Gangnam style - 4 dny v Jižní Koreji

Tato cesta by se taktéž dala nazvat jako asijskývíkend (obdoba eurovíkendu). Důvod cesty nebyl turistického charakteru, takže mě prosím nemějte za blázna
Do cesty zbývá několik hodin, konkrétně 3 a já si teprve nyní rezervuji letenky. K mému překvapení kupuji letenku za 19,5 tisíce, což je o dobré 4 tisíce méně než nabízí ČSA ve svém pilotním prodeji na linku Praha – Seoul operovanou novým Airbusem 330. Ačkoliv jsem se doposud ve všech směrech distancoval od asijského vysavače Emirates, volba padla právě na ně a nezbývá než okusit jednou stranou cestovatelů obdivovanou a uctívanou a druhou (do které jsem právě patřil i já) stranou zavrhovanou aerolinku.


Neděle 13.1.2013
Za několik minut vyrážíme na letiště a já začínám balit – jen to nutné, několik kusů spodního prádla, pár triček a hlavně svetr, mikinu a další zimní vybavení. Je leden a touto dobou není v Soulu o moc lépe jak v Praze. Řekl bych, že spíše hůře než lépe. I při této cestě jsem se vešel do příručního zavazadla. U check-inu potkávám kamarádku ze školy a jako pozdrav dostávám nálepku Fast Track, která je v zimě téměř zbytečností – letiště trápí nedostatek cestujících a tak celý proces odbavení probíhá bez potíží a zpoždění. Nástup do 777-200 probíhá dle charakteru cestujících. Naštvaní čecháčci co jsou nešťastní, že letí do Thajska. Škoda jen, že u toho musí kazit náladu i druhým – tímto pozdravuji nepříjemnou starší dámu na sedadle č. 22D. Letadlo vzlétá na minutu přesně a k mému překvapení i téměř zaplněné (zajímalo by mne, jak jsou na tom ČSA).
Po vzletu se začínají smysly bouřit a nastává revoluce – Emirates nejsou tak špatní. Místa na nohy je tedy méně než má Air Asia X, ale vybavení je zachovalé a hlavně funkční. Servis je proveden s pečlivostí a úsměvem na tváři, jen tím pitím nemusejí tolik šetřit – každopádně není problém si po servisu zajít a poprosit o další. I přesto, že se jedná o „krátký“ let čekal jsem servis alespoň ve dvou kolech.
Těsně před přistáním se zvedá jeden chlápek – průvodce české výpravy – a začíná delegovat co kde, jak a jak dlouho na letišti v Dubaji. Reakce na křik letušek a ostatních pasažérů, ať se okamžitě posadí, zůstává na bodě mrazu. Ten člověk opravdu stál během celého přistání až do dotyku letadla se zemí a žvanil nesmysli o rozchodu na letišti. Jak může někdo takový mít na starosti další lidi nechápu. Zažil jsem na palubě opravdu hodně, ale takového debila ještě ne (dámy prominou).

Po dosednutí na letiště zůstáváme tzv. v poli, tedy na ploše bez přistaveného nástupního mostu, ale pouze za pomocí schodů a autobusů se dostáváme do terminálu. Jízda trvá přes 15 minut. Pokračujeme v transferu na terminál 3 místním vláčkem mezi terminály, kde trávíme další 3 hodiny. Nic extra, dubajské duty-free má být jedno z nejlevnějších, mě to tedy nepřijde. Při hledání nějakého příbytku (rozuměj občerstvení) narážím na překážku – v mekáči neberou kreditky! Alespoň, že wifi jim tu frčí zdarma a ten malý okamžik z naší cesty přežíváme v online světě.

