Vlakem napříč Egyptem

Před pár dny jsem se podíval na svoje starší cestopisy a málem jsem spadl ze židle, když jsem zjistil, že jsem nenapsal cestopis z Egypta! Vracím se vzpomínkami o 7 měsíců zpět a snažím se vybavit všechno zajímavé, co jsme na své desetidenní cestě Egyptem viděli a zažili. Doufám tedy, že se mi podaří oživit vzpomínky a na nic důležitého nezapomenu.

Naši návštěvu Egypta jsem plánoval někdy od listopadu 2021, v té době jsem měl prostě chuť zase na nějakou tu muslimskou zemi, Egypt sváděl bitvu s Jordánskem. Nakonec se dostalo na obě tyto země, ale tento výlet do Egypta řadím k těm nejzajímavějším, které jsem za život podniknul. Nabízela se možnost si půjčit auto, cenově to nevycházelo zas tak špatně (nejlevněji na letišti v Hurghadě). Ještě před nákupem letenek jsem se poptal na facebookové skupině, jak to je v Egyptě s bezpečností. Přecejen jsou okolo tohoto tématu jisté nejasnosti. Odpovědi na můj dotaz byly jednoznačné, bezpečnosti se dle diskutujících nebylo třeba obávat. Navíc mi taky mnozí v komentářích radili, že je škoda si v Egyptě půjčovat auto, a že to bude mnohem zajímavější s pomocí hromadné dopravy, tedy vlaků a autobusů. Přestože doma okolo toho panovaly jisté obavy, nakonec jsme se opravdu tímto směrem vydali a rozhodli se to naplánovat bez auta. Letenky jsem nakombinoval tak, jak to mám rád. Z Prahy přes Řím do Alexandrie. Asi za 800 Kč tento směr na osobu. Aby to bylo pořádně kořeněné, v Římě jsme měli celý den na přesun z letiště Fiumicino na letiště Ciampino. Pojali jsme to lowcostově a "přestopovali" to. Asi bych to moc neradil, za prvé je prý stopování v Itálii nějak omezené či zakázané, za druhé se nikomu moc zastavovat nechtělo, ale vzhledem k dlouhému času se nám to nakonec bez větších problémů povedlo. Cesta tam byla kombinace Ryanairu z Prahy do Říma a Wizzairu v té druhé části. Zpět jsme letěli s easyJetem z Hurghady do Berlína, odkud jsme se opět poměrně dobrodružným způsobem dostali spolujízdou (blablacar) do Prahy v pozdních nočních hodinách.

Alexandrie

Po nočním příletu do Alexandrie, na letiště, které je od města vzdáleno asi hodinu jízdy autem, jsme si koupili SIM kartu na letišti. Běžně si ji kupujeme až někde ve městě, ale potřebovali jsme si v klidu objednat Uber a pak ještě komunikovat s ubytováním, takže jsme udělali výjimku. I přesto, že jsme kupovali na letišti, byla cena dobrá. Uber přijel poměrně rychle a bez problémů s průměrným autem. Zástup místních taxikářů mu ale nic nenechal zadarmo a taxikář se s nimi dostal do poměrně vyhroceného sporu, naštěstí nepadaly žádné pěsti, ale pár ran do auta, řvaní a přetahování trvalo poměrně dlouho. Dokázal bych si představit příjemnější uvítání do Egypta, byli jsme z toho docela vyděšení. Nevěděli jsme v tu chvíli, o co jde, ale pak nám bylo vysvětleno, že se jedná o běžné pošťuchování mezi Uber řidiči a ostatními taxikáři. Cesta do centra mohla naštěstí zdárně pokračovat a po hodině jsme dojeli do uličky poblíž pobřeží. Vysoké, patnáctipatrové domy nalepené na sobě o sobě nechtěly prozradit, jaké mají číslo popisné. S majitelem jsme se po WhatsAppu moc nedorozuměli, takže musel přijet a ukázat nám vchod, do kterého máme jít. Dům s recepcí, zaplatili jsme a byt v předposledním patře byl celý náš. Trochu zima, byl leden, topení v Egyptě v bytech moc nebývá, řeší se to teplými dekami. I v dalších ubytováních většinou žádné topení nebylo, a tak jsme v Egyptě v noci občas klepali kosu. Klimatizace bohužel obvykle neměly funkci topení. Po pravdě jsem si do té doby myslel, že každá klimatizace topit umí, ale ty egyptské teda fakt ne.

