Cesta na Maledivy 2013 (cestopis)

Cesta na Maledivy 2013
Pokusím se tady napsat malý cestopis jak jsem já viděl Maledivy i s cestou, třeba to někomu pomůže. Ceny za jídlo a vlastně za všechno uvádím záměrně, (nechci machrovat kolik moc, nebo jak málo to stálo), ale ať si každý kdo sem chce jet udělá představu. Všechno je z mého subjektivni pohledu, pokud se to někomu nebude líbit, nemusí to číst, pokud to někomu pomůže budu jen rád, dotazy klidně zodpovím.

• Letenky Frankfurt - Male: 384€ / 9.815 Kč (příspěvek o letenkách)
• Ubytování 7 nocí / 2 osoby + snídaně: 528$ / 9.840 Kč

Den první 23.10.2013
v 05:00 odjezd z Brna, auto jsem nechal (v rámci šetřeni za parkovné na letišti) zaparkováno ve Fischamed, a v 06:40 jsem přejel jednu zastávku vlakem na letiště Wien za 2 € na osobu. Ve Vídni 13' pod mrakem.

08:50 odlet A320-200 s Luftanhansa do Frankfurtu. Letenky 220 € za dvě osoby, v ceně zavazadlo 22 kg dolu a kabinove 7kg. Manželka měla 27 kg, odbavení proběhlo bez problému i přes tuto nadváhu, nikdo nic neřešil. Trochu jsem byl za blbce u bezpečnostni kontroly, na klíče od auta někdo pověsil přivěšek který vypadal jako náboj. Docela jsem se zapotil, když na mě zavolali policii, nakonec jsem jim řekl ať to vyhodí a byl klid. Pouze jsem zapomněl udělat check in doma, na letišti v automatu již nebyli volné sedadla vedle sebe. Servis vynikající, ale protože je to ranní let, na snídani podávají jogurt, ale nápoje včetně alkoholických bez omezeni. Při nastupování došlo k 15-ti minutovému zpoždění, které pilot dohnal a přistáli jsme na terminálu 1. Prší a je 14' ;-( Počítejte s cca 1,5 hodinou na vyzvednutí kufrů a přejezdu na terminál 2, od letadla ke kufrům je to docela dost daleko. Z terminálu 1 na terminál 2 jezdí zdarma vlak, stačí jít po směrovkách na terminál 2.

Checkin u Srilankan jsem dělal přes net, ale pozor, nedají se vybrat sedadla, (dostali jsme uprostřed). Pri checkin na přepážce vám dají sedadlo podle přání (pokud je volné) a samozřejmě zdarma. Letenky pro dvě osoby z FRA - MLE s přestupem v Colombu stáli 768 EUR. Odbavení opět bez problému, váhu nikdo nezkoumá, zavazadla odbaveny až do Malé, takže v Colombu se o ně nemusíte starat. Palubní lístky nám vytiskli 2x, jednou na cestu do Colomba a druhé máme použít z Colomba do Male. ( snad jsem to pochopil dobře ) Po cestě k bráně je výborná čínská restaurace MoschMosch oběd stál za to, 2x Morgensonne ( neco mezi polivkou s nudlema, v ní je snad půl kuřete a zelenina) a 2 piva 30€. Free shop ve Franfurktu nemá smysl, parfémy i ostatní zboží je levnější ve Vídni na letišti. Ještě mi volá paní z Booking, že náš hotel je připraven a můžeme klidně přijet i dříve než ve 14 hodin. Docela mě to překvapilo a potěšilo, paní navíc mluvila česky.

14:20-15:20 nástup a odlet z gate E06, všechno perfektně značené.
Letadlo A330-200, při příchodu má každý na sedadle novou deku a polštářek, servis perfektní, první jídlo večeře kolem 17:30 jídlo chutné porce dostačující i pro chlapa. Letušky stále chodí, nabízí vodu a alkoholické nápoje (mimochodem bílé víno vynikající), oříšky, ke kávě nebo čaji i nějaký keks.
Druhé jídlo v 22:00, opět na výběr ze 3 hlavních chodů + přílohy a saláty. V letadle je pořádek, toalety čisté, vybavené kolínskou a dalšími hygienickymi potřebami. V obrazovkách které jsou v každém sedadle je USB výstup, v pohode jsem dobíjel IPad a telefon.

Den druhý 24.10.2013
01:15 našeho, jsme přistáli v Colombu na Srilance. Je tady o 3 a půl hodiny víc, takže máme 04:45 Na letišti jede klima, ale stejně je to pro nás hrozná rána, venku je 29 ' ;-(. Máme čas na přestup asi 2 hodiny, bloumáme po letišti ceny jsou opět vysoké ve freeshopech bych očekával jiné ;-(, ale na zpáteční cestě asi nakoupíme nějaké dárky tady a parfémy asi až o vánocích v Londýně, nebo doma. Za 40 minut se dozvíme, jestli letenky opravdu platí až do Malé a za další hodinu zda se podařilo přeložit kufry
V Colombu nechoďte nikam ven, pohybujete se pouze v zóně freeshopů. Pak se vrátíte zpět ke gate, my odlétáme z 7, opět je všechno krásně značené. Projdete bezpečnostní kontrolou, všichni bez vyjimky se musejí zout a boty jedou rentgenem ;-(, jinak žádné zdržení ani problémy, všichni mluví anglicky a jsou velmi milí. První dobrá zpráva letenky fungují žádné další checkovani není potřeba

Tak 3:30 našeho 07:00 Srílanského času nastupujeme do letadla směr Malé. Je to stejné letadlo jako ráno A320-200 od Lufthansy , akorát trochu více opotřebované. Překvapivě je ale lepší první třída, v ni jsou jen dvě sedadla, ráno byly 3. Opět na každém sedadle polštářek ( deka není potřeba )a jídelní lístek podobný jak při dlouhém letu, výběr ze 3 různých menu ( kuře, ryba, a vegetariánské.) Vylézá slunce, ( i tady je velká vlhkost) a v dlouhých kalhotech je docela teplo. Letadlo startuje načas, ani nevadí, že nesedíme u okna, ven stejně není vidět, vlhkost je taková, že okna vypadají jak kdyby pršelo. V letadle potkávám dost lidí z minulého letu, dokonce jsou zde i někteří, kteří s námi letí z Vídně. Podle toho, jak se někteří chovají, letí asi za stejné peníze jako já , nerad sortuji lidi podle toho jak vypadaji, ale nevěřím, že by dali jen za letenku 1000€. Zjišťuji, ze Maledivy jsou cenově dostupné opravdu pro každého.

