Z Mexico city do Cancúnu za 20 dní

O první časti naší cesty - cestě po Kolumbii - si můžete přečíst tady: https://www.cestujlevne.com/cest...-2022-2332

Mexico city

Také pro let do Mexica jsme se museli prokázat i letenkou ven ze země. Oproti tomu již není potřeba vyplňovat příletový formulář uváděný na stránkách mzv ani formulář, který zaslala letecká společnost. Přilétáme do Mexico city a všechno se nám zdá takové civilizovanější ve srovnání s Kolumbií. Cítíme se zde také bezpečněji - nebojíme se chodit venku pěšky ani večer. Užíváme si i dobré mexické jídlo, nejvíce tacos al pastor. Jen v Mexico city jsem snědl 8 ks téhle dobrůtky, podávané s ananasem, limetkami a množstvím pálivých omáček. Cena za kus bývá podle velikosti 10 - 25 MXN a pochutnat si na ní můžete jak v restauraci tak na ulici. Poprvé také ochutnáváme churro - dezert z odpalovaného těsta obžalovaný v cukru se skořicí. Naštěvujeme muzeum mexické malířky Fridy Kahlo. K pohybu po městě nám přijde vhod metro o 12 linkách, přičemž cena přestupní jízdenky je pouhých 5 MXN.

Tacos al pastor ze stánku naproti našemu apartmánu

Churro s čokoládou

Pyramidy v Teotihuacánu

Neztrácíme čas a hned další den po příjezdu vyrážíme na půldenní výlet do Teotihuacánu na pyramidy. Tyto archeologicke památky jsou zařazeny na seznam UNESCO. Z Mexico city sem jezdí zhruba každých 10 minut autobus a cesta trvá asi hodinu a půl. Autobus odjíždí z Terminal central del Norte, přepážka číslo 8, zpáteční jízdenka za 104 MXN.
Vstupné na pyramidy stoji 85 MXN na osobu. Nejvýznamnějšími pyramidami jsou zde Pirámide del Sol a Pirámide de la Luna. Od počátku pandemie není umožněno vstupovat přímo na tyto pyramidy - lze se jen pohybovat v jejich bezprostřední blízkosti. Zdá se to jako absurdní opatření vzhledem k počtu lidí, kteří se shlukují v okolí pyramid. Na druhou stranu je fajn vidět pyramidy bez davu lidí a za mě by to takto mohlo zůstat na vždy. Jako na většině turistických míst i zde se prodávají nejrůznější suvenýry. Bizarním kouskem je bezesporu jakási "píšťalka", která místo hvízdání vydává zvuk divoké šelmy. A tak nám chvilku trvá, než si zvykneme na místní atmosféru a než sebou přestaneme úlekem trhat při každém "hvízdnutí".

Puebla a Tlachihualtepetl

Město Puebla je od Mexico city vzdálené asi dvě hodiny jízdy autobusem. Asi 60 km na západ se nachází národní park se dvěmi sopkami - Iztaccíhuatl a Popocatépetl. Zjišťujeme, že dostat se sem po vlastní ose je nad naše síly, jelikož sem nejezdí žádný autobus, takže zbývá buď drahý taxik a nebo předražená tour s průvodcem. Vzdáváme to a místo toho absolvujeme půldenní výlet do vedlejší vesnice Cholula. Taky jste až do teď žili s přesvědčením, že největší pyramida světa se nachází v Gíze? No, tak prý ne. Největší pyramida na světě (co se objemu, nikoli výšky týče) stojí v této roztomilé vesničce na okraji Puebly. Nazývá se Tlachihualtepetl nebo také Gran Pirámide de Cholula. Pyramidu to však připomíná jen hodně vzdáleně. Ve skutečnosti to spíš vypadá jako zarostlý kopec, na jehož vrcholu se tyčí kostel.

