Kultura a lidé v Angole

Historie v kostce

Obydlení země zřejmě začíná v období mezi 1.000.000 a 300.000 lety př. n. l., kdy byly nalezeny pozůstatky jednoduchého kamenného nářadí. Vývoj člověka na tomto území byl pozvolný, nestřídaly se tu různé velké říše či království. Známější nálezy pocházejí z období mezi 12.000 lety př. n. l. a přelomu letopočtu. Do 13. stol. n. l. se v Angole rozvíjelo tradiční zemědělství a lov, kvetl směnný obchod s dalšími zeměmi. 

Ve 14. a 15. století se po západním pobřeží plavili Portugalci. V 15. století se dostávají až ke konžské říši, která se rozléhá na severu dnešní Angoly. Neútočná politika Portugalců vede k obchodním stykům s konžskou říší. Hlavním obchodním artiklem se stávají otroci, kteří jsou dováženi zejména do Brazílie. Je to období, kdy z východu Afriky vtrhávají na západ útočné kmeny a díky této situaci Portugalsko upevňuje svoji moc v konžské říši. 

Postupně Evropané postupují dále do vnitrozemí, a i díky otrokářství se začíná budovat nevole původních afrických kmenů vůči Evropanům. V 16. století se sjednocují znepřátelené kmeny a vzniká první koalice, která čítá kolem milionu bojovníků. Ti se postaví proti nadvládě Portugalců a jednoznačně zvítězí. Ochod s otroky ustává. Přes tyto skutečnosti se koalice začne rozpadat a útočné kmeny se vrací do náruče Portugalců, s nimiž pořádají hony na otroky.

Po úplném rozpadu se k moci vrací Portugalsko. Vzniká tržiště otroků, o něž začne usilovat Francie a Holandsko. Postupem času slábne moc Portugalců a Konžané je již nepokládají za autoritu. Do boje o moc vstupuje hlavně Holandsko, které v polovině 17. století získává moc nad konžskou říší. Tato moc ovšem netrvá dlouho a po pouhých 7 letech se k moci dostává opět Portugalsko. Na začátku 18. století se Portugalcům daří pronikat do vnitrozemí Afriky a díky neagresivní politice udržují obchodní styky s Angolou a místními kmeny. 

V polovině 18. století zahajuje Josef I. modernizační reformy napříč Angolou. Buduje infrastrukturu, zakládá nové manufaktury, staví nové kvalitní školy. V této době se ještě Angoly nedotýká lisabonský přechod k osvícenskému absolutismu. Postupem času se portugalští guvernéři snaží získat kontrolu nad chaosem, který vládne nejen ve státní pokladně, ale i majetku. Dále se rozvíjí mezinárodní obchodní síť a z Luandy se stává centrum portugalského mezinárodního obchodu pro 4 světadíly. 

S blížícím se koncem 18. století končí i období reforem a slábne vliv bělošského obyvatelstva. Guvernéři se tento stav snaží řešit tím, že chtějí, aby v Angole zůstávaly celé rodiny nastálo. 

Vstup do 19. století nebyl nikterak klíčový, ale celé nadcházející století se nese v boji proti otrokářství a kolonizaci jihu země. Dále se snižuje míra závislosti na Portugalsku, ale vidina samostatnosti je stále nereálná. Angola se snaží aktivně obchodovat zejména s Brazílií. Je to pro ni hlavní mezinárodní odbytiště, kde je hodnota obchodu až 5x větší než hodnota obchodu s Portugalskem. 