Po hodině a pul přistáváme na Malé. Vystupuje se zde na plochu, jde se pěšky do haly, kde vás přivítají imigrační úředníci. Již při nástupu do letadla jsme dostali na vyplnění lístek, kde uvedete nacionále, čísla pasu a letu, jméno hotelu kde budete bydlet. Něco jsme nevyplnili, přesto s úřednicí nebyl žádný problém orazítkovala pas a pustili nás na Maledivy. Kufry dostanete až za touto kontrolou, pak vám je ještě celníci projedou rentgenem a jste venku, trvalo nám to celé asi 20 minut.
Pokud nejedete do resortu, nebo na vás nečeká ubytovatel, popřípadě se vám nechce dávat 200 USD za transport rychlou lodí musíte se dostat do hlavního mesta Malé .Před letištěm se dáte doprava a asi po 100 metrech po levé ruce uvidíte stanoviště obyčejných malých lodí , jezdí každých 5 minut a stojí 1 USD na osobu. Za 15 minut vás vyloží v Malé, kde se můžete rozhodnou co dál.
My jsme se po důkladném zvážení všech pro a proti vydali na Maafushi, kde jsem přes booking zabukoval pokoj v hotelu. Z mista kde vás vyloží trajekt z letiště se musíte dostat na druhou stranu ostrova, odkud odjíždí veřejný trajekt na Maafuschi.

My jsme použili taxi, stojí hned vedle lodě a vysadí vás přímo u mola odkud trajekty odjíždí. Pro Evropana je cesta taxíkem docela zážitek každy si jezdí jak chce, předjíždí se ze všech stran, přednost má asi silnější no prostě šílenství. Náš taxikář si řekl za 20 minut dlouhou cestu 4 USD, ( prý nás okradl, mělo to stát polovic). Udělal jsem dobře, ze jsem si doma našel jízdní řády trajektů, narazil jsem na trajekt, který vyjíždí v 10:00, ten jsme v pohodě stihli, čekat na další, který jede až 14:30 se nám nechtělo. Je ale pravda, ze o tomto trajektu nevěděli ani na informacích na letišti ani taxikář. Všichni nám tvrdili, ze jede pouze ten v 14:30. Nicméně sedím na trajektu, který vyjel v 10:00 z Malé a míří na Maafushi. Lístek stojí 2USD na osobu, jede to asi 1,5 hodiny.

Jinak je to docela zážitek, kromě nás dvou, pak ještě dvou mladých japonských parů jsou tady jen domorodci. A spousta zboži, které nakládali asi půl hodiny nosiči. Jeden z nosičů nám vzal při příjezdu do přístavu naše kufry a donesl je později až na loď, perfektní služba. Těsně před vypnutím ještě přistoupil český manželský pár. Tak trochu jsem na moři něco zažil, takže když jsme z přístavu vypluli na otevřený oceán a já viděl jak se na vlnách dělají bílé čepice, očekával jsem zábavu. Je pravda ze vlny jsou docela dost velké s trajektem to pěkne hází, voda se přelévá přes příď . Původně jsem si myslel, ze je to tady normální, ale když začal chodit kapitán a rozdávat igelitove sáčky domácím, tak se asi bude jednat o výjimku . Nejkrásnější na tom je, ze nám suchozemcům sáček nenabízel, asi nevypadáme tak zbědovaně jako místní. Vlny jsou čím dál tím větší, s trajektem to pěkně hází. Po dvou hodinách vjíždíme do přístavu v Maafushi. Ve vlnách a větru je trochu problém do mariny vůbec vjet, natož přirazit k molu. Kapitán to napotřetí bravurně zvládá, u mola se neuvazuje, drží to na motor. Je mi to divné, přece musejí vyložit všechno zboží. Ne nemusí, zde totiž vystupujeme pouze my, 4 páry turistu. My a ještě jeden japonský pár máme kufry úplně dole pod vším zbožím a věcmi ostatních, kam nám je složil nosič, kterého jsem pochválil a dal mu 1USD. Zjǐstuji že 1USD bude asi jako tringelt málo, nebo byl nosič škodolibí, tringelt dostal až když odcházel z lodi. Snažíme se to vysvětlit kapitánovi, ten dává pokyn a lodníci začínají přerovnávat, nekonečnou hromadu věcí. Po 15 minutách jsou kufry na světe, my vystupujeme posádka i cestujicí se už na nás netváří mile a trajekt rychle odplouvá dál.

V přístavu na ostatní turisty čekají zástupci hotelům nakládají jim zavazadla a odváží je. Náš hoteliér nikde, tak vyražíme sami. Leisure Boutique hotel je asi 2 minuty od přístavu, když přicházíme k němu, přibíhá manager, kterého jsme viděli sedět ve vedlejší restauraci. Vítá nás na Maledivách, vypisujem přihlašovací lístky a než se jdem se ubytovat nám ještě nabízí výlety, když řeknem, že se rozmyslíme zítra, není zrovna nadšený. Pak ale zavolá kuchaře, ten nám donese vodu a jablečný džus. Dále zjišťuje, jak budeme platit, když řeknu že kartou, chce platbu hned. Protože jsem ještě neviděl pokoj, hlásím mu, že se nejdřív ubytujem. Zde nastává první zádrhel, manager nás vede do 3 patra, pokoj s výhledem na půl na město a půl na oceán, bez balkónu. Andrea reklamuje, že jsme připláceli za balkón a výhled na vodu, manager prvně dělá, že nerozumí , pak, že jiný pokoj nemá. Nakonec pochopí že mé ženě se nedá odporovat a jdem o patro níž, kde jsou dva pokoje z balkónem a výhledem na vodu. Jeden si vybíráme a během chvíle odpadáme. Po dvou hodinách se vzbudíme, něco je divně. Pochopil jsem proč trajekt tak spěchal na další cestu. Venku zuří tropická bouře. Vítr ohýbá palmy, kokosy létají vzduchem, sem tam proletí i nějaká plastová židle. Do toho všeho dost prší, jsem docela rád, že jsme na hotelu a ne na lodi.
Odpolední trajekt nepřijel, v tomhle počasí to asi nešlo. Zase usínáme, večer mě probouzí hlad. Je 21 hodin, na hotelu je restaurace zavřená, jdeme něco najít ve vesnici. Stále fouká silný vítr, ale i přesto je velmi teplo počítám kolem 30' . Prošli jsme se kolem moře, nenacházíme nic lepšího, tak si sedáme v kavárně vedle hotelu. Asi šetří elektřinou, celou restauraci osvětluje jen jedna žárovka, jídelní lístek si musíme přečíst u baru. Objednaváme si fisch&chips, fisch steak a radlera. Radler není ale číšník nám potají nabízí normální pivo, tak ho dáváme.
Na jídlo čekáme sice delší dobu, ale to nám nevadí. Pivo není nic moc je bez alkoholu, jídlo vynikající. Dohromady za vše platíme 12 USD. Je za námi dlouhý den, jdeme spát.