Tlachihualtepetl - největší pyramid světa

Tlachihualtepetl - největší pyramida světa

Tlachihualtepetl z blízka

Kostel na vrcholu Tlachihualtepetlu

V Pueble stíháme ještě navštívit kostel Templo de Santo Domingo, ve kterém se nachází úchvatná zlacená kaple Capilla del Rosario, kterou můžete obdivovat zblízka po zaplacení 20 MXN. Ráno před odjezdem do dalšího města se vydáváme do knihovny Biblioteca Palafoxiana. Naše plány trochu komplikuje filmový štáb, který přímo v ulici, kde se knihovna nachází, natáčí nějakou reklamu. Nakonec je nám ale vstup během krátké pauzy umožněn a my se za 42 MXN můžeme kochat krásami knihovny.

Biblioteca Palafoxiana

Capilla del Rosario

Oaxaca a Hierve el Agua

Vzhledem k tomu, že náš itinerář v Mexiku je hodně napjatý a na město Oaxaca máme pouze jeden den, musíme volit mezi návštěvou pyramid nebo vodopádů. Pyramid uvidíme ještě dost, takže vyrážíme ke zkamenělým vodopádům Hierve el Agua. Z Oaxacy musíme nejdříve colectivem do vesničky Mitla za 20 MXN. Při hledání zastávky se nás ujímá policajt a dává nám tipy, co bychom měli vidět v Oaxace a okolí. Vydrží mu to až do příjezdu autobusu, který je navíc 20 minut zpožděný. Jasně, nic z toho během naší jednodenní návštěvy nemáme šanci stihnout navštívit, ale je opět vidět, že si tady turistů váží.

Do vesničky Mitla trvá cesta autobusem asi hodinu a půl. Poté musíme přestoupit na džíp, který nás odveze až k vodopádům. Auto odjíždí, až když se najde 12 pasažérů, cesta stojí 75 MXN na osobu a trvá zhruba hodinu. Po cestě musíme zaplatit ještě mýtné 15 MXN na osobu. Těsně před cílem platíme 50 MXN vstupné a jako bonus dostáváme dezinfekční sprchu přímo uvnitř jeepu se slovy: "zavřete oči". Posádka na kraji je celá mokrá, zatímco ti vzádu zůstávají netknutí. Smysl tohoto kroku nám uniká. Hierve el Agua jsou zkamenělé vodopády s několika bazénky, kde je možné se vykoupat. Skoro rok a půl byl tento přírodní úkaz pro veřejnost uzavřen, ale od října minulého roku je opět přístupný. Kupodivu tady při našem příjezdu není moc lidí, a tak se koupeme zcela sami. Poté děláme krátký okruh s výhledy na vodopády a následně zakončujeme opět koupačkou.

Zkamenělé vodopády Hierve el Agua

Parádní vyhlídka na zkamenělé vodopády

Ruiny v Palenque a Agua Azul

Z Oaxacy se vydáváme nočním busem směr Villahermosa, kde přestoupíme na bus do Palenque. Cesta trvá asi třináct hodin, zbyly na nás místa přesně vedle záchodu a dveře nedrží zavřené, takže usínáme za zvuku bouchání dveří v každé zatáčce a intenzivního odéru. Za 1138 MXN na osobu. Navíc je mezi námi dost nepraktická covidová bariéra. Po zkušenostech s kolumbijskými autobusy nedůvěřujeme včasnému příjezdu a tak raději nekupujeme dopředu lístky na navazující bus. K našemu překvapení přijíždíme do Villahermosa jen s půlhodinovým zpožděním. Bohužel v navazujícím autobuse do Palenque už nejsou místa a tak musíme čekat dvě hodiny na další. Cestou se ozvou dvě velké rány. Nevím co to bylo, ale ukazuje se, že to do boku autobusu udělalo dvě nezanedbatelné díry. Tak ještě že to netrefilo sklo o kousek výš. Po 17 hodinách jsme konečně v cílové destinaci.

Covidová ochrana v autobusech

Poškozený autobus

K naší radosti ještě ten den stíháme navštívit místní ruiny, které se nacházejí cca 4 km od města. Od autobusového terminálu jezdí colectivo až přímo ke vstupu do parku. Platíme zde dvojité vstupné 85 MXN a 97 MXN na osobu. Jedno je zřejmě za vstup do národního parku a druhé vstup na samotné ruiny.

