Západ USA
První opravdu velká cesta s dětmi
Cestopis z roku 2024 napsal MarAnn26
Před odletem
Do USA jsem se asi jako hromada cestovatelů chtěl podívat. Než se nám narodily děti, tak jsme naše větší cesty trávili v cenově dostupnější Asii. Po jejich narození jsme je postupně brali na "těžší" cesty, aby si zvykly. Na podzim roku 2023 jsem se jednoho rána pobláznil, a usmyslil si, že je ten správný čas. Klukům sice v době odletu bude teprve čerstvých 6 a necelé 4 roky, ale jelikož jsme se chtěli vyhnout cestě v létě a starší nám bude nastupovat do školy, nechtěli jsme ho v dalších letech ze školy na delší dobu vytrhávat. Navíc během mého rozmýšlení zda ano, či ne zrovna přistály akční letenky s Lufthansou z Prahy s přestupem v Mnichově s příručním zavazadlem za 11500 Kč. Přikoupil jsem tedy dvě odbavená zavazadla a začal plánovat.
Druhým rozhodovacím bodem bylo, zda ubytování zařizovat předem, a nebo až na místě. Byli jsme z dřívějška zvyklí vše hledat na místě. Ale naše předchozí cesty a příjezdy a pátrání po přespání v nočních hodinách se nám s dětmi absolvovat nechtělo. Sestavil jsem si tedy plán cesty a přes booking zabookoval veškeré ubytování dopředu. Poprvé byla hlavním kritériem při výběru lokalita. O bezdomovcích a pochybných existencích zejména ve velkých městech jsem četl a slyšel dost. Doposud jsme to "moc" neřešili. Samozřejmě netřeba chodit nebezpečí naproti, ale věřím, že pokud člověk dodržuje základní pravidla, nevyčnívá, neprovokuje, tak pokud opravdu nemá smůlu na špatné místo a čas, není se čeho bát. Jak jsem ale již zmínil, s dětmi se mi opatrnostní level vyhoupl o několik stupňů výše. Navíc jsem za ta léta už trochu zpohodlněl, proto veškeré rezervace dopředu. A zejména v San Franciscu a Los Angeles byla lokalita naprostým číslem jedna, ale o tom až déle. Stejně jako ubytování, tak i vstupenky na Alcatraz a do Universal studios (při pohledu na cenovku se slyšitelným skřípěním zubů) jsem koupil dlouho dopředu, vyřídil ESTU, zabookoval auto, zařídil kreditku, pojištění a pro jistotu mezinárodní řidičák a začal se těšit.
Odlet
Čas letěl jako blázen a my jsme najednou čekali na ranní odlet do Mnichova. Ten jsme pomalu ani nestačili zaregistrovat, polknuty dvě plechovky na meziletišti a už jsme se rozjížděli po dráze směr Los Angeles. Let proběhl bez problémů. Já klasicky za 11 hodin nezamhouřil oči ani přes opětovný pokus přepít se pivem do spánku. Ale kluci zvládli let bez problémů, ani nepípli a bavili se obrazovkou na sedačce před nimi. Po přistání následovalo imigrační, naše klasika, kdy jsme vybraní na náhodnou kontrolu čehokoli - tentokrát dovážených potravin. Jasně, že jsme hroznové víno nesnědli a zapomněli na něj. Dále půjčení auta v Alamo a přejezd do prvního ubytování (Hyatt vacation club) v městečku Desert oasis před Joshua NP. Jelikož bylo LA úplně ucpané, dorazili jsme až v noci a stihli akorát padnout do postele. Tady musím přiznat, že jsem přecenil své síly a dojezd byl opravdu na krev, únava už byla hodně velká. Ačkoliv to bylo naše nejlevnější ubytování, tak bylo jedno z nejlepších. Velké apartmá s kuchyní, pračkou a vším potřebným i nepotřebným.
