Zimbabwe, Zambie, Botswana

Letenky: V létě 2022 se objevily letenky na červenec 2023 s Lufthansou z Prahy přes Frankfurt přímo do Victoria Falls za krásných 10400 Kč a my je koupili.

Víza: A pak jsme zjistili, že je škoda zůstávat jen v Zimbabwe, koupíme si (po příletu na letišti) KAZA Visa (za 50 USD) a můžeme libovolně přecházet mezi Zimbabwe a Zambií a dokonce na max. 24 hodin navštívit sousední Botswanu.

Ubytování: vybírat ubytování na bookingu rok dopředu je radost. Jako vždy musí být u místních lidí, levné a s výborným hodnocením. Nakonec to budou 2 noci ve Victoria Falls, 4 noci v Livingstonu v sousední Zambii a 1 noc před odletem opět v Zimbabwe.

Příprava: Kupodivu celkem rychlá, tahle cesta nebude složitá. Jsou to 2 obrovské země, ale v obou budeme jen na dvou nejturističtějších místech - Victoria Falls v Zimbabwe (tam je program jasný) a v Livingstonu v Zambii.

Itinerář

Den 1. - přílet do Victoria Falls

Letíme skoro 10000 km z Prahy přes Frankurt s mezipřistáním v Namibii (Windhoek), kde skoro všichni vystupují a jen pár nás pokračuje téměř prázdným Airbusem 330 do Zimbabwe. Noční let byl fajn, ale těšit se na jídlo v letadle (po několika letech low cost létání) bylo úplně zbytečné. Přistáváme ve Victoria Falls (VF), kde na nás čeká řidič z prvního ubytování. Bydlíme v pěkném udržovaném areálu pro batůžkáře 2 km od centra VF. Zahrada, malý bazén, milý personál, chatka v africkém stylu, v koupelně teče teplá voda a máme tu i toaletní papír a moskytiéru. Krása! Největší výhodou tohoto ubytování je ale společná kuchyně, kde je k dispozici i lednice s mrazákem, káva, čaj, i nějaká rýže. Cena: 470 Kč/osoba/noc. Vaříme si naše instantní nudle (mnohem lepší než oběd od Lufthansy) a vyrážíme do centra.

Jsme v Namibii a nemůžeme ven :(

Let z Namibie do Zimbabwe :)

Řeka Okawango v Botswaně

Chatka

Náš pokoj

První oběd ve společné kuchyni

Zimbabwe, plným názvem Zimbabwská republika, je vnitrozemský stát na jihovýchodě Afriky. Sousedí se Zambií, Mosambikem, Jihoafrickou republikou a Botswanou. Má 390000 km2 (5x větší než Česko), počet obyvatel 16,5 milionů. Úředním jazykem je angličtina a platí se zde hlavně americkými dolary.

Victoria Falls leží v západní části Zimbabwe u hranice se Zambií a žije zde 35000 obyvatel. Město je malé, hezké, plné opic, které na nás vrčí a cení zuby (tyhle hladit nebudu) a taky předražených atrakcí pro turisty (15 min. jízda tramvají 50 USD, 13 min. let helikoptérou 200 USD, zipline 95 USD, rafting od 140 USD). V jedné z nejchudších zemí světa jsou jedny z nejdražších výletů na světě.

Opice ve VF

Victoria Falls - centrum

Jízda za 50 dolarů

Nádraží

Jdeme k řece Zambezi a v restauraci Lookout Cafe s nádherným výhledem i interiérem ochutnáváme místní pivo a smoothie.

Tudy

Cedule ve VF

Lookout Cafe a Zambezi

Lookout Cafe

V Africe se říká, že "běloši pěšky nechodí". Opravdu i na krátké vzdálenosti po městě Victoria Falls si běloši berou taxi, platí tu jednotná cena 5 USD. My chodíme rádi, tak se vydáváme dál na procházku zimbabwskou savanou. Další 2 hodiny nepotkáme černocha, natož bělocha, jen otravné mouchy a malé barevné ptáčky, kteří se nechtějí nechat vyfotit. Je období sucha, stromy jsou opadané, i vody v řece a vodopádech je teď málo.

Procházka

Hnízda zdejších ptáků

Jsme na útesu 100 m nad řekou a tak nás napadlo sejít dolů a vyzkoušet teplotu vody v Zambezi. Na mapy.cz najdeme přístupovou cestu přes staré a prudké schody a za chvíli jsme dole. Voda je hodně studená a proud hodně silný. Jdeme až pod most, který spojuje Zimbabwe a Zambii. Koukáme na blázna, který z mostu právě skočil bungee jumping (a ještě za to zaplatil 160 USD) a najednou jsme obklíčeni opicemi! Nevypadají vůbec přátelsky, samice s mládětem mě 2x škrábne do lýtka a odběhne, veliký samec s fialovou zadnicí na nás cení zuby a vrčí. Poprvé v životě se bojíme opic! Ani se nehneme a čekáme, až tlupa projde. Jsou to paviáni babuin (místní jim říkají baboon). Samec má kolem 120 cm a až 25 kg. Paviáni sice prošli, ale sedli si na "naše" schody a zatarasili nám tak východ od řeky. Vrčí a nemíní odejít. Najdeme větší klacek a tak dlouho s ním mlátíme do zábradlí, až se opice pomalu zvednou, posunou a my můžeme projít.

Před západem slunce ještě cvičně přecházíme přes hranice do sousední Zambie a zase zpět do Zimbabwe. Poprvé vidíme a slyšíme slavné Victoria Falls právě z přeshraničního mostu. Restaurace ve VF jsou drahé, ale v jiném ubytování pro batůžkáře si dáváme půlku BBQ kuřete a 2 piva za 10 USD. Do naší chaty přicházíme už potmě. Poprvé v životě vidíme souhvězdí Jižního kříže, které od 16. století sloužilo k orientaci mořeplavců.

Most mezi Zimbabwe a Zambií

Baboon

Východ

ZZ hranice

My v Zambii, opice v Zimbabwe

Vodopády VF poprvé

Den 2. - Victoria Falls a řeka Zambezi

Dobré ráno ze Zimbabwe! Snídáme z vlastních zásob u bazénu a hurá (4 km pěšky) k vodopádům! Cestou zase zachraňuju :) Ne želvu, ale malého chameleona! Kdybychom jeli taxíkem, tak jsme toho chudáčka přejeli!

Výhled z postele :)

Snídaně

Záchrana se blíží..