Při nástupu na let do Soulu nastává pěkné překvapení, letíme A380. Fajn překvápko v 5 ráno sedíme v prvních řadách a tím nám odpadá strkanice s další stovkou korejců letících ve stejné sekci. Letadlo je znovu nabušené k prasknutí. K dispozici je opravdu kvalitní IFE. Skvělý ICE program od Emirates, nabízí všechny možné filmy (Dark Knights Rises, trilogie Pána prstenů, Expendables 2, MiB 3 atd.) a seriály (HIMYM, Friends, Simpsons a jiné), online zpravodajství a nechybí ani hry pro více hráčů. Systém reaguje o 100% rychleji než na předešlém letu, ale stále je co zlepšovat. Pokud při svých cestách vozíte vlastní sluchátka, nezapomínejte na adaptér do letadla. Klasický jack 3,5 zde nevyužijete. A pokud náhodou máte kvalitnější kousek, film si stejně nevychutnáte – po celou dobu Vás bude rušit nepříjemný šum. Další vychytávkou je USB napájení a klasické zásuvky na 115V – pasuje i český konektor. K dokonalosti chybí jen Wifi – na palubě sice je, ale není zdarma. K jídlu je podávána snídaně a menší oběd. Nezasytí ale zachutná. K dispozici je taktéž pár ponožek, zubní pasta s kartáčkem a klapky na oči Deka s polštářem je samozřejmostí. Připadal jsem si téměř jako u Ryanaira v první třídě. 9 hodinový let jako správný cesťák prospím, ale na podávání jídla jsem vzhůru.


Přistáváme krátce před pátou odpolední a než se dostáváme k celním přepážkám, dávno už nám jezdí zavazadla po karuselech. Letiště je přehledné a vskutku líbezné. Do centra Soulu můžete z letiště vyrazit buďto airport expressem – vlak napojující se na městský podzemní systém, nebo shuttly busy, zde přezdívané airport limusines. Tyto letištní limuzíny jsou menší autobusy pro cca 20 osob v koženém provedení s dostatkem místa pro naše unavená pozadí. Tyto autobusy jezdí téměř do všech koutů Soulu a je nutné nasednout na ten správný. Stanicemi jsou zastávky u největších hotelů v dané oblasti. My frčíme do Gangnamu za 15.000 wonů (300 Kč). Cena je vesměs na všech linkách stejná. Na informacích ukažte prstem na mapě nebo sdělte hotel, oni Vám již poradí z kterého nástupiště a jakým číslem autobusu pojedete. Cesta trvá od 1,5 do 2 hodin. Zařizuji to, proč jsem sem přijel a vyrážím hledat ubytování.

Metro v Soulu funguje tak, že si v automatu navolíte cílovou stanici (kromě klikyháků je k dispozici i angličtina). Chvíli mi vždy trvá, než najdu to, co hledám. Stanic je tu mraky. Poté zaplatíte – mince, bankovky, karty. Obdržíte kartičku, kterou přiložíte k turniketu a jedete tam, kam jste měli namířeno (není problém vystoupit o pár stanic mimo, cena je stanovená dle tarifů). Cena za cestu se pohybuje kolem 1.200 wonů + 500 wonů záloha na kartu. (tedy 30 + 10czk). Kartičku poté co ji znovu přiložíte k turniketu a projdete, vrátíte do speciálního automatu a obdržíte zpět zálohu. Metro je zprvu dost chaotické, ale neznám nikoho, kdo by se dokázal v jakémkoliv metru ztratit. Co se mi hodně líbí, je fakt, že v každém vagónu jsou místa pro hendikepované, starší lidi nebo těhotné ženy, které – POZOR – nejsou obsazeny nikým jiným. Takže i když je plné metro, tyto místa jsou vždy prázdné a připraveny pro ty, kterým jsou určeny. Musím se smát, když si vzpomenu, jak by se zachovali lidé v jiných zemích.



Hostel jsem si vybral dle recenzí na Hostelworld.com, IT@K měl být menší a trochu chladnější… Zas tak malý nebyl, prostoru bylo dost, tousty s medem, džemem a chipsy po celý den k dispozici + skvělý citronový čaj v podobě medu, káva všeho druhy, stejně tak i čajů – ale ta zima ! Ven jsem se chodil ohřát. Opravdu není nic horšího než se probudit a mít v pokoji 14°C. Korejci dbají na zelenou planetu a řídí se heslem, je ti zima - obleč se a netop, je ti horko – svlékni se a vypni klimatizaci. Po té co jsem v metru viděl tuto reklamu, bylo mi vše jasné. Kdyby mě na Nově masírovali před každodenní dávkou novinek ze světa šoubyznysu a kriminality touto reklamou, tak jsem na stejné úrovni. Hostel se nachází v centru zahraničního dění, tedy v Itaewonu. Pokud byste hledali cizince, zde ho najdete. Naopak v ostatních částí města jsem si připadal jako výstavní kousek. Kromě zmíněného Itaewonu jsem nepotkal při své cestě žádného bělocha. Je kolem desáté večer a mě nezbývá než si ukořisti pár toustů a zasednout k práci na Cestujlevne.com