Po řádném odpočinku jsme druhý den dopoledne vyrazili prozkoumat centrum Alexandrie. S odstupem času musím říct, že z pohledu městské atmosféry pro mě Alexandrie byla z celého Egypta určitě nejzajímavější. Je poměrně vyspělá, ne však plná turistických atrakcí a hotelů, ale zároveň velmi pestrá. Na Egypt má velký poměr křesťanů, má vyspělou hromadnou dopravu a rozlehlé centrum. Do centra jsme zvolili dopravu tramvají. Už si nepamatuju detaily, ale v Alexandrii jsou dva druhy tramvají, v mapě vyznačeny různými barvami. Jedno jsou spíš taková povrchová metra (modrá), a druhé jsou malé tramvaje, jako je známe z ČR (červená). My jsme nejprve jeli tramvají "metro" typu. Skládá se ze tří vozů, kdy obvykle jeden je jen pro ženy, jeden je horší třída a jeden je lepší třída. Třídy se od sebe liší sedačkami a počtem lidí, kteří se v dané třídě přepravují (levnější = plnější). Ceny lístků (kamkoliv) jsou 2 EGP nebo 1 EGP (dle třídy). Jedná se tak o nejlevnější možnost přepravy po městě, stejně tak nejpomalejší a zároveň dostatečně autentickou. To, že je cesta pomalá, jsme uvítali, protože je to taková vyhlídková cesta.

Nepamatuji si už detaily, co všechno jsme v Alexandrii navštívili za památky, a určitě si každý najde to svoje. Pro každé egyptské město platí, že nejlevnější dopravou jsou místní minibusy, kde byste neměli za cestu zaplatit více než 5 EGP na osobu. V některých lokalitách, kde nejezdí minibusy, jsou k dispozici pouze tuktuky, ty jsou vždycky dražší. U nich dost záleží na vaší schopnosti vyjednávat o ceně. Můžete jet za 10, ale i za 100 EGP, a několikrát jsem se musel s tuktukářem dostat to ostřejšího rozhovoru, abych dostal původně domluvenou cenu. Pokud se na ceně nedomluvíte předem, je mnohem těžší potom smlouvat, a i když si jí předem domluvíte, často se nám stávalo, že i tak chtěl řidič nakonec víc. Tuktuk jezdí skoro všude a je to vhodný způsob dopravy pro začátečníky nebo pro lidi, kteří se nechtějí stresovat s "řešením" jízdy minibusy. Zorientovat se v linkách minibusů je téměř nemožné a skoro vždy je potřeba se: a) zeptat místních, nebo b) domluvit se s řidičem minibusu, zda jede tam, kam potřebujete. Většinou jsem se snažil domlouvat přímo s řidičem minibusu, ale musíte být připraveni, že ta domluva je obvykle velmi složitá. Na angličtinu zapomeňte. Mně se nejvíce osvědčil způsob si na googlu najít fotku nějakého zajímavého bodu (např. známá mešita, most, náměstí), kam chci jet, a tu fotku řidičovi ukazovat. Podle toho jsme se většinou domluvili a většinou jsme dojeli tam, kam jsme potřebovali. Výhoda je, že v minibusu většinou zaplatíte stejnou cenu, jako platí místní, a nebude se vás snažit řidič natáhnout. Samozřejmostí je, že po celou dobu jízdy sledujete trasu na mobilu a v případě, že zjistíte, že minibus jede jinam, než jste očekávali, požádáte o zastavení. Za jízdu se vždy platí během jízdy nebo před vystoupením. Pokud budete požádáni o platbu předem, pravděpodobně budete požádáni o vyšší cenu, než by platili místní. To se nám v Egyptě však nestalo. V Keni a Tanzánii tomu říkají Mzungu price. Jízdné se v minibusech platí přímo řidičovi a to tak, že po pasažérech před vámi pošlete peníze. Řidič pak peníze na vrácení pošle zpět stejným způsobem. Pokud tedy nebudete sedět úplně vzadu, pravděpodobně se do role "posílače peněz" taky dostane. Ale nebojte, pro místí to bude úplně stejně stresující, jako pro vás. My jsme si na to docela rychle zvykli a nakonec je to poměrně zajímavý kontakt s místními.