Ruiny v Palenque

Druhý den vyrážíme na vodopády Agua Azul. Od autobusového nádraží v Palenque by mělo jet colectivo. Po půl hodině čekání sice jedno zastaví, ale je to jen shoda náhod a navíc je zde pouze jedno místo. Podle mapy v telefonu se tak přesouváme víc do centra, odkud by měly colectiva rovněž jezdit. Je neděle dopoledne a místní "nádraží" je poněkud přeplněné. Zjišťujeme, že colectiva do města Ocosingo, což je i náš směr, nemají daný jízdní řád (i když cedule na zdi tvrdí něco jiného). Máme si sednout na konec fronty a počkat, až něco přijede. Náhodou zde potkáváme jednoho Čecha, který s námi jel před půl rokem autobusem v Gruzii. Po zhruba hodině čekání se colectivo opravdu objeví a v tu chvíli nastává problém. V colectivu je pouze 17 míst a nám začíná být jasné, že se na nás nedostane řada. I přesto zkoušíme, zda nebudeme mít štěstí. Když colectivo odjíždí bez nás, otráveně se chceme zařadit na začátek fronty, jenže v tu chvíli se celá organizace fronty (která nám už od počátku přišla nelogická) rozpadla. Dochází k výměně názorů mezi organizátorem a několika pasažéry, kteří se do colectiva nevešli, i přesto, že byli v pořadí. Naštěstí asi za 10 min přijíždí další colectivo a my konečně po hodině a půl čekání vyrážíme na vodopády. Cesta trvá asi hodinu a půl za 50 MXN na osobu, kdy nás vysadí na křižovatce a odtud se musí dojet zbylé tři kilometry taxíkem, za 25 MXN na osobu. Opět se zde platí mýtné. Vstup na vodopády je 40 MXN na osobu.

Vodopády Agua Azul

Agua Azul je série několika vodopádů, které na některých místech vytvářejí přírodní bazénky. Barva vody se během roku proměňuje. Zatímco v období sucha je průzračně modrá, v období dešťů je spíše zakalená do hněda. Po krátké procházce podél vodopádů využíváme klidnější části bez turistů ke koupání. V průběhu cesty zjišťujeme, že místní využívají řeku k více účelům a to například mytí nádobí nebo praní. Stejný způsobem, jako jsme přijeli, se vracíme zpátky do města, kde večer na náměstí v rámci květné neděle probíhají oslavy.

Oslavy květné neděle v Palenque

5x tacos al pastor v Palenque

Campeche

Z Palenque se přesouváme do města Campeche, čímž otevíráme brány Yucatánu. Teploměry hlásí 35 stupňů a spolu s velkou vlhkostí je počasí hůř snesitelné. Jelikož do města přijíždíme v pondělí, je většina památek zavřená. Alespoň se procházíme městem a k večeru si vychutnáváme západ slunce na pobřeží. Během toho se mi omylem povedlo shodit si ze zídky několik metrů dolů do moře sluneční brýle. Naštěstí jsem si asi půl hodiny předtím všiml, že mají hodně naprasklou nožičku, takže mi jich ani nemuselo být líto. Nakonec se jdeme podívat na večerní show u slavných Puerta de Tierra. Představení vypráví historii města (samozřejmě ve španělštině) a pro nás je to aspoň šance projít se, i když jen malý kousek, po hradbách města. Campeche bylo totiž v minulosti díky své geografické poloze významným přístavem, a tak bylo také během 16. a 17. století často napadáno piráty. Proto došlo k výstavbě systému ochranných hradeb a obranných staveb.

Campeche

Západ slunce v Campeche

Večerní představení u Puerta de Tierra

Druhý den se vydáváme na pyramidy Edzná, které jsou vzdálené asi hodinu a půl jízdy od Campeche. Jezdí sem colectivo za 45 MXN na osobu. Pyramidy nejsou tolik rozsáhlé a zároveň méně turisticky navštěvované, takže si po příjezdu užíváme relativně komorní atmosféru. Při prozkoumávání pyramid občas narazíme na místní obyvatele - leguány. Vstupné na pyramidy stojí 85 MXN na osobu.