Zachráněn :)

Chameleonek

Rozloučení

Victoria Falls - v místním jazyce Mosi-oa-Tunya (Dým, který hřmí) - jsou jedny z největších vodopádů na světě. Nacházejí se na řece Zambezi na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe a jsou přístupné z obou zemí. Jsou široké 1800 m, vysoké 120 m, voda padá do úzkého a hlubokého čedičového kaňonu. Vodopády objevil 16. listopadu 1855 skotský cestovatel David Livingston a nazval je podle britské královny Viktorie. V roce 1875 je prozkoumal český cestovatel Emil Holub, který je autorem jejich první mapy.

Průvodci doporučují jít k vodopádům kvůli množství turistů hned ráno. My přicházíme kolem 14 hod. a víme proč. Hned na první vyhlídce nás čeká krásná duha :).. a taky na druhé a na třetí.. Je tu celkem 16 vyhlídek, obejdeme všechny. Park je pěkný, čistý, uzavřený, ale i tady běhají impaly a babooni. V období dešťů vodopády kvůli obrovskému proudu vody (a tím pádem i "dýmu") nejsou moc vidět a taky tu hodně zmoknete. Dnes je nás tu jen asi 30. Vstupné 50 USD.

Vchod

Socha Davida Livingstona

Duha 1.

Duha 2.

Baboon

Impala

I v období sucha toho z některých vyhlídek není moc vidět.

Jedna z vyhlídek

V parku

Hukot!

13. vyhlídka připomíná podzimní Island

Turisti jsou na "dým" (mrholení/déšť) z vodopádů připraveni. Když nemají vlastní pláštěnku, půjčí si za 10 USD pončo. My pláštěnky schválně nechali doma, jít k vodopádu v pláštěnce nedává smysl, zvlášť když je teplo. Před 15. vyhlídkou se jako jediní svlékáme do plavek, batůžky dáváme do igelitu a jdeme do "deště". 15. vyhlídka je nejzajímavější a také nejnebezpečnější. Kameny kloužou, mezi nimi je bahno a držet se dá jen jednoduchého lana. Tady už "prší" moc, voda je studená, ale je to zážitek a za chvíli uschneme. 16. vyhlídka na most mezi Zimbabwe a Zambií je "suchá" a my převlečení. Jsme na konci cesty, ale na oblíbené vyhlídky jdeme znovu.

Mrholí

Ponča

K 15. vyhlídce

15. vyhlídka

16. vyhlídka

Zase se nám nechce "domů" a tak míříme k největšímu zdejšímu baobabu. Potkáváme první prase bradavičnaté. Za své jméno vděčí třem párům bradavic v obličeji, které měří až 15 cm :) Dlouhé kly mají obě pohlaví, ale u samců měří více než 60 cm. Živí se hlavně trávou. Lidé žádní, pořád vidíme hlavně opice. Už si na sebe zvykáme a vzájemně se sebe bojíme míň než včera (jen těm samcům se nechci dívat do očí). Řeka Zambezi je krásně modrá, je teplo (pořád kolem 27 st. a jasno), plavky máme, napadlo nás jít se do řeky trochu osvěžit. Celkem rychle jsme si to rozmysleli...

Prase bradavičnaté

Cesta k největšímu baobabu

To je on

Vykoupeme se?

Nevykoupeme!

Krokodýl nilský je nejhojnější a největší druh krokodýla. Samec má 4 m, dožívá se až 60 let. Krokodýli napadnou až 700 lidí ročně, z toho asi 400 jich útok nepřežije. Krokodýl na svou kořist číhá ukrytý buď pod hladinou nebo v bahně. Když se dostane kořist do bezprostřední blízkosti, prudce vyrazí - na krátkou chvilku dokáže vyvinout rychlost až 70 km/hod. Menší kořist usmrtí stiskem silných čelistí, větší musí stáhnout pod hladinu a utopit. Často se přitom pod vodou začne rychle otáčet kolem své osy a oběť je tak naprosto dezorientovaná.

Jdeme dál podél řeky a najdeme tohle hezké a romantické místo... i s čerstvými stopami hrochů a slonů. Tak SEM chodí divoká zvířata pít, kolem plavou krokodýli a my je tu všechny klidně mohli potkat. Jsme v teritoriu nejnebezpečnějšího afrického zvířete a klidně si tu obdivujeme a fotíme jeho stopy a bobky. Protože teď ještě nevíme, jak je hroch nebezpečný. To si čteme až večer:

Krásné místo

Čerstvé stopy

Asi sloní

Hroch

Asi impala

Hroch a slon

Hroch obojživelný. Samec je dlouhý až 360 cm a váží přes 3 tuny! Hroši žijí v různě velkých stádech, obvykle kolem 10–20 jedinců. Působí nemotorně, ale ve skutečnosti jsou hbití. Mohou běžet rychlostí přes 25 km/hod.! Teritorium si hroší samci označují trusem, který na souši i ve vodě rozmetávají ocasem. Většina lidí je zraněna nebo zabita právě ve chvíli, kdy se postaví na břeh, který považuje hroch za svůj. Hroši jsou nesmírně agresivní a teritoriální zvířata.

Hroši útočí bez varování na kohokoliv, kdo naruší jejich životní prostor. Typický útok vypadá tak, že ponořený hroch uvidí člun, který narušil jeho teritorium. Vynoří se těsně vedle něj a buď člun převrhne nebo rozkouše. Toto způsobí lidem těžká zranění, ale hroši občas oběti „dorážejí“. Hroch útočí i na suchu. Když mu člověk vstoupí do teritoria, přirazí jej k zemi a udupe nebo ho narazí na blízký strom nebo kámen.

Já bych v Africe dlouho nepřežila. Buď by mě něco sežralo, udupalo do země nebo přejelo. Jezdí se tu vlevo, nemůžu si na to zvyknout a pořád přebíhám silnici, když něco zajímavého zahlédnu.

Neměli jsme čas na oběd, ušetřili za taxíky a helikoptéry, dáme si pořádnou africkou večeři spojenou s programem ve vyhlášené restauraci Boma. Už zdálky slyšíme bubny a zpěv, jako jediní sem jdeme potmě pěšky. U vchodu nás oblékají do tradičního oděvu chitenge, zkoušíme africký tanec :) a následuje rituální mytí rukou před jídlem. To vůbec není špatný zvyk, různé barely a lavory mají i v každé malé restauraci i v ubytování a opravdu je před jídlem všichni používají. Pak už nám nesou zajímavé předkrmy: uzený krokodýlí ocas, pepřenou impalu a do hrníčku dostáváme zdejší pivo, to se moc pít nedá. Ale jídlo i celá restaurace vypadá moc dobře.