Arizona
Druhý den už jsme mohli konečně nasávat jiný kontinent. Ráno jsem dojel do Walmartu koupit snídani a zásoby na cestu a pro sluneční brýle, které jsem pro mě již tradičně zapomněl v autě na letišti, dokonce dvoje. A už následoval přejezd ke Grand Canyonu. Cesta byla dlouhá, ale ubíhala rychle, provoz byl minimální. Ubytování v historickém motelu Route 66 ve vesničce Seligman bylo fajn, kluci ocenili podobizny vozidel z animáku Auta, ale už jsme se těšili na další objevování a ne jen cestu.
Třetí den ráno jsme opět vše zabalili a vydali se ke Grand Canyonu. U brány jsme koupili annual pass a už nic nebránilo obhlédnout první cíl naší návštěvy. Pravdou je, že velikost canyonu člověk dokáže posoudit až přímo na místě. Každý z výpravy si navíc našel, co ho zajímalo nejvíce. Dospělí canyon samotný, děti zase počítání veverek. Po několika výhledech a zastávkách jsme se vydali do dalšího ubytování v městečku Page v Motelu 6. Ještě před tím jsme ale navštívili Horseshoe Bend.
Čtvrtý den jsme udělali jedinou změnu v našich plánech. Měli jsme se přes Monument Valley přesunout na dvě noci k NP Arches a Canyonland a až poté na dvě noci k NP Zion. Ale jelikož jsem měl stále drobný spánkový deficit a řízení mi tento stav příliš nezlepšovalo, rozhodli jsme se (čti lépe rozhodl jsem se) jet na Monument Valley pouze na otočku a poté rovnou na 4 dny k Zionu. Zrušil jsme tedy jedno ubytko a prodloužil to druhé. Ač mě nenavštívení parků mrzí, byla to asi dobrá volba. Odpočinuli jsme si a poté již výletili plní sil. Každopádně Monument Valley jsme stihli a jsme za to rádi. Následovala strastiplná cesta do Hurricane, kdy nás navigace táhla přes ucpaný NP Zion. Vynahradilo nám to ubytko Wingate by Windham, které bylo skvělé a my se hlavně těšili na první ráno se snídaní.
Utah
Do Zionu jsme se chystali až další den. Počasí drobně nepřálo. Museli jsme vytáhnout mikiny a bundy. Ač byla řada tripů uzavřená, nám to i tak stačilo. Přeci jen kluci by delší a náročné procházky sabotovali. Hned u první zastávky jsme navíc potkali volně žijící srnky a krocana, což nejmladší povzbudilo do dalšího ubjevování. Zion za mě z NP, co jsme navštívili, byl číslo jedna. Líbila se mi nejvíce jeho organizace, ačkoliv pokud přijedete déle, je problém s parkováním. Ale busy po parku fungují na jedničku.
Šestý den jsme zamířili 2 hodiny cesty na sever do Bryce canyon. Klasicky jsem podcenil oblečení a teplota kolem nuly a sníh můj kraťasový outfit drobně zaskočil. Nicméně čas strávený na místě se dal vydržet. Po cestě zpět jsme se ještě zastavili neplánovaně v Red canyonu a absolvovali krátkou procházku, která mě zaujala ještě více, než samotný Bryce. Jelikož jsme chtěli využít čas co nejvíce, zastavili jsme se ještě v severní části Zionu a vyšlápli si na vyhlídku.
Den č. 7 byl již trochu plonkový, ale zajeli jsme opět do Zionu a prošli si jeho východní část a další dva krátké traily. Večer jsme se stavili na točené pivo v mexické restauraci. Pivo výborné, ale ověřil jsem si, že na pálivé opravdu nejsem a byl rád, že jsem stihl doběhnout domů.