Klasický obchůdek

Trhy nalepené na tramvajové trati. Tramvaj musela čekat, než se trhovci uskromnili s místem

Menší tramvaj

Do Káhiry

Poté, co jsme si asi na dva dny užili Alexandrii, bylo na čase se vydat vlakem do Káhiry. Cestování vlakem byl náš hlavní způsob dopravy po celou dobu pobytu. Cesta do Káhiry byla jen malá ochutnávka a taková cvičná jízda. V Egyptě existuje několik druhů vlaků a cestování je určitě složitější a méně přehledné, než jsme zvyklí z ČR, ale u nás vždycky nakonec všechno dobře dopadlo, až na jednu situaci. To jsme totiž jednou na nádraží přišli asi o 5 minut později, než měl vlak jet, a to byla ta jediná situace, kdy vlak v Egyptě odjížděl na minutu přesně. Jinak je běžné 15-120 minutové zpoždění, většinou v závislosti na délce trasy. Čím delší trasu vlak musel urazit, aby k vám dojel, tím větší zpoždění bude mít. Existují dvě aplikace, které se hodí si stáhnout do mobilu, fungují offline a obsahují téměř přesný jízdní řád všech egyptských vlaků, někdy je dobré používat obě dvě (pro kontrolu). Pamatuju si název té jedné, to bylo Egypt Trains. Typy vlaků bych rozdělil na nějaké tři a jednu skupinu. Samostatná kapitola jsou noční vlaky mezi Alexandrií (v sezóně dokonce Marsa Matruh) a Asuánem (přes Káhiru a Luxor), na ně se bez problému kupuje lístek online, jsou provozované soukromou společností, a my jsme ho později využili pro cestu z Káhiry do Asuánu. Další kapitolou jsou takzvané A/C vlaky (klimatizované), na které jde koupit lístek online na stránkách egyptských železnic, ale jsou tam poměrně hloupé podmínky (myslím, že se musí koupit nejpozději 24 hodin před odjezdem) a z toho důvodu jsme si většinou kupovali lístky až na nádraží. Buďto v automatu, to je nejlepší varianta, pokud funguje. Další možností je koupit u přepážky, ale vždy je přepážek více a ne vždy jsou označeny, takže si vás místní prodavači přehazují jako horký brambor, než se vám podaří dojít ke správné přepážce. Další skupinou jsou vlaky, které bývají označovány jako Spanish nebo Russian, na ně to jde koupit už jen v automatech a u okýnek. Poslední skupinou jsou takzvané Ordinary vlaky, na které nejde koupit lístek nikde, prodávají se až "na palubě", většinou zastavují v každé zastávce a kvalitou jsou na samotném dně, ale jsou opravdu levné. Ty ostatní zmíněné (Russian, Spanish, A/C) mě překvapily, že nejsou zas tak levné, jak bych očekával, řekl bych, že jsou za třetinovou až poloviční cenu, než by stála stejná vzdálenost v ČR.

Měl jsem tendenci si pro lístky na vlak chodit na nádraží třeba den předem a mnohokrát se to povedlo, a díky tomu jsme pak mohli přijít skoro na poslední chvíli před odjezem, ale v některých situacích (například v Luxoru) mi den předem lístek prodat nechtěli, a tak jsme museli přijít třeba hodinu před odjezdem. Pokud přijdete později než hodinu před odjezdem, může se stát (nám se stalo jednou), že vlak je vyprodaný, takže stejně musíte čekat na další.

