Za jídlem a pivem na Ukrajinu

Můj ex přítel pochází z Ukrajiny, ke které měl vždy silné pouto. Má tam spoustu přátel, a tak jednou odjel za nimi na návštěvu. Já zůstala v Praze, ale když už tam byl měsíc a pořád se mu nechtělo domů, tak mi nabídl, ať přijedu. V té době jsem kvůli cestování neměla stálé zaměstnání, pracovala jsem brigádně v gastronomii a svůj volný čas jsem si tak mohla plánovat podle libosti. Ukrajina mě lákala, takže jsem souhlasila. Další směny jsem si tedy neplánovala. Původně jsem chtěla letět do Lvova letadlem z Polska, ale nakonec jsem zvolila cestu autobusem. Koupila jsem si tedy jízdenku, sbalila si kufr a vydala se na autobusové nádraží na Florenci. 

Bylo to poprvé, co jsem někam jela úplně sama. Nebudu lhát, měla jsem strach.. Autobus byl poloprázdný, vedle mě nikdo neseděl, takže cesta byla kupodivu velmi příjemná. Jela jsem přes noc, takže jsem se i dobře vyspala. Vzbudila jsem se na hranicích mezi Polskem a Ukrajinou. Čekalo se, až přijdou celníci a zkontrolují nám doklady. Potřebovala jsem nutně na toaletu, v autobuse žádná nebyla a já nemohla vystoupit, protože každou chvíli mohli přijít celníci a brát nám doklady ke kontrole. Z chvíle se staly tři hodiny a já konečně vyběhla z autobusu a hledala toalety. Hned po přejetí hranic se úplně změnil svět. Jako bych se vrátila o třicet let v čase. Ukrajinsky ani rusky skoro neumím, azbuku sice umím, přečtu ji a dokážu si odvodit, o co se jedná, ale toalety jsem nenašla. Vešla jsem akorát do nějaké místnosti plné mužů, kteří na mě podivně koukali. Na toaletu jsem se radši neptala a vrátila se raději do autobusu. 

Jízda pokračovala a už jsem nespala. I kdybych chtěla, tak to nešlo. Silnice byla samý výmol, takže to pěkně drncalo. Po několika minutách mi zmizel operátor i signál. Jako bych přejela do jiného světa, kde nic takového nemají. Nemohla jsem tedy volat ani psát sms. Přítel mě měl s přáteli vyzvednout v 9 ráno ve Lvově, ale vzhledem k čekání na hranicích mi bylo jasné, že to nestihneme. Nemohla jsem mu tedy zavolat ani napsat, že nevím, v kolik dorazím. Mně se také dovolat nešlo, hlásilo to, že jsem nedostupná. Začalo se rozednívat a pomalu jsme přijížděli do Lvova. Celou mou nepříjemnou situaci zachránil řidič, který uměl česky a půjčil mi mobilní telefon, abych si mohla zavolat. Cesta tedy dopadla dobře a nasedla jsem do auta přítelova kamaráda a pokračovali jsme do jejich města - do Lutsku. 

Lutsk je takové větší město asi 180 km na sever od Lvova. Nebudu lhát, není to moc hezké město. Centrum mají docela pěkné, ale bylo to takové veliké sídliště. Když jsme dorazili do Lutsku, šli jsme domů k jeho kamarádovi. Necítila jsem se vůbec dobře. Kamarád bydlel sám v bytě v naprosto příšerném paneláku, který tam stál snad 50 let. Vypadalo to tam naprosto šíleně, vůbec jsem tam nechtěla být. Bylo ještě ke všemu ošklivé počasí, pršelo, takže jsem dostala velký splín i přesto, že jeho kamarád byl moc hodný. Vzhledem k tomu, že v bytě bydlel sám a na nějaký čas ubytoval mého ex, tak to v bytě vypadalo dost "chlapsky". Byla jsem z cesty ale hodně unavená, tak jsem si zdřímla a potom požádala přítele, zda bychom se nemohli spolu ubytovat jinde, že se zde necítím a ani on ani my bychom neměli moc soukromí. 