Druhý den pracuje jetleg. Vstávám v 7 hodin a ku mému překvapení nikdo nikde. Hostel je téměř vylidněn a ani zaměstnanci nejsou na místě. Ti začnou docházet až po osmé hodině a ptají se, proč jsem tak brzy vzhůru, na to tu prý nejsou zvyklý a téměř mi rozmlouvají ranní výpravu do města. Tam se stejně dostávám až po 9. hodině, jelikož práce nespí a díky časovému posunu znovu pomáhám řešit cestovatelské kulišárny na našem webu. Dnes mám v plánu navštívit Korean War Memorial. Místo metra volím chůzi – musím se trochu protáhnout po dlouhé cestě. Po půlhodinové procházce dorážím na místo. Vedle hlavní budovy naleznete spoustu exponátů v podobě válečné lodi, bombardérů, stíhačů, tanků, obrněných vozidel a raket. Už jen proto stojí za to sem jít, to nejlepší mě však ještě čeká. Po prohlídce venkovních exponátů mířím dovnitř budovy se také trochu ohřát – zima s větrem není nic příjemného. Vstupné je zdarma, což rozhodně mnohé potěší.
Muzeum se mi líbí – má to nejcennější co mnohým ostatním chybí, a to inteligentně seskupené exponáty. Procházíte tedy od pravěku, přes středověk, současnost až po budoucnost! Kromě klasických exponátů v podobě uniforem, zbraní, brnění, hradeb atd. mě zaujalo zpracování celého muzea. Procházíte se hradbami, zákopy nebo i tunely z vietnamské války. To nejlepší však přichází v okamžik, kdy se jdete podívat na nějaké to video. Tuto věc nikdy nevyužívám – tady jsem ale změnil názor. Při klasickém promítání na plátno se s Vámi třese podlaha při výbuchu raket, střelbě nebo projíždění tanků. Zdarma je taktéž kvalitní 4D kino ! Za 3D efekty by se nemuseli stydět ani v IMAXu, zážitek nastává při vzlétnutí stíhače – sedačky se zaboří, fén rozvíří vzduch a při střelbě nadskakujete jako na horské dráze. Při vylodění Vám sem tam do obličeje přilétne pár kapek vody a ani o padající sníh není nouze. Poslední kapkou slasti měla být střelnice, ta však byla v této době uzavřená – snad příště. Celkem jsem zde zabil téměř 4 hodiny… Pff, v žádném muzeu jsem nebyl ani polovinu tohoto času. Díky, maximálně jsem si to užil.


Mé další kroky směřují na stanici Jonggak, kde jdu prvně okusit místní kuchyni. Po delším hledání té pravé restaurace (zapadlá ulička, bez turistů, nízké ceny) usedám a nechávám si přinést něco s rýží. Postupně se ke mně snese asi 5 malých misek s bůhví čím a hlavní chod rýže s omáčkou a zeleninou. Ne, nedalo se to jíst. Divnou chuť přebíjí divný zápach a tak nedojídám a zklamaný odcházím. Jídlo mě vyšlo na 5.000w (100 Kč).