Ve vlaku jsme jezdili vždy tou nejhorší třídou, kterou to šlo, jen tak ze srandy, abychom ušetřili a byli místním co nejblíže. Nikdy to nebyl žádný problém, všichni byli ochotní a byli jsme pro ně spíš atrakcí. Vlaky bývají vyprodané a občas se stalo, že nám neprodali sedačky přímo vedle sebe, ale místní nás pak často pustili, případně průvodčí to pro nás zařídil, pokud to místní nenabídli sami. Ve vlacích je dost špína a všude se kouří, na WC voda obvykle neteče.

To jsem se ale s kecama o vlacích utrhl trochu ze řetězu a měl bych se vrátit k tématu, a to je cesta do Káhiry. Po plánované dvouhodinové cestě, která se protáhla na tříhodinovou, dorážíme do Káhiry na nádraží Ramses a pokračujeme jednu stanici metrem, abychom se přiblížili našemu ubytku. Hostel, jeden z mnoha v jednom činžovním domě, kvalita nic moc, komárů dostatek. Často by se nám v Egyptě hodil sprej, který nám v tomto jediném ubytování poskytli, který se o komáry v místnosti rychle postaral. Kvalita ubytování v Egyptě je tristní, hůř bylo snad jen už v Jordánsku, ale to jen o chlup. Ubytování je často dost špinavé, špatně vybavené a nekomfortní, a často to nejde vyřešit ani tím, že si připlatíte za dražší. Jsou situace, kdy jste rádi, že vůbec nějaké ubytování najdete.

Druhý den následuje centrum se všemi jeho turistickými zajímavostmi, ale oběd byl skromný v nějakém náhodném stánku, kde jsme si nemohli dopřát nic jiného, než klasický falafel v pečivu, dostatek zeleniny a omáček. Tady nám to opravdu chutnalo. Ženě nebylo nejlépe, vypadalo to na nějakou virózu, a tak jsme se pokusili o nákup nějakého zmírňovacího prostředku v místní lékárně, na niž nebyl problém narazit. Zarazilo mě, že nám byla nabídnuta antibiotika bez jakéhokoliv receptu či vyšetření. Pak se nemůžeme divit, že se možná blíží doba, kdy si bakterie na antibiotika zvyknou a ty se pak stanou neúčinnými. Jeden z dalších dní jsme se večer chystali na noční lůžkový vlak (výše jsem již zmiňoval) do Asuánu a ještě jsme se šli podívat po Káhiře. Navštívili jsme Mosque-Madrasa of Sultan Hassan, která mě zklamala tím, jak špatně byla udržovaná na to, o jak důležitou památku se jednalo. Potom jsem si odskočil dobít kredit do místní pobočky operátora, která byla poblíž, protože data utíkala rychleji, než jsem čekal, osvěžili jsme se pomerančovým džusem a čekala nás blízká Mešita Muhammada Alího. Než jsme se zorientovali, z jakého směru se k ní vydáme, už se nás ujal místní "učitel". Učitel ale obvykle bývá jen zástěrka, díky které se snaží místní získat větší důvěru. Říkal nám, že mešita vlastně za nic nestojí, že nás vezme na mnohem hezčí místo s mnohem lepším výhledem. To byl blízký kopeček, na kterém bylo pár zbytků nějaké zříceniny, bordel a prach. Výhled byl zajímavý, ale návštěva mešity by byla určitě lepší. Samozřejmě pak chtěl nějaký bakšiš, byl opravdu hodně neodbytný. My jsme už od začátku moc dobře věděli, že to nedělá pro naše dobro, ale bude chtít nějaké peníze, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o začátek našeho pobytu v Egyptě, nebyli jsme ještě tak důrazní v odmítání, a navíc on byl opravdu neodbytný. Používal plno různých klasických triků, jak dosáhnout svého. Dostal pak teda cca 100 EGP, a pak chtěl ještě víc. S tímhle je tedy opravdu potřeba počítat a buďto se obrnit opravdu silnou asertivitou a schopností odmítat, nebo počítat s tím, že občas budete platit za něco, co jste vůbec nechtěli koupit či dělat.