Den třetí 25.10. 2013
Vstáváme ráno v 08:00 místního času, vůbec se nám nechce, ještě jsme si nezvykli na změnu času, venku fouká vítr je 30'. Na snídani není bufet jak bylo psáno, ale máme snídani servírovanou, dostáváme džus, balenou vodu, opečený toastový chleba každý 3 ks, dva opékané párky, vaječnou omeletu a talíř s jedním nakrájeným jablkem a jedním pomerančem. Přichází manager, jestli bych byl ochoten zaplatit, ze už to má spočítané, když souhlasím, rozzáří se a přiběhne s terminálem. Nacvaká tam 528 USD, což si myslím, že je za 7 nocí se snídaní, včetně všech daní a poplatků za vzduch velmi slušné. Po snídani se rozhodujem, že prozkoumáme ostrov. Vyrážíme dovnitř vesnice, uličky jsou úzké, cesty jsou z uježdeného písku, hlavní dopravní prostředek je skútr. Dominanta vesnice je obrovská centrála s naftovým motorem, který vydává pěkný kravál a smrad, naštěstí je na druhé straně ostrova. Další obrovskou stavbou je vězení, které má, jak později zjišťujeme nejkrásnější a největší pláž na ostrově. Kromě asi 10 hotelů jsou zde i domy, kde bydlí místní. Ještě před pár lety prý nemohli turisté bydlet na ostrově mezi místnimi a naopak. Všichni místní, které potkáme se nás smějí, jsou velmi přátelští, ale pro jistotu si je nefotím, ani se nekoukáme dovnitř domů. Nevím čím se zde všichni živí , pár jich pracuje v místních hotelích, na policii, docela dost asi ve vězení a ostatní asi rybaří( rybářských lodí je tady docela dost) , z ostrova se nedá nikam do práce dojíždět. Je zde i několik obchodům s potravinami a smíšeným zbožím. Ceny jsou zhruba na stejné úrovni jak u nás spíše o něco levnější. Potom obcházíme celý ostrov okolo moře a hledáme pláž, která nám bude vyhovat. Pláži je zde několik, nám se líbí jedna, písečná výspa běžící do oceánu, na tu se později vrátíme. Co nás oba překvapuje, je neskutečný nepořádek, všude se válí plastové láhve, v oceánu jsou naházeny plechy ze střech a zbytky všeho různého, co jim odpadlo od ruky při opravě lodí, nebo stavbě domů.

Vyrážíme na pláž, kterou jsme si ráno vyhlédli, snad tam bude volno. Stejná pláž se ale líbí i dalším turistům, takže se nás na výspě sešlo úctyhodných 6. Andrea zaujala grilovací pozici, já si nasazuji ploutve a vyrážím šnorchlovat. Ve vodě jsem asi hodinu, viděl jsem pár ryb, nějaké korály, ale celkově nic moc. Příště budu muset jinam, zkusím to někam za reef, tady kde jsem se plácal bylo vody maximálně půl metru a to jsem byl dost daleko, chce to asi ještě dál, ale mám trochu obavu z proudů. Pozdní oběd jsme si dali v restauraci přímo na druhé pláži, u hotelu White Shell. Mám hlad tak si dávám mix gril, Andrea čínské nudle s tuňákem (jsme přece u moře tak budem jíst místní jídla ). Číšník nám ještě vnutí salát a banana split, nedá se mu odmítnout, vypadá, že když si to neobjednáme majitel ho vyhodí. Abych mu udělal radost, objednavám si ještě kávu a dva radlery, asi za to mi pošeptá heslo na WiFi. Jídlo bylo opět chutné, porce taky dobrá, celkem účet na 26USD. Buď jsem heslo na WiFi zaplatil, nebo si vzal tringelt automaticky, protože mi na 30 nevrátil nic. Protože jsme trochu spálení zůstáváme sedět ve stínu a odpočíváme. Po cestě na hotel si ještě kupujeme zmrzlinu, (objevil jsem Ben&Jerrys) a vodu. Podle manželky je balená voda důležitá na pití a hlavně na čistění zubů, pokud použijete místní dostanete minimálně průjem, ne li něco horšího. Zatím mi nikdo nevysvětlil, jak je možné, že si všude ve světe normálně čistím zuby v místní vodě a žádnou smrtelnou nemoc jsem nedostal, ale raději Andreu poslechnu a vodu jsem do koupelny postavil ( nesmím zapomenout při každém čistění zubů trochu odlít ).

21:00 osprchovaní a odpočatí vyrážíme na večeři, dnes na druhou stranu, chceme zkusit jinou restauraci. U nás na hotelu je WiFi celkem slabá, špatně funguje FaceTime, tak míříme k White Shell, kde se plánujeme navečeřet a obvolat rodinu. Po cestě ale objevujeme restauraci Rehednhi, která má stoly přímo na pláži osvětlené jen svíčkami, při pohledu na Andreu jsem zjistil, že je rozhodnuto kde budeme večeřet. Romantickou večeři při svíčkách na břehu Indického oceánu ( vlastně Lakadivského moře)si nenechá ujít. Pouze zajdem dozadu zavolat Lucce a vracíme se nazpět. Ouha, všechny 3 stoly jsou mezitím obsazeny, ale číšník asi vidí jak moc jsem smutný z toho, že nebudeme mít vysněnou romantickou večeři na počest 20 výročí a okamžitě nám připravují stůl o samotě pro dva. Romantika je pěkná, svíčka na stole ve sklenici od okurek, z jedné strany chráněná kartonem od džusu ale neosvětlí jídelní lístek, tak musí pomoci telefon. Jídlo vybíráme stejné jako včera, pouze si ho vyměnime, zjišťuji, že steak je lepší než fisch&chips. S pitím i kávou platíme 13USD, číšník mi vrací na 20USD nazpět jejich rufie, když zkoumám, co všechno mi vrátil, přibíhá nazpět, jestli je nejaký problém. Říkám, že ne, že pouze hledám a přepočítávam kolik mám dát jako tringelt, usměje se, vezme mi 20 rufií, s tím, že je to asi dolar a to jim stačí. Začíná se opět zvedat vítr, tak mizíme rychle do hotelu, naštěstí je to asi 2 minuty.

Den čtvrtý 26.10.2013
Vstáváme v 7:30, začínáme si pomalu zvykat na časový posun. Snídaně je stejná jako včera, pouze je okolo stolu větší množství much , číšník se jich pokouší zbavit do něčeho namočenou špejlí, ale moc mu to nejde. Nějak to budeme muset přežít. Od časného rána svítí sluníčko, je 31', Andrea chce co nejdříve vyrazit na pláž, aby nám náhodou někdomz asi 30 turistům co jsou na ostrově nezahrál místo. Souhlasím a vyrážíme hned po snídani. Nechce se nám ale až na výspu, dneska zůstaneme na pláži u hotelu White Shell. Má to i své výhody, je tady restaurace a hlavně WiFi takže můžu celý den sedíc na kameni s nohama v oceánu obvolávat kamarády a ukazovat jim live jak to tady vypadá. No nevím kolik jsem jich potěšil a kolik mi jich zůstane po návratu, určitě mi nikdo nezávidí. Andrea se celý den uhlíkuje, mě to přestává bavit, budu si muset něco najít. Buď se začnu učit na surfu, nebo můžu lyžovat za vodním skůtrem, obě atrakce jsou tady na pláži a koukám na ně celé dopoledne. Buď začnu po obědě, ale nejpozději zítra určitě, další den ležení na pláži už bych asi nedal. Andrea vidí,že se nudím, posílá mě na surf hned. Zatím začíná drobně pršet, tak ze surfu nic nebude a jdeme raději obědvat, s plným žaludkem mi bude líp. Oběd je až od 13:00, tak máme čas si prohlédnout restauraci, na nástěnce objevují nabídku výletů podobnou jako nám dal náš manager. Tahle je ale trochu jiná piknik na resortu, nebo návštěva resortu mě až tak moc nezajímá, ale domlouváme se s Andreou, že by asi nebylo špatné plavat s delfíny. Náš hotel to nabízí za 100USD, tady je cena 40 !. Četli jsme, že se nabídky liší, ale tohle je docela mazec. Ptám se jestli je to opravdu plavání s delfíny, číšník tvrdí že ano, tak zítra uvidíme pokud nás vezmou. Konečně je 13 hodin, objednávám si chobotnici , jsem zvědavý jak ji dělají tady. Chyba, čisník se vrací z kuchyně, chobotnice nejsou, dávám si tedy k obědu rizoto s tuňákem, Andrea jíst nechce, tak pije jen kávu a oba si dáváme vynikající fresch juice, já citronový Andrea pomeranč. Dohromady za vše 15 USD. Ještě chvilku zůstáváme na pláži, pak přes obchod, kde si kupujem nanuky a nějaké oplatky míříme na hotel. Pokouším se vyfotit západ slunce, ale na obzoru jsou mraky, tak to moc nevychází. Andrea si jde lehnout, já se před večeří podívám jak dopadly volby.