Tanec

Předkrmy

Boma

Zákusky

Těšíme se na grilované zvěřinové steaky, ale jsme tu i kvůli trochu jinému jídlu. Úkol večera tu zní: Sněz červa mopane! Viděla jsem je na webu a vím o nich (skoro) všechno. Jsou modří a zelení a za pár dní se promění v (docela ošklivou) můru. Ale o jejich chuti jsem nenašla vůbec nic. Bojím se, že z nich něco vystříkne, to by pak žádný certifikát nebyl :(

Červi mopane jsou v této části Afriky stále důležitou složkou potravy. Poskytují místnímu obyvatelstvu až 80% bílkovin! Sbírají je ženy a děti z keřů a stromů. Gonimbrasia belina je druh můry císařské , jehož velká jedlá housenka je známá jako červ mopane. Můra je velká jako lidská dlaň.

V restauraci je s námi snad 150 turistů z celého světa (černoši, běloši i Asiati) a u červů kupodivu žádná fronta :) Jdeme je sníst hned po předkrmu, abychom je případně mohli zajíst hlavním jídlem. Červ je mnohem větší, než jsem doufala. Vidím jeho hlavu s očima. Ukousnu ji a žvýkám. Prý jsou smažení s rajčaty, cibulí a česnekem, ale nic z toho necítím. Jen červa. Je křupavý, trochu tuhý a chutná jako chipsy s masovou příchutí. Rozkoušu a polykám i druhou půlku a certifikát je můj! Úkol splněn!

Proto jsme tady!

Tohle budeme jíst :)

Jdeme na to..

Červíci

A mám certifikát :)

A pak už se jen cpeme a přejídáme hlavně steaků a gulášů z místní zvěřiny (kudu, impala). Jako přílohu zkoušíme kukuřičnou kaši sadza = základní a celoživotní jídlo většiny obyvatel Zimbabwe i sousední Zambie. Jenom ta kaše! Každý den, celý život. A občas červi.

Vrcholem večera je energická bubnová show. Každý z hostů dostane buben djembe a postupně se naučí několik rytmů. Ano, je to show pro turisty, ale dobře udělaná, večer je zajímavý, zábavný a jídlo skutečně skvělé! To vše za 50 USD/osoba (cena stejná jako 15minutová projížďka tramvají ve VF).

Boma

Maso

Sadza a steaky z divočiny

Bubnová show

Den 3. - pěšky ze Zimbabwe do Zambie

Večer před odchodem :) ze Zimbabwe se Gloria z našeho dalšího ubytování v Zambii ptá, jestli nám má poslat na zimbabwsko-zambijské (ZZ) hranice taxi. Píšu jí, že nee, že půjdeme z VF do Livingstonu pěšky (16 km). Vyděsila jsem ji. To ať nás ani nenapadne, cesta je dlouhá a nebezpečná hlavně kvůli slonům, kteří se volně pohybují mezi oběma zeměmi a můžou být velmi agresivní.

A tak si o těch nebezpečných slonech konečně něco čteme. Vypadají tak neškodně a roztomile.. krmila jsem je, jezdila na nich.. jenže v Zimbabwe a Zambii jsou sloni přemnožení! Prostoru a jídla je tu pro 45000 slonů a žije jich zde přes 100000! To je 1/4 celé sloní populace v Africe. Nemají dost jídla ani vody, zvlášť teď v období sucha, kdy stromy a keře nemají listí. Dospělý samec slona afrického váží 6 tun a denně musí sníst 300 kg potravy, jí (chudák) až 18 hod. denně! Mnoho slonů v těchto zemích každý rok umírá hlady nebo žízní! A když je slon hladový, nervózní, nemocný nebo vyčerpaný, je opravdu agresivní a útočí i na člověka. Ročně v Zimbabwe a Zambii sloni zabijí přes 200 lidí (udupou je do země!) a další desítky lidí těžce zraní.

Do rána nás ale strach ze slonů přešel, vyrážíme podle plánu pěšky a pokud narazíme na slony, vezmeme si taxi. Není to moc domyšlené, ale nám to dává smysl. Čeká nás 16 km pochod v plné polní (no, jsou to jen příruční zavazadla) z VF v Zimbabwe do Livingstone v Zambii.

Po 2 km přicházíme do centra VF a dnes to tu vypadá nějak jinak - nepořádek, polámané větve na silnici a za pár metrů vidíme obří a čerstvý sloní trus!? Prošli tudy možná před hodinou!? Minuli jsme se. Je nám to trochu líto. Nebo je to znamení, že si vážně máme vzít taxi?

Přemnožení sloni

Cestou u kostela ve VF

Centrum VF

Plán cesty

Pokud se držíte dostatečně daleko, není důvod se slonů obávat. Ale podrážděnému nebo hladovému slonovi je nutné se co nejrychleji klidit z cesty. Zvlášť nebezpečný je stav zvaný musth, jímž čas od času procházejí dospělí samci. Při něm se jim až šedesátkrát zvýší hladina testosteronu a jsou extrémně agresivní. Byly zaznamenány i případy, kdy slon v tomto stavu bez vyprovokování zabil nosorožce.

Ujdeme první 4 km směrem k ZZ hranici, zdravíme se s místními, jsou sympatičtí a přátelští, dávají se s námi do řeči (většina jich ale umí anglicky lépe než my), líbí se jim, že chodíme pěšky. Vlevo od silnice vidíme spoušť, která tu taky včera nebyla. Vzpomněla jsem si na hlášku "jakoby tudy prošlo stádo slonů". A pak je vidíme! Jsou nejmíň tři asi 100 metrů od nás! Vidíme úplně první slony ve volné přírodě! Máme takovou radost! Točím, fotím, koukám, jak se hezky krmí a ten největší kouká přímo na mě, samozřejmě chci jít blíž! Zastavuje u nás místní auto s řidičem, který zřejmě umí číst myšlenky. Stáhne okénko a křičí na mě, ať mě ani nenapadne jít blíž!, je to životu nebezpečné a pro jistotu na mě zařve ještě víc, že si nedělá prdel! (na to ještě moje angličtina stačí) Vyděsil mě víc než včera Gloria a nejdu blíž ani o půl metru. Ale slonům zamávám. Budu si je pamatovat navždy. A vím, že z taxíku bychom je neviděli.