Ještě jsem zapomněl na pyramidy v Gíze, které jsme podnikli předchozí den. Není potřeba toho o nich moc psát, za nás stačilo se v areálu pohybovat tak 3 hodinky, ale určitě to tam může být i na mnohem déle. Z centra Káhiry bez problému metrem do stanice Gíza a potom téměř libovolným minibusem k pyramidám, doprava tedy poměrně jednoduchá. V blízkém okolí pyramid je jinak Káhira nudná, bez života.

Cesta do Asuánu lůžkovým vlakem se komfortem skoro přibližovala tomu, co si pamatuji z cesty na Slovensko před cca 20 lety, takže žádná velká tragédie. Dokonce jsme se i trochu vyspali, i přestože náš vůz pravděpodobně neměl vyvážená kola, takže při vyšší rychlosti jsme měli v ceně lístku i vibrační masáž. S cca dvouhodinovým zpožděním ráno dorážíme do Asuánu a jedeme se ubytovat.

Následujících cca 3-5 dní bylo ve znamení postupného přesouvání se z našeho nejjižnějšího bodu, Asuánu, přes Luxor do Keny. Toto přesouvání probíhalo postupně, vždy vlakem, a postupně jsme bydleli v různých menších či větších městech (Asuán, Luxor, Idfu,...). Čas jsme trávili především návštěvami nespočtu chrámů, které se v této oblasti vyskytují, a navíc v Luxoru je těch zajímavostí více. Přestože je každý chrám něčím výjimečný, pro mě to ke konci už všechno začínalo být stále to samé, a příště bych jich nakonec tolik vidět nemusel. Vstupné bývá obvykle mezi 60 EGP a 100 EGP na osobu a samozřejmostí je nižší cena pro egypťany, potom nějaká střední pro araby/muslimy, a poté až ta nejvyšší, mnou zmiňovaná, pro ostatní turisty. Pro milovníky staroegyptské kultury však musí být tyto chrámy nezapomenutelným zážitkem. Určitě je třeba vypíchnout Údolí Králů v Luxoru, které je opravdu působivé. To je taky jedno z mála míst, kde si můžete v okolí půjčit kolo či motorku a údolí si tak poměrně svobodně projet. Přestože na motorku nemám řidičák, tak by mi ji tam bez problému půjčili za cenu asi 600 Kč na den, ale nakonec jsme do toho nešli.

Ještě tak přemýšlím, jestli to tady v tom cestopisu nelíčím příliš pohodově a klidně. Je nutné zdůraznit, že kdo nemá zkušenosti s destinacemi takového typu, jako je Egypt, bude určitě hodně překvapen. Pravidla tu moc neexistují, ve frontě vás budou přebíhat, mentalita je prostě na první pohled opravdu odlišná. Cestování hromadnou dopravou vyžaduje opravdu pevné nervy a alespoň základní zkušenosti a schopnost se nějakým způsobem dostat k informacím, které potřebujete, i za cenu toho, že s místními společnou řeč moc nenajdete. Nápisy nejsou vždy v angličtině, dokonce ani číslice nejsou klasické naše (arabské), ale tzv. východoarabské. Všudypřítomný bordel, chaos, špína prostě není pro každého. Nás to ale baví.

Bezpečnost

Na chvíli odbočím k bezpečnostní situaci v Egyptě. Začnu tím jediným, co nepříjemného jsme částečně v Egyptě pocítili, a to je vztah místních mužů k ženám. Je znát, že ženy opravdu nejsou brány jako plnohodnotní členi společnosti a během jakýchkoliv kontaktů, které jsme na naší cestě s místními navázali, místní muži obvykle mojí ženu naprosto ignorovali a přehlíželi, jako by neexistovala. Nebylo to však nic přehnaného a vyloženě nepříjemného, ale určitě se může stát, že se ženy v jistých situacích nemusí mezi místními cítit komfortně. Zároveň bych nedoporučil cestování ženám bez mužského doprovodu. Nemyslím si, že by hrozilo výrazné nebezpečí, spíše jen více nekomfortních situací. Muž musí svou ženu chránit a mít jí po celou dobu pod kontrolou, nezřídka se stává, že dostává muž nabídky na "odkoupení" jeho ženy za nějakou protislužbu/zboží. Nám se to naštěstí nestalo. V případě, že si muž svoji ženu nehlídá, může dojít k nepříjemným situacím. Nic konkrétního horšího, než zde popisuji, se nám nestalo, ale po přečtení různých zdrojů jsem takto navnímal celý obraz egyptské situace. Co se týče kriminality bych to řekl asi následovně: Po ulici jsem chodil s mobilem v ruce, fotil jsem, jak na odlehlých tak naopak na velmi rušných a chaotických místech, a nikdy jsem neměl pocit, že bych se toho měl obávat.