Pohled z okna

Lutsk na mapě

Ex moc pochopení neměl, ale nakonec jsme našli ubytování v apartmánu. Na jejich poměry to nebylo úplně nejlevnější, ale vypadalo to tam hezky, byl to nový zrekonstruovaný byt. Přesunuli jsme se tedy do nového bytu a ještě si po cestě koupili pivo. :) Měli tam i české, ale to jsem nechtěla :) 

Nový výhled :)

Roztomilost před domem :)

Ukrajinské pivo

Ještě ten večer jsme zašli do jedné opravdu krásné restaurace/baru. Otevřela jsem jídelní lístek a nestačila se divit. Kéž by takové ceny byly i u nás :) Objednaly jsme si láhev červeného vína. Já si dala polévku соля́нкy (soljanku) a byla výborná. :) Je to velmi hustá a kyselejší polévka s masem a brambory. Já jsem milovník brambor a tady je to hlavní ingredience. Poté se k nám připojil kamarád, pili jsme vodku z úžasné láhve ve tvaru kostky ledu a jedli uzeniny. Byl to moc hezký večer. :) 

Večer v restauraci

Na druhý den jsme si trochu přispali a ze snídaně se stal oběd. Zašli jsme do jedné hezké restaurace v přírodním stylu, vše bylo ze dřeva. Jediné, co mě zarazilo byl suchý záchod, který měli skoro všude.. Dala jsem si pravý ukrajinský boršč a byl výborný. Pak jsem zvolila brambory s vajíčkem, koprem a uzeninou, což mi bohužel vůbec nechutnalo. Nápad to nebyl špatný, ale celé se to válelo v oleji a bylo to na mě moc mastné. Těžko říct, zda to tak má být nebo to byla jen chyba kuchaře. Stále jsem byla po tom večeru nějaká hladová, tak jsem se ještě zaplácala smaženou kapsou plněnou mletým masem a ta byla moc dobrá :) Pivo jsem v tuto dobu vynechala :) 

Boršč

Smažená kapsa s mletým

Nepovedené jídlo :)

Po obědě jsme se vydali do města, kde mají moc zajímavý hrad Ljubarta. Na nádvoří hradu ze 13.století bylo prázdno. Bylo to hezké místo, nicméně šlo o něco mezi hradem a zříceninou, tak jsme se jen porozhlédli a šli dál.

Zamok Ljubarta

Nepříjemné schody

Zamok Ljubarta

Socha na nádvoří

Po prohlídce hradu jsme se vydali do ZOO, protože moc miluju zvířátka :) Je to zvláštní, ale v ZOO jsme byli opět úplně sami. A opět tam byl suchý záchod. ZOO je tam malá, ale příjemná. Já byla spokojená. Jasně, vždycky je lepší, když je zvíře ve volné přírodě, naštěstí tady ale vidět, že je o ně dobře postaráno.

Hned jsme ale dostali vynadáno..

..Pak už byl příjemnější..

...A už jsme kamarádi.. :)

ZOO

ZOO

Po příjemné procházce v ZOO jsme se ještě prošli parkem a zavítali do další restaurace na večeři. 

Zamrzlý potok

Park

Park

V restauraci bylo poměrně rušno, tak už jsem vlastně zjistila, kde se všichni schovávají, když bylo všude tak prázdno. Objednala jsem si černé pivo a bylo moc dobré. Na jídlo jsem si dala maso s omáčkou a brambory (zase ty brambory), ale už si nevzpomenu na název. Nicméně to bylo výborné, připomínalo mi to výpečky. Pak ex objednal pochutiny k pivu, nejprve jsem si myslela, že jsou to kolečka nějakého sušeného masa. Bylo to takové hodně tuhé a mělo to divnou chuť. Úplně mi to nejelo, snědla jsem pár koleček. Pak jsem zjistila, že jsem jedla koně. 

Spokojená

:)

Večeře

Po večeři jsme zašli na bowling s přáteli a hodně jsme se opili. Když ona ta ukrajinská vodka chutná prostě mnohem lépe. Normálně ji nepiju, ale tady to jinak nešlo. :) Tam to nešlo ani odmítnout. :) 

Prohrávám.

Další den jsem se probudila s velikou kocovinou a celé odpoledne jsem proležela a proklínala se. Na večer jsem ale dostala hlad, celý den jsem nejedla, takže jsme vyrazili do jedné místní vyhlášené restaurace. Tady už to bylo o poznání dražší, ceny byly podobné jako u nás v Čechách. Takže nic, co by mě ruinovalo, ale na ukrajinské poměry to bylo dražší. Nicméně, jídlo bylo nejlepší ze všech restaurací, co jsem na Ukrajině zkusila. Objednala jsem si hovězí steak a hádejte co za přílohu. Brambory :) Jenže je donesli v obrovském talíři, bylo jich asi kilo. Moc mě mrzí, že jsem ten den měla kocovinu a nemohla si to patřičně užít. Jídlo mě celkem spravilo, ale i tak jsme pak opět zavítali do postele. 