Asi jsem se neměl dívat, ale můžu za to taky, nemám se flákat na Maafushi a měl jsem volit. Začalo zase trochu pršet, tak si zkusíme dát večeři u nás na hotelu. Z deštěm je to divné, pršet tady má v našich letních měsících, teď by nemělo a přitom nám každý den sprchne. K večeři jsem si dal fisch&chips z tuňáka a Andrea Sea Food Rice ( rizoto s mořskými plody) a velkou vodu. Jak se ukázalo z jídelního lístku, hotel nemá předražené pokoje nebo výlety, ale i jídlo a pití. Proti ostatním hotelům a restauracím je o 20 - 30% dražší. Účet zněl na 16USD a protože nás obsluhoval číšník, který nám normálně dělá snídaně, tak jsem mu nechal 4USD tringelt. Nevím co ho to tak vyděsilo, ale bleskurychle schoval peníze do kapsy a utíkal pryč tak rychle, že zapomněl poděkovat. Dneska přijel ještě další asi větší manager, všichni dělali, že dělají, ten co jsme si mysleli, že je manager běhal s koštětem. Další velice zvláštní zvyk ve všech zdejších restauracích je, že jakmile donesou jídelní lístek stojí u vás a čekají až si objednáte. Musíte ale objednat všechno naráz včetně dezertu a kávy, protože jakmile sníte nebo dopijete poslední objednávku stojí okamžitě u stolu s účtem a jakákoliv další objednávka je obrovský problém.

Den pátý 27.10.2013
Vstaváme až po 8, venku je zamračeno, vypadá to na déšť. Ke snídani je místo rajčete malý steak z tuňáka, jinak vše stejné. Žádám číšníka o plán výletů, během okamžiku ho mám na stole. Znovu studujeme, co by se dalo podniknout a chci si porovnat ceny, zda jsem poprvé dobře viděl. Výlety na resorty zavrhuji, pláž jako pláž. Lodí jsem se já naplaval dost a Andrea to zas až tak nemusí. Zbývají opravdu jen dvě akce delfini a potápění. Spletl jsem se, za delfíny chce náš hotel 130USD, když pojedem dva tak 85. Než se stačím číšníka na cokoliv zeptat, stojí u nás menší manager a ptá se kdy a kam pojedeme. Říkám, ze se mi líbí delfíni a jestli opravdu můžu do vody a plavat s nimi, jak mi to všichni tvrdí. Hlásí, že asi ano, ale musím se ještě domluvit na lodi, když mu řeknu že zaplatím až po navrátu a jenom pokud budu plavat, tak je všechno jinak. Možná v dálce uvidíme delfíny, plavat můžu s mantami a dalšími rybami, pokud tam budou. Děkuji to je docela dost peněz, a tímhle způsobem jsem už delfínů už pár viděl. Takže zbývá jen potápění.Raději vyrážíme na pláž, zkusíme se ještě zeptat jinde. Po cestě potkávám Maafushi Dive and Water Sports centrum, zjistím si ceny potápění. První který se nás ujal neumí anglicky, tak běží pro šéfa do vedlejší budovy. Přichází mladý borec, ptá se kolik mám ponorů, kam bych chtěl a kolik ponorů chci udělat. Vysvětluji mu, ze mi stačí jeden den dva ponory a uvidíme. Začínáme na 60USD za ponor, v tom je transport lodi, neopren, pocitač, automatika a žaket, vlastně vše krom ABC, když vidí zájem nabízí mi balíček 4 ponory 45USD za jeden, to není špatné, řikám mu, že si to rozmyslím a kdyˇztak přijdu. Andrea objeví vedle na stole ceník na vodní blbosti, skútry, lyže, wakeboard a hromadu dalšího. Je rozhodnuto, místo pláže sportovní den, aspoň já. Objednávám si lyže, už jsem na tom párkrát stál, tak instruktora potřebovat nebudu, čímž šetřím 15USD, platím za 15 minut lyžování 45USD. Nevím, jestli to bylo 15 minut, připadlo mi to daleko delší, mám toho docela dost, je to pěkná makačka. Já se vracím na pokoj podívat se na start a pár kol F1, Andrea pokračuje směr pláž. Později jdu za ní, přece to tady neproležím na pokoji u televize. Na pláži je další centrum vodních sportů, už včera jsem se díval na windsurfing, hoši jsou na místě, tak se jich jdu zeptat kdy bych to mohl zkusit. Mají sebou jen dva surfy, oba jsou na odpoledne objednané, ale není problém, na zítra mi dovezou další. Hodina s instruktorem stojí 35USD, další hodina 15USD a když si ho půjčím víckrát tak se dostaneme na 10USD, objednavám si je tedy na zítřek i s instruktorem a jdu se spokojeně slunit vedle manželky. Je tady nádherně, ležíme na pláži já sleduji livetiming F1, voláme si s dcerou, co víc si přát. Lucka mě upozorňuje, že na fóru někdo přidal příspěvek. Děkuji radankovi, zase je všechno jinak, co jsem zamítl a nechtěl bude, nechám si poradit . Koupání na Maafushi opravdu nic moc, pouze pláže na severní straně, od přístavu směrem k hotelu White Shell je celkem slušná i čistá, pak písečná výspa na druhé straně, ale jinak místama docela smetiště. Valím na hotel se zeptat jak to je tedy s těmi výlety. Mám štěstí, motá se tady malý manager, tak se ho hned ptám co a jak. Nechci chodit kolem horké kaše tak mu říkám, ze výlet na Biyadhoo je 12 + 15 a on má v ceníku nesmysl. Uklidňuje mě, že vstup zvedli, z 12 na 30 a loď je nájemná, proto stojí tolik, ale nemá problém, když si vezmu jinou loď( zatím jsem se jinde jen zkušebně ptal na ceny, nebo si je prohlížel, dočetl jsem se, že hotely i majitelé lodí si navzájem neberou hosty) , popřípadě že se pokusí domluvit jinou cenu, než je na papíře. Nabízí mi ale místo toho sice dražší, ale dle něj lepší výlet na resort Fihaalhohi kde je vstupné 48USD, ale včetně jídla a pití, doprava 65USD, ale s tím prý taky něco vymyslí. Domlouváme se tedy předběžně na pozítří, zítra je to brzo. Mám rád fér jednání, proto mu říkám, ze jsem se byl ptát v divecentru na potápění. Nemá s tím žádný problém, cena která je na hotelu v ceníku je prý ke smlouvání, zvedá telefon a domlouvá mi ponor v divecentru, kde jsem se byl ptát, za 50 USD jednotlivě, v balíčku 4 po 40USD, to je lepší cena než mi nabídlo centrum samo. Je rozhodnuto, zítra se jedu potápět, pozítří výlet na resort. Člověk se celý život učí, snad budu rád, že jsem si nechal poradit s resortem a také že jsem změnil názor na malého managera našeho hotelu. Byl jsem k němu poněkud odtažitý, přečetl jsem si nejaké reference na bookingu a myslel jsem, že je to velký manager, který dorazil včera a kterého negativní reference směřovali. Také děkuji twikovi za podporu, píšu to proto, že to snad někomu pomůže, až se vrátím dodám ještě foto všeho důležitého. Protože jsme neobědvali, dáváme si dřívější večeři v Rehednhi. Andrea si dává Koththu Roshi Tuna (tuňáka na místní placce), já grilovanou rybu (Reef Fisch) , mix salát, vodu, kolu a Tonik . Jídlo opět výborné, k mé rybě jsou hranolky a rýže, Andrea má placku výbornou, akorát trochu pikantní, ještě že se dopředu číšník ptal, jak to chce, jestli ostré nebo ne. Dohromady zaplaceno 19USD.