Byli tady!!!

A pořád tu ještě jsou!!!

Vidíme 3, ale bude jich víc

Kuk :)

Pokračujeme na přeshraniční most, tady už to máme natrénováno :) Dnes ale ukazujeme KAZA Visa a dostáváme razítka! A jsme hezky pěšky v ZAMBII! U prodavače (hlavně pro řidiče kamionů) si kupujeme 2 vejce natvrdo (bílkoviny) a 2 kukuřičné koláčky. Dáváme mu 1 USD a on má radost (víme, že cena je mnohem nižší).

KAZA Visa pro vícenásobný vstup

Cesta přes ZZ hranice

A jsme v Zambii!

Vlevo Zambie, vpravo Zimbabwe, dole Zambezi

Svačina za dolar

Zambie, plným názvem Zambijská republika, má rozlohu 752614 km² , je téměř 10x větší než Česko. Žije zde ale jen 20 milionů obyvatel. Více než 1 milion z nich má AIDS. Délka života je jen kolem 50ti let. Hlavním městem je Lusaka.

A pak už jdeme pro změnu zambijskou savanou, kolem vchodu na vodopády VF z jejich strany (zde stojí vstupné jen 20 USD) a potkáváme spoustu opic, prasat bradavičnatých, impaly a taky přejeté hady! Kvůli strachu ze slonů jsem se úplně zapomněla bát hadů. V Zambii žije kromě spousty druhů zmijí i několik druhů mamb - nejjedovatějších hadů na světě. Stačí 2 kapky jedu..

VF ze zambijské strany

Cesta do Livingstone

Už jen 10 km

Je pravda, že strach ze slonů máme. Pořád se koukáme vlevo, vpravo a když uslyšíme křupnutí větve, trhneme s sebou. Většinou jsou to opice nebo impaly. Odbočujeme s batohy do kopce k největšímu místnímu baobabu a 50 metrů od nás slyšíme zase to praskání a křupání a tentokrát jsou to opravdu oni! Jsou v hustém křoví a vidíme jen jejich pohupující se záda a natahující se choboty. Na taxi kašlem. Sloni si v klidu chroupají větve, nemyslíme si, že na nás zaútočí kvůli müssli tyčince v mém batohu.

Dáváme si malou přestávku u řeky Zambezi. Mladý černoch říká, ať se klidně vykoupeme. Je tu pláž a nejsou tu krokodýli (v proudu se jim nelíbí). Ledová voda je osvěžující, ani se mi nechce jít dál (do města!).

Ne, to není slon

Největší místní baobab

Zambezi v období sucha

V Zambezi

Cestou potkáváme desítky zambijských prodejců na kolech, mávají nám, usmívají se. Sloni často napadají právě tyto prodavače, kteří denně převážejí zboží na kolech z Livingstonu do VF. Zambijci říkají, že i sloni mají rádi jejich kukuřici a pomeranče :) Když se sloni přiblíží, prodejce nechá kolo kolem a uteče. Později se pro rozbité kolo vrátí. Občas na nás troubí taxi, ale zastaví i místní auto, jestli nechceme hodit do města (zdarma). Nechceme!

Prodavači míří ze Zambie do Zimbabwe

Řeka Nansanzu a sloní stopy po obou stranách

U řeky

Já už víc zpomalit nemůžu :)

Po 16 km (zacházka k baobabu a na pivo) přicházíme do Livingstonu - bývalého hlavního města Zambie. Jsou tu supermarkety, restaurace, hotely a předražené atrakce pro turisty (jízda parním vlakem s večeří za 260 USD/osoba..). Proto jsem vybrala ubytování mimo centrum města a tak musíme ujít ještě 2 km (do kopce). To byl nápad! :), kterého nelituji hned, když vidím náš jednoduchý, útulný pokoj a starostlivou Glorii, která je ráda, že jsme cestu přežili :) Gloria má krásnou zahradu a malý bazén, který je teď v létě (= v zimě) docela studený. Dostaneme džus s ledem a chladíme si nohy v bazénu. Pokoj je velký, čistý, s lednicí a varnou konvicí, v koupelně máme rohovou vanu :) To vše jen za 153 USD za 4 noci pro oba včetně veliké anglické snídaně!

U Glorie

V klidu na lehátku vydržíme přesně 15 minut. Co teď? Půjdeme se projít 3 km zpět do centra, máme hlad. Cafe Zambezi jsem vybrala předem. Ceny v Zambii jsou nižší než v Zimbabwe i v Česku. Jako předkrm si dáváme červy mopane, jsou tu o dost lepší než v Zimbabwe. Jinak jíme pořád jen místní zvěřinu - kudu a impalu T-bone steaky a guláše kolem 170 kwacha (200 Kč). Pivo za 20 kwacha (24 Kč).

Kwacha

Mopane

Cafe Zambezi

T-bone impala

Den 4. - předměstí Livingstonu

Zambie je obrovská země, 10x větší než Česko. Heslo na státním znaku „One Zambia – One Nation“ (Jedna Zambie – jeden národ) má spojit multikulturní zambijskou společnost (mluví se zde 70 jazyky). Více než polovina z téměř 20 milionů obyvatel žije pod hranicí chudoby. Jedná se o zemi s největším poměrem chudoby v Africe.

Jsme v nejvíce turistickém místě a v nejbohatším městě celé Zambie, ale stačí přejít koleje a ocitneme se v jiném světě. Ve světě, kam běloši nechodí. Lidé se na nás usmívají a zdraví nás, cítíme, že tu jsme vítáni. V těchto místech má být podle map půjčovna kol, je ale dávno zrušená. Místním dětem jsme dovezli hromadu sladkostí, ale víme už z Gambie, jak rychle zmizí.

Zambie je obrovská země

Zambie patří mezi nejméně rozvinuté státy světa. Zároveň se řadí mezi země s nejvyšší chronickou chudobou na světě a nejvyššími rozdíly mezi bohatým a chudým obyvatelstvem.

