Země dlouhého bílého oblaku a splnění dětského snu
Cestopis z roku 2017 napsal melounek
Když se řekne Nový Zéland, mnohým lidem se vybaví země se samými superlativy, zemi, kde by se chtěli odstěhovat na důchod, zemi s nejúžasjnější krajinou a další spousty lákadel, kterou tato země disponuje. I pro mě byl Nový Zéland ve studenstkých letech top destinací, kde bych se chtěl jednou v životě podívat. Po návratu z dovolené v JAR jsem došel k rozhodnutí, že jižní polokoule má své kouzlo a nebylo by na škodu opět tam „dolů“ vycestovat. V novém zaměstnání jsem byl teprve 5 měsíců, krátkou dobu na to, abych si vybral celou dovolenou v plném rozsahu. Když už člověk cestuje na druhý konec světa, musí si to být pro obě strany co nejméně ztratné. Šel jsem na to trošku jinak. Nejprve jsem si zakoupil letenky a pak to řekl svým nadřízeným. Nebyli moc nadšeni, ale když jsem jim řekl, že si zástup „vycvičím“, tak můžu jet. Nakonec na tento špás padlo 17 dní placené dovolené. V polovině listopadu 2016 jsem zakoupil u jednoho zahraničního prostředníka Omega Travel letenku na Nový Zéland za 16 234 Kč. Letělo se z Londýna přes Šanghaj do Aucklandu. Lety byly operované společností China Eastern Airlines. Ještě zbývalo dořešit letenku do Londýna. Jelikož se letělo z Heathrow a žádné nízkonákladovky tam nelítají, byla cena cca 4400 Kč pro mě přípustná. Na to, aby mohl člověk důkladně procestovat oba ostrovy, potřebuje několik měsíců. S ohledem na velikosti obou ostrovů jsem se rozhodl pro ten severní. Byla středa, 29.3.2017 a já se za aprílového počasí kodrcal z rodné vísky na pražské letiště. Po absolvování formalit a nástupu do letadla směr Londýn operovaným British Airways, mi došlo, jak dlouhá cesta ve skutečnosti mě čeká. Nejdříve 2 hodiny do Londýna, následována 4 hod pauzou, dále 11,5 hod let do Šanghaje, 9 hod mezipřistání a další 11,5 hod let do Aucklandu. Neměl jsem vysoké očekávání od China Eastern Airlines, ale musím říct, na to, jak číňany nemusím, tak co se týče služeb v letadle, byli na velmi vysoké úrovni. Na letiště Pudong jsme dosedli za dešťového počasí v odpoledních hodinách. Ihned jsem pospíchal na celní, abych stihl Maglev do centra. Jezdil tuším v 20 nebo 30 - minutových intervalech a cca 30 km cesta na okraj Šanghaje mu trvala 8 minut. Většinou si to vláček šine 300 - kilometrovou rychlostí, ale jsou časy, kdy jezdí i 430 km/h. z vlaku přesednete do metra a jedete pár zastávek. Záleží, co chcete vidět. Já šel na večeři v centru a výškové budovy.