Pyramidy Edzná

Leguán

Mérida, Celestún, Uxmal

Toto město, přezdívané jako Ciudad Blanca je považováno ze jedno z nejbezpečnějších a nejlepších měst pro žití v Mexiku. Před návštěvou kostela v centru podstupujeme další nesmyslné opatření proti covidu. Pán u vstupu nám rozprašovačem stříká desinfekci na triko z několika málo centimetrů. Výsledkem je malý mokrý flek, který vypadá, jako by byl propocený. Středy našich triček byly právě desinfikovány.

Desinfekce aplikovaná přímo na triko

Z Méridy se vydáváme na celodenní výlet do Celestúnu na pozorování plameňáků. Zde je možné se na pozorování vydat na kajaku, na kánoi, na lodičce nebo prý i mototaxi. Nakonec neobjednáváme žádnou tour dopředu, ale vydáváme se do Celestúnu po vlastní ose. Chceme být na místě co nejdříve a tak vstáváme ve 4:50. Autobus má jet v 6. Po cestě nabíráme hodinu zpoždění. Obvykle si na delší cesty bereme mikiny a vložku do spacáku, aby nám v buse nebyla zima. Předpověď hlásí 38 stupňů na celý týden a tak jsme na mikinu ani nepomysleli, což se nám pěkně vymstilo. V buse opět brutálně překlimatizováno, každý na sebe navlékl co měl.

Klasický překlimatizovaný autobus

Na pláži čeká asi 15 lodiček, 15 kapitánů kteří se evidentně nudí a jedna turistka. Společně s ní čekáme, než se naše loď náplní, ale naštěstí to netrvá příliš dlouho, přestože turistů tady nyní evidentně moc není. Loď odjíždí, jakmile se sejde 6 turistů, cena je 400 MXN za osobu. Pomalu se přibližujeme k velkému hejnu plameňáků, kteří postávají na mělčině. Zastavujeme a pozorujeme jejich vtipnou chůzi, při které vypadají, jako kdyby běžkovali. Kromě samotného pozorování plameňáků také projíždíme skrz Túnel de Manglares a zastavujeme u Ojo de agua, kde máme možnost se vykoupat v průzračné vodě, zatímco nás okusují malé rybky.

Plameňáci na Ria de Celestún

Túnel de Manglares

Další den vyrážíme na pyramidy Uxmal, které jsou od města vzdálené asi hodinu a půl autobusem. Skoro stejnou dobu jsme museli vyčekat ve frontě na jízdenky. No dobře, byla to asi půl hodina, protože autobus odjíždí z hlavního autobusového nádraží Terminal autobuses de Oriente, které je propojené s Terminal ADO CAME, a tak zde bylo poněkud rušno. Za 85 MXN na osobu jsme se opět svezli v pojízdné márnici.

Pyramidy Uxmal jsou zařazeny na seznam UNESCO a jsou turisticky velmi oblíbené. Naštěstí je místo celkem dost rozlehlé, a tak se davy turistů hezky rozprostřou. Jsme jedni z mála, kteří nevyužívají služeb průvodce, ale 900 MXN se nám opravdu platit nechce, takže si musíme vystačit s informačními tabulemi a googlem. Zajímavé je, že to jsou první pyramidy, kde od průvodců slyšíme nejen španělštinu a angličtinu, ale také němčinu a francouzštinu.

Pirámide Adivino

Palaci odel Gobernador

Pyramidy Uxmal

Nejvýznamnější pyramidou Uxmalu je Pirámide Adivino, která je vidět hned po pár metrech od vstupu do areálu a je vyobrazená na všech pohledech v okolí. Tato pyramida, nazývána také jako Pyramid of the Magician, je 35 metrů vysoká a skládá se z pěti pater. Stejně jako na většině pyramid, ani zde nebylo umožněno na ně vylézt a některé cesty kolem pyramid byly uzavřené úplně. Vstupné na pyramidy je poněkud napálené, 494 MXN na osobu, z toho 409 MXN je vstupné a 85 MXN je vládní poplatek. Jo a nepustí vás dovnitř s větším batohem, abyste si domů neodnesli kus pyramidy.