Nevada
Osmý den a přejezd do Las Vegas. Dozvuky quesadilly stále pociťuji, takže v půlce cesty následuje nouzová zastávka na benzince. Zbytek cesty do města už proběhl v pořádku a tak jsme se zastavili v Gold and Silver Pawn Shop. Nejsem určitě velký fanda sérií o této zastavárně, ale pár dílů jsme viděli a chtěli jsme proto nakouknout. Realita splnila očekávání, kdy samozřejmě nikdo z aktérů na místě nebyl, což je pochopitelné, takže jsme jen proběhli tam a zpět a vydali se na přehradu Hoover Dam. Po vyhlídkách a procházkách opět zpět do Las Vegas do hotelu The Carriage house. Hotel je cca 300 metrů od Stripu a cca 600 m od fontány, takže skvělá poloha a za bezva cenu. Vyrazili jsme hned na strip, kde jsme shlédli fontánu a jen se najedli. Jelikož jsme chtěli vše vidět hlavně v noci, šli jsme na hotel, kde byl plán, aby se děti vyspaly a vydržely večer co nejdéle. Plán vyšel jen napůl, ale večerní procházka se líbila. Já jsem zkusil štěstí v casinu, ale 15 dolarů se protočilo v automatu téměř bez mrknutí oka. Las Vegas fajn. Pro svobodného, bohatého asi více fajn, ale mě ten jeden den stačil. Jsem spíše na tu venkovskou pohodu, než blikající velkoměsto.
Kalifornie
Následoval přesun do motelu Hillstone Inn ve městě Tulare, které je kousek od Sequoia NP. Cestou jsme navštívili Badwater v Death walley. Nutno však říci, že jsme ho spíše jen proletěli. Jednalo se totiž o nejnáročnější a nejdelší přesun během našeho pobytu a řízení jsem měl až až.
10. den ráno jsme se vydali do NP Sequoia. Dorazili jsme do něj cca v 10:15. Bohužel kvůli rekonstrukci vozovky byla cesta do hlavní části parku otevřena jen od 12 do 13 a poté až po 17. hodině. Prošli jsme se tedy kousek kolem a čekali na poledne. Kolona aut se poté vydala na zbylých 10 km. Trochu jsme zataktizovali a park jsme vzali odzadu, protože jsme (správně) předpokládali, že všichni ostatní se zastaví hned na první místě. Čekání ale stálo za to, park se nám hodně líbil. Ač přišel na jedné procházce prudký déšť, kořeny vyvráceného stromu nás schovaly. Po příjezdu zpět jsme v motelové pračce a sušičce dostali do formy špinavé oblečení.
Následující ráno znamenalo přesun do Sonory a motelu Heritage inn. Vzali jsme to přes NP Yosemite. Pro mě jeden z top cílů celé cesty. Jak jsem ale psal výše, Zion mě zaujal mnohem více. Na obranu parku musím říci, že jsme nemohli absolvovat žádný delší trip, neboť by to malí demonstranti chtěli již po pár kilometrech otočit. Prošli / projeli jsme si ty nej místa a zamířili do ubytování. Já si koupil plechovkové pivo a zhlédl ze záznamu nadstavbové fotbalové derby Sparta - Slavia. Samozřejmě jsem si říkal, zda to není ztráta času, ale říkal jsem si, že to třeba bude výsledková divočina a budu rád. Inu výsledek 0:0 mi vnitřní obhajobě zahálky příliš nepomohl.
12. ráno a návrat do Yosemite. Už jsme dali jen krátké procházky a vraceli se zpět. Po cestě jsme minuli muzeum vlaků a rozhodli se do něj podívat. Stihli jsme navíc na čas projížďku historickým vlakem a klukům se moc líbila. Jen škoda, že jsme při návratu do Sonory přijeli pozdě na místní akci, což bylo koňské rodeo. Nicméně jsme skočili večer do restaurace na jednoho z nejlepších burgerů, co jsem kdy měl. Suma sumárum. Sonora byla za mě asi top místo z celého pobytu. Nějak tak jsem si představoval americký venkov.
San Francisco
Vstávačka a směr San Francisco. Měl jsem řadu obav, jak to ve městě vlastě bude vypadat. Kolik bezdomovců a narkomanů všude bude. Řada článků a videí, ale i zážitků kamarádů mi vnukly představu, že se jimi budeme brodit. K mému překvapení, bylo to úplně v pohodě. Ubytovaní jsme byli přímo na Fisherman´s Wharf v Columbus Inn. Navštívili jsme, alespoň pro nás, většinu zajímavých míst, ale podivných bytostí jsme napočítali tak na prstech dvou rukou. Tím neříkám, že tam nejsou, ale v místech, kde jsme se měli potřebu pohybovat byl absolutní klid. Po příjezdu jsme se vydali přes Lombard street k dokům. Prošli se ke Golden Gate bridge, prohlédli si lachtany na Pieru 39 a dali si na něm super fish and chips k večeři.
