Západ USA: 1. část
San Francisco, Yosemite, Sequoia, Dead Valley, Las Vegas a Zion
Cestopis z roku 2016 napsal Tomáš Cibulka
Osobně si myslím, že navštívit Spojené Státy je snem snad každého cestovatele a já jsem samozřejmě nebyl výjimkou. Pamatuji si doby, kdy letenky za velkou louži stály ještě mnohem víc, dolar byl za 40 korun a já jako dítě samozřejmě mohl o takové cestě jen snít. Dnes je však situace jiná. Když se poštěstí, dají se sehnat letenky i na západní pobřeží třeba už za 8000 Kč, dolar sice není na svém minimu jako před několika lety, ale pořád je to solidní kurz. A tak jsme se nakonec na jaře roku 2016, po mnoha měsících plánování a čekání na rozumné letenky, dočkali a vyrazili za poznáváním krás jihozápadu USA.
Tento cestopis záměrně rozděluji na dvě poloviny, protože naše cesta trvala tři týdny a viděli jsme spoustu zajímavých míst. Jako obvykle i nyní budu sdílet odkaz na video z tohoto výletu, tentokrát bylo opravdu dost materiálu, a tak video trvá skoro 15 minut: https://youtu.be/4sdB3jyABUc
Plánování a praktické informace
Stejně jako při předchozím roadtripu do Norska, tak i nyní jsme se snažili si předem cestu nějak naplánovat tak, aby jednotlivé přesuny nebyly nějak extrémně dlouhé, zkrátka aby to celé dávalo smysl a řidič z toho také něco měl. Měli jsme tedy plán cesty na určitý počet dní, samozřejmě s nějakou rezervou. Pak jsme čekali na letenky. Ideální termín byl přelom dubna/května, kdy už v horách nejsou zbytky sněhu na silnicích (každý rok je to samozřejmě jinak), zároveň však tají ještě jeho zbytky v nejvyšších polohách, které živí vodopády v Yosemitech. Čekání na letenky bylo náročné, propásli jsme několik nabídek za 11 tisíc a nakonec jsme koupili letenky za 13 tisíc. Bohužel jak už to občas u akcí bývá, byly jen dvě za tuhle cenu, a tak jsme museli koupit další dvě jen o pár korun dráž, nicméně s jinou společností, naštěstí s odletem a příletem v podobný čas. Později se opět objevily i levnější letenky, je to občas zkrátka loterie... Dopředu jsme se zjistili, jak je to s půjčením auta. Porovnali jsme nabídky několika společností a velké rozdíly mezi nimi nejsou. Dobré je vědět, že pokud si půjčujete auto v Kalifornii, můžete si zdarma zapsat všechny cestující jako řidiče, v jiných státech je to za nemalý poplatek. Určitě se vyplatí mít řidičů co nejvíc, aby si řízení spravedlivě rozdělili. Je dobré také počítat s tím, že spousta půjčoven má omezení na věk řidiče (obvykle 25+, pro některé vozy i více). Pro první dvě noci po příletu jsme si rovněž rezervovali ubytování, vyřídili ESTA a také ETA pro Kanadu kvůli zpátečnímu letu. Z druhé ruky jsme koupili "Annual Pass", což je vstupenky do amerických národních parků a samozřejmě také mezinárodní řidičský průkaz. Také jsme předem koupili vstupenky do Alcatrazu, protože na místě by asi bylo pozdě. Výhodou oproti exotickým destinacím je fakt, že není potřeba očkování...