Pyramidy Uxmal

Valladolid a Chichén Itzá

Naší další zastávkou na Yucatánu je "pueblo mágico" Valladolid. Důvody naší návštěvy tohoto města jsou dva: pyramidy a cenote. Cca 50 km od Valladolidu se nacházejí pyramidy Chichén Itzá, jedny z nejvyhledávanějších pyramid v Mexiku. Markét se na jejich návštěvu psychicky připravuje už dva dny předem. Z Valladolidu jezdí colectivo za 40 MXN na osobu a cesta trvá zhruba hodinu. Vstupné na jeden z nových sedmi divů světa je 571 MXN na osobu. V ceně vstupenky je opět zahrnut vládní poplatek, který se musí uhradit hotově, zbytek vstupného lze platit kartou. Turistů je zde opravdu požehnaně a většina má opět svého průvodce, my máme google. Dočítáme se například, že na vrchol nejvýznamnější pyramidy Templo de Kukulkán vede 91 schodů. Číslo není vůbec náhodné, stačí si uvědomit, že 91 schodů je na každé ze 4 stěn pyramidy. Chybějícím číslem 365 pak byla stavba na vrcholu pyramidy. Sotva to dočtu, slyším průvodce vedle, jak to samé vykládá své skupině. Areál je velmi rozlehlý, prohlídka nám zabrala necelé tři hodiny a nutno říct, že to opravdu stojí za návštěvu. Co trochu kazí dojem je celkem velké množství prodejců suvenýrů a jejich "almost free" výrobky.

Templo de Kukulkánv Chichén Itzá

Templo de Kukulkán v Chichén Itzá

Po dopolední tour po pyramidách se potřebujeme trochu zchladit, a tak vyrážíme do našeho prvního cenote Ik Kil, jen 6 km od pyramid. Cenote je zatopený závrt krasového původu. Shromažďuje se zde podzemní voda vytvářející více či méně hlubokou nádrž. Některé cenote jsou úplně otevřené a některé mají zachovalou kupoli s malým otvorem. V cenote Ik Kil si můžete zvolit druh vstupenky. Buď zaplatíte pouze vstup, ve kterém zahrnuta uzamykatelná skříňka a plavecká vesta, nebo vstup a občerstvení. My volíme pouze vstup za 150 MXN na osobu. Před vstupem do cenote je potřeba se osprchovat a plaveckou vestu musíte mít povinně, jinak vás do vody nepustí. Voda je příjemně chladná.

Cenote Ik Kil

„No tak si dám studenou sprchu, no. “

Koupání v cenote se nám zalíbilo a vedro venku je nesnesitelné, a tak chceme ještě ten den navštívit Zací cenote přímo ve Valladolidu. Je půl páté a na webových stránkách mají napsáno, že v pět zavírají, takže balíme ještě vlhké plavky z Ik Kil a natěšeni spěcháme na další osvěžující koupání. Místo je ale bohužel zavřené a vypadá to tu spíše jako na staveništi, a tak se vracíme zpátky na hotel s nepořízenou. Později od majitelky hotelu zjišťujeme, že okolí cenote se již rok rekonstruuje a neví se, jak dlouho to ještě bude trvat.

Večer nás pak čekalo ještě jedno zklamání, když jsme se nedočkali videomapingu na kostele Convent of San Bernardino de Siena, který by měl standardně probíhat každý večer. Nejspíše byl zrušený z důvodu velikonočního programu.