Brzo ráno jsme si to již mašírovali opět do doků a první lodí dopluli k Alcatrazu. Ten téměř splnil veškerá očekávání. Jen mě překvapilo, jak budova s celami samotná, je vlastně malá. Po projití ostrova křížem krážem jsme vyrazili zpět. Oběd na Pieru, odhození batůžků na hotelu a projížďka historickou tramvají. Navštívili jsme ještě velké akvárium a připravovali se na další přejezd.
Cestu do LA jsme se rozhodli rozpůlit, a tak jsme zakotvili v Quality Inn u Hearst Castle. Příště bych to asi změnil a cestu bych dal na jeden zátah, ale alespoň jsme se vyjeli podívat na pláž, kde se opalovali lachtani.
Los Angeles
16. ráno jsme vyrazili zpět do LA, ubytování jsme měli cca 3 km od mola v Santa Monice. Jelikož jsme dorazili brzo a ubytování v hotelu Days Inn by Wyndham nás jako jediné na cestě odmítlo ubytovat dříve, nechali jsme zde kufry a vyrazili do centra. Jako první jsme zamířili na chodník slávy. Opět jsem po recenzích o stanujících bezdomovcích čekal ledacos, ale stan žádný a počtem bezdomovců asi jako v Praze na Václaváku. Následoval přejezd na Griffithovu observatoř a nápis Hollywood a zpět do hotelu. Zde již proběhlo ubytování úspěšně a den jsme zakončili na Pieru v Santa Monice. Véča, koktejl, procházka po pláži a předposlední noc.
Poslední celý den. Směr Universal studios. Totální zácpa, pouze offline navigace (koupenou simku se nám během pobytu nepodařilo zprovoznit) a uzavřená dálnice. Jel jsem tedy kus jen podle kompasu v telefonu a intuice, ale dorazili jsme. Strávili jsme zde celý den. Začali jsme u Simpsonových a přes Jurský park, mimoně, představení vodního světa, oběd u Vočka, Bradavice, projížďku vláčkem po studiích a mazlíčky jsme se opět zácpami vrátili na ubytování. Druhý den už jsme jen vrátili auto a následovala cesta domů.
Shrnutí
Cesta vyšla dle plánů a proběhla bez problémů. Zpětně bych pár drobností udělal jinak. Nejvíce mě mrzí vynechání Arches a Canyonlands. Amerika mě ale příjemně překvapila. Hlavně vstřícná a přátelská povaha lidí. Určitě se chci do státu časem vrátit. Kromě Aljašky bych chtěl projet neturistickou část. Jak jsem psal v jiném cestopisu, velkoměst už jsem viděl dost a táhne mě to spíše na venkov a do přírody. A právě to bych chtěl poznat, ten pravý americký venkov.
Rozpočet:
Letenky 52 000 Kč
Ubytování 56 500 Kč
Půjčení auta včetně dětských sedaček 25 000 Kč
Vstupné (U. studios, Alcatras, akvárium, ESTA, annual pass ...) 20 000 Kč
Útrata (jídlo, benzín - ujeli jsme přes 5 500 Km, dárky, suvenýry, restaurace) 50 000 Kč
Suma sumárum cca 50 000 na kus za 18 dnů. Určitě by řada věcí šla udělat levněji, ale chtěl jsem si cestu v rámci možností užít a neřešit každý dolar.
Jak se ti cestopis líbil?
MarAnn26 procestoval 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil16 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Nedá mi to, pardon: myslím, že je skvělé, že jste jeli celá rodina. Může to pro děti hodně znamenat (pro rodiče doufám taky). I když jsme tak daleké cesty s rodiči nepodnikali, jsem ráda, že nás brali odmala všude s sebou. (Pamatuji si, jak táta někomu vyprávěl, jak mu bylo líto, když jeho rodiče jezdili bez nich dětí, takže on to dělat svým dětem nebude.) Jestli děti budou nebo nebudou cestovatelské typy je celkem jedno.
Díky za vyprávění!