Ke konci 19. století začíná období prvního procitání původního obyvatelstva. To končí až v roce 1910, kdy se Luanda snaží zavádět republikánské reformy. Ovšem principy republiky většina obyvatelstva nechápe. V roce 1911 značně zaostalá Angola žádá Lisabon o pomoc proti povstání. Angola je neustále portugalskou kolonií. To se mění až v polovině 19. století, kdy Portugalsko odmítá dekolonizaci, a tak se mezi místními obyvateli formují tři odbojářské vlny. Začíná tzv. Guerillová válka, jež trvá 14 let a končí v roce 1975 nezávislostí Angoly. Následně na to vypuká válka občanská. Války sužovaly Angolu až do konce 20. století. Odhaduje se, že v Angole je neustále rozeseto přes 10.000.000 min. 

Lidé

Populace v Angole prudce stoupá, v roce 2007 překročila hranici 17 mil. obyvatel, v roce 2013 to bylo již přes 23 mil. obyvatel. Složení obyvatelstva je velmi rozmanité, největší skupinu tvoří Ovimbundu – přes 35 % a Kimbundu – přes 24 %. V Angole je až 80% křesťanů, avšak většina z nich pouze formálních. Tradiční aministé žijí převážně v odlehlých částech země. 

V Angole žije 2,5x více lidí než v ČR.

Svátky

V Angole se slaví především svátky, které se přímo či nepřímo týkají různých válečných situací nebo oslavují armádu. Dne 4. února se slaví začátek ozbrojeného boje, 27. březen oslavuje Den vítězství., 14. duben je dnem mládeže, samozřejmostí je 1. květen. Pokud dorazíte do Angoly 1. srpna, vstoupíte do oslav ozbrojených sil. 17. září se slaví Národní den hrdinů. 11. listopad je znám jako Den nezávislosti. Pokud jste patřili k pionýrům, přijeďte to oslavit 1. prosince. Posledním svátkem před Vánoci a Novým rokem je 10. prosinec – Založení MPLA strany pracujících. 

Kultura

Kultura země se do značné míry podobá té naší evropské. Do roku 1975 byla tato země v područí Portugalska, které nechalo na zemi značný otisk evropské kultury. Avšak za hranicemi velkých měst najdete původní kmeny, ty vyznávají jak tradiční náboženství, tak svůj styl života věnovaný jiným než materiálním hodnotám. 

Do velké míry se na životě místních obyvatel podepisuje chudoba, která tvoří podle světových měřítek téměř 40 %, tak i dřívější války a velmi špatná síť škol. 

Jazyk

Úřední a nejrozšířenější jazyk je portugalština. Pokud se chcete v Angole domluvit jiným jazykem (například anglicky), podaří se vám to nanejvýš ve velkých hotelech, na letišti a na konzulátech. Dále je v Angole asi 6 původních jazyků.

Portugalský minislovníček:

• Dobrý den – Bom dia
• Nashledanou – Adeus
• Dobrý večer – Boa noite
• Ano – Sim
• Ne – Nao
• Prosím – Por favor
• Děkuji – Obrigado

Turismus

Turistická situace v Angole není na nejlepší úrovni. Respektive bychom řekli, že je téměř na nule. Angola se neustále vzpamatovává z válek, což je viditelné na zničené infrastruktuře země. Dále je v Angole špatná bezpečnostní situace. 

Budeme-li upřímní, po vyprávění od Antonia (kterému děkujeme za mnoho informací – téměř za všechny, neboť se v Angole narodil a jezdí tam za rodinou) zjišťujeme, že Angola není v současné době moc vhodná pro „nadšené“ cestovatele. Jak on sám mnohokrát podotkl, nebýt rodiny, nejel bych tam ani za zlaté prase. Sám se stal obětí několika přepadení v centru Luandy a ví, že to nebylo naposledy. 

Geografie

V podstatě by se dalo o geografii Angoly říci to, že se od pobřeží pomalu zvedá k náhorní plošině, kde naleznete většinu rozlohy země – cca 1.500 m n. m. Nejvyšším bodem je Morro Moco s nadmořskou výškou přes 2.500 m n. m. V ústí řeky Kongo se nachází rozlehlá nížina.

Rozloha celé země je téměř 16x větší než rozloha Česka.