Jelikož v okolí Valladolidu není o cenote nouze, vydáváme se následující den na dvě další, jen 6,5 km od města. Mělo by k nim jezdit colectivo, které ale nenacházíme, přestože nám taxikář potvrdil místo zastávky. Nechceme ztrácet čas a tak se smiřujeme s cestou taxíkem za 100 MXN. Přijíždíme relativně brzo, parkoviště před areálem zeje prázdnotou což je dobré znamení. Můžeme si vybrat, zda navštívíme obě cenote - X'Kekén a Samulá nebo jen jednu z nich. Bereme obě a vstupné tak stojí 125 MXN na osobu. Ujímá se nás "průvodce", který nás vede od vstupu přes záchranné vesty, které jsou opět povinné a musíme si je tak půjčit za 25 MXN za jednu, přes sprchy až přímo do cenote. Zde nám nabízí své skvělé služby i do druhé cenote, vzdálené 500 metrů. Když odmítneme jsme vyzváni k dobrovolně-povinnému dýšku. V cenote X'Kekén je tou dobou jen pár lidí a tak si zhruba 15 minut užíváme průzračně modrou vodu s malým výhledem na nebe, do doby než dorazí hlučná skupinka Mexičanů. Pak se přesouváme do cenote Samulá, což prakticky znamená, že odevzdáte záchrannou vestu, přejdete silnici a opět si musíte půjčit novou vestu, tentokrát už ale za 35 MXN. I cenote Samulá má jen malý průzor, kterým prosvicuje sluníčko a navíc můžete proplouvat kolem nádherných stalaktitů. Do města se vracíme opět taxíkem a před odjezdem do Tulumu ještě vyzvedáváme naše oblečení v místní prádelně, kde neomylně poznali, že si jdeme vyzvednout balík na jméno "Marketa".

Cenote X'Kekén

Cenote Samulá

Tulum

Tulum je relativně malé městečko u karibskeho moře, je velmi oblíbenou turistickou destinací a má toho hodně co nabídnout. Vzhledem k tomu, že město a okolí se nachází v naprosté rovině, to nejlepší co můžete udělat, je prozkoumat město na jednom z těch roztomilých kol s košíkem. Před naším hotelem několik takových kol stojí, takže neváháme, platíme 300 MXN za dvě kola na celý den a vydáváme se na projížďku. Nejprve jedeme směr pyramidy, ale na prohlídku nechceme, už stačilo. Zvažujeme návštěvu muzea Mystika, ale 400 MXN na osobu nás nakonec odradilo a tak jedeme raději na pláž. Jelikož je neděle, promenáda na pláž je plná lidí. Podle internetu je jednou z nejlepších pláží Playa Paraiso, takže volba byla jasná. Bohužel realita bylo trochu jiná, na pláži bylo vyplaveno obrovské množství řas a místní (pak už i my) se při koupačce v moři bavili tím, ze po sobě tyto chuchvalce házeli. Jak jsme později pochopili na dalších plážích, zřejmě je to v tomto ročním období normální.

Playa Paraiso

Opouštíme pláž a pokračujeme dalších asi 7 km po promenádě, která je lemována luxusními resorty, butiky a restauracemi. Nachází se zde také socha Ven a la Cruz, což je velmi oblíbený instagramový spot (vstupné 60 MXN). Autorem sochy je jihoafrický umělec Daniel Popper. Místo neomylně poznáte podle fronty až ven na chodník, která je podle pána z ochranky tak na 50 minut.

Foolow that dream sign

Po projížďce je potřeba se opět zchladit v nějaké cenote, a tak jedeme na druhou stranu města do cenote Calavera. Vstupné je 250 MXN na osobu a je to zas úplně jiný zážitek. Do vody se dostanete pouze po žebříku umístěným v otvoru, ti statečnější tam mohou rovnou skočit.

Cenote Calavera

Bacalar

Naší další destinací je městečko Bacalar. Důvodem, proč sem turisté jezdí je zejména zdejší Laguna de Bacalar s neuvěřitelně průzračnou modrou vodou. Při odchodu z hotelu se nám povedlo zamknout dveře pokoje tak, že nešly odemknout. A když ani promazání pomocí WD-40 nepomohlo, bylo nutné rozbít kus skla ve dveřích, odemknout zevnitř a zase sklo zpátky zatmelit.

Místo projížďky na lodi s hlasitou hudbou a neomezným alkoholem raději volíme půjčení kajaku a ježdění si podle sebe. Přeplouváme na druhý břeh ke vchodu do Canal Piratas, kam je bohužel vstup zakázán (možná kvůli nízké hladině jen pro lodě, kdo ví). Každopádně voda je naprosto úžasná, dá se tady krásně koupat. Když jsem na lodi sám, ptá se mě jeden Amík, jestli může udělat nějakou srandu. Jasně, proti srandě nic nemám. Vypadá to, že mě chce podeplout, ale když je přímo pode mnou, tak se snaží mě převrátit. Naštěstí není moc šikovnej a tak se s ním nemusím hádat, jestli utopení dvou telefonů a foťáku je ještě sranda nebo ne.