Další cíl je náměstí Gwanghwamun. Zde se nacházejí 2 nejznámější sochy Soulu. Dále pak na severním konci náměstí je Gwanghwamunská brána od Gyeongbokgungského paláce. Tam se však nedostávám a okukuji ho alespoň zvenku – vchod jsem našel jen pro skupiny s průvodcem a za to chtěli přes 500 Kč – škoda. Obcházím hradby a všímám si zvýšeného výskytu policistů. Téměř jsem se bál, že vcházím do nějakého střeženého objektu, nakonec jsem zjistil, že jsem šel kolem modrého paláce – sídlo prezidenta, taktéž známé jako Cheongwadae. Cestou se ještě stavím v Národním muzejním paláci Koreji, ale zde trávím opravdu jen nezbytně nutnou dobu. Nuda. Večeřím v mekáči a zpytuji svědomí, neboť letět 20 hodin kvůli fast-foodu není můj styl.


Třetí den téměř celý prospím. Ven vyrážím až ve 4 odpoledne a mířím rovnou na místní trhy v Myeong-Dangu. Vedle něj se ještě nachází menší market Namdaemun. Spoustu stánků, ale i kamenných obchodů převážně s kosmetikou – pro dámy jako stvořené. Nemusíte se bát levot, krámky jsou značkové a zboží v nich zaručeně také, mimo stánky samořejmě. Mám radost, jsou zde i stánky s jídlem. První kousek padá na vajíčko v sladkém těstu. Chuťově nezajímavé, ale tisíckrát lepší než včerejší oběd – 1.000w (20 Kč). Dalším chodem nějaké těsto na tyčce s krevetou – 3.000w. Místním cukrovím je podivná koule obalená čokoládou všech druhů, tu Vám následně rozmlátí paličkou a vy tak dostáváte roztříštěné plátky sušenky s polevou – dobrota za 3.000w. Po zbytek dne se jen procházím tržištěm s přestávkou Myeongdangské katedrály a čerpám místní atmosféru. S povsdálí pozoruji N Seoul Tower, kam jsem se nakonec nedostal. Počasí nepřálo ani jeden den a po zkušenostech z Kuala Lumpur bych byl akorát naštvaný za vyhozené peníze. Od kolegy z hostelu ale vím, že je zde kavárna s cenami naprosto stejnými jako kdekoliv jinde ve městě. Ideální pro romantické posezení ve dvou Dnešního dne trochu lituji a doufám, že zítřek bude lepší.
Pokud byste se náhodou někde ztratili nebo potřebovali pomoc, téměř všude najdete chodící informační stánek, kde Vám se vsím poradí.


Poslední den v Soulu vstávám po půl dvanácté a meškám check-out. Naštěstí je vše v pohodě a před jednou jsem již ve městě. Let zpět do Dubaje mi letí až o půlnoci, takže mám spoustu času. Cíl je jasný, oběd v Myeong-Dangu. Tržnice není ještě v provozu, takže znovu zkouším zapadlou restauraci. Tentokrát je to opravdu hospoda 4. cenové. S jídlem je to však o trochu lepší. Rýže s pár kousky vepřového? (jemně se rozpadalo na jazyku, až jsem o původu masa měl pochyby). Obyčejný vývar a kimchi – naložené zelí, chuťově zajímavé, ale o pochoutku se z mého pohledu nejedná. Voda je všude zdarma, zde dokonce i kafe – cena 5.000w. V ostatních restaurací se ceny za jídlo pohybují na 2-3 násobku. Cestou pokračuji skrz zapadlou uličku, kde je asi 30 stánků plus kamenných „obchodů“ s hodinkami. Hodinky všeho druhu, všech velikostí. Najdete zde doslova sta tisíce hodinek. Nejde mi do hlavy, jak se vedle sebe uživí tolik prodejců. Dále se vydávám kolem potoka Cheonggyecheon až k bráně opevnění starého Soulu - Heunginjimun. Cestou procházím skrz tržnici Gwangjang a Dongdaemun Chain marketem – WAU – tržnice jak má být se spoustu možnostmi k jídlu. Škoda, že už jsem jedl – nebo snad naštěstí? Kromě čerstvě uvařeného jídla taktéž zmrzlé ryby, krabi naložené v čili omáčce, různé cukroví atd. Výběr převeliký, ale nic pro mě. Co si však dávám je obdoba lívance plněná skořicí a kukuřicí – luxusní záležitost. Za 1.000w si pochutnávám jak nikdy předtím. Během dne si kupuji ještě 3. Doporučuji však pouze čerstvě dělané, někde se prodávají předsmažené a pouze se ohřejí – těsto je pak ztvrdlé. Nakonec se mi Soul zalíbil – kvalitu oblasti soudím vždy podle kuchyně.