Děti v Zambii jsou moc hezké, veselé, velmi slušné a vděčné za jakoukoliv pozornost, za pozdrav, úsměv, za zamávání. Od 2. třídy se učí anglicky. Měly by všechny chodit do školy, kterou mají zdarma, ale školní uniforma a boty jsou velmi drahé, některé děti proto nastoupí do 1. třídy o několik let později a nebo vůbec. Většině dětí udělá radost jen to, že ve své čtvrti potkají bělochy. Ty nejmenší se nás ale opravdu bojí. Ty o trochu větší a odvážnější na nás křičí "muzungu, muzungu", smějí se nám, že jsme bílí. No a ty starší už se usmívají a zdraví nás. Sladkosti mizí rychle a všechny obaly bohužel končí na zemi :( Některé děti jsou tu i teď odpoledne oblečené jako do mrazu. Mají teplé čepice, svetry a bundy, přitom je dnes 28 °C. Jenže ráno, když jdou do školy, je jen kolem 7 °C a děti tu mají problém s imunitou. Jejich těla jsou oslabená nedostatkem živin, nemají žádné vitamíny a hodně jich tu teď v zimě ošklivě kašle. Rodiče se o ně bojí a chtějí, aby vláda posunula prázdniny právě na období sucha. Hodně dětí tu v tomhle období umírá na banální nemoci jako je právě kašel.

Očekává se, že v letošním roce bude trpět hlady na 345,2 milionu lidí. Až 828 milionů lidí na celém světě neví, odkud vezmou své další jídlo. Více než 900 tisíc lidí bojuje o přežití v podmínkách blížícím se hladomoru - to je desetkrát více než před pěti lety. Demografické složení Zambie: 0 – 14 let: 42,5 %, 15 – 64 let: 54,8 %, 65 let a více: 2,7 %. Průměrný věk dožití je dnes v Zambii kolem 50 let . Patříme tu mezi nejstarší.

Jedna rodina prodává ve svém stánku na ulici několik rajčat, které v těchto těžkých podmínkách vypěstovala. Cena 1 kwacha (1,20 Kč). Ale nikdo je nechce nebo si je většina nemůže dovolit. Další rodina vyrábí a prodává mýdlo a také vlastní corn flakes. Kukuřice je v těchto zemích hlavní (a nejlevnější) zdroj potravy. Je to jídlo bez chuti a zápachu a bohužel i bez živin. Děti, které byly do 3 let krmeny pouze kukuřičnou kaší sadza jsou podvyživené a mohou později umřít i na kašel nebo průjem! Malé děti tu nikdo nehlídá, potulují se po ulicích úplně samy, špinavé, hladové. Děti, které přijdou o oba rodiče (to se stává často, průměrný věk dožití byl ještě před 15 lety 38 let, dnes přesahuje 50 let), skončí na ulici.

Zambie se stále potýká s vysokou úmrtností matek a novorozenců. U dětí do dvou let má výživa významný vliv na jejich vývoj. Pokud jsou děti podvyživené, špatně se vyvíjí a jsou málo odolné vůči běžným nemocem.

Potkáváme místní tančící a zpívající průvod a mladí Zambijci nás nechtějí pustit dál, dokud si Luky nezatancuje s jejich příšerou :) Děti se sbíhají, všichni kolem zpívají, tleskají a nahlas se (mu) smějí :) Příšeře dáváme dolar a všichni jsou pořád vysmátí a mávají nám na cestu.

Nejdřív si s námi zatancuj..

Tanec s příšerou :)

Zambie je typicky rozvojová země. Obrovským problémem je zde AIDS. Ve věkové skupině 15–45 let je 20 % obyvatel nakaženo virem HIV. U porodu zemře 44 žen z 10000. Ženy zde stále rodí v průměru 4,7 dětí. Kojenecká úmrtnost je téměř 10%! Průměrný věk obyvatele Zambie je dnes pouhých 18 let! (u nás 43 let)

Jdeme kolem hřiště a 2 brankářky na nás volají, ať si s nimi jdeme zahrát fotbal. Chtěla jsem říct, že na to nemáme boty, ale ony většinou hrály bosé, aby si nezničily drahé školní boty. Chtěly se vyfotit, dostaly od nás bonbóny a kvůli nám gól :) Radovaly se z pytlíku bonbónů jako malé holky :) a fotbal pro ně dnes skončil.

Brankářky

Gól!

Konec fotbalu

Focení

Tolik bonbónů v pytlíku není :(

Zambijské obyvatelstvo je tvořeno z 99,5 % původními africkými kmenovými skupinami, z nich nejpočetnější jsou: Bemba 21,0 %, Tonga 13,6 %, Chewa 7,4 %, Lozi 5,7 %, Nsenga 5,3 %, Tumbuka 4,4 %, Ngoni 4,0 %, Lala 3,1 %, Kaonde 2,9 %... Oblast Kalabo v Západní provincii Gambie (tam nejsme!) je vůbec nejchudší částí země. Více než 80 % obyvatel tam žije v extrémní chudobě. Jejich jediným příjmem je zemědělství, které ovšem ničí obrovské výkyvy počasí, od záplav po neúnosná sucha. Přijdou o úrodu i o dobytek a umírají hlady.

Snažím se sem dát jen hezké a pozitivní fotky, i když realita je trochu jiná. Je jiné vidět na vlastní oči to, o čem jen čtete nebo to vidíte v televizi. Nějakou úroveň chudoby si představit umíme, ale umírání hlady určitě ne.

Rozdáváme poslední sladkosti. Velmi mladá matka jednoho z dětí mi s úsměvem řekne: "Proč mi dáváte 1 bonbón? Já mám 2 děti!" Neví, že tou větou vystihla vše. Nikdy nebude dost "bonbónů" pro celou Afriku.

Zjistili jsme, čím uděláme místním největší radost. Tím, že si od nich něco koupíme! U smutného kluka ochutnáváme kukuřičné placičky. Platíme mu 10 kwacha za 10 ks, bereme si jen 4 a jsme rádi, že už je veselý. U slečny zkoušíme něco jako fritované koblížky a nějaké pití a dáváme jí 10 kwacha (12 Kč) místo 5. Chtěla nám vrátit nebo dát další limonádu. Ptám se jí, jestli si ji radši můžu vyfotit a ona, že má dnes hrozné vlasy :) - podle mě vypadá skvěle! A ten její úsměv! A to její triko den před mými narozeninami!?