Večeře

Nálož kartošek :)

Já bojující s jídlem a kocovinou :)

Na další den jsme jeli za město s kamarádem, u kterého ex pobýval, než jsem přijela. Jeli jsme k jeho rodičům (toho kamaráda)  a byla jsem moc překvapená. Jeho rodiče měli obrovský a opravdu moc pěkný dům. K domu patřila i zahrada a pole. Na zahradě měli větší zahradní domek, kde byla i sauna a posezení. Sauny jsem se nezúčastnila. Jak je známo, Ukrajinci jsou velmi pohostinní a milují jídlo a alkohol, takže stůl podle toho vypadal. Alkoholu jsem se pro jistotu vyhla. :)

Hody 1.část :)

Sauna

Křepelka

Můžu říct, že takhle dlouho jsem se nepřejedla. Odpoledne jsme odjeli zpět do města, kde mě chtěl ex seznámit s jeho bývalým spolužákem. Ten měl svůj obchod s dětskými kočárky, pronajímal si velkou garáž, kterou využíval jako sklad a asi i jako svoje útočiště či místo odpočinku, protože když jsme za ním dorazili, byl zrovna v té garáži a vařil na vařiči pizzovou polévku. Ano, pizzovou. Čtete správně. Sama nechápu. Později přišla i jeho přítelkyně se spouuustou vodky, přišly i další páry a já věděla, že bude průšvih :) Doopravdy jsem pít nechtěla, ale nikdo se mě na nic neptal :) 

Bylo veselo

Na stole můžete vidět pizza polévku :D

Druhý den mě navštívila stará známá kocovina. Bylo mi opravdu hodně zle a řekla jsem si, že vodku už pít nebudu. Vydrželo mi to dva roky :) Další den jsme měli jet domů, takže ex odešel a zařizoval si celý den svoje věci. Večer se mi udělá lépe a zašla jsem sama na poslední večeři, do té stejné restaurace, kde jsme byli první večer. Cítila jsem se trošku zvláštně, že sedím v takové nóbl restauraci sama. Dala jsem si opět soljanku a poté steak s opečenými brambory a coca colu. Celé toto menu mě vyšlo na cca 220 Kč, neskutečné. Pak jsem se vrátila do apartmánu a cestou se pomalu loučila s Lutskem. 

Blížil se den odjezdu. Ráno jsme si zabalili, zašli si do obchodního centra na poslední jídlo, ale jelikož jsem byla už "přebramborovaná" a přesycená specialitami, zvolila jsem Asii. Po jídle jsme se rozloučili s přáteli a vydali se na cestu do Lvovu. Tedy to bylo v plánu, měli jsme objednaný bla bla car, jenže ten nám to chvíli před odjezdem zrušil. Museli jsme tedy navolávat známé, zda nás neodvezou do Lvova. Což se naštěstí stalo. Ukrajinci mě dost překvapili, protože po celou dobu o nás bylo skvěle postaráno (zejména o mně, jakožto křehkou květinku). 

Ramen

Měli jsme ještě čas na prozkoumání Lvova a tam se mi moc líbilo. Cítila jsem se jako někde v západní Evropě. 

Národní akademické divadlo opery a baletu

Pomník Tarasa Ševčenka

Lvov

Lvov

Po pár hodinách jsme opustili Lvov a vydali se do Prahy. Předtím mi ještě volala mamka, ať si dávám pozor, že je v Číně nějaký nový virus a já se smála se slovy ,,vždyť Čína je daleko". No, byla to moje poslední výprava před covidem. Cesta byla šílená. Autobus byl sice opět poloprázdný, ale na Poláci jsou na hranicích dost přísní. Kontrola vypadala jako na letišti. Celníci nám dost neeticky prohledávali kufry, museli jsme projít kontrolním rámem. Všechno toto zabralo asi 6 hodin a cesta do Prahy trvala asi 25 hodin. Až pojedu příště na Ukrajinu, tak určitě zvolím letadlo.