Let
Odlétáme ráno z Vídně, jedna část v 8 se společností KLM přes Amsterdam, druhá část o hodinu později s British Airways přes Londýn. Let s KLM probíhá v naprosté pohodě, ačkoliv je na letišti Schiphol na přestup asi jen 55 minut, stíháme se "nalodit" do Jumbo Jetu (B747). Kdo nezná KLM tak vězte, že kvalitou patří v Evropě ke špičce, alespoň podle mého názoru. Po 11 hodinách letu přistáváme v San Franciscu. Čeká nás obávaná imigrační kontrola, která probíhá bez problémů. Pokračujeme do části letiště, kde si můžeme vypůjčit auto snad od všech možných autopůjčoven na jednom místě. My máme zarezervovaný "Mid-size SUV" od společnosti Hertz. Čekáme ještě na "londýnskou" část výpravy a pak si vyzvedáváme auto. Původních 750 dolarů se mění asi na 1000, protože přidáváme všechna možná pojištění a asistenční služby. Otázkou je, do jaké míry je to potřeba a do jaké míry je to dobrá marketingová strategie autopůjčovny. Každopádně dostáváme číslo parkovacího stání, kde už na nás čeká Jeep Patriot. Při pohledu na tachometr musím podotknout, že je to takřka nový vůz (najeto 4000 mil). Nikomu se moc řídit nechce, a tak první jízdu si beru na starost já. Automatická převodovka je sice nezvyk, ale aspoň jednou už jsem si kdysi vyzkoušel. Naše první ubytování je blízko - Motel 6 v Redwood City asi 15 minut jízdy od letiště. Proč zrovna tady? Je to o dost levnější, než v centru San Francisca, kam se dá dojet za 30 minut. Je tady relativní klid. Na první pohled se tedy Redwood City jeví jako takové bezvýznamné předměstí, nicméně je to součást Silicon Valley, hned naproti našeho motelu má například své hlavní sídlo technologický gigant Oracle. V okolních ulicích si aspoň všichni vyzkoušíme jízdu s automatem a také se učíme, jak funguje "all-way stop", případně další americké dopravní chytáky...
San Francisco
Následující ráno jedeme do centra San Francisca. Cesta trvá o něco déle. Jednak je to dáno provozem, ale také tím, že v centru mezi mrakodrapy se ztrácí GPS signál, a tak chvíli bloudíme. Nakonec parkujeme u Pier 9 a platíme za to asi 40 dolarů... Tady se dalo určitě ušetřit, o tom více v dalším díle. Procházíme město, ve dvě odpoledne nás čeká odjezd lodí do Alcatrazu. Ve vězení si dáváme prohlídku, ale zanedlouho prcháme zpět na pevninu. Naštěstí opět lodí, jinak by to ani nešlo, jak je všeobecně známo... Jdeme se podívat ke Golden Gate Bridge a pak zpět k autu. San Francisco je docela malé, spousta míst se dá obejít pěšky. Nicméně k večeru si říkáme, že Golden Gate bychom rádi viděli ještě při západu slunce, a tak bereme auto a vydáváme se k mostu. Tam už je parkování zdarma, uděláme pár fotek a cestou zpět ještě kupujeme v supermarketu místní SIM kartu. Večer však zjišťujeme, že ji nemůžeme aktivovat, protože při nákupu přes samoobslužné pokladny ji nám měl někdo aktivovat. Jinak San Francisco je krásné město, které určitě stojí za návštěvu, a my se do něj podívali ještě jednou, ale o tom příště.
Yosemite National Park
Co tedy s nefungující SIM kartou? Jdeme do místní pobočky "Safeway", tedy supermarketu, ve kterém jsme SIM kartu původně koupili v San Franciscu. Ačkoliv nemůžeme najít doklad o koupi, paní prodavačka nám ochotně pomáhá nákup dohledat, nakonec vymění za jinou SIM kartu a pak ještě jednu další, kterou nám nakonec pomůže aktivovat. Opravdu profesionální pro-zákaznický přístup. Po tomto asi hodinovém zdržení vyrážíme přes záliv do Velkého kalifornského údolí, konkrétně do města Merced. Tady opět nacházíme ubytování v Motelu 6 bez předchozí rezervace. Toto město leží asi dvě hodiny jízdy od parku a je pojmenované podle řeky, která sem stéká právě z Yosemitů. Určitě je možné se ubytovat i blíž, ale cena jde strmě vzhůru. Jedinou konkurencí je asi bydlení v kempu ve stanu přímo v parku, ale vzhledem k tomu, že stan s sebou nemáme, tak se raději projedeme autem. A to také děláme hned po ubytování v Merced. Po silnici 140 přijíždíme do Yosemitského národního parku. První den bereme tak hodně "po americku". Pěkně z auta si projíždíme celý park a připravujeme se na další den. Zastavujeme například u Tunnel View, což je místo, ze kterého pochází snad 90% těch kýčovitých fotek z Yosemitů a taky si pár fotek uděláme. Večer zpět do Merced, mimochodem ta cesta po silnici 140, zejména v místech, kde je krajina jen mírně zvlněná, je opravdu krásná, a tak občas děláme i fotografické zastávky a těšíme se, že si to ještě další den zopakujeme.