Den 5. - na kolech do vesnice Mukuni

Najdeme jinou půjčovnu kol (10 USD/kolo) a odpoledne se chystáme vyrazit do původní zambijské vesnice Mukuni. Musíme ale personálu slíbit, že pojedeme jinam. Mukuni je vzdálené 17 km od Livingstonu, cesta na kolech odpoledne je prý velmi nebezpečná, je horko, sloni mají žízeň a přesouvají se, kam a kudy je napadne. Kola jsou v docela dobrém stavu, prostě pojedeme směrem do Mukuni a kdyžtak se vrátíme. Jedeme kolem typických zambijských vesnic i kolem největšího baobabu, kde jsme slony viděli předevčírem. Šance, že tu budou znovu je podle nás minimální, když už tu všechno snědli. Cestu si ale moc neužíváme, pořád koukáme vlevo, vpravo, do každého lesíka a většího křoví, jestli neuvidíme slony. Po hodině a půl přijíždíme do vesnice Mukuni.

Cestou do Mukuni

Vesnice cestou

Mukuni

Mukuni není atrakce pro turisty, ale klasická zambijská vesnice (už od 13. stol.), kde nyní žije 7000 obyvatel. Je zde škola, doktor, obchody, v některých obydlích mají i elektřinu a vodu. Jinak ale žijí po staletí stále stejně. Vesnicí nás provedla místní obyvatelka. Poplatek za prohlídku je 5 USD a celá částka je přímo pro tuto vesnici. Agentury z Livingstonu sem pořádají výlety pro turisty za 75 USD, vesnice ale dostane jen těch 5. Ve vesnici si v sešitě vedou evidenci návštěvníků - jejich počet a odkud jsou. Dnes tu před námi byli jen 2 běloši, kteří přijeli taxíkem. Na kole tu asi nikdy nikdo nebyl. Mukuni je relativně bohatá vesnice. Má zvířata, pole s kukuřicí, je blízko Livingstonu, jezdí sem turisté a utrácí tu své peníze za suvenýry. Sloni občas projdou i touto vesnicí pro kukuřici, hlavně v období sucha (teď) a někdy vesničanům rozdupou celou úrodu.

Mukuni

Kluk mi běží ukázat svůj prak

Mukuni

Mají tu i něco jako vzorový dům. Žije zde jen jedna paní, nechápu, jak v těchto podmínkách vypěstovala 4 hlávky zelí. Kuchyni má v sousední chýši, kukuřičná kaše je čerstvě uvařená, můžeme ochutnat. Všude je jen kukuřice, kaše se jí celý den. Luky vyrušil majitelku domku v další chýši - v koupelně :) Smála se, už byla oblečená (vpravo za ní na fotce je primitivní koupelna oplocená slámou). V koupelně je jen kámen, na kterém se stojí a kyblíky na polévání se vodou.

Vzorový dům

Uvnitř domu

Kuchyně

Kukuřice

V koupelně

Majitelka domu, za ní koupelna

Víme, že v této vesnici se vyrábí suvenýry pro celou oblast Viktoriiných vodopádů. Misky, dřevěné a kamenné ozdoby a zvířátka. Na suvenýry bohužel nemáme čas ani místo a je nám to líto. Loučíme se s vesnicí, máme si dát velký pozor na cestě zpět na slony, za chvíli bude tma. Cestou zpět vidíme "dým" nad Victoria Falls. Večer se zastavujeme u Zambezi a v Livingstonu rychle vracíme kola, ať nemusíme lhát o tom, kde jsme byli.

Výrobci suvenýrů

Mukuni

Cestou do Livingstonu

Zase u Zambezi

Livingstone

Nejzajímavější v Livingstonu je zdejší muzeum a před ním socha cestovatele Emila Holuba, který jako první Evropan vodopády VF objevil a zmapoval. Jinak toho tu moc není. Dá se tu navštívit některý z kostelů, 92% Zambijců jsou křesťané různých církví (adventisté, anglikáni, luteráni, evangelíci, baptisté, katolíci a další). V kostelech se zpívá a tančí, bohoslužby jsou živé a veselé. Dá se jít do místní hospody na pivo (na záchod fakt ne!!), 750 ml piva stojí 20 kwacha (24 Kč). Ve městě jsou extrémně levná data i mobilní telefony, kromě dětí a těch nejchudších obyvatel tu má každý mobil. Dají se tu velmi levně nakoupit dřevěné a kamenné suvenýry vyrobené v Mukuni a místní látky. Na tržišti pro místní najdete jen základní potřeby pro život - olej, rýže, mýdlo, banány, červy. A nebo se tu dá zabloudit do čtvrti, kde je vězení a domy pro jeho zaměstnance. Nesmí se tu chodit, fotit, vyvedla nás ochranka. Ale vězně jsme viděli docela zblízka. V oranžových kombinézách za plotem zalévali zeleninu a hezky si přitom zpívali.

Emil Holub

V hospodě

Telefony

Kostely

Suvenýry

Den 6. - SAFARI v Botswaně

Asi každý chce jednou zažít pravé africké safari, divokou jízdu v otevřeném autě s ozbrojeným řidičem v safari oblečku, pozorovat z bezprostřední blízkosti stáda slonů, žiraf a jiných divokých zvířat. I my jsme si to takhle představovali. Ale ne, že to bude tak drahé! A protože na safari 1x v životě prostě musíme, vybrali jsme to nejlepší v okruhu několika set km a tím je Národní park Chobe v Botswaně. S pomocí Glorie jsme cenu usmlouvali o 70 USD, přesto je to nejdražší výlet v našem životě (3500 Kč/osoba), navíc s hodně nejistým výsledkem.

Botswana, plným názvem Botswanská republika má rozlohu 581730 km², ale žije zde pouze 2,6 milionu obyvatel, což z ní dělá jednu z nejřidčeji obydlených zemí na světě. Botswana patří (na rozdíl od Zimbabwe i Zambie) mezi 3 nejbohatší země Afriky. Většinu jejího povrchu zabírá poušť Kalahari. Velkým problémem je zde šíření HIV/AIDS, v roce 2018 bylo touto nemocí infikováno zhruba 20 % populace. Celá oblast byla osídlena minimálně 400 tisíc let před n. l. Mnoho domorodých obyvatel, Sanů, bylo násilně přemístěno do rezervací - jejich území totiž leží uprostřed nejbohatšího diamantového pole na světě.

Gloria nám v 6:30 ráno připraví velikou anglickou snídani, v 7 nás vyzvedne řidič, na hranice Zambie - Botswana jedeme asi hodinu a cestou přejíždíme úplně nový most v místě, kde se setkávají 4 africké země: Botswana, Zambie, Zimbabwe a Namibie. Jeden jednodenní vstup do Botswany máme v rámci KAZA Visa zdarma. V Kasane si nás převezme botswanská agentura. V 8 ráno je ještě pěkná zima. Obsazujeme nejlepší místa v autě pro výhled (vzadu). Za chvíli přistoupí 2 Australané a 4 Holanďané a můžeme vyrazit!