Sice to možná zní trochu jako kdyby muži měli se svými ženami zacházet jako s majetkem nebo nějakou věcí, ale muslimská kultura taková prostě je, a přestože pro nás je to nepředstavitelné a urážející, nezbývá nic jiného, než se tomu v jistých situacích přizpůsobit.

Při jedné příležitosti jsme měli chvíli společnou cestu s místním křesťanem, který za nás shodou okolností zaplatil cestu minibusem, což bylo v záplavě pokusů o dostání peněz z nás, příjemnou změnou. Když jsem se ho ptal na bezpečností situaci v Egyptě, říkal, že od lidí se nebezpečí bát nemusíme, ale že nebezpečí můžou představovat různá divoká zvířata mimo město. Konkrétnější nebyl. Samotného by mě zajímalo, s jakými nebezpečnými zvířaty bychom se v Egyptě mohli setkat?

Směr Hurghada a domů

Z Qeny, kam jsme se za poslední dny pomalu ale jistě podél Nilu přesouvali, jsme se do Hurghady potřebovali dostat nějakým autobusem, protože železnice tam nevede. Qena je střední, spíše menší, nezajímavé město. Nebylo jednoduché se dopátrat k informaci, jak se z nádraží dostat na místo, odkud můžeme vyrazit minibusem do Hurghady. Nakonec, po poměrně dlouhém shánění rady, nás někdo posadil do taxiku, který nás za 20 EGP odvezl na nějaké autobusové nádraží. Tam jsem se místního vrátného zeptal, odkud jezdí minibus do Hurghady, a ten mi ukázal, že je to asi 5 minut pěšky. Byl jsem z těch všech bakšišů už tak zblblý, že jsem mu chtěl za dobrou radu dát 10 EGP, a on odmítnul. To byla jedna z asi jen dvou situací, kdy pro nás někdo něco udělal zdarma. Poté, co jsme dorazili na správné autobusové nádraží, jsme poměrně rychle našli minibus, který mířil do Hurghady. Po jeho zaplnění, ke kterému došlo asi během 15 minut, jsme vyrazili. Po cca 3 hodinách jízdy, s jednou kratší pauzou, jsme dorazili do Hurghady. Hledání toho správného autobusového nádraží v Qeně nebylo úplně jednoduché, ale vtipné bylo, že jakmile jsme na tom nádraží byli a podívali jsme se na české mapy.cz, bylo tam to autobusové nádraží označené jako "long distance microbus station". No ale koho by napadlo to takhle hledat? Na google maps nic.

Hurghada byla už jen na jednu noc, už jsme tam toho moc ani nedělali. Do centra jsme se podívat jeli, ale to nás tedy opravdu vůbec nezaujalo. Ze všech měst, které jsme v Egyptě viděli, byla Hurghada nejošklivější, nejnudnější a nejméně autentická. Věřím, že pro toho, kdo tam pojede do all inclusive hotelu, je to naprosto v pohodě, určitě jsou tam i fajn pláže, ale na jakoukoliv jinou turistiku opravdu o ničem.

Druhý den odlet zpět do civilizace, za poslední EGP na účtě nás vzal Uber na letiště a s Egyptem jsme se takhle nehezky z Hurghady mohli pomalu loučit.