Den šestý 28.10.2013
Hned po snídani valím do divecentra, vyplouvá se v 8:40 a já si musím ještě vyzkoušet neopren. V 8:00 stojím před centrem, všechno už je nachystané v bednách, přihodím akorát svoje věci, vyzkouším neopren a je hotovo. Zatím mi divemaster vysvětluje, že pojedou ještě další 4 potápěči a nějaké 2 japonky šnorchlovat, máme se potápět tam kde jsou mantry a delfíni. V mezičase je loď naložená a my vyrážíme, na první lokalitu to má být asi 3/4 hodiny, tak si pomalu chystám výstroj. Uteklo to rychle, divemaster něco ukazuje ve vodě, jsou tam manty, bez meškání všichni na sebe nachází výstroj a jsme ve vodě. Mám štěstí, jsem ve vodě první a padám dolů za divemastrem pronásledujícím manty, nevím co dříve,jestli profukovat uši nebo natáčet. Zvládám obojí, asi 5 minut s mantami plaveme, pak se něčeho leknou a vystoupají nahoru. Nám to bohužel z 30 metrů tak rychle nejde, tak je ztrácíme. Vystupujeme nahoru a při bezpečnostní přestávce ve 3 metrech kolem nás krouží kareta, je to něco nádherného, tak velkou želvu jsem v životě neviděl. Na lodi se nám divemaster omlouvá, ze jsme do vody skočili dřív než podle plánu, ale chtěl nám ukázat manty, protože se to moc nepovedlo, tak nám dá ponor navíc. Jedeme na další lokalitu, je to kruhový ostrov, který začíná 4 metry pod hladinou, padá do 30 metrů. Na brífingu nám ukazuje kde jsou jeskyně a vysvětluje, ze můžem byt pod vodou podle toho kolik kdo bude mít vzduchu, nebudem se na sebe vázat, on si bere sebou pár Rusů, druhý divemaster Japonce a já si můžu dělat co chci. Pod vodou jsem asi hodinu, až na špatnou viditelnost vynikající ponor, když vynechám korály, tak obrovský množství různých ryb od murén po perutýna. Když jsem se vynořil, ostatní už byli na lodi, japonky ještě šnochrlovaly, tak jsem se v klidu odstrojil a čekali jsme ještě asi půl hodiny na japonky. Přejezd na další lokalitu a brífing. Jsme rozděleni já s japoncemn jedna dvojice, ruský pár druhá, potápět se budeme na reefu, bude to driftový ponor. Z toho mám trochu obavu, nevím jak to zvládnu já ale hlavně můj buddy ( japonec vážící asi 120 kg) divemaster mě uklidňuje, ať jdu poslední a následuji je. Mazec, překonalo to všechny moje očekávání, spadli jsme do 20 až 22 metrů voda 28', a jedeme podél reefu bez jediného kopnutí, spousta ryb, připadám si jak v akváriu , jedem si asi 25 minut, zastavíme, divemaster se ptá jestli vše ok, ukazuji že jo. Tak jo, ukazuje, že jedeme nazpátek, koukám na něj, nechce se mi kopat proti proudu, ukazuje nahoru, vystoupáme do 12 a vida, proud nás veze nazpátek , to je paráda. ojedem zpět za roh asi do místa, kde jsme do vody spadli, divemaster vystřeluje bójku věší se na ni v 5 metrech. Za 4 minuty bezpečnostní přestávky nás proud odnesl asi 150 metrů na od reefu, tam na nás ale čekala loď. Musím poděkovat divemastrovi za perfektní ponory, všechno v pohodě a klidu, bez stresu. Pokud se budete chtít potápět mohu Maafushi Dive and Water Sports centrum vřele doporučit nakonec jsem za cenu 2 udělal 3 ponory, i když jeden kratší. Platil jsem 90USD za ponory a za 50USD jsem si půjčil foťák. Po příjezdu mě ještě opláchli sladkou vodou moje věci a stáhli kartu na můj harddisk. Poděkuji a jdu na pláž, tam by se měla grilovat Andrea. Na pláži není, sedí v restauraci a chystá se na pozdní oběd, na mě nečekala ;-(, přisedám k ní a objednávám si také jídlo, chci zkusit co měla Andrea včera ale trochu jsem se spletl Tunna Curry&Roshi je tunak v polívce která pálí jako čert ;-(. s banana splitem a pár nealkoradlerama platime 18USD.V restauraci vydržíme skoro do západu slunce, zvedáme se před 6 abych ho mohl jít vyfotit, ale opět je západ skrytý za mraky, z fotek nic nebude. Na hotelu se utvrzuji s malým managerem na zítřejší výlet, všechno souhlasí i cena, kterou jsme domluvili včera. Večer se jdem projít do vesnice, nakoupíme nejaké dárky. Dárky jsme nakoupili, (ale protože ti kterým je vezeme to tady čtou, tak až později rekneme co ). Dostávám hlad tak jdem opět do Rehendhi, dam si tuňáka na placce;-) . Povečeříme za 12USD, Rehendhi je asi nejlevnější restaurace ale i nejrychlejší, na jídlo se zde čeká max 15 minut. Jdeme spát a těšíme se zítra na resort.