Projížďka se nám moc líbila, a tak druhý den vyrážíme ještě jednou. Tentokrát vybíráme půjčovnu dále od centra,což je levnější a také blíže místům, kam chceme plout. Postupně navštěvujeme Cenote Negro, Isla de los Pájaros (ostrov ptáků, kde skutečně vidíme velká hejna), Cenote Cocalitos a Cenote Esmeralda. Nutno podotknout, že pod slovem cenote je tady potřeba si představit spíše jen zátoku, než klasický cenote.

Půjčení kajaku na Laguna de Bacalar

Cenote Cocalitos

Půjčení kajaku v Parque Nacional Maracuya za 150 MXN / hod a prvních 30 min zdarma, v centru 200 MXN / hod. S sebou se hodí zavírací sáček na telefon, opalovací krém, pití a pas jako zálohla (v centru nechtěli).

Playa del Carmen a Cozumel

V Playa del Carmen se nám celkově moc nedařilo, takže jen stručně. Centrum města je naprosto turistické. Svědčí o tom i to, že na hlavní třídě téměř všechny bankomaty vydávaly jen americké dolary a před každou lékárnou byl velký poutač na akci 1+1 Viagra zdarma.

Vydali jsme se trajektem na Isla Cozumel. Trajekt byl rychlý, zato dost nestabilní. Rychlá byla i obsluha, která rozdávala (následně vybírala plné) igelitové sáčky. Po příjezdu jsme se chtěli vydat na jižní část ostrova. Přestože kolem dokola vede krásná okružní silnice jako stvořená pro trasu autobusu, žádný zde nejezdí. Naopak je vidět jen kolona taxíků, které všechny jedou po té jediné cestě podél pobřeží. Taxikář si za naši cestu říká nesmyslnou částku a půjčit skútr nebo auto si bez řidičáku nemůžeme. Nakonec se tedy necháme odvézt jen na nějakou pláž poblíž, která je ovšem plná Amíků a hlasité hudby, prostě žádný zázrak. Alespoň jsme si vyzkoušeli jízdu na paddle boardu a nějaké vodní atrakce.

Trajekt na Cozumel

Cancún a Isla Mujeres

Na ostrov Isla mujeres jezdí trajekty společnosti Ultramar, který je určený hlavně pro turisty a je dražší a Jetway, kterou nám doporučil jeden průvodce, kterého jsme potkali při čekání na collectivo. Collectivo nás podle očekávání vyhodilo před turistickým Ultramarem a paní od nich pochopitelně nebyla moc nápomocná, když jsme se ptali na konkurenční Jetway. Naštěstí Google ví všechno. Cesta trajektem byla výrazně klidnější než ta na Cozumel. Téměř to nehoupalo, a tak tentokrát nikdo nemusel roznášet pytlíky.

Trajekt na Isla Mujeres

Na místě sháníme půjčovnu kol, přičemž se nás pán snaží natáhnout na 400 MXN / kolo. Nakonec přistupujeme na 450 MXN za dvě kola. Na rozdíl od kol z recenzí, které jsme četli, vypadají v dobrém stavu a navíc tu po nás nechtějí pas, který jsme si nešikovně nechali na hotelu. Ostrov je 8 km dlouhý a asi 1 km široký, bez větších kopců, takže objet ho na kole celý je pro nás hračka.

Projížďka na kole po Isla Mujeres

Navštěvujeme nejjižnější část ostrova - Punta Sur, kde jsou nádherné výhledy na moře. Zároveň je to prý první místo v Mexiku, kam ráno dopadají sluneční paprsky. Zde je možné udělat krátký okruh s výhledy na moře, přičemž cesta místy vede v těsné blízkosti moře, a tak je dobré dávat pozor, zda se zrovna neblíží nějaká velká vlna. Zastavujeme se také ve zdejším pivovaru. Trochu nás zaskočilo, že přestože nám slečna načepovala od každého piva vzorek, abychom ochutnali, vybraná piva nám dává ve formě lahváčů - bohužel nemají žádná místa k sezení. Na závěr se přesouváme na pláž Playa Norte, užíváme si koupání v moři a pozorujeme západ slunce.