Nedá mi to, pardon: myslím, že je skvělé, že jste jeli celá rodina. Může to pro děti hodně znamenat (pro rodiče doufám taky). I když jsme tak daleké cesty s rodiči nepodnikali, jsem ráda, že nás brali odmala všude s sebou. (Pamatuji si, jak táta někomu vyprávěl, jak mu bylo líto, když jeho rodiče jezdili bez nich dětí, takže on to dělat svým dětem nebude.) Jestli děti budou nebo nebudou cestovatelské typy je celkem jedno.
Díky za vyprávění!
Zdravím.
Cestopis pěkný, chybí mi jen celková mapa se zakreslenými přesuny.
Můj osobní názor. Pokud bych letěl do USA, pak bych tam neletěl s tak malými dětmi. Nebudou si to ani pamatovat. To bych je raději nechal u babiček
Zdravím.
Cestopis pěkný, chybí mi jen celková mapa se zakreslenými přesuny.
Můj osobní názor. Pokud bych letěl do USA, pak bych tam neletěl s tak malými dětmi. Nebudou si to ani pamatovat. To bych je raději nechal u babiček
Kdysi dávno jsme to se zhruba stejně starými dětmi také zkusili. Do Asie. Výsledkem bylo, že je pouze zajímalo to, jestli budou v letadle tabulky a v ubytování bazén. Jinak nic. Když bylo synovi 18, tak jsem se ho zeptal, kam by se chtěl v životě podívat. Asi nikam, všude už jsem byl. Takže tak. Ne každý je cestovatelský typ.
Kdysi dávno jsme to se zhruba stejně starými dětmi také zkusili. Do Asie. Výsledkem bylo, že je pouze zajímalo to, jestli budou v letadle tabulky a v ubytování bazén. Jinak nic. Když bylo synovi 18, tak jsem se ho zeptal, kam by se chtěl v životě podívat. Asi nikam, všude už jsem byl. Takže tak. Ne každý je cestovatelský typ.
Každý má nějakého koníčka, někdo raději fetuje, chlastá, poslouchá metal a navštěvuje ty gruppen sex party...
Každý má nějakého koníčka, někdo raději fetuje, chlastá, poslouchá metal a navštěvuje ty gruppen sex party...
floodland: jo, asi tak nějak. Musí si říct sami, co jak a kde chtějí.
floodland: jo, asi tak nějak. Musí si říct sami, co jak a kde chtějí.
Pro cestovateleX: Bohužel (bohudík) nám prarodiče stále pracují a nechtěl bych, aby si pro naše cestování brali dovolenou. Je nám jasné, že mladší si nebude pamatovat nic a starší asi jen střípky. Určitě bychom si řadu věcí bez dětí užili více, ale zase máme řadu zážitků díky tomu, že byli s námi. A věřím/vím, že oni si to užili také. Zpětně bych to udělal stejně a vzal je s sebou. Ale každý to má jinak 😉
Pro cestovateleX: Bohužel (bohudík) nám prarodiče stále pracují a nechtěl bych, aby si pro naše cestování brali dovolenou. Je nám jasné, že mladší si nebude pamatovat nic a starší asi jen střípky. Určitě bychom si řadu věcí bez dětí užili více, ale zase máme řadu zážitků díky tomu, že byli s námi. A věřím/vím, že oni si to užili také. Zpětně bych to udělal stejně a vzal je s sebou. Ale každý to má jinak 😉
No. Asi ten můj osobní názor bude ovlivněný také tím, že jsem s mýma dětma už několik desítek různých cest absolvoval a snažil se z těch mých dovolenkových "nápadů" poučit. Od 0let do 7let nebrat je daleko, stačí jim málo, nic si nepamatují (ČR a okolní země). Od 8let do cca 12let moře Evropa, od 13let do cca 16let individuální tripy dle přání puberťáků (JPN, USA, SAE), a to 1 rodič + 1 dítě. Ideální pro utužení vztahu rodič dítě.