Den sedmý 29.10.2013
Vstáváme brzo, v 9 vyplouváme na resort Fihalohi. U snídaně (stejné jako každý den, už by to chtělo změnu) si k nám přisedl velký manager a začal nám vysvětlovat jak to je všechno složité. Chtějí koupit, nebo postavit další hotel na jiném ostrově, asi má společnost hodně plánů. Včera také založil novou knihu hostů, jsme druzí co mají čest se do ní zapsat. Požádal nás, jestli do knihy můžeme napsat zápis v češtině. Je vidět, že mě nezná, nebýt Andrei, měl by tam moc pěknou básničku, ale nebudeme dělat ostudu a napsal jsem mu, že se nám na hotelu líbí, což je pravda, i když mám určité výhrady, ale tím jsem ho nezatěžoval. Přichází pro nás malý manager a odvádí nás k lodi, je to asi 5 metrový člun s 150 motorem, nastupujem a vyrážíme z přístavu směr Fihalohi. Člun je docela rychlý, za 15 minut vystupujeme na resortu. Přivítá vás ochranka, pak už čeká recepční, který nabídne dva druhy pobytu, s jídlem nebo bez. My jsme si vybrali s jídlem, bylo to sice o 23USD na osobu dražší, ale máte oběd v restauraci a nealko v průběhu oběda kolik vypijete, dostali jsme náramek a plánek ostrova, platí se při odjezdu. Prvně si chceme prohlídnout ostrov za 10 minut ho máme obejítý dokola, je tady 150 bungalovů, připadá mi to trochu jak v chorvatském kempu. Co vypadá pěkně, jsou bungalovy na pilotech v moři, nevím, jestli jsou všude stejné, ale fotky těchto jsou snad všude. Jinak mě ale překvapuje na několika místech docela nepořádek. Když máme ostrov prohlédnutý usazujem se na pláži na lehátka a vybalujeme si věci na šnorchlování, z našeho mista na pláži je to na reef asi 20 metrů tak se berem věci a vyrážíme do vody. Jsem rád , že jsem si nechal poradit a vyrazil na resort, šnorchlování je zde něco neskutečného, reef se táhne okolo ostrova, a padá asi z metru někam dolu, kam místy ani nedohlédnu. Kolem nádherných korálů si člověk připadá, že plave v akváriu, i Andreu to chytlo tak, ze ji nemohu dostat z vody. Sice jsme tady uz pár dní, poradně jsme se namazali 30 faktorem, ale stejně jsme se spálili, zapomněli jsme si vzít trička a šnorchlovat v nich:-(. Jinak mě resort opravdu neuchvátil, krom nádherných pláží to zas až takový rozdíl oproti Maafushi není (vyjma bungalovů na pilotech). Je zde potápěčské centrum,( ceny má slušné), dále možnosti výletu zhruba stejných jako na našem hotelu, bar, restaurace pro cca 500 až 600 lidí.V restauraci jsme byli na obědě, u vchodu musíte ukázat náramek, dovedou vás ke stolu, kde se o vás stará číšník, který nosí nápoje a odnáší použité nádobí. Oběd je bufet, sprostá salátu, příloh, 3 druhy masa, spíš evropská kuchyň, většina hostů jsou němci. Po obědě jsme se vrátili šnorchlovat, v 17:50 pro nás přijela loď, za 15 minut nás v přístavu čekal malý manager a odnesl nám věci z lodi na hotel. Na ostrově jsme zaplatili 96USD za vstup, 16USD za dvě piva a 100USD za transport.
Malý manager ma čas a chce si s náma vykládat, dobře jak chce, začínám tím, ze jsou oproti ostatním hotelům dražší, jak ve by letech, tak v jídle a nakonec i v ubytováni. Začíná jídlem, zeptá se mě jak dlouho trvá, než mi donesou jídlo v Rehendhi, když odpovím, že do 15 minut, hlásí, ze jídlo neni čerstvé, je dopředu udělané a pro to je levnější ;-( to co jsem měl původně za výhodu se nakonec ukázalo jako nevýhoda. Dál se bavíme o cenách výletů, opět mi odpovídá, že je to sice dražší, ale jen na ceníku, je to startovací cena k domluvě. Je pravda, že mi vždy slevil, kdybych byl tvrdší, dostal bych ještě větší slevu, ostatní mají ceny pevné. To stejné je i z hotelem, původní cena za kterou jsem hotel našel byla 1200 €, sleva byla na 280€. Majitel si prý myslí, že se takhle dělá obchod, mě to připadá trochu divný. Snažím se mu vysvětlit, že bude rozumnější napsat ceny které budou zajimavé aby sem dostal lidi. Malý manager i číšník, který to slyšel vypadali, že to chápou, ale nevím jestli s tím něco udělají. Když už jsme tady, tak si dáváme večeři, Andrea chobotnici a já rýži s mořskými plody, vodu a kolu platíme 18USD. Asi jsou spokojeni, ze jsme tady jedli, tak nám nabízí na zítra výlet na Biyadhoo, za 20USD na osobu ( původně 80) , takže to bereme, hned mu platím a jdem se pomalu chystat, ráno v 9 vyrážíme.

Den osmý 30.10.2013
Něco se stalo, na snídani jsme dostali místo ryby, fazole na cibulce , číšník se směje od ucha k uchu, malý manager taky. Bere mi od stolu věci a nese je na loď, vyplouváme po 9 a za 8 minut jsme na resortu Biyadhoo. Vystupujeme, a koukám, přístup z mola na ostrov blokuje něco jako vysokozdvižný vozík, na něm naložená míchačka a kolem spousta lidí v divných uniformách se pokouší míchačku naložit na loď;-). Později na ostrově potkáváme ještě další pracovníky ve stejných uniformách, později zjištuji, že jsou to vězni z naší věznice. Začínáme stejně jako včera, obcházíme ostrov, narozdíl od Fihalohi se ostrov celý obejít po moři nedá, v půlce nás to žene cestičkou dovnitř ostrova. Je zde víc zeleně, vypadá to trochu jako buš ve které jsou vysekané cesty. Bungalovy, ve kterých se zde bydlí jsou takové dvoupatrové bloky domů;-( zlatý hotel Maafushi . Jediné co trochu připomíná místní architekturu je restaurace, která je dnes pro hosty zavřená ( jak nás upozornil recepční, když jsem zaplatil 30USD na osobu a zeptal se kde se najíme) napít se naštěstí můžeme v baru, cocobar na pláži je taky zavřený;-( , z prostřed ostrova je slyšet stavební stroje, prý ho přestavují, je už dost starý, přesto je zde hostů docela dost, hlavně Japonců, ale potkali jsme i český pár s dítětem. Mě ta zkušenost stála 30USD, ale kdybych zaplatil co platí ti lidé tady za takové ubytování a ještě poslouchal celý den stavební stroje a koukal na vězně, tak nevím. Jinak je zde Divecentrum, ceny trochu lepší než v Maafushi, ale je to tím, ze mají daleko blíž na lokality, pak centrum vodních sportů, to má ceny lepší než všechny centra v Maafushi a to nevím čím to je. Jdeme raději šnorchlovat, z našeho mista na pláži to máme na reef 40 metrů. Reef podobný jako včera, opět horší viditelnost, a dnes i vlny. Protože nemáme na ostrově co dělat tak šnorchlujeme skoro celý den, ryby, které jsou nakreslené v plánu zde ale nejsou, krom docela velkých murén žádná zvláštnost. Místo oběda jdem do baru na pivo, za dvě Corony platím 11USD, protivný číšník mi na 20 vrací 7 asi si vzal tringelt sám, účet nedostávám, nechávám to být nechce se mi s ním hádat. Jdeme znovu na reef a bomba, tam kde vůbec neměla být potkáváme nádhernou karetu, ma tak 70 cm. Skoro půl hodiny si s ní hraji, fotím ji, natáčím, prostě něco neskutečného, akorát Andrea k ní má respekt tak se nechce moc přiblížit. Aspoň něco co nám vylepšilo zážitek z Biyadhoo. V 18:00 opouštíme ostrov a vracíme se na poslední noc na Maafushi. Zde si dáváme na hotelu večeři Andrea Fisch kebab ( rybí špíz) a já Malediven speciál . Opět to u mě nebyla dobrá volba, zase jsem dostal rybu v polévce, zase to pálilo tak, ze mě vyhrkly slzy do očí ;-( . Nicméně rybu jsem snědl, byla dobrá. S jedním pivem, colou a vodou jsme zaplatili 26USD a jdem spát, ráno musíme být 7:15 na trajektu, stěhujeme se na Hulhumale.