Cestou zpět se vydávám navštívit palácový komplex Changdeokgung. Vstupné je 3.000w, je možné si připlatit a jít i do zahrad, což v tomto období nemá smysl. Komplex mě opravdu nadchl, možná i díky společnosti místních slečen , ne opravdu – toto je co jsem od Soulu očekával a hledal. Nádherné budovy s klasickou architekturou a překrásnými symetrickými malbami. Zasněžené střechy jen dodávají na kráse a majestátnosti. Projít komplex mi zabere asi hodinu času a poté si jdu sednout do místní kavárny kde strávím delší chvilku pozorováním místního života.
Odbyla šestá hodina večerní a mě nezbývá než dojet na hostel, hodit sprchu a vyrazit na autobus. Limuzína má pár minut zpoždění a já se začínám strachovat o stihnutí letu. Nakonec je vše v pohodě a bez problémů dorážím po 2 hodinách jízdy na letiště Incheon. Vystupuji přímo u přepážek určených Emirates a po odbavení začínám hledat něco k snědku. K mému překvapení zde všechny restaurace zavírají mezi devátou a půl desátou večerní! Pokračuji tedy skrz bezpečnostní kontrolu vlakem na svůj terminál a utrácím poslední wony. Vyšlo mi to perfektně, za 2.900w si mohu koupit ledové kafe. Naštěstí jsem našel v tomto terminálu ještě poslední otevřený food court a kupuji si večeři. Klasický burger, nic místního. Domů jsem koupil 3 čokoládové koule, kterou jsem ochutnal na tržnici, kupodivu zde byly o pár kaček levnější. Pár fotek s A380 a jde se nastupovat.


Cesta domů
Let utíká pohodově, až na podivný páreček vedle mě. Pán se nemohl dočkat večeře a tolik se bál, že ho letušky přehlédnou, že předváděl psí kusy, až si slečny ťukaly na čelo. Nemusel natahovat ruce pokaždé, když procházeli doplňovat vozíček a už vůbec né tehdy, když stevardka obsluhovala řadu před námi! A to jste měli vidět tu reakci, když si někdo řekl o kimchi, které není standardně podávané na platíčku – letušce málem utrhl ruce. V jednu chvíli dokonce přiběhl na pomoc další stevard, protože si myslel, že má pán zdravotní potíže. Tolik k letu z Dubaje do Soulu. Kvalita Emirates a milé stevardky mi zpříjemňují let. Krátký pokec v kuchyňce vždy osvěží mysl.

Při přestupu v Dubaji začíná hon na zásuvky pro notebook. Při 4 hodinovém přestupu je opravdu potřeba. Letiště obrovské, wifi zdarma, ale zásuvky nikde! Proč je to takový problém na všech letištích? Copak pár zásuvek na každém sloupu někoho zabije? Nezbývá než obsadit Starbucks s jedinou zásuvkou a zde strávit zbytek dne.
Zpět do reality se dostávám při nástupu do B777, začíná převažovat bílá barva pleti, slyším češtinu a vidím chaos. Cestujících není moc a vše se zvládne v rychlosti a tichosti – sláva, mám pro sebe volnou trojsedačku a mohu v poklidu dopisovat tento cestopis. Jak tak koukám tak je o dost delší, než jsem předpokládal. Při vzletu se ještě kochám pohledem na Dubaj, betonový luxus v poušti.

Soul jsem navštívil rád, spokojený jsem byl především s místními, ochota a úsměv na tváři téměř 24 hodin denně. 3 dny zde byly akorát a opravdu nevím, co bych měl podniknout další dny, ale to je u mě s každým městem.

Pěkný trip report. Každopádně ten typ cestování max. 3 dny město máme stejný.