Tunnel View
Následující ráno už jedeme do Yosemitů s jasným cílem: Upper Yosemite Falls, čili Yosemitský vodopád. Tento trail je docela náročný, oficiálně téměř 12 kilometrů s převýšením 823 metrů by měl zabrat asi 6-8 hodin (to je i se zpáteční cestou). Zpočátku to je ještě docela pohoda, ale postupem času se oddělují rychlejší a pomalejší, a tak podstatnou část výstupu jdu sám, také mi časem dochází voda (takže dobrá rada pro všechny: dostatek vody s sebou!). Už přemýšlím, že to vzdám, ale v tom mi turisté v opačném směru říkají "Už jen kousek", a tak pokračuji. Nahoře už čekají rychlejší členové naší výpravy, užíváme se krásný výhled a čekáme na zbytek. Výhled opravdu stojí za to. Nakonec všichni zdolávají tento náročný výstup a čeká nás možná ještě náročnější cesta dolů, při které trpí zejména kolena. Vše zvládáme a jedeme zpět do Merced, odpočinout si před dalším dnem.
Sequoia National Park
Jedeme na jih po dálnici 99 do Fresna, kde odbočujeme na silnici 180 vedoucí do národního parku Sequoia. Jak už název napovídá, jedná se o místo, kde rostou nejmohutnější stromy světa (sekvojovec obrovský). Sice už je začátek května, ale kolem silnice jsou ještě zbytky sněhu. Není divu, jsme ve výšce přes 2000 metrů nad mořem. Postupně se kolem začínají objevovat zmíněné obrovské stromy. Zastavujeme nejprve u vyhlídky Moro Rock (v další části bude ještě Morro Rock), kde nás čeká pár set schodů, což po včerejším výšlapu není úplně snadné, ale zvládáme to. Pak se jdeme podívat na největší strom planety (co do objemu), a tím je General Sherman. Celkově je park obrovský a dalo by se tady strávit i několik dní, ale chceme toho stihnout co nejvíce, a tak sjíždíme opět do údolí a pokračujeme do Bakersfieldu, kde bydlíme v hotelu z řetězce SureStay (tehdy se to ještě jmenovalo trochu jinak). Na první pohled to vypadá o něco lépe než Motel 6, ale kvalitou je to o něco horší. Nicméně pro přespání a nabrání energie pro další cestu to naprosto dostačuje...
Výhled z Moro Rock
Death Valley National Park
Další den je náročný hlavně z pohledu vzdálenosti, kterou musíme urazit autem (asi 350 mil). Jedeme nejprve na východ a pak se stáčíme opět na sever a jedeme k Údolí Smrti. Provoz je tady slabší, občas potkáme nějaké auto, také síť čerpacích stanic tady není nikterak rozvinutá. Doporučuji natankovat plnou nádrž před vjezdem do Údolí Smrti, kde sice nějaký benzín koupíte, ale za dvojnásobnou cenu. Naše auto má však jednu velkou nevýhodu - malou nádrž. A tak musíme taktovat i tento drahý benzín. Ještě taková poznámka k tankování. Pro místní je to pohoda, natankují si bez obsluhy a přímo kartou platí. Naše karty ale použít takto nešly, hlavně při placení se muselo zadat PSČ, takže například 63400 by neprošlo, a tak jsme museli vždycky za obsluhou. Pokračujeme tedy do údolí, teplota roste. Zastavujeme nejprve "v poušti", trochu se procházíme, ale nic extra zajímavého to pro nás není. Po chvilce jízdy se ocitáme v nejnižším bodě Severní Ameriky: Badwater Basin (nadmořská výška -86 metrů). Opět je to místo, kde nic není, ale je zajímavé, že fyzicky se všichni cítíme dost mizerně, bolí nás hlava, prostě je nám blbě. Nikdo nechce ani řídit, ale musíme se odsud dostat. Vystoupáme na vyhlídku (samozřejmě autem) Dante’s View, odkud je opravdu nejhezčí výhled na údolí. Najednou se nám lépe dýchá, dolů už určitě nechceme. Jedeme dál do cíle dnešního dne: Las Vegas.