Den devátý 31.10.2013
Vstáváme v 6 abychom se stačili nasnídat a pak trajekt. Už nás čeká číšník i malý manager, snášejí nám kufry z pokoje a nakládají na místní kárku se kterou se převáží všechno. Po snídani s námi k trajektu jde malý manager, domlouvám s ním ještě, zda by byl schopen udělat něco s cenou hotelu a všeho ostatního, když bych mu někoho poslal. Slíbil mi, že mi pošle mail s minimální cenou za pokoj a pokusí se pro čechy upravit i ceny jídla a výletů, tak uvidíme. Rozloučíme se s ním i Maafushi a vyrážíme směr Hulhumale. Protože v pátek nejede trajekt a sobotu v 09:15 odlétáme, musíme se na dnešek a zítřek někam přestěhovat, vybrali jsme přes Agoda hotel Fuanna Inn, za dvě noci se snídani 122USD. Hulhumale jsme vybrali záměrně, je to stejný ostrov jako letiště, takže nebude problém se na 7:15 ráno na letiště dostat.
V 09:10 vystupujeme z trajektu na Villingii ferry terminal v Malé, z kterého musíme přejet do severního přístavu, odkud jezdi ferry na letiště a Hulhumale. Bereme si taxi, tentokrát si řekne 5USD a po 15 minutách šílené jízdy nás vysazuje u stanoviště trajektů. Je to asi o 100 metrů dál než jsme původně dopluli z letiště. Pozor na letiště se jezdí ze stejného místa kam přijedete, u chodníku stojí malá budka, kde prodávají lístky! My ale jedeme na Hulhumale Ferry terminal, odkud máme do hotelu blíž. Kupujeme si lístek, pro oba stoji 1USD nastupujeme na trajekt, který jezdi každých 15 minut, od 5 ráno do 02:30 a za půl hodiny jsme na ostrově. Taxi mě nechce vzít, pry má málo mista na kufry, autobus odjel, tak se vydáváme do hotelu pěšky, je to kousek. V hotelu jsme v 10, chci si zde aspoň nechat kufry a později se ubytovat, ale ubytují nás hned tak super. Pokoj je ve druhém patře, hotel bez výtahu, nosič má s našimi kufry co dělat, dávám mu 2USD, hned vypadá spokojenější. Je pod mrakem, tak se domlouváme, ze toho využijeme k prohlídce Malé ať už máme klid. Vyrážíme procházkou zpátky na trajekt a prejíždíme do Malé. Chceme si prohlédnout prezidentský palác, národní museum a ještě nejaké další památky. Od vystoupením trajektu zjišťuji, že chodec to tady nemá lehké, mimo aut je tady takové množství skútru, (tolik jich neni dohromady snad v celé Evropě )a všichni někam spěchají. Bavíme se s Andreou, ze by jsme si někde dali kávu, slyší nás nejaký domorodec a ptá se jestli hledáme okavárnu. Říkám, že ano a spíš něco kde se i najíme. Pojďte za mnou říká a vede nás do uliček, začínám mít trochu obavy, ale nakonec nás dovede do jídelny v patře, kde sedí jen místní a koukají na nás jak na zjevení. Je to samoobsluha, tak jdeme k vitríně a vybíráme si. Ja si nakládám rybu, placku, rýži, čerstvý džus, nejaké masové šatečky a palačinky s věnečkem. Andrea si dává podobně, akorát místo steaku ma něco jako guláš s kusy tuňáka. Platím i za toho co nás sem dovedl, všechno dohromady stojí 8USD. Nechtěl jsem nic říkat, divím se, že tady Andrea se svou úzkostí aby něco nedostala v klidu jí, mezi místními v jejich jídelně. Jo nemůže určitě nic dostat, protože jediné co nepálí je džus;-)
Poděkujeme společníkovi a rozloučíme se s ním, pokračujeme na druhou stranu. Když si prohlížíme potápěčský obchod, osloví nás další maledivan, odkud jsme a jestli chceme něco koupit, ze nám dá slevu. Kupovat nic nechceme, poděkujem a říkám, že se jdeme podívat na památky, v ten okamžik máme průvodce. Chodí s náma po Malé, ukazuje památky a k tomu nám popisuje historii Malediv. Z jedné strany se mi to líbí, ale ten člověk je trochu neodbytný, už se nám nechce chodit, tak mu dávám 1USD a poděkuji, že už jede trajekt a my musíme na letiště. Ještě chce ať s ním zajdeme do jeho obchodu, že nám udělá cenu. Po cestě, když mu řeknu, že jsem divemaster, mi nabízí práci v potápěčském centru za 3000USD měsíčně, něco je divně. To zjistíme v jeho údajném obchodě, je to vedle potapěciho obchodu a jsou to suvenýry, sice se tváři jako majitel, ale nikdo z prodavačů ho nezná, možna si myslí, že nakoupíme a on pak z nich vyrazí procenta, raději v nestřeženém okamžiku mizíme. Máme toho dost suneme se přes rybí trh a přístav (obojí stojí za to vidět) k trajektu a jedeme na hotel.V Hulhumale nestojí žádné taxi, pěšky se nám nechce, tak zkusíme dvě zastávky klimatizovaným autobusem, cesta stojí 3 rupie na jednoho.