Západ slunce v zóně Hoteles

Postřehy z Mexica

Pečivo je tady "normální", s Kolumbií naprosto nesrovnatelné. Často se nakládá na velké stříbrné tácy a následně vám jej zabalí u pokladny.

Pekárna

Stánek se sladkým pečivem

Mávání vlajkou u silnice není výzva k závodění, ale označení místa, kde se dá zaparkovat.
Dopravu na vytížených křižovatkách často řídí policista, semafor však zůstává normálně v provozu. Dochází tak k situacím, kdy vám svítí červená, ale policista se vás snaží co nejrychleji popohnat křižovatkou a obráceně. Občas to vytváří pěkný zmatek.
Zpomalovací retardéry jsou v některých místech co 5 metrů a to až na vzdálenost několik set metrů v kuse. Jízda po nich je skutečně zážitek.
Mnoho potravin je označeno varováním, že obsahují příliš mnoho cukru/soli/kalorií atd. Značení se mi líbí, jen mi občas chybí zdravější alternativa.

Ministerstvo zdravotnictví varuje

Ve spoustě menších lokálních restauracích není možné objednat si k jídlu pivo (o točeném ani nemluvě). Problém je v tom, že k prodeji alkoholu je potřeba licence a menším podnikům se nevyplatí ji zařizovat. Alespoň tak mi to vysvětloval majitel restaurace, zatímco mi naléval pivo pod podmínkou, že to je německá káva.

Peru!

O poslední části naší cesty - cestě po Peru - si můžete přečíst zde: https://www.cestujlevne.com/cest...onech-2409

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 0 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Martin Doubek

Cestopis byl naposledy aktualizován 14. 7. 2022

Martin Doubek procestoval 44 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 3 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

1 komentář

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Libor_S

před 3 lety

Není pravda, že nejde lézt na pyramidy v Teotihuacánu od počátku pandemie. V únoru to nešlo, ale třeba můj bytný tam šel asi o půl roku dřív a divil se, že to nejde. Důvod nevím.

Ani nezmiňuješ, jak se vám líbilo v Pueble. Pro mě to bylo jedno z nejkrásnějších měst s ohledem na barevné domy ve španělském stylu viz fotky. Do NP se sopkami nemá smysl jezdit z východu (Puebla / Cholula). Chce to jet z Mexico City do města Amecameca a z něj snad nějaké colectivo pojede (aspoň dřív jezdilo dle netu) a pokud ne, taxi by asi nebylo tak drahé a cesta je dobrá a celkem rychlá (často zatáčky, ale asfalt bez děr a retardérů). Z Choluly je cesta pomalá přes vesnice s mnoha retardéry s max. rychlostí kolem 10 km/h přes ně a i mimo vesnice jsou časté (tak do 20 km/h přes ně). 25 km před sedlem končí asfalt (začne až na sedle) a až na pár pomalých kamenitých úseků po štěrkové a hlinité silnici se dá jet i přes 40 km/h. Ze sedla se nedá jít na jih blíž k Popocatépetlu, jedině na sever s výhledy na Popocatépetl (většinou v lese od 3700 m n.m. výše, já už čas na túru neměl).

Když máte rádi túry v horách a teď i aklimatizaci po El Cocuy, je škoda, že jste nešli na nějakou sopku. Mohli jste jít na Nevado de Toluca ležící na JZ od Mexico City, kam jsem původně chtěl (dá se jet i taxíkem a pak pěšky). Já jsem šel na sopku La Malinche u Puebly, teda jen na vyhlídku na bočním hřebeni ve 4100 m n.m. Bez půjčeného auta by byl ale člověk odkázaný jen na taxi, což znamená mít najmuté taxi na téměř celý den, aby řidič čekal. I ta cesta je asi na 2 h. kvůli retardérům a v NP i velkým dírám v asfaltu, i když je sopka kousek od Puebly (start je z druhé strany od severu). Fotky mám tady a z této části jsou ve 2. půlce alba: https://eu.zonerama.com/liborste...um/8308015