Po 17letech věku dětí.... to už je nikam nevezmu, chci mít už čas zejména na sebe a nalézt zpět svou ztracenou identitu 🤣
No. Asi ten můj osobní názor bude ovlivněný také tím, že jsem s mýma dětma už několik desítek různých cest absolvoval a snažil se z těch mých dovolenkových "nápadů" poučit. Od 0let do 7let nebrat je daleko, stačí jim málo, nic si nepamatují (ČR a okolní země). Od 8let do cca 12let moře Evropa, od 13let do cca 16let individuální tripy dle přání puberťáků (JPN, USA, SAE), a to 1 rodič + 1 dítě. Ideální pro utužení vztahu rodič dítě.
Po 17letech věku dětí.... to už je nikam nevezmu, chci mít už čas zejména na sebe a nalézt zpět svou ztracenou identitu 🤣
Mě rodiče brali od mala (ČR a rozumné okolí) a střípky si pamatuju už dřív (třeba od 4), ale jsou to spíš "blbosti". Ukázka střelby z trebuchetu v Dánsku, děda obcházející kvůli černý kočce hotel, hrozně moc holubů v Benátkách ... Tohle vím, že si pamatuju, protože to není na fotkách.
Mě rodiče brali od mala (ČR a rozumné okolí) a střípky si pamatuju už dřív (třeba od 4), ale jsou to spíš "blbosti". Ukázka střelby z trebuchetu v Dánsku, děda obcházející kvůli černý kočce hotel, hrozně moc holubů v Benátkách ... Tohle vím, že si pamatuju, protože to není na fotkách.
Skvělý cestopis, lehce se čte. 200 tis. docela hodně za mě. A cesta 5500 km věřím, že byla nejenom náročná ale i atraktivni. Rad bych se podíval na nějakou mapu s cestou kudy se jelo atd.
Skvělý cestopis, lehce se čte. 200 tis. docela hodně za mě. A cesta 5500 km věřím, že byla nejenom náročná ale i atraktivni. Rad bych se podíval na nějakou mapu s cestou kudy se jelo atd.
Pekny cestopis, kde vidiet, ze aj narocnejsia dovolenka sa da zvladnut a uzit s mensimi detmi.
Velku cast vasej trasy sme absolvovali v 8/2023 s 6r.dcerkou a tiez som mala obavy, no nakoniec vsetko bravurne zvladla. Mali sme v itinerari viacero nalezisk dinosaurov (dcerku zaujimaju) v Utahu a detske ihriska, ktore Americania vedia.
Inak, Americania nas tiez prekvapili svojou ochotou a srdecnostou. Vyborne zorganizovanu maju infrastrukturu v NP, system shuttle busov, navstevnicke centra. Musime sa este vratit, tentoraz navstivit Bryce, Arches, Grand Teton a Yellowstone.
Pekny cestopis, kde vidiet, ze aj narocnejsia dovolenka sa da zvladnut a uzit s mensimi detmi.
Velku cast vasej trasy sme absolvovali v 8/2023 s 6r.dcerkou a tiez som mala obavy, no nakoniec vsetko bravurne zvladla. Mali sme v itinerari viacero nalezisk dinosaurov (dcerku zaujimaju) v Utahu a detske ihriska, ktore Americania vedia.
Inak, Americania nas tiez prekvapili svojou ochotou a srdecnostou. Vyborne zorganizovanu maju infrastrukturu v NP, system shuttle busov, navstevnicke centra. Musime sa este vratit, tentoraz navstivit Bryce, Arches, Grand Teton a Yellowstone.
Pěkně sepsaný. Předpokládám, že to není poslední cesta, protože těch míst, které za to stojí vidět, je ještě hodně. A rozhodně se nebát i místních zajímavostí, které kolikrát překvapí. My máme vždy seznam míst, která chceme navštívit a zbytek doplňujeme podle aktuální situace, kde se nám co líbí. Ubytování řešíme flexibilně až v průběhu dne podle toho, kam předpokládáme dojezd. Vetšinou to bereme přes Priceline, ale těch možností je samozřejmě víc. Jinak co se týče parků, tak rozhodně doporučuji si stáhnout offline mapy, budou se hodit.