Den desátý 01.11.2013
Vstáváme v 06:30, ne že by se nám chtělo, ale zjišťujeme, že jsme opravdu v tranzitním hotelu a někteří z hostům odlétají brzo ráno a tím jak mlátí dveřmi a řvou po sobě na chodbách nás budí ;-( . Doteď jsem si myslel, že nejhlučnejší jsou Němci, ale to co předvádí Japonci, to nemá obdoby. Když už jsme tak brzo vzhůru jdeme snídat pak vyrážíme na poslední den na pláž, kterou máme 15 metrů od hotelu. Protože je pátek, tak je zde i docela dost místních, je zajimavé pozorovat, jak se muslimské ženy koupou celé oblečené. Andrea se koupe v tričku a pareu, na pláži je několik nápisů veřejná pláž zákaz bikin. Pláž, asi pro to, že je veřejná je plná prázdných lahví a ostatních zbytků po místních. Trochu je nechápu, jestliže je z 92% HDP tvořeno turistickým ruchem, měli by si ho považovat a pokusit se aspoň udržovat čistou pláž. Stejně tak to je i na ostatních ostrovech, zřejmě vyrostla nová generace, která nemá žádný vztah k přírodě a na plastové láhve a ostatní nepořádek zde pojdou. Co jsem si všímal, tak láhev od pití odnese turista, místní ji nechá na pláži, nebo hodí do vody;-( . Co mě zarazilo dál, kromě prezidentského paláce jsem zde neviděl jediný solarní panel. Na to kolik je zde slunečních dní a, že na každém hotelu na každém pokoji běží klima, tak si myslím, že by to pro každý hotel bylo docela levnejší, než vyrábět elektřinu naftovou centrálou.
Jinak tak jak všude tak i zde na hotelu je nabídka výletů na jednotlivé resorty, šnorchlovaní s mantami atd. Ceny mi připadají malinko menší, ale asi to bude vzdáleností na lokality. Přímo na pláži je půjčovna skútrů, surfů a všeho vodního, na ceny jsem se neptal, vyvěšené nikde nebyly. Na oběd jdeme do hotelu vedle nás, v našem se nevaří. Dáváme si oblíbené, nudle s dary moře, po dlouhé době opravdové espreso lavazza, čerstvý džus z limetek platíme 16USD. Ještě se na chvíli vracíme na pláž, naposled se vykoupem a jdeme se pomalu balit. Večer jdeme s recepčním domluvit odvoz na ráno na letiště. Hotelové auto stojí 36USD, to mi připadá trochu dost, říkám, že chci objednat taxi, to ale není možné, taxi údajně na letiště nesmí, pouze hotelové auta nebo autobus. 36USD mi připadá docela dost, asi využívají zákazu taxi, naštěstí nám stojí autobus kosek od hotelu a jízdní rád nám vyhoví je, pojedeme autobusem. Jdeme se ještě podivat, kde je přesně zastávka abychom ji zbytečně ráno nehledali. Dobře jsme udělali, po chvíli hledání jsme se museli zeptat, zastávka není nikde označená, autobus zastavuje přímo v křižovatce! Hledáme něco, kde se dá navečeřet, ale Andrej se nic nelíbí, tak jdem do hotelu, kde jsme byli na obědě.

Den jedenáctý 02.11.2013
Vstáváme v 5:30 ;-( , v 6 je snídaně, nejpozději v 6:40 musíme z hotelu, aby jsme chytili autobus na letiště. Všechno v pohode stíháme, v 6:50 sedíme v autobuse, platím za každého 1USD a míříme na letiště. Po cestě jsem pochopil, proč na letiště nesmí taxi, projíždíte skoro přes plochu, jsou zde asi 3 kontroly, krom autobusů a aut s povolením nikoho nepustí. Za 10 minut jsme na letišti, jdem k přepážce odevzdat zavazadla a vyzvednout palubní lístky. Podařilo se nám udělat checkin přes počítač na recepci, máme vybrané i sedadla u okna , už jsem to pochopil, po cestě tam jsem dělal checkin přes telefon a ten mi nenabídl výběr sedadel, v počítači to jde. Stejně ale musíte k přepážce podat zavazadla a zároveň vám tam vytisknou palubní lístek, nám opět dva jeden do Colomba, druhý do Frankfurtu. Zapomněl jsem si ale požádat o odbavení zavazadel až do Vídně, tak je budu muset ve Frankfurtu převážet což neni až takový problém, ale asi se nevlezeme do váhy Lufthansy. Ve freeshopu vychází celkem dobře parfémy, dárkové předměty jako perly korály a ostatní je o polovic levnější na ostrovech. Letadlo má 20 minut zpoždění, letíme A340-300, letadlo vypadá jako úplně nové, hned po vzletu dostáváme oběd, opět jsem si pochutnal, než se nadějeme jdeme na přistání v Colombu. Zde máme čas asi hodinu, tak toho využívám k checkinu večerního letu do Vídně, super, podařilo se nám chytit sedadla vpředu a vedle sebe. Je 20 minut do odletu tak jdeme k bráně, stoji zde ještě fronta, asi bude další zpoždění. Čekáme v odletové hale a díváme se na to co se všechno děje na letišti, nakládání kufrů, nakládání cateringu, tankování, mytí pilotní kabiny, a hromada dalších věcí, je to docela cvrkot. Pak si všímám, že pod naším letadlem je docela dost lidí u nápravy, chvíli je pozoruji co dělají a pak poprvé v životě vidím pitstop s výměnou pneumatiky na letadle. Trvá to asi půl hodiny, dělá na tom 5 lidí, doufám, že se nám podaří odletět a hlavně přistát, mám takový divný pocit. Naposledy jsem to zažil, když jsme letěli po novém roce z Londýna a měnili nám na ploše, (když už vsichni seděli v letadle) jednotku. Zkoušeli to dvakrát, pak nám ale naštěstí vyměnili letadlo .
Po 40 minutách nastupujeme, vylétáme asi s hodinovým zpožděním( ještě, že mám ve Frankfurtu pozdější let, u prvního bylo jen 45 minut rozdilu, to bych asi nestihl). Letíme A330-200, letadlo ale už něco pamatuje, sice je čisté ale podle obrazovek nic moc. Servis opět perfektní, hned po jídle si opět dávám výborné víno, aspoň cesta rychleji uteče. Nevím proč, ale letušky si mě oblíbily, pokaždé když jdou okolo mě donesou nové víno, nevím jak to dopadne do Frankfurtu je daleko a když odmítám stejně mi nalejí ;-( . Tak jsme to přežil, ve Frankfurtu jsme sedli 18:45, trochu jsem se zdržel u zavazadel, utrhli mi ucho na tašce a poškodili rukojeť, prý se to nedá reklamovat, budu muset napsat přímo na Srilankan. Teď už se jen hodina letu do Vídně a pak hodina domů.


Závěrem

Děkuji cestujlevne.com za upozornění na letenky, sám bych je asi nenašel, jen tak dál kluci.

Maafushi byla dle mého názoru dobrá volba
+
Poloha, kousek od letiště veřejným trajektem
Cena hotelu
Mohu si vybrat z 10 restaurací kde se najím
Mohu vyjet na výlet na kterýkoliv resort, popřípadě potápět, nebo jiné aktivity
-
Malé pláže
Možná malinko větší ruch než na resortech

Celkově jsme se s Andreou shodli, že na resortu by se nám asi nelíbilo, asi by jsme se tam nudili, za méně peněz jsme toho prožili a viděli daleko víc.
Jak někdo podotknul v diskuzi, Maafushi podle google maps sice nejsou ty bílé krásné pláže, ale jak jsme my viděli resorty, tak krom vil na moři ( za 700€ na den) nebylo ubytování o nic lepší, dokonce mi připadlo horší, a raději budu každý den vyjíždět na jinou bílou pláž.
Jinak Maledivy stojí za podívaní, ale příště bych to asi řešil 5 až 7 dní Malediv a 5 dní na Srílance. Je to ale jen můj názor, osobně mám raději trochu jinou dovolenou, ležení na pláži mi nic neříká, raděj bych to kombinoval s jinou aktivitou.