investici za 3 dny, proc jsi v sobotu nekoupil nejake boty a jeste nejak lepe ten cas nevyuzil Jinak jasne v Norsku jsem byl 6x vim, ze cenove prizniva zeme to proste neni i kdyz treba Island je na tom asi jeste hur ,ale parada to tam je S pocasim proste smula , jen takova perlicka v Bergenu jsem byl 3x a neprselo mi tam ani jednou i kdyz se traduje ,ze tam prsi 300 dnu v roce Stavanger neznam

mirjur

před 4 lety

Protože 1) cena - plátěné tenisky za cca 2000 Kč, 2) stále pršelo, 3) o víkendu žádná veřejná doprava, jen nejbližší okolí, takže vcelku nebylo kam. Jo, mohl jsem si koupit nějaký jednodenní výlet pro turisty, ale v tom počasí a za ty prachy...

V Bergenu mi právě taky vůbec nepršelo. Je to o štěstí.

Martin Vícha

před 4 lety

Tak to byl teda celkem smolný výlet, ale pořád lepší, než sedět doma. A na základě tohoto cestopisu, se stříbrná lepící páska přestěhuje z kufru auta, do batohu. Příště přeju víc štěstí 😁👍

mirjur

před 4 lety

Díky! :-)

Libor_S

před 4 lety

Pekne sepsane, ale absolvovat bych to takto nechtel. Holt docela smula, i kdyz nakonec i nejake stesti. Ac jsem pritelem verejne dopravy, v Norsku preferuju auto nebo posledne na severu i autostop. Proc sis ho nepujcil? V Brazilii, kde bych si ja asi auto pujcovat nechtel ani ve vice lidech, si ho pujcit chces.

@ Reni85: My nahore spali v cervnu 2016 a meli jsme to i s vychodem slunce. Ja bych ty penize litoval, kdyz me tyden autem v peti lidech stal asi polovinu.

mirjur

před 4 lety

Auto jsem si nepůjčil ze dvou důvodů: 1) moc drahé pro 1 osobu, 2) stejně bych s ním nemohl absolvovat to, co jsem chtěl, znamenalo by to nutnost se k němu vracet.

Reni85

před 4 lety

Na Preikestolene som bola v auguste 2013. Vdaka vyslapu v skorych rannych hodinach sme boli hore cca.hodinu asi len piati.

Norsko je krasna krajina, netreba lutovat ani korunu 😊