Šanghaj
Maglev
Šanghaj
Šanghaj
Čas rychle plynul a já se šinul zpět na letiště. Ve 2 ráno jsme se odlepili z dráhy a namířili si to na jih. Další ukrutně nekonečně dlouhá cesta, další výborný servis na palubě a v podvečer místního času 31.3.2017 jsme vstoupili na půdu Nového Zélandu. Než jsem se vymotal z celního, nastala tma a já se dozvěděl, že má autopůjčovna má už zavřeno. No fajně. Využil jsem benefitu služebního telefonu a zavolal paní domácí, zda by pro mě na letiště mohla přijet. Po 5 minutách konverzace, kdy já jsem ji moc nerozuměl, jsme si konečně určili místo setkání. Po 30 minutách přijela hostitelka a za 30 NZD mě odvezla domů. Druhý den ráno mě odvezla do autopůjčovny, kde jsem nafasoval bílou Toyotu Corollu. Za přepážkou mě obsluha ujišťovala, že fungují do 23:00 a ten, kdo mi podal tu zkreslenou informaci, nebyl nikdo z jejich pobočky. Skutečně tomu tak bylo, číslo, na které jsem volal po příletu bylo australské, nikoliv novozélandské 😊
Auto jsem zaparkoval a následně se vydal MHD prozkoumat centrum Aucklandu. I přes astronomický podzim bylo velice příjemné počasí, teploty se pohybovaly nad 20°C. Z mého programu doporučuji výšlap na Mount Eden s úžasným výhledem na město a ulici Quay, jakožto výchozím bodem pro vstup do přístavu. V přístavu se dá strávit i několik hodin a rozhodně si tam najde každý to své. Jelikož v přístavu sídlí i cestovní agentura zaměřená na plavby za delfíny a velrybami, přišlo mi výhodné zaplatit cca 2900 Kč za 4,5 hod. plavbu a vidět v akci tato krásná stvoření. Dalšího dne v krátce po 9:00 jsem se spolu s dalšími cca 40 cestujícími vydali na širé moře pozorovat kytovce. Za celou tu dobu jsme viděli hejno delfínů, ale žádnou velrybu. Cestovka jako kompenzaci dává zdarma všem účastníkům plavby voucher, který musíte uplatnit do 5 let. Kdo vám to dneska dá? Samozřejmě, bylo to v roce 2017, ale i tak to bylo od nich velmi milé gesto a uvítal bych, aby i ostatní vydřiduši zavedli něco podobného. Po vylodění jsem se odebral do hospody a následně do rušných ulic velkoměsta, abych se náležitě rozloučil s Aucklandem. Čtvrtý den ráno proběhlo rozloučení s hostitelkou, na programu byl přesun do 170 km vzdáleného Whangarei na sever od Aucklandu. Po příjezdu na barák a seznámení se s hostiteli, mě vítr zavál k Whangarei Falls a Mount Parihaka. Další den jsem měl v úmyslu jet na celodenní výlet na Cape Reinga, nejsevernější bod severního ostrova. V 6:00 ráno bylo jasné, že cesta nebude snadná. Konečně, ač nerad, se projevilo to, čím je známý Nový Zéland. Krátký vytrvalý déšť se střídal ještě s kratšími intervaly slunečného počasí. Takto se to asi vystřídalo 30x a po 4 hodinách, za silné mlhy jsem dorazil na nejsevernější bod pevniny. Nachází se zde maják a stožár se směrovými šipkami včetně vzdálenosti od světových metropolí. Při pohledu dolů můžete pozorovat, jak se mohutné vlny rozbíjí o útesy. To místo má své kouzlo, už kvůli jeho geografické poloze, oplatí se zde setrvat nějakou dobu a popřemýšlet o svém životě, vyřvat se, nebo něco jiného. Našlo se pár šílenců, co bědovali sami na sebe, moc jsem tomu nerozuměl, někteří by tam chtěli být rozptýleni. Northland není posetý místy, kde by se dal čas užitečně zužitkovat. Jako další možnost vidím v cyklistice. Tento nejsevernější region měl nejhladší cesty a profil pro silniční kola, kde se spousta cyklistických ba i motocyklových nadšenců může vyřádit. Po asi 2 hodinách strávených na okraji světa jsem putoval zpět na barák.