Závěrem

Jednalo se o velice zajímavou dovolenou, která byla pouze poznávací a taky dostatečně dobrodružná, a to díky dostatku zajímavých měst, chrámů, našemu způsobu dopravy a lehkým batohům na zádech. Mě samotného zabaví i prosté potulování se po různých městech, procházení místními špinavými ulicemi, ochutnávání místních falafelů (které vám nandá špinavej chlápek rukama, kterejma od vás bral peníze a před chvílí se hrabal ve špíně) a dalších street food dobrůtek, pití levného čerstvého pomerančového džusu, smlouvání o cenách, a podobně. Chrámy, mešity, a další turistické zajímavosti už jsou jen třešničkou na dortu. Zažívací problémy jsme za celou dobu neměli ani jednou. Ale většina je hlásí i při pobytu v all inclusive hotelích, takže pečlivě zvažte svoji kondici a případně svůj trávicí trakt připravte konzumací černého uhlí, probiotiky, a podobně.

Koho by však podobná vlaková dovolená lákala, má pravděpodobně posledních pár let, protože zanedlouho začne Egypt budovat nové vysokorychlostní tratě, takže brzy už o to pravé kouzlo přijdeme.

Odstavec o bezpečnosti, který jsem psal výše, berte prosím jen jako můj názor, který může být od reality poměrně daleko. Podobný typ výletu bych nedoporučoval úplným turistickým začátečníkům. Naše první srážka s africkým sólo cestováním se konala cca 4 roky zpátky v Ghaně a přestože to je ještě větší divočina, jsem rád, že jsem tohle mohl poznat v Ghaně a ne třeba v Egyptě. Je fajn si Afriku osahat v křesťanské zemi, jakou Ghana je, potom si někde naservírovat zemi muslimskou (ale umírněnější), jako například Maroko, a až poté bych volil Egypt, který je do jisté míry kombinací obou dvou zmíněných zemí.

Co se týče peněz, hotovost je potřeba, a rozhodně doporučuji si opatřit Egyptské libry, nikoliv dolary, jak byste se mohli dočíst jinde. Výběry z bakomatů jsou bez problémů a v kombinaci s použitím karty Revolut se tak nemusíte nějak extra trápit.

Na Egypt mám opravdu zajímavé vzpomínky, byla to opravdu dobrodružná dovolená, velké plus dávám tomu, že jsme odlétali odjinud, než kam jsme přilétali, a že jsme si nepůjčili auto, díky tomu to celé dostalo úplně jiný nádech. Nicméně tohle opravdu není pro každého. Rád komukoliv, kdo má nějaký dotaz, váhá, přemýšlí, odpovím na jeho dotazy, takže klidně pište do komentářů. Pokud jste po odpovědi lační a mně by se třeba nechtělo rychle reagovat tady, jsem k dispozici třeba taky i na Facebooku.

Díky za přečtení, budu rád za jakékoliv komentáře, jak kritické, tak pozitivní.

Nubian Village u Asuánu

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 12 x Velmi praktické!

📷 5 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 7 x To chci taky zažít!

❤️ 15 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Jan Pirič

Cestopis byl naposledy aktualizován 21. 11. 2023

Jan Pirič procestoval 35 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 8 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

9 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

voughne

před 3 lety

Dik za tvoje postrehy, chystame sa o 3 mesiace. Inac, foto 34, kde ten typek predava "cosi" ... udajne je to nejake (Jallab\Ghulu\الجلاب) cukroví z "cierneho medu" (vyrabany z cukrovej trstiny) https://www.youtube.com/watch?v=PgXDLMSy7Zc

mirjur

před 3 lety

Černý med z cukrové třtiny - to by mohla být i u nás známá, velmi zdravá melasa.

Jakub Langer

před 3 lety

Skvěle popsané putování Egyptem on the beaten track ...

Jak tak koukám, i město Alexandrie není k návštěvě tak špatné místo, jak se tu a tam doslýchám. Jinak toto objetí Egypta od delty Nilu až po Asuán různými vlaky je opravdu pozoruhodné. Také mám rád občas vyzkoušet různé vlakové třídy. V Egyptě jsme byli poprvé a naposled v roce 2003. Na noční jízdu jsme brali zřejmě lepší vlak, ovšem na krátkou trasu Edfu - Asuán tu nejnižší 3. třídu a byl to fakt zážitek skromnosti, omšelosti a ušmudlanosti, pravda za velmi nízkou cenu.