Tak i ja prispeju trosku;)

v Soulu jsem byla jiz 2 jednou na dva dny kdyz jsme se vraceli z Fiji s korean, a po druhe loni na 5 dni. Nevim proc ale to mesto me nejakym zpusobem uchvatilo. Soul je zatim moje prvni asijske mesto, tak nemohu moc srovnavat.
Kazdopadne jsem se tam citila bezpecne jako jinde, nemela jsem strach jit vecer ven, ci cestovat metrem apod.

Jak psal Dave , jste jeden z mala cizincu, takze takova rarita;) ale korejci jsou ve vetsine pripadech prijemny... Sice moc neumi AJ ale tak clovek se vzdycky nejak domluvi;))

Je tam mnoho pamatek co stoji za prohlidku, ale tim jak je soul obrovsky, neda se to vsechno stihnout za par dni..

Urcite mohu taky doporucit korean war muzeum, Olympijsky park je nadherny kor z jara! Muzete si tam udelat piknik ci se jen tak prochazet.
N tower je taky super, akorat musite vychytat pocasi, my meli vesmes porad smog a inverzi takze jsme skoror nic nevideli;)
Trhu je tam nekolik, kazdy ma svoji atmosferu.. A stoji to za to je videt a ochutnan nakou dobrotu;))

Pokud poletite pres soul rozhodne si tam pauzicku udelejte

Kate

Ahoj Dave, mohol by si prosim upravit aby sa zobrazovali fotky dakujem

Pokusím se jinak v červnu bude určitě nový,.

hmm tedy letět do Seoulu v zimě typu "prodl. víkend" navrch za takový prachy ale proti gustu ..

jinak Seoul na mě zrovna moc nezapůsobil...Korea nabízí o hodně více....z měst řadím třeba rozhodně výše Busan než Seoul
Nej místa v Koreji pro mě Sokcho (NP Seoraksan),širší okolí Danyangu a ostrov Jeju

Mozna mu by mohli pomoc na psychiatrii.

Stále ještě zbývá možnost zkusit koupit jeden výhodný termín chybového tarifu letu s Alitalia, mám ho taky koupený a třeba projde :
Budapešť - Soul - Londýn - 6.6. - 14.6.2015 pod 7.000 Kč :

http://cestujlevne.gol.idc.cz/index.php ... seFromFour

No když to porovnám tou akcí kdy byly tehdá letenky do Tokia za 2600,- s dobou pobytu 4,5h a všichni se tam letěli tam jen vyčůrat tak tohle je hodně prodlouženej víkend Taky neznám město kde být víc než 3dny a Soul jsem nedal, protože levně vycházely letenky na týden a víc..

ahoj, nemáte ještě další tipy co můžeme vidět v Jižní Korei? Těch 5-6 dní se mi nechce zůstávat jen v Soulu. Co koupání? Tip na hotel? Vyrazit někam do přírody? Předem díky za tipy.

Stále ještě je možné sehnat zpáteční letenky do Soulu s Alitalia pod cenu 10.000 Kč na trasách:
Budapešť - Soul - Budapešť
odlety: 5, 6, 10. června
návraty: 7, 8, 12, 15, 19. června

Varšava - Soul - Varšava
odlety: 5, 6, 7, 11. června
návraty: 8, 12, 15, 19. června


Lehce nad 10.000 Kč se dají pořídit letenky:
Vídeň - Soul - Vídeň
odlety: 5, 6, 7, 10. června
návraty: 12, 15, 19. června

Berlín - Soul - Berlín
odlety: 6, 7, 11. června
návraty: 7, 8 ,12, 15, 19. června

Mnichov - Soul - Mnichov
odlety: 6, 7, 10, 11. června
návraty: 8 ,12, 15, 19. června

Londýn - Soul - Londýn
odlety: 6, 7, 11. června
návraty: 7, 8 ,11, 16, 19. června

Ceny sice nejsou tak nízké jako byli v minulých dnech při kombinaci různých odletových a návratových letišť, výhodu to má pro cestovatele s vlastní dopravou automobilem a parkováním u letiště.
Ceny ostatních dopravců začínají někde mezi 13.000 - 15.000 Kč na stejných trasách, z Prahy od 15.000 Kč.

Soul během 18 hodin http://thepointsguy.com/2015/04/18-hour ... do-see-eat