Na pozorování velryb
Cape Reinga
Mount Eden
Cape Reinga
Eden Park
5. dubna ráno jsem si sbalil věci a rychle upaloval zpět do Aucklandu, kde proběhl druhý pokus honu za kytovci. Ani na druhý pokus se nepodařilo vidět velryby, za to jsme měli možnost pozorovat více hejn delfínů a spousty ataků ptáků na mořské ryby. Po příjezdu do přístavu jsme obdrželi další voucher, ale já byl už smířený, že se třetího pokusu vidět velrybu nezúčastním. V přístavu jsem nasedl do auta a vydal se vstříc dalšímu dobrodružství. Už za tmy jsem dojel do městačka Ngatea v regionu Waikato. Na další dva celé dny jsem měl naplánováno projet poloostrov Coromandel. Z výčtu navštívených míst můžu vypíchnout Karangahake Gorge, Thames, Pinnacles, Cathedral Cove a Hot Water Beach, kde si můžete za 10 NZD zapůjčit lopatu, vykopat na pláži díru a ležet v horké vodě. Po třech strávených nocích někde v zapadákově mě další program čekal v Hamiltonu a okolí. Po pár zastávkách podél jezera Waikare jsem opět za tmy dorazil k další hostitelce. Další den bylo opět hezky, byla by škoda nevyužít toho počasí, proto jsem se rozhodl vydat k moři. Městečko Raglan disponuje krásnou pláží s černým pískem a pozvolným vstupem do vody a je vyhledávaným místem pro plavce, neplavce i surfaře. Pak následoval celodenní výlet do Rotoruy v provincii Bay of Plenty, první polovinu dne jsem strávil v maorské vesničce Whakarewarewa, na pořadu dne byly tradiční maorské obřady a ceremoniály. Druhou polovinu dne jsem věnoval adrenalinovým zážitkům, na Skyline Rotorua si můžete za pár peněz zakoupit permanentku na jízdu vozítkem a užít si asi 3 trasy s různými překážkami a nástrahami.
Karangahake Gorge
Karangahake Gorge
vesnice Whakarewarewa
Rotorua
Karangahake Gorge
Karangahake Gorge
To byl na nějaký čas poslední krásný den na NZ. V tu dobu už Auckland a okolí sužoval cyklón Cook. 11. dubna přišlo varování i pro střed severního ostrova. Ráno začalo pršet, ovšem nic hrozného to nebylo, na venkovní aktivitu to nebylo, takže jsem si opět naplánoval celodenní výlet k jeskyním Waitomo. Vůz zaparkujete před kanceláří, poté vás průvodce naloží do dodávky a jedete k jeskyni. Uvaří vám čaj, povypráví něco o historii a pak si jdete hrát na neandrtálce do jeskyně. Během tour se dozvíte další informace, mě to bylo jedno, moc jsem mu nerozuměl, ale i tak to byla super zkušenost. V odpoledních hodinách jsem se za deště vydal na ubikaci. Hned ráno jsem vyrazil do dalšího městečka, na jižním břehu jezera Taupo leží Turangi. Během cesty z Hamiltonu do Turangi se rozpršelo a bylo vydáno varování, že minimálně po dobu dalších 48 hodin bude vytrvale pršet a hrozí sesuvy půdy. Měl jsem zde strávit 3 noci, bohužel jsem byl nucen se vzdát všem venkovním aktivitám, mé vybavení nebylo na tak vysoké úrovni, abych mohl za vytrvalého deště chodit venku nebo po kopcích. A tak jsem postupně střídal návštěvu termálního bazénku, místního aquaparku a posedávání v autě na břehu jezera Taupo s vyhlídkami na nebe, kdy déšť ustane. Třetí den pobytu odpoledne, kdy se počasí umoudřilo, mě hostitelka vzala do místního golfového klubu. Jakožto členka klubu mi zařídila vstup na hrací plochu zdarma. Nikdy mě sport, kde se člověk musí soustředit na díru moc nebral, ale i tak jsme si užili dostatek zábavy. Konec učinkování v Turangi, obloha opět modrá a přede mnou poslední destinace, hlavní město Wellington. Po 4 hodinách svižné jízdy