Snídaně

Hranice

Tím pojedeme

V parku

Kudu

Ptáci

Národní park Chobe má rozlohu 11700 km² a největší koncentraci slonů afrických na světě. Daří se zde také buvolům, antilopám a současně také šelmám, které se jimi živí - lvi, gepardi, levharti, psi hyenovití a hyeny. Žije zde asi 400 druhů ptáků a vyskytuje se tu několik endemických druhů zvířat, které neuvidíte v žádném jiném koutě Afriky.

NP Chobe je přírodní rezervace, žádná ZOO. Zvířata zde žijí divoce a volně, nikdo je nedokrmuje, neléčí, neuklízí po nich, nikdo tu nic neopravuje, neudržuje a pohyb osob je možný pouze v autě s průvodcem. Zvěř tu loví nebo je lovena, občas onemocní nebo umře. Vše je ponecháno přírodě a vlastnímu osudu zvířat. Vidíme i kostru slona. Každý den je tu jiný, řidič/průvodce nikdy neví, která zvířata a kde uvidí, park je obrovský.

Průvodce nám na začátku vysvětlí, že za žádných okolností nesmíme opustit auto. Pokud budou zvířata blízko, máme jen sedět a koukat, nedělat prudké pohyby, nekrmit. A taky říká, že kdo přijel kvůli lvům, tak je nejspíš neuvidí, je období sucha, budou teď spát ve stínu.

Potkáváme veliká stáda impal, kudu, zeber, slonů a afrických buvolů. Drzá opice mi skočí na klín a snaží se mi ukrást vodu. Zvířata jsou na auta zvyklá, klidně se pasou 2 metry od nás, maximálně se k nám otočí zády.

Užíváme si jízdu a najednou ho vidíme! Pyšně a pomalu kráčí kousek od nás. Chce se nám předvést. Ví, že auta mimo silnice nemůžou, přesto se prochází právě tady a za ním jdou 4 lvice! Lev si na chvíli lehne a za minutu zase vstane. Tajíme dech. Jde dál po naší silnici, ukazuje, že on je tu král a my na něj zíráme, ani nedutáme a mu to dělá dobře a pak si to zamíří přímo k našemu autu, přímo k Lukymu a celou dobu mu kouká do očí a Luky v šoku přestal fotit a řidič/průvodce na něj jen polohlasně volá: "Nechte ho jen projít!" A lev se u Lukyho zastavil a pak naše auto pomalu obešel a jeho smečka za ním. Průvodce říká, že máme šťastný den :) Místa vzadu v autě jsou opravdu nejlepší, vidíme zvířata zblízka a ze všech stran.

A jedeme dál a potkáváme slony! Jeden prošel kolem mě a zíral na mě svýma obrovskýma očima. Slonů tu žijí desetitisíce! Strašně moc toho sežerou, ale zároveň se starají o obnovu parku svým trusem - ten obsahuje tolik semen stromů a keřů, že kudy slon projde, tam za "chvíli" vyroste nový keř/strom/les.

V ceně safari máme bufetový oběd v jednom z nejdražších lodge přímo na řece Chobe. Na jídlo máme díky lvům a slonům málo času, ale to nám vůbec nevadí. Dáváme si zase místní zvěřinu (kudu guláš a curry impalu) se 2 druhy kukuřičných kaší. Hned po obědě je na programu 2hodinový výlet lodí po řece Chobe. Nový průvodce nám říká, že tu každý chce vidět plavající slony, ale to bychom prý museli mít veliké štěstí. Odpovídáme: "Ale my ho máme! My už viděli lvy!"

Z lodě pozorujeme spící hrochy, kudu (1 z největších antilop), spousty krokodýlů a buvoly africké - jedno z Big five zvířat (tj. Velká pětka afrických zvířat, jejichž lov a pozorování je obtížné nebo nebezpečné: slon africký, lev, buvol africký, nosorožec dvourohý, levhart skvrnitý). Buvol africký žije jižně od Sahary, v Africe je jich asi 130000. Běží rychlostí až 55 km/hod. a je velmi nebezpečný. Je horko, odpoledne a stáda slonů se stahují k vodě.

Hroši, buvol a kudu

A máme zase štěstí To je podívaná! Přes řeku plave z Botswany stádo slonů do sousední Namibie! Hned bych tam plavala s nimi :) Sloni jsou velmi dobří plavci. Hned jak čisťounký slon vyleze z vody, zahazuje se pískem - proti parazitům a proti vysychání kůže. Tohle stádo bude dnes spát v Namibii.

Mezi Botswanou a Namibií

Safari bylo skvělé! Organizace výborná, oba výlety byly o půl hodiny delší kvůli množství zvířat a našemu nadšení z nich. Průvodci v Chobe jsou velmi profesionální a ochotní, ví, že jsme na safari poprvé (i kolik nás to stálo..) a snažili se nám ukázat maximum. A které že je nakonec to úplně nejnebezpečnější zvíře v Africe? A taky jsme jich tady spoustu viděli a úplně zblízka? No přece...

Komár!

Ačkoli je komár živočichem velmi odlišným od zbývající čtveřice (slon, hroch, krokodýl, buvol), jeho smrtící nebezpečnost nelze v žádném případě popřít. Tento hmyz přenáší malárii, která je považována za chorobu, jenž si celosvětově vyžádá nejvíce lidských obětí. Jen v Africe na ni každý den umírá více než 2 000 dětí. Za úmrtí poloviny dětí, které ještě nedosáhly pěti let věku, je zodpovědná právě tato nemoc. V roce 2010 bylo na světě asi 220 milionů zdokumentovaných malarických případů. Ve stejný rok zemřelo na tuto chorobu 660000 až 1,2 milionu lidí. V mnoha případech šlo o africké děti.

Den 7. - zpět ve Victoria Falls

Poslední noc a výborná snídaně v Zambii a loučíme se s Glorií. Už se ani neptá, jestli chceme taxi :) Na ZZ hranice pojedeme s místními. Do 16místného minibusu se nás nakonec nacpe 22 a na klín dostaneme ještě tašky se vším možným. Taxi na hranice stojí 10 USD, bus 10 kwacha (12 Kč). Cestou jdou proti nám po silnici 2 zebry, pomalu je objíždíme, projdou těsně kolem mého okénka. Volám na celý autobus: "Zebra!" - ale nikoho to nevzrušuje :) Minibus končí 1 km před hranicemi, do Zimbabwe jdeme přes most pěšky a dostáváme další 2 razítka do pasů.

