Zdravím vospolok. Dovolím si sem hodiť link na tripreport z posledného, veľmi intenzívneho výletu do egyptskej Gízy a Káhiry. Tieto miesta sú vďaka relatívne novej linke Wizzu z Budapešti na nové letisko Sphinx dostupné za veľmi priaznivé ceny, no žiadne preplnené bufety v rezortoch a animátorov nečakajte. Hlavne si pripravte pevné nervy. Dovoľujem si upozorniť najmä na veľmi bohatú fotogalériu, keďže sa znovu stretol v trojici Fuji team (ja pre zmenu po rokoch sólo team Canon). Jednoducho, tieto miesta sú na street foto ako stvorené a možno niekomu pomôžem v sólo návšteve tohto ošťaného megalopolisu s vyše 20 miliónmi obyvateľov. https://tonicove.sk/zapraseni-pod-pyramidami/ Náklady: Letenka Wizz - 70e osoba Visa on arrival - 25 USD Ubytovanie Hayat Pyramid Views - 75e osoba 4 noci Flasa predrazeneho vina od heloumajfrienda - 30 eur (inak 5 eur) Vstupne Giza Necropolis - 540 EGP Vstupne Dahshur - 150 EGP Ubery - do 5e vsade v Kahire, 8-9 eur SPX letisko Auto na pol dna s vodicom - 1000 EGP .
Ono stacilo mit nektere spoluzaky s tatinky u drahy😂, v 6 lidech 29000km po zeleznici jen za jizdenku Praha- Uzgorod.✌️👍 V tom je (vysoka) škola super.
U dráhy jsem nikoho neměl já ani kamarádi a jízdenky do bývalého SSSR byly za přijatelné ceny i pro chudé studenty či krátce po škole (určitě o dost levnější než letenky).
Abych navázal na vzpomínky dalších, v roce 1997 jsme jeli přes Moskvu do Vladikavkazu, vystoupili na Kazbek a po návštěvě Gruzie včetně Svanetie jeli domů přes Turecko. V roce 1998 to bylo vlakem do Almaty a zpět z Taškentu s chozením po horách, let Čolpon-Ata - Oš, celkem 6 týdnů. V roce 1999 vlakem na Krym, několik dní tam, busem (i na trajektu) na severní Kavkaz (Pik Brno, Elbrus) a pak tunelem do Jižní Osetie, treky v Gruzii a opět domů přes Turecko.
U dráhy jsem nikoho neměl já ani kamarádi a jízdenky do bývalého SSSR byly za přijatelné ceny i pro chudé studenty či krátce po škole (určitě o dost levnější než letenky).
Abych navázal na vzpomínky dalších, v roce 1997 jsme jeli přes Moskvu do Vladikavkazu, vystoupili na Kazbek a po návštěvě Gruzie včetně Svanetie jeli domů přes Turecko. V roce 1998 to bylo vlakem do Almaty a zpět z Taškentu s chozením po horách, let Čolpon-Ata - Oš, celkem 6 týdnů. V roce 1999 vlakem na Krym, několik dní tam, busem (i na trajektu) na severní Kavkaz (Pik Brno, Elbrus) a pak tunelem do Jižní Osetie, treky v Gruzii a opět domů přes Turecko.
A tehdy už byla Gruzie bezpečná? My tam byli jen o trochu dříve a nejužitečnější rada zněla, že po setmění být venku jen ozbrojený nebo ještě lépe nechodit ven vůbec. Elektrika nešla skoro nikde, k dostání jen základní potraviny... Bída byla taková, že někde neměli nic krom chleba a cosi jako horký polívky (= ohřátá obarvená voda s nějakým broukem).
Pro mě vše v pohodě, ale mělo to svá specifika, která jsem jindy na cestách nezažil. Napíšu asi zítra něco k tomu pod cestopis Kafína, kam se to bude hodit víc.
Moc hezký cestopis. Je sranda, jak dobře udělaná fotka a vlastně celé album udělá z Káhiry tak dramatické místo. Skoro jako bych byl úplně někde jinde :-D