jsem dorazil do Newlands, předměstí hlavního města. Do centra to je ještě pěkná štreka, abyste se tam dostali, budete potřebovat auto. Wellington je nenápadné město, není vidět z dálky jako ostatní metropole, jeho panorama spatříte až v místě, kde se „dálnice“ SH2 napojuje na SH1. toho dne, kdy jsem dorazil na ubikaci nemělo smysl jezdit do centra, jelikož už byl skoro už večer, ale počasí bylo natolik příjemné, že jsem prozkoumal předměstí. Do centra města jsem se vydal následujícího dne ráno, zaparkoval u Westpac Stadium a pěšky jsem prozkoumával co město nabídne. Opět panovalo velmi krásné počasí, což je na Wellington nezvyklé a můžu i potvrdit, že i po celý zbytek pobytu bylo ve Wellingtonu krásně. Před odjezdem jsem ještě navštívil obrovské muzeum Te Papa, vstup zdarma, člověk tam stráví klidně i 4 hodiny a najde tam vše na co si vzpomene, dále pak exkurzi ve Westpac Stadium, Mount Victoria Lookout, nějaké ty nákupy pro rodinu a 19.4.2017 v ranních hodinách se vydal na cestu dlouhou 650 km do Aucklandu. Ve srovnání s trasou Johannesburg - Durban, absolvovanou v roce 2016, se jedná o velmi výživnou trasu během které se rozhodně nudit nebudete, na dlouhé rovné úseky zapomeňte, za volantem si pořádně zaposilujete. Odevzdání auta proběhlo v pořádku, v odpoledních hodinách byl naplánován odlet směr Šanghaj. Před námi opět 11,5 hodinový let a přibližně 7 hodinové mezipřistání v čínské megapoli. Opět jsem si využil nabídnutého času a Maglevem opět vyrazil do města. Tentokrát jsem měl štěstí a natrefil na okno, kdy vlak může jet 430 km/h. Bylo velmi krásné počasí, asi 23 °C, přede mnou se tyčil mrakodrap ve tvaru otvíráku a já si řekl, proč se do něho nepodívat. Vstupné bylo ve výši 180 juanů, výtah vás vyveze stého patra a vy se můžete kochat výhledem na celé město. Poté ještě procházka městem a odpoledne zpět na letiště. V Londýně jsme dosedli ve večerních hodinách za tmy, mě uletěl spoj do Prahy, jelikož jsem si neuvědomil, že čas se během mého pobytu na NZ na severní polokouli posunul o hodinu dopředu. Abych se co nejlevněji dostal do ČR, přesunul jsem se na letiště Luton. Přečkal jsem noc na nejhorším letišti všech letišť, s jedním záchodem a bez stánku s občerstvením, mezi pochybnou existencí z JV Evropy. V 7:00 ráno jsme konečně vzlétli a o dvě hodiny později dosedli v Brně.
A kolik všechno za to? Letenka na NZ 16234 Kč, letenka na Heathrow 4400 Kč, letenka Luton – Brno 1150 Kč, auto 8900 Kč, ubytko Auckland 1867 Kč, Whangarei 1571 Kč, Ngatea 2001 Kč, Hamilton 2500 Kč, Turangi 2425 Kč, Wellington 2386 Kč, kapesné 25000 Kč (jídlo, benzín, vstupy, výlety, suvenýry). Celkově jsem byl s dovolenou spokojen, počasí bylo výborné, až na 3 dny, kdy ostrov pustošil cyklón, podařilo se mi i nejednou ušetřit na benzínu (neúmyslně), a to díky neznalosti jazyka. Podtrženo sečteno, celá dovolená v zemi Pána prstenů mě vyšla na 68 – 70000 Kč. Už se nemůžu dočkat dne, kdy znovu vstoupím na tuto posvátnou půdu, ale tentokrát na tu mezi cestovateli hezčí půlku. KIA KAHA AOTEAROA. No a příště se vydáme na další zajímavé místa. Brzy znovu na počtenou.
Tady začni psát svůj cestopis...
Jak se ti cestopis líbil?
melounek procestoval 12 zemí světa světa, nejvíce Jižní Ameriku a Severní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 13 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil0 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.