Dante's View
Las Vegas
V podvečer přijíždíme do Las Vegas, města postaveného uprostřed nevadské pouště. Bydlíme opět v Motel 6, tentokrát menší a skromnější pokoj, ale zase s dobrou polohou na Tropicana Avenue. Nejprve však přijíždíme do motelu stejného řetězce kousek vedle, chvilku nechápeme, jak je možné, že tam nemáme rezervaci, pak se vše vysvětluje. Večer se jdeme projít po městě plném kontrastů. Na jedné straně bohatí lidé, kteří se tady zbavují svého majetku, na druhé straně bezdomovci a žebráci, kteří se majetku nejspíše už zbavili v minulosti. K tomu všude přítomní rádoby pouliční umělci, kterým však chybí jediné - špetka talentu. Do toho kýčovité kopie staveb z celého světa a každá druhá budova je kasíno. Celé to však funguje a peníze sem jezdí utrácet lidé z celého světa. Mně osobně to ale nic moc neříká, takže si sice centrum projdeme, ale bez toho, aby to udělalo jakoukoliv výraznější škodu v naší peněžence. Ráno máme trochu času, a tak se jdeme projít ještě za světla. Poprvé zkoušíme jídlo v Del Tacu a musím říct, že jsem příjemně překvapený... více o jídle příště. Kousek od Vegas se nachází světoznámá Hooverova přehrada, takže je to sice trochu z cesty, ale jedeme se na ni také podívat. Opravdu krásná stavba, nemyslím si, že v dnešním porovnání s přehradami například v Číně je něčím unikátní, ale pokud bereme v potaz, že tady stojí až nějakých 90 let, tak je to až neuvěřitelné...
Hooverova přehrada
Zion National Park
Pokračuje od přehrady na severovýchod do státu Utah, konkrétně do městečka St. George. Už tady začíná taková ta typická krajina plná červených útesů. Ubytujeme se v motelu Chalet, jehož vlastník je velmi příjemný pán, který má hodně dávné kořeny v našich končinách. Jdeme se podívat na místní hřbitov, protože to je další věc, která je v Americe zkrátka jiná. Zajímavé je, že velké množství náhrobků patří dětem, které zemřeli velmi mladé. Dlouho jsem přemýšlel a zkoušel dohledat, čím to mohlo být, ale ničeho zásadního jsem se nedopátral. Že by epidemie nějaké nemoci a nedostatečné očkování? Možná jen náhoda...
St. George
Ráno bereme všechny věci s sebou a pokračujeme dál do městečka Springdale, které je vstupní branou do národního parku Zion. Musím přiznat, že na tento park jsem se těšil snad nejvíc. Auto necháváme zaparkované na okraji parku a dále pokračujeme autobusem s místními důchodci, kterým se nelíbí, že se hlasitě bavíme a rušíme je, když se z reproduktorů ozývá přednáška o tom, proč jsou vlastně okolní skály červené. Přijíždíme k místu, odkud startuje jeden z nejlepších trailů světa: výstup na Angels Landing. Tento výstup není až tak fyzicky náročný, převýšení jen asi 400 metrů. Náročný je spíš psychicky, protože zejména v druhé polovině to řada lidí při pohledu dolů raději vzdá. Nakonec dorazíme na vrchol s úspěšností 75% a kocháme se překrásným výhledem do zbytku parku. Jedna malá vsuvka ohledně Angels Landing, podle zpráv z roku 2018 je tento trail zavřený, protože část trasy byla poničena při povodních, nyní opět otevřeno, ale je dobré si informace vždy ověřit na oficiálních stránkách daného parku - viz odkaz v posledním odstavci. Po sestupu dolů už nám nezbývá moc času, tak se podíváme alespoň k Emerald Pools, nicméně zajímavější by mohla být procházka úzkým korytem řeky (Narrows), které tvoří hluboký kaňon, nebo třeba "Canyon Overlook Trail", který omylem vynecháváme...
Výhled z Angels Landing
Angels Landing
A co příště?
Budeme pokračovat dále na sever přes Bryce Canyon, Capitol Reef až k Arches a Canyonlands a pak zpět na jih kolem Grand Canyonu, Monument Valley, Horseshoe Bend, města Flagstaff a silnici Route 66 k poslednímu národnímu parku: Joshua Tree. Pak nesmí chybět Los Angeles a cesta po pobřeží zpět do San Francisca.
Druhá část zde: https://www.cestujlevne.com/cest...2-cast-627
Užitečné odkazy
Americké národní parky - oficiální informace: https://www.nps.gov/index.htm
Formulář ESTA: https://esta.cbp.dhs.gov/esta/ap...ution=e1s1
Spousta praktických informací o cestě do USA: https://chcidoameriky.cz/
Jak se ti cestopis líbil?
Tomáš Cibulka procestoval 44 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 15 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Podle oficiální webu NP Zion je Angels landing trail otevřený.
Podle oficiální webu NP Zion je Angels landing trail otevřený.
OK, díky, doplnil jsem info. Často se to mění, nyní jsou zase uzavřeny jiné traily...
OK, díky, doplnil jsem info. Často se to mění, nyní jsou zase uzavřeny jiné traily...