Kultura a lidé v Albánii

Jak snadno se v Albánii domluvíte anglicky? Jací jsou Albánci a kdy jsou v Albánii zavřené obchody?

Hledat ubytování v Albánii

Jazyk 

Albánština je jedním z nejstarších jazyků v Evropě a v rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. Společné gramatické prvky sdílí s rumunštinou. Albánská abeceda má 36 písmen. Zapisuje se latinkou.

Albánština je v rámci Evropy unikátní jazyk, který není ve své mluvené ani psané podobě podobný s žádným jiným jazykem.

Anglicky Albánci příliš neumí, angličtinu ovládá pouze mladší generace. Největší šanci domluvit se budete mít se znalostí italštiny, protože obrovské množství Albánců pracuje v Itálii.

I když se však nedomluvíte anglicky, vždy se domluvíte "rukama nohama". Albánci se snaží a jsou k turistům přívětiví. Chápou, že naučit se albánštinu je velmi těžké.

Minislovníček:

• Ahoj – Përshëndetje
• Dobré ráno (asi do 11 hod.) – Mirëmengjesi
• Dobré odpoledne (do 16–17 hod.) – Mirëdita
• Dobrý večer – Mirëmbrëma
• Na shledanou – Mirupafshim
• Děkuji – Faleminderit
• Prosím – Julutem
• Omluvte mě – Mefalni
• Na zdraví – Gëzuar!
• Pivo – Birrë
• Ano – Po
• Ne – Jo

Lidé

Albánie má zhruba 2 700 000 obyvatel. Většina z nich jsou etničtí Albánci.

V zemi existuje několik minoritních skupin, ale počty osob, které se k těmto skupinám hlásí, nejsou přesně známy. Největší menšinou jsou Řekové a dále v zemi žijí Arumuni (Vlachové), Romové, Egypťané a Slované (Makedonci, Černohorci, Srbové).

Přesné údaje týkající se náboženského vyznání také nejsou známy, podle průzkumu v roce 2011 (v němž byl tento údaj nepovinný) se k islámu hlásí 59 % obyvatel (z toho asi 2 % obyvatel vyznává bektašismus, který byl v Turecku zrušen roku 1925 a dnes je hlavní sídlo řádu v Albánii), 10 % je katolíků a 7 % pravoslavných křesťanů.

Svátky

V turistických oblastech je většina obchodů otevřená až do půlnoci. Mimo přímořská letoviska je standardní otevírací doba služeb a malých obchodů do 19 hodin a supermarketů do 23 hodin.

V neděli a o svátcích zůstávají obchody i restaurace otevřené.

Dny pracovního klidu

O svátcích mají banky a státní úřady zavřeno, ale obchody, směnárny a jiné soukromé podniky mohou mít otevřeno – záleží to také na městu, např. v katolickém Skadaru bude o Vánocích zavřena i většina obchodů.

• 1. ledna – Nový rok
• 2. ledna – Nový rok
• 14. března – Letní den, oslavy příchodu jara
• 22. března – Nevruz, oslavy narození chalífy Alího
• Pohyblivé datum na jaře – Velikonoční neděle
• Pohyblivé datum – Eid-al-Fitr, svátek po skončení ramadánu
• 1. května – Svátek práce
• Pohyblivé datum na jaře – ortodoxní Velikonoce
• 10. den posledního měsíce podle islámského kalendáře – Eid al-Adha
• 5. září – Den matky Terezy
• 22. listopadu – Den abecedy
• 28. listopadu – Den nezávislosti
• 29. listopadu – Den osvobození
• 8. prosince – Národní den mládeže
• 25. prosince – Vánoce

Historie v kostce

Od doby železné se na území Albánie objevuje ilyrská kultura. Po porážce ilyrského kmene Ardiaeanů se území Albánie dostalo pod nadvládu Římanů, v 5. století se pak stalo součástí byzantského impéria.

V 15. století se země dostala pod tureckou nadvládu, s níž byl do Albánie zaveden islám, který začali Albánci ve velké míře přejímat zejména kvůli tomu, že jako muslimové nemuseli platit daně a mohli se tak také vyhnout povinným odvodům jednoho ze synů Osmanské říše. Z tureckého područí se země vymanila až roku 1912, kdy byla ve Vlorë vyhlášena nezávislost.

Po druhé světové válce v zemi zavládl komunismus a vůdcem země se stal Enver Hodža. Země ze začátku udržovala dobré vztahy se sousední Jugoslávií, po navázání kontaktů se SSSR ale Albánie veškerou spolupráci s Jugoslávií ukončila. V době, kdy se vztahy mezi Čínou a SSSR zhoršily, se Albánie postavila na čínskou stranu a postupně tak ochladly i vztahy se SSSR.

Pod vlivem čínské kulturní revoluce zakázala Albánie roku 1967 praktikování náboženství a prohlásila se prvním světovým ateistickým státem, tvrdě pronásledovala věřící a kostely a mešity byly v této době zbořeny nebo přeměněny na skladiště, obchody či tělocvičny.

Po roce 1976 ztratila o Albánii zájem i Čína a země tak upadla do totální izolace. V obavě před vojenskou intervencí jak ze západu, tak z východu, byly v zemi vybudovány statisíce bunkrů – většinu z nich najdeme v Albánii dodnes.

Po smrti Envera Hodži v roce 1985 narůstalo v zemi napětí a Ramiz Alia, který Hodžu ve funkci vystřídal, pomalu připouštěl jisté reformy, které však pro Albánce nebyly dostačující. První svobodné volby se konaly v roce 1991, Ramiz Alia z funkce odstoupil v roce 1992 poté, co volby vyhrála Demokratická strana Albánie.

Kultura 

Albánce je možné rozdělit na dvě skupiny: na severu žijí převážně Gegové, na jihu Toskové. Mezi těmito skupinami můžeme najít jazykové, náboženské a kulturní rozdíly. 

Zajímavostí u severních horských kmenů je fenomén krevní msty, který přetrval až do dnešních dnů – ve Skadaru nebo Tiraně se dokonce nachází uzavřené čtvrti nebo obytné bloky osídlené lidmi, kteří utekli ze svých vesnic v obavě z krevní msty, a do těchto čtvrtí nedovolují vstup žádnému cizinci.

Turismus 

Turisty v Albánii láká především moře (Drač, Sarandë), hory (především Albánské Alpy na severu země) a archeologické památky (Butrint na jihu země).

Turistická infrastruktura se stále rozvíjí, v nejnavštěvovanějších místech existuje dostatek ubytovacích kapacit, restaurací i bankomatů, a většina těchto míst je již spojena dobrou silnicí.