Pěkně sepsaný. Předpokládám, že to není poslední cesta, protože těch míst, které za to stojí vidět, je ještě hodně. A rozhodně se nebát i místních zajímavostí, které kolikrát překvapí. My máme vždy seznam míst, která chceme navštívit a zbytek doplňujeme podle aktuální situace, kde se nám co líbí. Ubytování řešíme flexibilně až v průběhu dne podle toho, kam předpokládáme dojezd. Vetšinou to bereme přes Priceline, ale těch možností je samozřejmě víc. Jinak co se týče parků, tak rozhodně doporučuji si stáhnout offline mapy, budou se hodit.
Díky, poslední cesta to určitě není, plánů je spousta. Dělali jsme to vždy tak, jak popisujete. Seznam, co chceme vidět a na místě jsme řešili dle situace, jak/kdy/kudy se k nim dostaneme. To samé ubytování. Ale jelikož jsme poprvé byli takto s dětmi, zvlášť s mladším teprve tříletým, tak jsme měli vše nalajnované dopředu. Ve finále děti zvládly vše absolutně bez problémů, takže jsme i mohli řešit až na místě. Offline mapy jsme měli jak parků, tak obecně silniční.
Díky, poslední cesta to určitě není, plánů je spousta. Dělali jsme to vždy tak, jak popisujete. Seznam, co chceme vidět a na místě jsme řešili dle situace, jak/kdy/kudy se k nim dostaneme. To samé ubytování. Ale jelikož jsme poprvé byli takto s dětmi, zvlášť s mladším teprve tříletým, tak jsme měli vše nalajnované dopředu. Ve finále děti zvládly vše absolutně bez problémů, takže jsme i mohli řešit až na místě. Offline mapy jsme měli jak parků, tak obecně silniční.
Já si naopak myslím, že je skvělé, že takto cestujete i s dětmi. Nejsou zase tak malé a byť si nebudou pamatovat přesný plán den po dni, tak zážitky mít budou. My jsme letos také jeli Road Trip po západě USA, dokonce jsme navštívili více míst a bylo to skvělé - mladší ke konci dovči oslavila svůj 1. rok a starší 4 roky, ta o dovolené dokonce nadšeně vyprávěla ve školce - největší zážitek byl teda vřelé objetí s Mickey Mousem v Disneylandu a let helikoptérou nad Grand Canyonem s tatínkem, který to dostal jako dárek ke kulatinám :-D. Plán jsme měli obohacený o dětská hřiště, nějaká ta ZOO a bylo fajn. Dokonce jsme tak polovinu dovči kempovali, což byl zážitek sám o sobě. Nejmladší si samozřejmě nebude pamatovat, že byla v Grand Canyonu, ale byla s námi, v rodinném kruhu a sdílela s námi tu pohodu a krásně se tam rozchodila... no a co že nebude mít konkrétní vzpomínky?
Děti nejsou přítěž, rozhodně nevidím důvod je nechávat u babiček nebo necestovat až do jejich X let, stačí jen dobře plánovat a být v plánu flexibilní.
Já si naopak myslím, že je skvělé, že takto cestujete i s dětmi. Nejsou zase tak malé a byť si nebudou pamatovat přesný plán den po dni, tak zážitky mít budou. My jsme letos také jeli Road Trip po západě USA, dokonce jsme navštívili více míst a bylo to skvělé - mladší ke konci dovči oslavila svůj 1. rok a starší 4 roky, ta o dovolené dokonce nadšeně vyprávěla ve školce - největší zážitek byl teda vřelé objetí s Mickey Mousem v Disneylandu a let helikoptérou nad Grand Canyonem s tatínkem, který to dostal jako dárek ke kulatinám :-D. Plán jsme měli obohacený o dětská hřiště, nějaká ta ZOO a bylo fajn. Dokonce jsme tak polovinu dovči kempovali, což byl zážitek sám o sobě. Nejmladší si samozřejmě nebude pamatovat, že byla v Grand Canyonu, ale byla s námi, v rodinném kruhu a sdílela s námi tu pohodu a krásně se tam rozchodila... no a co že nebude mít konkrétní vzpomínky?
Děti nejsou přítěž, rozhodně nevidím důvod je nechávat u babiček nebo necestovat až do jejich X let, stačí jen dobře plánovat a být v plánu flexibilní.