Zpět v Zimbabwe :)

Bydlíme zase ve VF, pokoj je krásný, světlý a ten výhled z oken! Objednaný loni za 78 USD se snídaní, letos stojí 2x tolik. Stále se pohybujeme bez použití jediného taxíku, až v tomhle ubytování nás čeká zrada. Musíme podepsat, že od 18:30 nebudeme po městě chodit pěšky, je to nebezpečné hlavně kvůli slonům. Problém jsme vyřešili jednoduše – půjdeme na večeři (4+4 km) dřív :)

Cestou do centra nakupujeme suvenýry u Zambijců, kteří sem vozí zboží na kolech přímo z vesnice Mukuni. Cenu vždy usmlouváme, ale tak, aby byly obě strany spokojené. Narozeniny slavím krokodýlím špízem na nejhezčím místě ve Victoria Falls - v Lookout Cafe - s výhledem na řeku Zambezi a dým z vodopádů.

Pokoj

Můj narozeninový pokojíček :)

PheZulu Lodge

Některé suvenýry. Zebra za 5 dolarů!

Den 8. - odlet

Dopoledne opatrně balíme suvenýry (vzala jsem kvůli nim větší batoh s pevnými zády 40 l - Lufthansa přece nebude měřit zavazadla) a na recepci odmítáme taxi na letiště (30 USD). Jdeme pěšky 2 km na hlavní a pak ještě kus a pak se ptáme místních se starším autem, jestli by nás hodili na letiště. Hodili. Černoši se chvíli radí, pak jeden z nich řekne „twenty dollars“ a já říkám „fifteen“. Domluveno. Vidíme, jak se za námi chechtají a spokojeně si plácnou rukama a máme radost, že jsme jim udělali radost.

Závěr:

A to je konec naší cesty. 8 dní, 3 země, 98 km pěšky, 34 km na kole, 10 km autobusem a počet taxíků = 0 ! A pak, že běloši pěšky nechodí! :) Žádné jiné jsme tedy venku za celý týden nepotkali (pouze v restauracích a v NP Chobe).

Celkem nás tento výlet stál včetně letenky, ubytování, komplet jídla, vstupného (NP Chobe, Victoria Falls, Boma) a víza na 22800 Kč/osoba. Týden v Africe jsme si užili na maximum a ještě si splnili hned několik našich přání a snů:

zažít safari v Africe ✅️
vidět pořádné vodopády ✅️
sníst červa mopane ✅️

Ubytování:

Victoria Falls Backpackers Lodge (Victoria Falls - Zimbabwe): https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu

Gloria's Bed and Breakfast (Livingstone - Zambie)

PheZulu Guest Lodge (Victoria Falls - Zimbabwe): https://www.google.com/maps/plac...?entry=ttu

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 10 x Velmi praktické!

📷 7 x Krásné fotky!

😂 3 x Rozesmál jsi mě!

📖 7 x To chci taky zažít!

❤️ 13 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala IvanaBl

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-05-23T07:13:06+02:00

IvanaBl procestovala 89 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 20 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

9 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Mıchal

před rokem

Bylo by možné dostat kontakt na tu agenturu, s kterou jste měli výlet do Chobe? :-)

Kafíno

před rokem

Naprosto fenomenální. Přesně takhle to vyhovuje i mě. A díky tobě už vím jak na tenhle trip a začínám sledovat jestli se neurodí nějaká levná letenka!

lma

před rokem

Vodopády paráda ,ale bohužel jsou v Africe ..

Tohle je tedy úplně jiný styl cestování než který preferuji já a upřímně .. podobnou cestu bych neabsolvoval ani kdyby mi za to někdo platil a z těch červů je mi zle i při čtení ..

Afrika obecně ? Naprosto zbytečný kontinent ,kde jen natahují ruce !!

Azul

před rokem

Nevim, v Africe jsem byla jen v sedmi zemich,ale videla jsem spoustu lidi, co kazdy den drou jak mezci. Chodi kilometry pro vodu, tahaji tezke naklady dreva, plahoci se na polickach. Vari, snazi se sehnat nejake jidlo, aby mela rodina co do zaludku. Africke zeny. Neprislo mi, ze by jen natahovaly ruce.

hugonovak

před rokem

Vďaka za pekný cestopis.

Komu nevyhovuje Ivanin štýl cestovania, môže navštíviť vodopády "európskym spôsobom". Z Johannesburgu do Victoria Falls lietajú pomerne lacné lowcosty. A veľa turistov to využíva práve na trojdňový výlet čisto len k vodopádom.

Sue Ellen Ewing

před rokem

Ty červi to je teda hnus fijalovej, to bych asi nedala, ani kdybych to mohla zapít butylkou vodky.

Azul

před rokem

Už jsem si říkala, kdy bude další cestopis, a to těšení stálo za to! Líbí se mi váš styl cestování a způsob, jakým o něm píšeš. Což asi píšu pod každý tvůj cestopis🙂

Jak se vyrovnáváš s chudobou, podvýživou a nemocemi (obzvlášť) malých dětí? Na mě vždycky padla hrozná beznaděj, koupíš ve vesnici nějaké jídlo, pár suvenýrů, pošleš prověřené neziskovce peníze na projekt a je to nic, jako když plivne.

IvanaBl

před rokem

Ahoj Azul a děkuju!
Afrika je svět plný problémů, které si vůbec neumíme představit: chudoba, nedostatek pitné vody, jídla, sucho, podvýživa, vysoká porodnost, AIDS, malárie, negramotnost, výkyvy počasí, do toho někde války, zde přemnožení sloni ničící úrodu.. a nejvíc to všechno bohužel odnáší právě děti. Zvyknout si na to se nedá. Díky osvětě a různým druhům pomoci se situace v Africe pomalu zlepšuje. Bohužel zde ženy stále rodí i za těchto životních podmínek v průměru 5 dětí (přestože chtějí jen 2).
My máme štěstí, že jsme se narodili v Evropě, všichni si tu žijeme v blahobytu, nevážíme si základních věcí a pořád chceme víc a víc..

Sue Ellen Ewing

před rokem

„Žádný člověk - žádný problém.“ — Josef Stalin