Další vzpomínkou je i nekonečné smlouvání, jež mám celkem rád kvůli výsledně výhodné koupi, proto je třeba vytrvat! Zatím se do Egypta znovu nechystám, neboť mi přišel počet těch hellomyfriendů poněkud vyšší než přátelštějších místních lidí. Koneckonců egyptské scams jsou již značně legendární.

Co se týče těch egyptských nebezpečných zvířat, napadá mě snad krokodýl nilský nebo žralok rudomořský. Možná i sem tam nějaký ten velbloud může být občas nevrlý ...

J0x

před 3 lety

Poprvé v Africe jsem byl právě v Egyptě a heloumajfrendi mi značně lezli na nervy. Maroko mi pak připadalo o dost pohodovější. Po první návštěvě Indie jsem ale pochopil, že egyptští heloumajfrendi jsou totální břídilové. 😂

Jakub Langer

před 3 lety

Tak každý má samozřejmě jiné zkušenosti a příhody. My byli poprvé v Africe právě v Maroku v roce 1998, pak v Egyptě v roce 2003 a v Indii vlastně nedávno v roce 2014. V Maroku byli místní vnucovači velmi otravní třeba v přístavu v Tangeru po připlutí trajektu ze španělského Algeciras. Nebo i v medině v Marrakéši a ve Fésu. V Egyptě hlavně na turistických místech. Arabští naháněči bývají fakt někdy otravní, neodbytní, šťouchající. Oproti nim Indové jsou snad zvědavější a klidnější a méně agresivní než ti arabští vykukové. 😉

J0x

před 3 lety

Otravnější určitě, ale Indové jsou zase výrazně prolhanější. 🙂

lukasm

před 3 lety

potvrzuji ten Egypt, nedávná zkušenost z Jordánska - Petra. Každých pár desítek metrů nějaký heloumajfrend. Chcete koně ? Ne. Chcete oslíka? Ne. Chcete velblouda? Ne. Chcete koupit věc XY? Ne. Chcete vyfotit? Ne. Chcete čaj ? Ne. Chcete kávu? Ne. Chcete k nejlepší vyhlídce? Ne. Chcete k ještě lepší vyhlídce ? Ne. To vám pak dokáže zkazit zážitek, za nedlouho zkusíme černé heloumajfrendy v jižní Africe, tak snad to nebude podobné.

MaraSourak

před 3 lety

v jižní Africe asi budou chtít rovnou peněženku :D

Jan Vidim

před 3 lety

Super! Dočetl jsem celé až do konce. My jeli o Vánocích skoro to stejné, akorát jsme letěli z Budapešti do Hurghady taky za nějaký drobný s Wizz. Byli jsme jen týden, takže Alexadrii a Asuan jsme nestihli. Hurghada super na potápění, takže dvě noci jsme tam byli, jinak pravda je to díra. Spali jsme za 10 usd na noc u asi nejmilejšího hostile vůbec. Vařili jsme spolu večeři, kouřili vodnici, dával nám tipy na to jak se vyhnout scamum atd. Dokonce nejakej jeho kámoš nám šel v Luxoru koupit jízdenky a nic za to nechtěl. (a ano vlak Luxor Káhira měl zpoždění asi 4 hodiny)

Jen teda moc nechápu, proč využívat ty minibusy po Káhiře za jiným účelem než zážitkem. Uber mi přišel tak levnej, že usetrených 30kc za půlhodinovou jízdu nemůže přece nikomu stát.

A že by byli všude hellomajfrendi co chtějí bakšiš vůbec říct nemůžu. Snad jen u Pyramid, kde mi borec ukázal, kde je kasa a kde vstup a pak chtěl prachy. Poslal jsem ho do prdele a to byl jediný případ, kdy jsem musel kohokoliv odmítat jinak, než že jsem mu třikrát řekl, že ne.